z 224 stránek
Titul
I
II
Úvod
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X
XI
XII
XIII
XIV
XV
XVI
XVII
XVIII
XIX
XX
XXI
XXII
XXIII
XXIV
XXV
XXVI
XXVII
XXVIII
XXIX
XXX
O boji duchovním
XXXI
XXXII
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
O trojím lidu
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
Název:
O boji duchovním a o trojím lidu (Petr Chelčický)
Autor:
Krofta, Kamil
Rok vydání:
1911
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
224
Počet stran předmluvy plus obsahu:
XXXII+192
Obsah:
- I: Titul
- III: Úvod
- XXXI: O boji duchovním
- 139: O trojím lidu
upravit
Strana I
PETR CHELČICKÝ: O BOJI DUCHOVNÍM O TROJÍM LIDU. VYDAL KAMIL KROFTA. VLASTNÍM NÁKLADEM VYDAL J. OTTO V PRAZE.
PETR CHELČICKÝ: O BOJI DUCHOVNÍM O TROJÍM LIDU. VYDAL KAMIL KROFTA. VLASTNÍM NÁKLADEM VYDAL J. OTTO V PRAZE.
Strana II
Tiskem „Unie“ v Praze.
Tiskem „Unie“ v Praze.
Strana III
Oba spisy Petra Chelčického, obsažené v tomto svazku, výklad „O boji duchovním“ a polemický traktát „O trojím lidu“, patří k nejzajímavějším, modernímu čtenáři nej- přístupnějším, ale přes to dosud jen málo známým dílům svérázného myslitele jihočes- kého. Traktát „O trojím lidu“, zachovaný v jediném rukopise Pražské knihovny kapi- tulní (D.82, fol. 77—106), již r. 1881 Jar. Goll ve svých klassických studiích o Chel- čickém zařadil mezi jeho spisy, při čemž vy- slovil domněnku, že to je asi týž spis, který byl již dříve znám pouhým názvem „O mo- ci“. Ale teprve r. 1903 byl traktát ten vydán ve spisech Petrohradské akademie ruským učencem N. V. Jastrebovem zároveň s rus- kým překladem a podrobným kritickým úvo- dem. Vydání to však je u nás velmi málo přístupno, a protože se v něm zachovává do písmenka starý pravopis, neodborným čte- nářům těžko srozumitelné. Tím je nové vy- dání tohoto traktátu, který je z nejdůležitěj- ších a nejkrásnějších památek husitské lite- ratury, zajisté dostatečně odůvodněno. Spis „O boji duchovním“ se tu vydává
Oba spisy Petra Chelčického, obsažené v tomto svazku, výklad „O boji duchovním“ a polemický traktát „O trojím lidu“, patří k nejzajímavějším, modernímu čtenáři nej- přístupnějším, ale přes to dosud jen málo známým dílům svérázného myslitele jihočes- kého. Traktát „O trojím lidu“, zachovaný v jediném rukopise Pražské knihovny kapi- tulní (D.82, fol. 77—106), již r. 1881 Jar. Goll ve svých klassických studiích o Chel- čickém zařadil mezi jeho spisy, při čemž vy- slovil domněnku, že to je asi týž spis, který byl již dříve znám pouhým názvem „O mo- ci“. Ale teprve r. 1903 byl traktát ten vydán ve spisech Petrohradské akademie ruským učencem N. V. Jastrebovem zároveň s rus- kým překladem a podrobným kritickým úvo- dem. Vydání to však je u nás velmi málo přístupno, a protože se v něm zachovává do písmenka starý pravopis, neodborným čte- nářům těžko srozumitelné. Tím je nové vy- dání tohoto traktátu, který je z nejdůležitěj- ších a nejkrásnějších památek husitské lite- ratury, zajisté dostatečně odůvodněno. Spis „O boji duchovním“ se tu vydává
Strana IV
IV tiskem vůbec po prvé. Na spis ten, který se, ovšem bez jména autorova, zachoval v témž rukopise jako traktát „O trojím lidu“ (fol. 337—414), upozornil také již Goll. Poznal, že je psán v duchu Chelčického, ale přece se neodvážil přiřknouti mu jej. Až zase Jastre- bov, který se téměř třicet roků po Gollovi jal soustavně studovati spisy Chelčického, pro- zkoumav podrobně spis „O boji duchovním“ shledal, že se po stránce myšlenkové i for mální shoduje tolik s jinými bezpečnými spisy Chelčického, že dlužno Chelčického poklá- dati s určitostí také za jeho autora. Hojné a zcela přesvědčivé doklady toho podal Jas- trebov ve své ruské knize „Studie o Petru * Chelčickém a jeho době“, vyšlé r. 1908,*) *) Podrobný rozbor této knihy, o níž se v této úvodní stati nejvíce opírám, viz v Českém časopise historickém XV., 1909. I po studiích Jastrebovových základním dílem o Chelčickém zůstávají obě Gol- lovy práce jemu věnované, česká „Petr Chelčický a spisy jeho“ (v Časopise česk. mus. 1881) a něme- cká „Petr Chelčický und seine Lehre“, vyšlá jako druhý díl Gollových „Quellen und Untersuchungen zur Geschichte der böhmischen Brüder“ (1882). Z ostatní literatury stačí uvésti J. Vlčka „Dějiny české literatury“ I. (1897), V. Novotného článek o Chelčickém v Ottově Slovníku naučném a J. Ja- kubce „Dějiny literatury české“ I. (1910), kde se najdou potřebná udání o drobné literatuře týkající se Chelčického a o vydáních jeho spisů. Zmínky zasluhuje také starší populární spisek Ferd. Schulze „Petr Chelčický“, uveřejněný původně v „Osvětě
IV tiskem vůbec po prvé. Na spis ten, který se, ovšem bez jména autorova, zachoval v témž rukopise jako traktát „O trojím lidu“ (fol. 337—414), upozornil také již Goll. Poznal, že je psán v duchu Chelčického, ale přece se neodvážil přiřknouti mu jej. Až zase Jastre- bov, který se téměř třicet roků po Gollovi jal soustavně studovati spisy Chelčického, pro- zkoumav podrobně spis „O boji duchovním“ shledal, že se po stránce myšlenkové i for mální shoduje tolik s jinými bezpečnými spisy Chelčického, že dlužno Chelčického poklá- dati s určitostí také za jeho autora. Hojné a zcela přesvědčivé doklady toho podal Jas- trebov ve své ruské knize „Studie o Petru * Chelčickém a jeho době“, vyšlé r. 1908,*) *) Podrobný rozbor této knihy, o níž se v této úvodní stati nejvíce opírám, viz v Českém časopise historickém XV., 1909. I po studiích Jastrebovových základním dílem o Chelčickém zůstávají obě Gol- lovy práce jemu věnované, česká „Petr Chelčický a spisy jeho“ (v Časopise česk. mus. 1881) a něme- cká „Petr Chelčický und seine Lehre“, vyšlá jako druhý díl Gollových „Quellen und Untersuchungen zur Geschichte der böhmischen Brüder“ (1882). Z ostatní literatury stačí uvésti J. Vlčka „Dějiny české literatury“ I. (1897), V. Novotného článek o Chelčickém v Ottově Slovníku naučném a J. Ja- kubce „Dějiny literatury české“ I. (1910), kde se najdou potřebná udání o drobné literatuře týkající se Chelčického a o vydáních jeho spisů. Zmínky zasluhuje také starší populární spisek Ferd. Schulze „Petr Chelčický“, uveřejněný původně v „Osvětě
Strana V
V kde také podrobněji pojednal o otázce, kdy asi spis ten byl napsán, a upozornil na ně- která jeho místa v tom směru důležitá. Bylo by zbytečné opakovati zde důvody snesené Jastrebovem pro tvrzení, že spis „O boji du- chovním“ je od Chelčického, o jehož správ- nosti nelze, myslím, pochybovati. Také o době vzniku tohoto spisu i traktátu „O trojím lidu“ nemůže býti vážný spor. Oba jsou jistě z prv ních literárních děl Chelčického, a spis „O boji duchovním“ je podle všeho vůbec nej- starší ze známých jeho spisův a snad vůbec časově první jeho dílo literární. To mu arci dodává zvýšené zajímavosti, zvláště také proto, že naše vědomosti o mládí a počátcích Chel- čického jsou nadmíru chudé. Kdy se Chelčický narodil, není vůbec zná mo. Jen z dohadu můžeme klásti jeho na- rození do doby okolo r. 1390, spíše asi před tento rok, než za něj. Také jeho rodiště nen nepochybné. Jméno Chelčický, z Chelčic, je mu od současníků přidávané, i jeho pozděj ší pobyt v tomto místě dovolují nám se znač- nou pravděpodobností souditi, že se narodil v malé vsi Chelčicích nedaleko Vodňan. Pro- tože se ve svých spisech nazývá sedlákem (1875) a potom samostatně v „Matici lidu“ (1882); spisek ten přes nehistorické, názory Chelčického příliš modernisující stanovisko autorovo, ani dnes není bez ceny.
V kde také podrobněji pojednal o otázce, kdy asi spis ten byl napsán, a upozornil na ně- která jeho místa v tom směru důležitá. Bylo by zbytečné opakovati zde důvody snesené Jastrebovem pro tvrzení, že spis „O boji du- chovním“ je od Chelčického, o jehož správ- nosti nelze, myslím, pochybovati. Také o době vzniku tohoto spisu i traktátu „O trojím lidu“ nemůže býti vážný spor. Oba jsou jistě z prv ních literárních děl Chelčického, a spis „O boji duchovním“ je podle všeho vůbec nej- starší ze známých jeho spisův a snad vůbec časově první jeho dílo literární. To mu arci dodává zvýšené zajímavosti, zvláště také proto, že naše vědomosti o mládí a počátcích Chel- čického jsou nadmíru chudé. Kdy se Chelčický narodil, není vůbec zná mo. Jen z dohadu můžeme klásti jeho na- rození do doby okolo r. 1390, spíše asi před tento rok, než za něj. Také jeho rodiště nen nepochybné. Jméno Chelčický, z Chelčic, je mu od současníků přidávané, i jeho pozděj ší pobyt v tomto místě dovolují nám se znač- nou pravděpodobností souditi, že se narodil v malé vsi Chelčicích nedaleko Vodňan. Pro- tože se ve svých spisech nazývá sedlákem (1875) a potom samostatně v „Matici lidu“ (1882); spisek ten přes nehistorické, názory Chelčického příliš modernisující stanovisko autorovo, ani dnes není bez ceny.
Strana VI
VI a počítá se k lidem chudým, můžeme se domnívati, že pocházel z nezámožné rodiny selské, snad svobodné. Z vlastních jeho zmí- nek vysvítá dosti určitě, že Chelčický měl osobní styky s Husem; soudívá se proto, že snad ještě za života Husova přišel do Prahy, kam jej asi přivábila pověst o hlásání slova božího jazykem národním v kapli Betlém- ské. Není však vyloučeno, že Chelčický po- znal Husa v době jeho působení na čes- kém jihu r. 1413, a že do Prahy přišel te prve později.*) Za jisté možno míti, že na uni- versitě Chelčický vůbec nestudoval. Její brá ny byly mu zavřeny nedostatečnou znalostí jazyka latinského, k níž se později sám při- znává. Stýkal se však osobně s mistry universitními, kteří stáli v čele opravného ruchu náboženského, především s Jakoubkem, poznal i nové náboženské spisy tehdejší, z nichž, pokud byly latinské, jeho přátelé leccos mu vypisovali a nepochybně i pře- kládali. Není-li jisto, kdy Chelčický přišel do Pra- hy a jak dlouho se tu zdržoval, víme zcela určitě, že tu byl v létech 1419—1420, kdy hnutí husitské přecházelo ve válku. Již za života krále Václava jen stěží se podařilo *) Tuto velmi pozoruhodnou domněnku vyslo- vuje Jastrebov v ruském spisku „Chelčický i Hus“ vyšlém v Petrohradě 1905.
VI a počítá se k lidem chudým, můžeme se domnívati, že pocházel z nezámožné rodiny selské, snad svobodné. Z vlastních jeho zmí- nek vysvítá dosti určitě, že Chelčický měl osobní styky s Husem; soudívá se proto, že snad ještě za života Husova přišel do Prahy, kam jej asi přivábila pověst o hlásání slova božího jazykem národním v kapli Betlém- ské. Není však vyloučeno, že Chelčický po- znal Husa v době jeho působení na čes- kém jihu r. 1413, a že do Prahy přišel te prve později.*) Za jisté možno míti, že na uni- versitě Chelčický vůbec nestudoval. Její brá ny byly mu zavřeny nedostatečnou znalostí jazyka latinského, k níž se později sám při- znává. Stýkal se však osobně s mistry universitními, kteří stáli v čele opravného ruchu náboženského, především s Jakoubkem, poznal i nové náboženské spisy tehdejší, z nichž, pokud byly latinské, jeho přátelé leccos mu vypisovali a nepochybně i pře- kládali. Není-li jisto, kdy Chelčický přišel do Pra- hy a jak dlouho se tu zdržoval, víme zcela určitě, že tu byl v létech 1419—1420, kdy hnutí husitské přecházelo ve válku. Již za života krále Václava jen stěží se podařilo *) Tuto velmi pozoruhodnou domněnku vyslo- vuje Jastrebov v ruském spisku „Chelčický i Hus“ vyšlém v Petrohradě 1905.
Strana VII
VII odvrátiti srážku stoupenců kalicha s mocí světskou, a brzy po smrti králově došlo ke zjevnému boji mezi zatímní vládou a hlav- ním městem království. Tehdy se hrnuly do Prahy zástupy těch, kdo, zachváceni jsouce náboženským hnutím doby, byli přišli z roz- ličných krajů země k velikým shromážděním konaným v okolí Prahy. Nepřicházeli jako prostí poutníci, nýbrž se zbraní v ruce, ne- souce pomoc přívržencům pravdy boží proti jich odpůrcům, „proti kozlům, hrozícím vinici Páně“. Hnutí husitské se tak octlo před otázkou, pokud je dovoleno křesťanu bojo- vati zbraní za pravdu boží. Mezi kněžími, kteří přišli do Prahy s ozbrojenými zástupy, vznikl o to spor. Nikdo sice nepochyboval, že je dovoleno bojovati za víru, ale někteří měli pochybnost, má-li obec křesťanská právo začínati sama válku za pravdu boží, jestliže její řádná vrchnost je v tom liknavá nebo se dokonce staví proti té pravdě, zdali je dovoleno bojovati i proti této vrchnosti. Spor byl předložen mistrům Pražské university, kteří rozhodli, že obci křesťanské přísluší ta- kové právo jen v případě krajní potřeby, když se vrchnost zřejmě protiví pravdě a tím se svých práv zbavuje. Počínati válku, podniknouti útok na nepřátele pravdy boží dříve, než oni začali bojovati, mistři prohlásili za nedovolené. Vítězstvím tohoto stanoviska byla na čas odvrácena válka. Když však po-
VII odvrátiti srážku stoupenců kalicha s mocí světskou, a brzy po smrti králově došlo ke zjevnému boji mezi zatímní vládou a hlav- ním městem království. Tehdy se hrnuly do Prahy zástupy těch, kdo, zachváceni jsouce náboženským hnutím doby, byli přišli z roz- ličných krajů země k velikým shromážděním konaným v okolí Prahy. Nepřicházeli jako prostí poutníci, nýbrž se zbraní v ruce, ne- souce pomoc přívržencům pravdy boží proti jich odpůrcům, „proti kozlům, hrozícím vinici Páně“. Hnutí husitské se tak octlo před otázkou, pokud je dovoleno křesťanu bojo- vati zbraní za pravdu boží. Mezi kněžími, kteří přišli do Prahy s ozbrojenými zástupy, vznikl o to spor. Nikdo sice nepochyboval, že je dovoleno bojovati za víru, ale někteří měli pochybnost, má-li obec křesťanská právo začínati sama válku za pravdu boží, jestliže její řádná vrchnost je v tom liknavá nebo se dokonce staví proti té pravdě, zdali je dovoleno bojovati i proti této vrchnosti. Spor byl předložen mistrům Pražské university, kteří rozhodli, že obci křesťanské přísluší ta- kové právo jen v případě krajní potřeby, když se vrchnost zřejmě protiví pravdě a tím se svých práv zbavuje. Počínati válku, podniknouti útok na nepřátele pravdy boží dříve, než oni začali bojovati, mistři prohlásili za nedovolené. Vítězstvím tohoto stanoviska byla na čas odvrácena válka. Když však po-
Strana VIII
VIII čátkem r. 1420 sami protivníci husitů, král Zikmund a papež, vyhlásili proti nim válku, byl i se stanoviska mistrů boj na obranu pravdy boží ospravedlněn. Veškery rozpory v této otázce mezi stranami husitskými pře- staly; všichni se spojili k společnému boji proti Zikmundovi a v bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420 dobyli nad ním skvělého ví- tězství. A v této době bojovného nadšení vystupuje Chelčický s názorem příkře odporujícím vše obecné náladě národní, s názorem, že jaká- koli válka je křesťanu zapověděna božím při- kázáním, hlásajícím prostě a určitě „Neza- biješ!“ Již před vítězstvím u Vyšehradu, nej spíše v době, kdy se počalo uvažovati o otáz- ce, je-li křesťanu dovoleno bojovati za víru, projevil prostý sedlák přednímu z mistrů uni- versitních, který do té doby byl také jeho hlavním učitelem, M. Jakoubkovi ze Stříbra, svůj názor, že křesťanu nikdy nesluší užívati moci, a od toho názoru ho neodvrátil ani rozhodný odpor Jakoubkův, ani skvělé ví- tězství husitů nad Zikmundem. Snad právě nesouhlas se stanoviskem mist- rův universitních v této věci pohnul Chel čického, že brzy po bitvě u Vyšehradu ode- šel z Prahy. Podle vlastního přiznání (v trak- tátu „O trojím lidu“) zdržoval se brzy po- tom nějaký čas v Písku, ale jeho pravidel- ným a stálým sídlem se asi již tehdy staly
VIII čátkem r. 1420 sami protivníci husitů, král Zikmund a papež, vyhlásili proti nim válku, byl i se stanoviska mistrů boj na obranu pravdy boží ospravedlněn. Veškery rozpory v této otázce mezi stranami husitskými pře- staly; všichni se spojili k společnému boji proti Zikmundovi a v bitvě u Vyšehradu 1. listopadu 1420 dobyli nad ním skvělého ví- tězství. A v této době bojovného nadšení vystupuje Chelčický s názorem příkře odporujícím vše obecné náladě národní, s názorem, že jaká- koli válka je křesťanu zapověděna božím při- kázáním, hlásajícím prostě a určitě „Neza- biješ!“ Již před vítězstvím u Vyšehradu, nej spíše v době, kdy se počalo uvažovati o otáz- ce, je-li křesťanu dovoleno bojovati za víru, projevil prostý sedlák přednímu z mistrů uni- versitních, který do té doby byl také jeho hlavním učitelem, M. Jakoubkovi ze Stříbra, svůj názor, že křesťanu nikdy nesluší užívati moci, a od toho názoru ho neodvrátil ani rozhodný odpor Jakoubkův, ani skvělé ví- tězství husitů nad Zikmundem. Snad právě nesouhlas se stanoviskem mist- rův universitních v této věci pohnul Chel čického, že brzy po bitvě u Vyšehradu ode- šel z Prahy. Podle vlastního přiznání (v trak- tátu „O trojím lidu“) zdržoval se brzy po- tom nějaký čas v Písku, ale jeho pravidel- ným a stálým sídlem se asi již tehdy staly
Strana IX
IX Chelčice. Chelčický se tu octl v nejbližším sousedství radikální strany husitské, Táborů. V jejich moci byly Vodňany, sotva půl ho- diny vzdálené od Chelčic, i nedaleké králov- ské město Písek. Poměr Chelčického k Tá- borům v té době není zcela jasný. Ač ná- zor o nedovolenosti války vzdaloval jej od nich více než od mistrů pražských, v mno- hých jiných otázkách jistě spíše s nimi sou- hlasil, a není pochyby, že s některými z je- jich kněží byl v důvěrných a přátelských stycích. Sám později přiznává, že táborské kněze nad jiné miloval, a ve spise „O boji duchovním“ ty z nich, kteří propadli chilias- tickému blouznění, nazývá „naši bratři“, čímž se dost určitě hlásí k bratrstvu táborskému. Spis „O boji duchovním“ napsal Chelčic- ký asi nedlouho po svém odchodu z Prahy. Zmínka o bojích pana Oldřicha z Rožmberka s Tábory i živé vypravování, jak se město Písek vypálením předměstí opatřilo proti úto- ku nepřátel, nasvědčují, že Chelčický tou do- bou byl na blízku těch událostí. A některé narážky časové ukazují, že spis ten sotva mohl býti napsán před koncem r. 1420. Narážky ty se týkají dotčených již blouznivců chilias- tických. Chiliastické blouznění se počalo mezi li- dem husitským projevovati již v době ve- likých shromáždění přívrženců kalicha v r. 1419. Ti, kdo jím byli zachváceni, věřili, že
IX Chelčice. Chelčický se tu octl v nejbližším sousedství radikální strany husitské, Táborů. V jejich moci byly Vodňany, sotva půl ho- diny vzdálené od Chelčic, i nedaleké králov- ské město Písek. Poměr Chelčického k Tá- borům v té době není zcela jasný. Ač ná- zor o nedovolenosti války vzdaloval jej od nich více než od mistrů pražských, v mno- hých jiných otázkách jistě spíše s nimi sou- hlasil, a není pochyby, že s některými z je- jich kněží byl v důvěrných a přátelských stycích. Sám později přiznává, že táborské kněze nad jiné miloval, a ve spise „O boji duchovním“ ty z nich, kteří propadli chilias- tickému blouznění, nazývá „naši bratři“, čímž se dost určitě hlásí k bratrstvu táborskému. Spis „O boji duchovním“ napsal Chelčic- ký asi nedlouho po svém odchodu z Prahy. Zmínka o bojích pana Oldřicha z Rožmberka s Tábory i živé vypravování, jak se město Písek vypálením předměstí opatřilo proti úto- ku nepřátel, nasvědčují, že Chelčický tou do- bou byl na blízku těch událostí. A některé narážky časové ukazují, že spis ten sotva mohl býti napsán před koncem r. 1420. Narážky ty se týkají dotčených již blouznivců chilias- tických. Chiliastické blouznění se počalo mezi li- dem husitským projevovati již v době ve- likých shromáždění přívrženců kalicha v r. 1419. Ti, kdo jím byli zachváceni, věřili, že
Strana X
X Kristus v brzku sestoupí s nebes nikoli k po- slednímu soudu, nýbrž aby založil na zemi tisíciletou říši, ve které on bude královati nad zemřelými svatými, kteří z mrtvých vsta- nou — mezi nimi bude i M. Jan Hus — a ze živých nad spravedlivými. V té říši bu- dou ve stavu vyšší dokonalosti, budou žíti bez hříchu a utrpení; nebude v ní místa pro lidské nálezky, pro světské a církevní řády zavedené od lidí, nebude v ní rozdílů spole- čenských, přestane církev i stát. Založení této říše mělo předcházeti zničení všech zlých. Zprvu věřeno, že se to stane zázrakem, ale když se zázrak nedostavoval, hlásáno, že soud nad hříšníky mají vykonati sami spravedliví mečem a krví. Veliká tato proměna se měla státi v době nejbližší; již r. 1420 měl věk starý ustoupiti věku novému. Ve spise „O boji duchovním“ se Chelčický dotýká také tohoto proroctví. Mluvě o brat- řích svedených bludem chiliastickým, kteří prý chtěli na pospěch soudný den udělati. domnívajíce se, že jsou andělé, kteří mají vypleniti všechna pohoršení z království Kri- stova, dodává, že sice mnoho lidí zabili a ochudili, ale neodsoudili podle svých řečí svě- ta, „nebo rokové jich minuli jsú, podlé nichž jsú velmi lidi strašili, praviece jim divné no- viny a mnoho prorokův na to sebravše (str. 28). Možno-li tato slova pokládati za důkaz, že spis „O boji duchovním“ nevznikl před
X Kristus v brzku sestoupí s nebes nikoli k po- slednímu soudu, nýbrž aby založil na zemi tisíciletou říši, ve které on bude královati nad zemřelými svatými, kteří z mrtvých vsta- nou — mezi nimi bude i M. Jan Hus — a ze živých nad spravedlivými. V té říši bu- dou ve stavu vyšší dokonalosti, budou žíti bez hříchu a utrpení; nebude v ní místa pro lidské nálezky, pro světské a církevní řády zavedené od lidí, nebude v ní rozdílů spole- čenských, přestane církev i stát. Založení této říše mělo předcházeti zničení všech zlých. Zprvu věřeno, že se to stane zázrakem, ale když se zázrak nedostavoval, hlásáno, že soud nad hříšníky mají vykonati sami spravedliví mečem a krví. Veliká tato proměna se měla státi v době nejbližší; již r. 1420 měl věk starý ustoupiti věku novému. Ve spise „O boji duchovním“ se Chelčický dotýká také tohoto proroctví. Mluvě o brat- řích svedených bludem chiliastickým, kteří prý chtěli na pospěch soudný den udělati. domnívajíce se, že jsou andělé, kteří mají vypleniti všechna pohoršení z království Kri- stova, dodává, že sice mnoho lidí zabili a ochudili, ale neodsoudili podle svých řečí svě- ta, „nebo rokové jich minuli jsú, podlé nichž jsú velmi lidi strašili, praviece jim divné no- viny a mnoho prorokův na to sebravše (str. 28). Možno-li tato slova pokládati za důkaz, že spis „O boji duchovním“ nevznikl před
Strana XI
XI koncem r. 1420, kdy měl podle proroctví chiliastů nastati konec starého světa, jiná místa toho spisu, kde se Chelčický obrací proti některým názorům chiliastickým jako proti bludům tou dobou ještě hlásaným, ukazují, že nemohl vzniknouti o mnoho později. Protože upálením kněze Petra Ká- níše a jeho stoupenců v Klokotech v dub nu 1421 a kněze Martina Húsky v Roud- nici v srpnu a vyhubením Naháčů na ostrově řeky Nežárky v říjnu toho roku byl učiněn konec tomuto blouznění, podobá se, že spis „O boji duchovním“ byl napsán v prvé po- lovici r. 1421. Tomu nasvědčuje i zmínka o jednookém vojevůdci Žižkovi, která sotva mohla Chelčickým býti napsána v době, kdy Žižka pozbyl i druhého oka, což se stalo ně- kdy v červenci nebo v srpnu r. 1421. Mož- nost, že spis „O boji duchovním“ vznikl v prvé polovici r. 1421, připouštějí i zmín- ky o bojích p. Oldřicha z Rožmberka s Tá- bory i obraně Písku, o nichž nelze rozhod- nouti, ke kterému datu patří. O něco, ač ne o mnoho pozdější vznik spisu toho není ovšem také zcela vyloučen. Pro poznání názorů Chelčického v té době je spis ten velmi důležit. Již v jeho názvu. jest obsažen tichý protest proti obecnému bojovnému nadšení husitských stran. Od bojů tělesných, jimiž byly naplněny mysli božích bojovníků, obrací Chelčický pozornost k boji
XI koncem r. 1420, kdy měl podle proroctví chiliastů nastati konec starého světa, jiná místa toho spisu, kde se Chelčický obrací proti některým názorům chiliastickým jako proti bludům tou dobou ještě hlásaným, ukazují, že nemohl vzniknouti o mnoho později. Protože upálením kněze Petra Ká- níše a jeho stoupenců v Klokotech v dub nu 1421 a kněze Martina Húsky v Roud- nici v srpnu a vyhubením Naháčů na ostrově řeky Nežárky v říjnu toho roku byl učiněn konec tomuto blouznění, podobá se, že spis „O boji duchovním“ byl napsán v prvé po- lovici r. 1421. Tomu nasvědčuje i zmínka o jednookém vojevůdci Žižkovi, která sotva mohla Chelčickým býti napsána v době, kdy Žižka pozbyl i druhého oka, což se stalo ně- kdy v červenci nebo v srpnu r. 1421. Mož- nost, že spis „O boji duchovním“ vznikl v prvé polovici r. 1421, připouštějí i zmín- ky o bojích p. Oldřicha z Rožmberka s Tá- bory i obraně Písku, o nichž nelze rozhod- nouti, ke kterému datu patří. O něco, ač ne o mnoho pozdější vznik spisu toho není ovšem také zcela vyloučen. Pro poznání názorů Chelčického v té době je spis ten velmi důležit. Již v jeho názvu. jest obsažen tichý protest proti obecnému bojovnému nadšení husitských stran. Od bojů tělesných, jimiž byly naplněny mysli božích bojovníků, obrací Chelčický pozornost k boji
Strana XII
XII podle jeho přesvědčení mnohem důležitější- mu pro křesťana, k boji duchovnímu, od bojů s nepřáteli světskými k boji s knížetem temností, dáblem. Myšlenka není nikterak nová, setkáváme se s ní také u Viklefa i v tehdejší husitské literatuře, ale pro smýš lení Chelčického je příznačné, že ji učinil zá kladem a cílem svého spisu. Je to v pod- statě výklad známých slov apoštola Pavla k Efezským, vyzývajících k boji proti chyt rosti dáblově. Položiv na začátek svého spisu citát z listu Pavlova, vykládá jej Chelčický po způsobu středověkých kazatelův a vykla dačů větu za větou a někdy slovo za slovem. Tím je dáno, že spis nemá určitého, logic kého rozvrhu, že se myšlenky nerozvíjejí jedna z druhé, nýbrž se řadí za sebou podle toho, jak byly vzbuzeny slovy Pavlovými, že se také lecoos opakuje. Proto je dosti nesnad né naznačiti myšlenkový postup, jejž Chel- čický zachovává v tomto spise. Východiskem jeho výkladu je myšlenka, že lid boží podle slov Pavlových je povo- lán k boji duchovnímu, to jest k boji proti pokušení, nikoli k boji s lidmi, k boji tě- lesnému, který je hříchem a vede lidi k za- tracení. Boj duchovní, k němuž vybízí Pa- vel, není také boj proti tělu a krvi, to jest proti tělesným žádostem, který je ovšem vel- mi těžký a potřebný, nýbrž boj ještě těžší, boj proti chytrým nástrahám dáblovým, du-
XII podle jeho přesvědčení mnohem důležitější- mu pro křesťana, k boji duchovnímu, od bojů s nepřáteli světskými k boji s knížetem temností, dáblem. Myšlenka není nikterak nová, setkáváme se s ní také u Viklefa i v tehdejší husitské literatuře, ale pro smýš lení Chelčického je příznačné, že ji učinil zá kladem a cílem svého spisu. Je to v pod- statě výklad známých slov apoštola Pavla k Efezským, vyzývajících k boji proti chyt rosti dáblově. Položiv na začátek svého spisu citát z listu Pavlova, vykládá jej Chelčický po způsobu středověkých kazatelův a vykla dačů větu za větou a někdy slovo za slovem. Tím je dáno, že spis nemá určitého, logic kého rozvrhu, že se myšlenky nerozvíjejí jedna z druhé, nýbrž se řadí za sebou podle toho, jak byly vzbuzeny slovy Pavlovými, že se také lecoos opakuje. Proto je dosti nesnad né naznačiti myšlenkový postup, jejž Chel- čický zachovává v tomto spise. Východiskem jeho výkladu je myšlenka, že lid boží podle slov Pavlových je povo- lán k boji duchovnímu, to jest k boji proti pokušení, nikoli k boji s lidmi, k boji tě- lesnému, který je hříchem a vede lidi k za- tracení. Boj duchovní, k němuž vybízí Pa- vel, není také boj proti tělu a krvi, to jest proti tělesným žádostem, který je ovšem vel- mi těžký a potřebný, nýbrž boj ještě těžší, boj proti chytrým nástrahám dáblovým, du-
Strana XIII
XIII chovním a nevidomým, jichž nemůžeme svý- mi smysly postihnouti. Výklad o rozličných způsobech těchto nástrah dáblových vyplňuje velikou část spisu. Jejich nebezpečí záleží v tom, že dábel neútočí na nás ve své pra- vé podobě, nýbrž ji zakrývá rozličnými odě- vy tak, že člověk ho ani nepozná. To uka- zuje Chelčický na papeži, který, „když jest odkryt a čepici poctivou sňali s něho, tak spatřili jsme, že to není Bůh zemský, ale Antikrist přikrytý“, na vnějších obřadech cír- kevních, na mniších žijících ve zdánlivé sva- tosti, na pobloudilých „bratřích“, kteří na- klonivše si lid dobrovolnou chudobou a hlá sáním slova božího, jali se později hlásati soudný den a páchati ukrutenství, a pod. Dábel i věcí, jež samy o sobě jsou dobré, užívá k svádění lidí. To platí nejen o vě- cech, které jsou dobré jen podle ustanovení lidských, o vnějších dobrotách, nýbrž i o těch, jež jsou ustanoveny Bohem. Tak dábel svádí nejen ty, kdo se řídí moudrostí světskou, nýbrž i ty, kdo chtějí býti živi podle moud- rosti boží. I takoví lidé, chápajíce špatně Pís- mo, upadají v kacířství, i je dábel pokouší pokrytstvím, láskou k světu, milováním žen a pod., pýchou nejen vnější, toužící po cti a úřadech, nýbrž i vnitřní, která se chlubí skromným oděvem a chudým, pokorným ži- votem. Boj proti nepříteli tak chytrému, který se
XIII chovním a nevidomým, jichž nemůžeme svý- mi smysly postihnouti. Výklad o rozličných způsobech těchto nástrah dáblových vyplňuje velikou část spisu. Jejich nebezpečí záleží v tom, že dábel neútočí na nás ve své pra- vé podobě, nýbrž ji zakrývá rozličnými odě- vy tak, že člověk ho ani nepozná. To uka- zuje Chelčický na papeži, který, „když jest odkryt a čepici poctivou sňali s něho, tak spatřili jsme, že to není Bůh zemský, ale Antikrist přikrytý“, na vnějších obřadech cír- kevních, na mniších žijících ve zdánlivé sva- tosti, na pobloudilých „bratřích“, kteří na- klonivše si lid dobrovolnou chudobou a hlá sáním slova božího, jali se později hlásati soudný den a páchati ukrutenství, a pod. Dábel i věcí, jež samy o sobě jsou dobré, užívá k svádění lidí. To platí nejen o vě- cech, které jsou dobré jen podle ustanovení lidských, o vnějších dobrotách, nýbrž i o těch, jež jsou ustanoveny Bohem. Tak dábel svádí nejen ty, kdo se řídí moudrostí světskou, nýbrž i ty, kdo chtějí býti živi podle moud- rosti boží. I takoví lidé, chápajíce špatně Pís- mo, upadají v kacířství, i je dábel pokouší pokrytstvím, láskou k světu, milováním žen a pod., pýchou nejen vnější, toužící po cti a úřadech, nýbrž i vnitřní, která se chlubí skromným oděvem a chudým, pokorným ži- votem. Boj proti nepříteli tak chytrému, který se
Strana XIV
XIV dovede tak přetvařovati, je ovšem nadmíru nesnadný. V další části spisu Chelčický vy- kládá, jak jeho nástrahám odpírati. Lze jim uniknouti pouze tehdy, má-li člověk srdce hotové plniti vůli boží, o níž nás poučují boží přikázání a zákony. A je to především zákon Kristův, který nám přikazuje „potu- povati“ svět, nemísiti se do věcí pozemských, odvraceti se od světských náklonností a sta- rostí, potlačovati v sobě přílišnou lásku k přá telům, k rodině, varovati se věcí příjemných smyslům. Ale máme se dáblu brániti také „spravedlností“ k Bohu i k lidem, činíce jim jen dobré, neužívajíce své moci k utiskování jiných. Zbraní proti dáblu je nám také víra „o věcech nevidomých, duchovních a budou cích“. Té víry nemůže dáti člověku nynější porušená církev, nýbrž toliko Bůh. Tato víra, která „není literami popsána, ale skrze Du cha sv. v člověka vlita“, učí nás rozuměti slovu božímu. „Protož ne žádosti, ani obyčeje ani práva, ani člověka následujme, ani se s tímto světem srovnávejme, ale buď nám viera světlo na všeliké cestě! Mocnou oporou v boji s dáblem je dále naděje budoucího života a odplaty hojné na onom světě. Tato naděje je důležitější než naše skutky, protože Bůh nás může spasiti i bez skutků. Ovšem, není-li v nás dobrých skutků, je to důkazem, že nemáme pravé naděje, že naše srdce není plně oddáno Bohu.
XIV dovede tak přetvařovati, je ovšem nadmíru nesnadný. V další části spisu Chelčický vy- kládá, jak jeho nástrahám odpírati. Lze jim uniknouti pouze tehdy, má-li člověk srdce hotové plniti vůli boží, o níž nás poučují boží přikázání a zákony. A je to především zákon Kristův, který nám přikazuje „potu- povati“ svět, nemísiti se do věcí pozemských, odvraceti se od světských náklonností a sta- rostí, potlačovati v sobě přílišnou lásku k přá telům, k rodině, varovati se věcí příjemných smyslům. Ale máme se dáblu brániti také „spravedlností“ k Bohu i k lidem, činíce jim jen dobré, neužívajíce své moci k utiskování jiných. Zbraní proti dáblu je nám také víra „o věcech nevidomých, duchovních a budou cích“. Té víry nemůže dáti člověku nynější porušená církev, nýbrž toliko Bůh. Tato víra, která „není literami popsána, ale skrze Du cha sv. v člověka vlita“, učí nás rozuměti slovu božímu. „Protož ne žádosti, ani obyčeje ani práva, ani člověka následujme, ani se s tímto světem srovnávejme, ale buď nám viera světlo na všeliké cestě! Mocnou oporou v boji s dáblem je dále naděje budoucího života a odplaty hojné na onom světě. Tato naděje je důležitější než naše skutky, protože Bůh nás může spasiti i bez skutků. Ovšem, není-li v nás dobrých skutků, je to důkazem, že nemáme pravé naděje, že naše srdce není plně oddáno Bohu.
Strana XV
XV Dobré skutky a naděje se tedy doplňují. Ko- nečně slovo boží je nám posilou v boji s ďáb- lem. Nestačí však, aby je vykládal někdo uče- ný, farář. Každý, i prostý člověk, má je znáti a rozuměti mu. Je ovšem nebezpečí, že tako- vý člověk může špatně chápati slovo boží a tím upadnouti v blud, a Chelčický se při- znává, že neví, jak tu radit, „nebo vidím nebezpečenství na obě straně“. Zdá se mu nejlepší, aby lidé bohabojní rádi poslouchali slovo boží od věrných učitelů a nejvíce to, „co se vykládá o potupení světa a života tělesného a což jest o marné chvále tohoto světa“. Je však třeba prositi v tom Boha o pomoc, což mají činiti zvláště ti, kdo hlá- sají slovo boží. Ti také nemají žíti v pře- pychu, nýbrž v chudobě. To je v hlavních rysech obsah spisu „O boji duchovním“. Řekl jsem, že základní myšlenka jeho není nová a že i způsob vý- kladu Chelčického je zcela středověký. Také k jednotlivým myšlenkám, obrazům a obra- tům by se zajisté našly analogie a vzory ve spisech jiných autorů středověkých. Jastre bov upozornil, že v Husově „Výkladu de satera“ (Erben, Spisy Husovy I., str. 178) je výklad týchž slov apoštola Pavla, která jsou podkladem spisu „O boji duchovním“ a výklad ten, ovšem docela stručný, se sho- duje v některých podrobnostech formálního rázu s výkladem Chelčického. Důležitější než
XV Dobré skutky a naděje se tedy doplňují. Ko- nečně slovo boží je nám posilou v boji s ďáb- lem. Nestačí však, aby je vykládal někdo uče- ný, farář. Každý, i prostý člověk, má je znáti a rozuměti mu. Je ovšem nebezpečí, že tako- vý člověk může špatně chápati slovo boží a tím upadnouti v blud, a Chelčický se při- znává, že neví, jak tu radit, „nebo vidím nebezpečenství na obě straně“. Zdá se mu nejlepší, aby lidé bohabojní rádi poslouchali slovo boží od věrných učitelů a nejvíce to, „co se vykládá o potupení světa a života tělesného a což jest o marné chvále tohoto světa“. Je však třeba prositi v tom Boha o pomoc, což mají činiti zvláště ti, kdo hlá- sají slovo boží. Ti také nemají žíti v pře- pychu, nýbrž v chudobě. To je v hlavních rysech obsah spisu „O boji duchovním“. Řekl jsem, že základní myšlenka jeho není nová a že i způsob vý- kladu Chelčického je zcela středověký. Také k jednotlivým myšlenkám, obrazům a obra- tům by se zajisté našly analogie a vzory ve spisech jiných autorů středověkých. Jastre bov upozornil, že v Husově „Výkladu de satera“ (Erben, Spisy Husovy I., str. 178) je výklad týchž slov apoštola Pavla, která jsou podkladem spisu „O boji duchovním“ a výklad ten, ovšem docela stručný, se sho- duje v některých podrobnostech formálního rázu s výkladem Chelčického. Důležitější než
Strana XVI
XVI tato zcela povrchní shoda zdá se mi vnitřní příbuznost mnohých názorů a výkladů Chel- čického s názory jeho krajana Tomáše ze Štítného. Mám na mysli především názory obou mužů o poměru člověka k vnějšímu světu, ke krásnu, k lásce pohlavní a pod.* Jsou to ovšem názory, které naprosto nebyly výhradním vlastnictvím Štítného, naopak byly ve středověké literatuře velmi rozšířeny. Ale zdá se mi, že Chelčický, který přece nemohl znáti latinskou literaturu středověkou, nej spíše názory takové mohl poznati u Štítné ho, v jeho českých spisech původních i pře ložených. Podobá se, že Chelčickému spisy Štítného nebyly neznámy. Připisuje se mu dokonce úprava jedné recense jeho „Řečí besedních“ Je tedy dobře možno, že Chelčický spisy Štít- ného znal již v době, kdy psal „O boji du- chovním“. To by se snad dalo zjistiti po- drobným srovnáním toho spisu po stránce myšlenkové, formální, snad také jazykové, se spisy Štítného. Rozbor takový nemůže býti úkolem tohoto úvodu. Jen na jediný příklad takové možné a snad i dosti pravděpodobné souvislosti mezi Chelčickým a Štítným, který *) O příslušných názorech Štítného pěkně a dů- kladně pojednal nejnověji St. Souček, Vztahy Štít- ného ke krásnu. (Progr. druhého českého gymn. v Brně 1910.)
XVI tato zcela povrchní shoda zdá se mi vnitřní příbuznost mnohých názorů a výkladů Chel- čického s názory jeho krajana Tomáše ze Štítného. Mám na mysli především názory obou mužů o poměru člověka k vnějšímu světu, ke krásnu, k lásce pohlavní a pod.* Jsou to ovšem názory, které naprosto nebyly výhradním vlastnictvím Štítného, naopak byly ve středověké literatuře velmi rozšířeny. Ale zdá se mi, že Chelčický, který přece nemohl znáti latinskou literaturu středověkou, nej spíše názory takové mohl poznati u Štítné ho, v jeho českých spisech původních i pře ložených. Podobá se, že Chelčickému spisy Štítného nebyly neznámy. Připisuje se mu dokonce úprava jedné recense jeho „Řečí besedních“ Je tedy dobře možno, že Chelčický spisy Štít- ného znal již v době, kdy psal „O boji du- chovním“. To by se snad dalo zjistiti po- drobným srovnáním toho spisu po stránce myšlenkové, formální, snad také jazykové, se spisy Štítného. Rozbor takový nemůže býti úkolem tohoto úvodu. Jen na jediný příklad takové možné a snad i dosti pravděpodobné souvislosti mezi Chelčickým a Štítným, který *) O příslušných názorech Štítného pěkně a dů- kladně pojednal nejnověji St. Souček, Vztahy Štít- ného ke krásnu. (Progr. druhého českého gymn. v Brně 1910.)
Strana XVII
XVII se mi nahodile naskytl, chtěl bych upozor niti. Vytkl jsem, že ve spise „O boji duchovním" jest obšírný výklad o rozličných způsobech nástrah dáblových. Chelčický tu vykládá, jak dábel neútočí na člověka v pravé své po- době, nýbrž béře na se rozmanité „oděvy“ přikrývaje se „dobrotú velikú, spasením, cnost- mi, úmyslem dobrým, Písmem, pravdú, po- třebú, užitkem“, a proměňuje se podle slov apoštolových v anděla světlosti. Tím způ- sobem podle Chelčického svádí zvláště také lidi povýšené. Mezi příklady takového svá- dění uvádí pak Chelčický také, jak se mezi mužem a ženou ze styků duchovních, z roz- mlouvání o věcech náboženských a pod. vy- víjí působením dáblovým nepozorovaně láska tělesná, jejíž vznik pěkně líčí. A něco zcela po- dobného nacházíme ve spise, který sice není původním dílem Štítného, ale od něho byl volně přeložen a mohl Chelčickému býti znám. Je to spis Davida Bosáka „O sedmi stupních“, po nichž možno dospěti k doko nalosti. Ve spise tom (rkps. univ. knihovny XVII. Fg, fol. 26. násl.) je také kapitola o pokušení z rozkoší. Tu čteme mimo jiné: „Pokušenie lstivá, ješto se v podobenství dob- rého ukazují, kakžkoli nerozumně ty, ješto jsú ještě dábelské lsti nepoznali, oklamávají, však zvlášče svrchovanější podtrhují... Neb dábel promění se druhdy v anděla svět- O boji duchovním a O trojím lidu. )
XVII se mi nahodile naskytl, chtěl bych upozor niti. Vytkl jsem, že ve spise „O boji duchovním" jest obšírný výklad o rozličných způsobech nástrah dáblových. Chelčický tu vykládá, jak dábel neútočí na člověka v pravé své po- době, nýbrž béře na se rozmanité „oděvy“ přikrývaje se „dobrotú velikú, spasením, cnost- mi, úmyslem dobrým, Písmem, pravdú, po- třebú, užitkem“, a proměňuje se podle slov apoštolových v anděla světlosti. Tím způ- sobem podle Chelčického svádí zvláště také lidi povýšené. Mezi příklady takového svá- dění uvádí pak Chelčický také, jak se mezi mužem a ženou ze styků duchovních, z roz- mlouvání o věcech náboženských a pod. vy- víjí působením dáblovým nepozorovaně láska tělesná, jejíž vznik pěkně líčí. A něco zcela po- dobného nacházíme ve spise, který sice není původním dílem Štítného, ale od něho byl volně přeložen a mohl Chelčickému býti znám. Je to spis Davida Bosáka „O sedmi stupních“, po nichž možno dospěti k doko nalosti. Ve spise tom (rkps. univ. knihovny XVII. Fg, fol. 26. násl.) je také kapitola o pokušení z rozkoší. Tu čteme mimo jiné: „Pokušenie lstivá, ješto se v podobenství dob- rého ukazují, kakžkoli nerozumně ty, ješto jsú ještě dábelské lsti nepoznali, oklamávají, však zvlášče svrchovanější podtrhují... Neb dábel promění se druhdy v anděla svět- O boji duchovním a O trojím lidu. )
Strana XVIII
XVIII losti, neb kdyby ukázal se v své postavě, vzhrozili by se... Dábel přijde v postavě anděla dobrého, aby spieše přistúpil k jeho radě...“ O něco dále pak je tento výklad o vzniku lásky tělesné mezi mužem a ženou z obcování duchovního: „A cojest jich, ješto duchovnie ženy anebo ženy mužóv navště vovali, chtiec jich modliteb účastni býti! Hlé- daj, kaká upřiemnost v prvniem úmysle, to- číš milost v Bozě! Pak potom bývá dlúhé rozmlúvanie spolu večas o Bohu, večas o vieře, večas o pravéj milosti, již k sobč jmáta v Bozě, až z ticha na sě vzhlédati po- čnú, a druhdy dárkové na pamět té milosti vcházejí mezi nima. Hlédajž, kak se přimě- šije zlé k dobrému, točíš k duchovniemu pře mlúvaní z věrné a z dobré žádosti zlá a ne užitečná pomluva! A potom přijde křivé dob ré, jako ochotenstvie nepotřebné aneb uži- tečná neprázdí srdci při takéj milosti. A po- tom pravé zlé přijde, jež v pravdě i jedné omluvy nejmá, jakož jsú přitúlenie, ruky stís- kanie aneb prsí aneb jiných věcí nelepota, jimiž se člověk vzbudí ke zlé žádosti a ukáže do sebe své mysli nečistotu. Neb jsú to jako předjezdky pravé nešlechetnosti ohýralé, jež jako ovoce té zlosti vycházie naposledy. Týmž činem pokryje se často pýcha, závist, lakom- stvie, lakota, hněv, lenost, neb sě nesmie zjevně dobrým ukázati i jeden hřiech, že ony všeho zlého nenávidie, i přijme něco podo-
XVIII losti, neb kdyby ukázal se v své postavě, vzhrozili by se... Dábel přijde v postavě anděla dobrého, aby spieše přistúpil k jeho radě...“ O něco dále pak je tento výklad o vzniku lásky tělesné mezi mužem a ženou z obcování duchovního: „A cojest jich, ješto duchovnie ženy anebo ženy mužóv navště vovali, chtiec jich modliteb účastni býti! Hlé- daj, kaká upřiemnost v prvniem úmysle, to- číš milost v Bozě! Pak potom bývá dlúhé rozmlúvanie spolu večas o Bohu, večas o vieře, večas o pravéj milosti, již k sobč jmáta v Bozě, až z ticha na sě vzhlédati po- čnú, a druhdy dárkové na pamět té milosti vcházejí mezi nima. Hlédajž, kak se přimě- šije zlé k dobrému, točíš k duchovniemu pře mlúvaní z věrné a z dobré žádosti zlá a ne užitečná pomluva! A potom přijde křivé dob ré, jako ochotenstvie nepotřebné aneb uži- tečná neprázdí srdci při takéj milosti. A po- tom pravé zlé přijde, jež v pravdě i jedné omluvy nejmá, jakož jsú přitúlenie, ruky stís- kanie aneb prsí aneb jiných věcí nelepota, jimiž se člověk vzbudí ke zlé žádosti a ukáže do sebe své mysli nečistotu. Neb jsú to jako předjezdky pravé nešlechetnosti ohýralé, jež jako ovoce té zlosti vycházie naposledy. Týmž činem pokryje se často pýcha, závist, lakom- stvie, lakota, hněv, lenost, neb sě nesmie zjevně dobrým ukázati i jeden hřiech, že ony všeho zlého nenávidie, i přijme něco podo-
Strana XIX
XIX benstvie dobrého a potřebného, aby je mohl oklamati, a tiem sě přikryje, aby jeho člo- věk neodehnal, donidž by ho neoblíbil.“ Kdo s tím srovná příslušnou část spisu „O boji duchovním (str. 31—32), neupře zajisté, že mezi výkladem Chelčického a výkladem spisu upraveného Štítným je značná příbuz- nost, která je sotva zcela nahodilá. Netvrdím proto nikterak, že by mezi oběma spisy byla přímá souvislost, že by Chelčický byl zna spis přeložený Štítným; chtěl jsem jen upo- zorniti na tuto možnost a tím povzbuditi znal- ce spisů Štítného i Chelčického k jich podrob- nějšímu srovnání v naznačeném směru. Bylo by jistě velmi zajímavé, kdyby se podařilo zjistiti, že Štítného spisy původní i přelože- né působily na Chelčického již v počátcích jeho činnosti literární. Byl by to vítaný do- klad pro názor o souvislosti t. zv. předchůd- ců Husových, k nimž možno počítati i Štít- ného, s vlastním husitstvím a jmenovitě také s bratrstvím. Kdyby se však skutečně ukázalo, že Chel- čický znal spisy Štítného a že naň měly vliv, znamenalo by to ovšem jen tolik, že od Štítného Chelčický přijal to, co jej nejvíce spojuje se středověkem, jeho čiře supranatu- ralistický názor na svět, učící křesťana od- vraceti se od věcí pozemských a cíl i smysl života hledati na onom světě. Jiné složky učení Chelčického, a to právě ty, v nichž
XIX benstvie dobrého a potřebného, aby je mohl oklamati, a tiem sě přikryje, aby jeho člo- věk neodehnal, donidž by ho neoblíbil.“ Kdo s tím srovná příslušnou část spisu „O boji duchovním (str. 31—32), neupře zajisté, že mezi výkladem Chelčického a výkladem spisu upraveného Štítným je značná příbuz- nost, která je sotva zcela nahodilá. Netvrdím proto nikterak, že by mezi oběma spisy byla přímá souvislost, že by Chelčický byl zna spis přeložený Štítným; chtěl jsem jen upo- zorniti na tuto možnost a tím povzbuditi znal- ce spisů Štítného i Chelčického k jich podrob- nějšímu srovnání v naznačeném směru. Bylo by jistě velmi zajímavé, kdyby se podařilo zjistiti, že Štítného spisy původní i přelože- né působily na Chelčického již v počátcích jeho činnosti literární. Byl by to vítaný do- klad pro názor o souvislosti t. zv. předchůd- ců Husových, k nimž možno počítati i Štít- ného, s vlastním husitstvím a jmenovitě také s bratrstvím. Kdyby se však skutečně ukázalo, že Chel- čický znal spisy Štítného a že naň měly vliv, znamenalo by to ovšem jen tolik, že od Štítného Chelčický přijal to, co jej nejvíce spojuje se středověkem, jeho čiře supranatu- ralistický názor na svět, učící křesťana od- vraceti se od věcí pozemských a cíl i smysl života hledati na onom světě. Jiné složky učení Chelčického, a to právě ty, v nichž
Strana XX
XX především tkví jeho historický význam, ne- mohly v něm vzniknouti vlivem Štítného. Je známo, že v těch věcech působily na Chel- čického vlivy jiné, jmenovitě přímý i nepří- mý vliv anglického theologa Jana Viklefa, jemuž tolik podlehl Hus, a nepochybně také vliv názorů hlásaných sektou Valdenských, která tehdy v jižních Čechách měla hojně stoupenců. O tom zde nelze podrobněji vy- kládati. Stačí říci, že snad všechny názory, jež možno vysvětlovati těmito vlivy a jež pro Chelčického jsou nejcharakterističtější, obje- vují se aspoň v zárodcích již v tomto nej- starším jeho díle „O boji duchovním“. Nacházíme tu především známý názor Chel čického, že jakékoli zabíjení, tedy také vál ka, je hřích („ač by kto v uoděnie těles- ném přemohl člověka sobě rovného a usmrti jeho, nebudet proto spravedliv ani nevinen, ani pokoje požive pro své vítězstvie“ [str. 7] „marně myslé nynie lidé ti, ježto s takú mocí tohoto světa a s braní připravujíe se, chtiece dábla zkaziti“ [str. 17]; „a když lidé jedva pro zatměnie svého rozumu uvěřie to- mu, že jest hřiech zabiti člověka ..., kterak mohú to mieti za zlé a poznati dábla pod tiem, což velebného, když ohyzdné vraždě jedva povolé, že jest zlá?“ [str. 261). Nachá- zíme tu i názor zavrhující všelikou moc svět- skou, světské úřady, lidské zákony a prá- va („duchovní pokrytci u velikých úřadech
XX především tkví jeho historický význam, ne- mohly v něm vzniknouti vlivem Štítného. Je známo, že v těch věcech působily na Chel- čického vlivy jiné, jmenovitě přímý i nepří- mý vliv anglického theologa Jana Viklefa, jemuž tolik podlehl Hus, a nepochybně také vliv názorů hlásaných sektou Valdenských, která tehdy v jižních Čechách měla hojně stoupenců. O tom zde nelze podrobněji vy- kládati. Stačí říci, že snad všechny názory, jež možno vysvětlovati těmito vlivy a jež pro Chelčického jsou nejcharakterističtější, obje- vují se aspoň v zárodcích již v tomto nej- starším jeho díle „O boji duchovním“. Nacházíme tu především známý názor Chel čického, že jakékoli zabíjení, tedy také vál ka, je hřích („ač by kto v uoděnie těles- ném přemohl člověka sobě rovného a usmrti jeho, nebudet proto spravedliv ani nevinen, ani pokoje požive pro své vítězstvie“ [str. 7] „marně myslé nynie lidé ti, ježto s takú mocí tohoto světa a s braní připravujíe se, chtiece dábla zkaziti“ [str. 17]; „a když lidé jedva pro zatměnie svého rozumu uvěřie to- mu, že jest hřiech zabiti člověka ..., kterak mohú to mieti za zlé a poznati dábla pod tiem, což velebného, když ohyzdné vraždě jedva povolé, že jest zlá?“ [str. 261). Nachá- zíme tu i názor zavrhující všelikou moc svět- skou, světské úřady, lidské zákony a prá- va („duchovní pokrytci u velikých úřadech
Strana XXI
XXI jsúce, nastavějie sobě zákonů zvláštních, pro- tivných zákonu božiemu a sobě libých, uvedú v ně lid a skrze to zákon boží potupie a zapomenú jeho... I práva, jež slovú zemská, jsau proti božiemu přikázanie“ [str. 55]; „ta múdrost světská umie dosáhnúti chvály a duostojenstvie, úřadóv, jména velikého, umie boje tělestné vésti, umie se vystřieci nebez- pečenstvie a nesnází tělestných, umie zahnati bezprávie tohoto světa, ale to všecko neřku, by bylo spomocné k tomuto boji proti dáblu, ale že jest škodné, a samo v sobě požívánie v těch věcech múdrosti tohoto světa, jest ztracenie toho boje“ [str. 63; viz též str. 47, 50, 60, 83, 128]). Objevuje se tu dále pohrdání světskou uče- ností a zvláště spisy „doktorův“ (,ale pro ty mnohé knihy nic viery nepožívají, jedno proto, že nemohau zčísti ani srozuměti těch knih mnohých, a druhé proto, že ti mnozí doktorové nesrovnali jsú se v nápisích svých str. 134]). Vystupuje zde také ostře odpor Chelčického proti mocným a bohatým a na- opak vřelý soucit s lidem prostým (dábel po- sadil v úřady své údy, lidi pyšné, „ješto se Boha nebojie a na lid nic nedbajie, protož aby ne oni pro lid obecný byli, jich dobrého hledajiece, jako pastýři stáda svého, ale lid obecný pro ně, aby jich břichu slúžili a na jich pýchu usilovali“ [str. 56]; lidé „nad kýmž mají moc, že se jim zavře nájmem nebo mzdú.
XXI jsúce, nastavějie sobě zákonů zvláštních, pro- tivných zákonu božiemu a sobě libých, uvedú v ně lid a skrze to zákon boží potupie a zapomenú jeho... I práva, jež slovú zemská, jsau proti božiemu přikázanie“ [str. 55]; „ta múdrost světská umie dosáhnúti chvály a duostojenstvie, úřadóv, jména velikého, umie boje tělestné vésti, umie se vystřieci nebez- pečenstvie a nesnází tělestných, umie zahnati bezprávie tohoto světa, ale to všecko neřku, by bylo spomocné k tomuto boji proti dáblu, ale že jest škodné, a samo v sobě požívánie v těch věcech múdrosti tohoto světa, jest ztracenie toho boje“ [str. 63; viz též str. 47, 50, 60, 83, 128]). Objevuje se tu dále pohrdání světskou uče- ností a zvláště spisy „doktorův“ (,ale pro ty mnohé knihy nic viery nepožívají, jedno proto, že nemohau zčísti ani srozuměti těch knih mnohých, a druhé proto, že ti mnozí doktorové nesrovnali jsú se v nápisích svých str. 134]). Vystupuje zde také ostře odpor Chelčického proti mocným a bohatým a na- opak vřelý soucit s lidem prostým (dábel po- sadil v úřady své údy, lidi pyšné, „ješto se Boha nebojie a na lid nic nedbajie, protož aby ne oni pro lid obecný byli, jich dobrého hledajiece, jako pastýři stáda svého, ale lid obecný pro ně, aby jich břichu slúžili a na jich pýchu usilovali“ [str. 56]; lidé „nad kýmž mají moc, že se jim zavře nájmem nebo mzdú.
Strana XXII
XXII nad tiem se neslitujie v těžkostech, ale vytáh- nú na něm, což najviec mohú, úsilé za ten den neb za rok, aby jich peněz nad mieru zaslúžil, nevážie jeho síly ani života, ale zisk svůj v diele“ [str. 92]). Konečně se tu projevuje i odpor Chelčic- kého proti papeži a církevním zřízením, za- vedeným od lidí (papež je mu „člověk hřie- cha“, „syn zatracení“, „Antikrist“ a praví o něm: „A to jest divné a hrozné, kterak jest to dlúho stálo... odieno poctivě domně nú svatostí a mocí duchovní a úřadem ta- kým, aby z toho úřadu a z té moci veliké mohl dávati odpuštěnie všech hřiechóv, i muk pekelných zbavuje, a dáti moc knězem býti, ktož dosti peněz dá, nebo zbaviti kněžstvic, komu by se s ním stýskalo; také dává moc svú, aby veliké hřiechy jeho mocí rozhřešo- vali a všecky věci duchovnie aby z jeho moci pocházely, a on také rozmnožil velikú chválu božie, dosti kněžstva nasvětiv, zákonníky mno- hé utvrdil a obyčejóv a mnoho posvátných věcí vymyslil a jich posvětil mocí svú, aby přijali křesťané jeho vieru“ [str 24; sr. str. 66]), proti bohatství kněží (viz na str. 105 zmín- ku o donaci Konstantinově, jakož i str. 136), proti zákonníkům, t. j. mnichům („jest peklo zavřené v těch zdech klášterských“ [str. 26]) Naopak je tu všude patrno, jak vysoko cení Chelčický Písmo, boží přikázání, zákon Kri- stův, především arci v tom, kde předpisuje
XXII nad tiem se neslitujie v těžkostech, ale vytáh- nú na něm, což najviec mohú, úsilé za ten den neb za rok, aby jich peněz nad mieru zaslúžil, nevážie jeho síly ani života, ale zisk svůj v diele“ [str. 92]). Konečně se tu projevuje i odpor Chelčic- kého proti papeži a církevním zřízením, za- vedeným od lidí (papež je mu „člověk hřie- cha“, „syn zatracení“, „Antikrist“ a praví o něm: „A to jest divné a hrozné, kterak jest to dlúho stálo... odieno poctivě domně nú svatostí a mocí duchovní a úřadem ta- kým, aby z toho úřadu a z té moci veliké mohl dávati odpuštěnie všech hřiechóv, i muk pekelných zbavuje, a dáti moc knězem býti, ktož dosti peněz dá, nebo zbaviti kněžstvic, komu by se s ním stýskalo; také dává moc svú, aby veliké hřiechy jeho mocí rozhřešo- vali a všecky věci duchovnie aby z jeho moci pocházely, a on také rozmnožil velikú chválu božie, dosti kněžstva nasvětiv, zákonníky mno- hé utvrdil a obyčejóv a mnoho posvátných věcí vymyslil a jich posvětil mocí svú, aby přijali křesťané jeho vieru“ [str 24; sr. str. 66]), proti bohatství kněží (viz na str. 105 zmín- ku o donaci Konstantinově, jakož i str. 136), proti zákonníkům, t. j. mnichům („jest peklo zavřené v těch zdech klášterských“ [str. 26]) Naopak je tu všude patrno, jak vysoko cení Chelčický Písmo, boží přikázání, zákon Kri- stův, především arci v tom, kde předpisuje
Strana XXIII
XXIII chudobu a odříkání světa. Pozoruhodný je i výklad o poměru dobrých skutků k víře a naději, jímž se Chelčický dotýká otázky, která o sto let později učením Lutherovým nabyla obzvláštní důležitosti v dějinách ná- boženských (viz zvl. str. 115 násl.). Spis „O boji duchovním“ jest, jak patrno, velmi důležitý pramen pro poznání názorů Chelčického na samém počátku jeho lite- rární činnosti. Vidíme tu, že celkový ná- zor jeho byl již tehdy v podstatě stejný jako v pozdějších letech jeho života, leda že jednotlivé jeho složky nebyly ještě tak ostře vyhraněny. Zajímavosti dodávají spisu tomu Chelčického projevy o blouznění chi- liastickém, přispívající jak k pochopení to- hoto zvláštního zjevu v našich dějinách ná- boženských, tak k objasnění poměru, v ja- kém byl Chelčický k hlasatelům chiliasmu (str. 8, 27). Také zmínky o bojích pana Oldři- cha z Rožmberka s Tábory (str. 74) a o vy- pálení předměstí v Písku pro lepší jeho obra- nu proti nepřátelům (str. 76) nejsou bez hi- storické ceny. Názory Chelčického o válce a moci svět- ské v křesťanstvu, o něž se byl nepohodl s mistry Pražskými, vedly záhy také ke spo- rům mezi ním a kněžími Táborskými, kteří se v těch věcech od něho neméně lišili. Hned v prvním roce války, nejspíše brzy po svém
XXIII chudobu a odříkání světa. Pozoruhodný je i výklad o poměru dobrých skutků k víře a naději, jímž se Chelčický dotýká otázky, která o sto let později učením Lutherovým nabyla obzvláštní důležitosti v dějinách ná- boženských (viz zvl. str. 115 násl.). Spis „O boji duchovním“ jest, jak patrno, velmi důležitý pramen pro poznání názorů Chelčického na samém počátku jeho lite- rární činnosti. Vidíme tu, že celkový ná- zor jeho byl již tehdy v podstatě stejný jako v pozdějších letech jeho života, leda že jednotlivé jeho složky nebyly ještě tak ostře vyhraněny. Zajímavosti dodávají spisu tomu Chelčického projevy o blouznění chi- liastickém, přispívající jak k pochopení to- hoto zvláštního zjevu v našich dějinách ná- boženských, tak k objasnění poměru, v ja- kém byl Chelčický k hlasatelům chiliasmu (str. 8, 27). Také zmínky o bojích pana Oldři- cha z Rožmberka s Tábory (str. 74) a o vy- pálení předměstí v Písku pro lepší jeho obra- nu proti nepřátelům (str. 76) nejsou bez hi- storické ceny. Názory Chelčického o válce a moci svět- ské v křesťanstvu, o něž se byl nepohodl s mistry Pražskými, vedly záhy také ke spo- rům mezi ním a kněžími Táborskými, kteří se v těch věcech od něho neméně lišili. Hned v prvním roce války, nejspíše brzy po svém
Strana XXIV
XXIV odchodu z Prahy, přel se s nimi o to za své- ho pobytu v Písku. Brzy potom, jak se zdá, projevil Chelčický svůj nesouhlas s Tábory v názoru na postavení světské moci v církvi písemně v nevelkém traktátu „O církvi sva té“.*) Prohlásil tu za nesprávné, ano kacíř ské, učení Viklefovo, uznávané od Táborů podle něhož se církev dělí na tři stavy, stav kněžský, rytířský a robotný. Tento názor Chel čického vzbudil odpor kněží táborských. Je den z nich, nejspíše kněz Markold, ozval se proti němu i písemně, žádaje Chelčického, aby svůj názor lépe vyložil. Chelčický vyhověl této žádosti, a tak vznikl jeho spis „O tro- jím lidu“. Určiti bezpečně, kdy traktát ten byl napsán, není možno. Z narážek na po- měry časové, vysvítá jasně, že spis nevznikl hned na začátku války, nýbrž o některý rok později, ale naopak zdá se, že byl napsán ještě v prvém období války, kdy se boj sou- střeďoval ještě okolo Prahy, nepřekračuje hra- nic země. Možno tedy se značnou pravdě- podobností vznik toho traktátu klásti do do- by okolo r. 1425. Obsahem traktátu toho je podrobný výklad a odůvodnění názoru Chelčického o nespráv- nosti dotčeného již učení Viklefova a Táborův *) Traktát ten není dosud vydán; podrobnou zprávu o něm podal Jastrebov ve svých Studiích.
XXIV odchodu z Prahy, přel se s nimi o to za své- ho pobytu v Písku. Brzy potom, jak se zdá, projevil Chelčický svůj nesouhlas s Tábory v názoru na postavení světské moci v církvi písemně v nevelkém traktátu „O církvi sva té“.*) Prohlásil tu za nesprávné, ano kacíř ské, učení Viklefovo, uznávané od Táborů podle něhož se církev dělí na tři stavy, stav kněžský, rytířský a robotný. Tento názor Chel čického vzbudil odpor kněží táborských. Je den z nich, nejspíše kněz Markold, ozval se proti němu i písemně, žádaje Chelčického, aby svůj názor lépe vyložil. Chelčický vyhověl této žádosti, a tak vznikl jeho spis „O tro- jím lidu“. Určiti bezpečně, kdy traktát ten byl napsán, není možno. Z narážek na po- měry časové, vysvítá jasně, že spis nevznikl hned na začátku války, nýbrž o některý rok později, ale naopak zdá se, že byl napsán ještě v prvém období války, kdy se boj sou- střeďoval ještě okolo Prahy, nepřekračuje hra- nic země. Možno tedy se značnou pravdě- podobností vznik toho traktátu klásti do do- by okolo r. 1425. Obsahem traktátu toho je podrobný výklad a odůvodnění názoru Chelčického o nespráv- nosti dotčeného již učení Viklefova a Táborův *) Traktát ten není dosud vydán; podrobnou zprávu o něm podal Jastrebov ve svých Studiích.
Strana XXV
XXV o rozdělení církve na tři části. Chelčický se hned na začátku dotýká toho učení, za je- hož původce později výslovně označuje Vi- klefa, prohlašuje však, že hlavně chce po- jednati toliko o jedné z oněch tří částí církve, o představitelích moci světské. Skutečně se jimi zabývá největší část traktátu. Chelčický uznává, že mezi všemi národy byla ustano- vena moc od Boha, a pokud národové ti ne jsou pod zákonem božím, že jim vskutku je moci potřebí k udržení vnějšího řádu a po- koje. U takových národů také moc, udržu- jící pořádek je nucena užívati násilí, vésti boje, trestati hříšníky smrtí a jinými tresty tělesnými. To však neplatí tam, kde lid se spravuje zákonem Kristovým, mezi křesťany. Kdyby bylo pravda, že zákon Kristův před- pisuje věci, které se konají mocí, byla by zákonem tím odůvodněna také moc královská. Naopak kdyby se rozdělení církve na trojí lid zakládalo na zákoně Kristově, a zvláště kdyby stav knížat a pánů byl ustanoven Kri- stem, bylo by třeba uznati, že také tělesné boje, prolévání krve, násilí a ukrutnosti jsou zákonem Kristovým dovoleny. „Neboť nemůž býti moc, jediné s ukrutnostmi.“ Kristus však dal svému lidu jiný řád, jiný zákon, zákon milosti, t. j. lásky. Protože láska každému činí dobře, nikomu neubližuje a naopak sama vše trpělivě snáší, není tam, kde ona vládne, sporů, ani žalob, soudů a trestů. Kdyby se
XXV o rozdělení církve na tři části. Chelčický se hned na začátku dotýká toho učení, za je- hož původce později výslovně označuje Vi- klefa, prohlašuje však, že hlavně chce po- jednati toliko o jedné z oněch tří částí církve, o představitelích moci světské. Skutečně se jimi zabývá největší část traktátu. Chelčický uznává, že mezi všemi národy byla ustano- vena moc od Boha, a pokud národové ti ne jsou pod zákonem božím, že jim vskutku je moci potřebí k udržení vnějšího řádu a po- koje. U takových národů také moc, udržu- jící pořádek je nucena užívati násilí, vésti boje, trestati hříšníky smrtí a jinými tresty tělesnými. To však neplatí tam, kde lid se spravuje zákonem Kristovým, mezi křesťany. Kdyby bylo pravda, že zákon Kristův před- pisuje věci, které se konají mocí, byla by zákonem tím odůvodněna také moc královská. Naopak kdyby se rozdělení církve na trojí lid zakládalo na zákoně Kristově, a zvláště kdyby stav knížat a pánů byl ustanoven Kri- stem, bylo by třeba uznati, že také tělesné boje, prolévání krve, násilí a ukrutnosti jsou zákonem Kristovým dovoleny. „Neboť nemůž býti moc, jediné s ukrutnostmi.“ Kristus však dal svému lidu jiný řád, jiný zákon, zákon milosti, t. j. lásky. Protože láska každému činí dobře, nikomu neubližuje a naopak sama vše trpělivě snáší, není tam, kde ona vládne, sporů, ani žalob, soudů a trestů. Kdyby se
Strana XXVI
XXVI tedy zákon lásky zachovával, nebylo by po- třebí světské moci. Řád světský, založený na moci, a řád Kri- stův, založený na lásce, se vzájemně vylučují. Proto v církvi není místa pro moc světskou. Chelčický připouští, že moci mohou užívati světští knížata proti zlým, kteří se nespra- vují zákonem Kristovým, a to pouze ve vě- cech světských. Naprosto však nemá býti moci užíváno od kněží a ve věcech víry, protože mocí nelze nikoho přinutiti, aby zachovával přikázání boží. Je pravda, že apoštolé a jiní svatí po nich přijali do církve mnohé mocné lidi, ale tak, že se podrobili zákonu Kri- stovu. Teprve za papeže Sylvestra byl při- jat do církve římský císař (Konstantin) s veš- kerou svou mocí pohanskou. Tím vnikly do církve pohanské řády, prolévání krve, násil- né tresty a jiná ukrutenství, a zároveň kněží byli obdařeni světskými statky. Tak se svět a moc spojily s vírou, a to byl počátek zkázy církve. To bylo něco zcela jiného, než radi apoštol Pavel křesťanům, napomínaje je, aby byli poddáni mocem vyšším. Křesťan žijící na panství mocí pohanských má jim býti poddán ve věcech, které neodporují přiká- zání božímu, ale to neznamená uváděti moc světskou s mečem v ruce pod zákon Kristův, do církve. Nazývá-li Viklef moc světskou náměstkem Kristova božství, jenž má chrániti kněží a
XXVI tedy zákon lásky zachovával, nebylo by po- třebí světské moci. Řád světský, založený na moci, a řád Kri- stův, založený na lásce, se vzájemně vylučují. Proto v církvi není místa pro moc světskou. Chelčický připouští, že moci mohou užívati světští knížata proti zlým, kteří se nespra- vují zákonem Kristovým, a to pouze ve vě- cech světských. Naprosto však nemá býti moci užíváno od kněží a ve věcech víry, protože mocí nelze nikoho přinutiti, aby zachovával přikázání boží. Je pravda, že apoštolé a jiní svatí po nich přijali do církve mnohé mocné lidi, ale tak, že se podrobili zákonu Kri- stovu. Teprve za papeže Sylvestra byl při- jat do církve římský císař (Konstantin) s veš- kerou svou mocí pohanskou. Tím vnikly do církve pohanské řády, prolévání krve, násil- né tresty a jiná ukrutenství, a zároveň kněží byli obdařeni světskými statky. Tak se svět a moc spojily s vírou, a to byl počátek zkázy církve. To bylo něco zcela jiného, než radi apoštol Pavel křesťanům, napomínaje je, aby byli poddáni mocem vyšším. Křesťan žijící na panství mocí pohanských má jim býti poddán ve věcech, které neodporují přiká- zání božímu, ale to neznamená uváděti moc světskou s mečem v ruce pod zákon Kristův, do církve. Nazývá-li Viklef moc světskou náměstkem Kristova božství, jenž má chrániti kněží a
Strana XXVII
XXVII lid obecný, odporuje to jeho tvrzení, že kněz je náměstek člověčenství Kristova a má Kri- sta následovati v práci a trpělivosti. Má-li snášeti křivdy, nepotřebuje moci světské, aby ho bránila. A to platí o každém člověku obecném. Máme snášeti trpělivě bezpráví a proto nepotřebujeme moci světské k ochraně. Není jí také třeba k trestání a napravování hříšníků, protože hříšníky má obraceti kněz ku pokání a přijímati je na milost. Zacho- vává-li se zákon Kristův, je zbytečné rozdě- lení lidu božího na tři stránky a především je zbytečná moc světská. Protože podle slov apoštolových křesťané mají býti jako údové jednoho těla, vzájemně si pomáhajíce, není správné, aby jeden stav byl nižší druhých, aby pracoval pro druhé, a ti aby jím po- hrdali a týrali jej. Proti stavu kněžskému se Chelčický zásadně nevyslovuje, ale uznává jen takové kněží, kteří káží věrně slovo boží v odříkání, v modlitbách, v chudobě a proti- venstvích, bez moci světské, nikoli však kněží žijící v přepychu a bohatství. Na konec Chel- čický znova velmi rozhodně zamítá názor, že by lid obecný, robotný, měl sloužiti dvěma stavům vyšším a jich tělesným potřebám. Roz- mohlo prý se tím mnoho rozličného kněžstva a panstva, žijícího z práce obecného lidu. Po příkladu apoštolů měli by všichni, i kněží, tělesně pracovati a vzájemně se podporovati. Potom nebylo by potřebí co prodávati a ku-
XXVII lid obecný, odporuje to jeho tvrzení, že kněz je náměstek člověčenství Kristova a má Kri- sta následovati v práci a trpělivosti. Má-li snášeti křivdy, nepotřebuje moci světské, aby ho bránila. A to platí o každém člověku obecném. Máme snášeti trpělivě bezpráví a proto nepotřebujeme moci světské k ochraně. Není jí také třeba k trestání a napravování hříšníků, protože hříšníky má obraceti kněz ku pokání a přijímati je na milost. Zacho- vává-li se zákon Kristův, je zbytečné rozdě- lení lidu božího na tři stránky a především je zbytečná moc světská. Protože podle slov apoštolových křesťané mají býti jako údové jednoho těla, vzájemně si pomáhajíce, není správné, aby jeden stav byl nižší druhých, aby pracoval pro druhé, a ti aby jím po- hrdali a týrali jej. Proti stavu kněžskému se Chelčický zásadně nevyslovuje, ale uznává jen takové kněží, kteří káží věrně slovo boží v odříkání, v modlitbách, v chudobě a proti- venstvích, bez moci světské, nikoli však kněží žijící v přepychu a bohatství. Na konec Chel- čický znova velmi rozhodně zamítá názor, že by lid obecný, robotný, měl sloužiti dvěma stavům vyšším a jich tělesným potřebám. Roz- mohlo prý se tím mnoho rozličného kněžstva a panstva, žijícího z práce obecného lidu. Po příkladu apoštolů měli by všichni, i kněží, tělesně pracovati a vzájemně se podporovati. Potom nebylo by potřebí co prodávati a ku-
Strana XXVIII
XXVIII povati, přestalo by všeliké kupectví, kramář- ství a jiné ziskování, jež se nesrovnává se zákonem Kristovým. Celkem podává spis „O trojím lidu“ dosti soustavný výklad názoru Chelčického o po- měru moci světské k církvi, a o společen- ských řádech v křesťanstvu, názoru, který je nejdůležitější a pro Chelčického nejvýznač nější součástí jeho učení.*) Názorem tím se Chelčický nejvíce vzdálil ostatního husitství a také se jím rozhodně postavil proti Vikle- fovi, s nímž ve mnohých jiných věcech sou- hlasil. Myšlenky, jež tu Chelčický hlásá o cír- kvi a státu, nejsou ovšem zcela nové; vy- skytují se již před ním, hlavně u sekty Val- denských, která v době Chelčického mládí byla rozšířena v sousedních Rakousích a také v jižních Čechách, a je možné, ano velmi pravděpodobné, že Chelčický znal učení Val- denských a od nich přijal některé ze svých názorů, jmenovitě názor o zavržitelnosti svět- ské moci a všelikého násilí. Tím ovšem jeho spis nepozbývá ceny a zajímavosti. Třeba snad jeho základní myšlenky nebyly zcela původní, *) Obsahově je, jak viděti, spis „O trojím lidu“ velmi blízký první části nejznamenitějšího díla „Síti víry“, kde názory vyslovené v tomto spise jsou podrobněji rozvedeny, zdůvodněny, prohloubeny a také poněkud zmírněny. Podrobné srovnání obou spisů přispělo by zajisté nemálo k objasnění myš- lenkového vývoje jejich autora.
XXVIII povati, přestalo by všeliké kupectví, kramář- ství a jiné ziskování, jež se nesrovnává se zákonem Kristovým. Celkem podává spis „O trojím lidu“ dosti soustavný výklad názoru Chelčického o po- měru moci světské k církvi, a o společen- ských řádech v křesťanstvu, názoru, který je nejdůležitější a pro Chelčického nejvýznač nější součástí jeho učení.*) Názorem tím se Chelčický nejvíce vzdálil ostatního husitství a také se jím rozhodně postavil proti Vikle- fovi, s nímž ve mnohých jiných věcech sou- hlasil. Myšlenky, jež tu Chelčický hlásá o cír- kvi a státu, nejsou ovšem zcela nové; vy- skytují se již před ním, hlavně u sekty Val- denských, která v době Chelčického mládí byla rozšířena v sousedních Rakousích a také v jižních Čechách, a je možné, ano velmi pravděpodobné, že Chelčický znal učení Val- denských a od nich přijal některé ze svých názorů, jmenovitě názor o zavržitelnosti svět- ské moci a všelikého násilí. Tím ovšem jeho spis nepozbývá ceny a zajímavosti. Třeba snad jeho základní myšlenky nebyly zcela původní, *) Obsahově je, jak viděti, spis „O trojím lidu“ velmi blízký první části nejznamenitějšího díla „Síti víry“, kde názory vyslovené v tomto spise jsou podrobněji rozvedeny, zdůvodněny, prohloubeny a také poněkud zmírněny. Podrobné srovnání obou spisů přispělo by zajisté nemálo k objasnění myš- lenkového vývoje jejich autora.
Strana XXIX
XXIX v jejich výkladu a odůvodnění je jistě mno- ho samostatného a jako celek dílo to přece je věrným výrazem smýšlení a osobnosti Chel- čického a tím i důležitým pramenem k poznání jeho duševního vývoje. Jasnost výkladu, jadr- ná řeč a živý, na některých místech až k strhu- jící výmluvnosti se povznášející sloh dodává spisku tomu i znamenité ceny literární. V trak- tátové literatuře husitské je jistě málo spisů, které by byly tak způsobilé vzbuditi zájem dnešního čtenáře, třeba neodborného, a které by svým obsahem i formou byly mu tak pří- stupné a srozumitelné, jako spis „O trojím lidu“. Takovým neodborným čtenářům je určeno toto vydání obou spisů Chelčického, ač dou- fám, že přijde vhod i historikům a filologům. Při úpravě textu řídil jsem se zásadami ob- vyklými při edicích toho způsobu, jak je vy- ložil na př. V. Novotný v úvodě svého vy- dání Husova spisu „O svatokupectví“. Otis- kuji text zmodernisovaným pravopisem a s moderní interpunkcí, ale jinak zcela věrně podle rukopisu. Chyby pisecké jsem ovšem opravil. Tam, kde by mohla vzniknouti po- chybnost o správnosti takové opravy, udá- vám čtení rukopisné v poznámkách, jinak opravuji mlčky. Své dodatky označuji hra- natými závorkami, do nichž jsem položil také odkazy k bibli u citátů z Písma. Při zjišto- vání těchto citátů platně mi svou pomocí
XXIX v jejich výkladu a odůvodnění je jistě mno- ho samostatného a jako celek dílo to přece je věrným výrazem smýšlení a osobnosti Chel- čického a tím i důležitým pramenem k poznání jeho duševního vývoje. Jasnost výkladu, jadr- ná řeč a živý, na některých místech až k strhu- jící výmluvnosti se povznášející sloh dodává spisku tomu i znamenité ceny literární. V trak- tátové literatuře husitské je jistě málo spisů, které by byly tak způsobilé vzbuditi zájem dnešního čtenáře, třeba neodborného, a které by svým obsahem i formou byly mu tak pří- stupné a srozumitelné, jako spis „O trojím lidu“. Takovým neodborným čtenářům je určeno toto vydání obou spisů Chelčického, ač dou- fám, že přijde vhod i historikům a filologům. Při úpravě textu řídil jsem se zásadami ob- vyklými při edicích toho způsobu, jak je vy- ložil na př. V. Novotný v úvodě svého vy- dání Husova spisu „O svatokupectví“. Otis- kuji text zmodernisovaným pravopisem a s moderní interpunkcí, ale jinak zcela věrně podle rukopisu. Chyby pisecké jsem ovšem opravil. Tam, kde by mohla vzniknouti po- chybnost o správnosti takové opravy, udá- vám čtení rukopisné v poznámkách, jinak opravuji mlčky. Své dodatky označuji hra- natými závorkami, do nichž jsem položil také odkazy k bibli u citátů z Písma. Při zjišto- vání těchto citátů platně mi svou pomocí
Strana XXX
XXX přispěli p. archivář H. Kollmann a pan farář Dr. F. Hrejsa, jimž za to srdečně děkuji. Velikými díky jsem povinen p. prof. dru. Em. Smetánkovi, který se vzácnou ochotou pročetl sazbu obou spisů Chelčického a mno- hými pokyny a opravami podstatně přispě! k zlepšení jich textové úpravy. * Svou práci připisuji tomu, jenž má nej- větší zásluhu o vědecké poznání Chelčického — Jaroslavu Gollovi. V Praze 1. května 1911. Kamil Krofta.
XXX přispěli p. archivář H. Kollmann a pan farář Dr. F. Hrejsa, jimž za to srdečně děkuji. Velikými díky jsem povinen p. prof. dru. Em. Smetánkovi, který se vzácnou ochotou pročetl sazbu obou spisů Chelčického a mno- hými pokyny a opravami podstatně přispě! k zlepšení jich textové úpravy. * Svou práci připisuji tomu, jenž má nej- větší zásluhu o vědecké poznání Chelčického — Jaroslavu Gollovi. V Praze 1. května 1911. Kamil Krofta.
Strana XXXI
O BOJI DUCHOVNÍM.
O BOJI DUCHOVNÍM.
Strana XXXII
Strana 1
»Od toho miesta, bratří, posilte se v Bohu a v moci síly jeho, voblecte se v uoděnie bo- žie, abyšte mohli státí proti chytrosti dáblově! Nebo nenie vám bojovati proti tèlu a krvi, ale proti knížatóm a mocem, proti vladařóm světa temností těchto, proti duchovním zlostem v nebesích. Protož přijímajte odění božie, aby- šte mohli ve dni zlém a ve všem dokonale státi, protož stuojte, podkašiece bedra svá v pravdě, a oblecte se v pancieř spravedlno- sti a obutí na vašich nohách v zpuosobu čte- nie pokoje ve všech věcech, vezmúce štít viery, jíž byšte mohli všecky šípy ohnivý zlostníka uhasiti, a lebku spasenie přijměte a meč du- cha, jenž jest slovo boží, skrze všelikú mod- litbu i prosbu modléce se po vše časy v du- chu a v něm bdiece ve všelikém snaženstvíe, a aby mi byla dána řeč v uotevřenie úst mých s duofáním známo učiniti tajemstvie čtenie, pro něžto poselstvie ději v tomto řetěze,1) tak abych mohl v Kristu, jakož na mě příleží, mlu- viti.« [Efez. 6, 10—20.) 1) V rukopise ,v této řeči, že', což je zjevná chyba písařská, jak dokazuje původní text bible pozdější citát Chelčického. Ději = konám. O boji duchovním a O trojím lidu.
»Od toho miesta, bratří, posilte se v Bohu a v moci síly jeho, voblecte se v uoděnie bo- žie, abyšte mohli státí proti chytrosti dáblově! Nebo nenie vám bojovati proti tèlu a krvi, ale proti knížatóm a mocem, proti vladařóm světa temností těchto, proti duchovním zlostem v nebesích. Protož přijímajte odění božie, aby- šte mohli ve dni zlém a ve všem dokonale státi, protož stuojte, podkašiece bedra svá v pravdě, a oblecte se v pancieř spravedlno- sti a obutí na vašich nohách v zpuosobu čte- nie pokoje ve všech věcech, vezmúce štít viery, jíž byšte mohli všecky šípy ohnivý zlostníka uhasiti, a lebku spasenie přijměte a meč du- cha, jenž jest slovo boží, skrze všelikú mod- litbu i prosbu modléce se po vše časy v du- chu a v něm bdiece ve všelikém snaženstvíe, a aby mi byla dána řeč v uotevřenie úst mých s duofáním známo učiniti tajemstvie čtenie, pro něžto poselstvie ději v tomto řetěze,1) tak abych mohl v Kristu, jakož na mě příleží, mlu- viti.« [Efez. 6, 10—20.) 1) V rukopise ,v této řeči, že', což je zjevná chyba písařská, jak dokazuje původní text bible pozdější citát Chelčického. Ději = konám. O boji duchovním a O trojím lidu.
Strana 2
2 Věrný posel Kristuov a milovník lidských duší sv. Pavel v této řeči naučenie věrné a upřiemé ukázal jest lidu božiemu o duchov niem boji, v kterýžto boj povoláni jsú byli, aby v něm přemohúce, korunu života věč ného vzali. Podle Písma povoláni i zavázáni jsú k boji. Tak psáno jest: „Život člově- čie na zemi jest rytieřstvie“ [ob 7, 1]. Opět jiné Písmo ponúká všech synóv božích k to- mu, řka: „Synu, když přistúpíš k službě bo- žie, stůjž v bázni a v spravedlnosti a při- prav duši svú ku pokušení!“ [Sirach 2, 1]; a zatiem odplata ihned slibóv božích jest, jakož die sv. Jakub: „Blahoslavený muž, kte- rýž snosí pokušenie, neb když zkušen bude, přijme korunu života, kterúžto zaslíbil jest Buoh milujícím se“ [Jak. 1, 12]. K takovému boji ponúká a vede apoštol. A najprvé je napomíná, aby sebe posilnili v Bohu a v moci síly jeho, a to proto, že člověk jest mdlá věc, nemocná a hlúpá v ta- kém boji v pravdě podlé vuole božie a v ne- přiezni násilné, mnohé a ustavičné a nezná- mé, kterúž má proti sobě, tak že nestačí moc jeho zdržeti vuole božie v sobě pro tak násilné bezprávie, kteréž jest jeho všudy vuo- kol oblíčilo. Protož sám od sebe nemuož jich přemoci, nebude-li mieti shuory od svrchní moci božské posilněnie. Protož apoštol Kri- stóv nutí takové křesťany v ten těžký boj povolánie, aby sebe posilnili v Bohu a v moci
2 Věrný posel Kristuov a milovník lidských duší sv. Pavel v této řeči naučenie věrné a upřiemé ukázal jest lidu božiemu o duchov niem boji, v kterýžto boj povoláni jsú byli, aby v něm přemohúce, korunu života věč ného vzali. Podle Písma povoláni i zavázáni jsú k boji. Tak psáno jest: „Život člově- čie na zemi jest rytieřstvie“ [ob 7, 1]. Opět jiné Písmo ponúká všech synóv božích k to- mu, řka: „Synu, když přistúpíš k službě bo- žie, stůjž v bázni a v spravedlnosti a při- prav duši svú ku pokušení!“ [Sirach 2, 1]; a zatiem odplata ihned slibóv božích jest, jakož die sv. Jakub: „Blahoslavený muž, kte- rýž snosí pokušenie, neb když zkušen bude, přijme korunu života, kterúžto zaslíbil jest Buoh milujícím se“ [Jak. 1, 12]. K takovému boji ponúká a vede apoštol. A najprvé je napomíná, aby sebe posilnili v Bohu a v moci síly jeho, a to proto, že člověk jest mdlá věc, nemocná a hlúpá v ta- kém boji v pravdě podlé vuole božie a v ne- přiezni násilné, mnohé a ustavičné a nezná- mé, kterúž má proti sobě, tak že nestačí moc jeho zdržeti vuole božie v sobě pro tak násilné bezprávie, kteréž jest jeho všudy vuo- kol oblíčilo. Protož sám od sebe nemuož jich přemoci, nebude-li mieti shuory od svrchní moci božské posilněnie. Protož apoštol Kri- stóv nutí takové křesťany v ten těžký boj povolánie, aby sebe posilnili v Bohu a v moci
Strana 3
3 síly jeho, nebo moc jeho a síla jeho jest nade všecku moc a sílu, kteráž jest v nebi i v zemi, a jeho moci nižádná moc nemůž se protiviti. Také milosrdenstvie jeho, jenž má je k člověku, nesmierné jest, nade všecky skutky jeho, jenž má slitovánie tak porobe- nému a obtieženému takým bezprávím. Pro- tož velí apoštol takým lidem v něm sebe posilniti a na něho ovšem spolehnúti a na- ději všicku položiti v jeho milosrdenství a v síle jeho nepřemožené, tak aby každý, vida svú nemoc a násilé těžkých pokušení, ne- rozpačil se bojovati proti nim, ale v něm svú sílu aby položil, úfaje jeho milosrden- ství, pro něž neopustí v núzi člověka v sě úfajícieho a k sobě volajícieho ten, ješto chce a muož dobře učiniti člověku tomu, kterýž úfá v jeho sílu. Také člověk tiem viece má se posilniti v Bohu, hledě na prvnie svaté, kteříž od počátka světa byli jsú. Ti na jeho milosrden- stvie a na jeho silnú moc spolehli, a oč jsú se koli pokusili, všecko jsú přemohli v jeho síle tak, že ani síla tohoto světa, ani síla dábelská, ani která lahoda mohla jest jich přemoci, nebo jsú v sobě měli moc a sílu boží a úfali jsú v něho a žádali jsú ve všem pomoci od něho. Protož die prorok: „Stanú-li proti mně hradové a povstane-li proti mně boj, nebude se báti srdce mé.“ [Žalm 26, 3.] A opět jinde die: „V tobě zbaven budu
3 síly jeho, nebo moc jeho a síla jeho jest nade všecku moc a sílu, kteráž jest v nebi i v zemi, a jeho moci nižádná moc nemůž se protiviti. Také milosrdenstvie jeho, jenž má je k člověku, nesmierné jest, nade všecky skutky jeho, jenž má slitovánie tak porobe- nému a obtieženému takým bezprávím. Pro- tož velí apoštol takým lidem v něm sebe posilniti a na něho ovšem spolehnúti a na- ději všicku položiti v jeho milosrdenství a v síle jeho nepřemožené, tak aby každý, vida svú nemoc a násilé těžkých pokušení, ne- rozpačil se bojovati proti nim, ale v něm svú sílu aby položil, úfaje jeho milosrden- ství, pro něž neopustí v núzi člověka v sě úfajícieho a k sobě volajícieho ten, ješto chce a muož dobře učiniti člověku tomu, kterýž úfá v jeho sílu. Také člověk tiem viece má se posilniti v Bohu, hledě na prvnie svaté, kteříž od počátka světa byli jsú. Ti na jeho milosrden- stvie a na jeho silnú moc spolehli, a oč jsú se koli pokusili, všecko jsú přemohli v jeho síle tak, že ani síla tohoto světa, ani síla dábelská, ani která lahoda mohla jest jich přemoci, nebo jsú v sobě měli moc a sílu boží a úfali jsú v něho a žádali jsú ve všem pomoci od něho. Protož die prorok: „Stanú-li proti mně hradové a povstane-li proti mně boj, nebude se báti srdce mé.“ [Žalm 26, 3.] A opět jinde die: „V tobě zbaven budu
Strana 4
pokušenie a v Bohu mém přelezu zed [Žalm 17, 30], to jest, veliké nesnáze budu moci přemoci a ve všem se postaviti. Apoštol die: „Věrnému všecko se muož státi.“ [Marek 9, 22.] A pro takové utrýzněnie naděje člově- čie v Bohu napomíná tuto apoštol mdlé lidi, aby sebe posilnili v Bohu všeho milosrden- stvie a v Bohu, najsilnějšiem bojovníku. Ale léní lidé, nedbajíce z něho síly duchovnie v se bráti, radějše hynú v pokušení, jako ten, ježto pro hlad hyne, nechtě úst rozeviti,2) aby pokrm přijma, posilnil sebe. A že proto on, milosrdný Buoh, dal jest sebe sám za pokrm nám a napojení, abychom z něho sílu du- chovní brali, proto jest řekl: „Já jsem život [Jan 14, 6], abychom my mrtví podle duchu dostatečnost a sílu svú z něho brali, ač se neobleníme bráti sílu z něho a nevěra nás nesvieže a nezmálí nám jeho v srdci tak, že budem sílu vážiti v smrtedlném člověku viec než v Bohu a viece budem věřiti své mu groši než jeho moci, viece svým falešným duomyslóm bez pravdy než jeho slibuom. A pro tu nevěru zmálé nám v srdci jeho moc, jeho milosrdenstvie, jeho sliby3) tak, že nic nemuožem z něho síly vzieti v se. Protož jako trest mezi větry klátíme se sem i tam po- kušením, bázní mnohých věcí, nestálosti a. 2) = otevříti. 3) V rukopise: ,slibo'.
pokušenie a v Bohu mém přelezu zed [Žalm 17, 30], to jest, veliké nesnáze budu moci přemoci a ve všem se postaviti. Apoštol die: „Věrnému všecko se muož státi.“ [Marek 9, 22.] A pro takové utrýzněnie naděje člově- čie v Bohu napomíná tuto apoštol mdlé lidi, aby sebe posilnili v Bohu všeho milosrden- stvie a v Bohu, najsilnějšiem bojovníku. Ale léní lidé, nedbajíce z něho síly duchovnie v se bráti, radějše hynú v pokušení, jako ten, ježto pro hlad hyne, nechtě úst rozeviti,2) aby pokrm přijma, posilnil sebe. A že proto on, milosrdný Buoh, dal jest sebe sám za pokrm nám a napojení, abychom z něho sílu du- chovní brali, proto jest řekl: „Já jsem život [Jan 14, 6], abychom my mrtví podle duchu dostatečnost a sílu svú z něho brali, ač se neobleníme bráti sílu z něho a nevěra nás nesvieže a nezmálí nám jeho v srdci tak, že budem sílu vážiti v smrtedlném člověku viec než v Bohu a viece budem věřiti své mu groši než jeho moci, viece svým falešným duomyslóm bez pravdy než jeho slibuom. A pro tu nevěru zmálé nám v srdci jeho moc, jeho milosrdenstvie, jeho sliby3) tak, že nic nemuožem z něho síly vzieti v se. Protož jako trest mezi větry klátíme se sem i tam po- kušením, bázní mnohých věcí, nestálosti a. 2) = otevříti. 3) V rukopise: ,slibo'.
Strana 5
5 rozpači plni jsme, v ničemž se nemohúce po- staviti věrně, tak že slovce lehké sehne nás, tmútí4) a zetře jako trest prázdnú, že dlúho srdce naše zakalené a krvavé neupokojí se po tak malém protivenstvíčku. A to vše proto jest, že síly duchovnie z něho nebéřem skrze modlenie, skrze pamět jeho dobrodienie a odplaty budúcie, kteráž jest slíbena nám; neb tudy síla z Boha v nás přicházie, když skrze vieru obmýšléme milo- srdenstvie jeho, skutky jeho, sliby jeho a odplatu, kterúž máme přijieti; tudy přijde v nás neznámá síla jeho z něho, že nám bude mílo snésti zamúcenie i úsilé5) budeſm] mieti s hojnú odplatú v nebi. Pakli se tak nepo- silujem v Bohu, tehdy nás vždy nutie poku- šenie k tomu a jediné o to stojíme, kudy bychom jich ušli; a čím viece tak se uchy- lujem neupřiemně od nich, tiem jich vždy viece máme, a čím jich viece tak na nás při- cházie, tiem se viece rušíme ohněm v nich. Ale kdybychom ovšem nic dobrého neznali a mrtvi byli, nečili bychom mnohých poku- šení a nic bychme se mútili skrze ně. Ale takto již neutečem těžkých a mnohých poku- šení, ale již jsme je skrze vieru poznali, a nebudem-li síly z Boha mieti, abychom se postavili proti nim, tiem biednějie strávíme = zarmoutí. 5) = namáhání.
5 rozpači plni jsme, v ničemž se nemohúce po- staviti věrně, tak že slovce lehké sehne nás, tmútí4) a zetře jako trest prázdnú, že dlúho srdce naše zakalené a krvavé neupokojí se po tak malém protivenstvíčku. A to vše proto jest, že síly duchovnie z něho nebéřem skrze modlenie, skrze pamět jeho dobrodienie a odplaty budúcie, kteráž jest slíbena nám; neb tudy síla z Boha v nás přicházie, když skrze vieru obmýšléme milo- srdenstvie jeho, skutky jeho, sliby jeho a odplatu, kterúž máme přijieti; tudy přijde v nás neznámá síla jeho z něho, že nám bude mílo snésti zamúcenie i úsilé5) budeſm] mieti s hojnú odplatú v nebi. Pakli se tak nepo- silujem v Bohu, tehdy nás vždy nutie poku- šenie k tomu a jediné o to stojíme, kudy bychom jich ušli; a čím viece tak se uchy- lujem neupřiemně od nich, tiem jich vždy viece máme, a čím jich viece tak na nás při- cházie, tiem se viece rušíme ohněm v nich. Ale kdybychom ovšem nic dobrého neznali a mrtvi byli, nečili bychom mnohých poku- šení a nic bychme se mútili skrze ně. Ale takto již neutečem těžkých a mnohých poku- šení, ale již jsme je skrze vieru poznali, a nebudem-li síly z Boha mieti, abychom se postavili proti nim, tiem biednějie strávíme = zarmoutí. 5) = namáhání.
Strana 6
6 v hořkosti život svůj beze všie naděje, v ne- věře neznámé lidem a Bohu velmi protivné Ale že tuto apoštol netoliko se velí posilnit v Bohu, ale také velí na se vzieti oděnie božie, aby v odění bezpečni byli takoví lidé ješto násilné boje majie. Ale z potřeby slu šie to vážiti, že die apoštol „oděnie božie" a ne tohoto světa oděnie; neb u boji du- chovniem nehodie se tělesná oděnie. Duchov- nie ukazuje a die, že „někteří lidé mluvie o nás, jako bychom podlé těla chodili; za- jisté chodiece ne podlé těla, rytieříme, neb oděnie rytieřstvie našeho nejsú tělestná, ale moc z Boha k zkažení ohrad, kaziece rady i všelikú vysokost, jenž se výší proti umění božiemu, a u vězenie poddávajiece všeliký rozum k službě Kristově“ [2. Kor. 10, 2—5] V té řeči zjevně ukazuje apoštol, že křesťané duchovnie boje majie mieti a oděnie také nebo v pravdě muož řečeno býti, že se oblá- čie v tělesná oděnie tehdy, když se duchov ních odění nedostane lidem; nebo když prav- du ztratie a dábel nad nimi moc má, tehdy pokoje nemajie a upadnú v svár, v boje jedni proti druhým a hledajie přemoci jedni druhé skrze odění a braň tělesnú. Ale pohaněni jsú s oděním svým, nebo David vyznává, že ne v meči, ani v kopí mstitel jest Buoh těch, ješto jest je poslal bojovat v Zákoně sta- rém, ale modléce se, přemáháchu věrau a modlitbú [1. Král. 17, 45—47]. Ale nám křes-
6 v hořkosti život svůj beze všie naděje, v ne- věře neznámé lidem a Bohu velmi protivné Ale že tuto apoštol netoliko se velí posilnit v Bohu, ale také velí na se vzieti oděnie božie, aby v odění bezpečni byli takoví lidé ješto násilné boje majie. Ale z potřeby slu šie to vážiti, že die apoštol „oděnie božie" a ne tohoto světa oděnie; neb u boji du- chovniem nehodie se tělesná oděnie. Duchov- nie ukazuje a die, že „někteří lidé mluvie o nás, jako bychom podlé těla chodili; za- jisté chodiece ne podlé těla, rytieříme, neb oděnie rytieřstvie našeho nejsú tělestná, ale moc z Boha k zkažení ohrad, kaziece rady i všelikú vysokost, jenž se výší proti umění božiemu, a u vězenie poddávajiece všeliký rozum k službě Kristově“ [2. Kor. 10, 2—5] V té řeči zjevně ukazuje apoštol, že křesťané duchovnie boje majie mieti a oděnie také nebo v pravdě muož řečeno býti, že se oblá- čie v tělesná oděnie tehdy, když se duchov ních odění nedostane lidem; nebo když prav- du ztratie a dábel nad nimi moc má, tehdy pokoje nemajie a upadnú v svár, v boje jedni proti druhým a hledajie přemoci jedni druhé skrze odění a braň tělesnú. Ale pohaněni jsú s oděním svým, nebo David vyznává, že ne v meči, ani v kopí mstitel jest Buoh těch, ješto jest je poslal bojovat v Zákoně sta- rém, ale modléce se, přemáháchu věrau a modlitbú [1. Král. 17, 45—47]. Ale nám křes-
Strana 7
tanóm teď apoštol zjevně die, že oděnie na- šeho boje tělestná nejsú jako jiných lidí, ale moc z Bohať múdrost boží máme a sílu Du- cha svatého, abychom poznali vysokost sa- tanovu, kterak svodí svú chytrostí lidi a ná silé všudy zbuzuje věrným; ale proto oděnie božie majie mieti na sobě, aby6) přemohli v tom boji silú Ducha svatého a múdrostí jeho, také jiným oděním duchovním, kteréž potom zjevně jmenuje. Protož velí to oděnie duchovnie vzieti, aby mohli státi proti člo- věku, nebo ač by kto v uoděnie tělesném přemohl člověka sobě rovného a usmrtil je ho, nebudet proto spravedliv, ani nevinen, ani pokoje požive7) pro své vítězstvie. Ale ktož se obleče v uoděnie božie a stojí proti chytrosti dáblově, ten bude vítězem k spa- sení a v nevinnosti se zachová, a Syn boží dá jemu seděti s sebú na své stolici a dá jemu utěšenie duchovnie. Protož za najpilnější věc potřebie jest ob- léci se v oděnie božie a státi proti chytrosti ďáblově. Apoštol s lidmi velí pokoj mieti, ješto jsú člověku podáni, ale proti dáblu chyt rému velí se v oděnie obléci a postaviti se proti němu silně boj držiece, nebo ač na těle přemožen bude kdo, ale od nepřietele člověka, neškodí jemu k životu věčnému, ale 6) V rukopise: ale'. 7) = užije.
tanóm teď apoštol zjevně die, že oděnie na- šeho boje tělestná nejsú jako jiných lidí, ale moc z Bohať múdrost boží máme a sílu Du- cha svatého, abychom poznali vysokost sa- tanovu, kterak svodí svú chytrostí lidi a ná silé všudy zbuzuje věrným; ale proto oděnie božie majie mieti na sobě, aby6) přemohli v tom boji silú Ducha svatého a múdrostí jeho, také jiným oděním duchovním, kteréž potom zjevně jmenuje. Protož velí to oděnie duchovnie vzieti, aby mohli státi proti člo- věku, nebo ač by kto v uoděnie tělesném přemohl člověka sobě rovného a usmrtil je ho, nebudet proto spravedliv, ani nevinen, ani pokoje požive7) pro své vítězstvie. Ale ktož se obleče v uoděnie božie a stojí proti chytrosti dáblově, ten bude vítězem k spa- sení a v nevinnosti se zachová, a Syn boží dá jemu seděti s sebú na své stolici a dá jemu utěšenie duchovnie. Protož za najpilnější věc potřebie jest ob- léci se v oděnie božie a státi proti chytrosti ďáblově. Apoštol s lidmi velí pokoj mieti, ješto jsú člověku podáni, ale proti dáblu chyt rému velí se v oděnie obléci a postaviti se proti němu silně boj držiece, nebo ač na těle přemožen bude kdo, ale od nepřietele člověka, neškodí jemu k životu věčnému, ale 6) V rukopise: ale'. 7) = užije.
Strana 8
8 ktož zmešká boj a vítězstvie s dáblem, ten již ztratil jest pravdu a život věčný, neopraví-li se v boji. Protož apoštol neučí tělestným bojóm, ješto je sami krvaví lidé umějie pro- svár vésti a duše lidské v nich hynú na za- tracenie, ale učí těm bojóm, ješto se v nich duše zachovávají v pravdě od zatracenie. Ne- obmýšlé mnoho obrany a bezpečenstvie těla k zachování zdravie časného života, nebo to- mu jest vždy umřieti někakú smrtí a nevy- střeže se jie žádný, ani jí bojem8) vzdálí od sebe, ale spieše skrze boj vpadne v ni. Pro- tož apoštol s pilností obmýšlé duše věrné v je- jich zdraví, a proto velí oděnie božie na se vzieti a postaviti se proti smrtedlnému ne přieteli, aby duše drahé, krví Kristovú vy- kúpené, neusmrtil. Dále die apoštol, ukazuje nesnázi toho boje, řka: „Nenie vám bojovánie proti tělu a krvi, ale proti kniežatóm a mocem, proti vladařóm světa.“ Té řeči hodné jest právě rozuměti pro zlý rozum lidí některých, ješto svodie jiné v tom, když die, že není vám bojovati proti tělu a krvi, tudy se svobodiece, že ne- majé bojovati proti tělu a krvi, ale svobodně bydliti, požívajiece těla svého v libostech je- ho, což ono žádá.9) To jest lež zjevná, by 8) V rukopise: jím boje“. ») Chelčický se tu zřejmě obrací proti chiliastic- kým blouznivcům mezi Tábory, o nichž se i později
8 ktož zmešká boj a vítězstvie s dáblem, ten již ztratil jest pravdu a život věčný, neopraví-li se v boji. Protož apoštol neučí tělestným bojóm, ješto je sami krvaví lidé umějie pro- svár vésti a duše lidské v nich hynú na za- tracenie, ale učí těm bojóm, ješto se v nich duše zachovávají v pravdě od zatracenie. Ne- obmýšlé mnoho obrany a bezpečenstvie těla k zachování zdravie časného života, nebo to- mu jest vždy umřieti někakú smrtí a nevy- střeže se jie žádný, ani jí bojem8) vzdálí od sebe, ale spieše skrze boj vpadne v ni. Pro- tož apoštol s pilností obmýšlé duše věrné v je- jich zdraví, a proto velí oděnie božie na se vzieti a postaviti se proti smrtedlnému ne přieteli, aby duše drahé, krví Kristovú vy- kúpené, neusmrtil. Dále die apoštol, ukazuje nesnázi toho boje, řka: „Nenie vám bojovánie proti tělu a krvi, ale proti kniežatóm a mocem, proti vladařóm světa.“ Té řeči hodné jest právě rozuměti pro zlý rozum lidí některých, ješto svodie jiné v tom, když die, že není vám bojovati proti tělu a krvi, tudy se svobodiece, že ne- majé bojovati proti tělu a krvi, ale svobodně bydliti, požívajiece těla svého v libostech je- ho, což ono žádá.9) To jest lež zjevná, by 8) V rukopise: jím boje“. ») Chelčický se tu zřejmě obrací proti chiliastic- kým blouznivcům mezi Tábory, o nichž se i později
Strana 9
9 tak mienil nebo smyslil sv. Pavel. Nebo vše- cko Ctenie porazil by tiem smyslem jiné. Jiní lidé držie to, že někdy lidé budú nebo již jsú zde v těle bez boje, tak mieniece, že pro svatost života nového nebudú mieti zá- palu a hnutie v těle k žádostem smilným a k hněvóm, ku pýše a k jiným hřiechóm. A ti opět jsú velicí lháři, nebo ještě nižádný z nich, kterýž to jistie, nesmějie o sobě ta- kového jistiti, a což o budúcích věcech a lidech jistie takového, v tom vždy svú lež požierá a na poklad jie hromaždí k súdu Kristovu, kdež10) jemu okázáno bude, že, což jich tu stane na súdě, všickni jsú v prokletie Adamovo upadli a v něm jsú umřeli, a kteříž jsú nebojovali proti tělu a krvi, ti všickni zatracením poraženi jsú aneb budú. Ale ktož se domnievá bludný proti pravdě takových věcí, ten od pravdy jest vypadl i s tiem, ktož jemu věří v té lži. Nebo položiti v srdce úmysl odporný pravdě, ač bude pod poctivú věcí, vždy jest blud. Ač pravda nižádná nehyne v své upřiemné obláštnie upřiemnosti pro to, že o ní kto bludně smyslí, ale ten zhyne, ktož bludně pravé věci drží, a jiné v to veda. Jakož ani to zhyne v syniech Adamo- vých a ve dcerách Eviných, že budú mieti zmiňuje. Jich se týká i další zmínka o „jiných lidech“. Více o tom viz v úvodě. 10) V rukopise: „kteréž“.
9 tak mienil nebo smyslil sv. Pavel. Nebo vše- cko Ctenie porazil by tiem smyslem jiné. Jiní lidé držie to, že někdy lidé budú nebo již jsú zde v těle bez boje, tak mieniece, že pro svatost života nového nebudú mieti zá- palu a hnutie v těle k žádostem smilným a k hněvóm, ku pýše a k jiným hřiechóm. A ti opět jsú velicí lháři, nebo ještě nižádný z nich, kterýž to jistie, nesmějie o sobě ta- kového jistiti, a což o budúcích věcech a lidech jistie takového, v tom vždy svú lež požierá a na poklad jie hromaždí k súdu Kristovu, kdež10) jemu okázáno bude, že, což jich tu stane na súdě, všickni jsú v prokletie Adamovo upadli a v něm jsú umřeli, a kteříž jsú nebojovali proti tělu a krvi, ti všickni zatracením poraženi jsú aneb budú. Ale ktož se domnievá bludný proti pravdě takových věcí, ten od pravdy jest vypadl i s tiem, ktož jemu věří v té lži. Nebo položiti v srdce úmysl odporný pravdě, ač bude pod poctivú věcí, vždy jest blud. Ač pravda nižádná nehyne v své upřiemné obláštnie upřiemnosti pro to, že o ní kto bludně smyslí, ale ten zhyne, ktož bludně pravé věci drží, a jiné v to veda. Jakož ani to zhyne v syniech Adamo- vých a ve dcerách Eviných, že budú mieti zmiňuje. Jich se týká i další zmínka o „jiných lidech“. Více o tom viz v úvodě. 10) V rukopise: „kteréž“.
Strana 10
10 pokušenie a zlé odpornosti hřiecha v těle svém; nebo tělo jich béře počátek v hřie chu a má silné založenie a podnět hřiecha v sobě. Ale zlé nižádného nemine; ač by co takového o sobě nebo o kom myslil, pro- to nedosáhne toho. A ktož se podlé svého bludu domnievá toho a to v lidu rozsévá, aby v tom naději o vstání z mrtvých měli, ješto jest zaslíbil — aneb zaslíbenie pravé od Boha věrným lidem ne to, aby za to pokušenie v těle11) vzkřiešenie z mrtvých čekali toho těla již neporušeného a nesmrtedl ného; neslibuje Buoh, aby se bez hřiecha rodili a bez pokušení zde přebývali, ale věda, že se všickni v hřiechu zrodiemy, sli- toval se jest nad námi a poslal nám syna svého, aby z nás hřiechy smyl a umyl nás ve krvi své od hřiechóv našich — že za to12 pokušenie v těle dá nám v těle nesmrtedl nost věčnú: ale kto takové domněnie maje a rozsévá je v lidi, vždy lhářem jest a po- rážie tuto naději v lidech o vzkřéšení z mrtvých, pravě a slibuje, že lidé zde na světě budú mieti někdy velikú, velikú sva- lost, nebudau mieti pokušenie a boje v těle. Ale tuto řeč svatého Pavla slušie nám věrně vykládati, když die, že „nenie vám bojová- nie proti tělu a krvi“, že, to řka, nezamietá 11) V rukopise: aby pokušenie v těle za to'. 12) V rukopise: ,za to že'.
10 pokušenie a zlé odpornosti hřiecha v těle svém; nebo tělo jich béře počátek v hřie chu a má silné založenie a podnět hřiecha v sobě. Ale zlé nižádného nemine; ač by co takového o sobě nebo o kom myslil, pro- to nedosáhne toho. A ktož se podlé svého bludu domnievá toho a to v lidu rozsévá, aby v tom naději o vstání z mrtvých měli, ješto jest zaslíbil — aneb zaslíbenie pravé od Boha věrným lidem ne to, aby za to pokušenie v těle11) vzkřiešenie z mrtvých čekali toho těla již neporušeného a nesmrtedl ného; neslibuje Buoh, aby se bez hřiecha rodili a bez pokušení zde přebývali, ale věda, že se všickni v hřiechu zrodiemy, sli- toval se jest nad námi a poslal nám syna svého, aby z nás hřiechy smyl a umyl nás ve krvi své od hřiechóv našich — že za to12 pokušenie v těle dá nám v těle nesmrtedl nost věčnú: ale kto takové domněnie maje a rozsévá je v lidi, vždy lhářem jest a po- rážie tuto naději v lidech o vzkřéšení z mrtvých, pravě a slibuje, že lidé zde na světě budú mieti někdy velikú, velikú sva- lost, nebudau mieti pokušenie a boje v těle. Ale tuto řeč svatého Pavla slušie nám věrně vykládati, když die, že „nenie vám bojová- nie proti tělu a krvi“, že, to řka, nezamietá 11) V rukopise: aby pokušenie v těle za to'. 12) V rukopise: ,za to že'.
Strana 11
11 toho, aby lidé neměli bojovati proti tělu a krvi, ale tiem, že tak die, chce ukázati jiný těžší boj, než jest proti tělu a krvi. Nebo proti dáblu chytrému vypravuje boj potom. A že nezamítá tauto řečí boje proti tělu a krvi, zjevno jest v jeho řeči jinde, když die: „Podlé ducha choďte a žádosti těla nedoko- náte; nebo duch žádá proti tělu a tělo proti duchu, a ty věci jsú sobě odporné a protiv- né“ [Gal. 5, 16—17]. A v té řeči zjevno jest, že nejistí ani zamietá boje proti tělu a krvi, ale viece učí a napomíná k tomu apoštol, aby podlé Duchu sv. se zpravovali, aby se nedali přemoci žádostem tělesným. ješto ustavičně bojujie proti Bohu a rytě- řujie v údech našich. Ale že tuto die: „nenie vám bojovánie proti tělu a krvi“, povyšuje aneb těžší boj ukazuje s duchy nevidomými a ukrutnými, ač s tiem bojem proti tělu a krvi bylo by nám nestatečným lidem a po- rušeným přieliš dosti, nebo nad moc naši jest těžký, protivný, a šťastný od Boha bude, kto v něm věrný a stálý nalezen bude. Nebo beze všie miery jeho nepravé žádosti jsú. v těle a v srdci našem tvrdě kořeny své vsa- zené majiece a vždy tak svůj nepokojný ne- řád dělajiece, z těla v srdce vchodiece a z srdce zase v tělo. Když pamět co v srdce vnese, to ihned vuole chytí, s libostí přemietá to dotud, až se tiem tělo popúzie a zaněcuje v svých nepravých žádostech; pakli jest tělo
11 toho, aby lidé neměli bojovati proti tělu a krvi, ale tiem, že tak die, chce ukázati jiný těžší boj, než jest proti tělu a krvi. Nebo proti dáblu chytrému vypravuje boj potom. A že nezamítá tauto řečí boje proti tělu a krvi, zjevno jest v jeho řeči jinde, když die: „Podlé ducha choďte a žádosti těla nedoko- náte; nebo duch žádá proti tělu a tělo proti duchu, a ty věci jsú sobě odporné a protiv- né“ [Gal. 5, 16—17]. A v té řeči zjevno jest, že nejistí ani zamietá boje proti tělu a krvi, ale viece učí a napomíná k tomu apoštol, aby podlé Duchu sv. se zpravovali, aby se nedali přemoci žádostem tělesným. ješto ustavičně bojujie proti Bohu a rytě- řujie v údech našich. Ale že tuto die: „nenie vám bojovánie proti tělu a krvi“, povyšuje aneb těžší boj ukazuje s duchy nevidomými a ukrutnými, ač s tiem bojem proti tělu a krvi bylo by nám nestatečným lidem a po- rušeným přieliš dosti, nebo nad moc naši jest těžký, protivný, a šťastný od Boha bude, kto v něm věrný a stálý nalezen bude. Nebo beze všie miery jeho nepravé žádosti jsú. v těle a v srdci našem tvrdě kořeny své vsa- zené majiece a vždy tak svůj nepokojný ne- řád dělajiece, z těla v srdce vchodiece a z srdce zase v tělo. Když pamět co v srdce vnese, to ihned vuole chytí, s libostí přemietá to dotud, až se tiem tělo popúzie a zaněcuje v svých nepravých žádostech; pakli jest tělo
Strana 12
12 samo popuzeno k libosti, ale nemešká na- plniti srdce těmi libostmi nelepými. Protož přetěžký boj jest s tělem, nebo při- lípajie násilně jeho žádosti k srdci lahodně a jímajie srdce v svú zlost a zapojie je svú nepravostí tak, že se kams poděje moc i saud pravdy od člověka, nebo jest pochycen a zanesen sám od sebe. Najtužší nepřietelé jeho vešli jsú uprostřed něho a pochytili jsú srdce jeho, a též tělo popuzené s svými neřády a libostmi pochytí srdce opět, nebude-li zvlášt nie milosti a síly ducha svatého. A máť těch kořenóv zlostných dábel mnoho, ješto silně stojie v těle a v srdci tak, že vždy některý z těch kořenóv puká se ven a roste skrze žádosti; nebo smilná žádost v srdci se pře mietá, nebo se tělo zapaluje, nebo hněv aneb pýcha někdy se probierá, nebo lakomstvie chýlí k tomu, aby dobýval a hromaždil, boje se nedostatku budúcieho, a z toho péče, ne věra, skúpost, pilnost rodí se, též lenost — ta se vždy bojí těžkých věcí v úsilí a v po- kušení, v puotkách a z toho vždy súdy v srdci súdí neprávě, v neupřiemnost se uchylujíc od pravdy, v nesvobodu a pokoj těla, a z to- — ho opuštěnie jest mnoho dobrých věcí též lakota mající rozličné ratolesti, rozkošné věci žádající jiesti bez nedostatku, a potom nepravé dobývanie pro lakotu se děje, nebo nikdy nepovoluje lakota strpěti lačnosti, a proto potupenie mnohé pravdy přijde tomu.
12 samo popuzeno k libosti, ale nemešká na- plniti srdce těmi libostmi nelepými. Protož přetěžký boj jest s tělem, nebo při- lípajie násilně jeho žádosti k srdci lahodně a jímajie srdce v svú zlost a zapojie je svú nepravostí tak, že se kams poděje moc i saud pravdy od člověka, nebo jest pochycen a zanesen sám od sebe. Najtužší nepřietelé jeho vešli jsú uprostřed něho a pochytili jsú srdce jeho, a též tělo popuzené s svými neřády a libostmi pochytí srdce opět, nebude-li zvlášt nie milosti a síly ducha svatého. A máť těch kořenóv zlostných dábel mnoho, ješto silně stojie v těle a v srdci tak, že vždy některý z těch kořenóv puká se ven a roste skrze žádosti; nebo smilná žádost v srdci se pře mietá, nebo se tělo zapaluje, nebo hněv aneb pýcha někdy se probierá, nebo lakomstvie chýlí k tomu, aby dobýval a hromaždil, boje se nedostatku budúcieho, a z toho péče, ne věra, skúpost, pilnost rodí se, též lenost — ta se vždy bojí těžkých věcí v úsilí a v po- kušení, v puotkách a z toho vždy súdy v srdci súdí neprávě, v neupřiemnost se uchylujíc od pravdy, v nesvobodu a pokoj těla, a z to- — ho opuštěnie jest mnoho dobrých věcí též lakota mající rozličné ratolesti, rozkošné věci žádající jiesti bez nedostatku, a potom nepravé dobývanie pro lakotu se děje, nebo nikdy nepovoluje lakota strpěti lačnosti, a proto potupenie mnohé pravdy přijde tomu.
Strana 13
13 ktož takové žádosti má, nikdy lačnosti ne- povoluje. A ty žádosti všecky kořenem v těle jsú a vždy se rodie jedny skrze druhé a srdce je v se púštie a libost v nich má po- dlé jich založenie, anebo se z nich mútí, pro- tože nemuož v nich pro něco svobody mieti, nebo že se tratie pro něco, protož se srdce mútí, nemoha mieti prospěchu v nich. A ty žádosti majie na pomoc téměř veš- keren svět, jenž dráždí a popúzie těch žá- dostí v těle našem, a to jsú krásné a milé věci, barvy, kroje, rúcha, vuoně, chuti, mis- terná diela, měkkost rúcha, dobří pokojové, krása lidí, ženy mužuom a mužie ženám. Pod mieru a nad mieru i nad moc těžký boj jest [s] tak krvavým a nehodným tělem, an ž jest kdy pokoje v něm, neb všecko kromě Boha jest. Protož veliká víra musí býti v člo- věku, kterýž chce právě ten boj vésti proti tělu. Ale že die „proti tělu a krvi“, vzdělaně tu věc praví. Tu my malý rozum máme o tom, ač muož rozdiel býti v tom, že jiné věci pří- slušejie tělu a jiné krvi. A najviece hněv, smilstvie, pýcha, ta z té krve žádosti rodí se. Ale tělo hrubé z země to svú těžkostí a přirozením k zemi tiehne se, k lenosti, a že jest živo zemskú věcí, protož tu, kdež ono své potřeby muož mieti bez hřiechu, k těm věcem klopotně a přielišně a bez miery váží se. Protož musí proti němu bojovati
13 ktož takové žádosti má, nikdy lačnosti ne- povoluje. A ty žádosti všecky kořenem v těle jsú a vždy se rodie jedny skrze druhé a srdce je v se púštie a libost v nich má po- dlé jich založenie, anebo se z nich mútí, pro- tože nemuož v nich pro něco svobody mieti, nebo že se tratie pro něco, protož se srdce mútí, nemoha mieti prospěchu v nich. A ty žádosti majie na pomoc téměř veš- keren svět, jenž dráždí a popúzie těch žá- dostí v těle našem, a to jsú krásné a milé věci, barvy, kroje, rúcha, vuoně, chuti, mis- terná diela, měkkost rúcha, dobří pokojové, krása lidí, ženy mužuom a mužie ženám. Pod mieru a nad mieru i nad moc těžký boj jest [s] tak krvavým a nehodným tělem, an ž jest kdy pokoje v něm, neb všecko kromě Boha jest. Protož veliká víra musí býti v člo- věku, kterýž chce právě ten boj vésti proti tělu. Ale že die „proti tělu a krvi“, vzdělaně tu věc praví. Tu my malý rozum máme o tom, ač muož rozdiel býti v tom, že jiné věci pří- slušejie tělu a jiné krvi. A najviece hněv, smilstvie, pýcha, ta z té krve žádosti rodí se. Ale tělo hrubé z země to svú těžkostí a přirozením k zemi tiehne se, k lenosti, a že jest živo zemskú věcí, protož tu, kdež ono své potřeby muož mieti bez hřiechu, k těm věcem klopotně a přielišně a bez miery váží se. Protož musí proti němu bojovati
Strana 14
14 múdře, ne ovšem jeho poraziti, nebo potřebno jest, aby to slúžilo člověku, dokud putuje zde; proto jemu shověti musí v podobných věcech, ale což skrze vieru zná jeho žádostí jedovatých a smrtedlných, má mrtviti a kři- žovati, jakož die apoštol: „Ti, ktož jsú Kris- tovi, tiť jsú tělo své ukřižovali s hřiechy a s žádostmi“ [Gal. 5, 24], ač ovšem to na- učenie apoštola svatého ne lecikomu půjde v srdce, řiedký tomu povolí křižovati žádosti své. Když nám jest nelibo, ješto jiní překá- žejie žádostem našim, ovšem pak sám člověk ješto se miluje zlú milostí, nerad a ne brzy bude bořiti svých žádostí, jediné, ač by od- platu onoho života miloval a vieru živú měl k Bohu, ten bude křižovati ty žádosti. Ale že apoštol tento boj proti tělu a krvi za najmenší pokládá, ale proti kniežatóm a mocem, proti vladařóm světa temností těchto, proti duchovním zlostem v nebesiech, takové věci ovšem nepodobné jsú člověku tomu tak padlému a svázanému. Tuto, kdež jest boj proti tělu a krvi, těžký jest přieliš, protože jest nesnadno rušiti žádostí těch, ješto tak lahodie srdci, ale však známy jsú člověku, nebo je čije v těle i v srdci, kdy jeho trápie a k čemu jeho chýlé; tomu srozumie, že nebo k smilství trápie jeho, nebo hněv neb zá- vist nebo krása něčeho nutie jeho nebo chut někaká k zlému. Protož bude-li v něm viera živá, bude státi proti tomu a brániti se bude
14 múdře, ne ovšem jeho poraziti, nebo potřebno jest, aby to slúžilo člověku, dokud putuje zde; proto jemu shověti musí v podobných věcech, ale což skrze vieru zná jeho žádostí jedovatých a smrtedlných, má mrtviti a kři- žovati, jakož die apoštol: „Ti, ktož jsú Kris- tovi, tiť jsú tělo své ukřižovali s hřiechy a s žádostmi“ [Gal. 5, 24], ač ovšem to na- učenie apoštola svatého ne lecikomu půjde v srdce, řiedký tomu povolí křižovati žádosti své. Když nám jest nelibo, ješto jiní překá- žejie žádostem našim, ovšem pak sám člověk ješto se miluje zlú milostí, nerad a ne brzy bude bořiti svých žádostí, jediné, ač by od- platu onoho života miloval a vieru živú měl k Bohu, ten bude křižovati ty žádosti. Ale že apoštol tento boj proti tělu a krvi za najmenší pokládá, ale proti kniežatóm a mocem, proti vladařóm světa temností těchto, proti duchovním zlostem v nebesiech, takové věci ovšem nepodobné jsú člověku tomu tak padlému a svázanému. Tuto, kdež jest boj proti tělu a krvi, těžký jest přieliš, protože jest nesnadno rušiti žádostí těch, ješto tak lahodie srdci, ale však známy jsú člověku, nebo je čije v těle i v srdci, kdy jeho trápie a k čemu jeho chýlé; tomu srozumie, že nebo k smilství trápie jeho, nebo hněv neb zá- vist nebo krása něčeho nutie jeho nebo chut někaká k zlému. Protož bude-li v něm viera živá, bude státi proti tomu a brániti se bude
Strana 15
15 tomu, vida, že ty žádosti táhnú jej k zlému. Ale tento boj proti tomu ďábelství chytrému. ješto z nebes vystrčeno jest, maje duomysl a vtip nade všecky lidi na zemi, tuť jest těžký boj, nebo jest duchovnie věc nevidomá a chytrá a přieliš ukrutná a nenávistivá proti člověku, jakož psáno jest, že nenávistí dáb- lovú vešla jest smrt na okršlek zemský. A když tak chytrý a nenávistivý jest proti člo- věku tak hlúpému a zatměnému, tu ovšem těžko jest bojovati, a nenie div, že tak málo lidí spaseno jest, když jest tak každému spa- senie dojíti, v těch bojiech jsúce vítězi shle- dáni. O, pane Bože, kde jest rozum v nás o takové nepřiezni dáblově chytré, a my ma- lým věcem a vidomým nesnadně muožem rozuměti, ješto jsú nám známy? Jakož psáno jest, že „tělo porušené obtěžuje duši a přie- bytek zemský sužuje rozum tomu, ktož mno- ho myslí. A nesnadně se doptáme těch věcí ješto jsú na zemi, a ješto jsú v našem opa- tření, to naleznem s prací. A ty věci, ješto jsú pak v nebesiech, kto je stíhá? Ale tvůj smysl kto zvie, můj milý pane Bože, jediné ač ty přidáš múdrosti a sešleš svého sv. Ducha?“ [Moudr. 9, 15—17.] A v tom písmě zjevně se ukazuje to veliké oblúpenie a chu- doba člověka. Když tak tělo porušené obtě- žuje duši a přiebytek zemský sužuje neb za- tmievá rozum, že proto nesnadně se doptáme a srozumieme těm věcem, ješto jsú vidomé na
15 tomu, vida, že ty žádosti táhnú jej k zlému. Ale tento boj proti tomu ďábelství chytrému. ješto z nebes vystrčeno jest, maje duomysl a vtip nade všecky lidi na zemi, tuť jest těžký boj, nebo jest duchovnie věc nevidomá a chytrá a přieliš ukrutná a nenávistivá proti člověku, jakož psáno jest, že nenávistí dáb- lovú vešla jest smrt na okršlek zemský. A když tak chytrý a nenávistivý jest proti člo- věku tak hlúpému a zatměnému, tu ovšem těžko jest bojovati, a nenie div, že tak málo lidí spaseno jest, když jest tak každému spa- senie dojíti, v těch bojiech jsúce vítězi shle- dáni. O, pane Bože, kde jest rozum v nás o takové nepřiezni dáblově chytré, a my ma- lým věcem a vidomým nesnadně muožem rozuměti, ješto jsú nám známy? Jakož psáno jest, že „tělo porušené obtěžuje duši a přie- bytek zemský sužuje rozum tomu, ktož mno- ho myslí. A nesnadně se doptáme těch věcí ješto jsú na zemi, a ješto jsú v našem opa- tření, to naleznem s prací. A ty věci, ješto jsú pak v nebesiech, kto je stíhá? Ale tvůj smysl kto zvie, můj milý pane Bože, jediné ač ty přidáš múdrosti a sešleš svého sv. Ducha?“ [Moudr. 9, 15—17.] A v tom písmě zjevně se ukazuje to veliké oblúpenie a chu- doba člověka. Když tak tělo porušené obtě- žuje duši a přiebytek zemský sužuje neb za- tmievá rozum, že proto nesnadně se doptáme a srozumieme těm věcem, ješto jsú vidomé na
Strana 16
16 zemi, ony pak, ješto jsú v nebi, kterak bu- dem moci postihnúti naším smyslem? A ted nám apoštol ukazuje boj proti těm dáblóm chytrým, ješto jsú z nebes vypadli a majie velikú chytrost nad náš rozum a jsú du- chovní a nevidomí; protož nebudem-li moc dále patřiti, než to, což oči tělesné postíhá ta, nebudem moci s nimi v boj zajíti, jako slepý s vidomým. Slepý neopatří se, s které strany naň vidomý udeří, jediné tehdy, když ránu počije. A že tak jest boj s dáblem lidem, shledá me to z řeči božie, nebo ty věci mluví pán Buoh o dáblu, řka, že „nezapudí jeho muž střelec, u mrvu se jemu obrátí kamenie pra- kové a kladivo se jemu bude zdáti jako mrva, a posmievati se bude potřesenému kopí; pod ním paprslkové sluneční, a rozstele sobě zlato jako bláto, káže zevřieti13) jako hrnci hlubo kosti morské a položí, jako když masti vrau. Po něm se bude svietiti stezka, a domní se, by se propast sstarala aneb strhla. Nenie na zemi nižádná moc, by se jemu zprotivila jenž jest tak učiněn, aby se nižádného nebál Všeliké povýšenie vidí a on jest králem nade všemi syny pyšnými.“ [Job 41, 19—25.] Tato slova božie všecka jsú o dáblu, a v těch sloviech vypravuje pán Buoh moc velikú a 13) = způsobí, aby vřela.
16 zemi, ony pak, ješto jsú v nebi, kterak bu- dem moci postihnúti naším smyslem? A ted nám apoštol ukazuje boj proti těm dáblóm chytrým, ješto jsú z nebes vypadli a majie velikú chytrost nad náš rozum a jsú du- chovní a nevidomí; protož nebudem-li moc dále patřiti, než to, což oči tělesné postíhá ta, nebudem moci s nimi v boj zajíti, jako slepý s vidomým. Slepý neopatří se, s které strany naň vidomý udeří, jediné tehdy, když ránu počije. A že tak jest boj s dáblem lidem, shledá me to z řeči božie, nebo ty věci mluví pán Buoh o dáblu, řka, že „nezapudí jeho muž střelec, u mrvu se jemu obrátí kamenie pra- kové a kladivo se jemu bude zdáti jako mrva, a posmievati se bude potřesenému kopí; pod ním paprslkové sluneční, a rozstele sobě zlato jako bláto, káže zevřieti13) jako hrnci hlubo kosti morské a položí, jako když masti vrau. Po něm se bude svietiti stezka, a domní se, by se propast sstarala aneb strhla. Nenie na zemi nižádná moc, by se jemu zprotivila jenž jest tak učiněn, aby se nižádného nebál Všeliké povýšenie vidí a on jest králem nade všemi syny pyšnými.“ [Job 41, 19—25.] Tato slova božie všecka jsú o dáblu, a v těch sloviech vypravuje pán Buoh moc velikú a 13) = způsobí, aby vřela.
Strana 17
17 chytrost jeho a hrozné věci tu mluví. Ozna- muje lidem pán Buoh, kterak jsú nebezpečni všickni lidé před dáblem. Najprv moc jeho máme vážiti, kdež die, že „nenie na zemi nižádná moc, ješto by se jemu měla zprotiviti, nebo tak jest uči- něn, aby se nižádného nebál“, protož „muž střelec nezapudí jeho, a kamenie prakové jest jemu jako mrva, posmívá se kopí za- třesenému“. To jsú vše veliké věci, ty, skrze něž mocní lidé boje vedau tohoto světa a jedni druhé přemáhajie a kazie jedni druhé, skrze tu braň moc svú ukazujie. Ale že die pán Buoh: „nenie moc na zemi, ješto by se jemu protivila“, protož, ač kto mocí ve- likú tohoto světa chtěl by se postaviti proti ďáblu a zkaziti jeho, nebude moci podlé této řeči božie, nebo síla jeho jest nad sílu to- hoto světa. Protož marně myslé nynie lidé ti, ješto s takú mocí tohoto světa a s braní připravujie se, chtiece dábla zkaziti.14) Nebo když s praky přilehnú, chtřece zdi obořiti, v nichž dábel bydlí v lidu zlém, kteří jsú se zavřeli ve zdech, toho dábel nic nedbá. Nebo vyjda dábel z těch zdí, ješto je oni bořie i s lidmi zlými nemilostivě, i vejde v ně a bude bydliti v jich srdci ukrutném a nelaskavém, a tu oni s praky nesnadně 14) Chelčický tu má patrně na mysli válečné pří- pravy husitů. O boji duchovním a O trojím lidu. 2
17 chytrost jeho a hrozné věci tu mluví. Ozna- muje lidem pán Buoh, kterak jsú nebezpečni všickni lidé před dáblem. Najprv moc jeho máme vážiti, kdež die, že „nenie na zemi nižádná moc, ješto by se jemu měla zprotiviti, nebo tak jest uči- něn, aby se nižádného nebál“, protož „muž střelec nezapudí jeho, a kamenie prakové jest jemu jako mrva, posmívá se kopí za- třesenému“. To jsú vše veliké věci, ty, skrze něž mocní lidé boje vedau tohoto světa a jedni druhé přemáhajie a kazie jedni druhé, skrze tu braň moc svú ukazujie. Ale že die pán Buoh: „nenie moc na zemi, ješto by se jemu protivila“, protož, ač kto mocí ve- likú tohoto světa chtěl by se postaviti proti ďáblu a zkaziti jeho, nebude moci podlé této řeči božie, nebo síla jeho jest nad sílu to- hoto světa. Protož marně myslé nynie lidé ti, ješto s takú mocí tohoto světa a s braní připravujie se, chtiece dábla zkaziti.14) Nebo když s praky přilehnú, chtřece zdi obořiti, v nichž dábel bydlí v lidu zlém, kteří jsú se zavřeli ve zdech, toho dábel nic nedbá. Nebo vyjda dábel z těch zdí, ješto je oni bořie i s lidmi zlými nemilostivě, i vejde v ně a bude bydliti v jich srdci ukrutném a nelaskavém, a tu oni s praky nesnadně 14) Chelčický tu má patrně na mysli válečné pří- pravy husitů. O boji duchovním a O trojím lidu. 2
Strana 18
18 přilehú k srdci, nebo nedopatřie se, by byl tu. Protož i die pán Buoh, že kamenie pra- kové u mrvu se jest jemu obrátilo. Nebo úmyslóm ďáblovým lestným tolikéž škodí ka- menie prakové jako mrva, ješto se od větru nese. A též všecka moc a síla tělesná nezkazít jeho, nebť jest jemu snadno to přivésti svú chytrostí, aby všickni, ješto chtie nebo mnějie skrze sílu a moc tohoto světa jeho panstvie kaziti, aby tudy a skrze to na jeho stranu bili, jemu poslúžili tak a povýšili jeho dále, než jest prvé byl povýšen v svém panství Ale ještě výše máme rozuměti této řeči, když die, že nenie nižádná moc na zemi, ješto by se jemu mohla protiviti. Takto muo- žem rozuměti tomu, že nižádná moc, kterúž muož člověk, na zemi jsa, od Boha přijieti a mieti ji, s tú se vší mocí neostojí před ním. A to diem s příčinú, nebo nenie tak nižádná moc nebo dar od Boha daný, aby jeho člověk nemohl ztratiti, nebude-li toho opatrně a vděčně ostřiehati; a nad to ne- bude-li ona sama svrchnie pomoc božská zvláštie toho daru člověku ostřiehati, kterýž jest dán jemu, tehdy všecko dáblova moc zkazí a přemuož a neostojí před ním nic. Protož nižádný nenie upokojen, ani bezpečen před jeho mocí, kterakkoli veliké dary od Boha má. Ale z této řeči zdálo by se, že nenie proč státi o duchovní moc a o cnosti a o jiné
18 přilehú k srdci, nebo nedopatřie se, by byl tu. Protož i die pán Buoh, že kamenie pra- kové u mrvu se jest jemu obrátilo. Nebo úmyslóm ďáblovým lestným tolikéž škodí ka- menie prakové jako mrva, ješto se od větru nese. A též všecka moc a síla tělesná nezkazít jeho, nebť jest jemu snadno to přivésti svú chytrostí, aby všickni, ješto chtie nebo mnějie skrze sílu a moc tohoto světa jeho panstvie kaziti, aby tudy a skrze to na jeho stranu bili, jemu poslúžili tak a povýšili jeho dále, než jest prvé byl povýšen v svém panství Ale ještě výše máme rozuměti této řeči, když die, že nenie nižádná moc na zemi, ješto by se jemu mohla protiviti. Takto muo- žem rozuměti tomu, že nižádná moc, kterúž muož člověk, na zemi jsa, od Boha přijieti a mieti ji, s tú se vší mocí neostojí před ním. A to diem s příčinú, nebo nenie tak nižádná moc nebo dar od Boha daný, aby jeho člověk nemohl ztratiti, nebude-li toho opatrně a vděčně ostřiehati; a nad to ne- bude-li ona sama svrchnie pomoc božská zvláštie toho daru člověku ostřiehati, kterýž jest dán jemu, tehdy všecko dáblova moc zkazí a přemuož a neostojí před ním nic. Protož nižádný nenie upokojen, ani bezpečen před jeho mocí, kterakkoli veliké dary od Boha má. Ale z této řeči zdálo by se, že nenie proč státi o duchovní moc a o cnosti a o jiné
Strana 19
19 dary, když takové moci a dary duchovní ne- ostojie před mocí dáblovú. Ne tak má býti rozumieno od věrných lidí, ale pravé jest, že bez moci duchovnie nenie nižádného po- stavenie proti dáblu. A to také pravé jest, že nižádný dar v člověku svatém nenie tak bezpečný a ujištěný, by nemohl ztracen býti, nebude-li ostřiehán od Boha i od člověka v opatrnosti a s vděčností ostřiehán; jinak nižádná moc duchovnie v člověku zde na zemi neostojí před mocí dáblovú. Protož tu- to pro dalšie věděnie člověku ty věci pán Buoh jmenuje, ješto jsú veliké, kteréž ač bude mieti člověk, a nebude-li zvláštie po- moci božie a pilnosti člověka, neostojí s tě- mi věcmi velikými před mocí ďáblovú. I die pán Buoh, že „nezapudí jeho střelec“. Ale že jest známo dielo neb skutek střelce, kte- rak daleko a měrně střielejie na to, nač mieří, a v tom se rozumie dómysl v člověku múdrý a měrný všemu měrně uměti miesto naleznúti, v prostředek uhoditi ve všem, což činie, aby nebylo přílišné, ani málo, všecko rozděliti, pravé od křivého, aby se spolu ne- smísilo, všecko aby vhod bylo. A ktožťkoli věk mieří a házie se pravdy v takových vě- cech tak potřebných a užitečných, dobrýt jest to střelec a měrný. Ale však nezapudí dábla takovú střelbú, nebude-li mieti svrch- nie moci, aby jeho ostřiehala v té střelbě. Potom die, že „kamenie prakové obrátí se
19 dary, když takové moci a dary duchovní ne- ostojie před mocí dáblovú. Ne tak má býti rozumieno od věrných lidí, ale pravé jest, že bez moci duchovnie nenie nižádného po- stavenie proti dáblu. A to také pravé jest, že nižádný dar v člověku svatém nenie tak bezpečný a ujištěný, by nemohl ztracen býti, nebude-li ostřiehán od Boha i od člověka v opatrnosti a s vděčností ostřiehán; jinak nižádná moc duchovnie v člověku zde na zemi neostojí před mocí dáblovú. Protož tu- to pro dalšie věděnie člověku ty věci pán Buoh jmenuje, ješto jsú veliké, kteréž ač bude mieti člověk, a nebude-li zvláštie po- moci božie a pilnosti člověka, neostojí s tě- mi věcmi velikými před mocí ďáblovú. I die pán Buoh, že „nezapudí jeho střelec“. Ale že jest známo dielo neb skutek střelce, kte- rak daleko a měrně střielejie na to, nač mieří, a v tom se rozumie dómysl v člověku múdrý a měrný všemu měrně uměti miesto naleznúti, v prostředek uhoditi ve všem, což činie, aby nebylo přílišné, ani málo, všecko rozděliti, pravé od křivého, aby se spolu ne- smísilo, všecko aby vhod bylo. A ktožťkoli věk mieří a házie se pravdy v takových vě- cech tak potřebných a užitečných, dobrýt jest to střelec a měrný. Ale však nezapudí dábla takovú střelbú, nebude-li mieti svrch- nie moci, aby jeho ostřiehala v té střelbě. Potom die, že „kamenie prakové obrátí se
Strana 20
20 jemu v mrvu“. To kamenie prakové silné věci roztepe a zruší. A skrze to rozumějí se lidé tvrdého úmysla v trpělivosti, takže se postavujie o dobré věci a u velikých ne snázích až do zbořenie života násilnú smrtí ne jiné svú silú boří, ale silně trpí až do zbořenie života; a tú trpělivostí mohl by býti poražen dábel jako kamením prakovým. Ale to se vše v mrvu obrátí; když větrem marné chvály podme, jako plevu lehkú toho srdce zhuoru podzvihne; protož neuškodí dáblu trpě- livost ta, nebo se jest jemu u mrvu obrátila, když jest to tak lehká chvála vzkazila. „Posmievati se bude kopí zatřesenému“, a že ti, ktož kopie berú, třesú jím, jako hrdiny smělé se stavějíc proti nepřátelóm, a rozumějí se skrze to lidé srdce smělého a múdře chtie mezi nepřátely s kopím, ješto daleko stoje zakuole15) jím, a ne s holí, ješto jedva hlavy brániti muož. A to jsú ti lidé snažní a smělí v dobrém, nelitujiece života vydati v práce rozličné, a mnoho, snažně a daleko jako kopím sahají v tajné skrýše dáb- lovy, ale dábel tomu kopí posmievá se, další chytrost maje nade všecky duomysly těch lidí, protož nelekne se smysla ničiehož, ani snaženstvie jeho, všecko jest to jako smiech jest před ním. Potom die: „Pod ním budú paprskové slu- 15) = zabodne (od slovesa zaklati = zabodnouti)
20 jemu v mrvu“. To kamenie prakové silné věci roztepe a zruší. A skrze to rozumějí se lidé tvrdého úmysla v trpělivosti, takže se postavujie o dobré věci a u velikých ne snázích až do zbořenie života násilnú smrtí ne jiné svú silú boří, ale silně trpí až do zbořenie života; a tú trpělivostí mohl by býti poražen dábel jako kamením prakovým. Ale to se vše v mrvu obrátí; když větrem marné chvály podme, jako plevu lehkú toho srdce zhuoru podzvihne; protož neuškodí dáblu trpě- livost ta, nebo se jest jemu u mrvu obrátila, když jest to tak lehká chvála vzkazila. „Posmievati se bude kopí zatřesenému“, a že ti, ktož kopie berú, třesú jím, jako hrdiny smělé se stavějíc proti nepřátelóm, a rozumějí se skrze to lidé srdce smělého a múdře chtie mezi nepřátely s kopím, ješto daleko stoje zakuole15) jím, a ne s holí, ješto jedva hlavy brániti muož. A to jsú ti lidé snažní a smělí v dobrém, nelitujiece života vydati v práce rozličné, a mnoho, snažně a daleko jako kopím sahají v tajné skrýše dáb- lovy, ale dábel tomu kopí posmievá se, další chytrost maje nade všecky duomysly těch lidí, protož nelekne se smysla ničiehož, ani snaženstvie jeho, všecko jest to jako smiech jest před ním. Potom die: „Pod ním budú paprskové slu- 15) = zabodne (od slovesa zaklati = zabodnouti)
Strana 21
21 neční.“ Ti pa pr]skové sluneční jsú bleskové, ješto od slunce pocházejí a osvěcují temnosti na zemi. Rozumějie se skrze to lidé světlí učením, múdrostí, jakožto paprslkové od slun- ce že jiné mohú osvietiti svú múdrostí; a ti také padnú pod dábla, jemu jsúce poddáni. Potom die: „Rozestře sobě zlato jako blá to“, to jest pod nohy, aby po něm chodil Zlato jsú lidé duchovní, ve mnohých věcech zkušení, nábožní, čistí. Ty sobě dábel roz- stele jako bláto pod nohy. Potom die, že „káže zevřieti jako hrnci hlubokosti mořské a položí, jako když masti vrú.“ Hluboké moře a hořké jsú lidé to- hoto světa tělestní a slepí, nepokojní, pyš- ní, kteréžto dábel snadně zamútí jako moře nepokojné a káže jemu vřjeti, jako když masti vrú. Takéž lid takovej zlý zbúří dábel u ve- liký nepokoj skrze sváry, boje, mordy, jakož se vidí na oko a zjevně nynie takové zbú- řenie a vřenie, jako masti, hněvy, velikými hněvy jedni proti druhým. A v té řeči pán Buoh ukazuje, kterak snadně dábel takový lid nemúdrý, nepokojný a nečistý uvede v zlo- sti veliké. Když ony jako zlaté a sklidné16) stele sobě pod nohy, tehdy ovšem toto moře naplněné hnisu mořského, milovánie zlých žá- dostí, vyvrátí ven na jevo, a smrad jich budú číti všichni, ktož patřie na ně. Ale když ta- 16) sklidný pořádný, pokojný.
21 neční.“ Ti pa pr]skové sluneční jsú bleskové, ješto od slunce pocházejí a osvěcují temnosti na zemi. Rozumějie se skrze to lidé světlí učením, múdrostí, jakožto paprslkové od slun- ce že jiné mohú osvietiti svú múdrostí; a ti také padnú pod dábla, jemu jsúce poddáni. Potom die: „Rozestře sobě zlato jako blá to“, to jest pod nohy, aby po něm chodil Zlato jsú lidé duchovní, ve mnohých věcech zkušení, nábožní, čistí. Ty sobě dábel roz- stele jako bláto pod nohy. Potom die, že „káže zevřieti jako hrnci hlubokosti mořské a položí, jako když masti vrú.“ Hluboké moře a hořké jsú lidé to- hoto světa tělestní a slepí, nepokojní, pyš- ní, kteréžto dábel snadně zamútí jako moře nepokojné a káže jemu vřjeti, jako když masti vrú. Takéž lid takovej zlý zbúří dábel u ve- liký nepokoj skrze sváry, boje, mordy, jakož se vidí na oko a zjevně nynie takové zbú- řenie a vřenie, jako masti, hněvy, velikými hněvy jedni proti druhým. A v té řeči pán Buoh ukazuje, kterak snadně dábel takový lid nemúdrý, nepokojný a nečistý uvede v zlo- sti veliké. Když ony jako zlaté a sklidné16) stele sobě pod nohy, tehdy ovšem toto moře naplněné hnisu mořského, milovánie zlých žá- dostí, vyvrátí ven na jevo, a smrad jich budú číti všichni, ktož patřie na ně. Ale když ta- 16) sklidný pořádný, pokojný.
Strana 22
22 koví povýšení lidé a světlí před ním neostojie, to jest hrozné a těžké, a nezdá se se podlé toho, by mohl kto spasen býti. Když takové muož oklamati, tehdy všecky oklamá. Ale- však my nemáme tak držeti, by proto lidé nemohli spaseni býti, že takové a povýšené světlé lidi muož oklamati dábel. Ovšemť muož on oklamati takové a oklamával jest od počátka světa a nynie oklamává. Ale že jsem prvé řekl, že nižádného člověka zde na světě nenie taková dobrota, tak utvrzená, by nemohla ztracena býti, když nebude ostřie- hána. A protož pán Buoh vypravuje zlost ďáblovu velikú a chytrú a že skrze [ni] veliké lidi oklamává, aby to vědúce malí i velicí opatrni byli a dali se samému Bohu v vobra- nu. Ale že z lidí mnozí usilujie o dobrotu rozličnú, aby jie došli a v nie zrostli i pro- spěli, a docházejie toho skrze vieru a úsilé snažné, ale řiedký ze všech lidí nahodí se, ješto usiluje o to, kterak by ty dobré věci, jichžto s úsilím a s vírú dobývá, aby je v upřiemnosti a vopatrně uměl zachovati; o to nemnozí usilujie a také ne všickni, kteříž o dobrotu usilujie, podlé pravé upřiemnosti usilujie o to, ale jinam s tiem zřie než k Bohu. A když takové věci jsú na lidech neupřie- mé, ne s pokorú, ne s opatrností, ač jsú vy- soké a světlé, však proto mohú oklamány býti. Nebo to samo, co se die neupřiemné a neopatrné, nepilné, jest oklamánie dáblovo.
22 koví povýšení lidé a světlí před ním neostojie, to jest hrozné a těžké, a nezdá se se podlé toho, by mohl kto spasen býti. Když takové muož oklamati, tehdy všecky oklamá. Ale- však my nemáme tak držeti, by proto lidé nemohli spaseni býti, že takové a povýšené světlé lidi muož oklamati dábel. Ovšemť muož on oklamati takové a oklamával jest od počátka světa a nynie oklamává. Ale že jsem prvé řekl, že nižádného člověka zde na světě nenie taková dobrota, tak utvrzená, by nemohla ztracena býti, když nebude ostřie- hána. A protož pán Buoh vypravuje zlost ďáblovu velikú a chytrú a že skrze [ni] veliké lidi oklamává, aby to vědúce malí i velicí opatrni byli a dali se samému Bohu v vobra- nu. Ale že z lidí mnozí usilujie o dobrotu rozličnú, aby jie došli a v nie zrostli i pro- spěli, a docházejie toho skrze vieru a úsilé snažné, ale řiedký ze všech lidí nahodí se, ješto usiluje o to, kterak by ty dobré věci, jichžto s úsilím a s vírú dobývá, aby je v upřiemnosti a vopatrně uměl zachovati; o to nemnozí usilujie a také ne všickni, kteříž o dobrotu usilujie, podlé pravé upřiemnosti usilujie o to, ale jinam s tiem zřie než k Bohu. A když takové věci jsú na lidech neupřie- mé, ne s pokorú, ne s opatrností, ač jsú vy- soké a světlé, však proto mohú oklamány býti. Nebo to samo, co se die neupřiemné a neopatrné, nepilné, jest oklamánie dáblovo.
Strana 23
23 Protož ta převysoká chytrost ďáblova, ješ- to tak duomyslně každého spatří v jeho úmys- [1Jech, i v životě umie oklamati. Nebo la- hodně a poctivě přistúpá k člověku, že se jeho neleká, ani za zlé počítá jeho přistú- penie, nebo jeho přistúpenie lstivého nezná ani se domnievá v ten čas, by on to přistú- pil. Protož opět pán Bůh die o dáblu a o jeho chytrosti přílišné: „Kto odkryje tvář oděvu jeho a uprostřed úst jeho vejde?“ [ob 41, 4]. Jako by řekl pán Buoh: „Riedký se, kto nahodí, aby tomu srozuměl, čím se on odievá a jaký jest jeho oděv; kto odkryje tvář oděvu jeho, aby naň pohledě, řekl: To jest dábel, neb já jeho po tváři znám?“ Ne brzy se ten nahodí, aby znal, jakým rúchem zakryl jest tvář svú. Nebo v tom jest jeho duomysl chytrý, že se umie tak odievati, aby lidé, potýkajiece se17) s ním, neřekli: „Toť dábel jde, nepřietel náš', ale aby řekli: „Tot Buoh jde neb anjel jeho', nebo aby řekli: „Toť přietel náš jde, aby nám dobře učinil“. A pro to zakrytie nesnadně kto odkryje oděvu jeho tváři, aby tak poznal jeho, jakož jest lestně přikrytý, nebo oděv jeho tváří jest poctivý a zdá se přemilý. Protož se jeho ne leknú lidé, uzřiece jeho. Protož die pán Buoh o něm, že „stezka jeho po niem svietiti se bude“; nebude temná stezka jeho v uopat- 17) = potkávajíce se.
23 Protož ta převysoká chytrost ďáblova, ješ- to tak duomyslně každého spatří v jeho úmys- [1Jech, i v životě umie oklamati. Nebo la- hodně a poctivě přistúpá k člověku, že se jeho neleká, ani za zlé počítá jeho přistú- penie, nebo jeho přistúpenie lstivého nezná ani se domnievá v ten čas, by on to přistú- pil. Protož opět pán Bůh die o dáblu a o jeho chytrosti přílišné: „Kto odkryje tvář oděvu jeho a uprostřed úst jeho vejde?“ [ob 41, 4]. Jako by řekl pán Buoh: „Riedký se, kto nahodí, aby tomu srozuměl, čím se on odievá a jaký jest jeho oděv; kto odkryje tvář oděvu jeho, aby naň pohledě, řekl: To jest dábel, neb já jeho po tváři znám?“ Ne brzy se ten nahodí, aby znal, jakým rúchem zakryl jest tvář svú. Nebo v tom jest jeho duomysl chytrý, že se umie tak odievati, aby lidé, potýkajiece se17) s ním, neřekli: „Toť dábel jde, nepřietel náš', ale aby řekli: „Tot Buoh jde neb anjel jeho', nebo aby řekli: „Toť přietel náš jde, aby nám dobře učinil“. A pro to zakrytie nesnadně kto odkryje oděvu jeho tváři, aby tak poznal jeho, jakož jest lestně přikrytý, nebo oděv jeho tváří jest poctivý a zdá se přemilý. Protož se jeho ne leknú lidé, uzřiece jeho. Protož die pán Buoh o něm, že „stezka jeho po niem svietiti se bude“; nebude temná stezka jeho v uopat- 17) = potkávajíce se.
Strana 24
24 ření lidském, ale jasná jest, aby ti, kteříž půjdú po nie, mnoho spatřili na nie; protož die apoštol, že proměňuje se dábel v anjela světlosti. [2. Kor. 11, 14.] Protož právě jest pověděno od Boha: „kto odkryje tvář jeho oděvu“, aby tak spatřil chytré oklamánie je- ho, kterak přikryje dobrotú velikú, spase- ním, ctnostmi, úmyslem dobrým, Písmem pravdú, potřebú, úžitkem, tiem zakryje tvář svú a v tom oklamá? A takový jeho oděv poctivý můžem spatřiti na tom, jenž jest nazván člověk hřiecha, syn zatracenie. Kterak se jest dábel oděl v něho a jeho také oděl v své rúcho, a my naň hlediece. nemněli jsme, by to byl najvětší Antikrist na římské stolici! Ale když jest odkryt a če pici poctivú sněchu18) s něho, tak spatřich- me, že to není Buoh zemský, ale Antikrist přikrytý.19) A to jest divné a hrozné, kte rak jest to dlúho stálo a vysoko se zvedlo a široce rozsáto a hojně zvelebeno a odieno poctivě domněnú svatostí a mocí duchovní a úřadem takým, aby z toho úřadu a z té moci veliké mohl dávati odpuštěnie všech hřiechóv, i muk pekelných zbavuje, a dáti moc knězem býti, ktož dosti peněz dá, nebo zbaviti kněžstvie, komu by se s ním stýskalo Také dává moc svú, aby veliké hřiechy jeho 19) — sňali. V rukopise: snichu“. 19) Týká se ovšem papeže.
24 ření lidském, ale jasná jest, aby ti, kteříž půjdú po nie, mnoho spatřili na nie; protož die apoštol, že proměňuje se dábel v anjela světlosti. [2. Kor. 11, 14.] Protož právě jest pověděno od Boha: „kto odkryje tvář jeho oděvu“, aby tak spatřil chytré oklamánie je- ho, kterak přikryje dobrotú velikú, spase- ním, ctnostmi, úmyslem dobrým, Písmem pravdú, potřebú, úžitkem, tiem zakryje tvář svú a v tom oklamá? A takový jeho oděv poctivý můžem spatřiti na tom, jenž jest nazván člověk hřiecha, syn zatracenie. Kterak se jest dábel oděl v něho a jeho také oděl v své rúcho, a my naň hlediece. nemněli jsme, by to byl najvětší Antikrist na římské stolici! Ale když jest odkryt a če pici poctivú sněchu18) s něho, tak spatřich- me, že to není Buoh zemský, ale Antikrist přikrytý.19) A to jest divné a hrozné, kte rak jest to dlúho stálo a vysoko se zvedlo a široce rozsáto a hojně zvelebeno a odieno poctivě domněnú svatostí a mocí duchovní a úřadem takým, aby z toho úřadu a z té moci veliké mohl dávati odpuštěnie všech hřiechóv, i muk pekelných zbavuje, a dáti moc knězem býti, ktož dosti peněz dá, nebo zbaviti kněžstvie, komu by se s ním stýskalo Také dává moc svú, aby veliké hřiechy jeho 19) — sňali. V rukopise: snichu“. 19) Týká se ovšem papeže.
Strana 25
25 mocí rozhřešovali a všecky věci duchovnie aby z jeho moci pocházely. A on také roz- množil velikú chválu božie, dosti kněžstva nasvětiv, zákonníky20) mnohé utvrdil a oby- čejóv a mnoho posvátných věcí jest vymyslil a jich posvětil mocí svú, aby přijali křestané jako za vieru. Protož jeho řád a moc komu by se nelíbila, ano snadno přijieti k spase- ní? Ale podlé pravdy mluviece, uzřieme to přehrozné oklamánie. A že jest přechytraj dábel, oděl se ve všecko, aby tudy, nejsa poznán, oklamal mnohé národy takovú lží při krytú, aby, vysoko Boha velebiece svú myl ností, dali jej v neznámost přílišně mnohé mu lidu, toť jest ten oděv divný a světlý jako slunce před tváří lidskú, libý k opat ření, nedomněný tmú,21) v nížto blúdie lidé. A „kto jej odkryje a vejde uprostřed úst jeho“, aby skryté myšlenie dáblovo poznal, co on myslí pod takými věcmi s lidem? Nebo když jest nesnadno oděvu jeho, ješto na jeho tváři jest, odkrýti a poznati jeho pod tiem, že jest čert, ovšem pak úmysly jeho tajné kto pozná, vejda v ústa jeho, kto ten oděv odkryje, když se vidí mnoho svatých mší, zpievanie krásné, kostely vysoké a čisté zmalovánie a jiných mnoho věcí poctivých, 20) = řeholníky. 21) = netušený, nepozorovaný pro tmu.
25 mocí rozhřešovali a všecky věci duchovnie aby z jeho moci pocházely. A on také roz- množil velikú chválu božie, dosti kněžstva nasvětiv, zákonníky20) mnohé utvrdil a oby- čejóv a mnoho posvátných věcí jest vymyslil a jich posvětil mocí svú, aby přijali křestané jako za vieru. Protož jeho řád a moc komu by se nelíbila, ano snadno přijieti k spase- ní? Ale podlé pravdy mluviece, uzřieme to přehrozné oklamánie. A že jest přechytraj dábel, oděl se ve všecko, aby tudy, nejsa poznán, oklamal mnohé národy takovú lží při krytú, aby, vysoko Boha velebiece svú myl ností, dali jej v neznámost přílišně mnohé mu lidu, toť jest ten oděv divný a světlý jako slunce před tváří lidskú, libý k opat ření, nedomněný tmú,21) v nížto blúdie lidé. A „kto jej odkryje a vejde uprostřed úst jeho“, aby skryté myšlenie dáblovo poznal, co on myslí pod takými věcmi s lidem? Nebo když jest nesnadno oděvu jeho, ješto na jeho tváři jest, odkrýti a poznati jeho pod tiem, že jest čert, ovšem pak úmysly jeho tajné kto pozná, vejda v ústa jeho, kto ten oděv odkryje, když se vidí mnoho svatých mší, zpievanie krásné, kostely vysoké a čisté zmalovánie a jiných mnoho věcí poctivých, 20) = řeholníky. 21) = netušený, nepozorovaný pro tmu.
Strana 26
26 v nichž se služba Bohu děje? Protož kto vida takové věci, jinak to muože súditi, je diné, že jest to spasenie lidské a chvála bo- žie veliká? A když lidé jedva pro zatměnie svého rozumu uvěřie tomu, že jest hřiech zabiti člověka, v tomto pak velebném ná- boženství ovšem jediné spasenie hledajiece. kterak mohú to mieti za zlé a poznati dábla pod tiem, což jest velebného, když ohyzdné vraždě jedva povolé, že jest zlá? Též i zákonníci, jenž mnohú mylností oděl je dábel a učinil sobě z nich oděv dobře okasaný a z čistých barev rúcha, aby mohl k lidu svobodně přistúpiti v tom oděvu a svú zlost uvésti v ně bez obrany pod tiem oděvem a ty samy zákonníky aby pojal v svú siet. A to jest poctivé rúcho jeho jich jméno poctivé, že oni Krista následujie v chudobě a že jsú odděleni od světa a již s samým Bohem upokojili jsú se zvláště v nábožen ství, v zpievaní a v řiekaní svatých hodin, o sirých dušech péči majiece, mnoho žaltá řóv a vigilií zpievajiece; od puolnoci vstá- vajie, zvonie, na varhany hudú. A takové věci poctivé a duchovnie jsú najpilnější oděv dáblóv, jímžto poctivě jest zakryta tvář jeho aby pro ten oděv nepomyslili lidé na svém srdci, že jest peklo zavřené v těch zdech kláš terských, ale domnějie se, že jest tu vzchod a řebřík do královstvie nebeského. Protož svobodně v hrdlo jeho půjdou pod tiem odě-
26 v nichž se služba Bohu děje? Protož kto vida takové věci, jinak to muože súditi, je diné, že jest to spasenie lidské a chvála bo- žie veliká? A když lidé jedva pro zatměnie svého rozumu uvěřie tomu, že jest hřiech zabiti člověka, v tomto pak velebném ná- boženství ovšem jediné spasenie hledajiece. kterak mohú to mieti za zlé a poznati dábla pod tiem, což jest velebného, když ohyzdné vraždě jedva povolé, že jest zlá? Též i zákonníci, jenž mnohú mylností oděl je dábel a učinil sobě z nich oděv dobře okasaný a z čistých barev rúcha, aby mohl k lidu svobodně přistúpiti v tom oděvu a svú zlost uvésti v ně bez obrany pod tiem oděvem a ty samy zákonníky aby pojal v svú siet. A to jest poctivé rúcho jeho jich jméno poctivé, že oni Krista následujie v chudobě a že jsú odděleni od světa a již s samým Bohem upokojili jsú se zvláště v nábožen ství, v zpievaní a v řiekaní svatých hodin, o sirých dušech péči majiece, mnoho žaltá řóv a vigilií zpievajiece; od puolnoci vstá- vajie, zvonie, na varhany hudú. A takové věci poctivé a duchovnie jsú najpilnější oděv dáblóv, jímžto poctivě jest zakryta tvář jeho aby pro ten oděv nepomyslili lidé na svém srdci, že jest peklo zavřené v těch zdech kláš terských, ale domnějie se, že jest tu vzchod a řebřík do královstvie nebeského. Protož svobodně v hrdlo jeho půjdou pod tiem odě-
Strana 27
27 vem, majiece za to, že jest tu spasenie ve- liké. A netoliko ten oděv neznámý lidem muo- žem již znáti, ale k veliké své hanbě i k ža- losti musíme vyznati o našich bratřích,22) kte rak jsú podtrženi chytře od satana a od sva- tého Ctenie jsú odstúpili v divné a v ne slýchané smysly i skutky. A když satan naj prvé přistúpil k nim, ne s holú tváří přistúpil jest, ukazuje se ďábel, ale v oděvli] stkvú- cí dobrovolné chudoby, kterúž Kristus kně žím přikázal jest držeti, práce snažné v ká- zání a v posluhování224) lidem a v dávaní těla božího a krve jeho svaté, a to jest rostlo tak dlúho, až se lid veliký přichytil k nim. A potom se ještě dábel jinak oděv, v pro- roky a Zákon starý, i přistúpil k nim a z to- ho chtiechu na pospěch súdný den udělati, spravivše, že jsú anjelové, ješto pohoršenie všecka mají vybrati z královstvie Kristova, a že oni súdie svět.23) Tu mnoho zabitcóv 22) Bratřími se tu myslí ti z Táborů, kteří v 1. 1419 a 1420 upadli v chiliastické blouznění. O tom v úvodě. 22a) V rukopise: poslúchaní“. 23) Mezi bludnými články výstředních kněží tá- borských se skutečně uvádí (v kronice Vavřince z Březové, vyd. Gollovo v Pramenech děj. českých V., str. 414) také článek, podle něhož hlásali „toho času pomsty že bratří táborští jsou andělé, poslaní k vyvedení všech věrných z měst, ze vsí, z městeček na hory . . . ., i jsou zajisté zástupové od Boha poslaní po všem světě k vzetí všech pohoršení z království
27 vem, majiece za to, že jest tu spasenie ve- liké. A netoliko ten oděv neznámý lidem muo- žem již znáti, ale k veliké své hanbě i k ža- losti musíme vyznati o našich bratřích,22) kte rak jsú podtrženi chytře od satana a od sva- tého Ctenie jsú odstúpili v divné a v ne slýchané smysly i skutky. A když satan naj prvé přistúpil k nim, ne s holú tváří přistúpil jest, ukazuje se ďábel, ale v oděvli] stkvú- cí dobrovolné chudoby, kterúž Kristus kně žím přikázal jest držeti, práce snažné v ká- zání a v posluhování224) lidem a v dávaní těla božího a krve jeho svaté, a to jest rostlo tak dlúho, až se lid veliký přichytil k nim. A potom se ještě dábel jinak oděv, v pro- roky a Zákon starý, i přistúpil k nim a z to- ho chtiechu na pospěch súdný den udělati, spravivše, že jsú anjelové, ješto pohoršenie všecka mají vybrati z královstvie Kristova, a že oni súdie svět.23) Tu mnoho zabitcóv 22) Bratřími se tu myslí ti z Táborů, kteří v 1. 1419 a 1420 upadli v chiliastické blouznění. O tom v úvodě. 22a) V rukopise: poslúchaní“. 23) Mezi bludnými články výstředních kněží tá- borských se skutečně uvádí (v kronice Vavřince z Březové, vyd. Gollovo v Pramenech děj. českých V., str. 414) také článek, podle něhož hlásali „toho času pomsty že bratří táborští jsou andělé, poslaní k vyvedení všech věrných z měst, ze vsí, z městeček na hory . . . ., i jsou zajisté zástupové od Boha poslaní po všem světě k vzetí všech pohoršení z království
Strana 28
28 naděláchu, lidi mnohé zchudiechu, a neod- súdiechu podlé svých řečí světa, nebo ro- kové jejich minuli jsú, podlé nichž jsú velmi lidi strašili, praviece jim divné noviny a mno- ho prorokóv na to sebravše.24) Protož dábel, chtě pád mnohý uvésti na lidi na mnohé, ne sprostně se jest oděl, ale v chudé kněžie a v svátosti božie, v písma mnohá a v smysly povýšené. A kto se nynie nahodí a odkryje ten oděv dáblóv a kto vejde uprostřed úst jeho, aby poznal tajnost úmyslóv těch lidí i dáblóv, nač on to zvede, který to konec vezme, dopustí-li jemu pán Bóh toho? A tu se již shledalo pohřiechu, že jest sobě to zestlal zlato jako bláto pod nohy, zlaté ži- voty zblátiv ve krvi a zlodějstvě i jiné ohav- Kristova, jenž jest církev rytěřujících, a aby vyvrhli zlé z prostředka spravedlivých, aby činili pomstu a bili ranami národy, protivníky zákona Kristova, i jich města, vsi, městečka.“ Článek podobného obsahu byl odsouzen na shromáždění mistrů Pražských, ko- naném v domě Zmrzlíkově 10. prosince 1420 (Vavři- nec z Březové str. 455). 24) Chiliasté táborští hlásali v r. 1420, že ještě v tom roce „bude a jest skonání věka, totiž všech věcí zlých vyplenění“ (Vavřinec z Březové, str. 454), že „již nyní tohoto léta pomsty Pražská obec jako Babilon má zkažena a spálena býti s městem od věrných“ (tamtéž 455) a pod. Praví-li Chelčický, že „rokové jich minuli jsú“, myslí tím, že již uplynula lhůta, v níž měl podle jejich učení nastati konec světa. Z toho vy- svítá, že spis „O boji duchovním“ vznikl po r. 1420; srov. úvod.
28 naděláchu, lidi mnohé zchudiechu, a neod- súdiechu podlé svých řečí světa, nebo ro- kové jejich minuli jsú, podlé nichž jsú velmi lidi strašili, praviece jim divné noviny a mno- ho prorokóv na to sebravše.24) Protož dábel, chtě pád mnohý uvésti na lidi na mnohé, ne sprostně se jest oděl, ale v chudé kněžie a v svátosti božie, v písma mnohá a v smysly povýšené. A kto se nynie nahodí a odkryje ten oděv dáblóv a kto vejde uprostřed úst jeho, aby poznal tajnost úmyslóv těch lidí i dáblóv, nač on to zvede, který to konec vezme, dopustí-li jemu pán Bóh toho? A tu se již shledalo pohřiechu, že jest sobě to zestlal zlato jako bláto pod nohy, zlaté ži- voty zblátiv ve krvi a zlodějstvě i jiné ohav- Kristova, jenž jest církev rytěřujících, a aby vyvrhli zlé z prostředka spravedlivých, aby činili pomstu a bili ranami národy, protivníky zákona Kristova, i jich města, vsi, městečka.“ Článek podobného obsahu byl odsouzen na shromáždění mistrů Pražských, ko- naném v domě Zmrzlíkově 10. prosince 1420 (Vavři- nec z Březové str. 455). 24) Chiliasté táborští hlásali v r. 1420, že ještě v tom roce „bude a jest skonání věka, totiž všech věcí zlých vyplenění“ (Vavřinec z Březové, str. 454), že „již nyní tohoto léta pomsty Pražská obec jako Babilon má zkažena a spálena býti s městem od věrných“ (tamtéž 455) a pod. Praví-li Chelčický, že „rokové jich minuli jsú“, myslí tím, že již uplynula lhůta, v níž měl podle jejich učení nastati konec světa. Z toho vy- svítá, že spis „O boji duchovním“ vznikl po r. 1420; srov. úvod.
Strana 29
29 nosti, také svaté řeči a povýšené těch lidí, kteřížto tak pod krásnú řečí ohavně zepso- váchu oběti těla a krve Syna božieho pod slavnými řečmi o vieře veliké, o dobrém ži- votu, ale vše lstivě. Protož nesnadno tu kto odkryje toho oděvu dáblova, nebo ač kto chce s jedné strany pohyzditi toho řka, že jest to blud, a dábek jiný oděv ještě poctivější vzděje na to. Pro tož neskrovná kacéřstva vlil jest v Čechy oděv se v životy nevinné a v skutky po- ctive, v písma mnohá a povýšené smysly v písmiech i v sprostné smysly samých li- ter25) tak, jakož přezlostný dábel bez miery má té chytrosti, uměje se domysliti a přesáh- núti naši neumělost a jakž chce, tak nás požívá, vida nás tak dětinné a nemúdré v bo- žích věcech. Také se odjevá u písma a u vieru a požívá toho k svému získu, jakž koho vidí, Některým dá v těch věcech velikú smělost, svobodu i naději, a to bez pravdy života, že kamž chtie, tam směle Písmem hýbají a berú je na pomoc svým úmyslóm, jakž s Bo- hem znají, k jédlóm i k jiným svobodám těla, a zdá se jim, že se dobře zpravují Pís- mem; jiné pak dábel skrze písma pravá i skrze vieru potlačí, súží i straší beze všie naděje i bez viery potlačí a povrže je; ač oni pilně 85) Chelčický tu dobře vystihuje, že hlavním pra- menem chiliastických nauk byl slovný výklad Písma.
29 nosti, také svaté řeči a povýšené těch lidí, kteřížto tak pod krásnú řečí ohavně zepso- váchu oběti těla a krve Syna božieho pod slavnými řečmi o vieře veliké, o dobrém ži- votu, ale vše lstivě. Protož nesnadno tu kto odkryje toho oděvu dáblova, nebo ač kto chce s jedné strany pohyzditi toho řka, že jest to blud, a dábek jiný oděv ještě poctivější vzděje na to. Pro tož neskrovná kacéřstva vlil jest v Čechy oděv se v životy nevinné a v skutky po- ctive, v písma mnohá a povýšené smysly v písmiech i v sprostné smysly samých li- ter25) tak, jakož přezlostný dábel bez miery má té chytrosti, uměje se domysliti a přesáh- núti naši neumělost a jakž chce, tak nás požívá, vida nás tak dětinné a nemúdré v bo- žích věcech. Také se odjevá u písma a u vieru a požívá toho k svému získu, jakž koho vidí, Některým dá v těch věcech velikú smělost, svobodu i naději, a to bez pravdy života, že kamž chtie, tam směle Písmem hýbají a berú je na pomoc svým úmyslóm, jakž s Bo- hem znají, k jédlóm i k jiným svobodám těla, a zdá se jim, že se dobře zpravují Pís- mem; jiné pak dábel skrze písma pravá i skrze vieru potlačí, súží i straší beze všie naděje i bez viery potlačí a povrže je; ač oni pilně 85) Chelčický tu dobře vystihuje, že hlavním pra- menem chiliastických nauk byl slovný výklad Písma.
Strana 30
30 snažujie se k dobrému, to vše jim v mrzkost uvede, protož skutkové jich dobří nepřidá- vajie jim svědomí svobodného ani naděje pra- vé. A to se všecko děje skrze ukrutnú zlost dáblovu, nebo on se umie v to ve všecko odievati a postaviti se v tom oděvu; před jedním na líce obrátí ten oděv, a nebude, kto by odkryl ten oděv a poznal tu dábla, ani tento bez naděje, ani onen s nadějí smělú, ač oba dábel klamá, na obě straně chýle je k úmyslu svému. Také poctivá věc jest a chvály hodná pa- nenstvie, vdovstvie vésti v čistotě a v pokoji duchovním, v náboženství a v svobodě, v té kteráž jest dána od Boha tomu lidu. A když s tiem nebudú mieti múdrosti božie v sobě a bázni jeho, tehdy dábel oděje se v ty dary, kteréž majie, i oklamá je pod tiem poctivým oděvem a u veliké ukrutenstvie, v lenost, v rozkoš, v tělesnú svobodu a v tom je zslepí, že sebe nepoznajie někteří až do smrti v tom. Pakli by kto trestal je z lenosti, z svobody tělesné, tehdy řkou, popuzeni jsúc od satana hněvy: »Toť se protiví duchov- niemu životu. Protož dábel dobré slovo ,du- chovnie život“ lestně v srdce takým lidem uvodí. Ale co neupřímného pod tiem živo- tem naseje, to vše těmi poctivými dobro- tami zakrvje; nepostaví v srdci těm lidem lenosti, ale pokoj duchovnie, nepostaví jim
30 snažujie se k dobrému, to vše jim v mrzkost uvede, protož skutkové jich dobří nepřidá- vajie jim svědomí svobodného ani naděje pra- vé. A to se všecko děje skrze ukrutnú zlost dáblovu, nebo on se umie v to ve všecko odievati a postaviti se v tom oděvu; před jedním na líce obrátí ten oděv, a nebude, kto by odkryl ten oděv a poznal tu dábla, ani tento bez naděje, ani onen s nadějí smělú, ač oba dábel klamá, na obě straně chýle je k úmyslu svému. Také poctivá věc jest a chvály hodná pa- nenstvie, vdovstvie vésti v čistotě a v pokoji duchovním, v náboženství a v svobodě, v té kteráž jest dána od Boha tomu lidu. A když s tiem nebudú mieti múdrosti božie v sobě a bázni jeho, tehdy dábel oděje se v ty dary, kteréž majie, i oklamá je pod tiem poctivým oděvem a u veliké ukrutenstvie, v lenost, v rozkoš, v tělesnú svobodu a v tom je zslepí, že sebe nepoznajie někteří až do smrti v tom. Pakli by kto trestal je z lenosti, z svobody tělesné, tehdy řkou, popuzeni jsúc od satana hněvy: »Toť se protiví duchov- niemu životu. Protož dábel dobré slovo ,du- chovnie život“ lestně v srdce takým lidem uvodí. Ale co neupřímného pod tiem živo- tem naseje, to vše těmi poctivými dobro- tami zakrvje; nepostaví v srdci těm lidem lenosti, ale pokoj duchovnie, nepostaví jim
Strana 31
34 v srdci své vuole, ale panenstvie.26) Protož kto odkryje tvář jeho oděvu v takových vě- cech poctivých a spasitedlných, když on se v ně oděje a zslepí lidi pod tiem, aby ty věci dobré milovali a drželi je bez srdce pravého a celého k Bohu a bez ujištěnie svědomie dobrého? Opět jest oděv poctivý slovo božie, rady, zpovědi, rozmlúvánie o Bohu duchovních věcí, potazy pilné o dobré věci. A dábel oděje se v to ve všecko. Mnoho panen i vdov manželek i kněží, kazatelóv i jiných nábož ných lidí porazil jest smilstvem, milostmi tě- lestnými, lakotú, lakomstvím, jichžto životové zlatí a stkvúcí byli jsú; ale skrze takové ne- pravosti jako bláto pod nohy potlačil jest je dábel, aby potom jiní své nohy mazali o ně jako o bláto uličné, úrazy berúce v nich těžké. Ač velmi potřebné jest slovo božie, rada, rozmlúvanie o dobré a o duchovnje věci, a když to mluviece často za obyčej svyknú se, ač o dobré mluvili jsú, však mi- lost tělestná neomešká ruosti mezi nimi. Žena kazatele pro jeho práci pilna jest vždy na- krmiti a hověti jemu, a on vida její pil- nost o sobě, jme se jie také pilně raditi a o duchovních věcech naučenie dávati. A když tak s obú stranú sta sebe pilna27) a 26) V rukopise: ,panstvie'. 27) = jsou sebe pilni (duál).
34 v srdci své vuole, ale panenstvie.26) Protož kto odkryje tvář jeho oděvu v takových vě- cech poctivých a spasitedlných, když on se v ně oděje a zslepí lidi pod tiem, aby ty věci dobré milovali a drželi je bez srdce pravého a celého k Bohu a bez ujištěnie svědomie dobrého? Opět jest oděv poctivý slovo božie, rady, zpovědi, rozmlúvánie o Bohu duchovních věcí, potazy pilné o dobré věci. A dábel oděje se v to ve všecko. Mnoho panen i vdov manželek i kněží, kazatelóv i jiných nábož ných lidí porazil jest smilstvem, milostmi tě- lestnými, lakotú, lakomstvím, jichžto životové zlatí a stkvúcí byli jsú; ale skrze takové ne- pravosti jako bláto pod nohy potlačil jest je dábel, aby potom jiní své nohy mazali o ně jako o bláto uličné, úrazy berúce v nich těžké. Ač velmi potřebné jest slovo božie, rada, rozmlúvanie o dobré a o duchovnje věci, a když to mluviece často za obyčej svyknú se, ač o dobré mluvili jsú, však mi- lost tělestná neomešká ruosti mezi nimi. Žena kazatele pro jeho práci pilna jest vždy na- krmiti a hověti jemu, a on vida její pil- nost o sobě, jme se jie také pilně raditi a o duchovních věcech naučenie dávati. A když tak s obú stranú sta sebe pilna27) a 26) V rukopise: ,panstvie'. 27) = jsou sebe pilni (duál).
Strana 32
32 o sobě dobra, tehdy srdce mužovo nemuož nechati zákona Adamova, ale jme se milo- vati ženy najprvé pro dobré skutky, a proto sobě nesrozumie, proč jemu bude ta milá žena, jediné že nepočije v sobě, ano jemu túha po nie bude. A z toho jemu se chce o nie mluviti a chváliti ji, že jest statečná dievka neb vdova, múdrá, nábožná a po- čestná, a s tiem když najčastěji jde vždy tam a muož bez hanby. A dotud tak budú choditi k sobě a mluviti duchovnie věci, až se zaviežie28) těžce milostí, že budú potom do kostela choditi jediné proto, aby se vi- děli a namluvili se spolu pod zpuosobem zpovědi neb jiné potřeby, a z toho brzy v smil stvie zajdau. A v tom se vidí veliká chytrost dáblova a naše nebezpečenstvie, že tak v dobré věci se dábel oděje a pod tiem na velmi zlých věcech skonává, a to vše pro naši veli kú nemúdrost, že nehledíme na skonánie, ale29) na to, což samo v sobě jest dobré, toho se ihned chytíme, nevážiece, který to konec vezme, která příčina s tiem nebezpeč- ná stojí. A ďábel, ten vysoký pták, nezaspí toho, ale učiní sobě oděv z našie dobroty a přistúpí k nám a uvede nás v svú zlost, přiblíživ se tudy k nám, ješto by s tú zlostí 28) = zaváží. 29) V rukopise: ani“.
32 o sobě dobra, tehdy srdce mužovo nemuož nechati zákona Adamova, ale jme se milo- vati ženy najprvé pro dobré skutky, a proto sobě nesrozumie, proč jemu bude ta milá žena, jediné že nepočije v sobě, ano jemu túha po nie bude. A z toho jemu se chce o nie mluviti a chváliti ji, že jest statečná dievka neb vdova, múdrá, nábožná a po- čestná, a s tiem když najčastěji jde vždy tam a muož bez hanby. A dotud tak budú choditi k sobě a mluviti duchovnie věci, až se zaviežie28) těžce milostí, že budú potom do kostela choditi jediné proto, aby se vi- děli a namluvili se spolu pod zpuosobem zpovědi neb jiné potřeby, a z toho brzy v smil stvie zajdau. A v tom se vidí veliká chytrost dáblova a naše nebezpečenstvie, že tak v dobré věci se dábel oděje a pod tiem na velmi zlých věcech skonává, a to vše pro naši veli kú nemúdrost, že nehledíme na skonánie, ale29) na to, což samo v sobě jest dobré, toho se ihned chytíme, nevážiece, který to konec vezme, která příčina s tiem nebezpeč- ná stojí. A ďábel, ten vysoký pták, nezaspí toho, ale učiní sobě oděv z našie dobroty a přistúpí k nám a uvede nás v svú zlost, přiblíživ se tudy k nám, ješto by s tú zlostí 28) = zaváží. 29) V rukopise: ani“.
Strana 33
33 tak zjevně a náze nemohl přistúpiti zprva, aniž by lidé duchovní povolili jemu v tom, když by přijda, najprvé podal jim smilstvie, ale oděje se v duchovnie věci a nalože30) na to několiko let, i uvede to ponenáhlu a z da- leka. A takovú chytrost má i pod jinými příčinami, než pod duchovní věcí, aby přiezni někaké přivedl a jednal ty přízni tak dlúho, až u milost zajdú a potom v smilstvie po těch milostech. Také v písma se odievá dábel a mnohé klamá skrže ně, a diem v písma se odie- vá taková, ješto, ač jsú věrná a pravá, ale že nejsú tak zjevně táhnúce člověka k cnostem a v súženie těla, ale poctivé věci ukazujie a ty, ješto k nim tělo příchylno jest, jako jsú úřadové a stavové někeří anebo požíva- nie svobodně některých věcí podlé těch pí- sem. A když ďábel vidí, že jest člověk na- chýlen k tomu, neprotiví se člověku, že se chýlí k něčemu podlé těch písem, nebo vidí, že ho muož voklamati pod příčinú toho pís- ma v úřadu pýchú, lakomstvím i jinú mar- ností. Též v manželstvie vede jich mnoho, nebo sobě svobodu berú z Písma, že se majie pojímati a že jest stav svatý, a dábel rád to vidí, že jemu řiekají svatý, nebo kdyby jemu řiekali prokletý, varovali by se jeho mnozí, ale když jest svatý, svobodně jdú do něho, a dábel za tú svatostí doséhne jeho 30) V rukopise: nalózy“ O boji duchovním a O trojím lidu.
33 tak zjevně a náze nemohl přistúpiti zprva, aniž by lidé duchovní povolili jemu v tom, když by přijda, najprvé podal jim smilstvie, ale oděje se v duchovnie věci a nalože30) na to několiko let, i uvede to ponenáhlu a z da- leka. A takovú chytrost má i pod jinými příčinami, než pod duchovní věcí, aby přiezni někaké přivedl a jednal ty přízni tak dlúho, až u milost zajdú a potom v smilstvie po těch milostech. Také v písma se odievá dábel a mnohé klamá skrže ně, a diem v písma se odie- vá taková, ješto, ač jsú věrná a pravá, ale že nejsú tak zjevně táhnúce člověka k cnostem a v súženie těla, ale poctivé věci ukazujie a ty, ješto k nim tělo příchylno jest, jako jsú úřadové a stavové někeří anebo požíva- nie svobodně některých věcí podlé těch pí- sem. A když ďábel vidí, že jest člověk na- chýlen k tomu, neprotiví se člověku, že se chýlí k něčemu podlé těch písem, nebo vidí, že ho muož voklamati pod příčinú toho pís- ma v úřadu pýchú, lakomstvím i jinú mar- ností. Též v manželstvie vede jich mnoho, nebo sobě svobodu berú z Písma, že se majie pojímati a že jest stav svatý, a dábel rád to vidí, že jemu řiekají svatý, nebo kdyby jemu řiekali prokletý, varovali by se jeho mnozí, ale když jest svatý, svobodně jdú do něho, a dábel za tú svatostí doséhne jeho 30) V rukopise: nalózy“ O boji duchovním a O trojím lidu.
Strana 34
34 aneb toho, oč stojí, dávno na těch lidech. Též i vo pokrmích když se Písmo nahodí, dobře jeho ďábel požive, nebo svobodu z něho berú zlú lidé, ne to, což Písmo miení, ale což vuole žádá, toho skrze Písmo dojdú; pro- tož dábel k jich zlému požívá Písma. Opět se dábel odievá proti člověku v jeho věci, kteréž má, a křiví srdce jeho skrze ně, najprvé, aby jich dobýval, a potom, aby jich zle užíval, a z toho vede [v] veliký ne- pokoj srdce jeho, v péče mnohé, v hněvy v netrpělivost a v pýchu, aby sobě lehčil hněvy a svobody v některých věcech, klada jemu v srdce, že ty věci jsú jemu potřebné a má je opatřiti, aby nezhynuly, neb jich jest potřebie životu nynějšímu a k tomu, aby z nich dáváno bylo pro Buoh chudým. Protož ďábel oděje se v to, že jest potřebie pro takové věci hospodářskýtch] potřeb, a vede člověka v nevěru, v hněv a v nepokoj srdce pro ty věci a oklade jemu srdce, že když jich neopatří, že by z nedbánie dobré by opustil a zmeškal, ale bez hněvóv a bez ne- věry muož člověk opatřiti ty věci k úžitku, jakož slušie na ně. Ale dábel prvé umie úžitky vzieti z našich úžitkóv, což nám užitečné jest, aby skrze to zkřivil srdce naše a tak sám prvé užil toho než my; umie z našich úžit- kóv tělestných přivésti nám škody duchov- nie. Obléká se v naši potřebu tělesnú i vede nás od pravdy života a dobrého svědomie.
34 aneb toho, oč stojí, dávno na těch lidech. Též i vo pokrmích když se Písmo nahodí, dobře jeho ďábel požive, nebo svobodu z něho berú zlú lidé, ne to, což Písmo miení, ale což vuole žádá, toho skrze Písmo dojdú; pro- tož dábel k jich zlému požívá Písma. Opět se dábel odievá proti člověku v jeho věci, kteréž má, a křiví srdce jeho skrze ně, najprvé, aby jich dobýval, a potom, aby jich zle užíval, a z toho vede [v] veliký ne- pokoj srdce jeho, v péče mnohé, v hněvy v netrpělivost a v pýchu, aby sobě lehčil hněvy a svobody v některých věcech, klada jemu v srdce, že ty věci jsú jemu potřebné a má je opatřiti, aby nezhynuly, neb jich jest potřebie životu nynějšímu a k tomu, aby z nich dáváno bylo pro Buoh chudým. Protož ďábel oděje se v to, že jest potřebie pro takové věci hospodářskýtch] potřeb, a vede člověka v nevěru, v hněv a v nepokoj srdce pro ty věci a oklade jemu srdce, že když jich neopatří, že by z nedbánie dobré by opustil a zmeškal, ale bez hněvóv a bez ne- věry muož člověk opatřiti ty věci k úžitku, jakož slušie na ně. Ale dábel prvé umie úžitky vzieti z našich úžitkóv, což nám užitečné jest, aby skrze to zkřivil srdce naše a tak sám prvé užil toho než my; umie z našich úžit- kóv tělestných přivésti nám škody duchov- nie. Obléká se v naši potřebu tělesnú i vede nás od pravdy života a dobrého svědomie.
Strana 35
35 Také se obláčie dábel v náš život, v ne- dostatky, v křehkost mnohú, lenost, lakotu hněvy i jiné nelepoty, protože jsme nemocni a křehcí, a že to musí býti. Ač se unáhlí člověk hněvem a že se obžéře a že se za- směje a vesel pobude a že spí dlúho, zsedí časuov mnoho darmo, rozpuštěně přebývá, v tom ve všem se bezpečí člověk. Skrze svú křehkost nečinie sobě svědomie, ani se za- mucuje z toho, ani želé těch věcí, ani se kdy pokusí ostati toho zlého a bojovati proti tomu, nebo křehkost jeho vyňala jemu bá zeň boží z srdce v takých věcech a pilnost o sobě. Protož dábel radějie na nás vidí bezpečenstvie na tu křehkost než na svatém Petru stálú pevnost, nebo má dábel mnohé přístupy na nás aneb k nám, odievaje se v naši křehkost, a my toho oděvu neodkry- jem snadně, poněvadž někdy, jsúce od jiných napomenuti nebo trestáni pro takové nedo- statky, že jsú zlí a nebezpečni na křesťanu, a my se omlúváme neupřiemě křehkosti a nemoci své, aneb řkúce: „Musejie ty věci býti; což jest nemocného v nás, z toho ne budem trestáni, aniž nám toho Buoh za hřiech počítá, což do nás nemůže býti pro nemoc“ ale my hlediece na to, což nemuožem, opus tíme zatiem činiti aneb držeti to, což muo žem. Opět se odievá dábel v údy všudy všeho těla našeho i našich bližních, aby skrze ně
35 Také se obláčie dábel v náš život, v ne- dostatky, v křehkost mnohú, lenost, lakotu hněvy i jiné nelepoty, protože jsme nemocni a křehcí, a že to musí býti. Ač se unáhlí člověk hněvem a že se obžéře a že se za- směje a vesel pobude a že spí dlúho, zsedí časuov mnoho darmo, rozpuštěně přebývá, v tom ve všem se bezpečí člověk. Skrze svú křehkost nečinie sobě svědomie, ani se za- mucuje z toho, ani želé těch věcí, ani se kdy pokusí ostati toho zlého a bojovati proti tomu, nebo křehkost jeho vyňala jemu bá zeň boží z srdce v takých věcech a pilnost o sobě. Protož dábel radějie na nás vidí bezpečenstvie na tu křehkost než na svatém Petru stálú pevnost, nebo má dábel mnohé přístupy na nás aneb k nám, odievaje se v naši křehkost, a my toho oděvu neodkry- jem snadně, poněvadž někdy, jsúce od jiných napomenuti nebo trestáni pro takové nedo- statky, že jsú zlí a nebezpečni na křesťanu, a my se omlúváme neupřiemě křehkosti a nemoci své, aneb řkúce: „Musejie ty věci býti; což jest nemocného v nás, z toho ne budem trestáni, aniž nám toho Buoh za hřiech počítá, což do nás nemůže býti pro nemoc“ ale my hlediece na to, což nemuožem, opus tíme zatiem činiti aneb držeti to, což muo žem. Opět se odievá dábel v údy všudy všeho těla našeho i našich bližních, aby skrze ně
Strana 36
36 dráždil a popúzel těla i srdce našeho k zlo- stem, odjevá se v náš sluch, u viděnie, aby- chom spatřili těla bližních i sami své tělo a tak byli popuzeni myšlením a žádostmi neřádnými; též dotýkanie těla bližnieho aneb svého jest poraženie srdce. Protož téměř všech úduov těla požívá dábel jako oděvu, aby skrze to ranil srdce naše. Opět jest oděv dáblóv a přistúpenie jeho k člověku v tom, k čemu my jsme nachýleni, v čem libost má me, k čemu aneb čeho pilni jsme, v čem obyčej máme, co umieme, které příčiny máme k dobrému neb k zlému, který čas neb miesto jest, které příhody, které potřeby jsú naše, v to ve všecko zvláště v každé odievá se a přistúpá k nám tak chytře, že se nedomys- líme, by přistúpil v tom aneb skrze to, a že někdy po několiko létech vylíčí a ukáže přistúpenie jeho, že je někto pozná, kterak jest počátek vzalo na tom miestě, snad ně- kde na hradě nebo v městě, v krásném domu neb na trhu neb v kostele neb na poli, nebo on umí každého miesta rozličně poživati, pat- ře, kterak lidé na nich bydlé, kterak se při- pravujie, kterakú příčinu na kterém miestě majie; podlé toho přistúpí dábel, jakož koho vidí, a on toho nepozná, až jej někdy v vosidlo uvede skrze to. Též časuov požívá, jinak vánoc, jinak ma- sopustu, jinak postu, jinak velikonoci, jinak provodu, jinak léta. To všecko jsú oděvové
36 dráždil a popúzel těla i srdce našeho k zlo- stem, odjevá se v náš sluch, u viděnie, aby- chom spatřili těla bližních i sami své tělo a tak byli popuzeni myšlením a žádostmi neřádnými; též dotýkanie těla bližnieho aneb svého jest poraženie srdce. Protož téměř všech úduov těla požívá dábel jako oděvu, aby skrze to ranil srdce naše. Opět jest oděv dáblóv a přistúpenie jeho k člověku v tom, k čemu my jsme nachýleni, v čem libost má me, k čemu aneb čeho pilni jsme, v čem obyčej máme, co umieme, které příčiny máme k dobrému neb k zlému, který čas neb miesto jest, které příhody, které potřeby jsú naše, v to ve všecko zvláště v každé odievá se a přistúpá k nám tak chytře, že se nedomys- líme, by přistúpil v tom aneb skrze to, a že někdy po několiko létech vylíčí a ukáže přistúpenie jeho, že je někto pozná, kterak jest počátek vzalo na tom miestě, snad ně- kde na hradě nebo v městě, v krásném domu neb na trhu neb v kostele neb na poli, nebo on umí každého miesta rozličně poživati, pat- ře, kterak lidé na nich bydlé, kterak se při- pravujie, kterakú příčinu na kterém miestě majie; podlé toho přistúpí dábel, jakož koho vidí, a on toho nepozná, až jej někdy v vosidlo uvede skrze to. Též časuov požívá, jinak vánoc, jinak ma- sopustu, jinak postu, jinak velikonoci, jinak provodu, jinak léta. To všecko jsú oděvové
Strana 37
37 jeho, aby v takové časy uodieval se rozlič- nými chytrostmi. Jakož vidí lidi marné, ani se měnie podlé takových časóv, v některé časy chtie svatí býti a v některé nechtie, protož dábel všecko to má na pomoc jako oděv, aby nebyl poznán, až by uvedl člověka v uosi dlo a v raněnie a někoho v smrt. Ale že tuto die pán Buoh: „kto odkryje tvář jeho, tvář oděvu jeho“, kto jest takový z lidí, aby jeho obnažil Istivá přikrytie a přistúpení k li- dem a úmysly jeho tajné? A když pán Buoh die: „Kto jest ten?“ tehdy já odpoviedám, že neumiem jeho oděvu odkryti a úmyslóv jeho zjevně ukázati, kterak neznámě z da- leka přistúpá k lidem, ale maličko bličím31) na jeho oděv jako černý. Ale že tyto řeči mluvie o lidech rozumných, ješto mohú daleko patřiti v pravdu a v vieru, kto z těch lidí spatří na jeho chytrost lstivú a chytře ozdo- benú krásami mnohými a svátostmi? Nebo což velmi múdrých lidí na zemi bylo jest, neviem, naleznu-li ze všech lidí pět člověkóv, ješto by celí bez úrazu před ním ušli. Ale ti lidé, ješto jsú vně oslepeni světem, ti nic nevědie o něm, protož, ač se oděje pěkným oděvem a chodí před nimi, okasav se lepě, a oni klanějí se jemu slepě jako Bohu, a najviece se obláčie v mocné lidi tohoto světa a v mnohé pokrytce, a tak se velebí 31) = patřím, hledím (od bličiti, něm. blicken).
37 jeho, aby v takové časy uodieval se rozlič- nými chytrostmi. Jakož vidí lidi marné, ani se měnie podlé takových časóv, v některé časy chtie svatí býti a v některé nechtie, protož dábel všecko to má na pomoc jako oděv, aby nebyl poznán, až by uvedl člověka v uosi dlo a v raněnie a někoho v smrt. Ale že tuto die pán Buoh: „kto odkryje tvář jeho, tvář oděvu jeho“, kto jest takový z lidí, aby jeho obnažil Istivá přikrytie a přistúpení k li- dem a úmysly jeho tajné? A když pán Buoh die: „Kto jest ten?“ tehdy já odpoviedám, že neumiem jeho oděvu odkryti a úmyslóv jeho zjevně ukázati, kterak neznámě z da- leka přistúpá k lidem, ale maličko bličím31) na jeho oděv jako černý. Ale že tyto řeči mluvie o lidech rozumných, ješto mohú daleko patřiti v pravdu a v vieru, kto z těch lidí spatří na jeho chytrost lstivú a chytře ozdo- benú krásami mnohými a svátostmi? Nebo což velmi múdrých lidí na zemi bylo jest, neviem, naleznu-li ze všech lidí pět člověkóv, ješto by celí bez úrazu před ním ušli. Ale ti lidé, ješto jsú vně oslepeni světem, ti nic nevědie o něm, protož, ač se oděje pěkným oděvem a chodí před nimi, okasav se lepě, a oni klanějí se jemu slepě jako Bohu, a najviece se obláčie v mocné lidi tohoto světa a v mnohé pokrytce, a tak se velebí 31) = patřím, hledím (od bličiti, něm. blicken).
Strana 38
38 dábel skrze pýchu velikých lidí, aby mnozí pro bázeň v zlém poddali se jimt pánóm. Též skrze pokryté lidi vede dábel v bludy mnohé lidi sprostné. Jinejch všech věcí po- žívá dábel jako oděvu, aby ten lid slepý a tělestný držal skrze všecky věci v úzko stech, ač se nynie vidí, že dosti pěše chod mezi tiem lidem, že by již mohl dosti snad ně poznán býti, že ne Buoh, ale ďábel chodí mezi nimi, protože tak daleko lid ten od pravdy vyprázdnil a přílišnú zlostí obtiežil jest je zjevně beze všie omluvy, tak že by pohané mohli trestati zlé obyčeje nynějších křesťanóv. Ale ještě pilnějie máme znamenati a sroz- uměti těmto řečem božiem, kdež tak hrozné věci mluví o dáblu, že tak má velikú moc nad lidmi povýšenými, jakož je vypravuje pod túto řečí, řka: „Nezapudí jeho muž střelec, u mrvu se jest jemu obrátilo kamení pra- kové, a kladivo bude se jemu zdáti jako mrva a posmievati se bude zatřesenému ko- pí; pod ním budú paprskové sluneční, a roz- stele sobě zlato jako bláto.“ Ale že se již prvé vypravil nějaký rozum těchto řečí bo- žích, co se miení skrze kamenie prakové a kopie zatřesené, paprslky slunečné, a že skrze to miení pán Buoh lidi múdré, silné, snažné, zmužilého srdce, smyslóv velikých, čisté a nevinné a nábožné jako zlato, a že takoví všichni neostojie převýšené chytrosti satanově
38 dábel skrze pýchu velikých lidí, aby mnozí pro bázeň v zlém poddali se jimt pánóm. Též skrze pokryté lidi vede dábel v bludy mnohé lidi sprostné. Jinejch všech věcí po- žívá dábel jako oděvu, aby ten lid slepý a tělestný držal skrze všecky věci v úzko stech, ač se nynie vidí, že dosti pěše chod mezi tiem lidem, že by již mohl dosti snad ně poznán býti, že ne Buoh, ale ďábel chodí mezi nimi, protože tak daleko lid ten od pravdy vyprázdnil a přílišnú zlostí obtiežil jest je zjevně beze všie omluvy, tak že by pohané mohli trestati zlé obyčeje nynějších křesťanóv. Ale ještě pilnějie máme znamenati a sroz- uměti těmto řečem božiem, kdež tak hrozné věci mluví o dáblu, že tak má velikú moc nad lidmi povýšenými, jakož je vypravuje pod túto řečí, řka: „Nezapudí jeho muž střelec, u mrvu se jest jemu obrátilo kamení pra- kové, a kladivo bude se jemu zdáti jako mrva a posmievati se bude zatřesenému ko- pí; pod ním budú paprskové sluneční, a roz- stele sobě zlato jako bláto.“ Ale že se již prvé vypravil nějaký rozum těchto řečí bo- žích, co se miení skrze kamenie prakové a kopie zatřesené, paprslky slunečné, a že skrze to miení pán Buoh lidi múdré, silné, snažné, zmužilého srdce, smyslóv velikých, čisté a nevinné a nábožné jako zlato, a že takoví všichni neostojie převýšené chytrosti satanově
Strana 39
39 a jeho síle veliké, tu muožem opět rozuměti, že Buoh rozličně nazývá zlatem a paprslky slunečnými. Někteří jsú podlé zkušenie zlato a někteří podle postavy světlé, k vzezření pěkné, jako zlato stkví se. A to muožem skrze to poznati, že mezi křesťany mnohé dobroty jsú toliko od lidí ustavené a uve- dené, a když se lidé odějí v ty dobroty a hojní jsú v nich, tehdy se stkvějí v nich lidé jako zlato libé oku patřiti. Jiné dobroty jsú od Boha ustaveny a přikázané. A mají ty dobroty následovánie tělestné nebo skutky vnitř i zevnitř duchovnie. Ale ne všichni lidé majie té dostatečnosti v sobě, aby následo- vali ovšem duchovních skutkuov i tělestných, ješto pocházejie z oněch duchovních. Ti. kteří jsú tělesní skutkové zevnitř, těch mnozí následujie, ale duchovních řiedcí, nebo jsú nezpuosobní lidé následovati dokonale du- chovních skutkuov pro zlost srdce svého, nebo přistupujie k Bohu, prvé měvše život velmi nehodný a ohyzdný hřiechy velikými. A když jsú k Bohu přistúpili, ihned zprvu mohli jsú se chytiti těch dobrot podlé těla vidomých a v těch hojnie býti, ale duchovních nedošli jsú, jediné toliko, což zevnitřnieho jest, ješto slušie na křesťany, tiem se odějie a zakryjí ten první život ohavný tiem oděvem, že nic neu zlřie lidé na člověku ohavného, ač on toho nikdy neželé, ani za to pokánie činí, ani se za to právě Bohu pokoří, avšak k uoku
39 a jeho síle veliké, tu muožem opět rozuměti, že Buoh rozličně nazývá zlatem a paprslky slunečnými. Někteří jsú podlé zkušenie zlato a někteří podle postavy světlé, k vzezření pěkné, jako zlato stkví se. A to muožem skrze to poznati, že mezi křesťany mnohé dobroty jsú toliko od lidí ustavené a uve- dené, a když se lidé odějí v ty dobroty a hojní jsú v nich, tehdy se stkvějí v nich lidé jako zlato libé oku patřiti. Jiné dobroty jsú od Boha ustaveny a přikázané. A mají ty dobroty následovánie tělestné nebo skutky vnitř i zevnitř duchovnie. Ale ne všichni lidé majie té dostatečnosti v sobě, aby následo- vali ovšem duchovních skutkuov i tělestných, ješto pocházejie z oněch duchovních. Ti. kteří jsú tělesní skutkové zevnitř, těch mnozí následujie, ale duchovních řiedcí, nebo jsú nezpuosobní lidé následovati dokonale du- chovních skutkuov pro zlost srdce svého, nebo přistupujie k Bohu, prvé měvše život velmi nehodný a ohyzdný hřiechy velikými. A když jsú k Bohu přistúpili, ihned zprvu mohli jsú se chytiti těch dobrot podlé těla vidomých a v těch hojnie býti, ale duchovních nedošli jsú, jediné toliko, což zevnitřnieho jest, ješto slušie na křesťany, tiem se odějie a zakryjí ten první život ohavný tiem oděvem, že nic neu zlřie lidé na člověku ohavného, ač on toho nikdy neželé, ani za to pokánie činí, ani se za to právě Bohu pokoří, avšak k uoku
Strana 40
40 lidem jako zlato stkví se svrchní dobrotau. Ale již dávno zapomněvše starých hřiechóv, divná domněnie o sobě majie a líbí se sobě v tom, což zevnitř poctivé a vidomé lidem jest. A lidé chválé je pro ty dobroty svrch- nie, a oni neodpierajie chvály přijieti. Jiní jsú lidé, ješto z srdce upřímného a pozna- lého dobré věci v duchu a podlé těla děla jie, majiece v sobě živú vieru a spravenú slovy božími, a to diem podlé daru božie- ho, viece nebo méně, jakž komu Buoh roz- dělil. Též muožem rozuměti o paprslciech slu- nečných, že lidé učení rozumějie se. A jsú rozliční lidé učení. Jedni v pohanském pís- mě, jiní v lidském, jenž slovú práva, i v bo- žiem; jiní jsú učení v samé pravdě božie ješto se jedno32) tomu učie, aby Boha znali a jeho pravdu. Ale když tuto die pán Buoh o dáblu, že nenie nižádné moci na zemi, ješto by se mohla protiviti dáblu, nebo jest tak učiněn, aby se nižádného nebál, protož takový dábel chytrý, když přijde k těm dok torům učeným v pohanském písmě nebo v lid- ském, muož je lehce oklamati. A netoliko s tiem učením pohanským oklamá ten ďá- bel, ale i s božím učením, neostřeže-li sám Buoh kterého člověka. A ten člověk nepři- 82) = pouze.
40 lidem jako zlato stkví se svrchní dobrotau. Ale již dávno zapomněvše starých hřiechóv, divná domněnie o sobě majie a líbí se sobě v tom, což zevnitř poctivé a vidomé lidem jest. A lidé chválé je pro ty dobroty svrch- nie, a oni neodpierajie chvály přijieti. Jiní jsú lidé, ješto z srdce upřímného a pozna- lého dobré věci v duchu a podlé těla děla jie, majiece v sobě živú vieru a spravenú slovy božími, a to diem podlé daru božie- ho, viece nebo méně, jakž komu Buoh roz- dělil. Též muožem rozuměti o paprslciech slu- nečných, že lidé učení rozumějie se. A jsú rozliční lidé učení. Jedni v pohanském pís- mě, jiní v lidském, jenž slovú práva, i v bo- žiem; jiní jsú učení v samé pravdě božie ješto se jedno32) tomu učie, aby Boha znali a jeho pravdu. Ale když tuto die pán Buoh o dáblu, že nenie nižádné moci na zemi, ješto by se mohla protiviti dáblu, nebo jest tak učiněn, aby se nižádného nebál, protož takový dábel chytrý, když přijde k těm dok torům učeným v pohanském písmě nebo v lid- ském, muož je lehce oklamati. A netoliko s tiem učením pohanským oklamá ten ďá- bel, ale i s božím učením, neostřeže-li sám Buoh kterého člověka. A ten člověk nepři- 82) = pouze.
Strana 41
41 činí-li se pilností o to, nestačí jemu uměnie nižádné, a bude oklamán od toho ďábla. Též i o zlatu máme rozuměti, kteréž se stkví podlé učenie lidského a ustaveného k oku lidem. S tiem dáblu nebude a nenie těžko i stele sobě tiem zlatem jako blátem. Též ti lidé, ješto se odievajie dobrotami svrchními, a nepokávše se hřiechóv, nejsú- ce právě na pravdě založeni, ti neostojí také před ním. Nebo když jest Buoh viděl ta- kovú nevěru v nich, že tak mnoho zlého učinivše, i nečinili jsú pokánie — podlé to- ho, jakož jsú se byli vydali zlostem prvé, takéž potom spravedlnosti jsú se měli vydati — a netoliko to zlé jsú učinili, nekávše se hřiechóv starých, ale druhé zlé jsú učinili, přioděvše se jako dobří skutky poctivými, a chválu od lidí přijímajie, a nejsúc hodni jie, protož bývá pomsta božie spravedlivá na takové, že dopustí na ně pády v hřiechy veliké za to; což se jest jako zlato stkvělo k oku lidem, to jako bláto dábel potlačí pod nohy své. A budú poslednie věci horšie prvních těch lidí. První jsú hřiechové byli zjevní, a poslední budú pokrytí a bludové skrytí, prvnie33) zlostí skrze hlúpost a po- slednie skrze oděnú chytrost; bude poslednie pokánie horšie než prvnie hřešenie, protože jsú Boha potupili a mnohé milosti jeho na- 33) V rukopise: proniez'.
41 činí-li se pilností o to, nestačí jemu uměnie nižádné, a bude oklamán od toho ďábla. Též i o zlatu máme rozuměti, kteréž se stkví podlé učenie lidského a ustaveného k oku lidem. S tiem dáblu nebude a nenie těžko i stele sobě tiem zlatem jako blátem. Též ti lidé, ješto se odievajie dobrotami svrchními, a nepokávše se hřiechóv, nejsú- ce právě na pravdě založeni, ti neostojí také před ním. Nebo když jest Buoh viděl ta- kovú nevěru v nich, že tak mnoho zlého učinivše, i nečinili jsú pokánie — podlé to- ho, jakož jsú se byli vydali zlostem prvé, takéž potom spravedlnosti jsú se měli vydati — a netoliko to zlé jsú učinili, nekávše se hřiechóv starých, ale druhé zlé jsú učinili, přioděvše se jako dobří skutky poctivými, a chválu od lidí přijímajie, a nejsúc hodni jie, protož bývá pomsta božie spravedlivá na takové, že dopustí na ně pády v hřiechy veliké za to; což se jest jako zlato stkvělo k oku lidem, to jako bláto dábel potlačí pod nohy své. A budú poslednie věci horšie prvních těch lidí. První jsú hřiechové byli zjevní, a poslední budú pokrytí a bludové skrytí, prvnie33) zlostí skrze hlúpost a po- slednie skrze oděnú chytrost; bude poslednie pokánie horšie než prvnie hřešenie, protože jsú Boha potupili a mnohé milosti jeho na- 33) V rukopise: proniez'.
Strana 42
42 darmo a nevděčně přijímali; protož jich po- kánie u větší pád lidem bude a v uohyzdu, nežli jich hřešenie. Ale již mluvie o těch, kteříž již podlé pravé dobroty a múdrosti přebývajie, takéž i ti, ješto jako paprskové sluneční jsú a ješto jako zlato zkušené jsú, a že dábel i takové muož oklamati, neostřeže-li Buoh a oni sami nebudú-li opatrni a vděčni, a že takové lidi najviece dábel zklamá bludy, nebo majie roz umy povýšené. Ale že srdce zlé a křivé jest v člověku, a ďábel je lépe zklamá než sám člověk, protož umie dábel hýbati tiem ka- lem, ješto hluboko leží v tom srdci křivém, aby nemělo dosti na tom uptati se na cestu boží úzkú, aby šlo po nie do života věčného, ale ptá se bez miery34) na širokost i na hlubokost boží, aby prostraně chodilo v tom, což jest nad jeho moc, aby všem písmuom cestu ukázalo a všem věcem zákony uložilo, ale samo aby pod zákon pravdy nepodniklo. A že to všecko ďábel zná do lidí, že tak neskrovně smyslé o všem, protož umie jim podati v srdce těch písem, k nimž jsú oni nakloněni, s takým oklamáním, jakož slušie na čerta, pochotným35) smyslem jich srdci, anebo tak podlé hlasu svrchnie litery od lidí rozum, nebo aby něco vyňali duchovnie- ho z Písma, táhli to obé podlé svých úmys- 34) V rukopise: „bezniery". 35) = příjemným.
42 darmo a nevděčně přijímali; protož jich po- kánie u větší pád lidem bude a v uohyzdu, nežli jich hřešenie. Ale již mluvie o těch, kteříž již podlé pravé dobroty a múdrosti přebývajie, takéž i ti, ješto jako paprskové sluneční jsú a ješto jako zlato zkušené jsú, a že dábel i takové muož oklamati, neostřeže-li Buoh a oni sami nebudú-li opatrni a vděčni, a že takové lidi najviece dábel zklamá bludy, nebo majie roz umy povýšené. Ale že srdce zlé a křivé jest v člověku, a ďábel je lépe zklamá než sám člověk, protož umie dábel hýbati tiem ka- lem, ješto hluboko leží v tom srdci křivém, aby nemělo dosti na tom uptati se na cestu boží úzkú, aby šlo po nie do života věčného, ale ptá se bez miery34) na širokost i na hlubokost boží, aby prostraně chodilo v tom, což jest nad jeho moc, aby všem písmuom cestu ukázalo a všem věcem zákony uložilo, ale samo aby pod zákon pravdy nepodniklo. A že to všecko ďábel zná do lidí, že tak neskrovně smyslé o všem, protož umie jim podati v srdce těch písem, k nimž jsú oni nakloněni, s takým oklamáním, jakož slušie na čerta, pochotným35) smyslem jich srdci, anebo tak podlé hlasu svrchnie litery od lidí rozum, nebo aby něco vyňali duchovnie- ho z Písma, táhli to obé podlé svých úmys- 34) V rukopise: „bezniery". 35) = příjemným.
Strana 43
43 lóv, něco vzdělávajiece nového skrze to nebo rušíce a porážejiece některé pravdy u vieře skrze písma anebo se ovšem pustiece na svůj rozum v něčem bez Písma; to jest jedna vy- sokost satanova veliká, prospievající skrze to. Což jest nemohl smilstvím oklamati, to okla- mal kacířstvím. Opět jiné pokušenie na takové lidi má dábel, to jest pokrytstvie, a to má kořen [v] zlé neupřímnosti jinak se uchýliti podle svobody božie v svobodu těla a ve mnohé odpuštěnie své vuole a v oblevení dobrých věcí a v necelost srdce. Ale že pokrytctví nesnadno kto konce vypraví, ale já tuto pra vím, že dábel jest pilen s ním přistúpiti a porušiti jím jako zlým kvasem nečitedlně a poznenáhlu, aby potuchla milost horlivá a snaženstvie k dobrým skutkuom a předním celým srdcem upřiemo k Bohu. A od ta- kových počátkóv rozmáhá se toto pokryt- stvie, že u prodlení času prokyše vešken člo- věk v dobrém, že potom jediné svrchní oby čeji ostanú, ale láska všecka i k lidem umře, a potom tělo v svých dielech podlé starého člověka, a stud pryč otejde od člověka, a tak v těle počne mieti utěšenie tělestná a světská i jiné nepokoje. A to vše dábel umie znenáhla na takové lidi uvésti. Také těžké osidlo jest, kterýmž podtrhuje dábel takové lidi milováním žen. Ač všem lidem jest těžké, ale nenie tak znamenito
43 lóv, něco vzdělávajiece nového skrze to nebo rušíce a porážejiece některé pravdy u vieře skrze písma anebo se ovšem pustiece na svůj rozum v něčem bez Písma; to jest jedna vy- sokost satanova veliká, prospievající skrze to. Což jest nemohl smilstvím oklamati, to okla- mal kacířstvím. Opět jiné pokušenie na takové lidi má dábel, to jest pokrytstvie, a to má kořen [v] zlé neupřímnosti jinak se uchýliti podle svobody božie v svobodu těla a ve mnohé odpuštěnie své vuole a v oblevení dobrých věcí a v necelost srdce. Ale že pokrytctví nesnadno kto konce vypraví, ale já tuto pra vím, že dábel jest pilen s ním přistúpiti a porušiti jím jako zlým kvasem nečitedlně a poznenáhlu, aby potuchla milost horlivá a snaženstvie k dobrým skutkuom a předním celým srdcem upřiemo k Bohu. A od ta- kových počátkóv rozmáhá se toto pokryt- stvie, že u prodlení času prokyše vešken člo- věk v dobrém, že potom jediné svrchní oby čeji ostanú, ale láska všecka i k lidem umře, a potom tělo v svých dielech podlé starého člověka, a stud pryč otejde od člověka, a tak v těle počne mieti utěšenie tělestná a světská i jiné nepokoje. A to vše dábel umie znenáhla na takové lidi uvésti. Také těžké osidlo jest, kterýmž podtrhuje dábel takové lidi milováním žen. Ač všem lidem jest těžké, ale nenie tak znamenito
Strana 44
44 ani čitedlno v jiných, nebo povolujie sobě v tom obecně, všickni téměř pojímají sobě ženy a tudy milovánie jich skryto i smil- stvie jich, nebo zakryto jest svatým man- želstvím. Protož již třeba-li klekaj před svú ženú kto pro milost, tohoť nevážie lidé; ale na těchto lidech duchovních ihned bude ohyž- děno. Ale že jest věc velmi lepká žena milá, protož satan mnoho velikých lidí svrhl jest skrze ženy s vysokých životóv a jako s zla- tých, a najviec pod přiezní dobrých věcí, a též zase ženy skrze muže, protože nebývajie ti lidé opatrní zprva a úfajie sobě v tom, že majie dobré úmysly a o dobré se schá- zejie, dobré mluvie a zatiem péče na se ne- majie, a dábel řemeslník tisíce řemesla za deň uměje, nezmešká podymovati na jich srdce i na jich těla a vždy dále u přízni jich srdce zavazovati, až i dojde jeho úmysl dávno uložený. Opět toto pokušenie těžké jest, a najviece na takových lidech, to jest pýcha, a skrze tu najviece dábel zkazí a poruší takového lidu osvieceného a dobrých životuov. Protož die tuto pán Buoh o něm, že on „všeliké povýšenie vidí a on jest králem nade všemi lidmi pyšnými“. Všeliké povýšenie vidí, to jest všecky cesty pýchy zná v každém člo- věku; kteraký jest koli člověk, dábel vie, kterak by jeho v pýše postavil podlé dosta- tečnosti člověka anebo založenie jeho, podlé
44 ani čitedlno v jiných, nebo povolujie sobě v tom obecně, všickni téměř pojímají sobě ženy a tudy milovánie jich skryto i smil- stvie jich, nebo zakryto jest svatým man- želstvím. Protož již třeba-li klekaj před svú ženú kto pro milost, tohoť nevážie lidé; ale na těchto lidech duchovních ihned bude ohyž- děno. Ale že jest věc velmi lepká žena milá, protož satan mnoho velikých lidí svrhl jest skrze ženy s vysokých životóv a jako s zla- tých, a najviec pod přiezní dobrých věcí, a též zase ženy skrze muže, protože nebývajie ti lidé opatrní zprva a úfajie sobě v tom, že majie dobré úmysly a o dobré se schá- zejie, dobré mluvie a zatiem péče na se ne- majie, a dábel řemeslník tisíce řemesla za deň uměje, nezmešká podymovati na jich srdce i na jich těla a vždy dále u přízni jich srdce zavazovati, až i dojde jeho úmysl dávno uložený. Opět toto pokušenie těžké jest, a najviece na takových lidech, to jest pýcha, a skrze tu najviece dábel zkazí a poruší takového lidu osvieceného a dobrých životuov. Protož die tuto pán Buoh o něm, že on „všeliké povýšenie vidí a on jest králem nade všemi lidmi pyšnými“. Všeliké povýšenie vidí, to jest všecky cesty pýchy zná v každém člo- věku; kteraký jest koli člověk, dábel vie, kterak by jeho v pýše postavil podlé dosta- tečnosti člověka anebo založenie jeho, podlé
Strana 45
45 toho, což on umie a muož a co jest a co činí, a nad to tisíckrát než umie a muož a než jest a než činie, vidí, i zná všecky usta- viti v pýše podlé těch věcí řečených. A že jsem řekl prvé, kterak srdce v člověku jest zkřiveno a zkaleno, jakož o něm svědectvie vydává pán Buoh, řka: „Křivé jest srdce 36) a kto je pozná, je člověčie a neuptalé, diné já sám, pán Buoh“ [Jer. 17, 9—10]. Protož jeho hlubokú tajnost a zlost sám Buoh [pozná], kterak jest svým porušením všecko kromě Boha, a dábel to všecko vidí v dobrých lidech i ve zlých. V dobrých lidech to srdce křivé nic nenie pravějšie. Ač duchovnie srdce majie masité,37) ale křivé a porušené, neučistí se dobrotau člo věka svatého, a podlé toho srdce křivého zná také dábel bohatstvie duchovnie na dob- rých lidech to, kteréž jest vypravil pán Buoh, že jsú někeří múdří, měrnie všecko dělati rozmyslně, což dobrého jest, jakožto střelci, a jiní pak pevných úmyslóv a stálí v těžkých věcech jako kamenie prakové v své ráně, a jiní udatní zmužilého srdce k dobrému bez lenosti a vědomí daleko o nepřiezni ďáb- lově, ti jako s kopím proti němu jsú. Jiní 36) = nevyzpytatelné (lat. inscrutabilis). 37) Patrně narážka na slova proroka Ezechiele kap. 11., verš 19.: „Nebo dám jim srdce jedno a Ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejmu srdce kamenné z těla a dám jim srdce masité.
45 toho, což on umie a muož a co jest a co činí, a nad to tisíckrát než umie a muož a než jest a než činie, vidí, i zná všecky usta- viti v pýše podlé těch věcí řečených. A že jsem řekl prvé, kterak srdce v člověku jest zkřiveno a zkaleno, jakož o něm svědectvie vydává pán Buoh, řka: „Křivé jest srdce 36) a kto je pozná, je člověčie a neuptalé, diné já sám, pán Buoh“ [Jer. 17, 9—10]. Protož jeho hlubokú tajnost a zlost sám Buoh [pozná], kterak jest svým porušením všecko kromě Boha, a dábel to všecko vidí v dobrých lidech i ve zlých. V dobrých lidech to srdce křivé nic nenie pravějšie. Ač duchovnie srdce majie masité,37) ale křivé a porušené, neučistí se dobrotau člo věka svatého, a podlé toho srdce křivého zná také dábel bohatstvie duchovnie na dob- rých lidech to, kteréž jest vypravil pán Buoh, že jsú někeří múdří, měrnie všecko dělati rozmyslně, což dobrého jest, jakožto střelci, a jiní pak pevných úmyslóv a stálí v těžkých věcech jako kamenie prakové v své ráně, a jiní udatní zmužilého srdce k dobrému bez lenosti a vědomí daleko o nepřiezni ďáb- lově, ti jako s kopím proti němu jsú. Jiní 36) = nevyzpytatelné (lat. inscrutabilis). 37) Patrně narážka na slova proroka Ezechiele kap. 11., verš 19.: „Nebo dám jim srdce jedno a Ducha nového dám do vnitřností vašich, a odejmu srdce kamenné z těla a dám jim srdce masité.
Strana 46
46 jako paprskové sluneční múdrostí boží stkvějic se. Jiní jako zlato zkušené v čistotě a v ji- ných cnostech jsú. Protož tu muožem roz- uměti, že tento dábel ukrutný a chytrý a ten, ješto vidí všeliké povýšenie, umie takové dobroty napřed pověděné zkaziti pýchou v těch lidech, maje na pomoc své nenávistné chyt- rosti a zlá srdce v lidech tak zkřivená da- leko, že vždycky a sama pro se činie, a z toho srdce vychodí milost každého člověka samého k sobě, že ve všech věcech sám se sobě líbí a jiným se žádá i hledá líbiti ve všem v tom, což jest podlé Boha poctivého i spasitedlného i před lidmi. A pro takovú věc zlú darové boží tak jsú bezpečni v nás, jako čistota mezi mladú že nú a mužem na jednom loži. Nebo ten dá- bel chytrý, ješto vidí všeliké povýšenie, ten také vidí i naše srdce křivé, že ono se samo miluje mimo Boha i lidi a toho ve všem žádá a o to stojí, aby chválu mělo, a toho žádá, aby jemu všecko za dobré počteno bylo od každého, a což by jemu k hanbě bylo, to aby urazilo a skrylo, aby o tom nižádný nevěděl, a ktož jemu křivdu činí, nad tiem aby se pomstilo, a ktož jest jemu nemil, tiem aby zhrzelo, nebo jest tak zvláště své, že s nikým tovaryšstvie nemá, ktož jeho nevzdělává a jemu nepovoluje a ne- povyšuje jeho. Protož, když jsú darové boží v nás, tehdy to dábel, ješto vidí všecko po-
46 jako paprskové sluneční múdrostí boží stkvějic se. Jiní jako zlato zkušené v čistotě a v ji- ných cnostech jsú. Protož tu muožem roz- uměti, že tento dábel ukrutný a chytrý a ten, ješto vidí všeliké povýšenie, umie takové dobroty napřed pověděné zkaziti pýchou v těch lidech, maje na pomoc své nenávistné chyt- rosti a zlá srdce v lidech tak zkřivená da- leko, že vždycky a sama pro se činie, a z toho srdce vychodí milost každého člověka samého k sobě, že ve všech věcech sám se sobě líbí a jiným se žádá i hledá líbiti ve všem v tom, což jest podlé Boha poctivého i spasitedlného i před lidmi. A pro takovú věc zlú darové boží tak jsú bezpečni v nás, jako čistota mezi mladú že nú a mužem na jednom loži. Nebo ten dá- bel chytrý, ješto vidí všeliké povýšenie, ten také vidí i naše srdce křivé, že ono se samo miluje mimo Boha i lidi a toho ve všem žádá a o to stojí, aby chválu mělo, a toho žádá, aby jemu všecko za dobré počteno bylo od každého, a což by jemu k hanbě bylo, to aby urazilo a skrylo, aby o tom nižádný nevěděl, a ktož jemu křivdu činí, nad tiem aby se pomstilo, a ktož jest jemu nemil, tiem aby zhrzelo, nebo jest tak zvláště své, že s nikým tovaryšstvie nemá, ktož jeho nevzdělává a jemu nepovoluje a ne- povyšuje jeho. Protož, když jsú darové boží v nás, tehdy to dábel, ješto vidí všecko po-
Strana 47
47 výšenie, vidí i to srdce zlé. A umie tak dó- myslně hýbati tiem srdcem pyšným, aby je oblekl v ty dary, a když se ono obleče v da- ry božie, tehdy přijde s nimi podlé své zvláštie křivoty a podle svého založenie pyšného hle- daje svých věcí skrze ty dary, tak aby se světu získalo s chválú, přiezní, pověstí, zisky tělestnými a z toho v svobodu, v prázdnost, v sytost hledá vjíti. A najviece se v pýchu povyšuje, aby byl zveleben člověk skrze ty dary před lidmi. A to dábel jedná chytře. Ne ihned tak zjevně to uvede v ty lidi, aby nebyl zjeven38) člo- věk skrze pýchu někdy; protož zdaleka, tajně, zakrývaje to, ďábel jedná to, až srdce da- leko svede v to, a příčinami okolo ostavie, a že takými dary jest prospěšen člověk ji- ným a míl. A jakž bude zjeven lidem, tak se dábel přičiní k tomu, aby hýbal s jedné strany lidmi, aby se přichýlili a zřeli k ně- mu o něco duchovnieho. Nebo vidie, že se hodí v úřad nebo v jiného něco takového, protože jest múdrý a dobrý. A když od ji- ných bude žádán, tehdy opět dábel i těmito hne, aby daruov božích nadarmo nebral, ale aby jimi jiným prospěl. A když se již za- vieže v úřad a vbéře u přiezni s lidmi, tehdy to srdce zkřivené, jehož se nevystřeže, ani uptá snadně, v tom se bude velebiti někdy 38) V rukopise: ,zevel'.
47 výšenie, vidí i to srdce zlé. A umie tak dó- myslně hýbati tiem srdcem pyšným, aby je oblekl v ty dary, a když se ono obleče v da- ry božie, tehdy přijde s nimi podlé své zvláštie křivoty a podle svého založenie pyšného hle- daje svých věcí skrze ty dary, tak aby se světu získalo s chválú, přiezní, pověstí, zisky tělestnými a z toho v svobodu, v prázdnost, v sytost hledá vjíti. A najviece se v pýchu povyšuje, aby byl zveleben člověk skrze ty dary před lidmi. A to dábel jedná chytře. Ne ihned tak zjevně to uvede v ty lidi, aby nebyl zjeven38) člo- věk skrze pýchu někdy; protož zdaleka, tajně, zakrývaje to, ďábel jedná to, až srdce da- leko svede v to, a příčinami okolo ostavie, a že takými dary jest prospěšen člověk ji- ným a míl. A jakž bude zjeven lidem, tak se dábel přičiní k tomu, aby hýbal s jedné strany lidmi, aby se přichýlili a zřeli k ně- mu o něco duchovnieho. Nebo vidie, že se hodí v úřad nebo v jiného něco takového, protože jest múdrý a dobrý. A když od ji- ných bude žádán, tehdy opět dábel i těmito hne, aby daruov božích nadarmo nebral, ale aby jimi jiným prospěl. A když se již za- vieže v úřad a vbéře u přiezni s lidmi, tehdy to srdce zkřivené, jehož se nevystřeže, ani uptá snadně, v tom se bude velebiti někdy 38) V rukopise: ,zevel'.
Strana 48
48 v chlúbu a někdy rádo slyšeti bude, ano chválé a zřie o veliké věci k člověku mnozí lidé, ač se z toho nedopatří snadně, že ono v tom všecko pojato bude pýchú nezřetelnú a jeho prospěch nebude pro chválu boží, ale pro se samého. A též i jiní lidé takoví odtud v pýchu zajdú; když jsú s těmi dary lidem [prospěšni], tehdy lidé budú milovat je pro jich dobroty a budau chtieti s nimi rádi v přiezni býti, o dobrém mluviti, raditi se, modlitby od jiných žádati budau; a skrze to ďábel oslepí a hýbati bude tiem srdcem pyš- ným, aby se sobě líbilo i jiným s tiem, což činí dobrého. A když dábel vidí všecky věci a všeliké povýšenie, umieť všelikú dobrotu tak zepsovati v člověku, maje to zlé srdce a neuptálé na pomoc, a býti jest člověku šťast nému, by neztratil odplaty skrze pýchu, ja kož se vidí na lidech, že nesnadně v sobě zachovávajie toho, což dobrého majie, ale všecko vypravujie s chlúbú jiným, nic se v tom neznajie. A když dábel vidí ta srdce chlub- ná, ze všeho je oblúpí a přepustí jim všecko činiti, sprostně choditi i obcovati málo a sprostně jiesti, snaženstvie veliká ve všem činiti a jednati, nespati, ve mnohé věci se nesnadné podati, ale v tom srdce ve všem hojno jest a jedná tajně své žádosti, úmysly pod tiem, a ústa vždy mumlé o to a jiné lidi přesévajie, že tak nejsú múdří a pilní spasenie svého a že jsú neskrovni, nedbaví.
48 v chlúbu a někdy rádo slyšeti bude, ano chválé a zřie o veliké věci k člověku mnozí lidé, ač se z toho nedopatří snadně, že ono v tom všecko pojato bude pýchú nezřetelnú a jeho prospěch nebude pro chválu boží, ale pro se samého. A též i jiní lidé takoví odtud v pýchu zajdú; když jsú s těmi dary lidem [prospěšni], tehdy lidé budú milovat je pro jich dobroty a budau chtieti s nimi rádi v přiezni býti, o dobrém mluviti, raditi se, modlitby od jiných žádati budau; a skrze to ďábel oslepí a hýbati bude tiem srdcem pyš- ným, aby se sobě líbilo i jiným s tiem, což činí dobrého. A když dábel vidí všecky věci a všeliké povýšenie, umieť všelikú dobrotu tak zepsovati v člověku, maje to zlé srdce a neuptálé na pomoc, a býti jest člověku šťast nému, by neztratil odplaty skrze pýchu, ja kož se vidí na lidech, že nesnadně v sobě zachovávajie toho, což dobrého majie, ale všecko vypravujie s chlúbú jiným, nic se v tom neznajie. A když dábel vidí ta srdce chlub- ná, ze všeho je oblúpí a přepustí jim všecko činiti, sprostně choditi i obcovati málo a sprostně jiesti, snaženstvie veliká ve všem činiti a jednati, nespati, ve mnohé věci se nesnadné podati, ale v tom srdce ve všem hojno jest a jedná tajně své žádosti, úmysly pod tiem, a ústa vždy mumlé o to a jiné lidi přesévajie, že tak nejsú múdří a pilní spasenie svého a že jsú neskrovni, nedbaví.
Strana 49
49 hlúpí, léní, tak že se nebrzy kdo zlíbí tomu srdci, a samo nechce v ničemž haněno býti, nebo nemá sebe za nemúdrého. Protož ďábel nic nedbá na naši potupnost, ani snažnost, nebo vidí všeliké povýšenie, a muož-li koho požiti na tom, aby se přiměřil světu, pěkně se stroje k oku lidem a tak se chtě zlíbiti lidem, dosti on na tom má. Pak-li se komu nelíbí pýcha svrchnie, ale aby se jemu zlíbilo sprostně choditi v oděvu a jiesti chleb a píti vodu a léhati na lavici a na kamnách, opět tak umie dábel člověka oklamati a uvede jeho srdce v to, aby již chválu měl ne jako světský, ale jako dobrý a trpělivý a skrovný, a v tom muož se tak zle chlubiti plachtú smrdutau, jako někto sukní barvenú, vodú, jako někto vínem, kam- nami, jako někto koltrami,39) suchým chle- bem, jako někto zvěřinú, vězením v žaláři, jako někto s ostrým honěním, utrpením, jako někto tancováním. Protož rozumíť on našim ponižováním i povyšováním; ve všeckoť umie obléci naše srdce pyšné, aby se skrze vše- cko povyšovalo a s ničímž se neutajilo do- ma, ani zač odplaty od Boha žádalo a hle- dalo, ale aby všecko zde za marnú chválu aneb za vietr marné chvály dalo. A když taký neřád jest v srdci lidem a v dáblu taká chytrost, nenie to divné, že 89) = opona u postele, nebesa. O boji duchovním a O trojím lidu.
49 hlúpí, léní, tak že se nebrzy kdo zlíbí tomu srdci, a samo nechce v ničemž haněno býti, nebo nemá sebe za nemúdrého. Protož ďábel nic nedbá na naši potupnost, ani snažnost, nebo vidí všeliké povýšenie, a muož-li koho požiti na tom, aby se přiměřil světu, pěkně se stroje k oku lidem a tak se chtě zlíbiti lidem, dosti on na tom má. Pak-li se komu nelíbí pýcha svrchnie, ale aby se jemu zlíbilo sprostně choditi v oděvu a jiesti chleb a píti vodu a léhati na lavici a na kamnách, opět tak umie dábel člověka oklamati a uvede jeho srdce v to, aby již chválu měl ne jako světský, ale jako dobrý a trpělivý a skrovný, a v tom muož se tak zle chlubiti plachtú smrdutau, jako někto sukní barvenú, vodú, jako někto vínem, kam- nami, jako někto koltrami,39) suchým chle- bem, jako někto zvěřinú, vězením v žaláři, jako někto s ostrým honěním, utrpením, jako někto tancováním. Protož rozumíť on našim ponižováním i povyšováním; ve všeckoť umie obléci naše srdce pyšné, aby se skrze vše- cko povyšovalo a s ničímž se neutajilo do- ma, ani zač odplaty od Boha žádalo a hle- dalo, ale aby všecko zde za marnú chválu aneb za vietr marné chvály dalo. A když taký neřád jest v srdci lidem a v dáblu taká chytrost, nenie to divné, že 89) = opona u postele, nebesa. O boji duchovním a O trojím lidu.
Strana 50
50 tak zlaté lidi rozstele sobě satan jako bláto a paprslkové sluneční padnú pod něho, nebo málo s dary božími jest lidí sprostných a srdcí, aby upřiemo všecko pro Buoh jednali, se všiem k Bohu hleděli, vše pro jeho chválu činili a od něho odplaty čekali a z úmysla chlúby se vystříhali ve všem a proto se přie- zni lidí pyšných varovali a úřadóv i všech pochlebníkóv aby prázdni chtěli býti. Těch lidí přieliš málo nalezne se, aby v tom ďábla se vystřiehli a v sprostnosti srdce bydleli ve všech věcech, buďto potupnější neb povýše nější, ve všem k Bohu hleděli a báli se jeho, ne mnoho o sobě smysléce velikých věcí, ani se také slepě potupujiece, jako by to pokora byla. Ale v srdci se právě po- nížiti máme, jakož nás učí syn boží, a to pilně pomnieti, ješto die: „Když všecko uči- níte, což vám jest přikázáno, rcete, že jsme nehodní služebníci, nebo jsme mnoho zmeš- kali toho činiti, což nám jest rozkázáno, ani tak ještě užitečni jsme mohli býti, když vše- cko bychme učinili, což jest nám přikázáno.“ [Luk. 17, 10.] Protož všecko činiece, což jest nám přikázáno, ještě nemáme té příčiny, aby- chom se tiem chlubili, mnoho smysléce o sobě podlé této řeči Syna božieho. A opět die Syn božie takto řka: „Pilně se varujte, abyšte spravedlnosti vašie nečinili před lidmi“ [Mat. 6, 1]; a když bychom to naučenie pána Je- žíše Krista držali, nemnoho bychom se chlu-
50 tak zlaté lidi rozstele sobě satan jako bláto a paprslkové sluneční padnú pod něho, nebo málo s dary božími jest lidí sprostných a srdcí, aby upřiemo všecko pro Buoh jednali, se všiem k Bohu hleděli, vše pro jeho chválu činili a od něho odplaty čekali a z úmysla chlúby se vystříhali ve všem a proto se přie- zni lidí pyšných varovali a úřadóv i všech pochlebníkóv aby prázdni chtěli býti. Těch lidí přieliš málo nalezne se, aby v tom ďábla se vystřiehli a v sprostnosti srdce bydleli ve všech věcech, buďto potupnější neb povýše nější, ve všem k Bohu hleděli a báli se jeho, ne mnoho o sobě smysléce velikých věcí, ani se také slepě potupujiece, jako by to pokora byla. Ale v srdci se právě po- nížiti máme, jakož nás učí syn boží, a to pilně pomnieti, ješto die: „Když všecko uči- níte, což vám jest přikázáno, rcete, že jsme nehodní služebníci, nebo jsme mnoho zmeš- kali toho činiti, což nám jest rozkázáno, ani tak ještě užitečni jsme mohli býti, když vše- cko bychme učinili, což jest nám přikázáno.“ [Luk. 17, 10.] Protož všecko činiece, což jest nám přikázáno, ještě nemáme té příčiny, aby- chom se tiem chlubili, mnoho smysléce o sobě podlé této řeči Syna božieho. A opět die Syn božie takto řka: „Pilně se varujte, abyšte spravedlnosti vašie nečinili před lidmi“ [Mat. 6, 1]; a když bychom to naučenie pána Je- žíše Krista držali, nemnoho bychom se chlu-
Strana 51
51 bili a jedni druhých ve všem pochvalovali, podněcujiec jedni druhých srdce ta zlá a pyšná k chlúbě, ješto sama nezmeškajie ve všem se chlubiti a vysoko o sobě smysliti. Také když bychom vážili toto slovo, když die, že vidí všeliké povýšenie, kterak by se mohl kto povýšiti? Vše on zná, a ten dá- bel i to pochvalovánie lidí chlubných má a rozumie z toho pochvalovánie, že pyšná srdce jsú v nich; když jiné chválí, také sami chtie chváleni býti, a když jiné hyzdie, tehdy do sebe viece smyslé, než do jiných. A to vše dábel vidí, protož ve všem je porazie pýchou, aby všecko skrze pýchu a chlúbu šlo z toho srdce zlého, sebe vždy polepšuje a jiné hyzdě. Nebo dábel, jenž jest králem nade všemi syny pyšnými, on všecky zrodí u pýše; kte- rak jsú koli pyšni, leč skrze svatost kterú, leč skrze potupu,40) všehoť on snábdí,41) aby skrze všecko zrodil u pýchu ty, ješto se sobě líbie a mnoho o sobě smyslé a nestřehú se od jeho chytrosti, bezpečni jsúce před ním. Když on jest králem nade všemi syny pýchy budeť i nad námi, nebudeme-li sebe pilně ostřiehati podlé učenie apoštola, když on jeho zlost takovú vypravuje, jakož jsem teď řeč jeho počal vážiti o tom boji duchovniem 40) leč — leč = at — at, buď — anebo. 41) snábděti = bedlivě šetřiti, starati se, pozoro- vati.
51 bili a jedni druhých ve všem pochvalovali, podněcujiec jedni druhých srdce ta zlá a pyšná k chlúbě, ješto sama nezmeškajie ve všem se chlubiti a vysoko o sobě smysliti. Také když bychom vážili toto slovo, když die, že vidí všeliké povýšenie, kterak by se mohl kto povýšiti? Vše on zná, a ten dá- bel i to pochvalovánie lidí chlubných má a rozumie z toho pochvalovánie, že pyšná srdce jsú v nich; když jiné chválí, také sami chtie chváleni býti, a když jiné hyzdie, tehdy do sebe viece smyslé, než do jiných. A to vše dábel vidí, protož ve všem je porazie pýchou, aby všecko skrze pýchu a chlúbu šlo z toho srdce zlého, sebe vždy polepšuje a jiné hyzdě. Nebo dábel, jenž jest králem nade všemi syny pyšnými, on všecky zrodí u pýše; kte- rak jsú koli pyšni, leč skrze svatost kterú, leč skrze potupu,40) všehoť on snábdí,41) aby skrze všecko zrodil u pýchu ty, ješto se sobě líbie a mnoho o sobě smyslé a nestřehú se od jeho chytrosti, bezpečni jsúce před ním. Když on jest králem nade všemi syny pýchy budeť i nad námi, nebudeme-li sebe pilně ostřiehati podlé učenie apoštola, když on jeho zlost takovú vypravuje, jakož jsem teď řeč jeho počal vážiti o tom boji duchovniem 40) leč — leč = at — at, buď — anebo. 41) snábděti = bedlivě šetřiti, starati se, pozoro- vati.
Strana 52
52 a těžkém proti tomu králi nade všemi pyš- nými a proti kniežatóm a mocem, proti vla- dařóm světa temností tohoto, proti duchov- ním zlostem v nebesiech. A v tom boji ukazuje apoštol křesťanóm, když jsú duchovnie zlosti a nepřiezni, ješto na ně patřiti nemuožem, ani se snadně do- mysliti, kteraké přístupy má k nám ten ne- vidomý duch a ukrutný, jsa převýšeného smysla nad nás, a my jako hovada hřiešná ještě tělestným a vidomým nerozumíme, kte- rak bychom zpravili života nynějšíeho k dob- rému, ovšem méně se domyslíme o tomto duchu chytrém a nevidomém, kterak on du- chovnie nepřízni proti nám jedná a z daleka na nás patří, daleké přístupy k nám má, po dlúhém času, v dalekých příčinách a nedo- mněným obyčejem. Ne s té strany, s kte- réž bychom jeho čekali nebo se jeho vy- střieci chtěli, on přistúpí, ale, když my po- koje hledáme a bezpečni před ním býti mní- me. A kdež my úžitky súdíme a kdež my spasenie hledáme a kdež Boha čekáme, tu on přistúpá a cestu k nám má a tu své nepřie zně duchovnie proti nám strojí. A proto du- chovně, nebo najviece skrze duchovní dob- rotu svú zlost v nás uvodí podlé toho, ja- kož koho vidí, kterého jest stavu, kterého pokolenie, žena-li jest neb muž, k čemu jest kto nachýlen, co se koli komu líbí v mysli, co kto umie, který obyčej kto má, k dob-
52 a těžkém proti tomu králi nade všemi pyš- nými a proti kniežatóm a mocem, proti vla- dařóm světa temností tohoto, proti duchov- ním zlostem v nebesiech. A v tom boji ukazuje apoštol křesťanóm, když jsú duchovnie zlosti a nepřiezni, ješto na ně patřiti nemuožem, ani se snadně do- mysliti, kteraké přístupy má k nám ten ne- vidomý duch a ukrutný, jsa převýšeného smysla nad nás, a my jako hovada hřiešná ještě tělestným a vidomým nerozumíme, kte- rak bychom zpravili života nynějšíeho k dob- rému, ovšem méně se domyslíme o tomto duchu chytrém a nevidomém, kterak on du- chovnie nepřízni proti nám jedná a z daleka na nás patří, daleké přístupy k nám má, po dlúhém času, v dalekých příčinách a nedo- mněným obyčejem. Ne s té strany, s kte- réž bychom jeho čekali nebo se jeho vy- střieci chtěli, on přistúpí, ale, když my po- koje hledáme a bezpečni před ním býti mní- me. A kdež my úžitky súdíme a kdež my spasenie hledáme a kdež Boha čekáme, tu on přistúpá a cestu k nám má a tu své nepřie zně duchovnie proti nám strojí. A proto du- chovně, nebo najviece skrze duchovní dob- rotu svú zlost v nás uvodí podlé toho, ja- kož koho vidí, kterého jest stavu, kterého pokolenie, žena-li jest neb muž, k čemu jest kto nachýlen, co se koli komu líbí v mysli, co kto umie, který obyčej kto má, k dob-
Strana 53
53 rému neb k zlému, podlé takových věcí při- stúpí a počátky daleké má k nám, vida, kte- rak má naším křivým srdcem hýbati podlé toho, jakož nás zná v těch věcech povědě- ných. A z toho plete jako provaz, v něco nás táhna a z toho v jiné, až se v nás ujme obyčej v něčem pomocný jemu, anebo v přie- zeň a milost k němu anebo k jiným mno hým, a z toho zavázanie opět v těžšie pří- činy a z toho vstúpenie ku příčině povole nie a zapletenie, aby vždy na miesto při- vedl úmysly své. A ty věci jedná dábel tak pokrytě, že my nic zlého v tom neuvidíme, ani se domnímy, až on z toho dále i pro- spěje v tom, oč stojí. Alevšak toto nám ostává, že se muožem vieře naučiti z přikázanie božieho. A když tomu dvému rozumieme, tehdy máme býti pilni srdce svého a znamenati hnutie jeho i žádosti i úmysly, k čemu se chýlé. A bu- dú-li se chýliti proti vieře anebo proti při- kázaní božiemu anebo u příčinu nebezpečnú nás ponúkajiece, a z toho poznáme pak, žet jsú od dábla taková hnutie v našem srdci. Nebo ač on z daleka neznámými přístupy a příčinami chytře strojí naše zlé, ale ne- muož v to zlé uvésti ovšem tajně, ale k ně jakému skutku táhne a ponúká srdce lidská a když majie v sobě rozum viery a přiká- zánie božie, tehdy se mohú lidé ostřieci jeho zlosti. Nebo pro to mnoho oklamá lidí, že
53 rému neb k zlému, podlé takových věcí při- stúpí a počátky daleké má k nám, vida, kte- rak má naším křivým srdcem hýbati podlé toho, jakož nás zná v těch věcech povědě- ných. A z toho plete jako provaz, v něco nás táhna a z toho v jiné, až se v nás ujme obyčej v něčem pomocný jemu, anebo v přie- zeň a milost k němu anebo k jiným mno hým, a z toho zavázanie opět v těžšie pří- činy a z toho vstúpenie ku příčině povole nie a zapletenie, aby vždy na miesto při- vedl úmysly své. A ty věci jedná dábel tak pokrytě, že my nic zlého v tom neuvidíme, ani se domnímy, až on z toho dále i pro- spěje v tom, oč stojí. Alevšak toto nám ostává, že se muožem vieře naučiti z přikázanie božieho. A když tomu dvému rozumieme, tehdy máme býti pilni srdce svého a znamenati hnutie jeho i žádosti i úmysly, k čemu se chýlé. A bu- dú-li se chýliti proti vieře anebo proti při- kázaní božiemu anebo u příčinu nebezpečnú nás ponúkajiece, a z toho poznáme pak, žet jsú od dábla taková hnutie v našem srdci. Nebo ač on z daleka neznámými přístupy a příčinami chytře strojí naše zlé, ale ne- muož v to zlé uvésti ovšem tajně, ale k ně jakému skutku táhne a ponúká srdce lidská a když majie v sobě rozum viery a přiká- zánie božie, tehdy se mohú lidé ostřieci jeho zlosti. Nebo pro to mnoho oklamá lidí, že
Strana 54
54 nemajie rozumu u vieře, ani v zákoně božím, protož nevědie z těch počátkóv dalekých ani hnutie srdce, ani žádosti mohú poznati, kam jimi hýbe dábel, jeliž42) se zapletú u pří- činy daleké a z těch příčin v zlosti upadnú. Jiní lidé pak, ač rozumějie vieře a přiká- zaní božímu, ale nedbajie sebe opatrně ostřie hati ve všech věcech před dáblem, až se zapletú v příčiny škodné a obyčeje jemu po- mocné a potom i v hřiechy upadnú, když jsú u počátku jeho lestných přístupuov ne střehli se. A že, ač jest duchovní nepřietel dábel a duchovnie nepřiezni jedná proti nám, ale my nejsme duchovní, ale jsme tělestní, protož on v žádost těla našeho vede nás anebo v blud odporný vieře a slovuom božím. A to vše muož člověk poznati, když by chtěl dbáti, nebo jeho dielo nenie daleko od člo- věka, ale v samém člověku leží zlá žádost, a té má střieci, když se pohne k člověku, aby to rozsúdil skrze vieru a přikázanie bo- žie. Také die apoštol, že máme bojovati proti vladařóm světa temností těchto. Nebo toto jsú diela dáblova najprvé ve všech lidech ná světě, buďto v pohanech nebo v židech, že je oslepí, aby známosti božie neměli. Ale pohany a židy snadně oslepí, když 42) = až.
54 nemajie rozumu u vieře, ani v zákoně božím, protož nevědie z těch počátkóv dalekých ani hnutie srdce, ani žádosti mohú poznati, kam jimi hýbe dábel, jeliž42) se zapletú u pří- činy daleké a z těch příčin v zlosti upadnú. Jiní lidé pak, ač rozumějie vieře a přiká- zaní božímu, ale nedbajie sebe opatrně ostřie hati ve všech věcech před dáblem, až se zapletú v příčiny škodné a obyčeje jemu po- mocné a potom i v hřiechy upadnú, když jsú u počátku jeho lestných přístupuov ne střehli se. A že, ač jest duchovní nepřietel dábel a duchovnie nepřiezni jedná proti nám, ale my nejsme duchovní, ale jsme tělestní, protož on v žádost těla našeho vede nás anebo v blud odporný vieře a slovuom božím. A to vše muož člověk poznati, když by chtěl dbáti, nebo jeho dielo nenie daleko od člo- věka, ale v samém člověku leží zlá žádost, a té má střieci, když se pohne k člověku, aby to rozsúdil skrze vieru a přikázanie bo- žie. Také die apoštol, že máme bojovati proti vladařóm světa temností těchto. Nebo toto jsú diela dáblova najprvé ve všech lidech ná světě, buďto v pohanech nebo v židech, že je oslepí, aby známosti božie neměli. Ale pohany a židy snadně oslepí, když 42) = až.
Strana 55
55 sami v sobě slepí jsú, bez zákona pře- bývajíc, protož jako hovada nerozumná k modlám vidomým a k dřevěným i k ji- ným zlostem zjevným vede je. Ale ty lidi, ješto pod věrú jsú, ty oslepí a zatmí, aby jinak blúdili, aby, Bohu pěkně v oči mluviece, neznali jeho a ohavně potupili jeho jako pohané, vysoko až k nebi mluviece a chváléce jeho. A když tak oslepí lidi, tehdy bude vladařstvie mieti na zemi a osadí svými údy úřady duchovnie mnohé i světské, aby duchovní pokrytci, strójce dáblových diel, skrze duchovnie věci pomáhali dáblu do pekla hnáti lidí mnohých, svodiece je svým duchovním učením a zmeškávajíce u potřeb- ném naučení, a když nepoznajie skrze nauče- nie věrné pravých cest božích, upadnú všickni v zlost pro zmeškánie těch pokrytcóv, též světské úřady, ješto pohansky panujie nad lidem z pýchy pro své zisky a zlosti nestavujie na lidu obecném. A když dábel ty moci oboje vysoké má na svú stranů, tehdy snadně uvalí všecky poddané u veliké tmy, nebo duchov- ní pokrytci, u velikých úřadech jsúce, nasta- vějie sobě zákonóv zvláštích, protivných zá- konu božiemu a sobě libých, uvedú v ně lid a skrze to zákon boží potupie a zapomenú jeho, jenž jest jako světlo v temnostech na světě; a když jeho zapomenú a jemu nez- srozumějie, tehdy v temnostech ostanú. Též také světští v úřadech povýšených práva svá
55 sami v sobě slepí jsú, bez zákona pře- bývajíc, protož jako hovada nerozumná k modlám vidomým a k dřevěným i k ji- ným zlostem zjevným vede je. Ale ty lidi, ješto pod věrú jsú, ty oslepí a zatmí, aby jinak blúdili, aby, Bohu pěkně v oči mluviece, neznali jeho a ohavně potupili jeho jako pohané, vysoko až k nebi mluviece a chváléce jeho. A když tak oslepí lidi, tehdy bude vladařstvie mieti na zemi a osadí svými údy úřady duchovnie mnohé i světské, aby duchovní pokrytci, strójce dáblových diel, skrze duchovnie věci pomáhali dáblu do pekla hnáti lidí mnohých, svodiece je svým duchovním učením a zmeškávajíce u potřeb- ném naučení, a když nepoznajie skrze nauče- nie věrné pravých cest božích, upadnú všickni v zlost pro zmeškánie těch pokrytcóv, též světské úřady, ješto pohansky panujie nad lidem z pýchy pro své zisky a zlosti nestavujie na lidu obecném. A když dábel ty moci oboje vysoké má na svú stranů, tehdy snadně uvalí všecky poddané u veliké tmy, nebo duchov- ní pokrytci, u velikých úřadech jsúce, nasta- vějie sobě zákonóv zvláštích, protivných zá- konu božiemu a sobě libých, uvedú v ně lid a skrze to zákon boží potupie a zapomenú jeho, jenž jest jako světlo v temnostech na světě; a když jeho zapomenú a jemu nez- srozumějie, tehdy v temnostech ostanú. Též také světští v úřadech povýšených práva svá
Strana 56
56 a súdy43) položili jsú lidu, aby všecky pří- hody a protivenstvie, kteráž běžie mezi li- dem, aby to vše súdili a na miesto při- vedli podlé jich vydánie súduov i práv, kte réž jsú súdili. I práva, jenž slovú zemská, jsau proti božiemu přikázaní. Protož dokonce odrazé lid od Boha i od jeho zákona, když konec všech sváruov i příhod jsú jich práva i súdové protivní přikázaní božiemu, i budú míti za pravdu mezi sebú zákony i ustavenie duchovních pokrýtcóv a světských, budú mieti práva a súdy a obyčeje za pravdu. A to vše puojde proti přikázanie božiemu a po- dlé získu jich mocí světských i duchovních, až skrze [toj všecko zatmí dábel a odvede od známosti božie, jakož nynie snadně to zlé muož poznáno býti, kterak se jest vylila ve- liká zlost a chytrá dáblova a vladařstvie jeho silné ve všech a zatměnie neznámé všeho světa. A to jest vše skrze vysoké myšlenie sa- tanovo, jenž jest knieže a vladař všech tem- ností, že tak silně panstvie jeho na zemi utvrdilo se jest. A to vše skrze mocné naj- víc ujal jest mocně a silně to panstvie své na světě, zjednav svú zlostnú chytrostí v úřa dy údy své, lidi pyšné, lakomé, tělestné a slepé, ješto se Boha nebojie a na lid nic nedbajie, protož aby ne oni pro lid obecný byli, jich 43) V rukopise: „svá vsudy“.
56 a súdy43) položili jsú lidu, aby všecky pří- hody a protivenstvie, kteráž běžie mezi li- dem, aby to vše súdili a na miesto při- vedli podlé jich vydánie súduov i práv, kte réž jsú súdili. I práva, jenž slovú zemská, jsau proti božiemu přikázaní. Protož dokonce odrazé lid od Boha i od jeho zákona, když konec všech sváruov i příhod jsú jich práva i súdové protivní přikázaní božiemu, i budú míti za pravdu mezi sebú zákony i ustavenie duchovních pokrýtcóv a světských, budú mieti práva a súdy a obyčeje za pravdu. A to vše puojde proti přikázanie božiemu a po- dlé získu jich mocí světských i duchovních, až skrze [toj všecko zatmí dábel a odvede od známosti božie, jakož nynie snadně to zlé muož poznáno býti, kterak se jest vylila ve- liká zlost a chytrá dáblova a vladařstvie jeho silné ve všech a zatměnie neznámé všeho světa. A to jest vše skrze vysoké myšlenie sa- tanovo, jenž jest knieže a vladař všech tem- ností, že tak silně panstvie jeho na zemi utvrdilo se jest. A to vše skrze mocné naj- víc ujal jest mocně a silně to panstvie své na světě, zjednav svú zlostnú chytrostí v úřa dy údy své, lidi pyšné, lakomé, tělestné a slepé, ješto se Boha nebojie a na lid nic nedbajie, protož aby ne oni pro lid obecný byli, jich 43) V rukopise: „svá vsudy“.
Strana 57
57 dobrého hledajiece, jako pastýři stáda svého, ale lid obecný pro ně, aby jich břichu slú- žili a na jich pýchu usilovali. Jakož psáno jest: „Lov lvovi jest osel divoký na púšti [Sirach 13, 23], takéž chudina jsú pastviště bohatých. Bohatí svú hojnost znajie v nich a svú leností ležie na nich, a proto dábel mohl jest daleko všecky zavésti v tělestné hřiechy, v pýchu rozličnú ve všech věcech, v rúše vymyšleném pýchánie majíce, v kro- jiech vymyšlených, v drahosti sukna, v přie- lišnosti tak, že jsú jím obvěšeli i bidla44) zbytečně nad potřebu. Též i v pokrmiech na zchlúbu,45) v stavení domuov, v dělání řemesl a ve všem se pýcha přieliš roz- množila od krále dábla a dělníka všie pý- chy. Též lakomstvie, smilstvie, obžerstvie hustě jedná v tom lidu a z toho je vede v jiné zlosti jakožto vladař a správce, nepřiezeň, ne- milost, a vlil ji v takové lidi, aby je tak zatmil, aby jeden na druhého nemohl patřiti pro hustotu tmy. Nebo proto jeho teď na- zývá kniežetem apoštol, že jest knieže tem- nosti, nebo na všeliké cestě, jížto chodie lidé, 4) O zvyku věšeti roucha, šaty na bidla, máme i jiné zprávy. I Hus se v Postile zmiňuje o „rúchách, jenž na bidlách visie“. Srov. Zíbrt, Dějiny kroje v ze- mích českých I., str. 281, 288. 45) zchlúba = chlouba.
57 dobrého hledajiece, jako pastýři stáda svého, ale lid obecný pro ně, aby jich břichu slú- žili a na jich pýchu usilovali. Jakož psáno jest: „Lov lvovi jest osel divoký na púšti [Sirach 13, 23], takéž chudina jsú pastviště bohatých. Bohatí svú hojnost znajie v nich a svú leností ležie na nich, a proto dábel mohl jest daleko všecky zavésti v tělestné hřiechy, v pýchu rozličnú ve všech věcech, v rúše vymyšleném pýchánie majíce, v kro- jiech vymyšlených, v drahosti sukna, v přie- lišnosti tak, že jsú jím obvěšeli i bidla44) zbytečně nad potřebu. Též i v pokrmiech na zchlúbu,45) v stavení domuov, v dělání řemesl a ve všem se pýcha přieliš roz- množila od krále dábla a dělníka všie pý- chy. Též lakomstvie, smilstvie, obžerstvie hustě jedná v tom lidu a z toho je vede v jiné zlosti jakožto vladař a správce, nepřiezeň, ne- milost, a vlil ji v takové lidi, aby je tak zatmil, aby jeden na druhého nemohl patřiti pro hustotu tmy. Nebo proto jeho teď na- zývá kniežetem apoštol, že jest knieže tem- nosti, nebo na všeliké cestě, jížto chodie lidé, 4) O zvyku věšeti roucha, šaty na bidla, máme i jiné zprávy. I Hus se v Postile zmiňuje o „rúchách, jenž na bidlách visie“. Srov. Zíbrt, Dějiny kroje v ze- mích českých I., str. 281, 288. 45) zchlúba = chlouba.
Strana 58
58 úraz a blud nevidomý uvedl jest, aby všudy každej nevědomě padl a blúdil. A jest také knieže temností rozličných i těch, kterýchž se cesta svietí jasně jako cesta spasenie a jako cesta božie, aby ten, ktož chodí na nie, svobodně chodil jakožto ve dne, netieže se46) a řka: ,Toto-li jest ces- ta spasenie, ale nepochybně, nesužuje sebe strachem bludu, ale na voze jeda k sv. Pro- kopu, jiné volá po sobě vesele, naději maje, nebo tam veliké spasenie jest a mnichóm užitečná ta pút bude, ale těmto zlořečená.47) Protož nemrká se48) jemu v temnostech, aniž se domní, by se jemu oko zatmilo, ale za to má, že jest jemu zešlo slunce spravedl- nosti. A řemeslník, tisíce řemesla za den uměje na zemi ukázati, a má i jiné temnosti, ješto jsú lidem neznámy a nejsú lidem tesklivé, když se obláčie u velebnost tohoto světa. Toho nesúdie lidé tesklivostí zamúcenú,48a) jako ve tmách chodiece, ale chválé den své- ho narozenie u blesku chvály velebnosti to- hoto světa, radujie se, že dcery vdadie za bohaté zeti, aby jich čest byla mnohá z toho a syny ostavie dědice po sobě u bohatství 46) = netáže se. 47) O poutech k sv. Prokopu na Sázavě máme zprávy již ze XIII. a XIV. stol. Srov. Krásl, Sv: Prokop, jeho klášter a památka v lidu, 1895. str. 216 násl. 48) = nestmívá se. 482) V rukopise: zamúcenému“.
58 úraz a blud nevidomý uvedl jest, aby všudy každej nevědomě padl a blúdil. A jest také knieže temností rozličných i těch, kterýchž se cesta svietí jasně jako cesta spasenie a jako cesta božie, aby ten, ktož chodí na nie, svobodně chodil jakožto ve dne, netieže se46) a řka: ,Toto-li jest ces- ta spasenie, ale nepochybně, nesužuje sebe strachem bludu, ale na voze jeda k sv. Pro- kopu, jiné volá po sobě vesele, naději maje, nebo tam veliké spasenie jest a mnichóm užitečná ta pút bude, ale těmto zlořečená.47) Protož nemrká se48) jemu v temnostech, aniž se domní, by se jemu oko zatmilo, ale za to má, že jest jemu zešlo slunce spravedl- nosti. A řemeslník, tisíce řemesla za den uměje na zemi ukázati, a má i jiné temnosti, ješto jsú lidem neznámy a nejsú lidem tesklivé, když se obláčie u velebnost tohoto světa. Toho nesúdie lidé tesklivostí zamúcenú,48a) jako ve tmách chodiece, ale chválé den své- ho narozenie u blesku chvály velebnosti to- hoto světa, radujie se, že dcery vdadie za bohaté zeti, aby jich čest byla mnohá z toho a syny ostavie dědice po sobě u bohatství 46) = netáže se. 47) O poutech k sv. Prokopu na Sázavě máme zprávy již ze XIII. a XIV. stol. Srov. Krásl, Sv: Prokop, jeho klášter a památka v lidu, 1895. str. 216 násl. 48) = nestmívá se. 482) V rukopise: zamúcenému“.
Strana 59
59 velikém, aby jich chvála nezahynula ve mno- hých národiech. Protož netesklivá jest to tma, aniž těm lidem vešla jest v ucho jako tma v to slovo, aby jemu řiekali tma, ale svobodné a poctivé popatřenie mezi všemi tak přebý- vajícími. Ale komu jest tato tma, jediné to- mu, ktož na to patří, že jemu v oči mrklo a řečeno jest jemu: „Blázne, této noci, ješ- toť se stkvíš jasně, dáblé z tebe duši vy- drau, a cos nachoval a v tom hodovati umyslil a vysoko svú chválu zvésti chtě, čie to bude, hádaj.“ [Luk. 12, 2.] Ale ten, ktož spatřuje takové věci a zmeškánie, nevědo- mie a ve zlé upadenie, ten má za velikú tmu jasnost satanovu, ale bohatec, když v mu- kách bíeše, tepruv otevřel oči, jsa v pekle, když jemu byla chvála tohoto světa oči za- vřela. A to všecko dělá knieže temností, vše- cky lidi činí jako ve spánie,49) aby spali, sen svůj libý majiece v lahodě těla a v do- bývání zisku jeho, zameškavše všecko pozná- nie a vědomie o svém Stvořiteli a o bu- dúcích věcech, nebo jich sen sladký bieše jim; „mužie bohatí spali jsú sen svůj a procítili jsú a nic jsú nenalezli v rukú.“ [Žalm 75, 6.] Protož když známe tak veliké zlé na mno- hých v tom, že jsú tak oslepeni od ďábla, a nemuožem toho polepšiti, ale sami o sobě myslme, abychme ušli toho kniežete temností 49) V rukopise: ,ve spasenie'.
59 velikém, aby jich chvála nezahynula ve mno- hých národiech. Protož netesklivá jest to tma, aniž těm lidem vešla jest v ucho jako tma v to slovo, aby jemu řiekali tma, ale svobodné a poctivé popatřenie mezi všemi tak přebý- vajícími. Ale komu jest tato tma, jediné to- mu, ktož na to patří, že jemu v oči mrklo a řečeno jest jemu: „Blázne, této noci, ješ- toť se stkvíš jasně, dáblé z tebe duši vy- drau, a cos nachoval a v tom hodovati umyslil a vysoko svú chválu zvésti chtě, čie to bude, hádaj.“ [Luk. 12, 2.] Ale ten, ktož spatřuje takové věci a zmeškánie, nevědo- mie a ve zlé upadenie, ten má za velikú tmu jasnost satanovu, ale bohatec, když v mu- kách bíeše, tepruv otevřel oči, jsa v pekle, když jemu byla chvála tohoto světa oči za- vřela. A to všecko dělá knieže temností, vše- cky lidi činí jako ve spánie,49) aby spali, sen svůj libý majiece v lahodě těla a v do- bývání zisku jeho, zameškavše všecko pozná- nie a vědomie o svém Stvořiteli a o bu- dúcích věcech, nebo jich sen sladký bieše jim; „mužie bohatí spali jsú sen svůj a procítili jsú a nic jsú nenalezli v rukú.“ [Žalm 75, 6.] Protož když známe tak veliké zlé na mno- hých v tom, že jsú tak oslepeni od ďábla, a nemuožem toho polepšiti, ale sami o sobě myslme, abychme ušli toho kniežete temností 49) V rukopise: ,ve spasenie'.
Strana 60
60 mnohých a chytrých, ať nám nezatmí očí a nezbaví nás toho dobrého, kteréž jest nám slíbil Buoh dáti, ale již něco patřiece na jeho oděv, kterýmž se odievá, nebývá po- znán a proto muož oklamati a zatmiti oči. aby se nedopatřili lidé nepřiezni jeho, kte- rýž on vede, nepřestávaje proti nám všem, zakryv se mnohými oděvy poctivými. A dále die apoštol: „Protož přijměte odě- nie božei, abyšte se mohli protiviti ve dni zlém a ve všem dokonale státi, protož stůj- te podkašiece bedra svá v pravdě.“ Když jest pověděl apoštol o tak velkých nebezpečen stvích duchovních, kteráž majie lidé spra- vedliví od dábla nepřieznivého, proto radu dává a napomíná je, aby na se voděnie bo- žie vzali. Ač jako nepodobné jsú to věci člověku mdlému, ostáti před takú věcí ukrut nú a chytrú, avšak to muož býti na velmi sprostném člověku, že bude zachován před takú věcí, když má srdce hotové k naplnění vuole božie. A té vuole božie muož se do- ptati u vieře a v zákoně jeho. A ta moc dáblova nemá moci dále hnáti člověka, je diné ku přestúpenie božích přikázání a k ru- šení viery jeho. A když se na to uptá člověk, stačí jemu k uobraně proti dáblu. Také sprostný člověk s některé strany snáze muož před ďáblem zuostati než rozumný, nebo ne muož taková příčina k sprostnému přimie siti se jako k rozumnému, neb nebude po-
60 mnohých a chytrých, ať nám nezatmí očí a nezbaví nás toho dobrého, kteréž jest nám slíbil Buoh dáti, ale již něco patřiece na jeho oděv, kterýmž se odievá, nebývá po- znán a proto muož oklamati a zatmiti oči. aby se nedopatřili lidé nepřiezni jeho, kte- rýž on vede, nepřestávaje proti nám všem, zakryv se mnohými oděvy poctivými. A dále die apoštol: „Protož přijměte odě- nie božei, abyšte se mohli protiviti ve dni zlém a ve všem dokonale státi, protož stůj- te podkašiece bedra svá v pravdě.“ Když jest pověděl apoštol o tak velkých nebezpečen stvích duchovních, kteráž majie lidé spra- vedliví od dábla nepřieznivého, proto radu dává a napomíná je, aby na se voděnie bo- žie vzali. Ač jako nepodobné jsú to věci člověku mdlému, ostáti před takú věcí ukrut nú a chytrú, avšak to muož býti na velmi sprostném člověku, že bude zachován před takú věcí, když má srdce hotové k naplnění vuole božie. A té vuole božie muož se do- ptati u vieře a v zákoně jeho. A ta moc dáblova nemá moci dále hnáti člověka, je diné ku přestúpenie božích přikázání a k ru- šení viery jeho. A když se na to uptá člověk, stačí jemu k uobraně proti dáblu. Také sprostný člověk s některé strany snáze muož před ďáblem zuostati než rozumný, nebo ne muož taková příčina k sprostnému přimie siti se jako k rozumnému, neb nebude po-
Strana 61
61 třebován v radu ani v úřad, ani jinak muož vzácen býti mnohými lidem, ani ve mnohých věcech umie se domysliti v písmě neb v jiné chytrosti, ani se umie vymlúvati, když bývá trestán od jiného. A když by se uptal takový na přikázanie božie, jsa bez těch příčin, bez- pečnější jest před dáblem nežli rozumný. Nebo- rozumný tyto příčiny má, a proto dábel k ně- mu dalšie přístupy má skrze ty příčiny, a nebude-li viery veliké a múdrosti božie mieti, brzy muož oklamán býti. Protož apoštol vypravuje převýšenú chyt- rost satanovu, ne tak vypravuje o jeho chyt- rosti, že by proň nižádný nemoh spasen býti a jie převýšiti skrze dar boží, ale prostý člo věk bez daru božího neostojí před ním, aniž se postaviti muož proti němu. A diem ovšem bez toho daru, kterýž jest duostojen proti moci dábla, a ten teď nazývá apoštol odě- ním božím. A že prvé pravil jsem, že sobě zlato rozstele jako bláto satan, a zlato jsú lidé dobří a dobrých životóv a čistých, ná- božných a jinak poctivých, avšak je dábek muože rozestlati pod nohy jako bláto, jako ty, ješto jsú zbláceni hřiechy velikými. A to se proto die, nebo nemajie daru jiného hojnějšieho nad ten, kterýž tuto nazývá apo- štol oděním božím, a to jest múdrost a síla božie, aby skrze múdrost boží měl duomysl člověk k rozomění těch věcí, v nichž by mohl oklamán býti od ďábla, a sílu božskú
61 třebován v radu ani v úřad, ani jinak muož vzácen býti mnohými lidem, ani ve mnohých věcech umie se domysliti v písmě neb v jiné chytrosti, ani se umie vymlúvati, když bývá trestán od jiného. A když by se uptal takový na přikázanie božie, jsa bez těch příčin, bez- pečnější jest před dáblem nežli rozumný. Nebo- rozumný tyto příčiny má, a proto dábel k ně- mu dalšie přístupy má skrze ty příčiny, a nebude-li viery veliké a múdrosti božie mieti, brzy muož oklamán býti. Protož apoštol vypravuje převýšenú chyt- rost satanovu, ne tak vypravuje o jeho chyt- rosti, že by proň nižádný nemoh spasen býti a jie převýšiti skrze dar boží, ale prostý člo věk bez daru božího neostojí před ním, aniž se postaviti muož proti němu. A diem ovšem bez toho daru, kterýž jest duostojen proti moci dábla, a ten teď nazývá apoštol odě- ním božím. A že prvé pravil jsem, že sobě zlato rozstele jako bláto satan, a zlato jsú lidé dobří a dobrých životóv a čistých, ná- božných a jinak poctivých, avšak je dábek muože rozestlati pod nohy jako bláto, jako ty, ješto jsú zbláceni hřiechy velikými. A to se proto die, nebo nemajie daru jiného hojnějšieho nad ten, kterýž tuto nazývá apo- štol oděním božím, a to jest múdrost a síla božie, aby skrze múdrost boží měl duomysl člověk k rozomění těch věcí, v nichž by mohl oklamán býti od ďábla, a sílu božskú
Strana 62
62 má mieti k tomu, aby násilné věci mohl snésti. A že lidé mnoho pracujie o to, aby ctností dobyli, ale o to nemnozí pečujie, aby dobytých věcí neztratili, a proto tratie je; a že dá- bel, což jest na něm, ne brzy snadně do- pustí člověku, aby dosáhl ctností, a v komž toho nemuož zrušiti, ale vždy toho jest pi- len, aby člověka z nich vysadil, ktož jest je měl, s té strany, s kteréž se on nenaděje: protož apoštol najprvé vedl jest lidi u vieru a v pravdu a potom tato naučenie dává jim o boji duchovniem a o veliké chytrosti dáb- lově, věda, že nebude platna viera jich, ne- bude-li v nich obrany duchovnie a moci, aby se mohli postaviti proti dáblu v jeho po- kušení chytrém. Protož jim i nám velí, abychom na se odě- nie božie brali, aby, jakož se dábel odievá v rozličné oděvy a připravuje nám pod těmi oděvy rány smrtedlné, ale tělu nebolestivé, a že ti, ktož chtie život zachovati v tomto boji nesnadném, musie oděnie božie mieti na sobě, aby zdržali úrazy těžké, aby neztratili tudy úsilé mnohého i Boha. A že on jest silný oděnec a neznámé oděnie má, protož musí dobře odien býti ten, ktož chce s ním v boj vjíti. Protož die: „Vezměte oděnie bo- žie na se“, jako by řekl: Jinéť oděnie ne- bude platno, kabát ani plát železný, na tyť on nedbá. Nebo kto se v to oděnie obleče, chtě bojovati, toho on snáze dobude, než
62 má mieti k tomu, aby násilné věci mohl snésti. A že lidé mnoho pracujie o to, aby ctností dobyli, ale o to nemnozí pečujie, aby dobytých věcí neztratili, a proto tratie je; a že dá- bel, což jest na něm, ne brzy snadně do- pustí člověku, aby dosáhl ctností, a v komž toho nemuož zrušiti, ale vždy toho jest pi- len, aby člověka z nich vysadil, ktož jest je měl, s té strany, s kteréž se on nenaděje: protož apoštol najprvé vedl jest lidi u vieru a v pravdu a potom tato naučenie dává jim o boji duchovniem a o veliké chytrosti dáb- lově, věda, že nebude platna viera jich, ne- bude-li v nich obrany duchovnie a moci, aby se mohli postaviti proti dáblu v jeho po- kušení chytrém. Protož jim i nám velí, abychom na se odě- nie božie brali, aby, jakož se dábel odievá v rozličné oděvy a připravuje nám pod těmi oděvy rány smrtedlné, ale tělu nebolestivé, a že ti, ktož chtie život zachovati v tomto boji nesnadném, musie oděnie božie mieti na sobě, aby zdržali úrazy těžké, aby neztratili tudy úsilé mnohého i Boha. A že on jest silný oděnec a neznámé oděnie má, protož musí dobře odien býti ten, ktož chce s ním v boj vjíti. Protož die: „Vezměte oděnie bo- žie na se“, jako by řekl: Jinéť oděnie ne- bude platno, kabát ani plát železný, na tyť on nedbá. Nebo kto se v to oděnie obleče, chtě bojovati, toho on snáze dobude, než
Strana 63
63 toho, ježto v kytli jest. Ale múdrost božie a síla jeho dostatečné jest oděnie v tomto buoji.“ A diem múdrost boží, a ne múdrost tohoto světa. A ta múdrost nestačí v tomto boji proti dáblu; ta jest dostatečná k do- bývaní tohoto světa, aby se skrze ni nedali oklamati jiným, a zbožie, aby uměli jeho na jiných dobývati múdře, tak že nepoznajie jiní lidé, by je ukradli, ale že jsú je kúpili múdře na obecném trhu. Také ta múdrost svět- ská umie dosáhnúti chvály a duostojenstvie, úřadóv, jména velikého, umie boje tělestné vésti, umie se vystřieci nebezpečenstvie a ne- snází tělestných, umie zahnati bezprávie to- hoto světa. Ale to všecko neřku, by bylo spomocné k tomuto boji proti dáblu, ale že jest škodné, a samo v sobě požívanie v těch věcech múdrosti tohoto světa jest ztracenie toho boje. Ale múdrost božie jest dostateč- ná k tomuto boji. Nebo zpět se má proti oné múdrosti;50) jinak s mysli zisk tělestný opustí proto, aby miesta skrze ten zisk ne- měl dábel přistúpiti k člověku. Ta múdrost tělo podává v nebezpečenstvie, v haněnie, v nesnáze, aby pravdy neztratil člověk. Skrze svobodu těla ta múdrost vede člověka v to, aby vždy ztratil dobro těla pro dobré duše. A ta sama múdrost božie má duomysl o ces- 50) = jest opak oné moudrosti, t. j. moudrosti to- hoto světa.
63 toho, ježto v kytli jest. Ale múdrost božie a síla jeho dostatečné jest oděnie v tomto buoji.“ A diem múdrost boží, a ne múdrost tohoto světa. A ta múdrost nestačí v tomto boji proti dáblu; ta jest dostatečná k do- bývaní tohoto světa, aby se skrze ni nedali oklamati jiným, a zbožie, aby uměli jeho na jiných dobývati múdře, tak že nepoznajie jiní lidé, by je ukradli, ale že jsú je kúpili múdře na obecném trhu. Také ta múdrost svět- ská umie dosáhnúti chvály a duostojenstvie, úřadóv, jména velikého, umie boje tělestné vésti, umie se vystřieci nebezpečenstvie a ne- snází tělestných, umie zahnati bezprávie to- hoto světa. Ale to všecko neřku, by bylo spomocné k tomuto boji proti dáblu, ale že jest škodné, a samo v sobě požívanie v těch věcech múdrosti tohoto světa jest ztracenie toho boje. Ale múdrost božie jest dostateč- ná k tomuto boji. Nebo zpět se má proti oné múdrosti;50) jinak s mysli zisk tělestný opustí proto, aby miesta skrze ten zisk ne- měl dábel přistúpiti k člověku. Ta múdrost tělo podává v nebezpečenstvie, v haněnie, v nesnáze, aby pravdy neztratil člověk. Skrze svobodu těla ta múdrost vede člověka v to, aby vždy ztratil dobro těla pro dobré duše. A ta sama múdrost božie má duomysl o ces- 50) = jest opak oné moudrosti, t. j. moudrosti to- hoto světa.
Strana 64
64 tách božích i o tajných věcech duchovních Protož velí apoštol oděnie božie vzieti takové. pro něž dábel nemůž raniti duše a oblúpiti jie z jejieho oděvu duchovnieho. Ta múdrost také jest světlo božie u vnitřniem člověku, skrze nějžto muož spatřiti člověk svá nebez- pečenstvie před chytrú nepřiezní dáblovú. A ona proniká neb procházie jeho a chytrá přikrytie, a skrze ni se člověk ostřeže a bez- pečen bude před jeho chytrostí. Potom die apoštol: „Vezměte oděnie, odě- nie božie na se, abyšte se mohli protiviti ve dni zlém.“ V tom zvláštní příčinu ukazuje, proč by měli oděnie božie na se bráti, když die: „abyšte se mohli protiviti ve dni zlém' nebo bez oděnie božieho nemuož se pro- tiviti nižádný v zlém. A že nazývá den zlý, ne tak mienie, by nějaký zlý den Buoh stvořil, ješto by se k němu lidé musili připraviti v uoděnie božie, ale Buoh stvořil jest všecky dobré dni, ale pro ně- které příčiny někdy slove zlý den a někdy dobrý. Zlý jest den, když se zlé věci přihodie v ten den; dobrý proto slove, že se dobré věci přihodie neb stanú se. A někdy se na- zývá den mnohý čas anebo věk, i miení tuto apoštol, aby se mohli protiviti ve dni zlém všeho přebývání našeho; nebo nepřiezeň dáb- lova nepřestává býti proti nám. Ač přesta- nem se mieti na péči a hotovi býti s ním se potkati, ale on vždy přistojí, hotov jsa
64 tách božích i o tajných věcech duchovních Protož velí apoštol oděnie božie vzieti takové. pro něž dábel nemůž raniti duše a oblúpiti jie z jejieho oděvu duchovnieho. Ta múdrost také jest světlo božie u vnitřniem člověku, skrze nějžto muož spatřiti člověk svá nebez- pečenstvie před chytrú nepřiezní dáblovú. A ona proniká neb procházie jeho a chytrá přikrytie, a skrze ni se člověk ostřeže a bez- pečen bude před jeho chytrostí. Potom die apoštol: „Vezměte oděnie, odě- nie božie na se, abyšte se mohli protiviti ve dni zlém.“ V tom zvláštní příčinu ukazuje, proč by měli oděnie božie na se bráti, když die: „abyšte se mohli protiviti ve dni zlém' nebo bez oděnie božieho nemuož se pro- tiviti nižádný v zlém. A že nazývá den zlý, ne tak mienie, by nějaký zlý den Buoh stvořil, ješto by se k němu lidé musili připraviti v uoděnie božie, ale Buoh stvořil jest všecky dobré dni, ale pro ně- které příčiny někdy slove zlý den a někdy dobrý. Zlý jest den, když se zlé věci přihodie v ten den; dobrý proto slove, že se dobré věci přihodie neb stanú se. A někdy se na- zývá den mnohý čas anebo věk, i miení tuto apoštol, aby se mohli protiviti ve dni zlém všeho přebývání našeho; nebo nepřiezeň dáb- lova nepřestává býti proti nám. Ač přesta- nem se mieti na péči a hotovi býti s ním se potkati, ale on vždy přistojí, hotov jsa
Strana 65
65 k našemu oklamání. Ač my se zdřiemem kdy, ale on nikdy. Ač my nějaké pilnosti máme aneb s něčím se zaneprázdníme, ale on jediné k tomu neprázdní a o to pilnost má, aby nás ubezpečené v něčem nalezl. Pakli kdy nad námi obleví, toho nečiní proto, aby nás litoval anebo nás odpadl, boje se nás pro naši ustavičnost, ale když on obleví svým ukrutným podněcováním, lákaním a řváním, jakožto lev okolo chodě lstivě, to vše jedná, abychom my se ubezpečili v něčem, a on nás vida nezpuosobné v příčině sobě libé, i udeří na nás, a my oděnie i braň od sebe od- ložili, i upadnem jemu v ruce, kdež jsme nemněli. Protož nemieníť apoštol jednoho dne v tom- to boji, protože die, „abyšte se mohli protiviti ve dni zlém“, ale zlý den vždycky jest po- dlé toho rozumu již pověděného, nebo vždycky po vše dni nepřestává býti nepřiezeň dáb- lova proti nám. Ač někdy také muož slúti den zlý pro příčiny těžké, že padnú někdy pokušenie velmi těžká od násilníkóv viery anebo jiná, ješto zvláště na někoho Buoh dopustí. Protož velí apoštol, aby se oblékli v oděnie boží, aby se mohli protiviti ve dni zlém nepřieteli svému, když taká násilé při- jdú a zámutkové, nebo tu dábel v zámutcích přemáhá lidi skrze netrpělivost, a proto dá- bel těžké věci jedná proti nám, věda, že jsme nestatečni a netrpělivi a že nás tu snadně O boji duchovním a O trojím lidu.
65 k našemu oklamání. Ač my se zdřiemem kdy, ale on nikdy. Ač my nějaké pilnosti máme aneb s něčím se zaneprázdníme, ale on jediné k tomu neprázdní a o to pilnost má, aby nás ubezpečené v něčem nalezl. Pakli kdy nad námi obleví, toho nečiní proto, aby nás litoval anebo nás odpadl, boje se nás pro naši ustavičnost, ale když on obleví svým ukrutným podněcováním, lákaním a řváním, jakožto lev okolo chodě lstivě, to vše jedná, abychom my se ubezpečili v něčem, a on nás vida nezpuosobné v příčině sobě libé, i udeří na nás, a my oděnie i braň od sebe od- ložili, i upadnem jemu v ruce, kdež jsme nemněli. Protož nemieníť apoštol jednoho dne v tom- to boji, protože die, „abyšte se mohli protiviti ve dni zlém“, ale zlý den vždycky jest po- dlé toho rozumu již pověděného, nebo vždycky po vše dni nepřestává býti nepřiezeň dáb- lova proti nám. Ač někdy také muož slúti den zlý pro příčiny těžké, že padnú někdy pokušenie velmi těžká od násilníkóv viery anebo jiná, ješto zvláště na někoho Buoh dopustí. Protož velí apoštol, aby se oblékli v oděnie boží, aby se mohli protiviti ve dni zlém nepřieteli svému, když taká násilé při- jdú a zámutkové, nebo tu dábel v zámutcích přemáhá lidi skrze netrpělivost, a proto dá- bel těžké věci jedná proti nám, věda, že jsme nestatečni a netrpělivi a že nás tu snadně O boji duchovním a O trojím lidu.
Strana 66
66 přemuož, když nás s těžkými věcmi nalezne bez oděnie božieho, nebo člověk strašlivý, porušený a nestálý nemá nižádné moci ná- silé přemoci, jediné leč bude mieti sílu du- chovní, aby snesl pokorně a trpělivě násilné věci. A toho jest teď byl pilen apoštol, aby to oděnie měli ti křesťané, aby svého spa- senie neztratili pro nedostatek oděnie božie- ho v den zarmúcenie, když sami od sebe dostatečni nemohú býti, aby se protivili zlé- mu svú vlastní dobrotú a přemohli zlé v dob- rém. Někdy zvláště slove den zlý, když se zlosti rozmnožie a bludové mnozí, a v takový den zlý vždy potřebie jest oděnie božieho, aby mohli státi, přemáhaje bludy věrau a zlost dobrým životem. Jinak opět zlý den bývá, když satan své blesky rozmnoží a učiní z nich světlo jako den, když skrze mnohé pokryté lidi rozsélá bludy své mnohé; když vzrostú velebně s chválú tohoto světa ti bludové, teh- dy učiní se z nich světlo jasné jako o pole- dni, aby skrze to světlo mnozí následovali bluduov bezpečně, nelekajíce se žádného. A to jest blud papežóv, vysoko zvelebený chvá- lau boží a řády velikými. Ale kto jest byl hrdinú takovým, ješto by měl oděnie božie múdrosti a viery, aby se protivil těm blu- duom v tom dni zlém? Nebo to jest právě ten zlý den byl, že jsú od blesku světla
66 přemuož, když nás s těžkými věcmi nalezne bez oděnie božieho, nebo člověk strašlivý, porušený a nestálý nemá nižádné moci ná- silé přemoci, jediné leč bude mieti sílu du- chovní, aby snesl pokorně a trpělivě násilné věci. A toho jest teď byl pilen apoštol, aby to oděnie měli ti křesťané, aby svého spa- senie neztratili pro nedostatek oděnie božie- ho v den zarmúcenie, když sami od sebe dostatečni nemohú býti, aby se protivili zlé- mu svú vlastní dobrotú a přemohli zlé v dob- rém. Někdy zvláště slove den zlý, když se zlosti rozmnožie a bludové mnozí, a v takový den zlý vždy potřebie jest oděnie božieho, aby mohli státi, přemáhaje bludy věrau a zlost dobrým životem. Jinak opět zlý den bývá, když satan své blesky rozmnoží a učiní z nich světlo jako den, když skrze mnohé pokryté lidi rozsélá bludy své mnohé; když vzrostú velebně s chválú tohoto světa ti bludové, teh- dy učiní se z nich světlo jasné jako o pole- dni, aby skrze to světlo mnozí následovali bluduov bezpečně, nelekajíce se žádného. A to jest blud papežóv, vysoko zvelebený chvá- lau boží a řády velikými. Ale kto jest byl hrdinú takovým, ješto by měl oděnie božie múdrosti a viery, aby se protivil těm blu- duom v tom dni zlém? Nebo to jest právě ten zlý den byl, že jsú od blesku světla
Strana 67
67 jeho mnozí oslnuli a viec jsú neprozřeli až do smrti. Opět jiný den zlý jest, když svět tento stkví se chválau, ctí, štěstím, pokojem a zbo- žím tak, že dá pochotné patřenie všem pře- bývajícím na světě. Ten den mnoho jest jich okojil svým prospěchem a svú jasností. A nesnadno se kto postaví, aby se protivil to- mu, co se tak velebně a všudy děje. Opět den zlý jsú libosti tělestné, když se chopie srdce lahodně; a kto ostojí v ten den, kto má oděnie božie na sobě, aby se vysekl z ne- přátel ten den, nebo oslepujie rozum ty li- bosti, aby se zdál, jako by něco jiného opat- řil? Zlý den jest, když srdce rozhojnie skrze dobré v zlém, spatře dobré věci od Boha dané z milosti, a z toho se srdce v chlúbu vylé, zle patře na se skrze dar boží, ohle- duje se jako v zrcadle a líbí se sobě pro- ozdobu daru božieho a mešká patřiti na svůj hnis a hřiech, upřev oči v dar boží. A kto se bude protiviti v ten den zlý, kto má odě- nie božie a pokoru velikú, aby tak Boha nelúpil, chlubě se jeho darem? Den zlý opět jest, když zlý smysl v Písmě patří se skrze blesky satanovy a zdá se, by se den pravdy osvietil, a v tom ve všem smrt a zahubenie panuje, neb oděnie božieho nemáme, pro- tož v těch ranách stráveni jsme v nynějších časích, opuštěni jsúce a nazí bez oděnie bo- žieho.
67 jeho mnozí oslnuli a viec jsú neprozřeli až do smrti. Opět jiný den zlý jest, když svět tento stkví se chválau, ctí, štěstím, pokojem a zbo- žím tak, že dá pochotné patřenie všem pře- bývajícím na světě. Ten den mnoho jest jich okojil svým prospěchem a svú jasností. A nesnadno se kto postaví, aby se protivil to- mu, co se tak velebně a všudy děje. Opět den zlý jsú libosti tělestné, když se chopie srdce lahodně; a kto ostojí v ten den, kto má oděnie božie na sobě, aby se vysekl z ne- přátel ten den, nebo oslepujie rozum ty li- bosti, aby se zdál, jako by něco jiného opat- řil? Zlý den jest, když srdce rozhojnie skrze dobré v zlém, spatře dobré věci od Boha dané z milosti, a z toho se srdce v chlúbu vylé, zle patře na se skrze dar boží, ohle- duje se jako v zrcadle a líbí se sobě pro- ozdobu daru božieho a mešká patřiti na svůj hnis a hřiech, upřev oči v dar boží. A kto se bude protiviti v ten den zlý, kto má odě- nie božie a pokoru velikú, aby tak Boha nelúpil, chlubě se jeho darem? Den zlý opět jest, když zlý smysl v Písmě patří se skrze blesky satanovy a zdá se, by se den pravdy osvietil, a v tom ve všem smrt a zahubenie panuje, neb oděnie božieho nemáme, pro- tož v těch ranách stráveni jsme v nynějších časích, opuštěni jsúce a nazí bez oděnie bo- žieho.
Strana 68
68 Protož nutí apoštol a die: „Přijměte oděnie božie na se, abyšte se mohli protiviti ve dni zlém a ve všem dokonale státi.“ Proto velí na se vzieti oděnie božie, abychom se proti- viece dokonale ve všem mohli státi, nebo ne- muožem dokonale státi podlé Boha, jediné protiviece se a boj činiece proti nepřiezni ďáblově. A že die „dokonale“, to jest proto, že muož býti stánie nedokonalé a nikakéž. Někteří jsú poraženi v tomto boji a v smrt uvedeni proto, že jsú neměli síly a uměnie božieho v sobě a tak že jsú boji nerozuměli a tudy jsú poraženi. A jiní kolébie se ne- pevně sem i tam, v boji nestatečně stojiece, a opět někdy stojie a opět klesnú, protož nedokonale stojie a nebezpečně. A že v tom- to boji potřebie jest proto dokonale státi, aby nepřidali síly skrze stánie nestatečné nepřieteli proti sobě, nebo v tomto boji naše nestatečnost, lenost, zmeškalost a hlúpost jest síla nepřietele našeho proti nám, a když pro libost čeho sobě odpúštieme, v čem oslabu jem a čeho se bojíme, v tom na se nepřie- teli meče podáváme. Naše bezpečenstvie, roz koše, pokoj a přiezeň jest štít jeho proti nám; neznámost naše v tomto boji jest jeho naděje v našie smrti. Protož dokonale velí státi ve všie pilnosti, v snaženstvie, v celosti srdce i skutkuov, ve všic trpělivosti, nebo trpělivost dokonalý skutek má a tu najvět- šie dokonalosti potřebie jest. Nebo to na
68 Protož nutí apoštol a die: „Přijměte oděnie božie na se, abyšte se mohli protiviti ve dni zlém a ve všem dokonale státi.“ Proto velí na se vzieti oděnie božie, abychom se proti- viece dokonale ve všem mohli státi, nebo ne- muožem dokonale státi podlé Boha, jediné protiviece se a boj činiece proti nepřiezni ďáblově. A že die „dokonale“, to jest proto, že muož býti stánie nedokonalé a nikakéž. Někteří jsú poraženi v tomto boji a v smrt uvedeni proto, že jsú neměli síly a uměnie božieho v sobě a tak že jsú boji nerozuměli a tudy jsú poraženi. A jiní kolébie se ne- pevně sem i tam, v boji nestatečně stojiece, a opět někdy stojie a opět klesnú, protož nedokonale stojie a nebezpečně. A že v tom- to boji potřebie jest proto dokonale státi, aby nepřidali síly skrze stánie nestatečné nepřieteli proti sobě, nebo v tomto boji naše nestatečnost, lenost, zmeškalost a hlúpost jest síla nepřietele našeho proti nám, a když pro libost čeho sobě odpúštieme, v čem oslabu jem a čeho se bojíme, v tom na se nepřie- teli meče podáváme. Naše bezpečenstvie, roz koše, pokoj a přiezeň jest štít jeho proti nám; neznámost naše v tomto boji jest jeho naděje v našie smrti. Protož dokonale velí státi ve všie pilnosti, v snaženstvie, v celosti srdce i skutkuov, ve všic trpělivosti, nebo trpělivost dokonalý skutek má a tu najvět- šie dokonalosti potřebie jest. Nebo to na
Strana 69
69 tiež přicházie lidem pro jich nedostatek, nebo trpělivost nad moc naši porušenú děje se v nás samú mocí a silú Ducha svatého. Podlé krve nic v nás nenie dokonalého, ale podlé viery a moci duchovnie, nebo ta má moc v násilí pravdu zdržeti. Ale die apoštol, abychom ve všem doko- nale stáli, nebo v čemž oblevíme a neposta- víme se dokonale, v tom ihned táhne k ztra- cení boje, aneb již v tom přemoženi jsme v boji, když něco opustíme, majiece činiti to, neb činíme, což nám jest zapovědieno, anebo léně a neupřiemě nebo netrpělivě neb nevěrně něco činímy takových věcí. A tu již nebo jsme ztratili boj, nebo blízko jsme od ztracenie. Protož velí apoštol, abychom ve všem dokonale stáli, znajiece obyčej toho boje, že málo se ubezpečíme, málo slevíme. skrze neupřiemnost, málo oblevíme skrze le- nost, málo přidáme skrze neskrovnost, málo se nedomyslíme, málo se za se neb na stranu ohlédnem, ažt nepřietel blízko přistúpí, až se daleko zíště51) proti nám a mnoho uškodí a dlúho se opraviti nedá, nebo v nás jeho moc jest a on se v nás oděje i půjde proti nám. A když se málo zíště, mnoho obdrží. A dále die apoštol: „Protož stůjte, podka- šiece bedra svá v pravdě, a oblecte se v pan- 51) = milým se učiní.
69 tiež přicházie lidem pro jich nedostatek, nebo trpělivost nad moc naši porušenú děje se v nás samú mocí a silú Ducha svatého. Podlé krve nic v nás nenie dokonalého, ale podlé viery a moci duchovnie, nebo ta má moc v násilí pravdu zdržeti. Ale die apoštol, abychom ve všem doko- nale stáli, nebo v čemž oblevíme a neposta- víme se dokonale, v tom ihned táhne k ztra- cení boje, aneb již v tom přemoženi jsme v boji, když něco opustíme, majiece činiti to, neb činíme, což nám jest zapovědieno, anebo léně a neupřiemě nebo netrpělivě neb nevěrně něco činímy takových věcí. A tu již nebo jsme ztratili boj, nebo blízko jsme od ztracenie. Protož velí apoštol, abychom ve všem dokonale stáli, znajiece obyčej toho boje, že málo se ubezpečíme, málo slevíme. skrze neupřiemnost, málo oblevíme skrze le- nost, málo přidáme skrze neskrovnost, málo se nedomyslíme, málo se za se neb na stranu ohlédnem, ažt nepřietel blízko přistúpí, až se daleko zíště51) proti nám a mnoho uškodí a dlúho se opraviti nedá, nebo v nás jeho moc jest a on se v nás oděje i půjde proti nám. A když se málo zíště, mnoho obdrží. A dále die apoštol: „Protož stůjte, podka- šiece bedra svá v pravdě, a oblecte se v pan- 51) = milým se učiní.
Strana 70
70 cieř spravedlnosti, a obutie na vašich nohách v zpuosobu čtenie pokoje.“ Již v této řeči apoštol zjevně to oděnie jmenuje, kteréž pří- slušie k tomuto boji, a učí lidi, kterak se majie v ně obléci. A najprvé velí státi a bedra svá podkasati, nebo v boji nemuož ležeti člověk, ani seděti, leč někto na koni. Ale my tuto máme pěšieho zpievati. Pro- tož státi nám velí na nohách dobrých žádostí a zmužilého srdce k Bohu; také máme státi na základě pravém, Kristovi, abychom ne- zemdleli v boji, nevědúce, co nás vede v tak nesnadný boj, člověk-li čili Buoh, jest-li kte- rá naděje odplaty za ten boj. Protož na Kristově základu tvrdém máme státi, vědúce, že on nám jest spasitelem a on nám jest život věčný po dokonání tohoto boje. A stůjte na tak tvrdém založení nezemdleni, v boji ruce oslabivše, jako ti lidé, ješto se rmú- tie, naděje života budúcieho nečekajíc! A die apoštol, abychom stáli, podkašiece bedra svá. Ale že ta věc jest tělestná a nám neznámá, ale tu se ukazuje skutek takové řeči. Když bláto bývá a když dělajie lidé nebo běžie nebo bojujie, tehdy se kašie, aby ohbitější byli k takovým věcem. Ale tuto duchovnie věci mluví apoštol, a něco podobně k tomu zpuosobu tělestného kasánie muožem mluviti o duchovniem. A že die tuto „pod- kašiece bedra svá“, ale Spasitel proměnným slovem die: „Buďte podpásána bedjra va-
70 cieř spravedlnosti, a obutie na vašich nohách v zpuosobu čtenie pokoje.“ Již v této řeči apoštol zjevně to oděnie jmenuje, kteréž pří- slušie k tomuto boji, a učí lidi, kterak se majie v ně obléci. A najprvé velí státi a bedra svá podkasati, nebo v boji nemuož ležeti člověk, ani seděti, leč někto na koni. Ale my tuto máme pěšieho zpievati. Pro- tož státi nám velí na nohách dobrých žádostí a zmužilého srdce k Bohu; také máme státi na základě pravém, Kristovi, abychom ne- zemdleli v boji, nevědúce, co nás vede v tak nesnadný boj, člověk-li čili Buoh, jest-li kte- rá naděje odplaty za ten boj. Protož na Kristově základu tvrdém máme státi, vědúce, že on nám jest spasitelem a on nám jest život věčný po dokonání tohoto boje. A stůjte na tak tvrdém založení nezemdleni, v boji ruce oslabivše, jako ti lidé, ješto se rmú- tie, naděje života budúcieho nečekajíc! A die apoštol, abychom stáli, podkašiece bedra svá. Ale že ta věc jest tělestná a nám neznámá, ale tu se ukazuje skutek takové řeči. Když bláto bývá a když dělajie lidé nebo běžie nebo bojujie, tehdy se kašie, aby ohbitější byli k takovým věcem. Ale tuto duchovnie věci mluví apoštol, a něco podobně k tomu zpuosobu tělestného kasánie muožem mluviti o duchovniem. A že die tuto „pod- kašiece bedra svá“, ale Spasitel proměnným slovem die: „Buďte podpásána bedjra va-
Strana 71
71 še“ [Luk. 12, 35], to obé dobře v jednom rozumu muož vzato býti podkasati“ a pod- pásati se'. A že nižádný nemuož se podkasati, leč prvé se musí podpásati, leč by se ohrnul rukama, a ten by bojovati nemohl, tak se ohrna. Ale že velí bedra podkasati, tu miení, že v bedrách leží hřiech smilstva, a to podkasati jest potřebné k tomuto boji. A to podkasánie jest zdrželivost v čistotě a súženie těch žádostí neřádných, aby skrze ně nebyl ztracen v boji. Ale málo se nalezne těch lidí, aby ostáli celí před túto nepravostí, by jich nepodkasalo smilstvie pod se některú cestú, nebo jest násilná nepravost. Jiní hřie- chové skrze příčiny budú popuzeni v člověku, ale tento hřiech nečeká příčiny odjinud, ale má sám silný základ v těle našem. Protož hnutie i zápaly má náramné samo z sebe k smilství a vždy hotovo jest v člověku své dielo nepravé dělati, a člověk silně puzen jest od jeho vlastnieho kořene k dokonání hřiechu. A co pak pomoci má ten hřiech okolo sebe! Ženy mužuom a mužie ženám jsú vzdělánie toho hřiechu a jiné příčiny jsú mnohé k tomu. Protož šťastný jest to člověk, kto se jest okasal a cel ostal před tiem hřiechem. A kto se tak podkasuje, aby ostál v tom aneb setrval? Neb když mnohé práce o to někteří lidé majie, chtiece toto ukrotiti, ještě proto skrze jeho plzkost klesajie v něm; nebo náramme a silné hnutie má ten hřiech
71 še“ [Luk. 12, 35], to obé dobře v jednom rozumu muož vzato býti podkasati“ a pod- pásati se'. A že nižádný nemuož se podkasati, leč prvé se musí podpásati, leč by se ohrnul rukama, a ten by bojovati nemohl, tak se ohrna. Ale že velí bedra podkasati, tu miení, že v bedrách leží hřiech smilstva, a to podkasati jest potřebné k tomuto boji. A to podkasánie jest zdrželivost v čistotě a súženie těch žádostí neřádných, aby skrze ně nebyl ztracen v boji. Ale málo se nalezne těch lidí, aby ostáli celí před túto nepravostí, by jich nepodkasalo smilstvie pod se některú cestú, nebo jest násilná nepravost. Jiní hřie- chové skrze příčiny budú popuzeni v člověku, ale tento hřiech nečeká příčiny odjinud, ale má sám silný základ v těle našem. Protož hnutie i zápaly má náramné samo z sebe k smilství a vždy hotovo jest v člověku své dielo nepravé dělati, a člověk silně puzen jest od jeho vlastnieho kořene k dokonání hřiechu. A co pak pomoci má ten hřiech okolo sebe! Ženy mužuom a mužie ženám jsú vzdělánie toho hřiechu a jiné příčiny jsú mnohé k tomu. Protož šťastný jest to člověk, kto se jest okasal a cel ostal před tiem hřiechem. A kto se tak podkasuje, aby ostál v tom aneb setrval? Neb když mnohé práce o to někteří lidé majie, chtiece toto ukrotiti, ještě proto skrze jeho plzkost klesajie v něm; nebo náramme a silné hnutie má ten hřiech
Strana 72
72 a žádosti libé a plzké jsú, srdce lepce jíma- jiece a někdy obranu odjímajiece člověku. Nediem toho, by tak vždy a všem bylo, ale někdy se přihodí lidem. A někteří nevědie o tom nic, by tak násilé trpěli od toho hřie- chu, neb Buoh dal jest jim veliký dar v tom, že někto někdy čije to v sobě, ale kteříž se nebojie Boha, ti o to mnoho netrpie, ale ženy ihned mužuov hledajie a mužie žen anebo sami s sebú ty nelepoty pášie; jinak nesnadno se zdržie zlí lidé v tom. Protož ten, ktož má srdce dobré v sobě a pracuje o to, od- plata veliká bude jemu zachována v nebi, v čemž jest zastižen, leč pannú jest, leč vuole dobrá po škodách bude nalezena v něm. Pro- tož teď jest rada dobrá, aby ti, ješto chtie v boj vjíti, podkasali bedra svá, sužujiece ty žádosti s pomocí boží v sobě; pakli ty žádosti jinde z daleka sílé se v kom skrze obcovánie osoby některé, to má oka- sati, aby tudy nebyl přemožen, nebo myšlenie těžká z takých obcování padajie v srdce li- dem, a srdce v těle žádostí se zapalujie, a to člověk svú nemúdrostí sám sobě činí, že leze jako vlk na kosu, nestřeha se smrti. Ta- kéž tento [y] někaké milosti přemdle ne[u]běh- ne52) na své zlé takový člověk, neobyk- na°3) s ženami spolky mieti, neb žena s mu- 52) = nebude sveden k lásce. 53) = nezvykna.
72 a žádosti libé a plzké jsú, srdce lepce jíma- jiece a někdy obranu odjímajiece člověku. Nediem toho, by tak vždy a všem bylo, ale někdy se přihodí lidem. A někteří nevědie o tom nic, by tak násilé trpěli od toho hřie- chu, neb Buoh dal jest jim veliký dar v tom, že někto někdy čije to v sobě, ale kteříž se nebojie Boha, ti o to mnoho netrpie, ale ženy ihned mužuov hledajie a mužie žen anebo sami s sebú ty nelepoty pášie; jinak nesnadno se zdržie zlí lidé v tom. Protož ten, ktož má srdce dobré v sobě a pracuje o to, od- plata veliká bude jemu zachována v nebi, v čemž jest zastižen, leč pannú jest, leč vuole dobrá po škodách bude nalezena v něm. Pro- tož teď jest rada dobrá, aby ti, ješto chtie v boj vjíti, podkasali bedra svá, sužujiece ty žádosti s pomocí boží v sobě; pakli ty žádosti jinde z daleka sílé se v kom skrze obcovánie osoby některé, to má oka- sati, aby tudy nebyl přemožen, nebo myšlenie těžká z takých obcování padajie v srdce li- dem, a srdce v těle žádostí se zapalujie, a to člověk svú nemúdrostí sám sobě činí, že leze jako vlk na kosu, nestřeha se smrti. Ta- kéž tento [y] někaké milosti přemdle ne[u]běh- ne52) na své zlé takový člověk, neobyk- na°3) s ženami spolky mieti, neb žena s mu- 52) = nebude sveden k lásce. 53) = nezvykna.
Strana 73
73 žem. Tut jest potřebie okasati se v škod- ném blátě. Jinak muožem toto podkasánie rozuměti po- dlé řeči svatého Petra, jenž učí věrné lidi řka: „Mějte podkasaná bedra mysli vašie, střiezví a dokonalí abyšte byli“ [1. Petr. 1, 13]. A tu již netoliko tělestná bedra velí podkasati sv. Petr, ale bedra mysli, vez- múce rozum první, kterýž jsem pověděl o ka- sání, kterak rúcho kašie lidé pro příčinu, aby se nezblátili aneb aby ohbiti k boji byli. Nebo dlúhé rúcho v boji ktož má, již jest dále než na poli boj ztratil, nebo ne- přátelé nedadie jemu opraviti se, až jeho porazie chytiece za rúcho dlúhé. Ale v du- chovniem boji máme chytřejšího šerméře, ďáb- la. Uzří-liť, ano se náš oděv daleko po ze- mi vleče, jižť on z toho rozumie, žeť dlúho nelehne před městem našeho srdce, ažť jeho i dobude, a nebudeť jemu děl potřebie k do- bytí nás. Ale to, což vidí, ano se vleče da- leko po zemi okolo nás, tohoť se chytí a skrze to přemuož nás. A že to rúcho, o němž má řeč býti, jsú ty věci, ješto jsú okolo nás a přídržiece se nás, nebo my jich, a jsú nám potřebné a pomocné jako oděv; nebo člověk zde na světě byl by jako náh, kdyby neměl nějakých pomocí od těch zem- ských věcí i od lidí, a mezi tiem uprostřed člověk stojí jako v uoděvu. Ale diem, že ku pomoci, když jich člověk umie požívati
73 žem. Tut jest potřebie okasati se v škod- ném blátě. Jinak muožem toto podkasánie rozuměti po- dlé řeči svatého Petra, jenž učí věrné lidi řka: „Mějte podkasaná bedra mysli vašie, střiezví a dokonalí abyšte byli“ [1. Petr. 1, 13]. A tu již netoliko tělestná bedra velí podkasati sv. Petr, ale bedra mysli, vez- múce rozum první, kterýž jsem pověděl o ka- sání, kterak rúcho kašie lidé pro příčinu, aby se nezblátili aneb aby ohbiti k boji byli. Nebo dlúhé rúcho v boji ktož má, již jest dále než na poli boj ztratil, nebo ne- přátelé nedadie jemu opraviti se, až jeho porazie chytiece za rúcho dlúhé. Ale v du- chovniem boji máme chytřejšího šerméře, ďáb- la. Uzří-liť, ano se náš oděv daleko po ze- mi vleče, jižť on z toho rozumie, žeť dlúho nelehne před městem našeho srdce, ažť jeho i dobude, a nebudeť jemu děl potřebie k do- bytí nás. Ale to, což vidí, ano se vleče da- leko po zemi okolo nás, tohoť se chytí a skrze to přemuož nás. A že to rúcho, o němž má řeč býti, jsú ty věci, ješto jsú okolo nás a přídržiece se nás, nebo my jich, a jsú nám potřebné a pomocné jako oděv; nebo člověk zde na světě byl by jako náh, kdyby neměl nějakých pomocí od těch zem- ských věcí i od lidí, a mezi tiem uprostřed člověk stojí jako v uoděvu. Ale diem, že ku pomoci, když jich člověk umie požívati
Strana 74
74 ku pomoci, a že ne tolik, což jich člověk nemúdrý dobývá, jest jich potřebie ku pomoci, ani tak, jakž jich požívá, ani tak, jakž se k nim má, toho potřebie jest, ale podlé vuole božie skrovně a vhod jest jich potřebie. Protož tu potřebie jest podkasati bedra své mysli, aby daleko nestála mysl v něčem od sebe. Nebo skrze ty věci, ješto daleko, stojie myslí svú člověk sám od sebe, jakož se zjevně muož okázati tato věc na lidech širokých tohoto světa, kterak oni daleko od sebe jsú. A kdež najdále kromě sebe jsú, všudy čijie sobě odporné věci. Když pán z Rožmberka na Krumlově sedí, pálé-li jemu v patnácti mí- lech, brání u Mýtě a na Krumlově; dvoje hoře má. Doma chce brániti a do Mýta po- slati a nemuož nikterého učiniti, protož zá- mutek a hněv veliký má tak dobře pro to, ješto jest daleko, jako pro to, ješto blízko jest.54) A čím se jest dále rozvedl po Če- 54) Události, jichž se tu Chelčický dotýká, nejsou odjinud podrobněji známy. Jde tu nejspiše o boje Tá- borů s p. Oldřichem z Rožmberka, které byly vedeny od srpna 1420 do listopadu toho roku. (Tomek, Děj- Prahy IV., 119—120), aneb o boje pozdější, které se znova začaly v říjnu 1421 (t. str. 208). Mýto, o němž Chelčický mluví, není ovšem Mýto Vysoké, jak se domníval Jastrebov — Vysoké Mýto nikdy nepatřilo pánu z Rožmberka a je na 200 km vzdáleno od Krum- lova — nýbrž jistě dvůr Mýto u hradu Rožmberka, asi 20 km, tedy přibližně asi 15 římských mil, od Krum- lova.
74 ku pomoci, a že ne tolik, což jich člověk nemúdrý dobývá, jest jich potřebie ku pomoci, ani tak, jakž jich požívá, ani tak, jakž se k nim má, toho potřebie jest, ale podlé vuole božie skrovně a vhod jest jich potřebie. Protož tu potřebie jest podkasati bedra své mysli, aby daleko nestála mysl v něčem od sebe. Nebo skrze ty věci, ješto daleko, stojie myslí svú člověk sám od sebe, jakož se zjevně muož okázati tato věc na lidech širokých tohoto světa, kterak oni daleko od sebe jsú. A kdež najdále kromě sebe jsú, všudy čijie sobě odporné věci. Když pán z Rožmberka na Krumlově sedí, pálé-li jemu v patnácti mí- lech, brání u Mýtě a na Krumlově; dvoje hoře má. Doma chce brániti a do Mýta po- slati a nemuož nikterého učiniti, protož zá- mutek a hněv veliký má tak dobře pro to, ješto jest daleko, jako pro to, ješto blízko jest.54) A čím se jest dále rozvedl po Če- 54) Události, jichž se tu Chelčický dotýká, nejsou odjinud podrobněji známy. Jde tu nejspiše o boje Tá- borů s p. Oldřichem z Rožmberka, které byly vedeny od srpna 1420 do listopadu toho roku. (Tomek, Děj- Prahy IV., 119—120), aneb o boje pozdější, které se znova začaly v říjnu 1421 (t. str. 208). Mýto, o němž Chelčický mluví, není ovšem Mýto Vysoké, jak se domníval Jastrebov — Vysoké Mýto nikdy nepatřilo pánu z Rožmberka a je na 200 km vzdáleno od Krum- lova — nýbrž jistě dvůr Mýto u hradu Rožmberka, asi 20 km, tedy přibližně asi 15 římských mil, od Krum- lova.
Strana 75
75 chách, tiem dále od sebe jest, nebo kdež co má, v tom všudy srdce má podlé řeči Spasitele: „Kde jest poklad tvůj, tu jest i srdce tvé“ [Luk. 12, 34]. A když v těch věcech lidé srdce majie, tehdy jdú po těch věcech, kam ony jdú. Rostú-li vzhuoru a šťastny jsú, srdce v nich povyšuje sebe chvá- lau, utěšením a nadějí; pak-li ony hynú a kazie se, a srdce také hyne zámutkem a ne- pokorú. Nebo ty věci jsú neustavičné a zhy- nuté, a čím se v nich člověk dál šíří, tiem dále od sebe zacházie a většie proměny a neustavičnosti sobě dobývá. Protož, když apoštol učí lidi věrné o boji duchovniem proti chytrému dáblu, velí jim mieti bedra podkasaná, aby se jich oděv ne- vlekl daleko od nich. Nebo když ďábel vidí, že mnoho věcí zemských okolo sebe má člo- věk a ve všech své srdce má, tehdy on, po- dlé svého úmysla aneb domysla chytrého při- stúpá lecikudys a kde chce k jeho srdci, tam z daleka, kdež najpodobnějie vidí tu ze dna zkaženie těch věcí, v nichž srdce jeho stojí, a s těmi věcmi pojme srdce jeho v ne- řád. A dábel podlé svého diela chytrého mnohotvářně umie a muož oklamati a pod- trhnúti člověka skrze ty věci, nebo v těch věcech jeho přistúpenie i moc jest v tom, k čemuž se srdce přilepí a to při sobě váží a za zisk má. A vida, že jest člověk přile- pen k tomu pro svůj užitek, ruší srdce jeho
75 chách, tiem dále od sebe jest, nebo kdež co má, v tom všudy srdce má podlé řeči Spasitele: „Kde jest poklad tvůj, tu jest i srdce tvé“ [Luk. 12, 34]. A když v těch věcech lidé srdce majie, tehdy jdú po těch věcech, kam ony jdú. Rostú-li vzhuoru a šťastny jsú, srdce v nich povyšuje sebe chvá- lau, utěšením a nadějí; pak-li ony hynú a kazie se, a srdce také hyne zámutkem a ne- pokorú. Nebo ty věci jsú neustavičné a zhy- nuté, a čím se v nich člověk dál šíří, tiem dále od sebe zacházie a většie proměny a neustavičnosti sobě dobývá. Protož, když apoštol učí lidi věrné o boji duchovniem proti chytrému dáblu, velí jim mieti bedra podkasaná, aby se jich oděv ne- vlekl daleko od nich. Nebo když ďábel vidí, že mnoho věcí zemských okolo sebe má člo- věk a ve všech své srdce má, tehdy on, po- dlé svého úmysla aneb domysla chytrého při- stúpá lecikudys a kde chce k jeho srdci, tam z daleka, kdež najpodobnějie vidí tu ze dna zkaženie těch věcí, v nichž srdce jeho stojí, a s těmi věcmi pojme srdce jeho v ne- řád. A dábel podlé svého diela chytrého mnohotvářně umie a muož oklamati a pod- trhnúti člověka skrze ty věci, nebo v těch věcech jeho přistúpenie i moc jest v tom, k čemuž se srdce přilepí a to při sobě váží a za zisk má. A vida, že jest člověk přile- pen k tomu pro svůj užitek, ruší srdce jeho
Strana 76
76 skrze to, a veda je v jiná osidla; neustaví člověk těch věcí k životu, jakož žádá, ale dábel ustaví skrze ně člověka k smrti. Ne- budú ony jeho zbožie, ale on bude skrze ně svá chudoba, nebo připravil jest nepřie- teli svému udici z nich, aby všudy lapán byl. Nebo nepřietel všudy nalezne srdce jeho v nich, ano neduží55), a rozpustil-li je široko okole sebe, nic doma nemuož naléznúti srdce a tato žaloba jde, že nedržie toho přikázanie: „Budeš milovati pána Boha svého ze všeho srdce svého“ atd. [Mat. 22, 37. Protož v duchovniem boji velí apoštol pod- kasati bedra své mysli, aby jako oděv ne- vlekl se okolo člověka, aby nepřietel nelapil za to, ješto se z daleka vleče, a nepovrhl člověka a neusmrtil jeho. Ale když se pod- kaše duchovně, aby skroven byl, ten spolu vešken jest doma, i nemá přístupu k srdci jeho dábel skrze ty věci. Na Piesku, připra- vujiece se k boji, prvé sežhli jsú všecko před- městie, aby nepřietelé přilehúce, neměli se za čím brániti a krýti. A tak oni se zdí lépe se mohú brániti, zkazivše sílu svých nepřá- Též tuto, když, z těch věcí zemských tel.56) 55) = je neduživé, nemocné. 56) Ani tu nelze zjistiti, kdy se tato událost stala. Písek byl v březnu 1420 obsazen od královských, ale již v dubnu t. r. ho zase dobyl Žižka (Tomek, Děj. Pr. IV., str. 33 a 45). Od té doby byl Písek přední baštou Táborů. Kdy v té době bylo mu potřebí činiti
76 skrze to, a veda je v jiná osidla; neustaví člověk těch věcí k životu, jakož žádá, ale dábel ustaví skrze ně člověka k smrti. Ne- budú ony jeho zbožie, ale on bude skrze ně svá chudoba, nebo připravil jest nepřie- teli svému udici z nich, aby všudy lapán byl. Nebo nepřietel všudy nalezne srdce jeho v nich, ano neduží55), a rozpustil-li je široko okole sebe, nic doma nemuož naléznúti srdce a tato žaloba jde, že nedržie toho přikázanie: „Budeš milovati pána Boha svého ze všeho srdce svého“ atd. [Mat. 22, 37. Protož v duchovniem boji velí apoštol pod- kasati bedra své mysli, aby jako oděv ne- vlekl se okolo člověka, aby nepřietel nelapil za to, ješto se z daleka vleče, a nepovrhl člověka a neusmrtil jeho. Ale když se pod- kaše duchovně, aby skroven byl, ten spolu vešken jest doma, i nemá přístupu k srdci jeho dábel skrze ty věci. Na Piesku, připra- vujiece se k boji, prvé sežhli jsú všecko před- městie, aby nepřietelé přilehúce, neměli se za čím brániti a krýti. A tak oni se zdí lépe se mohú brániti, zkazivše sílu svých nepřá- Též tuto, když, z těch věcí zemských tel.56) 55) = je neduživé, nemocné. 56) Ani tu nelze zjistiti, kdy se tato událost stala. Písek byl v březnu 1420 obsazen od královských, ale již v dubnu t. r. ho zase dobyl Žižka (Tomek, Děj. Pr. IV., str. 33 a 45). Od té doby byl Písek přední baštou Táborů. Kdy v té době bylo mu potřebí činiti
Strana 77
77 nenadělá posádek proti sobě, doma savra se, najvěčí moc má proti němu a nedá je- mu přístupu k sobě v ničemž skrze ty věci. Protož nedarmoť Spasitel die: „Ktož se ne- odpovie všech věcí, jimiž vládne, nemuož býti můj služebník“ [Luk. 14, 33]. Nebo takový neodpověděv se všeho, nemuož se naučiti těm věcem, kterýmž učí pán Ježíš. Pak-li by se naučil, ale neostane v nich, nebo dábel při- stúpí skrze ty věci zemské, zbaví jeho učení Kristova, i nebude učedlník Kristóv, nebo brzy a hotově zbude Kristovy viery a milosti [k] bližním. Upadl v lakomstvie, v lakotu, v le- nost, v smilstvie a v jiné nepravosti mnohé, A jisté jest, žeť nemohú lidé s těmi věcmi do božieho boje vjíti, nebo vše dábel po- razí a oslepí skrze ty věci, vida, že jsú při- vázáni lidé k tomu a milujie život tělesný a ty věci zemské pro ten život57) tělestný, i pojme je v nepravosti mnohé skrze to a vidí, že jsme lháři a naše srdce nenie s Bo- hem: protož skrze ty věci brzy nás dábek uvalí v zlost, vida, že srdce naše nehledá Boha, ale těch věcí a bez moci nás činie A čím dále vkročíme v rozmnoženie těch věcí, tiem menší moc máme v sobě duchovní, ale čím viece zniknem těm aneb těch věcí, tiem jsme pevnější a bezpečnější v tomto. takové opatření proti nepřátelům, nevíme. Je zají- mavé, že Chelčický o tom píše jako o věci současné. 37) V rukopise: proto život'.
77 nenadělá posádek proti sobě, doma savra se, najvěčí moc má proti němu a nedá je- mu přístupu k sobě v ničemž skrze ty věci. Protož nedarmoť Spasitel die: „Ktož se ne- odpovie všech věcí, jimiž vládne, nemuož býti můj služebník“ [Luk. 14, 33]. Nebo takový neodpověděv se všeho, nemuož se naučiti těm věcem, kterýmž učí pán Ježíš. Pak-li by se naučil, ale neostane v nich, nebo dábel při- stúpí skrze ty věci zemské, zbaví jeho učení Kristova, i nebude učedlník Kristóv, nebo brzy a hotově zbude Kristovy viery a milosti [k] bližním. Upadl v lakomstvie, v lakotu, v le- nost, v smilstvie a v jiné nepravosti mnohé, A jisté jest, žeť nemohú lidé s těmi věcmi do božieho boje vjíti, nebo vše dábel po- razí a oslepí skrze ty věci, vida, že jsú při- vázáni lidé k tomu a milujie život tělesný a ty věci zemské pro ten život57) tělestný, i pojme je v nepravosti mnohé skrze to a vidí, že jsme lháři a naše srdce nenie s Bo- hem: protož skrze ty věci brzy nás dábek uvalí v zlost, vida, že srdce naše nehledá Boha, ale těch věcí a bez moci nás činie A čím dále vkročíme v rozmnoženie těch věcí, tiem menší moc máme v sobě duchovní, ale čím viece zniknem těm aneb těch věcí, tiem jsme pevnější a bezpečnější v tomto. takové opatření proti nepřátelům, nevíme. Je zají- mavé, že Chelčický o tom píše jako o věci současné. 37) V rukopise: proto život'.
Strana 78
78 Protož die apoštol jinde: „Všeliký, jenž v boji bojuje, ode všech věcí se zdržuje; a oni zajisté aby porušenú korunu vzali, ale my neporušenú.“ [1. Kor. 9, 25.] A tu zjev- ně apoštol tělestný boj přivodí na příklad, kterak ti lidé ode všech věcí se zdržujie, chtiece v boj jíti, aby nic neměli zbytečného, ješto by je obtiežilo nebo zaneprázdnilo nebo překáželo jim, jediné oděnie a braň majie, ješto jim prospěšné k boji. A die, že oni takové pilnosti a nebezpečenstvie života pod- stupujie proto, aby vzali korunu neb odplatu porušenú, ješto zhyne a zkazí se: penieze, rúcho, koně a oděnie. To jest jich ta odplata porušená. Ale my máme boj duchovní a od- platu věčnú v nebi. Kterak nerovně a ne- podobně máme se zdržovati od těch věcí, kteréž by nám překážely v tomto boji pil- nějšiem, a pro takovú odplatu tak drahú Ale kte jest v nás srdce tak hotové a smělé, ješto by se odvážilo tak brzy všech věcí i života pro věčný život, jako se odváží mar- ní lidé všech věcí i života a běžie v ty boje tělestné, chtiece malý statek životu zacho- vati a obrániti, i zbudú tam života tak pro marnú věc; a kto je ujistie spasením, když se tak krvavě tepú o zbožie? Opět apoštol die k Thimoteovi, k učedl- níku svému: „Pracuj jako dobrý rytieř Je- zukristóv. Nižádný, ješto Bohu rytěřuje, ne- plete se v světské věci, aby se zlíbil, jemuž
78 Protož die apoštol jinde: „Všeliký, jenž v boji bojuje, ode všech věcí se zdržuje; a oni zajisté aby porušenú korunu vzali, ale my neporušenú.“ [1. Kor. 9, 25.] A tu zjev- ně apoštol tělestný boj přivodí na příklad, kterak ti lidé ode všech věcí se zdržujie, chtiece v boj jíti, aby nic neměli zbytečného, ješto by je obtiežilo nebo zaneprázdnilo nebo překáželo jim, jediné oděnie a braň majie, ješto jim prospěšné k boji. A die, že oni takové pilnosti a nebezpečenstvie života pod- stupujie proto, aby vzali korunu neb odplatu porušenú, ješto zhyne a zkazí se: penieze, rúcho, koně a oděnie. To jest jich ta odplata porušená. Ale my máme boj duchovní a od- platu věčnú v nebi. Kterak nerovně a ne- podobně máme se zdržovati od těch věcí, kteréž by nám překážely v tomto boji pil- nějšiem, a pro takovú odplatu tak drahú Ale kte jest v nás srdce tak hotové a smělé, ješto by se odvážilo tak brzy všech věcí i života pro věčný život, jako se odváží mar- ní lidé všech věcí i života a běžie v ty boje tělestné, chtiece malý statek životu zacho- vati a obrániti, i zbudú tam života tak pro marnú věc; a kto je ujistie spasením, když se tak krvavě tepú o zbožie? Opět apoštol die k Thimoteovi, k učedl- níku svému: „Pracuj jako dobrý rytieř Je- zukristóv. Nižádný, ješto Bohu rytěřuje, ne- plete se v světské věci, aby se zlíbil, jemuž
Strana 79
79 se jest zkusil; nebo i ten, jenž v boji bo- juje, nebude korunován, leč řádně bude bo- jovati.“ [2. Tim. 2, 4—5.] A tu opět učí a ponúká apoštol věrného sluhy Kristova a rytieře duchovnieho, aby pracoval u boji božiem, a die, že nižádný člověk, ješto Bohu rytěřuje v jeho boji duchovniem, neplete se v světské věci plésti. A die, že „neplette se“ chtie v tento boj jíti, že se nemají takoví jest z té příčiny, což muož spatřeno zjev- neboť ktož chtie mieti světské věci s poko- jem a vlásti jimi, musie pilnost a snažnost k nim přiložiti, a jakž jich budú pilni, tak se v ně upletú, že ne oni jimi vlásti budú, ale ony jimi; povedú v to, což jsú samy. Protož zapletú v ně srdce i život, že nižád- ného pokoje, ani svobody nebudú mieti v svě- domí; jako pletenie mezi kolím budú drženi od těch věcí. I die apoštol, proč se takoví nepletú v světské věci, a že proto, aby se tomu zlíbili, komu jsú se zkusili. To jest, aby se Bohu zlíbili, u něhož rytěřujie. Nebo zaple- tení lidé v svět nemohú se Bohu líbiti, pro- tože nemajie srdce svého u sebe, ale v těch věcech, v které jsú se upletli. A potom die: „Nebo i ten, jenž v boji bojuje, nebude korunován, leč řádně bude bojovati“, to jest, že nevezme odplaty, ne- bude-li statečný a múdrý v boji, snažně tepá a nepobiehaje pryč, nestraše jiných, nečině zmatkóv jiným v boji. Též tuto v duchov-
79 se jest zkusil; nebo i ten, jenž v boji bo- juje, nebude korunován, leč řádně bude bo- jovati.“ [2. Tim. 2, 4—5.] A tu opět učí a ponúká apoštol věrného sluhy Kristova a rytieře duchovnieho, aby pracoval u boji božiem, a die, že nižádný člověk, ješto Bohu rytěřuje v jeho boji duchovniem, neplete se v světské věci plésti. A die, že „neplette se“ chtie v tento boj jíti, že se nemají takoví jest z té příčiny, což muož spatřeno zjev- neboť ktož chtie mieti světské věci s poko- jem a vlásti jimi, musie pilnost a snažnost k nim přiložiti, a jakž jich budú pilni, tak se v ně upletú, že ne oni jimi vlásti budú, ale ony jimi; povedú v to, což jsú samy. Protož zapletú v ně srdce i život, že nižád- ného pokoje, ani svobody nebudú mieti v svě- domí; jako pletenie mezi kolím budú drženi od těch věcí. I die apoštol, proč se takoví nepletú v světské věci, a že proto, aby se tomu zlíbili, komu jsú se zkusili. To jest, aby se Bohu zlíbili, u něhož rytěřujie. Nebo zaple- tení lidé v svět nemohú se Bohu líbiti, pro- tože nemajie srdce svého u sebe, ale v těch věcech, v které jsú se upletli. A potom die: „Nebo i ten, jenž v boji bojuje, nebude korunován, leč řádně bude bojovati“, to jest, že nevezme odplaty, ne- bude-li statečný a múdrý v boji, snažně tepá a nepobiehaje pryč, nestraše jiných, nečině zmatkóv jiným v boji. Též tuto v duchov-
Strana 80
80 niem boji a nerovně viec musí strach tělest- ný odvrci a všecko zabiti, což se jemu v ruce dostane. Jinak nebude boj řádný, když se má bíti s nepřátely duchovními, ano se je- mu nechce nikterých zabiti, radějie by s nimi pokoj měl. A že duchovní nepřátelé jsú žá- dosti světské a tělesné a dábel je sladí srdci, že se jich nebude chtieti zabiti pro libost, ale pokoj s nimi mieti. A když jich pro libost neztepe, ale ony živy jsúc v těle a v srdci, neslitujieť se nad ním, ale umořie jeho ihned na duši. Když jich jest on nechtěl zabiti, protož nebude řádné bojovánie jeho. Opět neřádně bojuje, když se zaplétá a vobtěžuje světskými věcmi i nesrozumie boji duchovnie mu. Protož někdy se postaví a potom oslabí, a nesrozuměje boji, upadne nepřátelóm v ruce, nebo uteče, steskna sobě, a protož nevezme odplaty. A že tuto všecko pilné věci apoštol praví o tom boji duchovniem. A počátek řeči jest o tom, abychom bedra podkasali. A to jest pilné podkasati be[d)ra mysli své v těch vě- cech pověděných. Též pilné jest podkasati se od přiezni světských lidí, nebo tu také srdce křivé přilípá škodně a odvedeno bývá od Boha, a v osidla těžká zavodí dábel skrze přiezeň tovařišstvie a přátel přirozených, tak že nepozná toho člověk snadně, protože jsú pochotné věci tělu mieti přiezeň mnohých přátel a tovařišstvie, a v té přiezni kteraks
80 niem boji a nerovně viec musí strach tělest- ný odvrci a všecko zabiti, což se jemu v ruce dostane. Jinak nebude boj řádný, když se má bíti s nepřátely duchovními, ano se je- mu nechce nikterých zabiti, radějie by s nimi pokoj měl. A že duchovní nepřátelé jsú žá- dosti světské a tělesné a dábel je sladí srdci, že se jich nebude chtieti zabiti pro libost, ale pokoj s nimi mieti. A když jich pro libost neztepe, ale ony živy jsúc v těle a v srdci, neslitujieť se nad ním, ale umořie jeho ihned na duši. Když jich jest on nechtěl zabiti, protož nebude řádné bojovánie jeho. Opět neřádně bojuje, když se zaplétá a vobtěžuje světskými věcmi i nesrozumie boji duchovnie mu. Protož někdy se postaví a potom oslabí, a nesrozuměje boji, upadne nepřátelóm v ruce, nebo uteče, steskna sobě, a protož nevezme odplaty. A že tuto všecko pilné věci apoštol praví o tom boji duchovniem. A počátek řeči jest o tom, abychom bedra podkasali. A to jest pilné podkasati be[d)ra mysli své v těch vě- cech pověděných. Též pilné jest podkasati se od přiezni světských lidí, nebo tu také srdce křivé přilípá škodně a odvedeno bývá od Boha, a v osidla těžká zavodí dábel skrze přiezeň tovařišstvie a přátel přirozených, tak že nepozná toho člověk snadně, protože jsú pochotné věci tělu mieti přiezeň mnohých přátel a tovařišstvie, a v té přiezni kteraks
Strana 81
81 dábel pochytí člověka v mnohé zlé a v nedo- patřené, že se chtie zlíbiti jedni druhým, jdau v zlé věci jedni druhým k libosti a chvály hledajie jedni od druhých. A netoliko to zlé jest z té příčiny, což muož spatřeno zjev- ně býti, ale že dábel má miesto v té přiezni přátel a tovaryšstvie. Přistúpíť k člověku z da- leka a tvrdě, aby skrze ty přiezně železné úmysly zlámány byly a odstúpenie od viery. A to jest jistě shledáno před námi, že pro to milovánie tělestných přátel a tovaryšstva odstúpili jsú od viery mnozí a povolili jsú těm věcem, ješto jsú zjlevně proti božímu přikázání, a v těžké věci zapletli jsú se, že z nich nesnadno vyjdú. A co se jest pá- duov stalo těžkých pro ty přiezně, ješto jsú z[jlevni na některých lidech duchovních, ztra- cenie panenstvie, vdovstvie, pokoje duchov- nieho a mnohých cností a svědomie dobrého a uvedení těžkých pohoršení v lid, a to vše pro ty přézně přátel známých a tovaři- stvie! A to dábel nesprostně jednal jest i ještě jedná, a netoliko skrze samu přiezeň, ale i jiné přístupy maje daleké a nedomněné k lidem skrze přiezeň. A že tak dlúho stojí jeho chyt- rost za tú přiezní, až svého dočeká a vy- vrátí člověka z dobrého počátku i z úmysla dobrého i z pokoje srdce, protož Spasitel, věda, že jest nelze lidem podlé Boha zuo- stati, i die: „Ktož jde po mně a nemá v ne- O boji duchovním a O trojím lidu. 6
81 dábel pochytí člověka v mnohé zlé a v nedo- patřené, že se chtie zlíbiti jedni druhým, jdau v zlé věci jedni druhým k libosti a chvály hledajie jedni od druhých. A netoliko to zlé jest z té příčiny, což muož spatřeno zjev- ně býti, ale že dábel má miesto v té přiezni přátel a tovaryšstvie. Přistúpíť k člověku z da- leka a tvrdě, aby skrze ty přiezně železné úmysly zlámány byly a odstúpenie od viery. A to jest jistě shledáno před námi, že pro to milovánie tělestných přátel a tovaryšstva odstúpili jsú od viery mnozí a povolili jsú těm věcem, ješto jsú zjlevně proti božímu přikázání, a v těžké věci zapletli jsú se, že z nich nesnadno vyjdú. A co se jest pá- duov stalo těžkých pro ty přiezně, ješto jsú z[jlevni na některých lidech duchovních, ztra- cenie panenstvie, vdovstvie, pokoje duchov- nieho a mnohých cností a svědomie dobrého a uvedení těžkých pohoršení v lid, a to vše pro ty přézně přátel známých a tovaři- stvie! A to dábel nesprostně jednal jest i ještě jedná, a netoliko skrze samu přiezeň, ale i jiné přístupy maje daleké a nedomněné k lidem skrze přiezeň. A že tak dlúho stojí jeho chyt- rost za tú přiezní, až svého dočeká a vy- vrátí člověka z dobrého počátku i z úmysla dobrého i z pokoje srdce, protož Spasitel, věda, že jest nelze lidem podlé Boha zuo- stati, i die: „Ktož jde po mně a nemá v ne- O boji duchovním a O trojím lidu. 6
Strana 82
82 návisti otce, mateře, bratří, sestr, synóv, dcer, ten nemuož býti mým učedlníkem.“ [Luk. 14, 26. A to jest řeč hrozná, kto by se jie bál, když nemuož býti učedlníkem jeho. Ta se věc nepromění pro nižádné výmluvy. Ač by kto řekl: „Nemohu nechati té mi- losti“, nebo Jsú milí velmi“ neb jinak řka, že, mi neškodí ta milost, mohu já s tiem také i Bohu slúžiti a jeho milovati, ale pevnějšiet jest tato pravda, než tyto omluvy. Když die, že nemuož, tomu má býti věřeno, ale ne omluvám lidí tělestných. A sv. Jakub die: „Cizoložníci, neviete-li, že přiezeň tohoto světa nepřietelkyně jest Bohu? Protož, ktožkolivěk bude chtieti býti přietel tohoto světa, ne- přietelem božím se ustavuje“ [Jak. 4, 4]. Apo- štol také die: „Bych se ještě lidem líbil, sluha bych Ježíše Krista nebyl.“ [Gal. 1, 10. A v těch písmiech zjevně, kterak by člo- věk darmo mnohá jiná úsilé vedl, a to chtě Bohu slúžiti, a když přiezni přátel i jiných světských lidí nepotupí, vždy nepřietel boží jest. Nebo odjímá srdce člověku ta přiezeň a dává jeho světu a dáblu. A tak i dojde dábel člověka skrze tu přiezeň, ješto by ji- nak neměl tak snadně přístupu k němu. Pro- tož apoštol teď velí podkasati se v tom, aby skrze tu přiezeň ne sám slal srdce sám od sebe, ale aby doma měl, aby tudy boje ne- ztratil, maje je ve mnohých lidech. A ti lidé
82 návisti otce, mateře, bratří, sestr, synóv, dcer, ten nemuož býti mým učedlníkem.“ [Luk. 14, 26. A to jest řeč hrozná, kto by se jie bál, když nemuož býti učedlníkem jeho. Ta se věc nepromění pro nižádné výmluvy. Ač by kto řekl: „Nemohu nechati té mi- losti“, nebo Jsú milí velmi“ neb jinak řka, že, mi neškodí ta milost, mohu já s tiem také i Bohu slúžiti a jeho milovati, ale pevnějšiet jest tato pravda, než tyto omluvy. Když die, že nemuož, tomu má býti věřeno, ale ne omluvám lidí tělestných. A sv. Jakub die: „Cizoložníci, neviete-li, že přiezeň tohoto světa nepřietelkyně jest Bohu? Protož, ktožkolivěk bude chtieti býti přietel tohoto světa, ne- přietelem božím se ustavuje“ [Jak. 4, 4]. Apo- štol také die: „Bych se ještě lidem líbil, sluha bych Ježíše Krista nebyl.“ [Gal. 1, 10. A v těch písmiech zjevně, kterak by člo- věk darmo mnohá jiná úsilé vedl, a to chtě Bohu slúžiti, a když přiezni přátel i jiných světských lidí nepotupí, vždy nepřietel boží jest. Nebo odjímá srdce člověku ta přiezeň a dává jeho světu a dáblu. A tak i dojde dábel člověka skrze tu přiezeň, ješto by ji- nak neměl tak snadně přístupu k němu. Pro- tož apoštol teď velí podkasati se v tom, aby skrze tu přiezeň ne sám slal srdce sám od sebe, ale aby doma měl, aby tudy boje ne- ztratil, maje je ve mnohých lidech. A ti lidé
Strana 83
83 majie své srdce v světě i povlekú oni toto srdce po sobě v svět a v dábla skrze přie- zeň. A s čím jest nemohl sám přistúpiti k to- mu srdci, s tiem přistúpí skrže přietele k ně- mu a porazí jej. Protož potřebné jest pod- kasati se v také přiezni, aby ta mysl neblú- dila a nebyla podtržena těžce skrze tu přie- zeň. Též muožem rozuměti o některých sta- vích i úřadech, v nichž srdce těžce zajde samo od sebe, že žena k muži těžce přilne milostí a muž k ženě, a potom oba k dě- tem, a potom oba k hospodářství, tak že nesnadno srdce doma jest, když vždy pečuje a vylévá se, chtě, aby vše řádně bylo zjed- náno, a když to nejde po vóli, tehdy pro to mnoho nepokojóv, hněvóv. A skrze ty věci snadně dábel přistúpí k tomu srdci i do- bude jeho. Též se děje těm, ješto jsú úředníci, ti také muosie jiným živi býti, jinde musie býti kromě sebe a doma nic srdcem svým, a to vše jest jako oděv dlúhý, vleka se da- lekuo po zemi za člověkem, a ktož by chtěl usmrtiti jeho, ten lapí za to neskrovné rú- cho, ješto se vleče po zemi, i povrže jeho. Též mysl neskrovná, daleko ve mnohých vě- cech pustivši žádosti, nenie zpuosobena u boží boj, tak se neokasavši. A řiedko pohřiechu takoví jdú v boží boj; pakli se kdy poku- sie, ale pro ten nezpuosob brzo budú pře- moženi.
83 majie své srdce v světě i povlekú oni toto srdce po sobě v svět a v dábla skrze přie- zeň. A s čím jest nemohl sám přistúpiti k to- mu srdci, s tiem přistúpí skrže přietele k ně- mu a porazí jej. Protož potřebné jest pod- kasati se v také přiezni, aby ta mysl neblú- dila a nebyla podtržena těžce skrze tu přie- zeň. Též muožem rozuměti o některých sta- vích i úřadech, v nichž srdce těžce zajde samo od sebe, že žena k muži těžce přilne milostí a muž k ženě, a potom oba k dě- tem, a potom oba k hospodářství, tak že nesnadno srdce doma jest, když vždy pečuje a vylévá se, chtě, aby vše řádně bylo zjed- náno, a když to nejde po vóli, tehdy pro to mnoho nepokojóv, hněvóv. A skrze ty věci snadně dábel přistúpí k tomu srdci i do- bude jeho. Též se děje těm, ješto jsú úředníci, ti také muosie jiným živi býti, jinde musie býti kromě sebe a doma nic srdcem svým, a to vše jest jako oděv dlúhý, vleka se da- lekuo po zemi za člověkem, a ktož by chtěl usmrtiti jeho, ten lapí za to neskrovné rú- cho, ješto se vleče po zemi, i povrže jeho. Též mysl neskrovná, daleko ve mnohých vě- cech pustivši žádosti, nenie zpuosobena u boží boj, tak se neokasavši. A řiedko pohřiechu takoví jdú v boží boj; pakli se kdy poku- sie, ale pro ten nezpuosob brzo budú pře- moženi.
Strana 84
84 Jinak ještě máme podkasati bedra své mysli, to jest majiece pilné bděnic, sobě na paměti se držicce a v rozumu všecko podlé pravdy rozsuzujiece, patřiece všudy okolo se- be, co se kde děje okolo nás, vnitřníma oči- ma. Nebo mnohá vstúpenic dáblova jsú v srdce naše z těch věcí, ješto jsú okolo nás, skrze smysly nebo čichy naše. A ta vstúpenie jsú počátkové zlých myšlení, žá- dostí, popuzení v srdci našem, počátkové jsú nepokoje, srdce roztržení. Protož, ktož po- kaše svú mysl tak, aby nelotrovala všudy, a na paměti se má, vše súdí v rozumu, což vstupuje tam, a ihned počíná boj proti to- mu, ten snadně přemuož zlé věci. Nebo majie tepruv všecka pokušenie, kteráž se v srdci počínajie skrze myšlenie anebo vstúpenie v mysl nějaké nepokory nebo bludu, a když se to ihned počíná a boj se proti tomu po- čne, tehdy ihned u počátku pokušenie pře- muož. Ale to jediné v těch muož býti, ješto bedlivě stojie, patřiece na své srdce, co v ně vstupuje, a na příčiny, které podlé něho jsút podlé člověka, z nichž se rodí pokušenic, a nad tiem nade všiem bdí rozum světlý v tom člověku, kterýž má bázeň boží v sobě. A takový vidí tento svět vešken plný všeho zlého a jsa jako přístroj hřiecha a všech bluduov. Též údové těla našeho, jenž jsú oděnie hřiecha, nediem, by sami o sobě byli odě-
84 Jinak ještě máme podkasati bedra své mysli, to jest majiece pilné bděnic, sobě na paměti se držicce a v rozumu všecko podlé pravdy rozsuzujiece, patřiece všudy okolo se- be, co se kde děje okolo nás, vnitřníma oči- ma. Nebo mnohá vstúpenic dáblova jsú v srdce naše z těch věcí, ješto jsú okolo nás, skrze smysly nebo čichy naše. A ta vstúpenie jsú počátkové zlých myšlení, žá- dostí, popuzení v srdci našem, počátkové jsú nepokoje, srdce roztržení. Protož, ktož po- kaše svú mysl tak, aby nelotrovala všudy, a na paměti se má, vše súdí v rozumu, což vstupuje tam, a ihned počíná boj proti to- mu, ten snadně přemuož zlé věci. Nebo majie tepruv všecka pokušenie, kteráž se v srdci počínajie skrze myšlenie anebo vstúpenie v mysl nějaké nepokory nebo bludu, a když se to ihned počíná a boj se proti tomu po- čne, tehdy ihned u počátku pokušenie pře- muož. Ale to jediné v těch muož býti, ješto bedlivě stojie, patřiece na své srdce, co v ně vstupuje, a na příčiny, které podlé něho jsút podlé člověka, z nichž se rodí pokušenic, a nad tiem nade všiem bdí rozum světlý v tom člověku, kterýž má bázeň boží v sobě. A takový vidí tento svět vešken plný všeho zlého a jsa jako přístroj hřiecha a všech bluduov. Též údové těla našeho, jenž jsú oděnie hřiecha, nediem, by sami o sobě byli odě-
Strana 85
85 nie hřiecha, ale z příčiny. Nebo nenie zlé viděti, ani slyšeti, ani mluviti, to vše samo nenie zlé, ale že jest srdce uprostřed těch úduov, a svět marný a dábel jest řemesl- ník všech zlostí a vede a zpravuje vešken svět, aby táhl jeho cestú ve všech věcech, aby každý jeho následoval, tak byl živ a tak olblcoval, aby jiným svým obcováním na pád byl. A když tak zlé spolu obcová- nie mnozí zlí lidé majie, to všecko vidí a slyší a s tiem tovařišstvie má člověk ten, ješto žádá spasenie, uprostřed toho zlého přebývá. A ten člověk má v sobě srdce zlé; všecko, což vidí neb slyší, čeho se dotýká, co okolo něho stojí, to všecko v se pochopí, se všicm se zaneprázdní, a uveda v se ten cizí a daleký neřád, i bude tiem všiem ne- řádem poraženo a v zlosti okolo se obcu- jície skrze své čichy58) bude obaleno. Pro- tož ten, ktož se Boha bojí, musí bdieti nad tiem, na paměti se maje a skrze pravé světlo rozumu všecko patře, odkud by jemu 1 těch věcí která škoda mohla přijíti, aby ji z daleka spatřil, aby v to zlé, ješto okolo stojí, neuvedl srdce svého skrze ty čichy. A uprostřed těch čichóv srdce přieliš zlé a skřivené stojí, a což vidíta oči na sobě neb okolo sebe libého srdci aneb urážlivého, aneb co se dotýkáta ruce, z toho ze všeho 38) smysly tělesné.
85 nie hřiecha, ale z příčiny. Nebo nenie zlé viděti, ani slyšeti, ani mluviti, to vše samo nenie zlé, ale že jest srdce uprostřed těch úduov, a svět marný a dábel jest řemesl- ník všech zlostí a vede a zpravuje vešken svět, aby táhl jeho cestú ve všech věcech, aby každý jeho následoval, tak byl živ a tak olblcoval, aby jiným svým obcováním na pád byl. A když tak zlé spolu obcová- nie mnozí zlí lidé majie, to všecko vidí a slyší a s tiem tovařišstvie má člověk ten, ješto žádá spasenie, uprostřed toho zlého přebývá. A ten člověk má v sobě srdce zlé; všecko, což vidí neb slyší, čeho se dotýká, co okolo něho stojí, to všecko v se pochopí, se všicm se zaneprázdní, a uveda v se ten cizí a daleký neřád, i bude tiem všiem ne- řádem poraženo a v zlosti okolo se obcu- jície skrze své čichy58) bude obaleno. Pro- tož ten, ktož se Boha bojí, musí bdieti nad tiem, na paměti se maje a skrze pravé světlo rozumu všecko patře, odkud by jemu 1 těch věcí která škoda mohla přijíti, aby ji z daleka spatřil, aby v to zlé, ješto okolo stojí, neuvedl srdce svého skrze ty čichy. A uprostřed těch čichóv srdce přieliš zlé a skřivené stojí, a což vidíta oči na sobě neb okolo sebe libého srdci aneb urážlivého, aneb co se dotýkáta ruce, z toho ze všeho 38) smysly tělesné.
Strana 86
86 těžká myšlenie v se béře to zlé srdce a ve všem padá. A najviece v přiezniech ženy na mužiech skrze patřenie těžkú ránu berú a mužie zase též [skrze] těla ženská; neb se jich dotýkajiece, ihned budú zraněni zlými myšle ními. Protož právě jsú oděnie hřiecha ti údo- vé neb čichové těla našeho a jsú poslové toho srdce zlého a jsú brány, aby vešken svět stěhoval se v to srdce skrze ty čichy. Protož kto chce v boji bojovati, ten musí to všecko podkasati a bdieti nad tiem styd- livě a s bázní střeha úduov těla svého, aby ne všudy hleděl, ne všudy poslúchal, ne vše- ho mluvil, ne všemu se přiměšoval a od příčin škodných odstupoval. Také bdieti musí v rozumu na všecko patře a najviece na to zlé srdce, aby nad ním nespal hledě na to, co se v něm kdy počíná roditi. Musí také bdieti a rozsuzovati ty přístupy dáb- lovy, od koho aneb kdy by co takového nebezpečenstvie bylo, ješto by srdce mohlo upadnúti v taký neřád skrze viděnie, sly- šenie, mluvenie, dotýkánie, skrze přichýlenie náramné k něčemu, skrze pilnosti. To vše cko má býti okasáno a bdieti nad tiem pil- nost položiece, s rozmyslem na všecko patří- ce, které věci odkud povstávajie a z čeho se rodie, aby se ihned proti nim postavil, aby potom ty škodné věci, rozmohúce se, i neosiehly srdce a nepokoje neučinily v něm aneb zlého počátku v nějakém pokušenie,
86 těžká myšlenie v se béře to zlé srdce a ve všem padá. A najviece v přiezniech ženy na mužiech skrze patřenie těžkú ránu berú a mužie zase též [skrze] těla ženská; neb se jich dotýkajiece, ihned budú zraněni zlými myšle ními. Protož právě jsú oděnie hřiecha ti údo- vé neb čichové těla našeho a jsú poslové toho srdce zlého a jsú brány, aby vešken svět stěhoval se v to srdce skrze ty čichy. Protož kto chce v boji bojovati, ten musí to všecko podkasati a bdieti nad tiem styd- livě a s bázní střeha úduov těla svého, aby ne všudy hleděl, ne všudy poslúchal, ne vše- ho mluvil, ne všemu se přiměšoval a od příčin škodných odstupoval. Také bdieti musí v rozumu na všecko patře a najviece na to zlé srdce, aby nad ním nespal hledě na to, co se v něm kdy počíná roditi. Musí také bdieti a rozsuzovati ty přístupy dáb- lovy, od koho aneb kdy by co takového nebezpečenstvie bylo, ješto by srdce mohlo upadnúti v taký neřád skrze viděnie, sly- šenie, mluvenie, dotýkánie, skrze přichýlenie náramné k něčemu, skrze pilnosti. To vše cko má býti okasáno a bdieti nad tiem pil- nost položiece, s rozmyslem na všecko patří- ce, které věci odkud povstávajie a z čeho se rodie, aby se ihned proti nim postavil, aby potom ty škodné věci, rozmohúce se, i neosiehly srdce a nepokoje neučinily v něm aneb zlého počátku v nějakém pokušenie,
Strana 87
87 že by tak potom i s žalostí nesnadno toho polepšil. Protož podkasati velí bedra své mysli v pravdě, všecko v pravdě ostřiehajiece a vše v pravdu uvodiece v takových věcech již pověděných, aby tak nebyl bezpečný a zle nedbavý, rozpuštěný a rozlitý, ke všemu se miese, se vším se tovařiše, všemu křídle opravuje a sebe zapomínaje a skrze všecko sám v škodu padaje. Jinak v tomto boji ne- prospějem, když široce svú mysl rozpustíme. Potom velí apoštol obléci se v pancéř spra- vedlnosti, kterýž jest potřeben v boji, aby chránil všeho těla od rány nepřietele. A to má býti spravedlnost ta, aby všecko tělo dob- rými skutky okročila a každé miesto prázd- né zastúpila. Ač se nynie nedostává vymlu- viti o něm aneb o tom právě, což slušie k tomu; nebo mnoho jest pověděl apoštol a zavierá tu všecky ctnosti v tom slovu spra vedlnost. Ač plnost zákona jest milovánie, ale snáze nám tomu rozuměti, když rozdielně po stránkách vypravuje, že někdy řiekáme trpělivost, pokora, milosrdenstvie, tichost, po- kojnost, snažnost, opatrnost, věrnost, skrov- nost, čistota, a když takové věci jsú v li- dech, také tomu řiekáme spravedlnost. Neb skrze ty ctnosti jest člověk spravedliv; a kdež jsú takové ctnosti, ty dosahajie se všech stran na člověku, aby vinen nebyl v nižádné věci, aby nepřietel nemohl raniti člověka z té stra- ny; nebo (kam spravedlnost nedosáhá, tu
87 že by tak potom i s žalostí nesnadno toho polepšil. Protož podkasati velí bedra své mysli v pravdě, všecko v pravdě ostřiehajiece a vše v pravdu uvodiece v takových věcech již pověděných, aby tak nebyl bezpečný a zle nedbavý, rozpuštěný a rozlitý, ke všemu se miese, se vším se tovařiše, všemu křídle opravuje a sebe zapomínaje a skrze všecko sám v škodu padaje. Jinak v tomto boji ne- prospějem, když široce svú mysl rozpustíme. Potom velí apoštol obléci se v pancéř spra- vedlnosti, kterýž jest potřeben v boji, aby chránil všeho těla od rány nepřietele. A to má býti spravedlnost ta, aby všecko tělo dob- rými skutky okročila a každé miesto prázd- né zastúpila. Ač se nynie nedostává vymlu- viti o něm aneb o tom právě, což slušie k tomu; nebo mnoho jest pověděl apoštol a zavierá tu všecky ctnosti v tom slovu spra vedlnost. Ač plnost zákona jest milovánie, ale snáze nám tomu rozuměti, když rozdielně po stránkách vypravuje, že někdy řiekáme trpělivost, pokora, milosrdenstvie, tichost, po- kojnost, snažnost, opatrnost, věrnost, skrov- nost, čistota, a když takové věci jsú v li- dech, také tomu řiekáme spravedlnost. Neb skrze ty ctnosti jest člověk spravedliv; a kdež jsú takové ctnosti, ty dosahajie se všech stran na člověku, aby vinen nebyl v nižádné věci, aby nepřietel nemohl raniti člověka z té stra- ny; nebo (kam spravedlnost nedosáhá, tu
Strana 88
88 miesto dábel má raniti člověka. Ale já těch cností neumiem šířiti v řeči, neb jsú ve mně úzky podlé skutkuov svých, než málo o spra- vedlnosti dotknu. A že jí tak majie tak oby- čej řiekati, spravedlnost jest to každému dáti, což na něho slušie, a bližniemu též; ale Bohu by slušalo mnoho dáti, ale chudý člověk ne- muož mnoho dáti, když sám od jeho bohat- stvie žádá utěšen býti a vzieti z jeho ruky pokrm a to, což potřebuje. Alevšak to, což má býti spravedlivé, ješto naň slušie, když od nás přijímá, což máme, a že to bylo by spravedlivé, když bychom rozmýšleli to dobré všecko, kteréž jsme od něho vzali, a z toho abychme jemu chválu a dieky vzdávali a k ně- mu to všecko obrátili zase, a že jsme od něho stvořeni a vykúpeni drahú krví syna jeho milého pro to, abychom byli lid jeho obláštní ke cti jeho, a tak jsúc vykúpeni krví jeho svatú od nepravostí života, aby- chom déle hřiechu neslúžili, ale Bohu živé- mu v svědomí čistém, umyti jsúce od zlé- ho svědomie v krvi syna jeho, abychom pro- to rušili v sobě tu smrtedlnost, kteráž Boha tupí v nás, povyšujíci se a kazéc v nás moc Ducha svatého a život duchovní u vnitřniem člověku. A o tu spravedlnost najviec máme státi, abychom skrze to porušenie59) těla na- šeho neohyzdili té krve aneb kúpě krví syna 50) V rukopise: porušeného'.
88 miesto dábel má raniti člověka. Ale já těch cností neumiem šířiti v řeči, neb jsú ve mně úzky podlé skutkuov svých, než málo o spra- vedlnosti dotknu. A že jí tak majie tak oby- čej řiekati, spravedlnost jest to každému dáti, což na něho slušie, a bližniemu též; ale Bohu by slušalo mnoho dáti, ale chudý člověk ne- muož mnoho dáti, když sám od jeho bohat- stvie žádá utěšen býti a vzieti z jeho ruky pokrm a to, což potřebuje. Alevšak to, což má býti spravedlivé, ješto naň slušie, když od nás přijímá, což máme, a že to bylo by spravedlivé, když bychom rozmýšleli to dobré všecko, kteréž jsme od něho vzali, a z toho abychme jemu chválu a dieky vzdávali a k ně- mu to všecko obrátili zase, a že jsme od něho stvořeni a vykúpeni drahú krví syna jeho milého pro to, abychom byli lid jeho obláštní ke cti jeho, a tak jsúc vykúpeni krví jeho svatú od nepravostí života, aby- chom déle hřiechu neslúžili, ale Bohu živé- mu v svědomí čistém, umyti jsúce od zlé- ho svědomie v krvi syna jeho, abychom pro- to rušili v sobě tu smrtedlnost, kteráž Boha tupí v nás, povyšujíci se a kazéc v nás moc Ducha svatého a život duchovní u vnitřniem člověku. A o tu spravedlnost najviec máme státi, abychom skrze to porušenie59) těla na- šeho neohyzdili té krve aneb kúpě krví syna 50) V rukopise: porušeného'.
Strana 89
89 jeho, spatřiece právě cesty toho těla, kam se chýlí, abychom přiložili všicku péči na to, abychom to porušenie mrtvili v sobě. Ale že často o tom mluvíme, již by nám měly známy býti cesty toho těla porušeného. A že jeho cesty jsú plzké a nestydké, rozkoši, pokoje hledajiece, povýšenie, svobody, po- rsty, nerovnosti, opuštěnie, dobrého zanedbá- nie, v lenosti uloženie, vylévánie sebe u mar- né věci, o pokrm úsilé a péče, bázeň zlá, stud zlý, přiezni dobývanie, ustavičný nepo- koj pro svět a srovnánie s světem, nevěra veliká k Bohu, a to, což muož býti řečeno nepřieznivého a nemilostivého, toť jsú cesty těla našeho. Protož tomu srozumějiece, to v sobě máme mrtviti skrze milost boží, aby- chom neporušili diela božieho skrze tu smrtedl- nost mnohotvářnú [v. sobě a tudy abychom netupili Boha, ale zase abychom se jemu dali ze všeho srdce u poslušenstvie se vším životem i s skutky. Toto také jest spravedlivé, když to vy- znáváme, že Syn boží vydal život na smrt ukrutnú pro milovánie našich duší, abychom my zase též neb týmž dluhem zavázáni byli vydati se pro něho ve všecky nesnáze i zá- mutky, a bude-li vuole jeho k tomu, abychom i na smrt vydali život svůj pro něho. Toto také spravedlivé jest, abychom to, což jsme od Boha daróv přijali, abychom jich nadar- mo nepřijali, ale abychom pečovali v nich,
89 jeho, spatřiece právě cesty toho těla, kam se chýlí, abychom přiložili všicku péči na to, abychom to porušenie mrtvili v sobě. Ale že často o tom mluvíme, již by nám měly známy býti cesty toho těla porušeného. A že jeho cesty jsú plzké a nestydké, rozkoši, pokoje hledajiece, povýšenie, svobody, po- rsty, nerovnosti, opuštěnie, dobrého zanedbá- nie, v lenosti uloženie, vylévánie sebe u mar- né věci, o pokrm úsilé a péče, bázeň zlá, stud zlý, přiezni dobývanie, ustavičný nepo- koj pro svět a srovnánie s světem, nevěra veliká k Bohu, a to, což muož býti řečeno nepřieznivého a nemilostivého, toť jsú cesty těla našeho. Protož tomu srozumějiece, to v sobě máme mrtviti skrze milost boží, aby- chom neporušili diela božieho skrze tu smrtedl- nost mnohotvářnú [v. sobě a tudy abychom netupili Boha, ale zase abychom se jemu dali ze všeho srdce u poslušenstvie se vším životem i s skutky. Toto také jest spravedlivé, když to vy- znáváme, že Syn boží vydal život na smrt ukrutnú pro milovánie našich duší, abychom my zase též neb týmž dluhem zavázáni byli vydati se pro něho ve všecky nesnáze i zá- mutky, a bude-li vuole jeho k tomu, abychom i na smrt vydali život svůj pro něho. Toto také spravedlivé jest, abychom to, což jsme od Boha daróv přijali, abychom jich nadar- mo nepřijali, ale abychom pečovali v nich,
Strana 90
90 hledajiece chvály jeho skrze ně a roz- množenie dobrých skutkuov, aby v nás nic daremnieho nebylo, ani síla života, ani ča- sové mnohých dní, ani uměnie, kteréž má- me, ani povolánie naše, aby to vše skrze pravdu a skutečnost bylo obětováno. Takéž vděčnost vždycky máme ukázati před ním za to, že nám nehodným tak mnoho dob- rého ráčil jest učiniti. A to bude spraved- livé, což jsme od něho vzali, s tiem se zase k němu obrátiti. Spravedlivé jest, když jsme od něho stvořeni a vykúpenie jeho neb jemu v lid obláští, abychom za to sebe se všiem jemu chovali, jemu živi byli ve všem, jakož on nám přikazuje, a jakož muožem rozuměti v jeho řečech vuoli jeho. A jakož naše síla stačí, tak se máme jemu vydati, jemu pod- dáni jsúc, v něho úfajíc, od něho pomoci žádajíc, abychom jeho lid byli a on náš Buoh. Také jest spravedlivé, když upadnem v které nepravosti, abychom se spravedlivi činili, v krvi syna jeho pokánie činiece, želejiece a před ním se ponižujiece za to zlé, abychom pak přistúpili před jeho tvář skrze krev syna jeho. Nebo on činí spravedliva hříšného v krvi syna svého. A když takové spravedlnosti majie lidé k Bohu, dávajiec jemu, což naň slušie, po- dlé toho, jakož jest povědieno v těch řečech, takoví lidé pancéř celý a dosti pevný majie, jenž zakrývá všecko tělo tak, že nebude moci
90 hledajiece chvály jeho skrze ně a roz- množenie dobrých skutkuov, aby v nás nic daremnieho nebylo, ani síla života, ani ča- sové mnohých dní, ani uměnie, kteréž má- me, ani povolánie naše, aby to vše skrze pravdu a skutečnost bylo obětováno. Takéž vděčnost vždycky máme ukázati před ním za to, že nám nehodným tak mnoho dob- rého ráčil jest učiniti. A to bude spraved- livé, což jsme od něho vzali, s tiem se zase k němu obrátiti. Spravedlivé jest, když jsme od něho stvořeni a vykúpenie jeho neb jemu v lid obláští, abychom za to sebe se všiem jemu chovali, jemu živi byli ve všem, jakož on nám přikazuje, a jakož muožem rozuměti v jeho řečech vuoli jeho. A jakož naše síla stačí, tak se máme jemu vydati, jemu pod- dáni jsúc, v něho úfajíc, od něho pomoci žádajíc, abychom jeho lid byli a on náš Buoh. Také jest spravedlivé, když upadnem v které nepravosti, abychom se spravedlivi činili, v krvi syna jeho pokánie činiece, želejiece a před ním se ponižujiece za to zlé, abychom pak přistúpili před jeho tvář skrze krev syna jeho. Nebo on činí spravedliva hříšného v krvi syna svého. A když takové spravedlnosti majie lidé k Bohu, dávajiec jemu, což naň slušie, po- dlé toho, jakož jest povědieno v těch řečech, takoví lidé pancéř celý a dosti pevný majie, jenž zakrývá všecko tělo tak, že nebude moci
Strana 91
91 raniti nepřietel dábel ranú smrtedlnú. Nebo netoliko jest spravedlnost člověka, ale jest spravedlnost božie a moc jeho, když on spra- vedliva činí hřiešného v krvi syna svého a zachovává jeho mocí svú a milostí tak, aby jeho zlohořící nedosáhl a nedotekl se svú ukrutnú zlostí. Pak spravedlivost, kteráž k bližním jest, kterúžto dlužni jsme jim, to jest nám Spa- sitel ukázal v té řeči, kdež die: „Vše, což- koli chcete, aby vám lidé činili, též i vy jim čiňte. To jest zajisté zákon i proroci." [Mat. 7. 12.] Tu zjevně ukazuje nám Pán Kristus spravedlnost, kterúžto muožem číti na sobě a přečísti ji, veliká-li jest, čili malá, neb v čem záleží. A že sobě chcem vždycky dobrému od lidí ve všech věcech, aniž kdy toho súdíme v sobě, chtiece tomu, aby se nám zlé od nich nestalo, protož toho zákona na nás podává a chce jemu od nás pán Je- žíš, abychom se takéž [k] jiným lidem měli, jakož od jiných sobě chceme dobrému. Ale to diem podlé pravdy, jakož při najmenšiem přirozené dobré záleží a chce sobě dobrému. Ale že lidé zlí, lakomí a nemilostiví jinak se majie v tomto, když súdie nemilostivé skut- ky za milost; když zamúcujie jiné a škodie jim, tehdy řkú, že chtie témuž od jiných, budú-li zle činiti. Ale lháři jsú v tom, nebo nemuož to býti, by lidé tak zpět ty řeči plnili, činiece jiným nechut, i pravili, že sobě
91 raniti nepřietel dábel ranú smrtedlnú. Nebo netoliko jest spravedlnost člověka, ale jest spravedlnost božie a moc jeho, když on spra- vedliva činí hřiešného v krvi syna svého a zachovává jeho mocí svú a milostí tak, aby jeho zlohořící nedosáhl a nedotekl se svú ukrutnú zlostí. Pak spravedlivost, kteráž k bližním jest, kterúžto dlužni jsme jim, to jest nám Spa- sitel ukázal v té řeči, kdež die: „Vše, což- koli chcete, aby vám lidé činili, též i vy jim čiňte. To jest zajisté zákon i proroci." [Mat. 7. 12.] Tu zjevně ukazuje nám Pán Kristus spravedlnost, kterúžto muožem číti na sobě a přečísti ji, veliká-li jest, čili malá, neb v čem záleží. A že sobě chcem vždycky dobrému od lidí ve všech věcech, aniž kdy toho súdíme v sobě, chtiece tomu, aby se nám zlé od nich nestalo, protož toho zákona na nás podává a chce jemu od nás pán Je- žíš, abychom se takéž [k] jiným lidem měli, jakož od jiných sobě chceme dobrému. Ale to diem podlé pravdy, jakož při najmenšiem přirozené dobré záleží a chce sobě dobrému. Ale že lidé zlí, lakomí a nemilostiví jinak se majie v tomto, když súdie nemilostivé skut- ky za milost; když zamúcujie jiné a škodie jim, tehdy řkú, že chtie témuž od jiných, budú-li zle činiti. Ale lháři jsú v tom, nebo nemuož to býti, by lidé tak zpět ty řeči plnili, činiece jiným nechut, i pravili, že sobě
Strana 92
92 též chtie od jiných, ano se jedva člověk na- lezne té dobroty, že, když zlé učiní, že sebe dá potrestati z toho zlého, a to ještě když ho kto múdře obejde v tom, ale sám od sebe nestál by o to, aby jeho trestali. Pro- tož ten rozum jest potupený a nevěrný, nebo ten člověk mluvie to, ješto jest lásku odsúdil a ro[z]sál všecku nemilost mezi lidi; protož na potvrzenie své nemilosti a ukrutnosti mluví ten rozum, opak převrátiv řeč boží. Ale sám jest neshledán, by co nelibého strpěl od ji- ných. Protož nemá jemu věřeno býti v tom, by činiece lidé nelibé věci lidem, i řekli, že chtie také sami přijímati nelibost od jiných, když zle budú činiti. Opět jiní jsú lidé proti tomuto vydání zá- kona Kristova, kteříž opět předcházejie to, aby od jiných nic nepřijali, což laskavého jest, proto, aby sami nižádnému nic z lásky neučinili; protož bojiece se, aby v tento zá- kon Kristóv nevnikli, kdež die: „Což chcete, aby vám lidé činili, též vy jim čiňte“, proto radieši sami nepřijmú od lidí toho, což by chtěli i potřebni byli od lidí přijjeti, aby sami také podlé lásky nic nečinili jiným, neb jsú obyklí ve všem obcovati podlé nemilosti- vosti tohoto světa a podlé úmyslóv lakomých lidí a podlé zavázanie trhu a podlé zavá- zanie dluhu, a nad kýmž majie moc, že se jim zavře nájmem nebo mzdú, nad tiem se neslitujie v těžkostech, ale vytáhnú na něm,
92 též chtie od jiných, ano se jedva člověk na- lezne té dobroty, že, když zlé učiní, že sebe dá potrestati z toho zlého, a to ještě když ho kto múdře obejde v tom, ale sám od sebe nestál by o to, aby jeho trestali. Pro- tož ten rozum jest potupený a nevěrný, nebo ten člověk mluvie to, ješto jest lásku odsúdil a ro[z]sál všecku nemilost mezi lidi; protož na potvrzenie své nemilosti a ukrutnosti mluví ten rozum, opak převrátiv řeč boží. Ale sám jest neshledán, by co nelibého strpěl od ji- ných. Protož nemá jemu věřeno býti v tom, by činiece lidé nelibé věci lidem, i řekli, že chtie také sami přijímati nelibost od jiných, když zle budú činiti. Opět jiní jsú lidé proti tomuto vydání zá- kona Kristova, kteříž opět předcházejie to, aby od jiných nic nepřijali, což laskavého jest, proto, aby sami nižádnému nic z lásky neučinili; protož bojiece se, aby v tento zá- kon Kristóv nevnikli, kdež die: „Což chcete, aby vám lidé činili, též vy jim čiňte“, proto radieši sami nepřijmú od lidí toho, což by chtěli i potřebni byli od lidí přijjeti, aby sami také podlé lásky nic nečinili jiným, neb jsú obyklí ve všem obcovati podlé nemilosti- vosti tohoto světa a podlé úmyslóv lakomých lidí a podlé zavázanie trhu a podlé zavá- zanie dluhu, a nad kýmž majie moc, že se jim zavře nájmem nebo mzdú, nad tiem se neslitujie v těžkostech, ale vytáhnú na něm,
Strana 93
93 což najviec mohú, úsilé za ten den neb za rok, aby jich peněz nad mieru zaslúžil, ne- vážie jeho síly ani života, ale zisk svůj v diele. Protož takové věci nemilostivé jsú proti těm- to řečem pána Ježíše, že když nebo sami ne- přijmú lásky proto, nechtiece jiným skrze lásku se vydati, nebo že zakúpie sobě člo- věka mzdau a bez lásky sáhnú na jeho život, vložiece naň úsilé neskrovné. Nebo takovým lidem nezdá se, by měli lásku ukázati v tom, což tak najmú neb sjednajie na peněziech a za- platie; ale ktož Boha milujie, v tomto majie býti shledáni, což chtie dobrého, užitečného, poctivého a spasitedlného aby jim lidé činili, též se sami majie jiným vydati podlé moci v takových věcech pověděných. A netoliko podlé moci, ale nad moc majie se vydati jiným v potřebu jich, aniž tehdy, když by nesnadně prošen byl od koho, má se jemu vydati s tiem, což muož, ale když by zvěděl jeho potřebu zjevnú nebo tajnú, ihned hotově má se jemu vydati s tiem, což k úžitku jemu jest. A že člověk od jiných tomu chce, aby dobře o něm mluvili, aby jeho nehyzdili, neutrhali, nehaněli, neláli, ne- domnievali se zlého o něm, nekradli jemu, nežádali jeho nižádné věci, neškodili jemu, nepřekáželi jemu, nezrazovali jeho, také chce přiezni, pomoci, poučení a někdy dání radě dobré, naučení věrnému, vystřežení od zlého, spolu laskavému přebývaní, chce také tomu,
93 což najviec mohú, úsilé za ten den neb za rok, aby jich peněz nad mieru zaslúžil, ne- vážie jeho síly ani života, ale zisk svůj v diele. Protož takové věci nemilostivé jsú proti těm- to řečem pána Ježíše, že když nebo sami ne- přijmú lásky proto, nechtiece jiným skrze lásku se vydati, nebo že zakúpie sobě člo- věka mzdau a bez lásky sáhnú na jeho život, vložiece naň úsilé neskrovné. Nebo takovým lidem nezdá se, by měli lásku ukázati v tom, což tak najmú neb sjednajie na peněziech a za- platie; ale ktož Boha milujie, v tomto majie býti shledáni, což chtie dobrého, užitečného, poctivého a spasitedlného aby jim lidé činili, též se sami majie jiným vydati podlé moci v takových věcech pověděných. A netoliko podlé moci, ale nad moc majie se vydati jiným v potřebu jich, aniž tehdy, když by nesnadně prošen byl od koho, má se jemu vydati s tiem, což muož, ale když by zvěděl jeho potřebu zjevnú nebo tajnú, ihned hotově má se jemu vydati s tiem, což k úžitku jemu jest. A že člověk od jiných tomu chce, aby dobře o něm mluvili, aby jeho nehyzdili, neutrhali, nehaněli, neláli, ne- domnievali se zlého o něm, nekradli jemu, nežádali jeho nižádné věci, neškodili jemu, nepřekáželi jemu, nezrazovali jeho, také chce přiezni, pomoci, poučení a někdy dání radě dobré, naučení věrnému, vystřežení od zlého, spolu laskavému přebývaní, chce také tomu,
Strana 94
94 aby jeho nezamútili, nezahanbili a úrazuov ku pohoršení nekladli, v jeho spasenie ne- oklamali a lstivě od pravdy nesvedli, to vše- cko chce sobě člověk od jiných lidí, takéž se má vydati jiným k užitku dobrým úmys- lem z lásky podlé moci a uměnie. A diem z lásky, nebo jinak není platno; nebo podobné věci k tomuto činie také i ti, ješto lásky nemajie v sobě, avšak se vydávajie bez miery jedni druhým v odplatu, ne podlé milosti božie, ale podlé své milosti, že nebo přirození milosti tělestné a přátelské majie k sobě a pro tu milost nelitujie práce, peněz, pohodlé i života nasaditi, ale takové věci, ješto z žádosti60) srdce porušeného jdú, ohyzdné jsú před Bo- hem. Ale nám slušie obláště mluviti, nebo takové milovánie božie má v Bohu kořen a jest užitečné lidem a poctivé. A ne tak má býti to milovánie božie, když by prvé člo- věk dočekal od něho něco dobrého, a jsa hnut tiem dobrým, i chtěl jemu zase dobře činiti, ale má věděti, že to přikázanie od Boha má, aby miloval bližnieho svého, a podlé toho přikázanie má se vydati, aby dobře činil každému, kohož by v které po- třebě viděl a mohl s tu potřebu býti, tak jako by ji sám vděčně přijal od něho v svú potřebu. Nebo nemá býti následováno toho přikázanie v přijetí dobrého od jiných, ale **) V rukopise: gesstie v zadosti'.
94 aby jeho nezamútili, nezahanbili a úrazuov ku pohoršení nekladli, v jeho spasenie ne- oklamali a lstivě od pravdy nesvedli, to vše- cko chce sobě člověk od jiných lidí, takéž se má vydati jiným k užitku dobrým úmys- lem z lásky podlé moci a uměnie. A diem z lásky, nebo jinak není platno; nebo podobné věci k tomuto činie také i ti, ješto lásky nemajie v sobě, avšak se vydávajie bez miery jedni druhým v odplatu, ne podlé milosti božie, ale podlé své milosti, že nebo přirození milosti tělestné a přátelské majie k sobě a pro tu milost nelitujie práce, peněz, pohodlé i života nasaditi, ale takové věci, ješto z žádosti60) srdce porušeného jdú, ohyzdné jsú před Bo- hem. Ale nám slušie obláště mluviti, nebo takové milovánie božie má v Bohu kořen a jest užitečné lidem a poctivé. A ne tak má býti to milovánie božie, když by prvé člo- věk dočekal od něho něco dobrého, a jsa hnut tiem dobrým, i chtěl jemu zase dobře činiti, ale má věděti, že to přikázanie od Boha má, aby miloval bližnieho svého, a podlé toho přikázanie má se vydati, aby dobře činil každému, kohož by v které po- třebě viděl a mohl s tu potřebu býti, tak jako by ji sám vděčně přijal od něho v svú potřebu. Nebo nemá býti následováno toho přikázanie v přijetí dobrého od jiných, ale **) V rukopise: gesstie v zadosti'.
Strana 95
95 u vydání sebe jiným k dobrému; nebo když přijme dobré od jiných, i bude tiem hnut zase jim dobře činiti, tu nevie, proto-li činí dobře, že jest sám prvé přijal dobré, či-li proto činí, že jeho vede k tomu milost při- kázaná od Boha. Protož má se člověk opatřiti v tom, co činí, aby byl veden v to přiká- zaním božím a milostí jeho, ale ne cizím dobrým, kteréž jest prvé přijal od bližnieho. Nebo když apoštol spravedlnost nazývá pan- céřem v boji duchovniem, tať nemá býti po- šlá z srdce porušeného, tělestná neb po přie- zni, ale pro milost boží, ješto by se sama pro se nepočínala býti, ale láskú boží hnuta jsúc, v potřebu bližnieho. Nebo ten pancéř duchovní tak má býti zkušený až do milo- vánie nepřátel, tak jakož slušie, a muož kto ukázati jim lásku v jich potřebě duchovnie nebo tělestné. Neb naše milovánie k bližním nenie ujištěné na těch, kteří jsú nám milí, když nemuožem mieti lásky k těm, ješto jsú nám nemilí. Protož velí nám apoštol v tento nesnadný boj vzieti na se pancieř spravedlnosti, ne tohoto světa spravedlnosti, ale božie, ješto by mohla ostáti v tomto boji, nebo lidská spravedlnost neostojí v tomto boji. Nebo vše tento silný čert protrhne a pozná, z kalné- ho61) srdce kto milujie, a snad ohledá, že 61) V rukopise: ,zkaleno'.
95 u vydání sebe jiným k dobrému; nebo když přijme dobré od jiných, i bude tiem hnut zase jim dobře činiti, tu nevie, proto-li činí dobře, že jest sám prvé přijal dobré, či-li proto činí, že jeho vede k tomu milost při- kázaná od Boha. Protož má se člověk opatřiti v tom, co činí, aby byl veden v to přiká- zaním božím a milostí jeho, ale ne cizím dobrým, kteréž jest prvé přijal od bližnieho. Nebo když apoštol spravedlnost nazývá pan- céřem v boji duchovniem, tať nemá býti po- šlá z srdce porušeného, tělestná neb po přie- zni, ale pro milost boží, ješto by se sama pro se nepočínala býti, ale láskú boží hnuta jsúc, v potřebu bližnieho. Nebo ten pancéř duchovní tak má býti zkušený až do milo- vánie nepřátel, tak jakož slušie, a muož kto ukázati jim lásku v jich potřebě duchovnie nebo tělestné. Neb naše milovánie k bližním nenie ujištěné na těch, kteří jsú nám milí, když nemuožem mieti lásky k těm, ješto jsú nám nemilí. Protož velí nám apoštol v tento nesnadný boj vzieti na se pancieř spravedlnosti, ne tohoto světa spravedlnosti, ale božie, ješto by mohla ostáti v tomto boji, nebo lidská spravedlnost neostojí v tomto boji. Nebo vše tento silný čert protrhne a pozná, z kalné- ho61) srdce kto milujie, a snad ohledá, že 61) V rukopise: ,zkaleno'.
Strana 96
96 některá lidská milost nebude jemu škodna, protož nelekne se jie, nebo jemu na pomoo bude. Ale musie z srdce pravého býti. A nazývá tu spravedlnost apoštol pancéřem v tomto boji duchovnie milost mezi bližními jakož nemá nikdiež diery býti v pancéři, pro- tož nazývá tu spravedlnost k Bohu a k bliž- ním pancéřem. Nebo jakož v pancéři jest mnoho věcí spojeno spolu, jeden krúžek spo- jen jest k druhému a tak jich musí mnoho býti, až se z nich udělá pancéř vhod na vešken život, též tuto celá spravedlnost k jiným bliž ním z mnohých skutkuov lásky jeden k dru- hému se spojuje, aby nikdiež nezbylo prázd- no, jako diera v pancéři. A to aby nebylo ani skrze malú milost, ješto někdy při dobré mysli člověk miluje bližnieho anebo tak mi- luje, kdež nenie nic škoden té milosti na zisku tělestném, ani na to práce nakládá — to vše jest malá milost. Také malá milost jest, když někdy časem jest a někdy časem nenie. Vše to jest nepravá milost. Opět když něčeho jiného miluje než Boha, nenie pravá, ale potřebie jest celého a pravého pancéře v tomto boji. Nebo Žižka, ten chytrý bojov- ník, nemá naň střéleti, ale satan chytřejší v boji, než Žižka o jednom oku,62) neboť 62) Zmínka o jednookém Žižkovi ukazuje, že spis „O boji duchovním“ byl pravděpodobně napsán dříve než Žižka ztratil druhé oko, což se stalo někdy v srpnu 1421.
96 některá lidská milost nebude jemu škodna, protož nelekne se jie, nebo jemu na pomoo bude. Ale musie z srdce pravého býti. A nazývá tu spravedlnost apoštol pancéřem v tomto boji duchovnie milost mezi bližními jakož nemá nikdiež diery býti v pancéři, pro- tož nazývá tu spravedlnost k Bohu a k bliž- ním pancéřem. Nebo jakož v pancéři jest mnoho věcí spojeno spolu, jeden krúžek spo- jen jest k druhému a tak jich musí mnoho býti, až se z nich udělá pancéř vhod na vešken život, též tuto celá spravedlnost k jiným bliž ním z mnohých skutkuov lásky jeden k dru- hému se spojuje, aby nikdiež nezbylo prázd- no, jako diera v pancéři. A to aby nebylo ani skrze malú milost, ješto někdy při dobré mysli člověk miluje bližnieho anebo tak mi- luje, kdež nenie nic škoden té milosti na zisku tělestném, ani na to práce nakládá — to vše jest malá milost. Také malá milost jest, když někdy časem jest a někdy časem nenie. Vše to jest nepravá milost. Opět když něčeho jiného miluje než Boha, nenie pravá, ale potřebie jest celého a pravého pancéře v tomto boji. Nebo Žižka, ten chytrý bojov- ník, nemá naň střéleti, ale satan chytřejší v boji, než Žižka o jednom oku,62) neboť 62) Zmínka o jednookém Žižkovi ukazuje, že spis „O boji duchovním“ byl pravděpodobně napsán dříve než Žižka ztratil druhé oko, což se stalo někdy v srpnu 1421.
Strana 97
97 dále vidí. Protož taková spravedlnost musí býti, aby se všemi lidmi všecko pro ni roz- dělil, oč má s nimi kde co činiti anebo děliti, nebo oč spolky mieti, neb oč s nimi obcovati. A tak se má k nim mieti, aby prvé svú škodu volil než jich a má všem všecko býti v tom, což muož a umie a což podlé pravdy jest, a nižádnému nemá býti na pád ani v úraz, ani v těžkost zúmysla, což muož najdále, a všem má býti v prospěch, v čemž muož. Také i k nepřátelóm tak se má mieti. jakož přikazuje pán Ježíš. Takéž spravedlnost má k Bohu býti, jakož jsem prvé řekl, aby se veškeren člověk zaneprázdnil dobrotami i všecky části života svého, aby nebylo dě- ravo, aby dábel miesta nenalezl v člověku bez spravedlnosti a neranil tudy člověka. Potom velí apoštol, abychom byli obuti na svých nohách v zpuosobu Ctenie pokoje. A to pilné oděnie jest rozkázal na nohách mieti, aby se neurazily, ani ublátily. A že nohy duchovnie všickni vykládajie a vypra- vujie, že jsú žádosti, aby duomyslem obuté byly podlé Ctenie v pravdu uvedeny a skrze pravdu Ctenie skroceny. A že Ctenie vypra- vuje se dobré zvěstovánie anebo zákon do- konalé svobody. Dobré zvěstovánie jest dob- rých a věrných slibuov dánie. Dobré se jest zvěstovalo v tom, že jest Buoh poslal svého milého syna, Spasitele světa, abychom život věčný měli skrze něho. Dobré se zvěstuje O boji duchovnim a O uojím lidu.
97 dále vidí. Protož taková spravedlnost musí býti, aby se všemi lidmi všecko pro ni roz- dělil, oč má s nimi kde co činiti anebo děliti, nebo oč spolky mieti, neb oč s nimi obcovati. A tak se má k nim mieti, aby prvé svú škodu volil než jich a má všem všecko býti v tom, což muož a umie a což podlé pravdy jest, a nižádnému nemá býti na pád ani v úraz, ani v těžkost zúmysla, což muož najdále, a všem má býti v prospěch, v čemž muož. Také i k nepřátelóm tak se má mieti. jakož přikazuje pán Ježíš. Takéž spravedlnost má k Bohu býti, jakož jsem prvé řekl, aby se veškeren člověk zaneprázdnil dobrotami i všecky části života svého, aby nebylo dě- ravo, aby dábel miesta nenalezl v člověku bez spravedlnosti a neranil tudy člověka. Potom velí apoštol, abychom byli obuti na svých nohách v zpuosobu Ctenie pokoje. A to pilné oděnie jest rozkázal na nohách mieti, aby se neurazily, ani ublátily. A že nohy duchovnie všickni vykládajie a vypra- vujie, že jsú žádosti, aby duomyslem obuté byly podlé Ctenie v pravdu uvedeny a skrze pravdu Ctenie skroceny. A že Ctenie vypra- vuje se dobré zvěstovánie anebo zákon do- konalé svobody. Dobré zvěstovánie jest dob- rých a věrných slibuov dánie. Dobré se jest zvěstovalo v tom, že jest Buoh poslal svého milého syna, Spasitele světa, abychom život věčný měli skrze něho. Dobré se zvěstuje O boji duchovnim a O uojím lidu.
Strana 98
98 skrze pravdu Ctenie, aby pravda držána byla, a svět aby byl potupen s svými bludy, a starý člověk aby byl ukřižován. A těch věcí dobrých mnoho se zvěstuje z pravdy Čte- nie, a jakož ten zpuosob Ctenie odměří, aby se v to obuly nohy duchovnie, když jest byl Buoh zde v těle, chudý, pracný a lačný chodil jest, jsa potřeben a potupen od lidí, pro naše hřiechy trpěl jest zde, jako pútník bez domu byl jest zde na zemi, nemaje kde své hlavy skloniti. „Lišky a ptáci bohatější jsú, majiece dúpata svá a hniezda, než pán všeho světa a v nenávist od zlých lidí jsa a postrkán od nich jako nehodný až do smrti pro nás.“ [Mat. 8, 20; Luk. 9, 58.] Takové věci Ctenie zvěstuje nám o Synu božiem. Protož v takový zpuosob Ctenie majie býti obuty žádosti naše ty, kteréž zde chtie rozkoši vésti, a ješto čest a chválu milujie, bohatstvie, pokoj tělestný, sytost, prázdnost, kochánie těla, nelepé povýšenie nad jiné, po- mstu. Ale když kto věrně rozmýšlé to, co nám Ctenie zvěstuje o našem Spasiteli i o nás, tehdy ty žádosti v to obujem anebo skrze to potlačíme, k tomu rovnajiece, jakož v tom Čtení naleznem o tom, abychom svět potu- pili se vší jeho marností, jakož jest náš pán v těle jsa učinil; potupiv svět, takéž sám pohrdán byl od světa. A jakož jest on byl pohrdán pro nás, takéž my s ním zvolme pohrdáni býti, chudí, skrovní, zvolujiece s ním
98 skrze pravdu Ctenie, aby pravda držána byla, a svět aby byl potupen s svými bludy, a starý člověk aby byl ukřižován. A těch věcí dobrých mnoho se zvěstuje z pravdy Čte- nie, a jakož ten zpuosob Ctenie odměří, aby se v to obuly nohy duchovnie, když jest byl Buoh zde v těle, chudý, pracný a lačný chodil jest, jsa potřeben a potupen od lidí, pro naše hřiechy trpěl jest zde, jako pútník bez domu byl jest zde na zemi, nemaje kde své hlavy skloniti. „Lišky a ptáci bohatější jsú, majiece dúpata svá a hniezda, než pán všeho světa a v nenávist od zlých lidí jsa a postrkán od nich jako nehodný až do smrti pro nás.“ [Mat. 8, 20; Luk. 9, 58.] Takové věci Ctenie zvěstuje nám o Synu božiem. Protož v takový zpuosob Ctenie majie býti obuty žádosti naše ty, kteréž zde chtie rozkoši vésti, a ješto čest a chválu milujie, bohatstvie, pokoj tělestný, sytost, prázdnost, kochánie těla, nelepé povýšenie nad jiné, po- mstu. Ale když kto věrně rozmýšlé to, co nám Ctenie zvěstuje o našem Spasiteli i o nás, tehdy ty žádosti v to obujem anebo skrze to potlačíme, k tomu rovnajiece, jakož v tom Čtení naleznem o tom, abychom svět potu- pili se vší jeho marností, jakož jest náš pán v těle jsa učinil; potupiv svět, takéž sám pohrdán byl od světa. A jakož jest on byl pohrdán pro nás, takéž my s ním zvolme pohrdáni býti, chudí, skrovní, zvolujiece s ním
Strana 99
99 nedostaſtlek na světě mieti, pohaněnie, súže- nie, nepokoj! A kdy kto vážně s věrau v to se uvede i žádosti své jako poctivé a bez- pečné obutie na nohách má, nebo žádosti jeho neukazujie své bosoty mimo ten zpuosob Ctenie, ale jako lajno svět ostane tomu člo- věku v uohyzdě a v těžkosti. A podlé toho patře na úmysl všeho Ctenie, k čemu ono vede člověka, aby žádost jeho mimo to ni- kdiež se neukázala jako noha bosá, za niž by se styděl člověk před jinými, protož die pán Buoh skrze proroka k Jeruzalému, treskce jej z jeho zlosti, a die k němu: „Uč se, Jeru- zaleme, aťby duše má neodešla od tebe. Za- braň noze tvé od bosoty.“ [Jer. 6, 8 a 2, 25. A že nestydce oboselé nohy ukazuje pán Buoh toho Jeruzaléma a řka: „Podlé počtu rozcestí a dřievie po horách rozkladitého byli jsú bohové tvoji“ [er. 2, 20 a 23; 3, 6]. A to jest byla nestydká bosota a obnažená no- ha žádosti tak bědné a nestydké k modlaře- nie63) tomu lidu, jenž jest vyznával jednoho Boha, Stvořitele všeho světa. A takový lid poznalý, blízká tovařistvie maje s Bohem, dary od něho mnohé bera a v poctivých věcech jsa ustaven skrze přikázanie jeho i zá- povědi, i nestyděl se jest ten lid za tak mno- hé modly, jim se klaněje a množe je po ho- rách, tak Boha tupě skrze tu ohavnost a 62) V rukopise: „k modla zrzenie'.
99 nedostaſtlek na světě mieti, pohaněnie, súže- nie, nepokoj! A kdy kto vážně s věrau v to se uvede i žádosti své jako poctivé a bez- pečné obutie na nohách má, nebo žádosti jeho neukazujie své bosoty mimo ten zpuosob Ctenie, ale jako lajno svět ostane tomu člo- věku v uohyzdě a v těžkosti. A podlé toho patře na úmysl všeho Ctenie, k čemu ono vede člověka, aby žádost jeho mimo to ni- kdiež se neukázala jako noha bosá, za niž by se styděl člověk před jinými, protož die pán Buoh skrze proroka k Jeruzalému, treskce jej z jeho zlosti, a die k němu: „Uč se, Jeru- zaleme, aťby duše má neodešla od tebe. Za- braň noze tvé od bosoty.“ [Jer. 6, 8 a 2, 25. A že nestydce oboselé nohy ukazuje pán Buoh toho Jeruzaléma a řka: „Podlé počtu rozcestí a dřievie po horách rozkladitého byli jsú bohové tvoji“ [er. 2, 20 a 23; 3, 6]. A to jest byla nestydká bosota a obnažená no- ha žádosti tak bědné a nestydké k modlaře- nie63) tomu lidu, jenž jest vyznával jednoho Boha, Stvořitele všeho světa. A takový lid poznalý, blízká tovařistvie maje s Bohem, dary od něho mnohé bera a v poctivých věcech jsa ustaven skrze přikázanie jeho i zá- povědi, i nestyděl se jest ten lid za tak mno- hé modly, jim se klaněje a množe je po ho- rách, tak Boha tupě skrze tu ohavnost a 62) V rukopise: „k modla zrzenie'.
Strana 100
100 tak žádosti své převrácené obnaživše na po- tupu Bohu svému přede všemi národy po- hanskými. Protož opět jim Buoh die: „Čelo nestydké ženy smilné učiněno jest tobě“ [Jer. 3, 8], nebo podobně té ženě smilné, ješto se nestydí tak oplzle čela svého vyskýtati i zpuosobu všeho těla svého, že pro takú oplzlost nestydkú bude poznána, že jest ta ková nešlechètná. Nebo smilstvie jejie svěd čí čelo jejie, oči jejic i všecka příprava jejic. Podobný jsi se učinil. Jeruzaléme, té ženě skrze mnohé modly, jako čelo ukázav svých nestydkostí a poběhnutie tvého od Boha a obnaženie nelepé těch noh duchovních. Protož v té řeči božie bosotu nesličnú noh duchovních. Ó, kterak ty nohy duchovnic obesely jsú mezi křesťany a zjevně nahé uká- zány jsú! Nebo ti křesťané v těle živi jsú a žádosti těla nestydce dělajie, pýcha, lakom- stvie, vražda a zlodějstvie a všeliká nepra- vost zjevně po ulicech volá, a toť jsú nohy bosé a nestydce obnažené. Nebo když se chlubí křesťan v světských věcech, bosú nohu ukazuje. Když rozkoší těla hledá a přiezní od lidí, lakoty v jiedlech, hojnosti zbožie utěšenie marného, smiechóv, kumštuóv. leh kosti, rozpuštěnie svobodného v těle, nestyd livosti, oplzlosti v řečech, v obyčejjech, v panství těla a přípravy ozdobné na těle pro libost lidskú, aby se jim k oku ukázal aby pěkně stály nohy, boky dobře vokasané ruce
100 tak žádosti své převrácené obnaživše na po- tupu Bohu svému přede všemi národy po- hanskými. Protož opět jim Buoh die: „Čelo nestydké ženy smilné učiněno jest tobě“ [Jer. 3, 8], nebo podobně té ženě smilné, ješto se nestydí tak oplzle čela svého vyskýtati i zpuosobu všeho těla svého, že pro takú oplzlost nestydkú bude poznána, že jest ta ková nešlechètná. Nebo smilstvie jejie svěd čí čelo jejie, oči jejic i všecka příprava jejic. Podobný jsi se učinil. Jeruzaléme, té ženě skrze mnohé modly, jako čelo ukázav svých nestydkostí a poběhnutie tvého od Boha a obnaženie nelepé těch noh duchovních. Protož v té řeči božie bosotu nesličnú noh duchovních. Ó, kterak ty nohy duchovnic obesely jsú mezi křesťany a zjevně nahé uká- zány jsú! Nebo ti křesťané v těle živi jsú a žádosti těla nestydce dělajie, pýcha, lakom- stvie, vražda a zlodějstvie a všeliká nepra- vost zjevně po ulicech volá, a toť jsú nohy bosé a nestydce obnažené. Nebo když se chlubí křesťan v světských věcech, bosú nohu ukazuje. Když rozkoší těla hledá a přiezní od lidí, lakoty v jiedlech, hojnosti zbožie utěšenie marného, smiechóv, kumštuóv. leh kosti, rozpuštěnie svobodného v těle, nestyd livosti, oplzlosti v řečech, v obyčejjech, v panství těla a přípravy ozdobné na těle pro libost lidskú, aby se jim k oku ukázal aby pěkně stály nohy, boky dobře vokasané ruce
Strana 101
104 s čistými fryžemi64) a s velikými rukávy, hla- va aby byla v formu připravená, aby tvář byla dobře spatřena, a což muož takových věcí ukázáno býti k těm podobných, toť jsú nohy duchovnie, bosé, nahé i nestydce uka- zovalé aneb ukázané k oku všem patřícím. Protož i die Pán Buoh: „Zabraň noze tvé od bosoty“, nezljjevuj nahoty jich skrze ne- múdrost a nebázeň boží. A že když Betsabe65) obnažila nohy tělestné a David duchovnie, zzuvši tělesné střevíce s noh, i zzula skrze to Davida z pravdy a z nevinnosti, neb Da- vid nezabránil noze své od bosoty, neobul se v zpuosob Ctenie, protož umazal tak krás- né nohy v cizoložstvie. Též se i nám přiházic, že duchovní naše nohy nejsú obuty, oko něco opatří, a noha zlé žádosti tam kročí a bosota jejie nelepá zjevně se ukáže. I plní se nad námi to, kdež psáno jest, že „oko mé oblúpilo jest duši mú“ [Pláč Jer. 3, 51]. A pro takové nebez- pečenstvie apoštol, chtě nás v boj těžký ši- kovati, přikazuje nám obúti nohy v zpuosobu Ctenie, aby ty nohy mimo mieru Ctenie nemi- nuly, ani se jinak na jevo ukázaly, než Ctenie pravdy ukazuje těm nohám miesto, dokud mohú v kterú věc kročiti a kam nemajie vycházeti, 64) fryže = vyšívaný lem, obojek; srov. Zíbrt, Dějiny kroje I., str. 370. 65) V rukopise nesprávně: „Bersabe“. O Betsabe srov. 2 Král. 11, 2.
104 s čistými fryžemi64) a s velikými rukávy, hla- va aby byla v formu připravená, aby tvář byla dobře spatřena, a což muož takových věcí ukázáno býti k těm podobných, toť jsú nohy duchovnie, bosé, nahé i nestydce uka- zovalé aneb ukázané k oku všem patřícím. Protož i die Pán Buoh: „Zabraň noze tvé od bosoty“, nezljjevuj nahoty jich skrze ne- múdrost a nebázeň boží. A že když Betsabe65) obnažila nohy tělestné a David duchovnie, zzuvši tělesné střevíce s noh, i zzula skrze to Davida z pravdy a z nevinnosti, neb Da- vid nezabránil noze své od bosoty, neobul se v zpuosob Ctenie, protož umazal tak krás- né nohy v cizoložstvie. Též se i nám přiházic, že duchovní naše nohy nejsú obuty, oko něco opatří, a noha zlé žádosti tam kročí a bosota jejie nelepá zjevně se ukáže. I plní se nad námi to, kdež psáno jest, že „oko mé oblúpilo jest duši mú“ [Pláč Jer. 3, 51]. A pro takové nebez- pečenstvie apoštol, chtě nás v boj těžký ši- kovati, přikazuje nám obúti nohy v zpuosobu Ctenie, aby ty nohy mimo mieru Ctenie nemi- nuly, ani se jinak na jevo ukázaly, než Ctenie pravdy ukazuje těm nohám miesto, dokud mohú v kterú věc kročiti a kam nemajie vycházeti, 64) fryže = vyšívaný lem, obojek; srov. Zíbrt, Dějiny kroje I., str. 370. 65) V rukopise nesprávně: „Bersabe“. O Betsabe srov. 2 Král. 11, 2.
Strana 102
102 to jim Ctenie vše odměří. Nebo ten nepřie- tel, s nímž my máme bojovati, pilně toho střeže, v čem aneb k čemu by se ukázaly na jevo nohy žádostí našich, aby s té strlany přistúpil k našemu srdci a potom aby té žá- dosti bosé a zjevně ukázané polekl příčinu takovú, skrze nižto chytila by se něčeho ne- bezpečného, nemajíci za zlé toho. Nebo pří- činú zakryl jie známost jejieho nebezpečen- stvie. A zatiem opět dále, aby se bosa uká- zala v někaké nesličnosti Bohu protivné, jako ktož by v vobleštní nepřátel vyčinil nohu nahú se zdi; tehdy všickni mieřie tam, chtiece zastřeliti jeho v nohu bosú; též i v boji či- nie, pilni jsú v nohu zaklati, nemá-li oděnie, aby pěší nemohl státi, ani utéci, jsa raněn v nohy a nemohl v střmeniech nohy držeti, a tak spadna, i bude zabit. Protož nám dá- bel neumenší větší pilnosti mieti, nebo větší chytrost má proti nám než tito bojovníci, ale, kdež se ukáže žádost našie bosoty, tuť ihned mieří na to, aby tu ranil. Protož obujte své žádosti v zpuosobu Ctenie, abychom je právě poznali a rozsúdili i po- tupili skrze Ctenie; najprvé abychom je po- znali, které jsú zlé a v čem jsú zlé, a roz- súdili je, které nám škodie a kterým my musíme povoliti — těm, keréž jsú, ještto žá- dajie potřebných věcí tělu, nebo takovým se nemuožem brániti v tom, což nuzné po- třeby jest našemu tělu. Ale zlé jsú žádosti
102 to jim Ctenie vše odměří. Nebo ten nepřie- tel, s nímž my máme bojovati, pilně toho střeže, v čem aneb k čemu by se ukázaly na jevo nohy žádostí našich, aby s té strlany přistúpil k našemu srdci a potom aby té žá- dosti bosé a zjevně ukázané polekl příčinu takovú, skrze nižto chytila by se něčeho ne- bezpečného, nemajíci za zlé toho. Nebo pří- činú zakryl jie známost jejieho nebezpečen- stvie. A zatiem opět dále, aby se bosa uká- zala v někaké nesličnosti Bohu protivné, jako ktož by v vobleštní nepřátel vyčinil nohu nahú se zdi; tehdy všickni mieřie tam, chtiece zastřeliti jeho v nohu bosú; též i v boji či- nie, pilni jsú v nohu zaklati, nemá-li oděnie, aby pěší nemohl státi, ani utéci, jsa raněn v nohy a nemohl v střmeniech nohy držeti, a tak spadna, i bude zabit. Protož nám dá- bel neumenší větší pilnosti mieti, nebo větší chytrost má proti nám než tito bojovníci, ale, kdež se ukáže žádost našie bosoty, tuť ihned mieří na to, aby tu ranil. Protož obujte své žádosti v zpuosobu Ctenie, abychom je právě poznali a rozsúdili i po- tupili skrze Ctenie; najprvé abychom je po- znali, které jsú zlé a v čem jsú zlé, a roz- súdili je, které nám škodie a kterým my musíme povoliti — těm, keréž jsú, ještto žá- dajie potřebných věcí tělu, nebo takovým se nemuožem brániti v tom, což nuzné po- třeby jest našemu tělu. Ale zlé jsú žádosti
Strana 103
103 ty, ježto jich nenie potřebie tělu, ale jsú k libostem toliko a k rozkošem těla. A ta- kové žádosti jsú zapovědieny od Boha a ty majie býti potupeny skrze pravdu Ctenie, aby, jakož Ctenie ukazuje potupiti svět a marnost jeho, takéž i ty žádosti majie býti potupeny, ješto žádajie marnosti tohoto světa, skrze pravdu Ctenie. A že die tuto apoštol, aby v zpuosob Čtenie pokoje byly obuty nohy naše. Také je nazývá Ctenie pokoje, nebo žá- dosti čiež se obujie v Ctenie, ihned se upo- kojie od marnosti světa, a čie nejsú obuty, nemalý nepokoj majie, nemohúce ničehůž na světě mieti toho, v čem by se upokojily. Nebo jich nenasytí mnohé zbožie, ani mnohé ženy nasytie smilstvie mužova, ani mužie žen v je jich žádosti smilné, nenasytie barvy sukna, ani bělost která, ani měkkost rúcha, ani vuo- ně, ani chut kterých věcí drahých, ani chvála, ani povýšenie. To všecko nenasytí žádostí našich tělestných, ani jich upokojí, ale viece popudie a rozdráždie, v nepokoj vvede. Pro- tož přikazuje teď apoštol obúti ty nohy v zpuo- sobu Ctenie pokoje, nebo jediné ve Čtení a skrze Ctenie upokojie se žádosti naše a potlačeny budú skrze ně. Nebo povolujícím Čtení zvěstuje se pokoj na zemi, a když skrze Ctenie potupie se žádosti zlé, opět skrze to Ctenie urodie se žádosti nové duchovnie a nebeské, aby, jakož prvé člověk k zemským věcem žádost měl jest, tak potom, urodiv
103 ty, ježto jich nenie potřebie tělu, ale jsú k libostem toliko a k rozkošem těla. A ta- kové žádosti jsú zapovědieny od Boha a ty majie býti potupeny skrze pravdu Ctenie, aby, jakož Ctenie ukazuje potupiti svět a marnost jeho, takéž i ty žádosti majie býti potupeny, ješto žádajie marnosti tohoto světa, skrze pravdu Ctenie. A že die tuto apoštol, aby v zpuosob Čtenie pokoje byly obuty nohy naše. Také je nazývá Ctenie pokoje, nebo žá- dosti čiež se obujie v Ctenie, ihned se upo- kojie od marnosti světa, a čie nejsú obuty, nemalý nepokoj majie, nemohúce ničehůž na světě mieti toho, v čem by se upokojily. Nebo jich nenasytí mnohé zbožie, ani mnohé ženy nasytie smilstvie mužova, ani mužie žen v je jich žádosti smilné, nenasytie barvy sukna, ani bělost která, ani měkkost rúcha, ani vuo- ně, ani chut kterých věcí drahých, ani chvála, ani povýšenie. To všecko nenasytí žádostí našich tělestných, ani jich upokojí, ale viece popudie a rozdráždie, v nepokoj vvede. Pro- tož přikazuje teď apoštol obúti ty nohy v zpuo- sobu Ctenie pokoje, nebo jediné ve Čtení a skrze Ctenie upokojie se žádosti naše a potlačeny budú skrze ně. Nebo povolujícím Čtení zvěstuje se pokoj na zemi, a když skrze Ctenie potupie se žádosti zlé, opět skrze to Ctenie urodie se žádosti nové duchovnie a nebeské, aby, jakož prvé člověk k zemským věcem žádost měl jest, tak potom, urodiv
Strana 104
104 se znova skrze Ctenie, bude žádati nebeských věcí a bude obcovánie toho člověka v ne- besiech s Kristem. Dále die apoštol: „Vezměte štít viery, aby- šte mohli všecky šípy ohnivé zlostníky uha- siti, a přielbici spasenie vezměte a meč du- cha, jenž jest slovo božie.“ A v té řeči učí apoštol všecky věrné rytieře Kristovy, aby se připravili v uoděnie božic docela všudy v tento boj těžký, a velí vzieti štít viery, ješto by naň střielejiece z daleka nepřietelé, neurazili člověka. A ten štít viera má býti. A že v člověku dvoje muož býti oklamánie, jedno skrze libost v žádosti a druhé skrze nevědomie v rozumu. Ale že jest naučil to- mu apoštol, kterak by nohy žádostí byly obuty, teď pak již učí, aby vieru jako štít vzali. Ale viera jest o věcech nevidomých a duchovních a o budúcích a jest jako světlo, aby jí rozum byl osviecen, a jest jako štít, aby všelikú ránu silnú duchovní a ne- vidomú a oku tělestnú zdržala. Protož k to- mu boji toho potřebie jest, aby z viery člo- věku světlo bylo spatřenie všech nepřiezní duchovních a nevidomých, kterak přistupujie k člověku a z čeho se rodie. A pro ty věci má mieti člověk vieru v sobě, neb die pro- rok: „Spravedlivý můj z viery živ jest, a vytrhne-li se z té viery čém, nezlíbí se duši mé.“ [Abakuk 2, 4.] A že dábel věda to, že se nezlíbí člověk bez viery Bohu, pilen
104 se znova skrze Ctenie, bude žádati nebeských věcí a bude obcovánie toho člověka v ne- besiech s Kristem. Dále die apoštol: „Vezměte štít viery, aby- šte mohli všecky šípy ohnivé zlostníky uha- siti, a přielbici spasenie vezměte a meč du- cha, jenž jest slovo božie.“ A v té řeči učí apoštol všecky věrné rytieře Kristovy, aby se připravili v uoděnie božic docela všudy v tento boj těžký, a velí vzieti štít viery, ješto by naň střielejiece z daleka nepřietelé, neurazili člověka. A ten štít viera má býti. A že v člověku dvoje muož býti oklamánie, jedno skrze libost v žádosti a druhé skrze nevědomie v rozumu. Ale že jest naučil to- mu apoštol, kterak by nohy žádostí byly obuty, teď pak již učí, aby vieru jako štít vzali. Ale viera jest o věcech nevidomých a duchovních a o budúcích a jest jako světlo, aby jí rozum byl osviecen, a jest jako štít, aby všelikú ránu silnú duchovní a ne- vidomú a oku tělestnú zdržala. Protož k to- mu boji toho potřebie jest, aby z viery člo- věku světlo bylo spatřenie všech nepřiezní duchovních a nevidomých, kterak přistupujie k člověku a z čeho se rodie. A pro ty věci má mieti člověk vieru v sobě, neb die pro- rok: „Spravedlivý můj z viery živ jest, a vytrhne-li se z té viery čém, nezlíbí se duši mé.“ [Abakuk 2, 4.] A že dábel věda to, že se nezlíbí člověk bez viery Bohu, pilen
Strana 105
105 jest toho, aby oslepil lidi tak, aby nic vieře nerozuměli, a nerozumějiece, nezlíbili se pá- nu Bohu. Anebo ani vědie takoví lidé, v čem se jemu líbiti majie, aniž samé viery znajie, co je to viera. Druhé proto dábel oklamá lidi, když znajiece vieru, nerozumějie právě té vieře a nemajie k nie pravého srdce. A že pro nerozum viery lidé v bludy pa- dajie skrze vysokú chytrost dáblovu, nebo když vidí dábel, že jsú kteří lidé nepokojni a nemajie rozumu pravého a duchovnieho u vieře, tehdy nebo v kacéřstvie uvede je, nebo jinak v lestné vykládanie Písma, jakož to obé známo jest nám nynie mnohými oby- čeji, nebo mnoho lid blúdil jest za dlúhý čas od nadánie zbožie kněžského66) o krvi Kristově i o jiných pravdách. A to vše pro vykládaní lstivé Písma od lidí zlých duchov- ních a tělestných. Též i nynie potupenie ta- kové děje se, jakéž nebylo slýcháno od po- čátka Čtení sv., od rozličných lidí. A to se všecko děje skrze lidi duchovnie a slepé, ješto majie v sobě tělestný smysl o vieře. 66) t. j. od té doby, kdy se kněžím dostalo světského zboží, statků. Chelčický jako celý středověk věřil, že se to stalo za papeže Silvestra t. zv. donací Kon- stantinovou, jíž přiznána římskému biskupovi vláda nad Italií a západní církví. Na konci středověku do- kázal humanista Laurentius Valla, že donace ta je pa- dělek. Nyní se soudí, že padělek ten vznikl v Římě v druhé pol. VIII. stol.
105 jest toho, aby oslepil lidi tak, aby nic vieře nerozuměli, a nerozumějiece, nezlíbili se pá- nu Bohu. Anebo ani vědie takoví lidé, v čem se jemu líbiti majie, aniž samé viery znajie, co je to viera. Druhé proto dábel oklamá lidi, když znajiece vieru, nerozumějie právě té vieře a nemajie k nie pravého srdce. A že pro nerozum viery lidé v bludy pa- dajie skrze vysokú chytrost dáblovu, nebo když vidí dábel, že jsú kteří lidé nepokojni a nemajie rozumu pravého a duchovnieho u vieře, tehdy nebo v kacéřstvie uvede je, nebo jinak v lestné vykládanie Písma, jakož to obé známo jest nám nynie mnohými oby- čeji, nebo mnoho lid blúdil jest za dlúhý čas od nadánie zbožie kněžského66) o krvi Kristově i o jiných pravdách. A to vše pro vykládaní lstivé Písma od lidí zlých duchov- ních a tělestných. Též i nynie potupenie ta- kové děje se, jakéž nebylo slýcháno od po- čátka Čtení sv., od rozličných lidí. A to se všecko děje skrze lidi duchovnie a slepé, ješto majie v sobě tělestný smysl o vieře. 66) t. j. od té doby, kdy se kněžím dostalo světského zboží, statků. Chelčický jako celý středověk věřil, že se to stalo za papeže Silvestra t. zv. donací Kon- stantinovou, jíž přiznána římskému biskupovi vláda nad Italií a západní církví. Na konci středověku do- kázal humanista Laurentius Valla, že donace ta je pa- dělek. Nyní se soudí, že padělek ten vznikl v Římě v druhé pol. VIII. stol.
Strana 106
106 A že jsú soběvolni a hrdi, protož z najpil- nějšie potřeby apoštol velí vzjeti štít viery pravé Kristovy, nebo viera jest základ vše- ho dobrého. A když dábel vidí, že muož na- przniti tu vieru bludy, tehdy jest již boj ob- držal proti člověku, netoliko v tom, v čem jest s viery strčil člověka, ale všecko, což činí ten člověk, porušil jest, ješto kdyby byl s plnú věrau, jeho skutkové byly by veliké chvály, ale pro zkaženú vieru bude v něm všecko potupeno. Protož šťastný člověk bude uprostřed těchto svuodcóv mnohých, kterýž se nalezne u pravé vieře. Když tak mnohotvárných duchuov jest čert nasál,67) kto vezme štít viery o Kristovi, aby vyznával něco pravého o něm, když tu za bludného počten bude, ješto pravie, že Kris- ta následujie a o jeho vieru právě stojie? Protož jediné, komuž shuory s nebes bude dána viera čistá nynie, ten ji zachová, neřku vyznávaje mnoho o nie, ale trpě s ní. A že mnohé a nesnadné věci u vieře položeny jsú, protož kto se na ně nynie bude ptáti aneb na kom? Protož jediné, kohož on sám naučí a zjeví tu vieru pravú jemu, aby ji vezma jako štít, postavil se proti dáblu u boji duchovniem a nebyl oklamán bludem nižádným. Nebo proto velí apoštol vzieti tu vieru čistú Kristovu 67) = nasel.
106 A že jsú soběvolni a hrdi, protož z najpil- nějšie potřeby apoštol velí vzjeti štít viery pravé Kristovy, nebo viera jest základ vše- ho dobrého. A když dábel vidí, že muož na- przniti tu vieru bludy, tehdy jest již boj ob- držal proti člověku, netoliko v tom, v čem jest s viery strčil člověka, ale všecko, což činí ten člověk, porušil jest, ješto kdyby byl s plnú věrau, jeho skutkové byly by veliké chvály, ale pro zkaženú vieru bude v něm všecko potupeno. Protož šťastný člověk bude uprostřed těchto svuodcóv mnohých, kterýž se nalezne u pravé vieře. Když tak mnohotvárných duchuov jest čert nasál,67) kto vezme štít viery o Kristovi, aby vyznával něco pravého o něm, když tu za bludného počten bude, ješto pravie, že Kris- ta následujie a o jeho vieru právě stojie? Protož jediné, komuž shuory s nebes bude dána viera čistá nynie, ten ji zachová, neřku vyznávaje mnoho o nie, ale trpě s ní. A že mnohé a nesnadné věci u vieře položeny jsú, protož kto se na ně nynie bude ptáti aneb na kom? Protož jediné, kohož on sám naučí a zjeví tu vieru pravú jemu, aby ji vezma jako štít, postavil se proti dáblu u boji duchovniem a nebyl oklamán bludem nižádným. Nebo proto velí apoštol vzieti tu vieru čistú Kristovu 67) = nasel.
Strana 107
107 jako štít, aby šípy zlostného dábla uhasil neb zdržal jako na štítu. Nebo to jsú jako zástřely šípóv z daleka vystřelených, když zlý rozum a lstivý upadne v srdce skrze učitele zlé, ješto obalujie slova božie v svú lež, a sprostný slyše, ano se slova božie pravie, nesmie jim odporen býti, ale věří jim, a váží je sobě, ale nevie, kam bude veden skrze ně, když jest lež v ně obalena. To, což sly- šie, že jest slovo božie, bezpečně je přijme v srdce, ale lží, kteráž jest obalena hlasem slova božieho, bude raněn v duši jako šípem ohnivým. Nebo šíp nebývá vystřelen, leč jest nasazen na dřevo. Takéž i dábel skrze lidi pokryté nasadí slovo božie na svú lež a střielé v srdce lidem, a protož ne slovo božie zuo- stane v lidech, ale lež smrtedlná. Protož i die tuto, aby štít viery přijali, když pole- tie ti šípové ohniví v hlasu slov božích. O nichž die Pán Buoh: „Zdali slova má nejsú jako oheň hořící?“ [Jer. 23, 29] a opět jinde die: „Ohnivá řeč tvá příliš, a když půjde v srdce člověka, zapálét jeho.“ [Žalm 118, 140.] Když jim věří, že jsau božie, a kterakť jsú vstřelena, takť zapálé. Jsú-li skrze pravdu, tehdy ihned skutek pravdy ukáže; pak-li skrze lež vstřelena jsú, tehdy zlost po- nesú vskutku odpornú slovu božiemu. Protož viera, ješto nenie literami popsá- na, ale skrze Ducha svatého v člověka vlita, ta jako světlo má všecko rozeznati i slova
107 jako štít, aby šípy zlostného dábla uhasil neb zdržal jako na štítu. Nebo to jsú jako zástřely šípóv z daleka vystřelených, když zlý rozum a lstivý upadne v srdce skrze učitele zlé, ješto obalujie slova božie v svú lež, a sprostný slyše, ano se slova božie pravie, nesmie jim odporen býti, ale věří jim, a váží je sobě, ale nevie, kam bude veden skrze ně, když jest lež v ně obalena. To, což sly- šie, že jest slovo božie, bezpečně je přijme v srdce, ale lží, kteráž jest obalena hlasem slova božieho, bude raněn v duši jako šípem ohnivým. Nebo šíp nebývá vystřelen, leč jest nasazen na dřevo. Takéž i dábel skrze lidi pokryté nasadí slovo božie na svú lež a střielé v srdce lidem, a protož ne slovo božie zuo- stane v lidech, ale lež smrtedlná. Protož i die tuto, aby štít viery přijali, když pole- tie ti šípové ohniví v hlasu slov božích. O nichž die Pán Buoh: „Zdali slova má nejsú jako oheň hořící?“ [Jer. 23, 29] a opět jinde die: „Ohnivá řeč tvá příliš, a když půjde v srdce člověka, zapálét jeho.“ [Žalm 118, 140.] Když jim věří, že jsau božie, a kterakť jsú vstřelena, takť zapálé. Jsú-li skrze pravdu, tehdy ihned skutek pravdy ukáže; pak-li skrze lež vstřelena jsú, tehdy zlost po- nesú vskutku odpornú slovu božiemu. Protož viera, ješto nenie literami popsá- na, ale skrze Ducha svatého v člověka vlita, ta jako světlo má všecko rozeznati i slova
Strana 108
108 božie a má býti jako štít proto, nebo poně- vadž rozumie slovu božiemu, ta uchytí zástřely chytré dáblovy a lidí pokrytých, ješto svú lež obalujie v slova božie, v svú lež. Ale když nenie viery tak světlé v kom, ten nemá štítu proti zástřelám ohnivým dábla ukrutné- ho, ješto požívá pokrytcóv jako samostřielu k dokonání své ukrutné zlosti. Také dábel jako šípy ohnivými střielé skrze vnuknutie [v] srdce lidem bludy rozličné, a když nezná viery člověk, anebo že jest v něm zatmiena a zmatena bludy kterými, kterak ty zástřely zdržie, ano štítu pravé viery nenie? Když zastřelí zúfalstvím, obtěžuje hřiechy člověku a v mrzkost klada jemu skutky jeho i život jeho, že vše, což činí, zle činí a neužitečně, a skrze to jej obtieží zúfalstvím v srdci, a nebude-li viery pravé jako štítu, nebude se čím zavrci68) jemu před tiem zastřelením. Také má býti viera živá a silná u pokušení, když násilé a bezprávie přijde a dábel střie- lé v srdce zlé rozpači,69) bázeň, nepokoru a netrpělivost; a nenie-li živé a laskavé viery k Bohu, ti šípové tak v srdce padajiece a podněcujiece hněvem jako plamenem, nač se ti šípové zdržie bez viery? A když nenie viery, ranie i usmrtie duši, nebo tiem hně- vem náhlým spálí v nich pokoj duchovní, mi- 68) = zakrýti. 69) = rozpaky, pochybnost.
108 božie a má býti jako štít proto, nebo poně- vadž rozumie slovu božiemu, ta uchytí zástřely chytré dáblovy a lidí pokrytých, ješto svú lež obalujie v slova božie, v svú lež. Ale když nenie viery tak světlé v kom, ten nemá štítu proti zástřelám ohnivým dábla ukrutné- ho, ješto požívá pokrytcóv jako samostřielu k dokonání své ukrutné zlosti. Také dábel jako šípy ohnivými střielé skrze vnuknutie [v] srdce lidem bludy rozličné, a když nezná viery člověk, anebo že jest v něm zatmiena a zmatena bludy kterými, kterak ty zástřely zdržie, ano štítu pravé viery nenie? Když zastřelí zúfalstvím, obtěžuje hřiechy člověku a v mrzkost klada jemu skutky jeho i život jeho, že vše, což činí, zle činí a neužitečně, a skrze to jej obtieží zúfalstvím v srdci, a nebude-li viery pravé jako štítu, nebude se čím zavrci68) jemu před tiem zastřelením. Také má býti viera živá a silná u pokušení, když násilé a bezprávie přijde a dábel střie- lé v srdce zlé rozpači,69) bázeň, nepokoru a netrpělivost; a nenie-li živé a laskavé viery k Bohu, ti šípové tak v srdce padajiece a podněcujiece hněvem jako plamenem, nač se ti šípové zdržie bez viery? A když nenie viery, ranie i usmrtie duši, nebo tiem hně- vem náhlým spálí v nich pokoj duchovní, mi- 68) = zakrýti. 69) = rozpaky, pochybnost.
Strana 109
109 lost k bližním a svědomie dobré a někdy zapálí veliký oheň sváruov jedním zastřele- ním mezi lidmi. Opět šípové jsú zlá popuzenie od dábla v srdci lidem nelepých myšlení a žádostí. A tiem dábel střielé v srdce skrze tvář ženy tak brzy, jakž uslyší hlas její nebo uzří tělo jejie, tvář, ruce, nohy. A jakž se ona hne anebo jakž se připraví, tak v náhle zastřelí muže zlú žadostí. Ale ne každá jest tak a ne každému muož tak ránu těžkú učiniti skrze ty příčiny, aniž toho pravím, by to jie hřiech byl, že by tak brzká rána od nie přišla někomu. Nebo samo přirozenie nese to bež jejie vuole, nebo přirozenie že- ny jest jako přirozenie ohně k zapálení muže. Protož psáno jest, že žena jest nepravost mužova.70) Ale jie slušie, chce-li nevinna býti, opatrně se mieti a stydlivě a nenésti na sobě příčiny úrazu, zavitie71) oplzlého a nádherné ho, jako frejéřky obyčej majie, ani jiné po- stavy těla majie ukazovati, ješto by z toho rána mohla přijíti někomu. A když tak činí opatrně ve všem, nenie vinna nižádným, ač kto bude raněn skrze ni. Neb toto každý má slyšeti, že šípy ohnivými dábel střielé, a k těm šípóm má každý vieru mieti, aby 70) Výrok ten není asi z Písma; nenašel jsem ho tam. 71) = zakuklení, zvláštní úprava ženské hlavy.
109 lost k bližním a svědomie dobré a někdy zapálí veliký oheň sváruov jedním zastřele- ním mezi lidmi. Opět šípové jsú zlá popuzenie od dábla v srdci lidem nelepých myšlení a žádostí. A tiem dábel střielé v srdce skrze tvář ženy tak brzy, jakž uslyší hlas její nebo uzří tělo jejie, tvář, ruce, nohy. A jakž se ona hne anebo jakž se připraví, tak v náhle zastřelí muže zlú žadostí. Ale ne každá jest tak a ne každému muož tak ránu těžkú učiniti skrze ty příčiny, aniž toho pravím, by to jie hřiech byl, že by tak brzká rána od nie přišla někomu. Nebo samo přirozenie nese to bež jejie vuole, nebo přirozenie že- ny jest jako přirozenie ohně k zapálení muže. Protož psáno jest, že žena jest nepravost mužova.70) Ale jie slušie, chce-li nevinna býti, opatrně se mieti a stydlivě a nenésti na sobě příčiny úrazu, zavitie71) oplzlého a nádherné ho, jako frejéřky obyčej majie, ani jiné po- stavy těla majie ukazovati, ješto by z toho rána mohla přijíti někomu. A když tak činí opatrně ve všem, nenie vinna nižádným, ač kto bude raněn skrze ni. Neb toto každý má slyšeti, že šípy ohnivými dábel střielé, a k těm šípóm má každý vieru mieti, aby 70) Výrok ten není asi z Písma; nenašel jsem ho tam. 71) = zakuklení, zvláštní úprava ženské hlavy.
Strana 110
110 zdržal jako na štít ty šípy. A škodí-li komu žena která, nehleď na ni, ani s ní mluv mno- ho, též žena s mužem! Neboť také v ženě leží žádost i příchylnost k mužuom, a dá- bel také střielé skrze muže a z daleka vel- mi, že jediné jméno uslyší toho muže, k kte- rémuž příchylna jest, že hlas jména jeho když ona uslyší o něm, ač bude ve dv a]dceti mílech, však raní srdce jejie těžce nepoko- jem, myšleními a někdy žádostmi neřádný- mi. A to jest ohnivá šípa, ješto se obaléo v hlas slyšený o muži a přišlý z daleka v srdce ženy, a zapálí někdy srdce k túžení a tělo k smilství. Protož obojí mohú býti raněni, jedni skrze druhé, nebo dábel vždy hledí zastřeliti šípy ohnivými, aby zapálil srdce i tělo k zlosti. Protož viery jakožto štítu potřebie jest všem, aby nezhynuli skrze zástřely jeho. Nebo jsme jako v ráji postaveni, kdež jest dřevo vě- děnie zlého a dobrého, a my život na něm vidíme. Ne ono dřevo z ráje s námi jest zde, ale dobré a pochotné jest zde na světě, pěkné hleděti a chutné okusiti. Protož zá- povědi své vydal jest Buoh, aby na to ne- sáhl člověk, což jest tak pěkné a chutné okusiti. A to jest mnohé, nebo ve všem stvo- ření jsú ty věci. A tak i v ženách krása a libost jest. A takové věci jsú i v duchov- ních věcech pochotné i pravé, ač jsú mnohé oklamané. Protož když se člověk chýlí k ži-
110 zdržal jako na štít ty šípy. A škodí-li komu žena která, nehleď na ni, ani s ní mluv mno- ho, též žena s mužem! Neboť také v ženě leží žádost i příchylnost k mužuom, a dá- bel také střielé skrze muže a z daleka vel- mi, že jediné jméno uslyší toho muže, k kte- rémuž příchylna jest, že hlas jména jeho když ona uslyší o něm, ač bude ve dv a]dceti mílech, však raní srdce jejie těžce nepoko- jem, myšleními a někdy žádostmi neřádný- mi. A to jest ohnivá šípa, ješto se obaléo v hlas slyšený o muži a přišlý z daleka v srdce ženy, a zapálí někdy srdce k túžení a tělo k smilství. Protož obojí mohú býti raněni, jedni skrze druhé, nebo dábel vždy hledí zastřeliti šípy ohnivými, aby zapálil srdce i tělo k zlosti. Protož viery jakožto štítu potřebie jest všem, aby nezhynuli skrze zástřely jeho. Nebo jsme jako v ráji postaveni, kdež jest dřevo vě- děnie zlého a dobrého, a my život na něm vidíme. Ne ono dřevo z ráje s námi jest zde, ale dobré a pochotné jest zde na světě, pěkné hleděti a chutné okusiti. Protož zá- povědi své vydal jest Buoh, aby na to ne- sáhl člověk, což jest tak pěkné a chutné okusiti. A to jest mnohé, nebo ve všem stvo- ření jsú ty věci. A tak i v ženách krása a libost jest. A takové věci jsú i v duchov- ních věcech pochotné i pravé, ač jsú mnohé oklamané. Protož když se člověk chýlí k ži-
Strana 111
111 votu tělestnému neb duchovniemu a žádá toho, což dobrého jest k tomu životu, kte- rýž miluje, buďto duchovní, aneb tělestný — miluje-li duchovní život, tehdy i to dobré, kteréž k tomu životu slušie; a miluje-li tě- lestný život, tehdy zbožie a jiné lahody, ješto k životu tělestnému jsú, také miluje — pro- tož dábel na to patří a vidí nás, kterak my se k těm věcem máme, a za tiem nebo skrze to přistúpá k nám. A že ty věci, kteréž my milujem pro život, odieny jsú jmény dob- rými, že některé slovú stav svatý, ono úřad poctivý a slove dobré, ono potřebné, užiteč- né, chutné, pěkné, zřiezené, tak má svá jmé- na, což k životu příslušie. Protož na to žá- dost Evina hledí, co jest tak pěkné hleděti a chutné slyšeti, ano ti, ješto těch věcí po- žívajie, ve cti přebývajie, v rozkoši, v štěstí. Protož dábel podává a střielé tiem v srdce lidem, nehroze jim jako smrtí, ale jako v ži- vot je veda, naději pochotnú dává jim v tom a ostaví je na tom, což dobré slove a což jest potřebné a užitečné, poctivé, a což slu- šie a což muož býti a co jest stav svatý a úřad poctivý. A tiem opojí lidi ďábel, aby se škody nelekali v tom, což slove svaté, poctivé, slušné, řádné, chutné a pěkné. A že takové věci pod těmi jmény nejsú ovšem zapovědieny od Boha požívati jich, nebo jsú všecky dobré, které jest Buoh stvořil a uči- nil, ale když jsú pěkné hleděti a chutné
111 votu tělestnému neb duchovniemu a žádá toho, což dobrého jest k tomu životu, kte- rýž miluje, buďto duchovní, aneb tělestný — miluje-li duchovní život, tehdy i to dobré, kteréž k tomu životu slušie; a miluje-li tě- lestný život, tehdy zbožie a jiné lahody, ješto k životu tělestnému jsú, také miluje — pro- tož dábel na to patří a vidí nás, kterak my se k těm věcem máme, a za tiem nebo skrze to přistúpá k nám. A že ty věci, kteréž my milujem pro život, odieny jsú jmény dob- rými, že některé slovú stav svatý, ono úřad poctivý a slove dobré, ono potřebné, užiteč- né, chutné, pěkné, zřiezené, tak má svá jmé- na, což k životu příslušie. Protož na to žá- dost Evina hledí, co jest tak pěkné hleděti a chutné slyšeti, ano ti, ješto těch věcí po- žívajie, ve cti přebývajie, v rozkoši, v štěstí. Protož dábel podává a střielé tiem v srdce lidem, nehroze jim jako smrtí, ale jako v ži- vot je veda, naději pochotnú dává jim v tom a ostaví je na tom, což dobré slove a což jest potřebné a užitečné, poctivé, a což slu- šie a což muož býti a co jest stav svatý a úřad poctivý. A tiem opojí lidi ďábel, aby se škody nelekali v tom, což slove svaté, poctivé, slušné, řádné, chutné a pěkné. A že takové věci pod těmi jmény nejsú ovšem zapovědieny od Boha požívati jich, nebo jsú všecky dobré, které jest Buoh stvořil a uči- nil, ale když jsú pěkné hleděti a chutné
Strana 112
112 slyšeti, tehdy žádost k tomu táhne, aby spatřéc okusila všeho mocí, což sytí nebo libost činí žádosti. Ač Buoh nebrání života zachovati některých, ale ona se tiehne na to, chtieci pokusiti mocí těch věcí, a skrze to ihned Boha potupí, ale dábel střielé tiem v srdce, což svrchu postavu dobrú má a jméno po- ctivé. Protož viery jest potřebie lidem, aby se ničehuož nechytili z těch věcí podlé toho, že jest poctivé a užitečné a slušné, ale ne podlé viery. Ač jest mnohé slušné a poctivé, alevšak nenie spasitedlné, a některého ovšem skrze vieru majie se varovati, ač jest poctivó i dobré, nebo ihned přestúpenie přikázanic božieho za tiem jde, což slove tak dobré. A že dobré jest, když jest stvořil Buoh krás- nú ženu, avšak dívati se kráse jejic nenie bezpečné, nebo blízko za tiem stojí požáda- nie jejie, a tu bude hřiech. A též jest i o ji- ných věcech, ješto jsú krásné, poctivé dobré i užitečné, slušné a jména dobrého. Protož veliké jest viery potřebie jako štíta, aby skrzo vieru poznal to, že od mnohých věcí slušic se odchýliti a jich nepožívati, ale toto, což jest poctivé a slušné, toho má požieváno býti tolik, bez něhož životu našemu jest ne- lze býti, ne podlé žádostí neřádných všeho což jest libé a užitečné, chytiti se, ale múdře střicci se před dáblem v takových věcech aby nezastřelil pod tiem, ješto jméno dobré
112 slyšeti, tehdy žádost k tomu táhne, aby spatřéc okusila všeho mocí, což sytí nebo libost činí žádosti. Ač Buoh nebrání života zachovati některých, ale ona se tiehne na to, chtieci pokusiti mocí těch věcí, a skrze to ihned Boha potupí, ale dábel střielé tiem v srdce, což svrchu postavu dobrú má a jméno po- ctivé. Protož viery jest potřebie lidem, aby se ničehuož nechytili z těch věcí podlé toho, že jest poctivé a užitečné a slušné, ale ne podlé viery. Ač jest mnohé slušné a poctivé, alevšak nenie spasitedlné, a některého ovšem skrze vieru majie se varovati, ač jest poctivó i dobré, nebo ihned přestúpenie přikázanic božieho za tiem jde, což slove tak dobré. A že dobré jest, když jest stvořil Buoh krás- nú ženu, avšak dívati se kráse jejic nenie bezpečné, nebo blízko za tiem stojí požáda- nie jejie, a tu bude hřiech. A též jest i o ji- ných věcech, ješto jsú krásné, poctivé dobré i užitečné, slušné a jména dobrého. Protož veliké jest viery potřebie jako štíta, aby skrzo vieru poznal to, že od mnohých věcí slušic se odchýliti a jich nepožívati, ale toto, což jest poctivé a slušné, toho má požieváno býti tolik, bez něhož životu našemu jest ne- lze býti, ne podlé žádostí neřádných všeho což jest libé a užitečné, chytiti se, ale múdře střicci se před dáblem v takových věcech aby nezastřelil pod tiem, ješto jméno dobré
Strana 113
113 má a poctivé a užitečné k životu, ku požívání, ale smrt jest v něm zakryta. Protož stojiece uprostřed takových věcí la- hodných, krásných, poctivých, potřebni jsme štítu viery, abychom ne těmi věcmi vedeni byli, ani skrze ně taženi v jich lahody, a skrze vieru jich ku potřebě požívali anebo se jich varovali některých, aťbychom vždy a ve všem viery požívali a v nižádný úmysl ani v skutek nebyli hnuti bez viery. Nebo což nenie z viery, hřiechť jest, a nebudem-li skrze vieru živi, hluboko ve tmy uběhnem a nebudem věděti, kam jdem. Nebo viera jest meze neb miera všeho. Protož podlé té miery ve všem máme choditi, vědúce, že za tú měrú neb mezí s oné strany všudy smrt stojí. Protož aby nám byla světlem všudy viera spatřenie pravého a křivého a pevná aby nám byla jako štít k zdržení všech zástřel ohnivých toho dábla ukrutného, je- hož teď apoštol nazývá zlostníkem a šípy jeho ohnivé. A když jest zlostníkem, tehdyť se neslituje nad námi. Jakožto ten, ktož šípy ohnivými střielé, netoliko miení raniti, ale všecko, což s lidmi jest, spáliti, ovšem viece viece dábel tento; ne chalupyť miení spáliti, šípy ohnivými střieleje, ale srdce i všecko tělo zapaluje těmito zástřelami, smilstvem, hně- vem, bludy rozličnými, oklamávaními nedo- patrnými“2) a tudy spálí všecko dobré, což 72) — nepozorovanými. O boji duchovním a O trojím lidu.
113 má a poctivé a užitečné k životu, ku požívání, ale smrt jest v něm zakryta. Protož stojiece uprostřed takových věcí la- hodných, krásných, poctivých, potřebni jsme štítu viery, abychom ne těmi věcmi vedeni byli, ani skrze ně taženi v jich lahody, a skrze vieru jich ku potřebě požívali anebo se jich varovali některých, aťbychom vždy a ve všem viery požívali a v nižádný úmysl ani v skutek nebyli hnuti bez viery. Nebo což nenie z viery, hřiechť jest, a nebudem-li skrze vieru živi, hluboko ve tmy uběhnem a nebudem věděti, kam jdem. Nebo viera jest meze neb miera všeho. Protož podlé té miery ve všem máme choditi, vědúce, že za tú měrú neb mezí s oné strany všudy smrt stojí. Protož aby nám byla světlem všudy viera spatřenie pravého a křivého a pevná aby nám byla jako štít k zdržení všech zástřel ohnivých toho dábla ukrutného, je- hož teď apoštol nazývá zlostníkem a šípy jeho ohnivé. A když jest zlostníkem, tehdyť se neslituje nad námi. Jakožto ten, ktož šípy ohnivými střielé, netoliko miení raniti, ale všecko, což s lidmi jest, spáliti, ovšem viece viece dábel tento; ne chalupyť miení spáliti, šípy ohnivými střieleje, ale srdce i všecko tělo zapaluje těmito zástřelami, smilstvem, hně- vem, bludy rozličnými, oklamávaními nedo- patrnými“2) a tudy spálí všecko dobré, což 72) — nepozorovanými. O boji duchovním a O trojím lidu.
Strana 114
114 jest člověk měl, zapaluje žádostmi těmi v zlo- sti člověka, chtě, aby hořal tak dlúho, až by s ním i přišel v plamen věčný, ješto ni- kdy neuhasne. Protož ne žádosti, ani oby- čeje, ani práva, ani člověka následujme, ani se s tiemto světem srovnávajme, ale buď nám viera světlo na všeliké cestě a štít viery buď pevný k zdržení ohnivých šípuov dáblových! Potom nás učí apoštol, abychom vzali helm anebo přielbici naděje spasenie. Tu již na hlavu velí vzéti oděnie, neb rána smrtedlná v hlavě jest. Protož naději o spasení svém máme mieti a vzieti jako lebku na hlavu, a nebude-li té, tehdy nemuožem spaseni býti. Ale že někdy řiekáme úfanie, někdy doufá- nie a někdy naděje, ale rozumu ne ovšem známy v těch sloviech. Nebo doufánie pra- vé příleží řeči, což o těch věcech jest, ješto je nynie béřem od Boha, dary, odpuštěnie hřiechóv a jiné milosti, jakož jest řekl pán Ježíš dnú zlámanému: „Doufaj, synu, odpúš- tějieť se hřiechové tvoji.“ [Marek 2, 5; Luk. 5, 20.] I příleží to slovo ,doufaj ihned po vieře. Když věří člověk v Boha pro jeho dobrotu, nebo věří, že jest dobrý, protože dobré věci dává člověku, tehdy má věřiti, že se nad ním smiluje; a když tak věří, tehdy jemu má doufati nebo tak doufati vieru do- konati; i bude to pravé slovo uvěřivše i dou- fati, na Boha se položiti, jistotu velikú maje v něm, že jemu dá svú milost a že jemu od-
114 jest člověk měl, zapaluje žádostmi těmi v zlo- sti člověka, chtě, aby hořal tak dlúho, až by s ním i přišel v plamen věčný, ješto ni- kdy neuhasne. Protož ne žádosti, ani oby- čeje, ani práva, ani člověka následujme, ani se s tiemto světem srovnávajme, ale buď nám viera světlo na všeliké cestě a štít viery buď pevný k zdržení ohnivých šípuov dáblových! Potom nás učí apoštol, abychom vzali helm anebo přielbici naděje spasenie. Tu již na hlavu velí vzéti oděnie, neb rána smrtedlná v hlavě jest. Protož naději o spasení svém máme mieti a vzieti jako lebku na hlavu, a nebude-li té, tehdy nemuožem spaseni býti. Ale že někdy řiekáme úfanie, někdy doufá- nie a někdy naděje, ale rozumu ne ovšem známy v těch sloviech. Nebo doufánie pra- vé příleží řeči, což o těch věcech jest, ješto je nynie béřem od Boha, dary, odpuštěnie hřiechóv a jiné milosti, jakož jest řekl pán Ježíš dnú zlámanému: „Doufaj, synu, odpúš- tějieť se hřiechové tvoji.“ [Marek 2, 5; Luk. 5, 20.] I příleží to slovo ,doufaj ihned po vieře. Když věří člověk v Boha pro jeho dobrotu, nebo věří, že jest dobrý, protože dobré věci dává člověku, tehdy má věřiti, že se nad ním smiluje; a když tak věří, tehdy jemu má doufati nebo tak doufati vieru do- konati; i bude to pravé slovo uvěřivše i dou- fati, na Boha se položiti, jistotu velikú maje v něm, že jemu dá svú milost a že jemu od-
Strana 115
115 pustí hřiechy. Pak-li by o tom nedoufal, by jemu odpustil, tehdy jest ještě ani uvěřil. Pak-li jest uvěřil i nedoufá, tehdy nevie, co jest uvěřil, ani komu jest uvěřil, ani proč jest uvěřil. Nebo viera jest z slyšenie slova božieho. A to jest ta viera, kterúž slyšíme od Boha, když die: „Tak jest Buoh miloval svět, že syna svého najmilejšího poslal naň, aby každý, ktož věří v něho, měl život věč- ný a nezahynul.“ [Jan 3, 16]. A věří-li člověk tomu, že jest to pravé, tehdy má doufati, že mu odpustí Buoh hřiechy skrze syna své- ho, když jest jej proto dal z lásky své, skrze krev syna svého. A jestliže uvěřiv tomu, i ne- doufá tomu, by jemu Buoh odpustil, protože jsú mnozí hřiechové jeho, tehdy věře ne- věří, než věří, ani rozumie, kterak má vě- řiti. A jest-li to, že nevie, kterak má vě- řiti, tehdy nemá štítu, ani přielbice; protož nemuož v tomto boji postaviti se proti ne- přieteli, ani v zdraví duše ostati. Ale to pak, ješto řiekáme naděje, ta jest o budúcích věcech věčných, jenž jest spase- nie nebo odplata věčná od Boha, kteréž máme čekati, napřed majiece vieru živú, nebo bez té také nemuože býti spasen člověk; ktož nemá viery, ten nemá založenie všech dobrých věcí, protož ten nevie, který konec práce a života spravedlivých lidí jest. Pak-li to vie skrze vieru a nemá té naděje, by toho dob- rého došel, to jest marné jako sen noční
115 pustí hřiechy. Pak-li by o tom nedoufal, by jemu odpustil, tehdy jest ještě ani uvěřil. Pak-li jest uvěřil i nedoufá, tehdy nevie, co jest uvěřil, ani komu jest uvěřil, ani proč jest uvěřil. Nebo viera jest z slyšenie slova božieho. A to jest ta viera, kterúž slyšíme od Boha, když die: „Tak jest Buoh miloval svět, že syna svého najmilejšího poslal naň, aby každý, ktož věří v něho, měl život věč- ný a nezahynul.“ [Jan 3, 16]. A věří-li člověk tomu, že jest to pravé, tehdy má doufati, že mu odpustí Buoh hřiechy skrze syna své- ho, když jest jej proto dal z lásky své, skrze krev syna svého. A jestliže uvěřiv tomu, i ne- doufá tomu, by jemu Buoh odpustil, protože jsú mnozí hřiechové jeho, tehdy věře ne- věří, než věří, ani rozumie, kterak má vě- řiti. A jest-li to, že nevie, kterak má vě- řiti, tehdy nemá štítu, ani přielbice; protož nemuož v tomto boji postaviti se proti ne- přieteli, ani v zdraví duše ostati. Ale to pak, ješto řiekáme naděje, ta jest o budúcích věcech věčných, jenž jest spase- nie nebo odplata věčná od Boha, kteréž máme čekati, napřed majiece vieru živú, nebo bez té také nemuože býti spasen člověk; ktož nemá viery, ten nemá založenie všech dobrých věcí, protož ten nevie, který konec práce a života spravedlivých lidí jest. Pak-li to vie skrze vieru a nemá té naděje, by toho dob- rého došel, to jest marné jako sen noční
Strana 116
116 a ráno rozprávka o něm. Též toto tak mrtvé mieti v sobě nevážně a nevěrně, nenie v tom úžitka. Ale ta pravá naděje jest utěšenie člo- věka v zamúcení jeho, kteréž zde v pokuše- ních rozličných má. A ta naděje z trpělivosti upřiemného života pocházie. A potom dále člověka vede v dobré skutky a ve mnohé snaženstvie dobrých věcí a v stálejší trpěli- vost a v opuštěnie světa a v pohrdánie všech věcí na světě. Nebo ta naděje čeká za to odplaty hojné v uonom světě a životě, vě- dúci to, vědúci, že z slibuov božích tento život dán jest člověku v zisk podlé té naděje, a ne podlé naděje tohoto světa. Kterúžto naději uvadlú lidé majie v světě a v jeho zboží, v chvále a v přiezni, protož o to snaž- ně usilujie, chtiece, aby jich naděje pevná byla a vyprostila je tehdy, když jsú oni sobě mieru položili. Ač se neshledávajie často s tú nadějí, jakož jsú chtěli, a v den smrti své jako ze sna proto procítivše budú. Ale ktož majie naději onoho života nezhynulú, mnohem viece snaženstvie majie v dobrém, protože Buoh v zisk jest jim položil čas tento a ten zisk ukáže jim, když se ta naděje ukáže. Ale k Bohu přistúpiti a jemu slúžiti bez této naděje nemuož nižádný. Nebo omdlé73) vše- cko snaženstvie v člověku, když nečeká ni- žádného konce pravého. 73) = ochabne.
116 a ráno rozprávka o něm. Též toto tak mrtvé mieti v sobě nevážně a nevěrně, nenie v tom úžitka. Ale ta pravá naděje jest utěšenie člo- věka v zamúcení jeho, kteréž zde v pokuše- ních rozličných má. A ta naděje z trpělivosti upřiemného života pocházie. A potom dále člověka vede v dobré skutky a ve mnohé snaženstvie dobrých věcí a v stálejší trpěli- vost a v opuštěnie světa a v pohrdánie všech věcí na světě. Nebo ta naděje čeká za to odplaty hojné v uonom světě a životě, vě- dúci to, vědúci, že z slibuov božích tento život dán jest člověku v zisk podlé té naděje, a ne podlé naděje tohoto světa. Kterúžto naději uvadlú lidé majie v světě a v jeho zboží, v chvále a v přiezni, protož o to snaž- ně usilujie, chtiece, aby jich naděje pevná byla a vyprostila je tehdy, když jsú oni sobě mieru položili. Ač se neshledávajie často s tú nadějí, jakož jsú chtěli, a v den smrti své jako ze sna proto procítivše budú. Ale ktož majie naději onoho života nezhynulú, mnohem viece snaženstvie majie v dobrém, protože Buoh v zisk jest jim položil čas tento a ten zisk ukáže jim, když se ta naděje ukáže. Ale k Bohu přistúpiti a jemu slúžiti bez této naděje nemuož nižádný. Nebo omdlé73) vše- cko snaženstvie v člověku, když nečeká ni- žádného konce pravého. 73) = ochabne.
Strana 117
117 Ale snad by řekl někto: ,Proč by nemohl člověk Bohu slúžiti, ač by od něho nic ne- čekal? Však muož slúžiti jemu pro samú dob- rotu jeho a nic zlého pro něho nečiniti. Dobrá jest to řeč, ale nejistá, neb se ne- nalézá v pravdě v lidech. Sv. Pavel velmi jest Boha miloval, avšak die: „Jest-li to, že mrtví nevstanú, proč já jako člověk proti hovadóm bojoval jsem v Efezu, trpě od nich? Nenie-li vstánie z mrtvých, jezme a píme, nebo zajtra zemřem“ (Kor. 15, 32]. Protož pro na- ději a pro chválu boží svatí lidé snaženstvie měli jsú o dobrých skutciech i trpělivost. A též i v nás má býti. Ale toto jest zjevné, že když pravé naděje v kom nenie, tehdy jako za dluh odbývá těch skutkuov, kteříž k spa- sení slušejie, a toliko lidem k oku, a leda z rukú bylo to, což činie, a leda čas minul za ledačíms za marným. A čehož muož ujíti tesklivého, těžkého a potupného, toho rád ujde takový člověk, nebo naděje jeho ne- tiehne k tomu, jediné což k životu tělest- nému potřebie jest, o to úsilé neliknuje se podstúpiti, ale pro naději budúcieho života nepodstúpí ani úsilé těžkého ani pohaněnie kterého, ani jiného pokušenie, pakli na něho přijdú, ale zamietá je a nechce snésti tiše a pokorně, ale repce a nepokoj v sobě má pro ta pokušenie. Aniž člověk muož se prá- vě k Bohu obrátiti, když nenie té pravé na- děje a čekánie života věčného. Protož apo-
117 Ale snad by řekl někto: ,Proč by nemohl člověk Bohu slúžiti, ač by od něho nic ne- čekal? Však muož slúžiti jemu pro samú dob- rotu jeho a nic zlého pro něho nečiniti. Dobrá jest to řeč, ale nejistá, neb se ne- nalézá v pravdě v lidech. Sv. Pavel velmi jest Boha miloval, avšak die: „Jest-li to, že mrtví nevstanú, proč já jako člověk proti hovadóm bojoval jsem v Efezu, trpě od nich? Nenie-li vstánie z mrtvých, jezme a píme, nebo zajtra zemřem“ (Kor. 15, 32]. Protož pro na- ději a pro chválu boží svatí lidé snaženstvie měli jsú o dobrých skutciech i trpělivost. A též i v nás má býti. Ale toto jest zjevné, že když pravé naděje v kom nenie, tehdy jako za dluh odbývá těch skutkuov, kteříž k spa- sení slušejie, a toliko lidem k oku, a leda z rukú bylo to, což činie, a leda čas minul za ledačíms za marným. A čehož muož ujíti tesklivého, těžkého a potupného, toho rád ujde takový člověk, nebo naděje jeho ne- tiehne k tomu, jediné což k životu tělest- nému potřebie jest, o to úsilé neliknuje se podstúpiti, ale pro naději budúcieho života nepodstúpí ani úsilé těžkého ani pohaněnie kterého, ani jiného pokušenie, pakli na něho přijdú, ale zamietá je a nechce snésti tiše a pokorně, ale repce a nepokoj v sobě má pro ta pokušenie. Aniž člověk muož se prá- vě k Bohu obrátiti, když nenie té pravé na- děje a čekánie života věčného. Protož apo-
Strana 118
118 štol nazývá tu naději přielbicí, ješto hlavy brání od rány smrtedlné, nebo všecko tělo zemdlé a ležé nemocno, když hlava ránu těžkú má. Též podlé duchu máme rozuměti, že všickni skutkové těla marní a mrtví jsú v nás, když nenie té pravé naděje, a tak jsú chutni ti skutkové bez naděje jako pokrm na vyvrá- cení. Protož i jest dábel pilen té rány v hla- vu, věda, že to má větší zisk, než by v cizo- ložstvie uvedl. Nebo vie to dábel, že když tu ránu v hlavu učiní, že muož potom toho člověka prokysalého lehce v cizoložstvic i v ji- né hřiechy lehce uvésti. Nebo nenie daleko od toho člověka pád těžký v bludy i v jiné hříchy; když se jest tak rozmařil v ležno- sti74), tu jest hotovo pokrytstvie, zstydlost, lenost a z toho i jiní hřiechové. Protož pře- vyšuje chválu o naději apoštol, i die jinde: „Nebo nadějí spaseni jste“ [Řím. 8. 24], nebo skrze naději v člověku všecko obživeno bude, což slušie k spasení, a má-li kto čistú milostí Boha milovati, tehdy toho doséhne skrze pravú naději. A že v kom jest naděje, ten má převýšiti nad svú moc a nad své skutky. A z potřeby k dokonání naděje [mají] býti skutkové naši dobří, ale Buoh, jenž podlé uloženie svého a podlé milosti své učiní spasenie naše i bez 74) V rukopise: „ložnost = lživost, faleš.
118 štol nazývá tu naději přielbicí, ješto hlavy brání od rány smrtedlné, nebo všecko tělo zemdlé a ležé nemocno, když hlava ránu těžkú má. Též podlé duchu máme rozuměti, že všickni skutkové těla marní a mrtví jsú v nás, když nenie té pravé naděje, a tak jsú chutni ti skutkové bez naděje jako pokrm na vyvrá- cení. Protož i jest dábel pilen té rány v hla- vu, věda, že to má větší zisk, než by v cizo- ložstvie uvedl. Nebo vie to dábel, že když tu ránu v hlavu učiní, že muož potom toho člověka prokysalého lehce v cizoložstvic i v ji- né hřiechy lehce uvésti. Nebo nenie daleko od toho člověka pád těžký v bludy i v jiné hříchy; když se jest tak rozmařil v ležno- sti74), tu jest hotovo pokrytstvie, zstydlost, lenost a z toho i jiní hřiechové. Protož pře- vyšuje chválu o naději apoštol, i die jinde: „Nebo nadějí spaseni jste“ [Řím. 8. 24], nebo skrze naději v člověku všecko obživeno bude, což slušie k spasení, a má-li kto čistú milostí Boha milovati, tehdy toho doséhne skrze pravú naději. A že v kom jest naděje, ten má převýšiti nad svú moc a nad své skutky. A z potřeby k dokonání naděje [mají] býti skutkové naši dobří, ale Buoh, jenž podlé uloženie svého a podlé milosti své učiní spasenie naše i bez 74) V rukopise: „ložnost = lživost, faleš.
Strana 119
119 skutkuov, ač by jich kto nemohl mieti, pro- tož obinúce se75) skutkuov, máme naději mieti v jeho mnohé milosti, jenž ji má k nám nad mierů, a v jeho bohatství, nebo takovú naději máme mieti k spasení. Nebo nejsú ničíž skutkové dostatečni ku přijetí života věčného, ale samého Boha veliké bohat- stvie jest dostatečné spasiti nás s těmi skut- ky, kteréž my muožem mieti, i bez nich. Ale v nás pak ta naděje nemuož státi bez těch skutkuov, kteréž my muožem mieti. Nebo když nenie těch skutkuov v nás, kteréž mohú býti, tehdy jest poraženie veliké v duši, naj- prvé proto, že když nenie skutkuov dobrých, kteříž mohú býti v člověku, tu nenie celého srdce k Bohu. Nebo skutkové naši vydávajie svědectvie o našem srdci; jest-li pravé a celé k Bohu, milujem-li z celého srdce Boha, to ukážie naši skutkové plní a upřiemí a snažní, nebo duovod milovánie od nás Boha jsú skutkové praví a opatrní a snažní. Také když nenie v nás skutkuov dobrých, kteříž mohú býti, tehdy utěšenie duchovnie a mysl veselá v člověku potuchne, že se nemuož radovati v Bohu, ani svobodného srdce mieti. Nebo sama pravda dává svobodu a utěšenie člo- věku, a nemá-li člověk skutkuov, a moha je mieti, tehdy nemá v sobě pravdy. Protož z pilné potřeby máme mieti skut- 75) = pominouce.
119 skutkuov, ač by jich kto nemohl mieti, pro- tož obinúce se75) skutkuov, máme naději mieti v jeho mnohé milosti, jenž ji má k nám nad mierů, a v jeho bohatství, nebo takovú naději máme mieti k spasení. Nebo nejsú ničíž skutkové dostatečni ku přijetí života věčného, ale samého Boha veliké bohat- stvie jest dostatečné spasiti nás s těmi skut- ky, kteréž my muožem mieti, i bez nich. Ale v nás pak ta naděje nemuož státi bez těch skutkuov, kteréž my muožem mieti. Nebo když nenie těch skutkuov v nás, kteréž mohú býti, tehdy jest poraženie veliké v duši, naj- prvé proto, že když nenie skutkuov dobrých, kteříž mohú býti v člověku, tu nenie celého srdce k Bohu. Nebo skutkové naši vydávajie svědectvie o našem srdci; jest-li pravé a celé k Bohu, milujem-li z celého srdce Boha, to ukážie naši skutkové plní a upřiemí a snažní, nebo duovod milovánie od nás Boha jsú skutkové praví a opatrní a snažní. Také když nenie v nás skutkuov dobrých, kteříž mohú býti, tehdy utěšenie duchovnie a mysl veselá v člověku potuchne, že se nemuož radovati v Bohu, ani svobodného srdce mieti. Nebo sama pravda dává svobodu a utěšenie člo- věku, a nemá-li člověk skutkuov, a moha je mieti, tehdy nemá v sobě pravdy. Protož z pilné potřeby máme mieti skut- 75) = pominouce.
Strana 120
120 ky dobré, což jich muož býti najvíc, abychom položili naději svú [v] Bohu všemohúciem a v jeho nesmierném milosrdenství a tu na- ději abychom doplnili a pravú ukázali skrze snažnost dobrých skutkuov. Ale když dábel porazí člověka v tom a pohasí naději v něm, ten ani podlé skutkuov dobrých, ani podlé milosrdenství božieho nemá té naděje, za- dýchav se jakýms rozpačením, zlými smysly, leností, čekaje kakýchs polepšení a dobrého života, ješto nevie, přijde-li či-li nepřijde. Chce mieti naději v Bohu, ač bude mieti dobré skutky; ale když nemuož mieti naděje v Bo- hu převýšeném, nepočne mieti snažnosti o dobré skutky; tiem viece se vzdaluje od na- děje a tiem vždy u většie zmatky zacházie. Protož neostaví s té strany naděje v sobě, meškaje dobré skutky a rozpakuje se v nich, ale porazí ji a uhasí; ač jie jest co prvé měl, i tu uhasí. Ale skutkové dobří, kteréž my muožem mieti, ti obživujie nás, abyť vět- šie byla a silnějšie naděje, a ta naděje viece s Bohem se sjednává a srdce našeho k němu pozdvihuje a z toho opět u většie snaženstvie dobrých skutkuov nás vede. Protož i nebude moci dábel v hlavu raniti ranú smrtedlnú jako přielbicí pevnú zakrytú. Potom velí apoštol vzéti meč ducha, jenž jest slovo božie. Tu již k boji těžkému apo- štol přikazuje vzéti braň a držeti ji na ho- tově proto, když by dábel chtěl přistúpiti
120 ky dobré, což jich muož býti najvíc, abychom položili naději svú [v] Bohu všemohúciem a v jeho nesmierném milosrdenství a tu na- ději abychom doplnili a pravú ukázali skrze snažnost dobrých skutkuov. Ale když dábel porazí člověka v tom a pohasí naději v něm, ten ani podlé skutkuov dobrých, ani podlé milosrdenství božieho nemá té naděje, za- dýchav se jakýms rozpačením, zlými smysly, leností, čekaje kakýchs polepšení a dobrého života, ješto nevie, přijde-li či-li nepřijde. Chce mieti naději v Bohu, ač bude mieti dobré skutky; ale když nemuož mieti naděje v Bo- hu převýšeném, nepočne mieti snažnosti o dobré skutky; tiem viece se vzdaluje od na- děje a tiem vždy u většie zmatky zacházie. Protož neostaví s té strany naděje v sobě, meškaje dobré skutky a rozpakuje se v nich, ale porazí ji a uhasí; ač jie jest co prvé měl, i tu uhasí. Ale skutkové dobří, kteréž my muožem mieti, ti obživujie nás, abyť vět- šie byla a silnějšie naděje, a ta naděje viece s Bohem se sjednává a srdce našeho k němu pozdvihuje a z toho opět u většie snaženstvie dobrých skutkuov nás vede. Protož i nebude moci dábel v hlavu raniti ranú smrtedlnú jako přielbicí pevnú zakrytú. Potom velí apoštol vzéti meč ducha, jenž jest slovo božie. Tu již k boji těžkému apo- štol přikazuje vzéti braň a držeti ji na ho- tově proto, když by dábel chtěl přistúpiti
Strana 121
121 s některé strany, aby ihned opřáh naň meč. Ale když takový meč ducha aneb duchovní má býti k tomuto boji, kto muož mieti tento meč, když nynie slovo božie potupeno jest a málo lidí jest těchto časóv, ješto by co právě rozuměli slovu božiemu a pamatovali je? Ale že nebude na tom dosti člověku sprostnému v tomto boji těžkém, že někto učený umie Písmo, farář nebo prelát, ne- bude-li sám věděti a rozuměti jemu — ja- kož nenie na tom dosti v tělestném boji ni- žádnému, že jeho přietel má meč, nebude-li jeho sám mieti, nebo na něho tak ukrutně seče nepřietel aneb nepřátelé jako na jeho přietele, a přietel jeho, maje meč v rukú, zamietá se jím a seče od sebe, ale on, ne maje meče, bude poražen, nemaje se čím brániti — protož potřebie jest kažldému, aby sám věděl a rozuměl slovu božiemu. Ale podlé té hlúposti, kteráž nynie v lidu jest, sám Buoh vládne tiem, ktož ten meč má, aby tak hotově potkal se s satanem a dáb- lem v každém pokušení slovem božím. Nebo ač kto vie a pomní slovo božie, ale nerozumie jemu pohřiechu nic nebo velmi málo, pro- tož vždy bez meče jest. A ještě strach hor- šieho jest, když někto vie Písmo a neroz- umie jemu, aby snad dábel pro ten nerozum Písma neučinil sobě meče proti člověku a neranil jeho těžce a tiež, než by ovšem hlup byl, nic nevěda. A to zlé teď vidíme před
121 s některé strany, aby ihned opřáh naň meč. Ale když takový meč ducha aneb duchovní má býti k tomuto boji, kto muož mieti tento meč, když nynie slovo božie potupeno jest a málo lidí jest těchto časóv, ješto by co právě rozuměli slovu božiemu a pamatovali je? Ale že nebude na tom dosti člověku sprostnému v tomto boji těžkém, že někto učený umie Písmo, farář nebo prelát, ne- bude-li sám věděti a rozuměti jemu — ja- kož nenie na tom dosti v tělestném boji ni- žádnému, že jeho přietel má meč, nebude-li jeho sám mieti, nebo na něho tak ukrutně seče nepřietel aneb nepřátelé jako na jeho přietele, a přietel jeho, maje meč v rukú, zamietá se jím a seče od sebe, ale on, ne maje meče, bude poražen, nemaje se čím brániti — protož potřebie jest kažldému, aby sám věděl a rozuměl slovu božiemu. Ale podlé té hlúposti, kteráž nynie v lidu jest, sám Buoh vládne tiem, ktož ten meč má, aby tak hotově potkal se s satanem a dáb- lem v každém pokušení slovem božím. Nebo ač kto vie a pomní slovo božie, ale nerozumie jemu pohřiechu nic nebo velmi málo, pro- tož vždy bez meče jest. A ještě strach hor- šieho jest, když někto vie Písmo a neroz- umie jemu, aby snad dábel pro ten nerozum Písma neučinil sobě meče proti člověku a neranil jeho těžce a tiež, než by ovšem hlup byl, nic nevěda. A to zlé teď vidíme před
Strana 122
122 našima očima, kterak jest dábel mnoho lidí zsekl tiem mečem mnohem tieže než hlúpo- 76) stí. Protož tuto apoštol nemalé věci praví, na- zývaje slovo božie mečem. A já mám za to, že lidé ti v Efezu, jimž jest psal tuto řeč, byli jsú plni múdrosti božie a světla jeho, když jsú mohli bezpečni tiemto me- čem vlásti a zavrci se jím dáblu chytrému u pokušení. Jinak když by lidu slepému a tělesnému psal, darmo by to bylo. Nebo mysl lidská neskrovna jest, nezmeškát se da- leko v písma bráti a nepřestane, doniž77 všie bible dokonce neshledá a nezvie rozlič- ných písem. A tu se té mysli některá písma zlíbie a srdce smělé bez bázni božie chytí se toho podlé své vuole a půjde podlé toho písma někam v hlubinu temnú, jiež dna ne- uzří; a dábel toho nezaspí, ale učiní sobě z toho písma meč a učiní ránu tiem mečem tomu člověku sobě volnému bez uléčenie. Protož tuto neviem, kterak bezpečně vyklá- dati o tom meči, nebo vidím nebezpečenstvie na obě straně. Jedno nebezpečenstvie v tom jest, když lidé nemajie toho meče, že nevědie ani nerozumějie tomu, což jest jim k úžitku psáno; a když jest slovo božie meč duchov- 76) I zde má Chelčický patrně na mysli blouznivé nauky chiliastické, vzniklé slovným výkladem Písma. 77) = dokud.
122 našima očima, kterak jest dábel mnoho lidí zsekl tiem mečem mnohem tieže než hlúpo- 76) stí. Protož tuto apoštol nemalé věci praví, na- zývaje slovo božie mečem. A já mám za to, že lidé ti v Efezu, jimž jest psal tuto řeč, byli jsú plni múdrosti božie a světla jeho, když jsú mohli bezpečni tiemto me- čem vlásti a zavrci se jím dáblu chytrému u pokušení. Jinak když by lidu slepému a tělesnému psal, darmo by to bylo. Nebo mysl lidská neskrovna jest, nezmeškát se da- leko v písma bráti a nepřestane, doniž77 všie bible dokonce neshledá a nezvie rozlič- ných písem. A tu se té mysli některá písma zlíbie a srdce smělé bez bázni božie chytí se toho podlé své vuole a půjde podlé toho písma někam v hlubinu temnú, jiež dna ne- uzří; a dábel toho nezaspí, ale učiní sobě z toho písma meč a učiní ránu tiem mečem tomu člověku sobě volnému bez uléčenie. Protož tuto neviem, kterak bezpečně vyklá- dati o tom meči, nebo vidím nebezpečenstvie na obě straně. Jedno nebezpečenstvie v tom jest, když lidé nemajie toho meče, že nevědie ani nerozumějie tomu, což jest jim k úžitku psáno; a když jest slovo božie meč duchov- 76) I zde má Chelčický patrně na mysli blouznivé nauky chiliastické, vzniklé slovným výkladem Písma. 77) = dokud.
Strana 123
123 ní proti dáblu, čím se budú brániti, nema- jiece meče? Druhé nebezpečenstvie jest v těch lidech, ješto vědie písma, ale škodně bez ducha božieho; takoví opět upadnú s tiem písmem dáblu v ruce. Protož mi se zdá, aby ti lidé, ješto se Boha bojie, aby s po- korú písem požívali a rádi poslúchali slova božieho, kdež se vykládá od věrných učite- lóv, a toho aby požívali jako meče proti dáblu. A najviece toho majie poslúchati, co se vykládá o potupení světa a života tě- lesného a což jest o marné chvále tohoto světa, jakož máme příklad od našeho Spa- sitele, kterak jest on s ďáblem bojoval v těch věcech, což jest slušalo k životu tělesnému a chvále tohoto světa, a přemohl jest jeho ve všem slovem božím. A když urozumie člověk z slova božieho marnosti tohoto světa a životu svému zkaženému, také se bude moci brániti dáblu s rozumy Písma svatého. A že dábel pokusil Spasitele najprvé lakotú a řekl jemu: „Jsil-i syn boží, rci, at kamenie toto bude chlebem“; a odpo- věděv pán Ježíš, řekl jest jemu: „Ne v sa- mém chlebě živ jest člověk, ale v božiem slově“ [Mat. 4, 3—4]. A to slušie vážiti, že dábel pokusil jest lakotú pána Ježíše Krista. Ale to ovšem vážiti máme k našemu úžitku, nebo pán Ježíš přemohl jest lakotu. Ale my nejsmy před ním bezpečni ustavičně; a že lakota má daleko své kořeny puštěné, že
123 ní proti dáblu, čím se budú brániti, nema- jiece meče? Druhé nebezpečenstvie jest v těch lidech, ješto vědie písma, ale škodně bez ducha božieho; takoví opět upadnú s tiem písmem dáblu v ruce. Protož mi se zdá, aby ti lidé, ješto se Boha bojie, aby s po- korú písem požívali a rádi poslúchali slova božieho, kdež se vykládá od věrných učite- lóv, a toho aby požívali jako meče proti dáblu. A najviece toho majie poslúchati, co se vykládá o potupení světa a života tě- lesného a což jest o marné chvále tohoto světa, jakož máme příklad od našeho Spa- sitele, kterak jest on s ďáblem bojoval v těch věcech, což jest slušalo k životu tělesnému a chvále tohoto světa, a přemohl jest jeho ve všem slovem božím. A když urozumie člověk z slova božieho marnosti tohoto světa a životu svému zkaženému, také se bude moci brániti dáblu s rozumy Písma svatého. A že dábel pokusil Spasitele najprvé lakotú a řekl jemu: „Jsil-i syn boží, rci, at kamenie toto bude chlebem“; a odpo- věděv pán Ježíš, řekl jest jemu: „Ne v sa- mém chlebě živ jest člověk, ale v božiem slově“ [Mat. 4, 3—4]. A to slušie vážiti, že dábel pokusil jest lakotú pána Ježíše Krista. Ale to ovšem vážiti máme k našemu úžitku, nebo pán Ježíš přemohl jest lakotu. Ale my nejsmy před ním bezpečni ustavičně; a že lakota má daleko své kořeny puštěné, že
Strana 124
124 lidé toho málo znajie a veliká se nevěra děje v lidech pro lakotu, a že lidé hledajie pro lakotu bezpečný jistotly] v tom, z čeho pokrmu dobývajie, a z toho lakomstvie roste a péče. Ale když by nebyl člověk lakotú oklamán, čemu by jemu zbožie bylo neb které péče o tělestné věci? A kde nenie zbožie, tu jest téměř všecka příčina odstú- pila tohoto světa od člověka, a zase v lakotě těžce lapí svět lidi. Protož dábel skrze la- kotu daleké a mnohé má přístupy k člo- věku. A že nemá toliko rozumieno býti o la- kotě, že by jediné v tom byla mnoho jiesti a píti rozličných a drahých věcí, ale i v tom také jest lakota, jakéžkoli jiedlo jest anebo pitie, ač jest sprostné a málo jeho, ale když je vždycky chce mieti člověk ujištěné a bez- pečné, tehdy za tiem úmyslem a za tú žá- dostí povleče se tak mnoho nevěry, péče, pilnosti, nepokojóv, že se z toho srdce vždy zjeví kořenná lakota, že někto, třikrát viece sněda, neukáže z srdce tak velikého duovodu lakoty. A s tú lakotú i k nám chudým při- stúpá dábel, a to nedopatrně, někto to po- zná, že úsilé naše v našem břiše jest. A Buoh to daj, by i s náboženstvím nevešlo u břicho! Ale meč máme dobře brúšený, když bychom jej vytrhli proti dáblu. A potom dábel pokusil pána Spasitele pý- chau a lakomstviem. A proti všemu Písmem bránil se jest jemu a nepřemohl jest dábel
124 lidé toho málo znajie a veliká se nevěra děje v lidech pro lakotu, a že lidé hledajie pro lakotu bezpečný jistotly] v tom, z čeho pokrmu dobývajie, a z toho lakomstvie roste a péče. Ale když by nebyl člověk lakotú oklamán, čemu by jemu zbožie bylo neb které péče o tělestné věci? A kde nenie zbožie, tu jest téměř všecka příčina odstú- pila tohoto světa od člověka, a zase v lakotě těžce lapí svět lidi. Protož dábel skrze la- kotu daleké a mnohé má přístupy k člo- věku. A že nemá toliko rozumieno býti o la- kotě, že by jediné v tom byla mnoho jiesti a píti rozličných a drahých věcí, ale i v tom také jest lakota, jakéžkoli jiedlo jest anebo pitie, ač jest sprostné a málo jeho, ale když je vždycky chce mieti člověk ujištěné a bez- pečné, tehdy za tiem úmyslem a za tú žá- dostí povleče se tak mnoho nevěry, péče, pilnosti, nepokojóv, že se z toho srdce vždy zjeví kořenná lakota, že někto, třikrát viece sněda, neukáže z srdce tak velikého duovodu lakoty. A s tú lakotú i k nám chudým při- stúpá dábel, a to nedopatrně, někto to po- zná, že úsilé naše v našem břiše jest. A Buoh to daj, by i s náboženstvím nevešlo u břicho! Ale meč máme dobře brúšený, když bychom jej vytrhli proti dáblu. A potom dábel pokusil pána Spasitele pý- chau a lakomstviem. A proti všemu Písmem bránil se jest jemu a nepřemohl jest dábel
Strana 125
125 Krista v ničemž. Též i my také hřiechy tě- lestné muožem Písmem přemoci, když by s nimi dábel přistúpil k nám, a najviece pís- mem Nového Zákona, což komu Buoh dá rozuměti, nebo to zjevně tiehne lidi v pokoru, v trpělivost, v lásku a u vieru. A taková písma majie lidé pamatovati a žádati od Bo- ha, aby jim dal rozum v těch písmiech, aby se mohli proti dáblu postaviti s nimi. Ale musie býti pilnost v tom, když jsú pokuše nie která, tehdy se utéci ku Písmu, ke čte- nie a k rozmlouvání v Písmě, a tu sebe posíliti a přijíti k svému srdci. Ale když ne- dbajie lidé čísti Písma a rozmlúvati o něm a najviece u pokušeních, co jim platno Pís- mo? Jako by ten meč byl platen, ješto doma leží, a pán toho meče polem vylehl proti nepřátelóm a nemá, čím udeřiti na nepřá- tely, i upadne jim v ruce. Též se nám stane pro nedbánie. A že jest veliká věc slovo božie v těch, ktož je s pilností vážie, a takoví mohú mno- ho u Písmě nepřiezní dáblových poznati i pře- moc. Protož sv. Pavel die: „Živá jest řeč božie a mocná, ostřejšie všelikého meče na obě straně ostrého, docházejícieho do naj- vnitřnějšieho myšlenie a tajností i úmyslóv až k rozdělení ducha od těla.“ [Žid. 4, 12. A tu miení apoštol, že taková řeč božie svě- tlá, všeho se uptající, což tajného jest v člo- věku, jako jsú myšlenie rozličná i úmyslové,
125 Krista v ničemž. Též i my také hřiechy tě- lestné muožem Písmem přemoci, když by s nimi dábel přistúpil k nám, a najviece pís- mem Nového Zákona, což komu Buoh dá rozuměti, nebo to zjevně tiehne lidi v pokoru, v trpělivost, v lásku a u vieru. A taková písma majie lidé pamatovati a žádati od Bo- ha, aby jim dal rozum v těch písmiech, aby se mohli proti dáblu postaviti s nimi. Ale musie býti pilnost v tom, když jsú pokuše nie která, tehdy se utéci ku Písmu, ke čte- nie a k rozmlouvání v Písmě, a tu sebe posíliti a přijíti k svému srdci. Ale když ne- dbajie lidé čísti Písma a rozmlúvati o něm a najviece u pokušeních, co jim platno Pís- mo? Jako by ten meč byl platen, ješto doma leží, a pán toho meče polem vylehl proti nepřátelóm a nemá, čím udeřiti na nepřá- tely, i upadne jim v ruce. Též se nám stane pro nedbánie. A že jest veliká věc slovo božie v těch, ktož je s pilností vážie, a takoví mohú mno- ho u Písmě nepřiezní dáblových poznati i pře- moc. Protož sv. Pavel die: „Živá jest řeč božie a mocná, ostřejšie všelikého meče na obě straně ostrého, docházejícieho do naj- vnitřnějšieho myšlenie a tajností i úmyslóv až k rozdělení ducha od těla.“ [Žid. 4, 12. A tu miení apoštol, že taková řeč božie svě- tlá, všeho se uptající, což tajného jest v člo- věku, jako jsú myšlenie rozličná i úmyslové,
Strana 126
126 toho se všeho doptá řeč božie, jaká jsú my- šlenie a úmyslové, a žádosti z čeho se rodie, a kam se tato řeč chýlí, nebo ostře procházie všecky tajnosti. Ale tato řeč hodí se těm, ktož chtie tento meč duchovní vzieti, teď jeho břidkost slyšie, kterak jím daleko mohú zatieti dábla v jeho dielech tajných a chyt- rých, a když by od Boha žádali rozumu pravého v slovu božiem. Jinak nemajie-li roz- umu v sobě o sloviech božích, tehda jedva, kdvž se zjevně dábel s čím ponese k člo- věku, ač na něj vytrhnú ten meč. Ale ktož miluje z srdce slovo božie a žádá od Boha rozumu v něm, dát jemu pán Buoh hojnost múdrosti své v sloviech svých, tak že ne pod mierú litery78) jako nožnic mečových dal by, ale podlé bohatstvie svého plnost světla prav- dy k spatření všech věcí pravých, tak aby ve všem súdy pravé měl, jakož jemu světlo pravdy všecko ukáže, a najviece, aby sám se právě spatřil v cestách svých a ta ne- bezpečenstvie, která jsú na světě a s kte- rýmiž přebývá. A toť bude řeč božie živá, prochodivějšie všelikého meče ostrého na obě straně, nebo všecky tajnosti spatřuje. A když by ten dábel nenávisti vypokradl se kudy tajně, chtě náš duom podkopati, jako slušie na zloděje v noci, protož aby hospodář če- 78) t. j. ne ve smyslu literním, slovném, jejž Ch. dále přirovnává k nožnicím (pochvám) mečovým na rozdíl od meče, t. j. od Písma správně chápaného.
126 toho se všeho doptá řeč božie, jaká jsú my- šlenie a úmyslové, a žádosti z čeho se rodie, a kam se tato řeč chýlí, nebo ostře procházie všecky tajnosti. Ale tato řeč hodí se těm, ktož chtie tento meč duchovní vzieti, teď jeho břidkost slyšie, kterak jím daleko mohú zatieti dábla v jeho dielech tajných a chyt- rých, a když by od Boha žádali rozumu pravého v slovu božiem. Jinak nemajie-li roz- umu v sobě o sloviech božích, tehda jedva, kdvž se zjevně dábel s čím ponese k člo- věku, ač na něj vytrhnú ten meč. Ale ktož miluje z srdce slovo božie a žádá od Boha rozumu v něm, dát jemu pán Buoh hojnost múdrosti své v sloviech svých, tak že ne pod mierú litery78) jako nožnic mečových dal by, ale podlé bohatstvie svého plnost světla prav- dy k spatření všech věcí pravých, tak aby ve všem súdy pravé měl, jakož jemu světlo pravdy všecko ukáže, a najviece, aby sám se právě spatřil v cestách svých a ta ne- bezpečenstvie, která jsú na světě a s kte- rýmiž přebývá. A toť bude řeč božie živá, prochodivějšie všelikého meče ostrého na obě straně, nebo všecky tajnosti spatřuje. A když by ten dábel nenávisti vypokradl se kudy tajně, chtě náš duom podkopati, jako slušie na zloděje v noci, protož aby hospodář če- 78) t. j. ne ve smyslu literním, slovném, jejž Ch. dále přirovnává k nožnicím (pochvám) mečovým na rozdíl od meče, t. j. od Písma správně chápaného.
Strana 127
127 ledi mnohé, ješto bdí nad ní — a to jest rozum pravý — ten aby byl hotov s tiem- to mečem duchovním proti dáblu nepřieteli, když on chytře právem zlodějským podává srdci našemu něco libého a oděného dobro- tú, úžitkem, potřebú anebo něco zjevně zlé- ho, aby tak jako Spasitel vytrhl naň meč ten, ve všem bráně se jemu Písmem, což jemu velel učiniti proti Písmu. A takovú chytrost vždy proti nám jedná, to nám v srdce vpúštěje, což jest proti Písmu. Protož potřebie jest nám rozuměti věrně Písmu, aby, když dábel chytře přistúpí k nám sám skrze se nebo skrze své posly a podá nám něčeho proti Písmu, abychom se ihned proti němu postavili múdrostí Písma, aby nás nezavedl od Boha v přestúpenie přiká- zaní jeho. Ale že ďábel ne tak přistúpá k nám, aby zjeven byl v tom, že nás vede od při- kázaní božích, ale jedná to podlé svého vlast- nieho diela nemilostivého přikrytě; když vi- dí, že člověk vie Písmo a nedbá jeho aneb že jemu nerozumie, tehdy ďábel přistúpí k ně- mu s Písmem lestně, něco jemu podá pod tiem Písmem libého žádosti nebo smyslu za- tmělému jeho, a on se toho chytí, jako něco pravého nalez nebo jako pravdu potřeb- nú poznav, a skrze to dábel oklamá jeho a raní ho mečem v nožnicích. To dábel z slova vytáhl i ranil jeho a uved jeho skrze to v přestúpenie Písma; kteréž jemu mělo
127 ledi mnohé, ješto bdí nad ní — a to jest rozum pravý — ten aby byl hotov s tiem- to mečem duchovním proti dáblu nepřieteli, když on chytře právem zlodějským podává srdci našemu něco libého a oděného dobro- tú, úžitkem, potřebú anebo něco zjevně zlé- ho, aby tak jako Spasitel vytrhl naň meč ten, ve všem bráně se jemu Písmem, což jemu velel učiniti proti Písmu. A takovú chytrost vždy proti nám jedná, to nám v srdce vpúštěje, což jest proti Písmu. Protož potřebie jest nám rozuměti věrně Písmu, aby, když dábel chytře přistúpí k nám sám skrze se nebo skrze své posly a podá nám něčeho proti Písmu, abychom se ihned proti němu postavili múdrostí Písma, aby nás nezavedl od Boha v přestúpenie přiká- zaní jeho. Ale že ďábel ne tak přistúpá k nám, aby zjeven byl v tom, že nás vede od při- kázaní božích, ale jedná to podlé svého vlast- nieho diela nemilostivého přikrytě; když vi- dí, že člověk vie Písmo a nedbá jeho aneb že jemu nerozumie, tehdy ďábel přistúpí k ně- mu s Písmem lestně, něco jemu podá pod tiem Písmem libého žádosti nebo smyslu za- tmělému jeho, a on se toho chytí, jako něco pravého nalez nebo jako pravdu potřeb- nú poznav, a skrze to dábel oklamá jeho a raní ho mečem v nožnicích. To dábel z slova vytáhl i ranil jeho a uved jeho skrze to v přestúpenie Písma; kteréž jemu mělo
Strana 128
128 k životu býti, to jest jemu uvedl v smrt, přistúpiv k němu, skrze Písmo s libú věcí srdci jeho. Protož musí býti tento meč slo- va božieho zuostřený múdrostí boží a du- chovními rozumy, aby mohl proniknúti skrze ta obalenie chytrá dáblova, aby jemu po- zdvihl té kuklice, ješto jí sobě oči zakrývá, aby skrze múdrost boží rozsúdil zakrytie lsti vá jeho a poznal, že jest to ďábel byl pod tiem zakrytím, a tak aby ostal v cestě múd- rosti božie, skrze niž jest poznal tajnost ďáblovu. A protož die apoštol: „Vezměte meč ducha, jenž jest slovo božie!“ Nenie meč těla, ale ducha. Protož ten, ktož podlé ducha živ jest, rozumiet ten tomu meči a ten muož bojovati tiem mečem duchovním proti dáblu duchov- niemu a chytrému, ale lidé slepí a tělestní jeho nevidie, jsúce ve tmě jeho. Ale nepři- pravuje tuto apoštol lidí k bojuom tělest- ným, protož nevelí jim meče tělestného bráti. Učí apoštol Římeníny, aby poddáni byli řím- skému pohanu césaři, a die apoštol o jeho meči, že darmo nenosí jeho, ale učiní vuoli boží [Řím. 13, 4]. Někdy tiem mečem mno- ho hlav stíná svatým lidem, jakož i sv. Pavla zbavil jest hlavy římského césaře meč. Pro- tož darmo jest nebyl, ale Buoh požíval jeho na pomstu těch, kteří jsú se jemu protivili. Ale to slovo když se die „ne nadarmo meč nosí“, nenie slovo života věčného, ale toto
128 k životu býti, to jest jemu uvedl v smrt, přistúpiv k němu, skrze Písmo s libú věcí srdci jeho. Protož musí býti tento meč slo- va božieho zuostřený múdrostí boží a du- chovními rozumy, aby mohl proniknúti skrze ta obalenie chytrá dáblova, aby jemu po- zdvihl té kuklice, ješto jí sobě oči zakrývá, aby skrze múdrost boží rozsúdil zakrytie lsti vá jeho a poznal, že jest to ďábel byl pod tiem zakrytím, a tak aby ostal v cestě múd- rosti božie, skrze niž jest poznal tajnost ďáblovu. A protož die apoštol: „Vezměte meč ducha, jenž jest slovo božie!“ Nenie meč těla, ale ducha. Protož ten, ktož podlé ducha živ jest, rozumiet ten tomu meči a ten muož bojovati tiem mečem duchovním proti dáblu duchov- niemu a chytrému, ale lidé slepí a tělestní jeho nevidie, jsúce ve tmě jeho. Ale nepři- pravuje tuto apoštol lidí k bojuom tělest- ným, protož nevelí jim meče tělestného bráti. Učí apoštol Římeníny, aby poddáni byli řím- skému pohanu césaři, a die apoštol o jeho meči, že darmo nenosí jeho, ale učiní vuoli boží [Řím. 13, 4]. Někdy tiem mečem mno- ho hlav stíná svatým lidem, jakož i sv. Pavla zbavil jest hlavy římského césaře meč. Pro- tož darmo jest nebyl, ale Buoh požíval jeho na pomstu těch, kteří jsú se jemu protivili. Ale to slovo když se die „ne nadarmo meč nosí“, nenie slovo života věčného, ale toto
Strana 129
129 slovo „meč ducha vezměte“, to jest slovo života věčného; nebo, ktož má ten meč ducha, muož zbíti jím co smrtedlného jest a nepřá- tely duchovnie všecky, ale tiemto, ješto jeho darmo nenosí césař a pohan římský, tiem muož živé zmořiti a do pekla je poslati. A dále die apoštol: „Všelikú modlitbú mod- léce se po vše časy v duchu a v něm bdiece ve všelikém snaženství a prosbě za všecky svaté i za mě, aby mi byla dána řeč v ote- vření úst mých s doufáním [známo] učiniti ta- jemstvie Ctenie, pro něžto poslejlstvie ději v tomto řetězu“. To také velmi potřebné jest k tomuto boji duchovniemu modlenie, protož po meči praví o modlení. Nebo i Spasitel řekl jest: „Modlte se, a nevejdete v pokušenie. [Marek 14, 38; Luk. 22, 40.] A že tento boj duchovní veškeren na pokušení záleží, pro- tož z potřeby majie se modliti ti, kteříž v tento boj majie a chtie jíti, nebo to vše- cko oděnie, kteréž jest prvé jmenoval, to nestačí v tomto boji proti dáblu. A to diem: ovšem vždy nestačí proti takové nepřiezni ukrutné a chytré to oděnie. A také nestačí pro náš nedostatek, tak že se ne vždy v to oděnie úplně obláčiemy po vvšecky časy. Ani také pro to muož stačiti, nebo nižádná dobrota člověka zde na zemi nemá té moci, aby ostála před tú ukrutnú mocí dáblovú, ale sama najvyššie moc božie zachová člo- věka před tú mocí a zlostí ukrutnú dáblovú. Protož ani rozumějiece ani mohúce sami od O boji duchovním a O trojím lidu. 9
129 slovo „meč ducha vezměte“, to jest slovo života věčného; nebo, ktož má ten meč ducha, muož zbíti jím co smrtedlného jest a nepřá- tely duchovnie všecky, ale tiemto, ješto jeho darmo nenosí césař a pohan římský, tiem muož živé zmořiti a do pekla je poslati. A dále die apoštol: „Všelikú modlitbú mod- léce se po vše časy v duchu a v něm bdiece ve všelikém snaženství a prosbě za všecky svaté i za mě, aby mi byla dána řeč v ote- vření úst mých s doufáním [známo] učiniti ta- jemstvie Ctenie, pro něžto poslejlstvie ději v tomto řetězu“. To také velmi potřebné jest k tomuto boji duchovniemu modlenie, protož po meči praví o modlení. Nebo i Spasitel řekl jest: „Modlte se, a nevejdete v pokušenie. [Marek 14, 38; Luk. 22, 40.] A že tento boj duchovní veškeren na pokušení záleží, pro- tož z potřeby majie se modliti ti, kteříž v tento boj majie a chtie jíti, nebo to vše- cko oděnie, kteréž jest prvé jmenoval, to nestačí v tomto boji proti dáblu. A to diem: ovšem vždy nestačí proti takové nepřiezni ukrutné a chytré to oděnie. A také nestačí pro náš nedostatek, tak že se ne vždy v to oděnie úplně obláčiemy po vvšecky časy. Ani také pro to muož stačiti, nebo nižádná dobrota člověka zde na zemi nemá té moci, aby ostála před tú ukrutnú mocí dáblovú, ale sama najvyššie moc božie zachová člo- věka před tú mocí a zlostí ukrutnú dáblovú. Protož ani rozumějiece ani mohúce sami od O boji duchovním a O trojím lidu. 9
Strana 130
130 sebe k tomu boji přistúpiti, máme se mod- liti Bohu, žádajiece vždy múdrosti, síly i po- moci od Boha, a netoliko pomoci, ale toho, aby nás ráčil zachovati od jeho vysoké chyt- rosti, ješto jest nad naši moc i smysl, aby on podlé svého diela, kteréž jest počal v nás dělati podlé milosti své nesmírné, tak aby dokonal. Neb ovšem bez našeho zaslúženie vykúpil jest nás z rukú toho dábla ukrut- ného, takéž dokoná to v milosrdenství svém. V uostřiehání od našeho nepřietele dábla, od jeho vysoké zlosti my se máme pilně odieti neb obléci v uoděnie božie, což na nás zá- leží, aby námi nescházelo, což na našie síle a opatrnosti jest. A což nám to nestačí, za to se máme modliti Bohu, aby on nás po- silnil a zprostil z rukú dáblových. Nebo jisté jest to, když kto má neb zná se v tomto nebezpečenství a volá k Bohu, žádaje spo- moci od něho, tehdy nemá té moci dábel tak, jakož chce, tak aby nad moc člověka mohl se pokusiti o něho. Nebo milosrden- stvie božie nesmierné jest nad člověkem a nedopustí viece pokusiti jeho, než muož snésti, a učiní prospěch pokušením toho člověka, kterýž se modlí jemu u pokušení svém, a zprostí jeho od síly nepřietele. Jakož die sv. Petr: „Zná pán Bůh spravedlivé z po- kušenie vysvoboditi, ale nemilostivé ke dni súdnému zachovati k mučení“ [2. Petr 2, 9]. Protož, když zná pán Buoh a chce vy-
130 sebe k tomu boji přistúpiti, máme se mod- liti Bohu, žádajiece vždy múdrosti, síly i po- moci od Boha, a netoliko pomoci, ale toho, aby nás ráčil zachovati od jeho vysoké chyt- rosti, ješto jest nad naši moc i smysl, aby on podlé svého diela, kteréž jest počal v nás dělati podlé milosti své nesmírné, tak aby dokonal. Neb ovšem bez našeho zaslúženie vykúpil jest nás z rukú toho dábla ukrut- ného, takéž dokoná to v milosrdenství svém. V uostřiehání od našeho nepřietele dábla, od jeho vysoké zlosti my se máme pilně odieti neb obléci v uoděnie božie, což na nás zá- leží, aby námi nescházelo, což na našie síle a opatrnosti jest. A což nám to nestačí, za to se máme modliti Bohu, aby on nás po- silnil a zprostil z rukú dáblových. Nebo jisté jest to, když kto má neb zná se v tomto nebezpečenství a volá k Bohu, žádaje spo- moci od něho, tehdy nemá té moci dábel tak, jakož chce, tak aby nad moc člověka mohl se pokusiti o něho. Nebo milosrden- stvie božie nesmierné jest nad člověkem a nedopustí viece pokusiti jeho, než muož snésti, a učiní prospěch pokušením toho člověka, kterýž se modlí jemu u pokušení svém, a zprostí jeho od síly nepřietele. Jakož die sv. Petr: „Zná pán Bůh spravedlivé z po- kušenie vysvoboditi, ale nemilostivé ke dni súdnému zachovati k mučení“ [2. Petr 2, 9]. Protož, když zná pán Buoh a chce vy-
Strana 131
131 svoboditi z pokušenie, tehdy velikú naději má- me v něm položiti a vždy často z úmysla modliti se jemu za to, aby on nás sám ostřie- hal a zprostil od zlosti satanovy. A potom velí apoštol bdieti v něm ve všelikém snaženství. A to všecko pilné jest mieti k tomuto boji, bdieti pilně v něm pat- řiece na něho, kterak bychom v něm ostáli79) právě skrze vieru a lásku ve všech stranách viery a právě abychom všemu rozuměli, což potřebno jest v té vieře i v přikázání jeho. Tak máme v tom bdieti, aby on byl roz- umien právě od nás. A také máme bdieti v něm, patřiece na to, abychom nižádným obyčejem z něho nebyli vytrženi jakožto z ko- řene svého. Protož vždy nad sebú pilnú stráž ve všem majiece, což činíme, i okolo sebe, aby dábel, vida nás ubezpečené a nedbavé, i nepřistúpil zlostně k našemu srdci sobě nedalekému a tu by nás ranil ranú smrtedl- nú, kdež bychom se nezhojili. A die dále apoštol: „ve všelikém snažen- ství“. A to vše pilné věci jsú k tomuto boji, o němž řeč máme. Nebo léní lidé nehodie se v tento boj, nebo lenost jest oděnie dáb- lovo proti tomu člověku. Ač by dábel ne- měl jinudy přístupu, ale skrz lenost bude mieti a velmi snadný, nebo se v lenost odě- je, dosiehne všeho člověka skrze ni. Ale snaž- 79) V rukopise: ,vstali'.
131 svoboditi z pokušenie, tehdy velikú naději má- me v něm položiti a vždy často z úmysla modliti se jemu za to, aby on nás sám ostřie- hal a zprostil od zlosti satanovy. A potom velí apoštol bdieti v něm ve všelikém snaženství. A to všecko pilné jest mieti k tomuto boji, bdieti pilně v něm pat- řiece na něho, kterak bychom v něm ostáli79) právě skrze vieru a lásku ve všech stranách viery a právě abychom všemu rozuměli, což potřebno jest v té vieře i v přikázání jeho. Tak máme v tom bdieti, aby on byl roz- umien právě od nás. A také máme bdieti v něm, patřiece na to, abychom nižádným obyčejem z něho nebyli vytrženi jakožto z ko- řene svého. Protož vždy nad sebú pilnú stráž ve všem majiece, což činíme, i okolo sebe, aby dábel, vida nás ubezpečené a nedbavé, i nepřistúpil zlostně k našemu srdci sobě nedalekému a tu by nás ranil ranú smrtedl- nú, kdež bychom se nezhojili. A die dále apoštol: „ve všelikém snažen- ství“. A to vše pilné věci jsú k tomuto boji, o němž řeč máme. Nebo léní lidé nehodie se v tento boj, nebo lenost jest oděnie dáb- lovo proti tomu člověku. Ač by dábel ne- měl jinudy přístupu, ale skrz lenost bude mieti a velmi snadný, nebo se v lenost odě- je, dosiehne všeho člověka skrze ni. Ale snaž- 79) V rukopise: ,vstali'.
Strana 132
132 nost shromáždí na se mnoho dobrého a nutí Boha, aby nám dobře udělal, jakož sám die: „Ktož hledá, ten nalezne“ [Mat. 7, 8]. A opět jinde die: „Majíciemu dáno bude“ [Mat. 25, 29], to jest majíciemu žádost a snaž- nost a vieru. Protož ve všem snaženstvie jest potřebie nám, nebo v zisk jest nám dán život tento, abychom mnoho úžitka shro- máždili do života věčného skrze snažné úsilé a skrze pokušenie mnohá tohoto života. Také snažnost ve všem jest potřebna pro dábla. abychom jemu příčiny nedávali proti sobě opúštěním dobrého a nechutným děláním dob- rého, aby v nás skrze to nespatřil srdce neupřiemného a necelého, vida, a my80) jako za dluh děláme skutky božie. A z tohoť opět rozumie dábel, kterak má přistúpiti k nám. nebo skrze lenost a nechutné dělánie skut- kuov božích sami se zradíme dáblu, že on z toho rozumie, které věci muož uvésti na toho člověka, ješto tak necelé v bojích shle- dává je; jakož příčinu najbližší uzří ke zlé- mu, v to jeho potiehne. Potom die apoštol, aby se modlili za sva- té i za něho. Za svaté, kteří usilují zde v dob- rých skutciech a v pokušeních. A to proto majie se za svaté modliti, aby v dobrém zuostali. Nebo přikázanie božie jest k to- mu, aby jedni druhé milovali; protož z toho 80) = že my.
132 nost shromáždí na se mnoho dobrého a nutí Boha, aby nám dobře udělal, jakož sám die: „Ktož hledá, ten nalezne“ [Mat. 7, 8]. A opět jinde die: „Majíciemu dáno bude“ [Mat. 25, 29], to jest majíciemu žádost a snaž- nost a vieru. Protož ve všem snaženstvie jest potřebie nám, nebo v zisk jest nám dán život tento, abychom mnoho úžitka shro- máždili do života věčného skrze snažné úsilé a skrze pokušenie mnohá tohoto života. Také snažnost ve všem jest potřebna pro dábla. abychom jemu příčiny nedávali proti sobě opúštěním dobrého a nechutným děláním dob- rého, aby v nás skrze to nespatřil srdce neupřiemného a necelého, vida, a my80) jako za dluh děláme skutky božie. A z tohoť opět rozumie dábel, kterak má přistúpiti k nám. nebo skrze lenost a nechutné dělánie skut- kuov božích sami se zradíme dáblu, že on z toho rozumie, které věci muož uvésti na toho člověka, ješto tak necelé v bojích shle- dává je; jakož příčinu najbližší uzří ke zlé- mu, v to jeho potiehne. Potom die apoštol, aby se modlili za sva- té i za něho. Za svaté, kteří usilují zde v dob- rých skutciech a v pokušeních. A to proto majie se za svaté modliti, aby v dobrém zuostali. Nebo přikázanie božie jest k to- mu, aby jedni druhé milovali; protož z toho 80) = že my.
Strana 133
133 milovánie přikázaného majie se modliti jedni za druhé za to, aby spaseni byli, v dobrém setrvajiece. Ale sám zase s příčinú velí se modliti apoštol; potřebu zvláštní ukazuje, pro kterú jich žádá, aby se zaň modlili, řka, „aby mi dána byla řeč k mluvení a v otevření úst mých známo učiniti tajemstvie Ctenie s doufáním“. A v té řeči ukazuje apoštol, že nenie dostatečnost v nižádném člověku k tomu, aby se mohl naučiti v kterém umění takové věci, aby skrze to uměnie mohl učiniti známo tajemstvie Ctenie, ale musí tu býti dar boží zvláštní. A diem zvláští, nebo [ne- každý dar boží k tomu dostatečen jest, nebo apoštol měl jest dar boží k tomu, aby zvěs- toval Ctenie, ale toho dokonalého daru ne- měl jest v tu chvíli, aby mohl tajemstvie a múdrosti božie nebo skryté věci zvěděti, aby to jiným k úžitku zjevil, nebo ani apo- štolóm takové tajnosti nebyly jsú zjeveny tak prostě bez modlenie jich i jiných sva- tých lidí za ně. Ale to jest hrozné přieliš nám tak nebez- pečným lidem, ješto daróv božích nemáme k takovým věcem velikým, aniž se za to modlíme, ani se umieme modliti Bohu za to, aby nám dary své dal k tomu, abychom mohli zjeviti tajemstvie Ctenie. Protož ne- užiteční, nemocní, neupřiemí jsme, a proto mnoho bluduov zjevujem skrze Ctenie, toliko podlé měr cizích smyslóv a nápisóv, ale sami
133 milovánie přikázaného majie se modliti jedni za druhé za to, aby spaseni byli, v dobrém setrvajiece. Ale sám zase s příčinú velí se modliti apoštol; potřebu zvláštní ukazuje, pro kterú jich žádá, aby se zaň modlili, řka, „aby mi dána byla řeč k mluvení a v otevření úst mých známo učiniti tajemstvie Ctenie s doufáním“. A v té řeči ukazuje apoštol, že nenie dostatečnost v nižádném člověku k tomu, aby se mohl naučiti v kterém umění takové věci, aby skrze to uměnie mohl učiniti známo tajemstvie Ctenie, ale musí tu býti dar boží zvláštní. A diem zvláští, nebo [ne- každý dar boží k tomu dostatečen jest, nebo apoštol měl jest dar boží k tomu, aby zvěs- toval Ctenie, ale toho dokonalého daru ne- měl jest v tu chvíli, aby mohl tajemstvie a múdrosti božie nebo skryté věci zvěděti, aby to jiným k úžitku zjevil, nebo ani apo- štolóm takové tajnosti nebyly jsú zjeveny tak prostě bez modlenie jich i jiných sva- tých lidí za ně. Ale to jest hrozné přieliš nám tak nebez- pečným lidem, ješto daróv božích nemáme k takovým věcem velikým, aniž se za to modlíme, ani se umieme modliti Bohu za to, aby nám dary své dal k tomu, abychom mohli zjeviti tajemstvie Ctenie. Protož ne- užiteční, nemocní, neupřiemí jsme, a proto mnoho bluduov zjevujem skrze Ctenie, toliko podlé měr cizích smyslóv a nápisóv, ale sami
Strana 134
134 jsme mrtvi a opuštěni. Protož ne tajemstvie pravdy skryté zjevujem ve čtení, ale bludy, kteříž jsú v dáblu skryti dávno, pod slovy Ctenie v lidi rozséváme. Jakož známo jest to nynie v Čechách veliké zlé a nebezpečné, kteréž jest přišlo, ješto mnoho jest těch sle- pých učitelóv. Neb když nic takoví lidé du- chovní nevládnau věrau a písmy podlé da- ruov božích a zjevenie světla duchovnieho, ale tak prostě podlé nápisóv literních, ti ne- mohú nižádné psané liteře, ač jie mnoho bude, nelze jest jim postihnúti pravého smys- la viery bez daruov Ducha svatého. A to vidíme nynie zjevně u vuodcích takových. že jediné vo tom pracují, aby knih mnoho shromaždili rozličných doktoruov. Kdežkoli co nového zvědie, an se zjeví, tak ihned kúpí to nebo najieti musí a mnoho peněz na to naložiti, nebo samému psáti jest. A když mnoho těch knih doktorských shromaž die, tehdy se vzedmú v pýchu, jako by již mnoho uměli. Ale pro ty mnohé knihy nio viery nepožívají, jedno proto, že nemohú zčísti ani srozuměti těch knih mnohých, a druhé proto, že ti mnozí doktorové nesrov- nali jsú se v nápisích svých. Jedni přiemo podlé viery vykládali jsú písma, a druzí sle- vovali a slabě položili jsú a některé věci jsú bludně vykládali, nebo sami zlé životy vedli jsú. Protož takoví syroví lidé, čtúce v těch knihách mnohých, nezpravie se u vie-
134 jsme mrtvi a opuštěni. Protož ne tajemstvie pravdy skryté zjevujem ve čtení, ale bludy, kteříž jsú v dáblu skryti dávno, pod slovy Ctenie v lidi rozséváme. Jakož známo jest to nynie v Čechách veliké zlé a nebezpečné, kteréž jest přišlo, ješto mnoho jest těch sle- pých učitelóv. Neb když nic takoví lidé du- chovní nevládnau věrau a písmy podlé da- ruov božích a zjevenie světla duchovnieho, ale tak prostě podlé nápisóv literních, ti ne- mohú nižádné psané liteře, ač jie mnoho bude, nelze jest jim postihnúti pravého smys- la viery bez daruov Ducha svatého. A to vidíme nynie zjevně u vuodcích takových. že jediné vo tom pracují, aby knih mnoho shromaždili rozličných doktoruov. Kdežkoli co nového zvědie, an se zjeví, tak ihned kúpí to nebo najieti musí a mnoho peněz na to naložiti, nebo samému psáti jest. A když mnoho těch knih doktorských shromaž die, tehdy se vzedmú v pýchu, jako by již mnoho uměli. Ale pro ty mnohé knihy nio viery nepožívají, jedno proto, že nemohú zčísti ani srozuměti těch knih mnohých, a druhé proto, že ti mnozí doktorové nesrov- nali jsú se v nápisích svých. Jedni přiemo podlé viery vykládali jsú písma, a druzí sle- vovali a slabě položili jsú a některé věci jsú bludně vykládali, nebo sami zlé životy vedli jsú. Protož takoví syroví lidé, čtúce v těch knihách mnohých, nezpravie se u vie-
Strana 135
135 ře. Nebo což jeden doktor tuze napomíná vo chudobě kněžské, že nemajie zbožie mieti, to druhý všecko oblehčí zase, že mohú mieti. A tak o mnohých kusiech viery majie se odporně. Protož kněžstvo, ješto se ovšem zakládá na knihách, nezpraví se tu, ale viece se zplete v rozumu. A že proto nic jistého nemohú lidem praviti z viery a té cesty apoštolské nenásledujie, aby se modlili sami, ani o to stojie, aby se jiní lidé za ně modlili Bohu, aby jim dal dar, aby mohli zjeviti tajné rozumy ve Čtení popsané, ale spolehše na mnohé knihy, i mnie, by všecko věděli, ale jistě žet nevědie pravdy Ctenie, protož blú- die i s lidem, jako slepí podlé stěny šá- majiece se.81) Ale tento svatý člověk z po- kory žádá od jiných, aby za něho prosili Boha, aby jemu dal ten dar, aby skrze něj mohl zjeviti tajemstvie Ctenie, ješto jest skry- to v písmiech prorockých a v Zákoně Sta- rém a v sloviech neznámých. Nebo Ctenie jest pravda každá svědectvie vydávající o Kristovi i o jeho cestách, a to v písmích Zá- kona Starého, v podobenstvích a v sloviech neznámých skryto jest. Protož apoštol daru žádá od pána Boha, aby mohl z těch písem pravdu lidem zjeviti, aby tudy v lidu utvrdil pána Ježíše Krista 81) = tápajíce.
135 ře. Nebo což jeden doktor tuze napomíná vo chudobě kněžské, že nemajie zbožie mieti, to druhý všecko oblehčí zase, že mohú mieti. A tak o mnohých kusiech viery majie se odporně. Protož kněžstvo, ješto se ovšem zakládá na knihách, nezpraví se tu, ale viece se zplete v rozumu. A že proto nic jistého nemohú lidem praviti z viery a té cesty apoštolské nenásledujie, aby se modlili sami, ani o to stojie, aby se jiní lidé za ně modlili Bohu, aby jim dal dar, aby mohli zjeviti tajné rozumy ve Čtení popsané, ale spolehše na mnohé knihy, i mnie, by všecko věděli, ale jistě žet nevědie pravdy Ctenie, protož blú- die i s lidem, jako slepí podlé stěny šá- majiece se.81) Ale tento svatý člověk z po- kory žádá od jiných, aby za něho prosili Boha, aby jemu dal ten dar, aby skrze něj mohl zjeviti tajemstvie Ctenie, ješto jest skry- to v písmiech prorockých a v Zákoně Sta- rém a v sloviech neznámých. Nebo Ctenie jest pravda každá svědectvie vydávající o Kristovi i o jeho cestách, a to v písmích Zá- kona Starého, v podobenstvích a v sloviech neznámých skryto jest. Protož apoštol daru žádá od pána Boha, aby mohl z těch písem pravdu lidem zjeviti, aby tudy v lidu utvrdil pána Ježíše Krista 81) = tápajíce.
Strana 136
136 dokonale, aby nebyl pohnut v pokušeních, v svodiech chytrých o Krista Pána, v ni- žádné hřiechy, ani v bludy, ani v kterú ne- věru. Žádá toho daru, aby mohl směle mlu- viti, jakož na něj slušie v Kristu, aby v tom lidu hrozném pohanském směle mluvil, ne- boje se jich hruozy, neboje se pochyby. Nebo v lidu zmateném zvláštieho daru potřebie jest, aby uměl v nich Krista ustaviti skrze pravdu Ctenie. Ale ktož sám nerozumie Čte- ní, ten prospěje v něm, jako ten v rataj- stvie,82) ktož se jest hedbávím vyšívati na- učil. Také žádá apoštol Ctenie pravé oznámiti, pro kteréž, poselstvie děje, sedie v řetěze. Ale toť zkazí, milý svatý Pavle, našim kně- žím hru, ani mněli, by, na poduškách sediece, že by měli poselstvie dieti, Ctenie oznamu- jiece, anebo usadiece se dva apoštoly na XXXX kopách do roka.83) Díli jsú poselstvie vo Čtení na hradě v Praze i v jiných měs- tech, ale tento chudý v řetěze ne za přie- kopy, ne za zdí u bezpečenství, ale do vsi Vavák nynie, ješto lidem núze jest, ano je svodie, lúpie a tepau,84) a kněžie, zlí nájem- 82) = šafářství. 83) To směřuje hlavně proti kanovníkům, jichž roční důchod býval asi tak veliký. Slovy „dva apoštoly myslí asi Ch. kanovníka a jeho střídníka, vikáře. 84) Smysl této věty není mi jasný. Není jisto, zda slovy „tento chudý v řetěze“ jest myšlen sv. Pavel,
136 dokonale, aby nebyl pohnut v pokušeních, v svodiech chytrých o Krista Pána, v ni- žádné hřiechy, ani v bludy, ani v kterú ne- věru. Žádá toho daru, aby mohl směle mlu- viti, jakož na něj slušie v Kristu, aby v tom lidu hrozném pohanském směle mluvil, ne- boje se jich hruozy, neboje se pochyby. Nebo v lidu zmateném zvláštieho daru potřebie jest, aby uměl v nich Krista ustaviti skrze pravdu Ctenie. Ale ktož sám nerozumie Čte- ní, ten prospěje v něm, jako ten v rataj- stvie,82) ktož se jest hedbávím vyšívati na- učil. Také žádá apoštol Ctenie pravé oznámiti, pro kteréž, poselstvie děje, sedie v řetěze. Ale toť zkazí, milý svatý Pavle, našim kně- žím hru, ani mněli, by, na poduškách sediece, že by měli poselstvie dieti, Ctenie oznamu- jiece, anebo usadiece se dva apoštoly na XXXX kopách do roka.83) Díli jsú poselstvie vo Čtení na hradě v Praze i v jiných měs- tech, ale tento chudý v řetěze ne za přie- kopy, ne za zdí u bezpečenství, ale do vsi Vavák nynie, ješto lidem núze jest, ano je svodie, lúpie a tepau,84) a kněžie, zlí nájem- 82) = šafářství. 83) To směřuje hlavně proti kanovníkům, jichž roční důchod býval asi tak veliký. Slovy „dva apoštoly myslí asi Ch. kanovníka a jeho střídníka, vikáře. 84) Smysl této věty není mi jasný. Není jisto, zda slovy „tento chudý v řetěze“ jest myšlen sv. Pavel,
Strana 137
137 níci, do měst hrazených za přiekopy utekli jsú a vedú války jedni proti druhým s tiem lidem, s kterýmž jsú se tam zavřeli. Ale apo- štol, v řetěze děje poselstvie pro Ctenie, ne na peřinách, ne nad pečenými kury, ani v ji- ných rozkošech, lépe jest v řetěze prospěl, než nynie v tapartiech85) prospievajie, lépe jest v řetěze prospěl tomu lidu Čtením a uvedl je mnohé lidi ve Ctenie. A nebude-li ještě v té vuoli kazatelóv, neprospějie Čtení nic, ani zjevie pána Ježíše Krista a jeho cest lidem, neb vo trpělivosti umějie mnoho mluviti i lidem sprostným pokánie těžká dá- vati, a sami se toho nechtie i prstem do- týkati, ti nosatí preláti. Amen. či někdo jiný, snad sám spisovatel. Protože ves „Vaváky“ v Čechách není známa, zdá se, že to je název smyšlený, jímž Ch. označuje všeobecně nějaké nepatrné místo. Snad jméno to vzato z nějakého pří- sloví. 85) tapart = dlouhý plášt, jaký nosívali mistři sv. Písma; srovn. Zíbrt, Dějiny kroje I., str. 432. * *
137 níci, do měst hrazených za přiekopy utekli jsú a vedú války jedni proti druhým s tiem lidem, s kterýmž jsú se tam zavřeli. Ale apo- štol, v řetěze děje poselstvie pro Ctenie, ne na peřinách, ne nad pečenými kury, ani v ji- ných rozkošech, lépe jest v řetěze prospěl, než nynie v tapartiech85) prospievajie, lépe jest v řetěze prospěl tomu lidu Čtením a uvedl je mnohé lidi ve Ctenie. A nebude-li ještě v té vuoli kazatelóv, neprospějie Čtení nic, ani zjevie pána Ježíše Krista a jeho cest lidem, neb vo trpělivosti umějie mnoho mluviti i lidem sprostným pokánie těžká dá- vati, a sami se toho nechtie i prstem do- týkati, ti nosatí preláti. Amen. či někdo jiný, snad sám spisovatel. Protože ves „Vaváky“ v Čechách není známa, zdá se, že to je název smyšlený, jímž Ch. označuje všeobecně nějaké nepatrné místo. Snad jméno to vzato z nějakého pří- sloví. 85) tapart = dlouhý plášt, jaký nosívali mistři sv. Písma; srovn. Zíbrt, Dějiny kroje I., str. 432. * *
Strana 138
Strana 139
O TROJÍM LIDU.
O TROJÍM LIDU.
Strana 140
Strana 141
O trojiem lidu řeč, o duchovních a o světských. Již pochybení, kteréž mám a k kterému rozumu o rozdělení trojího lidu, jenž se po- čítá od některých u víře Kristově, opět zase vzkazovánie nechám. Ale, jakož žádáš toho, abych o tom něco napsal, toť učiním. Ale totoť najprvé dím, že já neumím k tomu přistúpiti v krátké řeči, jakož mi píšeš. Ač by ty skrze krátká slova mohl těžším vě- cem srozuměti než mému písmu, ale ve mně jest těžké a mnohé zaneprážnění o těch vě- cech tak, jakož já jim rozumím. O nichž ač mně pokusiti se krátce psáti, jako pěti kameny veliké město ustaviti, kteříž nestačí jediné základ jimi založiti. Také vím nepo- chybně, což se dotýče kněžstva a obecného lidu u víře Kristově, že o tom muožeš dosti rozumu míti bez mého psaní; protož o tom sám od sebe neučiním mnoho psáti. Ale o sta- vu moci světské tvuoj rozum s duovody pí- sem vážil jsem a písma všech kněží Tábor- ských i mistruov Pražských od počátka boje s pilností jsem shledal i rozmýšlel, kterak a
O trojiem lidu řeč, o duchovních a o světských. Již pochybení, kteréž mám a k kterému rozumu o rozdělení trojího lidu, jenž se po- čítá od některých u víře Kristově, opět zase vzkazovánie nechám. Ale, jakož žádáš toho, abych o tom něco napsal, toť učiním. Ale totoť najprvé dím, že já neumím k tomu přistúpiti v krátké řeči, jakož mi píšeš. Ač by ty skrze krátká slova mohl těžším vě- cem srozuměti než mému písmu, ale ve mně jest těžké a mnohé zaneprážnění o těch vě- cech tak, jakož já jim rozumím. O nichž ač mně pokusiti se krátce psáti, jako pěti kameny veliké město ustaviti, kteříž nestačí jediné základ jimi založiti. Také vím nepo- chybně, což se dotýče kněžstva a obecného lidu u víře Kristově, že o tom muožeš dosti rozumu míti bez mého psaní; protož o tom sám od sebe neučiním mnoho psáti. Ale o sta- vu moci světské tvuoj rozum s duovody pí- sem vážil jsem a písma všech kněží Tábor- ských i mistruov Pražských od počátka boje s pilností jsem shledal i rozmýšlel, kterak a
Strana 142
142 co jsú o té moci dovodili i ještě dovodí. Protož podlé tak mnohého zaneprážněnie těch písem a těch rozumuov o té moci nic nemiením tobě psáti; neb který každý z nich má rozum v těch písmích o té moci, kde jest jim míra a konec? Ale některých věcí toliko mezi mnohými o té moci dotknu.1) A také najprvé to má rozumíno býti, které věci má moc při sobě, a že bázeň od ní rodí se, neb skrze moc ukrutenství ukazuje, hruozí, laje, béře násilím, vězí, tepe i za- bíjí. A ta moc světská od počátku usta- vena jest mezi všemi národy samým Bohem pro jeho řád, kteréhož země potřebuje, a kterýž řád chce míti pán Buoh ve všech. A diem, že mezi těmi národy ustavuje moc pro řád svrchní zemský, kterýchžto národuov neustavil jest pán Buoh pod zákon svuoj, jakož psáno jest: „Ve všelikém národu Pán ustavil kníže neb vladaře, ale Izrahel diel boží zjevný“ [Kazatel 17, 14—15]. Jemuožto neustavil jest pána ani krále na zemi, pro- tože sám chtěl kralovati nad nimi, jakož z Písma zjevno jest, že od té chvíle, jakož jsú přišli do země slíbené, až do Saula žád- 1) Těmito úvodními slovy se Chelčický obrací k ne- jmenovanému knězi Táborskému, s nímž, jak patrno, již dříve jednal o otázce rozdělení církve Kristovy na trojí lid. Podle domněnky Jastrebovovy byl snad to kněz Markold, jenž zhynul v bitvě u Lipan. O před- mětu jich sporu viz více v úvodě.
142 co jsú o té moci dovodili i ještě dovodí. Protož podlé tak mnohého zaneprážněnie těch písem a těch rozumuov o té moci nic nemiením tobě psáti; neb který každý z nich má rozum v těch písmích o té moci, kde jest jim míra a konec? Ale některých věcí toliko mezi mnohými o té moci dotknu.1) A také najprvé to má rozumíno býti, které věci má moc při sobě, a že bázeň od ní rodí se, neb skrze moc ukrutenství ukazuje, hruozí, laje, béře násilím, vězí, tepe i za- bíjí. A ta moc světská od počátku usta- vena jest mezi všemi národy samým Bohem pro jeho řád, kteréhož země potřebuje, a kterýž řád chce míti pán Buoh ve všech. A diem, že mezi těmi národy ustavuje moc pro řád svrchní zemský, kterýchžto národuov neustavil jest pán Buoh pod zákon svuoj, jakož psáno jest: „Ve všelikém národu Pán ustavil kníže neb vladaře, ale Izrahel diel boží zjevný“ [Kazatel 17, 14—15]. Jemuožto neustavil jest pána ani krále na zemi, pro- tože sám chtěl kralovati nad nimi, jakož z Písma zjevno jest, že od té chvíle, jakož jsú přišli do země slíbené, až do Saula žád- 1) Těmito úvodními slovy se Chelčický obrací k ne- jmenovanému knězi Táborskému, s nímž, jak patrno, již dříve jednal o otázce rozdělení církve Kristovy na trojí lid. Podle domněnky Jastrebovovy byl snad to kněz Markold, jenž zhynul v bitvě u Lipan. O před- mětu jich sporu viz více v úvodě.
Strana 143
143 ný jim nebyl ustaven král Bohem, ale když sami od sebe, pohrzevše Bohem, chtěli jsú králi, tehdy řekl Buoh k Samuelovi proroku: „Poslúchaj tohoto lidu hlasu; neb netoliko tebú pohrzeli jsú, žádajíce krále, ale i mě jsú zavrhli, abych nad nimi nekraloval po- dlé všech skutkuov jich, kterú jsú činili od toho dne, kteréhož jsem je vyvedl z Egyp- tu.“ [1. Král. 8, 7—8.] A když tomu lidu mluvil mnohé věci prorok Samuel, váže jim to, že jsú sobě zle na tom učinili, proti Bohu žádajíce krále míti nad sebú, tehdy lid, ubáv se jeho řeči, i řekl jest: „Dnes nade vše- cky hříchy své přičinili jsme sobě tento hřích, žádajíce krále nad sebú“ [1. Král. 12, 18 až 19]. Protož z Písma teď máme, že nad národy těmi, ješto bez božího jha jsú, usta- vil jest moc hroznú s mečem, aby v jich hroz- ném meči pásl neposlušné a nemúdré lidi, ale Jakoba, jehož zvolil sobě za lid zvláštní, v pokoji a ve všem dobrém zpravoval jest, dokud jím sám nepohrzel, žádaje krále nad sebú. Viece má vědomo býti, že, když král Da- vid neb jiný král židovský ustaven jest krá- lem, tehdy podlé zákona ustaven jest, aby skrze moc meče činil to, což zákon velí, aby moci královské skrze zákon požíval. A že zá- kon židovský ukázal jest boje tělestné proti nepřátelóm jich; a ten zákon přikazoval smrti na rozličné hříšníky, takéž pomsty mnohé
143 ný jim nebyl ustaven král Bohem, ale když sami od sebe, pohrzevše Bohem, chtěli jsú králi, tehdy řekl Buoh k Samuelovi proroku: „Poslúchaj tohoto lidu hlasu; neb netoliko tebú pohrzeli jsú, žádajíce krále, ale i mě jsú zavrhli, abych nad nimi nekraloval po- dlé všech skutkuov jich, kterú jsú činili od toho dne, kteréhož jsem je vyvedl z Egyp- tu.“ [1. Král. 8, 7—8.] A když tomu lidu mluvil mnohé věci prorok Samuel, váže jim to, že jsú sobě zle na tom učinili, proti Bohu žádajíce krále míti nad sebú, tehdy lid, ubáv se jeho řeči, i řekl jest: „Dnes nade vše- cky hříchy své přičinili jsme sobě tento hřích, žádajíce krále nad sebú“ [1. Král. 12, 18 až 19]. Protož z Písma teď máme, že nad národy těmi, ješto bez božího jha jsú, usta- vil jest moc hroznú s mečem, aby v jich hroz- ném meči pásl neposlušné a nemúdré lidi, ale Jakoba, jehož zvolil sobě za lid zvláštní, v pokoji a ve všem dobrém zpravoval jest, dokud jím sám nepohrzel, žádaje krále nad sebú. Viece má vědomo býti, že, když král Da- vid neb jiný král židovský ustaven jest krá- lem, tehdy podlé zákona ustaven jest, aby skrze moc meče činil to, což zákon velí, aby moci královské skrze zákon požíval. A že zá- kon židovský ukázal jest boje tělestné proti nepřátelóm jich; a ten zákon přikazoval smrti na rozličné hříšníky, takéž pomsty mnohé
Strana 144
144 menší než smrti, jako voko za voko, zub za zub, rána za ránu a tak dále; také ten zákon přikázal súdy tělestné mieti. Kteréž- to všecky věci, zákonem ukázané, měly jsú své dokonání a prospěch skrze moc královu, a král zákonně mohl jest na nich ustaven býti, když to, což zákon velí, skrze moc mělo dokonáno býti. Takéž i Kristus, jestliže ně- které věci mnohé nebo všecky aneb některé obláštie ustavuje a přikazuje v zákoně svém, kteréž skrze moc mají činěny býti, tehdy zákon jeho má dokonánie své a prospěch skrze moc královu; tehdy nenie nižádné řeči o to, aby spravedlivě a svatě král nestál na skutcích zákona Kristova. Pak-li jest zá- kon přenesen a vysvobozeni jsme skrze mi- lost pána našeho Jezu Krista od zákona smrti a postaveni jsme pod zákonem milosti, teh dy ohledajme, na čem moc stavíme u víře Kri- stově! A toť bych chtěl ze vší řeči, což jí dále budu psáti, aby to pilně rozsúdil, jest-li zá- kon Kristuov v též šlápěji, prolévaje krev, jako Zákon Starý. Tehdy bezpečně, nelekaje se, uveď krále, knieže a pána na cestu Kri- stova zákona, a oni, činíce zákon Kristuov, budúť svatí lidé. Takéž kdežkoli vezmeš Pís- mo z Zákona Starého neb z Nového, skrze něž se zdá ustaviti knížata a pány bezpečně u víře Kristově, tak se ujistíš v tom, že je právě zpravuješ skrze ta písma v jich
144 menší než smrti, jako voko za voko, zub za zub, rána za ránu a tak dále; také ten zákon přikázal súdy tělestné mieti. Kteréž- to všecky věci, zákonem ukázané, měly jsú své dokonání a prospěch skrze moc královu, a král zákonně mohl jest na nich ustaven býti, když to, což zákon velí, skrze moc mělo dokonáno býti. Takéž i Kristus, jestliže ně- které věci mnohé nebo všecky aneb některé obláštie ustavuje a přikazuje v zákoně svém, kteréž skrze moc mají činěny býti, tehdy zákon jeho má dokonánie své a prospěch skrze moc královu; tehdy nenie nižádné řeči o to, aby spravedlivě a svatě král nestál na skutcích zákona Kristova. Pak-li jest zá- kon přenesen a vysvobozeni jsme skrze mi- lost pána našeho Jezu Krista od zákona smrti a postaveni jsme pod zákonem milosti, teh dy ohledajme, na čem moc stavíme u víře Kri- stově! A toť bych chtěl ze vší řeči, což jí dále budu psáti, aby to pilně rozsúdil, jest-li zá- kon Kristuov v též šlápěji, prolévaje krev, jako Zákon Starý. Tehdy bezpečně, nelekaje se, uveď krále, knieže a pána na cestu Kri- stova zákona, a oni, činíce zákon Kristuov, budúť svatí lidé. Takéž kdežkoli vezmeš Pís- mo z Zákona Starého neb z Nového, skrze něž se zdá ustaviti knížata a pány bezpečně u víře Kristově, tak se ujistíš v tom, že je právě zpravuješ skrze ta písma v jich
Strana 145
145 úřadech, když jich úřadu hodné skutky skrze zákon Kristuov ukážeš jim. Neb poněvadž držíš, že ten trój lid prvé jmenovaný jest tělo Kristovo, tehdy drž, že to tělo má jeho zákonem zpraveno býti! A jestliže jest sobě on tělo zvolil z takých lidí, tehdy ovšem usta- vitel zákona nezmeškal jest moci světské jako rukú v tom těle, aby jim meče nepodal, aby ruce prospívaly jiným údóm těla toho skrze meč. A tato věc nemuož dále tažena býti, neboť je jest pod zákonem Kristovým ujistiti spasením, cestu jim skrze zákon uka- zujíce, aneb je kromě něho v něčem jiném bezpečiti musí, jakož jsú nyní skrze mnohé kněžstvo lestně písmy ubezpečeni u víře Kri- stově, ješto ta písma nikdy toho rozumu v sobě nemají základného, od Ducha svatého k tomu vydaná, ač oni je k jich oklamání tak vykládají. Neb kdyby moc s boji a s po- mstami skrze víru Kristovu měla zpravována býti a těmi boji a pomstami vieře Kristově prospievati, proč by Kristus rušil zákon ži- dovský a jiný duchovní ustavoval? Chtěl-li jest, aby se o jeho zákon sekli, věsili, to- pili, pálili a jinak krev z lidí cedili, takéž by onen zákon stál bez svého pohnutí s tě- mi krvavými skutky, jako jest prve stál. Protož ty vybeř z toho, coť se zdá, a ob- mysl to, podlé čehož chceš dáti cestu u víře Kristově s boji, pomstami a s takovými ukrut- nostmi! Neb nemuož moc býti, jediné s ukrut- O boji duchovním a O trojím lidu. 10
145 úřadech, když jich úřadu hodné skutky skrze zákon Kristuov ukážeš jim. Neb poněvadž držíš, že ten trój lid prvé jmenovaný jest tělo Kristovo, tehdy drž, že to tělo má jeho zákonem zpraveno býti! A jestliže jest sobě on tělo zvolil z takých lidí, tehdy ovšem usta- vitel zákona nezmeškal jest moci světské jako rukú v tom těle, aby jim meče nepodal, aby ruce prospívaly jiným údóm těla toho skrze meč. A tato věc nemuož dále tažena býti, neboť je jest pod zákonem Kristovým ujistiti spasením, cestu jim skrze zákon uka- zujíce, aneb je kromě něho v něčem jiném bezpečiti musí, jakož jsú nyní skrze mnohé kněžstvo lestně písmy ubezpečeni u víře Kri- stově, ješto ta písma nikdy toho rozumu v sobě nemají základného, od Ducha svatého k tomu vydaná, ač oni je k jich oklamání tak vykládají. Neb kdyby moc s boji a s po- mstami skrze víru Kristovu měla zpravována býti a těmi boji a pomstami vieře Kristově prospievati, proč by Kristus rušil zákon ži- dovský a jiný duchovní ustavoval? Chtěl-li jest, aby se o jeho zákon sekli, věsili, to- pili, pálili a jinak krev z lidí cedili, takéž by onen zákon stál bez svého pohnutí s tě- mi krvavými skutky, jako jest prve stál. Protož ty vybeř z toho, coť se zdá, a ob- mysl to, podlé čehož chceš dáti cestu u víře Kristově s boji, pomstami a s takovými ukrut- nostmi! Neb nemuož moc býti, jediné s ukrut- O boji duchovním a O trojím lidu. 10
Strana 146
146 nostmi. Pakliť odpustí, ihned sama od sebe zhyne, neb se jí nebude báti, vida, že milosti požívá, a ne moci, před níž by se měl třiesti. Protož fík sladký, oliva tučná a vinný ko- řen, ješto lidi těší, nehodí se ten žádný po- žívati moci, ale trn ukrutný2), ješto neli- tuje člověka zamútiti, udeřiti, vodříti jako lípu, do vězení vsaditi i zabiti. A tím lépe moc prospěje i trvá, nežli lačné krmiti, nahé odívati a nemocné léčiti, aniž by mohla kdy raniti neb zamútiti, když by podlé milosti stála. Protož má daleký rozdíl moc od mi- losti. Protož má rozumíno býti o řádu té obecné moci, kto se má v řádu zachovati skrze ni, a jaký řád skrze moc muož uveden býti. Druhý řád jest, kterýž Buoh skrze syna svého uvodí v některé lidi, jemuož ovšem jest pilně srozuměti. A že řád skrze moc jest, ješto se děje v lidu nemúdrém, ješto nezná Boha a není pod jeho jhem. Neb ně- kaké spravedlnosti a pokoje potřebuje vše cka země, a když by nebylo té spravedlnosti a pokoje, nemohli by lidé trvati na zemi. A ponivadž množství národuov jest na vší zemi, ješto v sobě žádné ctnosti ani známosti boží nemají, ani spravedlnosti k jiným za- chovávají, protož pán Buoh, chtě dlúhému prodlení na světě těch mnohých lidí, usta- 2) Narážka na slova Písma (Soudců 9, 8—15), jež Chelčický později cituje.
146 nostmi. Pakliť odpustí, ihned sama od sebe zhyne, neb se jí nebude báti, vida, že milosti požívá, a ne moci, před níž by se měl třiesti. Protož fík sladký, oliva tučná a vinný ko- řen, ješto lidi těší, nehodí se ten žádný po- žívati moci, ale trn ukrutný2), ješto neli- tuje člověka zamútiti, udeřiti, vodříti jako lípu, do vězení vsaditi i zabiti. A tím lépe moc prospěje i trvá, nežli lačné krmiti, nahé odívati a nemocné léčiti, aniž by mohla kdy raniti neb zamútiti, když by podlé milosti stála. Protož má daleký rozdíl moc od mi- losti. Protož má rozumíno býti o řádu té obecné moci, kto se má v řádu zachovati skrze ni, a jaký řád skrze moc muož uveden býti. Druhý řád jest, kterýž Buoh skrze syna svého uvodí v některé lidi, jemuož ovšem jest pilně srozuměti. A že řád skrze moc jest, ješto se děje v lidu nemúdrém, ješto nezná Boha a není pod jeho jhem. Neb ně- kaké spravedlnosti a pokoje potřebuje vše cka země, a když by nebylo té spravedlnosti a pokoje, nemohli by lidé trvati na zemi. A ponivadž množství národuov jest na vší zemi, ješto v sobě žádné ctnosti ani známosti boží nemají, ani spravedlnosti k jiným za- chovávají, protož pán Buoh, chtě dlúhému prodlení na světě těch mnohých lidí, usta- 2) Narážka na slova Písma (Soudců 9, 8—15), jež Chelčický později cituje.
Strana 147
147 vuje krále a knížata nad nimi, aby skrze jich moc zachováni byli v pokoji, aby všeliké bez- práví a každá žaloba místo a konec skrze moc vzala, a všeliký aby nesměl pro moc jinému křivdy činiti, násilím vzíti, ukrásti, meze rušiti. Neb všeliká moc, chtieci mno- hému lidu panovati pokojně, aby skrze mno- hé čest a bohatství rozmnožila, takových všech bezpráví musí mstíti a skrze moc po- koj a spravedlnost uvésti, a čím chce po- kojnějí panovati, tím hroznějí musí moc uka- zovati v pomstách, aby se viece báli té moci, a tak aby každý na svém dosti měl pro bázeň moci. A když se ta bezpráví skrze moc ukrotí, tehdy řád ve všech ostane, a budú pokojni jedni s druhými a budú po- žívati svých věcí bez překážek. A takový řád musí býti mezi každým národem, jinak by zkazili jedni druhé, rota proti rotě po- vstala by a silnější mdlé potlačili by a z cha- lup by je vyvláčeli a uvazovali by se jedni druhým v dědiny, v domy, v statky i v že ny, a pro moc ti kvaltové přestanú. Protož slove moc světská, neb běh a prospěch to- hoto světa zpravuje se skrze ni, a svrchní řád a prospěch skrze ni aby se na světě zachoval. A z té příčiny moc jest jako založenie zem- ské, aby se nemohla navrátiti z miesta své- ho. Ale ty věci požívají se od najhorších lidí, ješto bez víry jsú i beze vší cnosti,
147 vuje krále a knížata nad nimi, aby skrze jich moc zachováni byli v pokoji, aby všeliké bez- práví a každá žaloba místo a konec skrze moc vzala, a všeliký aby nesměl pro moc jinému křivdy činiti, násilím vzíti, ukrásti, meze rušiti. Neb všeliká moc, chtieci mno- hému lidu panovati pokojně, aby skrze mno- hé čest a bohatství rozmnožila, takových všech bezpráví musí mstíti a skrze moc po- koj a spravedlnost uvésti, a čím chce po- kojnějí panovati, tím hroznějí musí moc uka- zovati v pomstách, aby se viece báli té moci, a tak aby každý na svém dosti měl pro bázeň moci. A když se ta bezpráví skrze moc ukrotí, tehdy řád ve všech ostane, a budú pokojni jedni s druhými a budú po- žívati svých věcí bez překážek. A takový řád musí býti mezi každým národem, jinak by zkazili jedni druhé, rota proti rotě po- vstala by a silnější mdlé potlačili by a z cha- lup by je vyvláčeli a uvazovali by se jedni druhým v dědiny, v domy, v statky i v že ny, a pro moc ti kvaltové přestanú. Protož slove moc světská, neb běh a prospěch to- hoto světa zpravuje se skrze ni, a svrchní řád a prospěch skrze ni aby se na světě zachoval. A z té příčiny moc jest jako založenie zem- ské, aby se nemohla navrátiti z miesta své- ho. Ale ty věci požívají se od najhorších lidí, ješto bez víry jsú i beze vší cnosti,
Strana 148
148 nebo moc skrze ukrutné pomsty tiskne zlé lidi k takové spravedlnosti v svrchních vě- cech, ježto se chýlé jiným na škodu, aby nepočínaly se a počaté aby přestaly. To vše moc činí pro svubj užitek, aby jedni dru- hých nezkazili, a tak aby jim panstvie ne sešlo na nižádném člověku; protož pilně mstí každého bezpráví, ač se jich najmenšímu člo- věku stane, neb chtí míti ve všech úžitek, protož pilně všem o pokoj stojí. Takéž zase ten lid nemuodrý, ješto jest bez Boha, spra- vedlnosti nižádné nezná, nemiluje ani ovšem činí; protož pro samu bázeň poddáni jsú mocem v těch věcech, kteréž jim přikazují. A protož na obě straně pravdy v základě úmysluov nemají svých, ač svrchní pravda skrze to místo má. Tito zisku svého, mstíce, hledají, a oni, poslúchajíce, své škody se bojí. A to obé v sobě ctnost nenie, alevšak dobré má místo skrze to. Protož ta spravedlnost a ten pokoj, který se skrze moc děje, da- leko jest od víry Kristovy, neb jediné v čast- ném dobrém ti lidé skrze ten prospěch moci světské zachovávají se. A to ještě dím, že země to dobré béře, skrze moc u pokoji zpravuje, kdež všeliké bezpráví a žaloba muož místo a konec vzieti skrze tu jednotnú a svornú moc. Ale roz- množené a sobě odporné moci i to dobré v častných věcech porušie, že ani pravdy ani pokoje nebude míti země, ani kterého
148 nebo moc skrze ukrutné pomsty tiskne zlé lidi k takové spravedlnosti v svrchních vě- cech, ježto se chýlé jiným na škodu, aby nepočínaly se a počaté aby přestaly. To vše moc činí pro svubj užitek, aby jedni dru- hých nezkazili, a tak aby jim panstvie ne sešlo na nižádném člověku; protož pilně mstí každého bezpráví, ač se jich najmenšímu člo- věku stane, neb chtí míti ve všech úžitek, protož pilně všem o pokoj stojí. Takéž zase ten lid nemuodrý, ješto jest bez Boha, spra- vedlnosti nižádné nezná, nemiluje ani ovšem činí; protož pro samu bázeň poddáni jsú mocem v těch věcech, kteréž jim přikazují. A protož na obě straně pravdy v základě úmysluov nemají svých, ač svrchní pravda skrze to místo má. Tito zisku svého, mstíce, hledají, a oni, poslúchajíce, své škody se bojí. A to obé v sobě ctnost nenie, alevšak dobré má místo skrze to. Protož ta spravedlnost a ten pokoj, který se skrze moc děje, da- leko jest od víry Kristovy, neb jediné v čast- ném dobrém ti lidé skrze ten prospěch moci světské zachovávají se. A to ještě dím, že země to dobré béře, skrze moc u pokoji zpravuje, kdež všeliké bezpráví a žaloba muož místo a konec vzieti skrze tu jednotnú a svornú moc. Ale roz- množené a sobě odporné moci i to dobré v častných věcech porušie, že ani pravdy ani pokoje nebude míti země, ani kterého
Strana 149
149 řádu ostane v lidu. Neb ktož co svého má, to mnozí z jeho rukú táhnú; ktož byl větší, ten v hubenství3) upadne, a hubený dobude sobě cti, a nic pořádného neostane. Ale již o tom řádu, který jest Kristus uvedl svuoj pravý podlé ctnosti a milosti Ducha svatého, pilnější jest věc mluviti. Neb Buoh skrze proroka řekl o Kristovi, že „on bude zpravovati lid muoj Izrahelský“ [2. Král. 5, 2]. A že Kristus ustavil jest lid svuoj pod zákonem milosti a ustavil ten lid pod zákon, v němž není žaloba, aby právý řád duchovní, podobný andělóm v nebi, byl v tom lidu, pokoj nerozděleného svázaní jako mno- hých úduov v jednom těle a spravedlnost dokonalá, kteráž převyšuje daleko [nad tu], kteráž stojí na zemi skrze moc knížat, i nad tu, kteráž skrze Zákon Starý činěna byla, neb ji jest zavrhl v tom řka: „Nebude-li vaše spravedlnost hojnější nežli židovská, neve- jdete do království nebeského“ [Mat. 5, 20]. Protož když pod milostí a bez žaloby usta- veni jsme, tehdy v sobě a v srdci svém máme založenie té vysoké spravedlnosti, ma- jící milost ke všem. Kteráž milost kdež jest, ta dobrého žádá všem z srdce, a netoliko žádá, ale činí každému, jakož umí a muož podlé síly a statku i podlé rozumu. Táž mi- 3) hubenství = ubohost, bída; hubený = bídný, ubohý.
149 řádu ostane v lidu. Neb ktož co svého má, to mnozí z jeho rukú táhnú; ktož byl větší, ten v hubenství3) upadne, a hubený dobude sobě cti, a nic pořádného neostane. Ale již o tom řádu, který jest Kristus uvedl svuoj pravý podlé ctnosti a milosti Ducha svatého, pilnější jest věc mluviti. Neb Buoh skrze proroka řekl o Kristovi, že „on bude zpravovati lid muoj Izrahelský“ [2. Král. 5, 2]. A že Kristus ustavil jest lid svuoj pod zákonem milosti a ustavil ten lid pod zákon, v němž není žaloba, aby právý řád duchovní, podobný andělóm v nebi, byl v tom lidu, pokoj nerozděleného svázaní jako mno- hých úduov v jednom těle a spravedlnost dokonalá, kteráž převyšuje daleko [nad tu], kteráž stojí na zemi skrze moc knížat, i nad tu, kteráž skrze Zákon Starý činěna byla, neb ji jest zavrhl v tom řka: „Nebude-li vaše spravedlnost hojnější nežli židovská, neve- jdete do království nebeského“ [Mat. 5, 20]. Protož když pod milostí a bez žaloby usta- veni jsme, tehdy v sobě a v srdci svém máme založenie té vysoké spravedlnosti, ma- jící milost ke všem. Kteráž milost kdež jest, ta dobrého žádá všem z srdce, a netoliko žádá, ale činí každému, jakož umí a muož podlé síly a statku i podlé rozumu. Táž mi- 3) hubenství = ubohost, bída; hubený = bídný, ubohý.
Strana 150
150 lost žádnému zlého nepřeje, ani žádá, nečiní, nebéře, nepřekáží, nezamucuje, ani na čem škodí jinému, ale těší a spomáhá každému podlé moci své a potřeby jeho. [1. Kor. 13, 4—7]. A ještě více ta milost, ač jiný bez- práví činí, to trpí a zase miluje, modlí se a dobře činí těm, ktož ji hanějí aneb křivdu činí. A tak jsú bez žaloby ti, ktož pod ten zá- kon slušejí, neb takoví, kteříž drží ty věci napřed pověděné, ruší žalobu na obě straně tím, že jiným křivdy nečiní — s té strany nižádný na ně spravedlivě žalovati nemóž a činí-li jim jiní křivdu, tu trpie. A tak žalo- vánie nepokojné s sváry nemá místa v nich, a mezi takovými súdové světští jsú hanba a hřích podlé řeči apoštola, ješto die: „Ač mezi vámi súdové jsú, již ovšem hřích mezi vámi jest“ [1. Kor. 6, 7]. A takových jest spravedl nost dokonalá, neb Boha i bližního právě mi lujé a se všemi pokoje v dobrém hledají. A takovému řádu, který se děje a měl by se díti v lidu božím, nemuož naučiti žádná múdrost toho světa, ani muož k němu při- puditi moc světská, neb tento řád rodí se z srdce dobré vuole, ješto nenie pod bez- děčí4) jako otrok, ale pod milostí jako syn. Ale takoví naučeni bývají skrze zákon prav- dy popsaný ve Čtení a vedeni jsú Duchem 4) bezděč = nesvoboda, nevolnost.
150 lost žádnému zlého nepřeje, ani žádá, nečiní, nebéře, nepřekáží, nezamucuje, ani na čem škodí jinému, ale těší a spomáhá každému podlé moci své a potřeby jeho. [1. Kor. 13, 4—7]. A ještě více ta milost, ač jiný bez- práví činí, to trpí a zase miluje, modlí se a dobře činí těm, ktož ji hanějí aneb křivdu činí. A tak jsú bez žaloby ti, ktož pod ten zá- kon slušejí, neb takoví, kteříž drží ty věci napřed pověděné, ruší žalobu na obě straně tím, že jiným křivdy nečiní — s té strany nižádný na ně spravedlivě žalovati nemóž a činí-li jim jiní křivdu, tu trpie. A tak žalo- vánie nepokojné s sváry nemá místa v nich, a mezi takovými súdové světští jsú hanba a hřích podlé řeči apoštola, ješto die: „Ač mezi vámi súdové jsú, již ovšem hřích mezi vámi jest“ [1. Kor. 6, 7]. A takových jest spravedl nost dokonalá, neb Boha i bližního právě mi lujé a se všemi pokoje v dobrém hledají. A takovému řádu, který se děje a měl by se díti v lidu božím, nemuož naučiti žádná múdrost toho světa, ani muož k němu při- puditi moc světská, neb tento řád rodí se z srdce dobré vuole, ješto nenie pod bez- děčí4) jako otrok, ale pod milostí jako syn. Ale takoví naučeni bývají skrze zákon prav- dy popsaný ve Čtení a vedeni jsú Duchem 4) bezděč = nesvoboda, nevolnost.
Strana 151
151 svatým v ten řád podlé řeči apoštola, že ti, kteří jsú synové boží, Duchem svatým se zpravují [Řím. 8,14]. Ale moc světa v tom řídí, což jediné v tom skrze svědky bude ujištěno, k tomu, aby konec vzalo, mocí při- pudí, ješto jest to daleko od srdce dobré vuole. Neb musí bezděky práv jiným býti a sám na se pravdy v žalobě nepoví, jeliž?) svědky proti němu postaví. Protož takový v srdci nenie nic spravedlivý, jediné že na konec musí bezděky skrze moc přiveden býti o svrchní křivdu, která jest byla mezi ním a bližním jeho. A pro takové nespravedlivé moc světská ustavena jest, ješto nenie v nich známosti boží, ani bázeň jeho, ješto jeho ne- spravedlivé a nerovné vuoli jediné hrozná moc s mečem muož zákon býti. A toto dvoje rozdělení, řádu světského skrze moc a Kristova skrze milost, daleké rozdě- lení, a má srozumíno býti, že spolu nemuož státi ten dvój řád, jsa podnesen pod jméno jedné víry Kristovy. Nemuož býti spolu řád Kristuov a řád světský, aniž muož býti řád Kristuov řád světský. Jiná jest věc, která se činí skrze moc pod bezděčí, a jiná, která se skrze milost činí z dob- ré vuole, ješto stojí na slovích pravdy. A z toho zjevno móž býti, že, jakož jest daleko 5) jeliž = až, až když, dokud ne.
151 svatým v ten řád podlé řeči apoštola, že ti, kteří jsú synové boží, Duchem svatým se zpravují [Řím. 8,14]. Ale moc světa v tom řídí, což jediné v tom skrze svědky bude ujištěno, k tomu, aby konec vzalo, mocí při- pudí, ješto jest to daleko od srdce dobré vuole. Neb musí bezděky práv jiným býti a sám na se pravdy v žalobě nepoví, jeliž?) svědky proti němu postaví. Protož takový v srdci nenie nic spravedlivý, jediné že na konec musí bezděky skrze moc přiveden býti o svrchní křivdu, která jest byla mezi ním a bližním jeho. A pro takové nespravedlivé moc světská ustavena jest, ješto nenie v nich známosti boží, ani bázeň jeho, ješto jeho ne- spravedlivé a nerovné vuoli jediné hrozná moc s mečem muož zákon býti. A toto dvoje rozdělení, řádu světského skrze moc a Kristova skrze milost, daleké rozdě- lení, a má srozumíno býti, že spolu nemuož státi ten dvój řád, jsa podnesen pod jméno jedné víry Kristovy. Nemuož býti spolu řád Kristuov a řád světský, aniž muož býti řád Kristuov řád světský. Jiná jest věc, která se činí skrze moc pod bezděčí, a jiná, která se skrze milost činí z dob- ré vuole, ješto stojí na slovích pravdy. A z toho zjevno móž býti, že, jakož jest daleko 5) jeliž = až, až když, dokud ne.
Strana 152
152 moc světská od pravdy Kristovy napsané v zá- koně jeho, tak daleko jest víra Kristova od potřeby moci světské. Moc se věrú nezpra- vuoje, a víra moci nepotřebuje, tak jako by víra svú plnost neb zachování své skrze moc měla. Ale jakož jest plnost moci rozmnožené zboží a velicí zástupové oděncóv, hradové a miesta tvrdá, takéž jest plnost a prospěch víry múdrost božie a síla Ducha svatého. Pro- tož bez moci, ješto bázeň uvodí a k tomu, což velí, hrózú pod bezděčí pudí, víra dobře stojí duchovní moc mající, neb dí apoštol „Nevzeli jste ducha opět v bázni, ale vzeli jste ducha zvolení synuov božích, v němžto voláme: »Otče, otče'.“ [Řím. 8, 15.] Protož, ktož pod tu správu slušejí, ty já mám, že jsú tělo Kristovo duchovní. Ale snad díš: „Dobře by bylo, by pak všickni byli; ale když tací nejsú, potřebí jest moci, aby zlé připudili skrze moc k spra- vedlnosti. Ovšem jest potřebí v té straně, což slušie spravedlnosti knížat. Ale to dím: co j' tomu knězi do moci světské, kteréhož jest Kristus poslal se Čtením kázati, aby pod jeho správu uvedl lidi, a kteříž povolé čtení, ty přijéti jako věrné Kristovy, a ktož ne- povolí Čtení, toho nezpravovati skrze moc světskú u víře Kristově? Neb ktož skrze na- učení Ctenie právě ustaven nebude u víře Kristově, skrze moc ovšem nebude ustaven,
152 moc světská od pravdy Kristovy napsané v zá- koně jeho, tak daleko jest víra Kristova od potřeby moci světské. Moc se věrú nezpra- vuoje, a víra moci nepotřebuje, tak jako by víra svú plnost neb zachování své skrze moc měla. Ale jakož jest plnost moci rozmnožené zboží a velicí zástupové oděncóv, hradové a miesta tvrdá, takéž jest plnost a prospěch víry múdrost božie a síla Ducha svatého. Pro- tož bez moci, ješto bázeň uvodí a k tomu, což velí, hrózú pod bezděčí pudí, víra dobře stojí duchovní moc mající, neb dí apoštol „Nevzeli jste ducha opět v bázni, ale vzeli jste ducha zvolení synuov božích, v němžto voláme: »Otče, otče'.“ [Řím. 8, 15.] Protož, ktož pod tu správu slušejí, ty já mám, že jsú tělo Kristovo duchovní. Ale snad díš: „Dobře by bylo, by pak všickni byli; ale když tací nejsú, potřebí jest moci, aby zlé připudili skrze moc k spra- vedlnosti. Ovšem jest potřebí v té straně, což slušie spravedlnosti knížat. Ale to dím: co j' tomu knězi do moci světské, kteréhož jest Kristus poslal se Čtením kázati, aby pod jeho správu uvedl lidi, a kteříž povolé čtení, ty přijéti jako věrné Kristovy, a ktož ne- povolí Čtení, toho nezpravovati skrze moc světskú u víře Kristově? Neb ktož skrze na- učení Ctenie právě ustaven nebude u víře Kristově, skrze moc ovšem nebude ustaven,
Strana 153
153 jako skrze německú řeč nebude českému ja- zyku naučen člověk. Mdléť jest to kázání kněze Kristova, kterýž, nemoha skrze Čtení uvésti některých v spravedlnost Kristovu, i volá na moc, v kostele ohlašuje jich cizo- ložství, opilství a jiné hříchy a nutí moc, aby toho pomstila, a mní, to čině, že v ká- zání prospívá, nalit6) jediné i s mocí s po- hany jedva se srovnává. Neb knížata po- hanská beze všeho kázaní kněžského mnohem statečnějí cizoložstva, vraždy, krádeže a vše- cky nepokoje stavují proto, aby pokoj měli a lidu aby sobě nedali uškoditi zlým lidem, než mnozí kněží skrze moc, ješto se jim zdá, že jich moc jest někaká křesťanská moc víře velmi prospěšná, ana ještě s pohany nedo- šla spravedlnosti. Neb oni v takových věcech sami od sebe z úřadu neoblení se zlých věcí stavovati, ale tento, ješto se zdá sluha viery Kristovy, ač jeho kněz nebode, tuož jedva někoho v kládu vsadie. Ale když mezi po- hany dokonalejší spravedlnost jest nalezena v takových skutcích, tehdy jest to všecko daleko od Krista. A nečije-li kněz úžitka skrze kázaní Čtení ve mnohých nebo v ně- kterých, toto jest velmi malé, skrze moc když opilce připraví do klády svým kázáním.“) 6) nalit = a aj. 7) Tato slova patrně směřují proti husitskému článku o veřejném stavování hříchů, jenž býval hu-
153 jako skrze německú řeč nebude českému ja- zyku naučen člověk. Mdléť jest to kázání kněze Kristova, kterýž, nemoha skrze Čtení uvésti některých v spravedlnost Kristovu, i volá na moc, v kostele ohlašuje jich cizo- ložství, opilství a jiné hříchy a nutí moc, aby toho pomstila, a mní, to čině, že v ká- zání prospívá, nalit6) jediné i s mocí s po- hany jedva se srovnává. Neb knížata po- hanská beze všeho kázaní kněžského mnohem statečnějí cizoložstva, vraždy, krádeže a vše- cky nepokoje stavují proto, aby pokoj měli a lidu aby sobě nedali uškoditi zlým lidem, než mnozí kněží skrze moc, ješto se jim zdá, že jich moc jest někaká křesťanská moc víře velmi prospěšná, ana ještě s pohany nedo- šla spravedlnosti. Neb oni v takových věcech sami od sebe z úřadu neoblení se zlých věcí stavovati, ale tento, ješto se zdá sluha viery Kristovy, ač jeho kněz nebode, tuož jedva někoho v kládu vsadie. Ale když mezi po- hany dokonalejší spravedlnost jest nalezena v takových skutcích, tehdy jest to všecko daleko od Krista. A nečije-li kněz úžitka skrze kázaní Čtení ve mnohých nebo v ně- kterých, toto jest velmi malé, skrze moc když opilce připraví do klády svým kázáním.“) 6) nalit = a aj. 7) Tato slova patrně směřují proti husitskému článku o veřejném stavování hříchů, jenž býval hu-
Strana 154
154 A chce-li právě rozuměti o moci, coť ona činí u víře Kristově aneb co činiti muož, to skrze dělení těchto rozumuov poznáš, ač se jim zdá za pravé povoliti. Nebo ač jest velmi oslavena moc světská od mnohých u víře Kristově, tak jako by ona byla moc neb plnost víry Kristovy, však z mnohých žád- ný nemuož ukázati většího prospěchu víře Kristově skrze ni, jediné ten, když kněží, ujmúce sobě moc, i dávají jí cestu u víře Kristově v bojích a v pomstách, kteréž jim ukazují skrze zákon židovský aneb které jim sami ukazují podlé vuole své. A když jich uposlúchají v činění těch pomst, tehdy se výšie proto jako najpilnější u víře Kristově. Ale když nic pilnějšího vieře nemóž ta moc prospěti, ten prospěch nic nenie. Ale ovšem dím: by té moci tú příčinú nepletli u víru, lépe by víra stála, neb ve všem plnost má víra bez moci světské, způsobujíci člověka dokonale v svědomí i ve všem životě jeho, ale moc v těle řídí svět u věcech častných. A tak jest malá věc to, což činí moc, proti tomu, což činí víra, jako kvasnice proti čis- tému vínu, kteréž kvasnice něco drží ode dna na zemi, ale víno čisté vštěpuje se skrze víru, kteréž hospodář píti bude. Ještě více dím, že, ač držím, že apoštolé sitskými kazateli přísně uskutečňován. Chelčickému i to se zdá násilím.
154 A chce-li právě rozuměti o moci, coť ona činí u víře Kristově aneb co činiti muož, to skrze dělení těchto rozumuov poznáš, ač se jim zdá za pravé povoliti. Nebo ač jest velmi oslavena moc světská od mnohých u víře Kristově, tak jako by ona byla moc neb plnost víry Kristovy, však z mnohých žád- ný nemuož ukázati většího prospěchu víře Kristově skrze ni, jediné ten, když kněží, ujmúce sobě moc, i dávají jí cestu u víře Kristově v bojích a v pomstách, kteréž jim ukazují skrze zákon židovský aneb které jim sami ukazují podlé vuole své. A když jich uposlúchají v činění těch pomst, tehdy se výšie proto jako najpilnější u víře Kristově. Ale když nic pilnějšího vieře nemóž ta moc prospěti, ten prospěch nic nenie. Ale ovšem dím: by té moci tú příčinú nepletli u víru, lépe by víra stála, neb ve všem plnost má víra bez moci světské, způsobujíci člověka dokonale v svědomí i ve všem životě jeho, ale moc v těle řídí svět u věcech častných. A tak jest malá věc to, což činí moc, proti tomu, což činí víra, jako kvasnice proti čis- tému vínu, kteréž kvasnice něco drží ode dna na zemi, ale víno čisté vštěpuje se skrze víru, kteréž hospodář píti bude. Ještě více dím, že, ač držím, že apoštolé sitskými kazateli přísně uskutečňován. Chelčickému i to se zdá násilím.
Strana 155
155 i jiní světí lidé po nich mnohé mocné lidi mohli jsú přijíti u víru Kristovu, tak aby je ustavili skrze naučení v cestě Kristově, ale nikdež u Písmě ani v kázanie, co jsem jeho poslúchal, ani jinak od koho zvěděti mohl jsem toho, by který lid křesťanský usta vil sobě krále aneb kníže za pána pod věrú Kristovú, až to najprvé, když Sivester přijal césaře římského u víru, kterýžto ostal u víře se všemi příčinami neb zvláštnostmi, kteréž všeliká moc pohanská drží.8) A potom víc ta moc římského císařstvie pod věrú stála jest, a z toho počátku i v jiných zemích moci pod vieru podešly jsú. A to jest i nám svě- domo, že skrze tu moc světskú všicku sílu Antikrist vzal jest u víře Kristově, a ta ve- liká nevěstka, ješto sedí na římské stolici ), všecky své tráveniny rozšířila jest skrze tu moc světskú. Neb když jest ta moc pod vieru přijata, vždy tak cti, zboží a práv po- hanských požívajíci, jako jest i prvé u pohan- ství požívala, tak zase ta moc nadala kněží zbožím; sama falešně pod vieru podešla a kněžie víry zbavila svým zbožím. A by byl Silvester u pravdě césaři víry Kristovy po- dal, mám za to, než by ji byl od něho přijal právě, že by jeho spíše opak odřel. A když 8) Myslí se tu t. zv. donace Konstantinova, o níž více v pozn. 66. při spise „O boji duchovním“. 2) t. j. papež, papežství.
155 i jiní světí lidé po nich mnohé mocné lidi mohli jsú přijíti u víru Kristovu, tak aby je ustavili skrze naučení v cestě Kristově, ale nikdež u Písmě ani v kázanie, co jsem jeho poslúchal, ani jinak od koho zvěděti mohl jsem toho, by který lid křesťanský usta vil sobě krále aneb kníže za pána pod věrú Kristovú, až to najprvé, když Sivester přijal césaře římského u víru, kterýžto ostal u víře se všemi příčinami neb zvláštnostmi, kteréž všeliká moc pohanská drží.8) A potom víc ta moc římského císařstvie pod věrú stála jest, a z toho počátku i v jiných zemích moci pod vieru podešly jsú. A to jest i nám svě- domo, že skrze tu moc světskú všicku sílu Antikrist vzal jest u víře Kristově, a ta ve- liká nevěstka, ješto sedí na římské stolici ), všecky své tráveniny rozšířila jest skrze tu moc světskú. Neb když jest ta moc pod vieru přijata, vždy tak cti, zboží a práv po- hanských požívajíci, jako jest i prvé u pohan- ství požívala, tak zase ta moc nadala kněží zbožím; sama falešně pod vieru podešla a kněžie víry zbavila svým zbožím. A by byl Silvester u pravdě césaři víry Kristovy po- dal, mám za to, než by ji byl od něho přijal právě, že by jeho spíše opak odřel. A když 8) Myslí se tu t. zv. donace Konstantinova, o níž více v pozn. 66. při spise „O boji duchovním“. 2) t. j. papež, papežství.
Strana 156
156 tu zprva tak falešně spolu slily jsú se moc světská s kněžstvem, víc potom kněžstvo tě- lestné rostlo ve zbožie a ve cti tohoto světa, táhna zboží od moci i od jiné obce, až jsú tak již na vrch dorostli a všecky tráveniny, což jich dáblu mohlo v srci býti, ty jsú skrze žehnání a sladké řeči na svět vylili]. A když jest ta okrášlená kurva svú všicku sílu i plnost vzala od moci světské, tehdy zase, jakož slušie na její nestydkú oplzlost, jala se jest té moci líbati, milovati a přitú- leti, žehnajíci, pochlebujíci, všecko odpúště- jíci a všech svých náboženství účastny činieci a tak se všemi králi zemskými smilnieci, po- kúšejíci, vždycky té moci povyšujíci, až dále nemohla o ní řéci „stránka církve svaté a ano pravějí bylo by ře- náměstek božství,10) čeno: třetí stránka pekla a náměstek Lu- cipera pyšného, ješto se nepokoří ani Bohu ani lidem'. A skrze to přezlé spojenie toho dvojího lidu pod11) víru Kristovu život chudý a bolestný pána Jezu Krista i jeho cesty upřímé potla- čeny jsú od toho zlého lidu, jenž jsú naj větčí nepřietelé kříže jeho. A tím, že jest ta pohanská moc u vieru přijata, tudy všecken 10) Naráží se tu na učení Viklefovo, uznávané od Táborů, podle něhož moc světská, králové, knížata, jsou druhá stránka církve a náměstkové Kristova božství. O učení tom se dále Ch. zmiňuje podrobněji. 11) V rukopise: pro'.
156 tu zprva tak falešně spolu slily jsú se moc světská s kněžstvem, víc potom kněžstvo tě- lestné rostlo ve zbožie a ve cti tohoto světa, táhna zboží od moci i od jiné obce, až jsú tak již na vrch dorostli a všecky tráveniny, což jich dáblu mohlo v srci býti, ty jsú skrze žehnání a sladké řeči na svět vylili]. A když jest ta okrášlená kurva svú všicku sílu i plnost vzala od moci světské, tehdy zase, jakož slušie na její nestydkú oplzlost, jala se jest té moci líbati, milovati a přitú- leti, žehnajíci, pochlebujíci, všecko odpúště- jíci a všech svých náboženství účastny činieci a tak se všemi králi zemskými smilnieci, po- kúšejíci, vždycky té moci povyšujíci, až dále nemohla o ní řéci „stránka církve svaté a ano pravějí bylo by ře- náměstek božství,10) čeno: třetí stránka pekla a náměstek Lu- cipera pyšného, ješto se nepokoří ani Bohu ani lidem'. A skrze to přezlé spojenie toho dvojího lidu pod11) víru Kristovu život chudý a bolestný pána Jezu Krista i jeho cesty upřímé potla- čeny jsú od toho zlého lidu, jenž jsú naj větčí nepřietelé kříže jeho. A tím, že jest ta pohanská moc u vieru přijata, tudy všecken 10) Naráží se tu na učení Viklefovo, uznávané od Táborů, podle něhož moc světská, králové, knížata, jsou druhá stránka církve a náměstkové Kristova božství. O učení tom se dále Ch. zmiňuje podrobněji. 11) V rukopise: pro'.
Strana 157
157 svět pod víru podšel jest; neb když jsú ti lidé hlavatí a nerovnie pod vieru podešli, kto jest ze všech lidí na světě, aby jeho u víru nepustili? Lichevníci a kupci najlep- šie u víře a najvíce kosteluov nadávali a ornátuov a platův kněžím nadali, neb lehce vylichvili, šantročili, a kněží všecko zblaho- slavili, neb jsú tím své břicho ustavili u ve- liké sytosti. Protož, když jsú vešken svět u ví- ru přijeli, musili jsú dobře písma zvohýbati, aby skrze ně všem cestu u víře Kristově ukázali a na cestě spasenie ustavili. Ale skrze tu příčinu všecka písma i víra u veliké zaple- tenie upadly jsú, poněvadž, chtíc skrze písma cestu dáti u víře Kristově všemu světu, aby jich počtem všechen svět nazván byl církev svatá, chot Kristova, kterýžto svět nikdy ne- poznal jest pána všeho světa, ani jeho kdy pozná, ten svět kněží falešní, pokojní12) pod vieru jeho pustili, aby sami neupadli v ne- milost světu, ale pokojni jedno s ním byli. Ale z těchto řečí napřed pověděných ko- muož jest píle o to, muož poznati, že jest to daleko od sebe rozdělená věc Kristovi Bohu ustaviti a skrze zákon přikázati, aby nad jeho církví král byl za pána ustaven, aby skrze moc královu jeho církev u víře právě stála; a že kněz, jsa oklamán, pustil césaře děrú a ne dveřmi pod vieru Kristovu 12) = pokoje milovní.
157 svět pod víru podšel jest; neb když jsú ti lidé hlavatí a nerovnie pod vieru podešli, kto jest ze všech lidí na světě, aby jeho u víru nepustili? Lichevníci a kupci najlep- šie u víře a najvíce kosteluov nadávali a ornátuov a platův kněžím nadali, neb lehce vylichvili, šantročili, a kněží všecko zblaho- slavili, neb jsú tím své břicho ustavili u ve- liké sytosti. Protož, když jsú vešken svět u ví- ru přijeli, musili jsú dobře písma zvohýbati, aby skrze ně všem cestu u víře Kristově ukázali a na cestě spasenie ustavili. Ale skrze tu příčinu všecka písma i víra u veliké zaple- tenie upadly jsú, poněvadž, chtíc skrze písma cestu dáti u víře Kristově všemu světu, aby jich počtem všechen svět nazván byl církev svatá, chot Kristova, kterýžto svět nikdy ne- poznal jest pána všeho světa, ani jeho kdy pozná, ten svět kněží falešní, pokojní12) pod vieru jeho pustili, aby sami neupadli v ne- milost světu, ale pokojni jedno s ním byli. Ale z těchto řečí napřed pověděných ko- muož jest píle o to, muož poznati, že jest to daleko od sebe rozdělená věc Kristovi Bohu ustaviti a skrze zákon přikázati, aby nad jeho církví král byl za pána ustaven, aby skrze moc královu jeho církev u víře právě stála; a že kněz, jsa oklamán, pustil césaře děrú a ne dveřmi pod vieru Kristovu 12) = pokoje milovní.
Strana 158
158 a učinil jej pánem nad jeho lidmi, to dvé velmi jest daleko od sebe. Z kteréžto věci muož poznáno býti těžké zapletenie u víře v tom, že což moc činí vedlé své dostatečnosti v obecních národech, ješto kromě víry a zákona božího jsú, co činí, té moci počísti plnost víry Kristovy, aby ta věc, kteráž jest pohanská byla, aby Kristova věc byla, aby moc jsúci pod věrú, mnohú krev v bojích proléva[la], mnohé po- msty znaučení kněžského podlé zákona ži- dovského aby činila a podlé práv pohanských mnohé smrti aby činila, věsila, topila, pá- lila, stínala, na kolo zbila, u vězení mrtvila, hrdlovala, oblúpila a jinak rozličně zamúco- vala i mnohá násilé a porobení obcem činila. A poněvadž jest ta moc pod víru puštěna, tehdy ty věci od moci dělané jsú věci víry Kristovy. A tak Kristus, proliv svú krev za hříšné lidi, obohacen jest skrze Silvestra kně- ze mocí světskú u víře své, aby ta moc ve jméno Kristovo mnohú krev z lidí vytočila u bojích i v jiných smrtech, a to všecko, což ta moc v skutcích dělá těch, aby to bylo bohatství víry Kristovy. Ale poněvadž věříme, že Kristus skrze nemoci a ponížení kříže svého dobyl jest nás z moci dáblovy, nemuožem tomu povoliti, aby naše dokonání u víře jednal skrze moc světskú, jako by nám moc lépe prospěla než víra: aniž také muožem tomu věřiti, by to vše, což ta moc
158 a učinil jej pánem nad jeho lidmi, to dvé velmi jest daleko od sebe. Z kteréžto věci muož poznáno býti těžké zapletenie u víře v tom, že což moc činí vedlé své dostatečnosti v obecních národech, ješto kromě víry a zákona božího jsú, co činí, té moci počísti plnost víry Kristovy, aby ta věc, kteráž jest pohanská byla, aby Kristova věc byla, aby moc jsúci pod věrú, mnohú krev v bojích proléva[la], mnohé po- msty znaučení kněžského podlé zákona ži- dovského aby činila a podlé práv pohanských mnohé smrti aby činila, věsila, topila, pá- lila, stínala, na kolo zbila, u vězení mrtvila, hrdlovala, oblúpila a jinak rozličně zamúco- vala i mnohá násilé a porobení obcem činila. A poněvadž jest ta moc pod víru puštěna, tehdy ty věci od moci dělané jsú věci víry Kristovy. A tak Kristus, proliv svú krev za hříšné lidi, obohacen jest skrze Silvestra kně- ze mocí světskú u víře své, aby ta moc ve jméno Kristovo mnohú krev z lidí vytočila u bojích i v jiných smrtech, a to všecko, což ta moc v skutcích dělá těch, aby to bylo bohatství víry Kristovy. Ale poněvadž věříme, že Kristus skrze nemoci a ponížení kříže svého dobyl jest nás z moci dáblovy, nemuožem tomu povoliti, aby naše dokonání u víře jednal skrze moc světskú, jako by nám moc lépe prospěla než víra: aniž také muožem tomu věřiti, by to vše, což ta moc
Strana 159
159 činí v těch skutcích prvé pověděných, byla věc neb plnost víry Kristovy, leč jsú všecky počteny13) skrze zákon Kristuov, neb jediné jeho zákon jest život lidem, a odměří-li vše- cka diela moci zákon jeho, tehdy moc jest nám život. Ale snad mně nestrpíš v této řeči a díš proti mně: »Však svatý Pavel, apoštol Kristův, lépe jest svědom víry jeho než ty, a on při- kazuje křesťanóm, aby mocem vyšším poddáni byli, a díl4) pravdu o mocech, že jinak ne- mohú býti, jediné od Boha; a které věci od Boha jsú, ty zřízené jsú; a kto se moci protiví, božímu zřízení se protiví [Řím. 13, 1—2]. A když moc zřízením božím uvedena jest aneb k činění zřízení jeho, kterak v ní život nenie? A v té řeči apoštol řídí moc u víře Kristově s mečem a přikazuje věr- ným lidem poddánu býti moci s platy a báti se meče jich.“ K tomuť diem, že pravá jest řeč apoštolova, alevšak potřebná srozuměti, kterak a komu ji píše. A že v epištole píše mnohá naučenie věrným lidem do Říma, jenž jsú mnozí z lidu římského, židé i pohané, uvě- řili Bohu skrze kázání apoštoluov, protož z té epištoly nemáme toho, by psal moci, zpravuje jie v tom, aby víry boží bránila, ani toho máme v epištole, byť lid věrný učil tomu, 13) - položeny, ustanoveny. 14) V rukopise: aby“.
159 činí v těch skutcích prvé pověděných, byla věc neb plnost víry Kristovy, leč jsú všecky počteny13) skrze zákon Kristuov, neb jediné jeho zákon jest život lidem, a odměří-li vše- cka diela moci zákon jeho, tehdy moc jest nám život. Ale snad mně nestrpíš v této řeči a díš proti mně: »Však svatý Pavel, apoštol Kristův, lépe jest svědom víry jeho než ty, a on při- kazuje křesťanóm, aby mocem vyšším poddáni byli, a díl4) pravdu o mocech, že jinak ne- mohú býti, jediné od Boha; a které věci od Boha jsú, ty zřízené jsú; a kto se moci protiví, božímu zřízení se protiví [Řím. 13, 1—2]. A když moc zřízením božím uvedena jest aneb k činění zřízení jeho, kterak v ní život nenie? A v té řeči apoštol řídí moc u víře Kristově s mečem a přikazuje věr- ným lidem poddánu býti moci s platy a báti se meče jich.“ K tomuť diem, že pravá jest řeč apoštolova, alevšak potřebná srozuměti, kterak a komu ji píše. A že v epištole píše mnohá naučenie věrným lidem do Říma, jenž jsú mnozí z lidu římského, židé i pohané, uvě- řili Bohu skrze kázání apoštoluov, protož z té epištoly nemáme toho, by psal moci, zpravuje jie v tom, aby víry boží bránila, ani toho máme v epištole, byť lid věrný učil tomu, 13) - položeny, ustanoveny. 14) V rukopise: aby“.
Strana 160
160 aby sobě moc ustavili pod zprávau zákona Kristova. Ale apoštol v tom psaní napomíná ty lidi věrné, aby poddáni byli té moci po- hanské césaře římského, neb potom mnoho časóv stálo císařství římské bez víry a mno- hú krev svatých prolili jsú ti césaři římští prvé, než děrú u vieru uvedeni jsú. Protož v řeči apoštola daleký jest rozdíl o tom moc učiti aneb obec tomu učiti, aby nad sebú pro víru [moc] ustavila, aneb mezi tím svaté lidi tomu učiti, aby moci pohan- ského césaře poddáni byli, a to pro některé příčiny potřebné, jenž jsú z strany těch lidí věrných i z strany moci. A že ti lidé věrní, když jsú skrze milost pána našeho Jezu Kri- sta vysvobozeni z moci dáblovy a od břemene Zákona Starého, aby také neměli by od bře- mene moci vysvobozeni býti? A že moc mezi tím jiné zvláštnosti má nežli dábel a Zákon Starý, pro něž nevynímá jich od břemene moci, ale velí jim poddánu býti. Ale sám od sebe apoštol pod zákon Kristóv moci s me- čem nad věrnými neustavuje, aby strašidlo a jeho moci s mečem skrze zákon Kristuov na hrdlo věrných vložil. Neb když jest Kri- stus vykúpil věrné lidi od zákona bázni, ne- podobné jest, aby skrze apoštola opět na ně bázeň meče uvalil skrze svój zákon, ale kte- ráž moc jest pro všecky a osahuje všecky, ješto kromě zákona božího jsú, ješto jediné jim sám meč zákon jest, před] nímž se třesú,
160 aby sobě moc ustavili pod zprávau zákona Kristova. Ale apoštol v tom psaní napomíná ty lidi věrné, aby poddáni byli té moci po- hanské césaře římského, neb potom mnoho časóv stálo císařství římské bez víry a mno- hú krev svatých prolili jsú ti césaři římští prvé, než děrú u vieru uvedeni jsú. Protož v řeči apoštola daleký jest rozdíl o tom moc učiti aneb obec tomu učiti, aby nad sebú pro víru [moc] ustavila, aneb mezi tím svaté lidi tomu učiti, aby moci pohan- ského césaře poddáni byli, a to pro některé příčiny potřebné, jenž jsú z strany těch lidí věrných i z strany moci. A že ti lidé věrní, když jsú skrze milost pána našeho Jezu Kri- sta vysvobozeni z moci dáblovy a od břemene Zákona Starého, aby také neměli by od bře- mene moci vysvobozeni býti? A že moc mezi tím jiné zvláštnosti má nežli dábel a Zákon Starý, pro něž nevynímá jich od břemene moci, ale velí jim poddánu býti. Ale sám od sebe apoštol pod zákon Kristóv moci s me- čem nad věrnými neustavuje, aby strašidlo a jeho moci s mečem skrze zákon Kristuov na hrdlo věrných vložil. Neb když jest Kri- stus vykúpil věrné lidi od zákona bázni, ne- podobné jest, aby skrze apoštola opět na ně bázeň meče uvalil skrze svój zákon, ale kte- ráž moc jest pro všecky a osahuje všecky, ješto kromě zákona božího jsú, ješto jediné jim sám meč zákon jest, před] nímž se třesú,
Strana 161
161 nesmějíce se hnúti z té meze, kterú jim meč ukáže. A když věrní lidé jsú ve spolce těch lidie a na zboží, panstvie těch mocí pohan- ských, přikazuje apoštol, aby jim v hodných věcech poddáni byli, jedno z pokory, jakož slušie na sluhy Kristovy, a druhé pro to, poněvadž ta moc zřízením božím jest uve dena, aby jeho řád, kterýž muož mezi tím lidem býti, ješto bez zákona božího jest, aby skrze moc byl činěn, a moc ta aby spra- v edllnost a pokoj činila v tom lidu. Protož die apoštol těm věrným lidem: „Netoliko pro hněv, ale i pro svědomí poddáni jim buď- te“ [Řím. 13, 5]. Die: „netoliko pro hněv" aby jich hněvu na se s mečem nepopudili, zpíčíce se15) jim v poslušenství, „ale i pro svědomí“, neb když moc velí pokoj míti a bezpráví jiným nečiniti a kteréžkoli věci po- ctivé přikazuje, takové věci také i Buoh při- kazuje činiti. A když by takými věcmi pohrzel křesťan, kteréž k spravedlnosti a ku pokoji jsú, nechtě jich činiti, protože je moc při- kazuje, ten by také Bohem pohrdal, potu- puje jeho přikázaní; ovšem takový ztratil by svědomí dobré, Bohu se na tom protivě. Pro- tož, ač moc takové hodné věci přikazuje, člo- věk je věrný naplnie i Bohu se líbie. Ač tu má rozumíno býti, že což dobrého k spravedlnosti a k pokoji ty obecné moci, 15) = zprotivíce se, vzeprouce se. O boji duchovním a O trojím lidu. 11
161 nesmějíce se hnúti z té meze, kterú jim meč ukáže. A když věrní lidé jsú ve spolce těch lidie a na zboží, panstvie těch mocí pohan- ských, přikazuje apoštol, aby jim v hodných věcech poddáni byli, jedno z pokory, jakož slušie na sluhy Kristovy, a druhé pro to, poněvadž ta moc zřízením božím jest uve dena, aby jeho řád, kterýž muož mezi tím lidem býti, ješto bez zákona božího jest, aby skrze moc byl činěn, a moc ta aby spra- v edllnost a pokoj činila v tom lidu. Protož die apoštol těm věrným lidem: „Netoliko pro hněv, ale i pro svědomí poddáni jim buď- te“ [Řím. 13, 5]. Die: „netoliko pro hněv" aby jich hněvu na se s mečem nepopudili, zpíčíce se15) jim v poslušenství, „ale i pro svědomí“, neb když moc velí pokoj míti a bezpráví jiným nečiniti a kteréžkoli věci po- ctivé přikazuje, takové věci také i Buoh při- kazuje činiti. A když by takými věcmi pohrzel křesťan, kteréž k spravedlnosti a ku pokoji jsú, nechtě jich činiti, protože je moc při- kazuje, ten by také Bohem pohrdal, potu- puje jeho přikázaní; ovšem takový ztratil by svědomí dobré, Bohu se na tom protivě. Pro- tož, ač moc takové hodné věci přikazuje, člo- věk je věrný naplnie i Bohu se líbie. Ač tu má rozumíno býti, že což dobrého k spravedlnosti a k pokoji ty obecné moci, 15) = zprotivíce se, vzeprouce se. O boji duchovním a O trojím lidu. 11
Strana 162
162 jenž kromě zákona jsú, přikazují, ne tak zá- roveň ty spravedlnosti s Bohem přikazují. Ale knížata pro svój úžitek pudie lidi nemúdré, aby spravedlnost drželi, nečiníce křivdy jiným; ale Buoh proto, že jest sám pravý a miluje pravdu a přikazuje poctivost člověku všelikú, pravdu velikú i malú. Protož který a kterak daleký úmysl mají knížata v přikazování té svrchní spravedlnosti od úmysla božího! Však věc rovná jest v tom, což dotýče křivdy bliž- ního: jakož rozhněvá knieže, čině křivdu bliž- nímu, takéž i Boha rozhněvá na též křivdě, ač tuto jinak a onde jinak. Protož zruše přikázaní v takové věci knížete, zruší také i boží, a na- plně tu spravedlnost, kterú kníže přikazuje, má ji najprvé k úmyslu božímu a pro jeho přikázání naplniti, a tak svědomí dobré za- chovává a přízeň od knížete] obdrží. A že zvláště velí jim apoštol, aby pro hněv těch mocí pohanských v hodném poslúchali, aby se na víře nepohoršili, když by jim od- pírali v poslušenství, mníce, že ta víra křes- ťanská jest jako šibalství, ješto nechce pod- dáno býti, a tak v malé věci popudili by jich proti sobě, že by na víru sáhli. Protož apoštolé, ješto jsú tak mnoho lidu věrného mezi pohany měli pod mocí pohanskú, na- pomínají je, aby dobré obcování mezi po- hany měli pod mocí pohanskú a králóm jich aby poddáni byli, aby jich nepohoršili zlými příklady a mocí proti sobě nepopudili, aby
162 jenž kromě zákona jsú, přikazují, ne tak zá- roveň ty spravedlnosti s Bohem přikazují. Ale knížata pro svój úžitek pudie lidi nemúdré, aby spravedlnost drželi, nečiníce křivdy jiným; ale Buoh proto, že jest sám pravý a miluje pravdu a přikazuje poctivost člověku všelikú, pravdu velikú i malú. Protož který a kterak daleký úmysl mají knížata v přikazování té svrchní spravedlnosti od úmysla božího! Však věc rovná jest v tom, což dotýče křivdy bliž- ního: jakož rozhněvá knieže, čině křivdu bliž- nímu, takéž i Boha rozhněvá na též křivdě, ač tuto jinak a onde jinak. Protož zruše přikázaní v takové věci knížete, zruší také i boží, a na- plně tu spravedlnost, kterú kníže přikazuje, má ji najprvé k úmyslu božímu a pro jeho přikázání naplniti, a tak svědomí dobré za- chovává a přízeň od knížete] obdrží. A že zvláště velí jim apoštol, aby pro hněv těch mocí pohanských v hodném poslúchali, aby se na víře nepohoršili, když by jim od- pírali v poslušenství, mníce, že ta víra křes- ťanská jest jako šibalství, ješto nechce pod- dáno býti, a tak v malé věci popudili by jich proti sobě, že by na víru sáhli. Protož apoštolé, ješto jsú tak mnoho lidu věrného mezi pohany měli pod mocí pohanskú, na- pomínají je, aby dobré obcování mezi po- hany měli pod mocí pohanskú a králóm jich aby poddáni byli, aby jich nepohoršili zlými příklady a mocí proti sobě nepopudili, aby
Strana 163
163 na víru nesáhli z jich neřádných příčin. Ale když by věrní na zboží těch mocí a upro- střed zlých pohanuov nebyli, tehdy by apo- štolé těch naučení nedávali věrným lidem, nebo moci světské s mečem neustavili by nad nimi. Poněvadž onen lid Starého Zákona po- stavil jest Buoh svobodný bez pána, sám chtě nad nimi kralovati, by jím sami byli nepohrzeli, ovšem více ten lid, ješto jej vy- svobodil krví svú a ostává sám králem v do- mu Jakobovu na věky — jakož sám die, že jest král pravdy [Jan 18,37] — ten slyšie řeči jeho, a ktož poslúchá toho krále, neto- liko zde zřízeně živ bude, ale i život míti bude. A z těchto řečí mohlo by rozumíno býti, že apoštol svú řečí neuvodí moci s me- čem pod zákon Kristuov, pánem ji ustavuje nad věrnými lidmi, ale z potřebných příčin napomíná je k poslušenství těch mocí pohan- ských, na jichž panství svá bydla měli jsú zde i onde, po zemích a po královstvích. Ale o těch rozumích, kteříž se nynie držie od mnohých o mocech, ješto pod věrú Kri- stovú jsú, četl jsem písmo přeložené mistra Jakuba z knih Wyklefových, ješto jsú „O na- dání kněžském“.16) Tu na počátku dělí trój 16) Myslí se M. Jakoubka ze Stříbra překlad Vikle- fova „Dialogu“, který se zachoval v rukopise a byl nedávno vydán M. Svobodou (M. Jakoubka Překlad Viklefova Dialogu, nákl. Č. Akad., 1909). Místo, jehož se dále Chelčický dotýká, zní v tomto překladě: *
163 na víru nesáhli z jich neřádných příčin. Ale když by věrní na zboží těch mocí a upro- střed zlých pohanuov nebyli, tehdy by apo- štolé těch naučení nedávali věrným lidem, nebo moci světské s mečem neustavili by nad nimi. Poněvadž onen lid Starého Zákona po- stavil jest Buoh svobodný bez pána, sám chtě nad nimi kralovati, by jím sami byli nepohrzeli, ovšem více ten lid, ješto jej vy- svobodil krví svú a ostává sám králem v do- mu Jakobovu na věky — jakož sám die, že jest král pravdy [Jan 18,37] — ten slyšie řeči jeho, a ktož poslúchá toho krále, neto- liko zde zřízeně živ bude, ale i život míti bude. A z těchto řečí mohlo by rozumíno býti, že apoštol svú řečí neuvodí moci s me- čem pod zákon Kristuov, pánem ji ustavuje nad věrnými lidmi, ale z potřebných příčin napomíná je k poslušenství těch mocí pohan- ských, na jichž panství svá bydla měli jsú zde i onde, po zemích a po královstvích. Ale o těch rozumích, kteříž se nynie držie od mnohých o mocech, ješto pod věrú Kri- stovú jsú, četl jsem písmo přeložené mistra Jakuba z knih Wyklefových, ješto jsú „O na- dání kněžském“.16) Tu na počátku dělí trój 16) Myslí se M. Jakoubka ze Stříbra překlad Vikle- fova „Dialogu“, který se zachoval v rukopise a byl nedávno vydán M. Svobodou (M. Jakoubka Překlad Viklefova Dialogu, nákl. Č. Akad., 1909). Místo, jehož se dále Chelčický dotýká, zní v tomto překladě: *
Strana 164
164 lid křesťanský a každému jeho skutky obláštie praví: moc světskú třetí stránkú církve svaté nazývá a náměstka božství, kteráž moc má zákona božího mečem hájeti dvú jinú strán- kú, kněžského a obecného lidu; ale kněží, vykládá, že jsú náměstkové člověčenství Kri- stova a že mají Krista následovati v chudobě, v práci a v trpělivosti a učiti dvě jiné stránce. K tomu, což o moci praví, jest-li to spra- vedlivý rozum podlé víry Kristovy, že moc ta má brániti zákona božího mečem, tehdy vy i s mistry, v té věci právě na víře sto- jíce, počeli jste bojovati o zákon boží. Neb když první léto boj se počel, tehdy proti mně ty i jiné rozumy u vás na Písku mluvili jsú kněží někteří z vašich, chtíce tím moc jako skrze víru sobě ujistiti.17) Ale když již mnohé dílo na to založení vzešlo jest, tehdy nemá zrušíno býti, právě-li se na ty rozumy „Druhá (Chelčický má: třetí) stránka mé cierkve rytěřujície jsú páni zemští, jakožto jsú králové, kniežata, rytieři a panošě, kteřížto mají býti ná- městci božstvie Jesu Krista. Ale kněz, ježto má zvláště v pokoře a chudobě prospievati, jest ná- městek člověčenstvie pána Jezu Krista. A tak ti páni světští mocí od Boha pójčenú a rozumně spravenú mají zákona božieho brániti." 17) O sporech Chelčického s Tábory, o nichž se tu činí zmínka, odjinud nic nevíme. Zdá se, že byly vedeny brzy po odchodu Chelčického z Prahy na konci r. 1420, čemuž nasvědčuje slovo, že to bylo, „když první léto boj se počel.“
164 lid křesťanský a každému jeho skutky obláštie praví: moc světskú třetí stránkú církve svaté nazývá a náměstka božství, kteráž moc má zákona božího mečem hájeti dvú jinú strán- kú, kněžského a obecného lidu; ale kněží, vykládá, že jsú náměstkové člověčenství Kri- stova a že mají Krista následovati v chudobě, v práci a v trpělivosti a učiti dvě jiné stránce. K tomu, což o moci praví, jest-li to spra- vedlivý rozum podlé víry Kristovy, že moc ta má brániti zákona božího mečem, tehdy vy i s mistry, v té věci právě na víře sto- jíce, počeli jste bojovati o zákon boží. Neb když první léto boj se počel, tehdy proti mně ty i jiné rozumy u vás na Písku mluvili jsú kněží někteří z vašich, chtíce tím moc jako skrze víru sobě ujistiti.17) Ale když již mnohé dílo na to založení vzešlo jest, tehdy nemá zrušíno býti, právě-li se na ty rozumy „Druhá (Chelčický má: třetí) stránka mé cierkve rytěřujície jsú páni zemští, jakožto jsú králové, kniežata, rytieři a panošě, kteřížto mají býti ná- městci božstvie Jesu Krista. Ale kněz, ježto má zvláště v pokoře a chudobě prospievati, jest ná- městek člověčenstvie pána Jezu Krista. A tak ti páni světští mocí od Boha pójčenú a rozumně spravenú mají zákona božieho brániti." 17) O sporech Chelčického s Tábory, o nichž se tu činí zmínka, odjinud nic nevíme. Zdá se, že byly vedeny brzy po odchodu Chelčického z Prahy na konci r. 1420, čemuž nasvědčuje slovo, že to bylo, „když první léto boj se počel.“
Strana 165
165 zakládalo; a jest-li tak dobře, jakož se staví na ten základ, tehdy nenie potřebí jiného hledati, ani se má toho lekati, ale jako jistú víru drže, s nadějí tak Boha čekati. Ještě více dím: když moc světská jest ná- městek božství, v moci Boha následuje a bránie mečem zákona božího a dvú stránkú jinú, tehdy jinde nemuož zákona božího brá- niti tak blízce, jediné v knězi, ješto jej má kázati, jda po všem světě, a moc má pilna býti s mečem, aby nedala knězi nic uškoditi, aby, bezpečen jsa, všudy šířil zákon boží. Ale jest-li to súd pravý, že kněz jest ná- městek člověčenství Kristova a má jeho v práci a v trpělivosti následovati, a když on bude kázati a zlí lidé budú jeho chtíti bíti a jímati aneb škodu činiti, a náměstek božství, jsa hotov s mečem, nedá jemu nic učiniti, kterakž tehdy bude Krista v trpě- livosti následovati, když moc nedopustí žád- ného protivenství jemu udělati a tudy zboří jemu všecko následování Krista, a tak bude náměstek božství rušiti člověčenství Kristo- vo v jeho skutcích? Takéž o každém člově- ku z obce jest, ješto má z přikázání Kristova, ktož jemu dá v líce druhého nasaditi [Mat. 5, 39; Luk. 6, 29] a [z] přikázání apoštola u bezpráví sám sebe nebrániti [2. Tim. 2, 3]; a když moc z svého úřadu má jemu sluožbu v tom ukázati, bránieci jeho, aby se jemu to bezpráví nedálo, opět ten nenaplní
165 zakládalo; a jest-li tak dobře, jakož se staví na ten základ, tehdy nenie potřebí jiného hledati, ani se má toho lekati, ale jako jistú víru drže, s nadějí tak Boha čekati. Ještě více dím: když moc světská jest ná- městek božství, v moci Boha následuje a bránie mečem zákona božího a dvú stránkú jinú, tehdy jinde nemuož zákona božího brá- niti tak blízce, jediné v knězi, ješto jej má kázati, jda po všem světě, a moc má pilna býti s mečem, aby nedala knězi nic uškoditi, aby, bezpečen jsa, všudy šířil zákon boží. Ale jest-li to súd pravý, že kněz jest ná- městek člověčenství Kristova a má jeho v práci a v trpělivosti následovati, a když on bude kázati a zlí lidé budú jeho chtíti bíti a jímati aneb škodu činiti, a náměstek božství, jsa hotov s mečem, nedá jemu nic učiniti, kterakž tehdy bude Krista v trpě- livosti následovati, když moc nedopustí žád- ného protivenství jemu udělati a tudy zboří jemu všecko následování Krista, a tak bude náměstek božství rušiti člověčenství Kristo- vo v jeho skutcích? Takéž o každém člově- ku z obce jest, ješto má z přikázání Kristova, ktož jemu dá v líce druhého nasaditi [Mat. 5, 39; Luk. 6, 29] a [z] přikázání apoštola u bezpráví sám sebe nebrániti [2. Tim. 2, 3]; a když moc z svého úřadu má jemu sluožbu v tom ukázati, bránieci jeho, aby se jemu to bezpráví nedálo, opět ten nenaplní
Strana 166
166 řeči Kristovy pro jeho obranu. A že jest to ještě většie věc skrze moc míti obranu, než sám jeden člověk bráně se. Neb sám jeden jedva sobě rovnému aneb mdlejšímu muož se brániti, ale ktož má k tomu moc, aby jeho z úřadu svého bránila v jeho bez- práví, tehdy mnohým muož se skrze moc brániti a daleko od trpení býti. A to jest cesta pohanská a tohoto světa, ješto nesluší pod jho Kristovo; nikdy nechtíce nic trpěti, v každém bezpráví bránie se, a proto se v roty sbírají, aby větší sílu proti nim měli, a proto moci světské hledají, chtíce skrze ni obranu míti. Ale křestan, poněvadž z přiká- zání Kristova dlužen jest tím sám sebe ne- brániti, kto jest jemu ukázal moc k své obra- ně na pomoc míti, aby skrze moc hojnějí mohl rušiti přikázání Kristovo než sám? A za toť tebe prosím, aby, zanedbaje mé lehké řeči při tomto, když tebe ty věci do- týčí, aby je rozmyslil, které jest to zečtení18) těla Kristova v rozdělené stránky19) neb údy obláštní. Když jedni údové i z řádu svého sluožbu činí druhým údóm, tehdy v nich ruší to, což oni z přikázání Kristova činiti mají. A tomu jest nelze jinak jíti. Stojí-li tak právě počtení těla Kristova, tehdy moc nedá žád- nému bezpráví z víry Kristovy trpěti, neb 18) = uspořádání, odměření; v témž smysle se dále užívá slova „počtení“. 19) V rukopise: „stanky“.
166 řeči Kristovy pro jeho obranu. A že jest to ještě většie věc skrze moc míti obranu, než sám jeden člověk bráně se. Neb sám jeden jedva sobě rovnému aneb mdlejšímu muož se brániti, ale ktož má k tomu moc, aby jeho z úřadu svého bránila v jeho bez- práví, tehdy mnohým muož se skrze moc brániti a daleko od trpení býti. A to jest cesta pohanská a tohoto světa, ješto nesluší pod jho Kristovo; nikdy nechtíce nic trpěti, v každém bezpráví bránie se, a proto se v roty sbírají, aby větší sílu proti nim měli, a proto moci světské hledají, chtíce skrze ni obranu míti. Ale křestan, poněvadž z přiká- zání Kristova dlužen jest tím sám sebe ne- brániti, kto jest jemu ukázal moc k své obra- ně na pomoc míti, aby skrze moc hojnějí mohl rušiti přikázání Kristovo než sám? A za toť tebe prosím, aby, zanedbaje mé lehké řeči při tomto, když tebe ty věci do- týčí, aby je rozmyslil, které jest to zečtení18) těla Kristova v rozdělené stránky19) neb údy obláštní. Když jedni údové i z řádu svého sluožbu činí druhým údóm, tehdy v nich ruší to, což oni z přikázání Kristova činiti mají. A tomu jest nelze jinak jíti. Stojí-li tak právě počtení těla Kristova, tehdy moc nedá žád- nému bezpráví z víry Kristovy trpěti, neb 18) = uspořádání, odměření; v témž smysle se dále užívá slova „počtení“. 19) V rukopise: „stanky“.
Strana 167
167 pomstí všeho, což činí údové; z přikázání Kristova měli by strpěti pokušení. Opět když kněz jest jedna stránka toho těla, aby z úřadu svého učili dvě stránce, i bude učiti moc, aby z svého úřadu snažně postavila se o dvě stránce, aby se jima20) násilé a křivda ne- dála od zlých lidí, a jiné křesťany z obce bude učiti kněz, aby šli po šlápějích Kristo- vých, v trpělivosti jeho následujíce. Což tehdy činí kněz, tak uče jedny tomu, aby protivenství rušili, aby nesužovali, a druhé učiti, aby proti- venství trpěli? Učiní jako ten, ježto zapovídá pekařém, aby chleba nepekli, a jiným při- kazuje, aby chléb jedli. Když tehdy to sobě protivné k místu přivede, co ten kněz pro- spěje, když ty údy v těle tak nekonečně učiti bude? A opět, když kněz má na místě apoštolském státi, této řeči požívaje, kteruož apoštol die: „Zajisté Buoh bíše v Kristu, svět k míru přijímaje, neváže jim jich hříchuov, i polo- žil v nás slovo smíření“ [2. Kor. 5, 19], tak jakož sám Buoh v synu svém smířil s sebú lidi, neváže jim jich hříchuov, takéž v apo- štolech položil slovo milosti, aby volali lidi, zvěstujíce jim odpuštěnie hříchuov v krvi Syna božího těm, kteříž se obrátí k Bohu a pokánie činiti budú, ten úřad kněz má mieti. A náměstek božství, ješto ne darmo 20) V rukopise: gina'.
167 pomstí všeho, což činí údové; z přikázání Kristova měli by strpěti pokušení. Opět když kněz jest jedna stránka toho těla, aby z úřadu svého učili dvě stránce, i bude učiti moc, aby z svého úřadu snažně postavila se o dvě stránce, aby se jima20) násilé a křivda ne- dála od zlých lidí, a jiné křesťany z obce bude učiti kněz, aby šli po šlápějích Kristo- vých, v trpělivosti jeho následujíce. Což tehdy činí kněz, tak uče jedny tomu, aby protivenství rušili, aby nesužovali, a druhé učiti, aby proti- venství trpěli? Učiní jako ten, ježto zapovídá pekařém, aby chleba nepekli, a jiným při- kazuje, aby chléb jedli. Když tehdy to sobě protivné k místu přivede, co ten kněz pro- spěje, když ty údy v těle tak nekonečně učiti bude? A opět, když kněz má na místě apoštolském státi, této řeči požívaje, kteruož apoštol die: „Zajisté Buoh bíše v Kristu, svět k míru přijímaje, neváže jim jich hříchuov, i polo- žil v nás slovo smíření“ [2. Kor. 5, 19], tak jakož sám Buoh v synu svém smířil s sebú lidi, neváže jim jich hříchuov, takéž v apo- štolech položil slovo milosti, aby volali lidi, zvěstujíce jim odpuštěnie hříchuov v krvi Syna božího těm, kteříž se obrátí k Bohu a pokánie činiti budú, ten úřad kněz má mieti. A náměstek božství, ješto ne darmo 20) V rukopise: gina'.
Strana 168
168 meč nosí, ale ku pomstě zlým, jsa mstitel hněvu [Řím. 13, 4], a když jediné to má v úřadu svém, aby mstil hněvu božího nad zlými mečem, tehdy proti zlým z úřadu své- ho nemuož nic jiného činiti, jediné zlé me- čem trápiti. A kněz z úřadu svého má hříšné ku pokání a k milosti navoditi a přijímati. A přijme-li kněz zlé na milost, nad kýmž pak bude mstíti ten, ješto meč drží pro zlé? Pakli on se uteče s mečem a ztepe zlé, což kněz pak navede ku pokání a k milosti přijme? A tak v čem jeden z uořadu prospěje, v tom druhý v svém úřadu zkažen bude aneb skutek jeho úřadu mine. Co tehdy ti údové v tom těle činí, když jedni druhým překá- žejí? A tomu u pravdě nelze jest jinak státi, jediné že na to neprozříme a snad někte- réhož nedbáme; zabí-li jich mnoho ten, ješto meč drží, toho neželéme, a neobrátí-li nikda kněz žádného ku pokání, na to se nepoptáme. Protož muož mezi námi mluveno býti to bláz- novství nebo jiné. Ale zříce k té odpornosti, divné jest to tělo Kristovo s tím odměřením, o němž já pochybuje dím, že jsú to věci tohoto světa, ješto stojí pod žalobú bez pokory a bez trpě- livosti. Nechtě pohaněnie, bezprávie ani kte- rého úrazu trpěti, za obyčej potřebuje moci, vždy pro každé bezpráví žaluje, chtě, aby moc nebo něčeho pomstila nad jeho nepřá- tely aneb pravdy o někakú škodu pomohla;
168 meč nosí, ale ku pomstě zlým, jsa mstitel hněvu [Řím. 13, 4], a když jediné to má v úřadu svém, aby mstil hněvu božího nad zlými mečem, tehdy proti zlým z úřadu své- ho nemuož nic jiného činiti, jediné zlé me- čem trápiti. A kněz z úřadu svého má hříšné ku pokání a k milosti navoditi a přijímati. A přijme-li kněz zlé na milost, nad kýmž pak bude mstíti ten, ješto meč drží pro zlé? Pakli on se uteče s mečem a ztepe zlé, což kněz pak navede ku pokání a k milosti přijme? A tak v čem jeden z uořadu prospěje, v tom druhý v svém úřadu zkažen bude aneb skutek jeho úřadu mine. Co tehdy ti údové v tom těle činí, když jedni druhým překá- žejí? A tomu u pravdě nelze jest jinak státi, jediné že na to neprozříme a snad někte- réhož nedbáme; zabí-li jich mnoho ten, ješto meč drží, toho neželéme, a neobrátí-li nikda kněz žádného ku pokání, na to se nepoptáme. Protož muož mezi námi mluveno býti to bláz- novství nebo jiné. Ale zříce k té odpornosti, divné jest to tělo Kristovo s tím odměřením, o němž já pochybuje dím, že jsú to věci tohoto světa, ješto stojí pod žalobú bez pokory a bez trpě- livosti. Nechtě pohaněnie, bezprávie ani kte- rého úrazu trpěti, za obyčej potřebuje moci, vždy pro každé bezpráví žaluje, chtě, aby moc nebo něčeho pomstila nad jeho nepřá- tely aneb pravdy o někakú škodu pomohla;
Strana 169
169 ta věc světu potřebná jest. A proto jest ta- kému lidu zpohanilému knížata ustavil Buoh s mečem, když jinak spravedlnosti nemají a jedni druhým překážejí a kazí je, aby aspoň pro hruozu moci, ješto nad nimi jako strašidlo s mečem stojí, báli se jeho a nesměli dru- hým škoditi; pakli se co zlého stane, ale aby skrze moc konec a místo vzalo, aby se dále zlé nešířilo. Ale Kristus lid svuoj ustavil jest bez žaloby, v pokoji a dokonalé spravedlnosti, netoliko jiným zle nečiniti, ale pokojně strpěti, když jiní zle činí, netoliko nekrásti cizého, ale své míle potřebným dá- vati. Protož kromě té moci mohú dostatečně jiným s uožitkem a sobě s odplatú činiti. Ještě více, jakož díš: „Moc světská má místo v křesťanstvu s úřadem svým, Kristem a jeho apoštoly počtený m]21) i oddělený m], kterýmž muož místo položeno býti s úřední- kem césaře římského, jenž sto rytířuov měl pod sebú a pro jeho víru Kristus sluhu jeho uzdravil,“ 22) to jest dobré. Když ta moc jest založena s Kristem i jeho apoštoly svými úřa- dy, tehdy jest bezpečen ten, ktož o ni stojí aneb ji zpravovati má; zákon Kristuov i apo- štolský před sebú má. A jestliže moc svět- ská základ v centuriovi má, tehdy Kristus 21) = ustanoveným. 22) Narážka na vypravování o uzdravení sluhy římského setníka (centuriona) u Lukáše v kap. 7.
169 ta věc světu potřebná jest. A proto jest ta- kému lidu zpohanilému knížata ustavil Buoh s mečem, když jinak spravedlnosti nemají a jedni druhým překážejí a kazí je, aby aspoň pro hruozu moci, ješto nad nimi jako strašidlo s mečem stojí, báli se jeho a nesměli dru- hým škoditi; pakli se co zlého stane, ale aby skrze moc konec a místo vzalo, aby se dále zlé nešířilo. Ale Kristus lid svuoj ustavil jest bez žaloby, v pokoji a dokonalé spravedlnosti, netoliko jiným zle nečiniti, ale pokojně strpěti, když jiní zle činí, netoliko nekrásti cizého, ale své míle potřebným dá- vati. Protož kromě té moci mohú dostatečně jiným s uožitkem a sobě s odplatú činiti. Ještě více, jakož díš: „Moc světská má místo v křesťanstvu s úřadem svým, Kristem a jeho apoštoly počtený m]21) i oddělený m], kterýmž muož místo položeno býti s úřední- kem césaře římského, jenž sto rytířuov měl pod sebú a pro jeho víru Kristus sluhu jeho uzdravil,“ 22) to jest dobré. Když ta moc jest založena s Kristem i jeho apoštoly svými úřa- dy, tehdy jest bezpečen ten, ktož o ni stojí aneb ji zpravovati má; zákon Kristuov i apo- štolský před sebú má. A jestliže moc svět- ská základ v centuriovi má, tehdy Kristus 21) = ustanoveným. 22) Narážka na vypravování o uzdravení sluhy římského setníka (centuriona) u Lukáše v kap. 7.
Strana 170
170 ustavil jeho a přikázání jemu hodná vydal, kteráž slušejí na jeho úřad. A to naleznúce v zákoně Kristově, řéci: takto jest řekl Kri- stus, vuodce křestanský, takto máte trpěti nebo bíti, a tak bude pokoj v kněžích, v těch mocech, když zákonem počtené skutky v svých úřadech činiti budú. Ale tohoť nepo- jíčím23) pravým založením zákona Kristova vydojiti násilím z Písma zde i onde, ješto Písmo něčeho se dotkne neb pojmenuje, to v založení klásti. Nevěrné jest to založení a zlodějské, ješto pod krású řeči v noci vlúdí se do domu a pobéře, což jest v něm, jako teď moc světskú v tom úředníku césaře řím- ského založiti pod věrú Kristovú, protože jeho Kristus chválil z veliké víry. A ne proto ho chválil, že jest moci světské v bojích po- žíval skrze víru, ale že jest věřil tomu, že, nejsa u něho v domu, Kristus muož uzdraviti sluhu jeho. Ale více nepraví Čtení, by s ním o moc mluvil neb o úřad moci. Takových věcí muož mnoho v Písmě býti, a každý jimi dovodie, což chce. Ale což se právě skrze Písmo zakládá, tak se pozná po tom, což se na to založení stavie. Mnoho vysokých a duchovních řečí skrze to dojení Písem a z toho potupné věci vyrosly jsú a k Bohu velmi protivné. Jedinét jest to pří- činu v Písmě vzíti na pomoc svým úmysluom, 23) = nepůjčuji, nepřipouštím.
170 ustavil jeho a přikázání jemu hodná vydal, kteráž slušejí na jeho úřad. A to naleznúce v zákoně Kristově, řéci: takto jest řekl Kri- stus, vuodce křestanský, takto máte trpěti nebo bíti, a tak bude pokoj v kněžích, v těch mocech, když zákonem počtené skutky v svých úřadech činiti budú. Ale tohoť nepo- jíčím23) pravým založením zákona Kristova vydojiti násilím z Písma zde i onde, ješto Písmo něčeho se dotkne neb pojmenuje, to v založení klásti. Nevěrné jest to založení a zlodějské, ješto pod krású řeči v noci vlúdí se do domu a pobéře, což jest v něm, jako teď moc světskú v tom úředníku césaře řím- ského založiti pod věrú Kristovú, protože jeho Kristus chválil z veliké víry. A ne proto ho chválil, že jest moci světské v bojích po- žíval skrze víru, ale že jest věřil tomu, že, nejsa u něho v domu, Kristus muož uzdraviti sluhu jeho. Ale více nepraví Čtení, by s ním o moc mluvil neb o úřad moci. Takových věcí muož mnoho v Písmě býti, a každý jimi dovodie, což chce. Ale což se právě skrze Písmo zakládá, tak se pozná po tom, což se na to založení stavie. Mnoho vysokých a duchovních řečí skrze to dojení Písem a z toho potupné věci vyrosly jsú a k Bohu velmi protivné. Jedinét jest to pří- činu v Písmě vzíti na pomoc svým úmysluom, 23) = nepůjčuji, nepřipouštím.
Strana 171
171 ješto se zdá, by to Písmo ten úmysl mělo v sobě, což člověku v mysli jest. Ale Čte- ní pravie, že nechodil pán Ježíš do domu toho centuriona; ale když jest ještě podál byl, poslal proti pánu Ježíšovi přátely své, skrze ně řka: „Nejsem hoden, aby pod mú stře- chu všel, ale, tu jsa, jedno rci slovem, a budeť zdráv sluha muoj.“ A tak nenie jistoty, by s ním pán Ježíš ústně mluvil. Kterak tedy povolal ho k tomu, aby skrze moc zpravoval církev jeho? Pakli jediné z toho duovod jest, že jest chválil člověka z toho stavu ry- tířského, to snadně muožém poznati, že ne proto, že jest toho stavu, chválil jeho, ale pro víru. A poněvadž pro samu víru, tehdy tím nemuož knížat založiti pod víru Kristovu, ale muož knížatóm na příklad praviti jeho velikú víru, aby oni takéž věřili jako on. Muož Kornelius, tohož stavu člověk, více chvá- len býti, ješto jest zjevně Ducha svatého přijal, uvěřiv kázaní svatého Petra.24) Jinát jest věc chválenu býti pro vieru a jiná býti povolánu v řád s naučením, kteréž sluší k tomu úřadu. A ještě více, když moc svět- ská u víře Kristově místo rovné má s věr- ným centurionem anebo rovnú s ním chválu u víře muož míti. A že tomu založení posluhuje aneb jeho 24) O tomto Korneliovi, jenž byl setníkem v Cesarei, vypravují Skutkové apošt. v kap. 10.
171 ješto se zdá, by to Písmo ten úmysl mělo v sobě, což člověku v mysli jest. Ale Čte- ní pravie, že nechodil pán Ježíš do domu toho centuriona; ale když jest ještě podál byl, poslal proti pánu Ježíšovi přátely své, skrze ně řka: „Nejsem hoden, aby pod mú stře- chu všel, ale, tu jsa, jedno rci slovem, a budeť zdráv sluha muoj.“ A tak nenie jistoty, by s ním pán Ježíš ústně mluvil. Kterak tedy povolal ho k tomu, aby skrze moc zpravoval církev jeho? Pakli jediné z toho duovod jest, že jest chválil člověka z toho stavu ry- tířského, to snadně muožém poznati, že ne proto, že jest toho stavu, chválil jeho, ale pro víru. A poněvadž pro samu víru, tehdy tím nemuož knížat založiti pod víru Kristovu, ale muož knížatóm na příklad praviti jeho velikú víru, aby oni takéž věřili jako on. Muož Kornelius, tohož stavu člověk, více chvá- len býti, ješto jest zjevně Ducha svatého přijal, uvěřiv kázaní svatého Petra.24) Jinát jest věc chválenu býti pro vieru a jiná býti povolánu v řád s naučením, kteréž sluší k tomu úřadu. A ještě více, když moc svět- ská u víře Kristově místo rovné má s věr- ným centurionem anebo rovnú s ním chválu u víře muož míti. A že tomu založení posluhuje aneb jeho 24) O tomto Korneliovi, jenž byl setníkem v Cesarei, vypravují Skutkové apošt. v kap. 10.
Strana 172
172 potvrzuje řeč svatého Pavla, kteruož mluví o duchovním tělu Kristovu a o údech toho těla, k tomuť dím: jest-li spravedlivé zalo- ženie o moci světské pod věrú Kristovú na centuriovi neb na kterém písmě Nového Zá- kona, že ta moc jest třetí stránka toho těla Kristova, tehdy řeč sv. Pavla o tom těle mluvená právě toho založení potvrdí a po- dlé těch řečí prvé mluvených právě to ukáže. A že, chtě najprvé mluviti o tom těle, apo- štol nazývá ty věci duchovní, a chtě, aby o nich věděli lidé věrní, a to duchovenství vyčítá těmito řečmi, řka: „Rozdílové jsú mi- losti, ale týž duch; rozdílové jsú sluožebnosti, ale týž pán; rozdílové jsú skutkuov, ale týž Buoh, jenž dělá ve všech všecko, ale kaž- dému dáno bývá zjevení ducha k úžitku. Ně- kterému zajisté skrze ducha dána bývá řeč múdrosti, některému řeč uměnie podlé téhož ducha, některému víra v témž duchu, někte rému milost uzdravování v jednom duchu, ně kterému divuov činění, některému proroctví, někomu rozeznávání duchuov, někomu rozlič- nost jazykuov, někomu vykládání řečí. A to všecko činí jeden a týž duch, rozděluje všem, jakž chce; neb jakožto jedno tělo jest a úduov má mnoho, a všickni údové těla, ačkoli jich jest mnoho, však jedno tělo jsú.“ [1. Kor. 12, 4—12.] Tak apoštol vyčítá tělo Kri- stovo všecko podlé duchovních věcí, ale o tom- to tělu na tré přehnutém zevnitř v tělest-
172 potvrzuje řeč svatého Pavla, kteruož mluví o duchovním tělu Kristovu a o údech toho těla, k tomuť dím: jest-li spravedlivé zalo- ženie o moci světské pod věrú Kristovú na centuriovi neb na kterém písmě Nového Zá- kona, že ta moc jest třetí stránka toho těla Kristova, tehdy řeč sv. Pavla o tom těle mluvená právě toho založení potvrdí a po- dlé těch řečí prvé mluvených právě to ukáže. A že, chtě najprvé mluviti o tom těle, apo- štol nazývá ty věci duchovní, a chtě, aby o nich věděli lidé věrní, a to duchovenství vyčítá těmito řečmi, řka: „Rozdílové jsú mi- losti, ale týž duch; rozdílové jsú sluožebnosti, ale týž pán; rozdílové jsú skutkuov, ale týž Buoh, jenž dělá ve všech všecko, ale kaž- dému dáno bývá zjevení ducha k úžitku. Ně- kterému zajisté skrze ducha dána bývá řeč múdrosti, některému řeč uměnie podlé téhož ducha, některému víra v témž duchu, někte rému milost uzdravování v jednom duchu, ně kterému divuov činění, některému proroctví, někomu rozeznávání duchuov, někomu rozlič- nost jazykuov, někomu vykládání řečí. A to všecko činí jeden a týž duch, rozděluje všem, jakž chce; neb jakožto jedno tělo jest a úduov má mnoho, a všickni údové těla, ačkoli jich jest mnoho, však jedno tělo jsú.“ [1. Kor. 12, 4—12.] Tak apoštol vyčítá tělo Kri- stovo všecko podlé duchovních věcí, ale o tom- to tělu na tré přehnutém zevnitř v tělest-
Strana 173
173 ných úřadech nečiní zmínky žádné, aby tak odměřený lid na tré byl tělo Kristovo, ale milosti a dary Ducha svatého počítá mnohé, ješto rozdílně bývají dáni skrze Ducha sva- tého svatým lidem, aby vespolek sobě slúžili, každý podlé zvláštního daru sobě daného, jakož přirození údové těla sluoží sobě spolu. Ale rozdělenie na tré lidu křestanského po- dlé díl tělestných a podlé moci světské a jiných úřaduov tělestných nemuož v pravdě řečeno býti tělo Kristovo, neb pod takovým rozděleným lidem muož býti svět, a mohú býti pod takovým rozdělením na tré všickni pekelníci, nepřietelé velicí Bohu, ješto nepří- slušejí nižádným obyčejem v tělo Kristovo. Ale ktož mají ty pověděné dary Ducha sva- tého, ti jsú praví údové těla Kristova a spolu jedno tělo Kristovo. A v této řeči sv. Pavla nevidím, by poslu- hovala neb potvrzovala co o moci světské ani o tom rozdělení trojího lidu, jenž jest nazván tělem Kristovým, neb ani sama slova svrchní sv. Pavla, ani jich rozum co tako- vého mluví podlé počtu trojího lidu. Neb jme- jich, nuje mnohé údy toho těla a skutečnost24a) ovšem duchovní, kteráž se děje skrze dary Ducha svatého obláštie každého údu jinak a jinak. Jakož v přirození těla mnozí údové mají svornost a velikú hotovost k sluožbě 24a) = skutky, působnost.
173 ných úřadech nečiní zmínky žádné, aby tak odměřený lid na tré byl tělo Kristovo, ale milosti a dary Ducha svatého počítá mnohé, ješto rozdílně bývají dáni skrze Ducha sva- tého svatým lidem, aby vespolek sobě slúžili, každý podlé zvláštního daru sobě daného, jakož přirození údové těla sluoží sobě spolu. Ale rozdělenie na tré lidu křestanského po- dlé díl tělestných a podlé moci světské a jiných úřaduov tělestných nemuož v pravdě řečeno býti tělo Kristovo, neb pod takovým rozděleným lidem muož býti svět, a mohú býti pod takovým rozdělením na tré všickni pekelníci, nepřietelé velicí Bohu, ješto nepří- slušejí nižádným obyčejem v tělo Kristovo. Ale ktož mají ty pověděné dary Ducha sva- tého, ti jsú praví údové těla Kristova a spolu jedno tělo Kristovo. A v této řeči sv. Pavla nevidím, by poslu- hovala neb potvrzovala co o moci světské ani o tom rozdělení trojího lidu, jenž jest nazván tělem Kristovým, neb ani sama slova svrchní sv. Pavla, ani jich rozum co tako- vého mluví podlé počtu trojího lidu. Neb jme- jich, nuje mnohé údy toho těla a skutečnost24a) ovšem duchovní, kteráž se děje skrze dary Ducha svatého obláštie každého údu jinak a jinak. Jakož v přirození těla mnozí údové mají svornost a velikú hotovost k sluožbě 24a) = skutky, působnost.
Strana 174
174 jedni druhým vespolek, každý podlé své sku- tečnosti, takéž ten život Ducha svatého ve mnohých svatých, jsa skrze rozdělené dary obláštnie v každém, snáší v jednu vuoli je- den rozum, aby mnohých skutečnost byla každého prospěch a každého zase ke všem podlé daru jemu daného. A to v nich muož dělati sám ten život vnitřní Ducha svatého, přebývajícího v nich. Ale tělo a krev ne- muož té svornosti a hotovosti v prospěšné sluožbě ustanoviti mezi dvěma člověkoma, ani v jedné čeledi, ješto následují ducha tě- lestného a své vlastní vuole a srdce pyšného. Ovšem té jednoty a milování společného ten- to truoj lid křestanský tělestný a nesvornosti plný nemá a nebude na věky míti; neb svět jest a žádosti světské toliko v sobě má. Pro- tož počtení těla Kristova z také trojice ne- muož v pravdě řečeno býti, neb takové roz- dělenie lidu na tři strany jest i mezi pohany, neb slavně jest v nich stav knížecí, ješto spravedlnost svrchní a zemskú mnohem pil- nějí jednají v tom lidu, než zdejší lenochové pod věrú, neb mají u větší hruoze lid, pro niž nesmí žádný druhému činiti křivdy. Pro- tož pokoj a spravedlnost zemská lépe stojí skrze knížata pohanská než skrze tyto změ- tence pod věrú; neb ještě té spravedlnosti je uda- v lidu svém nedbají činiti, jeliž25) 25) = až když.
174 jedni druhým vespolek, každý podlé své sku- tečnosti, takéž ten život Ducha svatého ve mnohých svatých, jsa skrze rozdělené dary obláštnie v každém, snáší v jednu vuoli je- den rozum, aby mnohých skutečnost byla každého prospěch a každého zase ke všem podlé daru jemu daného. A to v nich muož dělati sám ten život vnitřní Ducha svatého, přebývajícího v nich. Ale tělo a krev ne- muož té svornosti a hotovosti v prospěšné sluožbě ustanoviti mezi dvěma člověkoma, ani v jedné čeledi, ješto následují ducha tě- lestného a své vlastní vuole a srdce pyšného. Ovšem té jednoty a milování společného ten- to truoj lid křestanský tělestný a nesvornosti plný nemá a nebude na věky míti; neb svět jest a žádosti světské toliko v sobě má. Pro- tož počtení těla Kristova z také trojice ne- muož v pravdě řečeno býti, neb takové roz- dělenie lidu na tři strany jest i mezi pohany, neb slavně jest v nich stav knížecí, ješto spravedlnost svrchní a zemskú mnohem pil- nějí jednají v tom lidu, než zdejší lenochové pod věrú, neb mají u větší hruoze lid, pro niž nesmí žádný druhému činiti křivdy. Pro- tož pokoj a spravedlnost zemská lépe stojí skrze knížata pohanská než skrze tyto změ- tence pod věrú; neb ještě té spravedlnosti je uda- v lidu svém nedbají činiti, jeliž25) 25) = až když.
Strana 175
175 rují, užalují to nesnadně. Také mezi pohany jest lid robotný, ješto vuoře a jiné věci dělá, a jsú kněží mezi nimi, ješto je svodí od jednoho Boha, stvořitele všech věcí, skrze mnohé bohy, jakož i mezi námi jsú svuodce velicí: netoliko skrze bohy dřevěné, ale skrze věrné řeči boží a skrze všicku víru i skrze peklo i skrze nebe i svaté v nebi, tím vším táhnú lidi od Boha, a netoliko tak svodí, ale skrze samého Boha svodí lidi od Boha, ukazujíce ho lestně s některé strany, aby je- ho v lidech zkazili v té straně, v [klterý by ho měli naleznúti právě. A poněvadž mezi pohany, ješto Boha ne- znajie, jest takové troje rozdělenie v lidu, ješto sobě spolu prospívají v některých vě- cech a nejsú proto tělo Kristovo, takéž mezi námi nejsú pro ty tělestné věci tělo Kristovo, když nejsú skrze dary Ducha svatého zpó- sobeni v údy Kristovy, aby každý měl v sobě život milosti k úžitkuom jiných úduov. A meč pánuov sedláky nespojí v jednotu mysli, ač je podrobí pod jho jako nevolné otro- ky, a stuol rozkošný páně obveselí blázna kněze, aby jeho přízeň počítal [v] úžitek ví- ry, protože se jeho břichu dobře stalo u jeho stolu. A to všečko nenie dílo těla Kristo- va, ale nemilostivých kvas a násilé chudých. A ještě více mluví sv. Pavel o těch údech těla Kristova, a die: „Nemuož řieci voko ruce: skutkuov tvých nepotřebuji, ani hla-
175 rují, užalují to nesnadně. Také mezi pohany jest lid robotný, ješto vuoře a jiné věci dělá, a jsú kněží mezi nimi, ješto je svodí od jednoho Boha, stvořitele všech věcí, skrze mnohé bohy, jakož i mezi námi jsú svuodce velicí: netoliko skrze bohy dřevěné, ale skrze věrné řeči boží a skrze všicku víru i skrze peklo i skrze nebe i svaté v nebi, tím vším táhnú lidi od Boha, a netoliko tak svodí, ale skrze samého Boha svodí lidi od Boha, ukazujíce ho lestně s některé strany, aby je- ho v lidech zkazili v té straně, v [klterý by ho měli naleznúti právě. A poněvadž mezi pohany, ješto Boha ne- znajie, jest takové troje rozdělenie v lidu, ješto sobě spolu prospívají v některých vě- cech a nejsú proto tělo Kristovo, takéž mezi námi nejsú pro ty tělestné věci tělo Kristovo, když nejsú skrze dary Ducha svatého zpó- sobeni v údy Kristovy, aby každý měl v sobě život milosti k úžitkuom jiných úduov. A meč pánuov sedláky nespojí v jednotu mysli, ač je podrobí pod jho jako nevolné otro- ky, a stuol rozkošný páně obveselí blázna kněze, aby jeho přízeň počítal [v] úžitek ví- ry, protože se jeho břichu dobře stalo u jeho stolu. A to všečko nenie dílo těla Kristo- va, ale nemilostivých kvas a násilé chudých. A ještě více mluví sv. Pavel o těch údech těla Kristova, a die: „Nemuož řieci voko ruce: skutkuov tvých nepotřebuji, ani hla-
Strana 176
176 va opět nohám dí: nejste mi potřebny, ale mnohem více, ješto se zdají údové těla, by byli mdlejší, potřebnější jsú, a kteréž mníme neurozenější, ctí pokrýváme, a kteří jsú ne- počestní údové naši, hojnější počestnost mají. Ale ctným našim údóm nic není potřebí; ale Buoh zřídil tělo, tomu, který nedostatek trpie- še, hojnějšie dávaje počestnost, aby nebylo rozdělenie v těle, ale aby též jeden o dru- hém spolu pečlivi byli údové; pakli se ra- duje jeden úd, všichni údové radují se s ním“ [1. Kor. 12, 21—26]. A v té řeči sv. Pavel o přirozeném tělu praví, kterak mnoho údóv v sobě má a kterak není mezi nimi pohrzení rozdělené rovnosti, ale spolu péče jedněm o druhých a prospěch pilný. A to u příkladě mluví, podobnaje k tomu tělo Kristovo du- chovní, ješto v pravdě podlé víry a milosti mnozí jako jedno tělo mohú býti, každý ob- láštní dary Ducha svatého maje, aby jiným údóm prospěl skrze ně. A zvláště váží apo- štol v té řeči, že od větčích k menším a ku potupnějším údóm nenie mrzkosti ani po- hrzení, jako by jich sluožby nepotřebovali větčí údové, ale větčí poctivostí zakrývají se od větčích. A to váží apoštol, že péči o sobě mají spolu a pro jeden úd všickni se spolu zamútí a trpie s ním; takéž všickni radují se u prospěchu jednoho. A poněvadž tato řeč apoštola jest duovod o tom těle Kristově z lidu křestanského na
176 va opět nohám dí: nejste mi potřebny, ale mnohem více, ješto se zdají údové těla, by byli mdlejší, potřebnější jsú, a kteréž mníme neurozenější, ctí pokrýváme, a kteří jsú ne- počestní údové naši, hojnější počestnost mají. Ale ctným našim údóm nic není potřebí; ale Buoh zřídil tělo, tomu, který nedostatek trpie- še, hojnějšie dávaje počestnost, aby nebylo rozdělenie v těle, ale aby též jeden o dru- hém spolu pečlivi byli údové; pakli se ra- duje jeden úd, všichni údové radují se s ním“ [1. Kor. 12, 21—26]. A v té řeči sv. Pavel o přirozeném tělu praví, kterak mnoho údóv v sobě má a kterak není mezi nimi pohrzení rozdělené rovnosti, ale spolu péče jedněm o druhých a prospěch pilný. A to u příkladě mluví, podobnaje k tomu tělo Kristovo du- chovní, ješto v pravdě podlé víry a milosti mnozí jako jedno tělo mohú býti, každý ob- láštní dary Ducha svatého maje, aby jiným údóm prospěl skrze ně. A zvláště váží apo- štol v té řeči, že od větčích k menším a ku potupnějším údóm nenie mrzkosti ani po- hrzení, jako by jich sluožby nepotřebovali větčí údové, ale větčí poctivostí zakrývají se od větčích. A to váží apoštol, že péči o sobě mají spolu a pro jeden úd všickni se spolu zamútí a trpie s ním; takéž všickni radují se u prospěchu jednoho. A poněvadž tato řeč apoštola jest duovod o tom těle Kristově z lidu křestanského na
Strana 177
177 tré přehnutého, z pánóv, z kněží, z robotného lidu, tehdy slušie měřiti tuto řeč k tomu tělu, mírně-li26) padne jedno k druhému. A že tam praví o tom těle, kterak moc světská mečem má brániti dvú stránek, a kněží učiti mají dvě stránce, a robotní lidé mají krmiti pány a kněží, robotně dobývati jim jídla, pití a platuov. A když má jíti podlé duo- vodu, aby, když trpí jeden úd, trpěli s ním všichni údové: kterak tehdy ti údové hrbovatí, ješto meč drží, jiné menšie údy dáví, za- rmucují, tepú, sázejí do vězení, obtěžují ro- botami, úroky a jinými zámysly, že jako uvadlí chodie, a tito jako koni obroční, sytí a prázní řehcí nad nimi, a kněží jako oči ostře v tom těle hledíta na obě straně těla, hledajíce, kterak by zboží odřeli s nich a osobili je sobě, a obojí spolu, páni i kněžie, vozí se na robotném lidu, jakž sami chtí? Ó, kterak daleko jsú od řeči sv. Pavla, aby trpěli vši- chni údové pro núzi každého úda! Tito pláčí, ano je lúpí, vězie, šacují, a oni se smějí jich veliké bídě. A poněvadž ti, ješto meč drží, jsú ruce v tom těle, a obecný lid nohy, po- hleďme, coť činíta ruce nohám podlé prav- dy apoštolovy! Kterak milé pomyšlenie jest o skutcích, kteréž ukazujeta ruce nohám, vždy se s nimi obúvajíce, aby se neurazily, ne- ozábly a nezblátily! Pakli se ublátie, ihned ruce myjeta; urazí-li se nohy, ihned ruce uvá- 26) = úměrně, přiměřeně. O boji duchovním a O trojím lidu. 12
177 tré přehnutého, z pánóv, z kněží, z robotného lidu, tehdy slušie měřiti tuto řeč k tomu tělu, mírně-li26) padne jedno k druhému. A že tam praví o tom těle, kterak moc světská mečem má brániti dvú stránek, a kněží učiti mají dvě stránce, a robotní lidé mají krmiti pány a kněží, robotně dobývati jim jídla, pití a platuov. A když má jíti podlé duo- vodu, aby, když trpí jeden úd, trpěli s ním všichni údové: kterak tehdy ti údové hrbovatí, ješto meč drží, jiné menšie údy dáví, za- rmucují, tepú, sázejí do vězení, obtěžují ro- botami, úroky a jinými zámysly, že jako uvadlí chodie, a tito jako koni obroční, sytí a prázní řehcí nad nimi, a kněží jako oči ostře v tom těle hledíta na obě straně těla, hledajíce, kterak by zboží odřeli s nich a osobili je sobě, a obojí spolu, páni i kněžie, vozí se na robotném lidu, jakž sami chtí? Ó, kterak daleko jsú od řeči sv. Pavla, aby trpěli vši- chni údové pro núzi každého úda! Tito pláčí, ano je lúpí, vězie, šacují, a oni se smějí jich veliké bídě. A poněvadž ti, ješto meč drží, jsú ruce v tom těle, a obecný lid nohy, po- hleďme, coť činíta ruce nohám podlé prav- dy apoštolovy! Kterak milé pomyšlenie jest o skutcích, kteréž ukazujeta ruce nohám, vždy se s nimi obúvajíce, aby se neurazily, ne- ozábly a nezblátily! Pakli se ublátie, ihned ruce myjeta; urazí-li se nohy, ihned ruce uvá- 26) = úměrně, přiměřeně. O boji duchovním a O trojím lidu. 12
Strana 178
178 žeta a léčíta a prospěšnú sluožbu ve všem ukážeta. Ale tyto ruce s mečem, ač sobě nohy co jísti dobudú, to jim vydřeta, aniž tě ruce umíta co jiného ukázati těm nohám, jediné je lúpí. A tě ruce držíta meč. Které lékařství na ty nohy přiložíta, jediné že z nich krve nacedíta a všelikak zamútíta i jako ho- vada sobě mrzká ztepeta, jichžto sobě nic nevážie? Ale snad díš: �To jest proto, že nemají po- znánie, ale když by naučeni byli, mohli by jiným milostivi býti.“ K tomu dím: jediné stuoj na tom s rozmyslem, že jich úřad skrze moc musí prospěch míti, v níž bázeň a ukru- tenství stojí; a pohne-li se k milosti, to je- diné skrze nesnadné přímluvy a skrze dary nahnut bude k milosti, aby hněv odpustil, neb někakú věcí, ješto pro ni hrozí, chtě j míti; pakli se z úmysla nachýlí k slitování a nebude se hrdlovati s těmi nemúdrými lid- mi, ješto milosti nerozumějí, ale opustí to, co jest měl z úřadu činiti, a rozmnoží žaloby potomnie k sobě i o sobě. Nebo neprospěje milost v těch, kteříž pod milostí nejsú, ale pod bázní, a bude-li bázeň odjata, rozmnoží se žaloba z činěnie mnohé křivdy. Protož moc skrze milost sama se zkazí, a nebudú jeho vážiti, když nebude bíti. A že pro ty jest moc, ješto bez jha božího jsú a pod milost neslušejí, aby skrze moc ukrutnú uhrozili ne- múdré lidi; protož musít se Písmo naplniti
178 žeta a léčíta a prospěšnú sluožbu ve všem ukážeta. Ale tyto ruce s mečem, ač sobě nohy co jísti dobudú, to jim vydřeta, aniž tě ruce umíta co jiného ukázati těm nohám, jediné je lúpí. A tě ruce držíta meč. Které lékařství na ty nohy přiložíta, jediné že z nich krve nacedíta a všelikak zamútíta i jako ho- vada sobě mrzká ztepeta, jichžto sobě nic nevážie? Ale snad díš: �To jest proto, že nemají po- znánie, ale když by naučeni byli, mohli by jiným milostivi býti.“ K tomu dím: jediné stuoj na tom s rozmyslem, že jich úřad skrze moc musí prospěch míti, v níž bázeň a ukru- tenství stojí; a pohne-li se k milosti, to je- diné skrze nesnadné přímluvy a skrze dary nahnut bude k milosti, aby hněv odpustil, neb někakú věcí, ješto pro ni hrozí, chtě j míti; pakli se z úmysla nachýlí k slitování a nebude se hrdlovati s těmi nemúdrými lid- mi, ješto milosti nerozumějí, ale opustí to, co jest měl z úřadu činiti, a rozmnoží žaloby potomnie k sobě i o sobě. Nebo neprospěje milost v těch, kteříž pod milostí nejsú, ale pod bázní, a bude-li bázeň odjata, rozmnoží se žaloba z činěnie mnohé křivdy. Protož moc skrze milost sama se zkazí, a nebudú jeho vážiti, když nebude bíti. A že pro ty jest moc, ješto bez jha božího jsú a pod milost neslušejí, aby skrze moc ukrutnú uhrozili ne- múdré lidi; protož musít se Písmo naplniti
Strana 179
179 nad těmi mocemi, že fík, kořen vinný a oliva nebude kralovati, ale trn směle dí: „Jsem-li já králem nad vámi, vystúpiž oheň ze mne a spal vás všěch“ [Soudců 9, 8—15]. Opět jsú-li páni a kněží hlava jako počtení údové toho těla a obecný lid jako nohy po- tupnějšie, kterak daleko míra nedojde podle této řeči, že kteří údové jsú neurozenější, ti hojnější čest mají od jiných úduov, ani jich chránie! A jest-li to u pravdě tělo Kri- stovo ten truoj lid, tehdy sedláky, pastýře a chodce mají v najvětší čest míti, jelišto najmenší v uobci. Ale daleko jest od toho, Neb těm hlavatým lidem sprostní a potupení lidé jsú jako psi před očima; protož již ne- vědí, kterakého potupenie na ně vymysliti: oni opar sedlský, oni búr, oni výr, oni srch, oni chlap,27) ne hanba hojnější cti od pocti- vějších úduov. Takéž i to nesrovná se, ješto die, aby nebylo rozdělenie v těle, ale péče spolu jed- něch úduov o druhých. Daleko od kněží péče Pavlova o všech: „Kto jest nemocen, [a jáj nejsem, a kto se horšie, a já se nezapálím hanbú?“ [2. Kor. 11, 29.] Takové oči nejsú na zemi nyní. A obecný lid má mrzkost 27) Potupné názvy, dávané sedlákůu. Z nich búr pochází od něm. Bauer, srch značí původně sršeň, opar horkost (snad se tím naráží na to, že sedlák je „opařen“ od slunce, že pracuje v slunečním úpalu). *
179 nad těmi mocemi, že fík, kořen vinný a oliva nebude kralovati, ale trn směle dí: „Jsem-li já králem nad vámi, vystúpiž oheň ze mne a spal vás všěch“ [Soudců 9, 8—15]. Opět jsú-li páni a kněží hlava jako počtení údové toho těla a obecný lid jako nohy po- tupnějšie, kterak daleko míra nedojde podle této řeči, že kteří údové jsú neurozenější, ti hojnější čest mají od jiných úduov, ani jich chránie! A jest-li to u pravdě tělo Kri- stovo ten truoj lid, tehdy sedláky, pastýře a chodce mají v najvětší čest míti, jelišto najmenší v uobci. Ale daleko jest od toho, Neb těm hlavatým lidem sprostní a potupení lidé jsú jako psi před očima; protož již ne- vědí, kterakého potupenie na ně vymysliti: oni opar sedlský, oni búr, oni výr, oni srch, oni chlap,27) ne hanba hojnější cti od pocti- vějších úduov. Takéž i to nesrovná se, ješto die, aby nebylo rozdělenie v těle, ale péče spolu jed- něch úduov o druhých. Daleko od kněží péče Pavlova o všech: „Kto jest nemocen, [a jáj nejsem, a kto se horšie, a já se nezapálím hanbú?“ [2. Kor. 11, 29.] Takové oči nejsú na zemi nyní. A obecný lid má mrzkost 27) Potupné názvy, dávané sedlákůu. Z nich búr pochází od něm. Bauer, srch značí původně sršeň, opar horkost (snad se tím naráží na to, že sedlák je „opařen“ od slunce, že pracuje v slunečním úpalu). *
Strana 180
180 k obojím; tak jsú je již ztrýznili páni a kněží, že to, co jim mají dávati aneb v čem jich poslúchati, to vše s mrzkostí a s reptá- ním, a to všecko daleko jest od společné rovnosti. Jsú-li takoví lidé údové těla Kri- stova, z těch nerovností my jich nemuožem poznati ani jich za to míti, aniž mohú pod toto býti, aby nebylo rozdílu v těle, ale rov- nost bez panování jedni nad druhými. Neb to jest přikázaní Kristovo těm, kteří jsú údové těla jeho. Když se mezi nimi svár stal o to, kdo by se z nich větčí zdál neb býti měl, tehdy Ježíš vece jim: „Králové pohanští pa- nují nad svými, a kteříž moc mají nad nimi, úředníci slovú; ale vy ne tak; ale ktož větší jest mezi vámi, buď sluha jiných“ [Luk. 22, 25—26]. A v tom jest zjevně ukázal Syn boží, že to na pohany slušie a na tento svět, ješto neznají Boha a z pýchy žádají pano- vati jedni nad druhými. Ale svým die: „Vy ne tak budete jako pohané, žádajíce se ve- lebiti jedni na[d] druhé, ale v rovnosti a skrze pokoru pod jiné sluožbú se nížíce, ja- kož údové těla našeho to ukazují, kterak nižádného výšení mezi nimi nenie.“ Ovšem kteréž duch pravdy vede jako duchovní údy těla Kristova, nemáť místa mezi nimi vele- benie a panovánie tohoto světa. Protož řeči sv. Pavla, což jich mluví tuto o těle Kristově duchovním, nemohú státi po- dlé počtu toho tělestného toho lidu trojího,
180 k obojím; tak jsú je již ztrýznili páni a kněží, že to, co jim mají dávati aneb v čem jich poslúchati, to vše s mrzkostí a s reptá- ním, a to všecko daleko jest od společné rovnosti. Jsú-li takoví lidé údové těla Kri- stova, z těch nerovností my jich nemuožem poznati ani jich za to míti, aniž mohú pod toto býti, aby nebylo rozdílu v těle, ale rov- nost bez panování jedni nad druhými. Neb to jest přikázaní Kristovo těm, kteří jsú údové těla jeho. Když se mezi nimi svár stal o to, kdo by se z nich větčí zdál neb býti měl, tehdy Ježíš vece jim: „Králové pohanští pa- nují nad svými, a kteříž moc mají nad nimi, úředníci slovú; ale vy ne tak; ale ktož větší jest mezi vámi, buď sluha jiných“ [Luk. 22, 25—26]. A v tom jest zjevně ukázal Syn boží, že to na pohany slušie a na tento svět, ješto neznají Boha a z pýchy žádají pano- vati jedni nad druhými. Ale svým die: „Vy ne tak budete jako pohané, žádajíce se ve- lebiti jedni na[d] druhé, ale v rovnosti a skrze pokoru pod jiné sluožbú se nížíce, ja- kož údové těla našeho to ukazují, kterak nižádného výšení mezi nimi nenie.“ Ovšem kteréž duch pravdy vede jako duchovní údy těla Kristova, nemáť místa mezi nimi vele- benie a panovánie tohoto světa. Protož řeči sv. Pavla, což jich mluví tuto o těle Kristově duchovním, nemohú státi po- dlé počtu toho tělestného toho lidu trojího,
Strana 181
181 neb ty řeči jsú ovšem duchovní, ješto mohú státi toliko na svatých lidech, ješto majie dary Ducha svatého a ješto se mohú sjed- nati skrze lásku v pravú jednotu, aby každý z úmysla sám od sebe o druhém péči měl a v jeho núzi s ním se zamútil a nad se jeho za lepšího měl a pilně všelikú sluož- bú jiným hotov byl. A když takových s roz- ličnými dary Ducha svatého mnoho bude, takoví budú tělo Kristovo. A mezi tím i to dobře stane: bude-li kto který skutek tě- lestný neb dílo uměti, takéť nezmešká jiným poslúžiti tú věcí tělestnú. Ale ustaviti nad sebú pána tělestného s mečem, aby osekával vokolo údy mrtvé a jiné bezděčí pudil, jiné u vězení sázel, hrdloval a jakž chtě porobo- val, dalekoť jest to od řeči sv. Pavla jako stolice Luciperova od Kristovy. Ale všeckot jest to počet a změření oné ženy paní, ješto na hovadu sedie a spojila se s králi zemskými a nazvala sobě zvláštie tělo Kristovo a mís- sto v tom těle obdržela seděti měkce a vo- ziti se na tom lidu hovadném, kterýž no- hami v těle nazývá a se králi zemskými, hlavú a rukama, jako najpoctivějšími údy v těle.28) Naposledy duofáme v Bohu, že to tělo krvavé odkryje Buoh, a nebude vo- něti jako tělo Kristovo, ale ohavným smra- 28) Narážka na Zjevení sv. Jana, kap. 17, jež se tu vykládá, jako již dříve, na papeže.
181 neb ty řeči jsú ovšem duchovní, ješto mohú státi toliko na svatých lidech, ješto majie dary Ducha svatého a ješto se mohú sjed- nati skrze lásku v pravú jednotu, aby každý z úmysla sám od sebe o druhém péči měl a v jeho núzi s ním se zamútil a nad se jeho za lepšího měl a pilně všelikú sluož- bú jiným hotov byl. A když takových s roz- ličnými dary Ducha svatého mnoho bude, takoví budú tělo Kristovo. A mezi tím i to dobře stane: bude-li kto který skutek tě- lestný neb dílo uměti, takéť nezmešká jiným poslúžiti tú věcí tělestnú. Ale ustaviti nad sebú pána tělestného s mečem, aby osekával vokolo údy mrtvé a jiné bezděčí pudil, jiné u vězení sázel, hrdloval a jakž chtě porobo- val, dalekoť jest to od řeči sv. Pavla jako stolice Luciperova od Kristovy. Ale všeckot jest to počet a změření oné ženy paní, ješto na hovadu sedie a spojila se s králi zemskými a nazvala sobě zvláštie tělo Kristovo a mís- sto v tom těle obdržela seděti měkce a vo- ziti se na tom lidu hovadném, kterýž no- hami v těle nazývá a se králi zemskými, hlavú a rukama, jako najpoctivějšími údy v těle.28) Naposledy duofáme v Bohu, že to tělo krvavé odkryje Buoh, a nebude vo- něti jako tělo Kristovo, ale ohavným smra- 28) Narážka na Zjevení sv. Jana, kap. 17, jež se tu vykládá, jako již dříve, na papeže.
Strana 182
182 dem zapáchati bude jako tělo té veliké ne- věstky, ješto sobě všecken svět usnúbila a ssála tučné věci jeho skrze krvavý bok Kri- stuov a utěšenie svého smilství v jeho bo- lestných ranách rozšířila, procházenie rozkoš ného chladu v jeho trudném ustávanie zvo- lila za své utěšenie, dřiemaní a spaní věčné v pekle připravila jest světu skrze kříž Kri- stuov pod věrú jeho, okojivši jej v tráveni- nách svých. Nedaj, Bože, na zemi prodlených dní tobě, ješto se posmíváš nésti kříž Kristuov a miluješ svému břichu kuchyni učiniti skrze něj! Taková řeč té druhlé] řeči etc.29) O kněžství nevím, co bych tobě mírně psal, neb sám dávno svědectví vydáváš o kněžích, že skutkové jich nepodobni jsú u vás; jako na řešetě prosáti jsú skrze Písma, skrze dok- tory a skrze vás.30) Báně plná hněvu božího převrátila se na hlavu jich a snad neod- mladie se skrze vás kořenové jich; nerosťte prokletí synové Kanán31) a ne Juda, zahu bili jsú dědictví boží; zahyň kořen jich; ja- 29) Tak v rukopise. Text je tu asi porušen, ale smysl je asi ten: „Takový je smysl té druhé řeči“ t j. apoštola Pavla. 30) Týká se římských kněží, proti nimž ovšem také Táboři horlili. Proto Ch. praví, že skutkové jejich „nepodobni jsú u vás“, t. j. nepodobají se vám, a že byli od nich proseti na řešetě. 31) Kanán, syn Chámův, jejž proklel Noe (1. Mojž. 9, 2).
182 dem zapáchati bude jako tělo té veliké ne- věstky, ješto sobě všecken svět usnúbila a ssála tučné věci jeho skrze krvavý bok Kri- stuov a utěšenie svého smilství v jeho bo- lestných ranách rozšířila, procházenie rozkoš ného chladu v jeho trudném ustávanie zvo- lila za své utěšenie, dřiemaní a spaní věčné v pekle připravila jest světu skrze kříž Kri- stuov pod věrú jeho, okojivši jej v tráveni- nách svých. Nedaj, Bože, na zemi prodlených dní tobě, ješto se posmíváš nésti kříž Kristuov a miluješ svému břichu kuchyni učiniti skrze něj! Taková řeč té druhlé] řeči etc.29) O kněžství nevím, co bych tobě mírně psal, neb sám dávno svědectví vydáváš o kněžích, že skutkové jich nepodobni jsú u vás; jako na řešetě prosáti jsú skrze Písma, skrze dok- tory a skrze vás.30) Báně plná hněvu božího převrátila se na hlavu jich a snad neod- mladie se skrze vás kořenové jich; nerosťte prokletí synové Kanán31) a ne Juda, zahu bili jsú dědictví boží; zahyň kořen jich; ja- 29) Tak v rukopise. Text je tu asi porušen, ale smysl je asi ten: „Takový je smysl té druhé řeči“ t j. apoštola Pavla. 30) Týká se římských kněží, proti nimž ovšem také Táboři horlili. Proto Ch. praví, že skutkové jejich „nepodobni jsú u vás“, t. j. nepodobají se vám, a že byli od nich proseti na řešetě. 31) Kanán, syn Chámův, jejž proklel Noe (1. Mojž. 9, 2).
Strana 183
183 kož jsú učinili Kristovi a bolestem jeho, tak se staň zde životu jich! Alevšak toto dím: když spolu mnohé volání bude, nebude moci váženo býti, neb rozum všech hlasuov za- tratí se při množství společného volánie. Ta- kéž o kněžství přílišné drobenie rozumuov odejmú súd pravdy, že nebude snadno po- voliti žádnému rozumu o tom. Protož toto vždy vyznávám, že Kristus, syn boží, jest právý a najvyšší kněz Nového Zá- kona, právem přísežným kněžství maje věč- né, pro něž také na věky muož spasiti, on biskup buducého dobrého, přístojící před ob- ličejem božím, vždycky jsa živ k orodování za nás. Ten, zde jsa v těle, posvětil jest dvanácti a sedmdesát a dva kněží a poručiv jim stádo své, kteréhož jest dobyl krví svú, poslal je kázat na vešken svět Čtení svého. Kteřížto naplnili jsú svým kázaním okršlek zemský a kteřížto s velikú prací v chození, v lačnosti, v vězenie, v nahotě, v postech v modlitbách, v nepřízni lidské, v žalářích, v ranách a ve mnohém zamúcenie kázali jsú, lidé chudí a pěší, bez moci světské, nižádného zastíranie od světa nehledajíce, ale v samém Bohu svú naději kladúce. Když se na ně sebrali knížata a králi, místo všech štítuov i pušek modlili jsú se Bohu, až se místo pohnulo s nimi, a naplněni Ducha sva- tého kázali jsú s duofáním slovo boží. A kní- žata kněžská i s pohany nemohli jsú jim nic
183 kož jsú učinili Kristovi a bolestem jeho, tak se staň zde životu jich! Alevšak toto dím: když spolu mnohé volání bude, nebude moci váženo býti, neb rozum všech hlasuov za- tratí se při množství společného volánie. Ta- kéž o kněžství přílišné drobenie rozumuov odejmú súd pravdy, že nebude snadno po- voliti žádnému rozumu o tom. Protož toto vždy vyznávám, že Kristus, syn boží, jest právý a najvyšší kněz Nového Zá- kona, právem přísežným kněžství maje věč- né, pro něž také na věky muož spasiti, on biskup buducého dobrého, přístojící před ob- ličejem božím, vždycky jsa živ k orodování za nás. Ten, zde jsa v těle, posvětil jest dvanácti a sedmdesát a dva kněží a poručiv jim stádo své, kteréhož jest dobyl krví svú, poslal je kázat na vešken svět Čtení svého. Kteřížto naplnili jsú svým kázaním okršlek zemský a kteřížto s velikú prací v chození, v lačnosti, v vězenie, v nahotě, v postech v modlitbách, v nepřízni lidské, v žalářích, v ranách a ve mnohém zamúcenie kázali jsú, lidé chudí a pěší, bez moci světské, nižádného zastíranie od světa nehledajíce, ale v samém Bohu svú naději kladúce. Když se na ně sebrali knížata a králi, místo všech štítuov i pušek modlili jsú se Bohu, až se místo pohnulo s nimi, a naplněni Ducha sva- tého kázali jsú s duofáním slovo boží. A kní- žata kněžská i s pohany nemohli jsú jim nic
Strana 184
181 učiniti, neb upřímo svú naději v samém Bohu položili jsú a věrně stáli jsú o navedenie stáda jeho, jakožto dobří pastýři ovec Kri- stových složili jsú životy své. Tyť já mám za pravé kněží Kristovy a potom všecky, kteří jsú na jich šlépějích stáli a ještě stojí a konečně státi budú. Takovíť prospějí a úžitky shromaždie do života věčného. Ale ono kněžstvo, kteréž ona nevěstka, ješto sedí na římské stolici, porodila volně bez bolesti, sedieci na poduškách postavcových a [vl měkkosti života jich život postavila, toť jsú synové prokletí, ješto jsú Boha beze cti učinili před jeho nepřátely a před očima všech, jenž se jemu posmívali a jménu jeho svatému se rúhají pro jich mnohé bláznov- ství. Kteřížto všecky tráveniny mateře své vylili jsú. Ti nynie prospívají, v horší blúdíce a mnohé bez čísla po sobě v bludy zavo- díce. Nepečliví o stádu božím, zlí nájemníci v času pokušení utekli jsú od něho a za- vřeli se na hradích a na městech, boje stro- jíce a z lidí krev cedíce. Synové nešlechetní a vší nespravedlnosti naplnění tak všecko čini jako z kurvy synové, ješto studu a cti nemají. Neostanúť na věky v domu božím a nebudeť jim v kořist stádo boží, kteréž dali jsú na rozchvátaní všeliké zvěři zemské. Ale že ty sám to všecko, což jsem pověděl, znáš, protož muoj úmysl v krátké řeči již slyšíš, a k čemu jest tobě potřeben, k tomu
181 učiniti, neb upřímo svú naději v samém Bohu položili jsú a věrně stáli jsú o navedenie stáda jeho, jakožto dobří pastýři ovec Kri- stových složili jsú životy své. Tyť já mám za pravé kněží Kristovy a potom všecky, kteří jsú na jich šlépějích stáli a ještě stojí a konečně státi budú. Takovíť prospějí a úžitky shromaždie do života věčného. Ale ono kněžstvo, kteréž ona nevěstka, ješto sedí na římské stolici, porodila volně bez bolesti, sedieci na poduškách postavcových a [vl měkkosti života jich život postavila, toť jsú synové prokletí, ješto jsú Boha beze cti učinili před jeho nepřátely a před očima všech, jenž se jemu posmívali a jménu jeho svatému se rúhají pro jich mnohé bláznov- ství. Kteřížto všecky tráveniny mateře své vylili jsú. Ti nynie prospívají, v horší blúdíce a mnohé bez čísla po sobě v bludy zavo- díce. Nepečliví o stádu božím, zlí nájemníci v času pokušení utekli jsú od něho a za- vřeli se na hradích a na městech, boje stro- jíce a z lidí krev cedíce. Synové nešlechetní a vší nespravedlnosti naplnění tak všecko čini jako z kurvy synové, ješto studu a cti nemají. Neostanúť na věky v domu božím a nebudeť jim v kořist stádo boží, kteréž dali jsú na rozchvátaní všeliké zvěři zemské. Ale že ty sám to všecko, což jsem pověděl, znáš, protož muoj úmysl v krátké řeči již slyšíš, a k čemu jest tobě potřeben, k tomu
Strana 185
185 jeho dosti máš. Jinéhoť neumím k tvé po- třebě psáti o tom, jediné jsem to psal, tobě zjevuje úmysl svój, a totoť z víry za pravé mám o kněžích dobřích i o zlých. Ale o lidu obecném jakožto o třetí straně toho těla Kristova, o němž prvé řeč byla, co by ti měli činiti, jsúce v tom těle, k pro- spěchu jiným údóm těla toho, k tomu dím: chceš-li hleděti k tomu odměření obvláštní- mu na tré lidu křesťanského, tehdy z toho snadně poznáš to rozdělenie, které jest v té straně lidu robotného,32) a že voráči, ře- meslníci rozliční, kupci a kramáři a rozliční nájemníci. Ti mají dělati a těžeti a na to dielo chovati tělestnú potřebú panstvo a kněž- stvo. A jest-li to pravé počtení těla Kristo- va, tomu snadně naučíš obec, ať dělají snaž- ně a vás kněží ať jsú pilni a žoldnéřuov městských, ješto hájejí zákona božího; s ve- čera z města vyjíždějíce, i navštěvují truhly a krávy sedlské aneb s čímž se potkají; horliví milovníci zákona božího, nemohú otrpěti ni- žádného sajra, kde se jeho doberú! Ale já, duofaje Bohu, do mé smrti nepovolím tomu rozumu o těle Kristově, abych jej chtěl míti za pravý, abych tak neskrovný dvój lid ode- čta, i vložil jej na obec, aby se na obci vozil, jak by sám chtěl, a ještě se za lepší měl 32) V rukopise: poznáš neb tu rozdělenie, který lid jest v té straně robotného'.
185 jeho dosti máš. Jinéhoť neumím k tvé po- třebě psáti o tom, jediné jsem to psal, tobě zjevuje úmysl svój, a totoť z víry za pravé mám o kněžích dobřích i o zlých. Ale o lidu obecném jakožto o třetí straně toho těla Kristova, o němž prvé řeč byla, co by ti měli činiti, jsúce v tom těle, k pro- spěchu jiným údóm těla toho, k tomu dím: chceš-li hleděti k tomu odměření obvláštní- mu na tré lidu křesťanského, tehdy z toho snadně poznáš to rozdělenie, které jest v té straně lidu robotného,32) a že voráči, ře- meslníci rozliční, kupci a kramáři a rozliční nájemníci. Ti mají dělati a těžeti a na to dielo chovati tělestnú potřebú panstvo a kněž- stvo. A jest-li to pravé počtení těla Kristo- va, tomu snadně naučíš obec, ať dělají snaž- ně a vás kněží ať jsú pilni a žoldnéřuov městských, ješto hájejí zákona božího; s ve- čera z města vyjíždějíce, i navštěvují truhly a krávy sedlské aneb s čímž se potkají; horliví milovníci zákona božího, nemohú otrpěti ni- žádného sajra, kde se jeho doberú! Ale já, duofaje Bohu, do mé smrti nepovolím tomu rozumu o těle Kristově, abych jej chtěl míti za pravý, abych tak neskrovný dvój lid ode- čta, i vložil jej na obec, aby se na obci vozil, jak by sám chtěl, a ještě se za lepší měl 32) V rukopise: poznáš neb tu rozdělenie, který lid jest v té straně robotného'.
Strana 186
186 v těle Kristově, než ten obecný lid, ješto se na něm vozí, podrobivše je pod se ne jako údy svého těla, ale jako hovada, jichž- to přetrhnutí neváží. Ale zjevné jest, že pro tu příčinu příliš- né množství rozšířilo se jest rozličného kněž- stva a panstva, že všichni chtí pány býti, panošemi, žoldnéři. Neb snadno jest na tlus- tých koních jezditi, hroziti a hrdě mluviti, chlapy a výry sprostným lidem dávati a odřieti je jako lípu a hlavu jim zbíti a vždy- cky hojně jísti a píti dobře a najlepší věci. prázniti, túlati [se] s místa na místo, bez úžit- ka marnosti mluviti a rozličné hříchy bez s[tludu páchati. Takových ohrdláčóv33) přílišné rozmnožení všudy po hradích a po městech jest, ješto neb skrze moc násilé činí obcem aneb platy berúce, doma dobrá bydla na to mají, hodují a prázný život na to vedú. Pro- tož aby to jako víra byla křestanóm, rozděléce na tré lid, i počísti to nerovné rozdělenie tělem Kristovým a nadělati pánuov jedněch nad druhými, aby je tiskli a násilé činili a vždy aby s oněmi, kteréž potlačují, údové jednoho těla počítáni byli, toho pohanóm pójčme, ale u víru Kristovu a v jeho du- chovní tělo na věky nevejde. A táž příčina co jest mnichuov mnohotvárně peřestých34 33) = žroutů, ničemů. 34) = rozdílných barev.
186 v těle Kristově, než ten obecný lid, ješto se na něm vozí, podrobivše je pod se ne jako údy svého těla, ale jako hovada, jichž- to přetrhnutí neváží. Ale zjevné jest, že pro tu příčinu příliš- né množství rozšířilo se jest rozličného kněž- stva a panstva, že všichni chtí pány býti, panošemi, žoldnéři. Neb snadno jest na tlus- tých koních jezditi, hroziti a hrdě mluviti, chlapy a výry sprostným lidem dávati a odřieti je jako lípu a hlavu jim zbíti a vždy- cky hojně jísti a píti dobře a najlepší věci. prázniti, túlati [se] s místa na místo, bez úžit- ka marnosti mluviti a rozličné hříchy bez s[tludu páchati. Takových ohrdláčóv33) přílišné rozmnožení všudy po hradích a po městech jest, ješto neb skrze moc násilé činí obcem aneb platy berúce, doma dobrá bydla na to mají, hodují a prázný život na to vedú. Pro- tož aby to jako víra byla křestanóm, rozděléce na tré lid, i počísti to nerovné rozdělenie tělem Kristovým a nadělati pánuov jedněch nad druhými, aby je tiskli a násilé činili a vždy aby s oněmi, kteréž potlačují, údové jednoho těla počítáni byli, toho pohanóm pójčme, ale u víru Kristovu a v jeho du- chovní tělo na věky nevejde. A táž příčina co jest mnichuov mnohotvárně peřestých34 33) = žroutů, ničemů. 34) = rozdílných barev.
Strana 187
187 rozmnožila, kanovníkuov, křižovníkuov, zákon- níkuov a jiných všech kněží, co jest skrze to, ješto jako páni rozkošně jedí a pijí a vodívají se ve mnohá a v drahá rúcha, domy vysoké a pokoje čisté dělají a zahálejí. A to všecko na krev obce robotné jednají, skrze mnohé vymyšlené lži na obci toho dobývajíce, ne jako na údech spolu jednoho těla, ale jako na psech sobě posměšných. Protož takového zapletení o tělu Kristovu já nemíním dále potvrzovati. Neb sv. Pa- vel nevyčítá těla Kristova podlé takových zvláštností tělestných, ale podlé daruov Du- cha svatého mnohotvárných k poslúchaní spo- lečnému mnohých úduov toho těla skrze ty dary, kteřížto ti údové mají známost Boha svého a bojí se jeho, spravedlnost držie k Bo- hu a k bližnímu v tělestných věcech i v du- chovních. A takoví což tělestného dělají, to všem k úžitku dělají. Poněvadž jednoho Du- cha svatého v rozdělených dařích spolu vši- chni mají, ovšem jednoho diela tělesného ta koví mnozí účastni jsú. Ale sv. Pavel, když mluví o tělesném diele, ne tak rozkazuje, aby duchovní kněžie na obec robotnú po- ložili se, a páni aby na robotných leželi jako trúpi mezi včelami neužiteční, jedúce a pijíce jich úsilé. Protož ač od hodných kazatelóv neodjímá vzíti potřebných věcí, ale sám se na příklad jiným dávaje, dí: „Abychom berúce nedali úrazu Čtení Kristovu, nepo-
187 rozmnožila, kanovníkuov, křižovníkuov, zákon- níkuov a jiných všech kněží, co jest skrze to, ješto jako páni rozkošně jedí a pijí a vodívají se ve mnohá a v drahá rúcha, domy vysoké a pokoje čisté dělají a zahálejí. A to všecko na krev obce robotné jednají, skrze mnohé vymyšlené lži na obci toho dobývajíce, ne jako na údech spolu jednoho těla, ale jako na psech sobě posměšných. Protož takového zapletení o tělu Kristovu já nemíním dále potvrzovati. Neb sv. Pa- vel nevyčítá těla Kristova podlé takových zvláštností tělestných, ale podlé daruov Du- cha svatého mnohotvárných k poslúchaní spo- lečnému mnohých úduov toho těla skrze ty dary, kteřížto ti údové mají známost Boha svého a bojí se jeho, spravedlnost držie k Bo- hu a k bližnímu v tělestných věcech i v du- chovních. A takoví což tělestného dělají, to všem k úžitku dělají. Poněvadž jednoho Du- cha svatého v rozdělených dařích spolu vši- chni mají, ovšem jednoho diela tělesného ta koví mnozí účastni jsú. Ale sv. Pavel, když mluví o tělesném diele, ne tak rozkazuje, aby duchovní kněžie na obec robotnú po- ložili se, a páni aby na robotných leželi jako trúpi mezi včelami neužiteční, jedúce a pijíce jich úsilé. Protož ač od hodných kazatelóv neodjímá vzíti potřebných věcí, ale sám se na příklad jiným dávaje, dí: „Abychom berúce nedali úrazu Čtení Kristovu, nepo-
Strana 188
188 žívali jsme moci naší v tom“ [1. Kor. 9, 12]. Opět jinde die k věrným lidem: „Ne- byli jsme nepokojnie mezi vámi, ani jsme darmo chléb jedli od koho z vás, ale v práci a v usilování ve dne i v noci dělajíce, aby- chom nižádného z vás neobtížili, ale aby- chom my se samy na příklad dali vám k ná- sledování nás“ [2. Tessal. 3, 7—8]. A to jest, ač to vše dí apoštol, že ktož Čtení káží, aby ze Čtení živi byli, avšak toho za najlepší nepočítá za kázání bráti tělestné věci od těch, jimžto Ctenie káží, ale příčiny tři přiloživ, die: „dělajíce ve dne i v noci“. Jed- nú příčinú, aby berúce nedali úrazu čtení Kristovu, aby někto neřekl, že pro jídlo tě- lestné kážie Ctenie, a tak by zlehčelo kázaní jeho Ctenie; druhé proto, aby nižádného ne- obtížili, berúce tělestné potřeby od něho; třetí, aby dobrý příklad ostavili těm, jimž jsú Čtení kázali snažnú prací ve dne i v noci, aby jiní příkladem jich snažnějí usilovali a z toho udávali těm, ješto nemají a míti nemohú. A v té řeči požívá apoštol opatrnosti, ohlé- daje se na všecky strany, co by najlepšího Ctenie bylo i těm, kterýmž jest je kázal. Odplatu v nebi za kázaní Ctení vážil za lepší než tělestnú potřebu a úrazu ovšem se bál i tím vzetím učiniti Čtení, neb více vážil Ctenie než svuoj život tělestný. Ale by jeho břicho volalo kázat, neváže Ctenie, hledal by, aby nedal úrazu břichu, a řekl by: „Po-
188 žívali jsme moci naší v tom“ [1. Kor. 9, 12]. Opět jinde die k věrným lidem: „Ne- byli jsme nepokojnie mezi vámi, ani jsme darmo chléb jedli od koho z vás, ale v práci a v usilování ve dne i v noci dělajíce, aby- chom nižádného z vás neobtížili, ale aby- chom my se samy na příklad dali vám k ná- sledování nás“ [2. Tessal. 3, 7—8]. A to jest, ač to vše dí apoštol, že ktož Čtení káží, aby ze Čtení živi byli, avšak toho za najlepší nepočítá za kázání bráti tělestné věci od těch, jimžto Ctenie káží, ale příčiny tři přiloživ, die: „dělajíce ve dne i v noci“. Jed- nú příčinú, aby berúce nedali úrazu čtení Kristovu, aby někto neřekl, že pro jídlo tě- lestné kážie Ctenie, a tak by zlehčelo kázaní jeho Ctenie; druhé proto, aby nižádného ne- obtížili, berúce tělestné potřeby od něho; třetí, aby dobrý příklad ostavili těm, jimž jsú Čtení kázali snažnú prací ve dne i v noci, aby jiní příkladem jich snažnějí usilovali a z toho udávali těm, ješto nemají a míti nemohú. A v té řeči požívá apoštol opatrnosti, ohlé- daje se na všecky strany, co by najlepšího Ctenie bylo i těm, kterýmž jest je kázal. Odplatu v nebi za kázaní Ctení vážil za lepší než tělestnú potřebu a úrazu ovšem se bál i tím vzetím učiniti Čtení, neb více vážil Ctenie než svuoj život tělestný. Ale by jeho břicho volalo kázat, neváže Ctenie, hledal by, aby nedal úrazu břichu, a řekl by: „Po-
Strana 189
189 proste za páně milost Boha, ať vždy k uobědu zuove. A z těch řečí muož poznáno býti, že apo- štolé v tom obce neustavili jsú jako strán- ky těla Kristova, ale sami apoštolé také ji- ným sluožbu činili těmi věcmi tělestnými, vy- dělajíce je, ale nechtěli jsú na to sluožby všie obce, ač někdy mohli jsú u jednoho člověka z milosti bez zavázání toho užívati. Ale v té straně nenazvali jsú obce nohami, aby je nosili [v] sluožbě, ale sami v tom jiným nohami byli jako menší. Ale že dělníky učí i o tom apoštol, aby dělali rukama svýma, a die: „Neb když ještě u vás byli jsme, ty věci jsme vám zvěstovali, že, ač kto nechce dělati, aby nejedl, neb slyšeli jsme některé mezi vámi chodíce nepokojně, nic neděla- jíce, ale dvorsky činíce“ [2. Tessal. 3, 10—11] Ty, ješto jsú byli tělo Kristovo, učí, aby dě- lali, pak-li dělati nechtí, aby nejedli. Ne- chce, aby mezi nimi prázni byli jako dvo- řáci, ješto nic za dílo nemají, jediné prázniti a túlati se. Aleť by neřekl takovým: „Vy “ máte rytířské věci hledati a pravdy brániti! Také je učí, co mají dělati, řka: „Kto jest kradl, již nekraď, ale radějí usiluj rukama svýma to, což dobré jest, aby měl z čeho po- třeby nuzným dávati!“ [Efez. 4, 28.] A takový rozum za pravý máme, aby ti, 35) V rukopise: ,úřadu“.
189 proste za páně milost Boha, ať vždy k uobědu zuove. A z těch řečí muož poznáno býti, že apo- štolé v tom obce neustavili jsú jako strán- ky těla Kristova, ale sami apoštolé také ji- ným sluožbu činili těmi věcmi tělestnými, vy- dělajíce je, ale nechtěli jsú na to sluožby všie obce, ač někdy mohli jsú u jednoho člověka z milosti bez zavázání toho užívati. Ale v té straně nenazvali jsú obce nohami, aby je nosili [v] sluožbě, ale sami v tom jiným nohami byli jako menší. Ale že dělníky učí i o tom apoštol, aby dělali rukama svýma, a die: „Neb když ještě u vás byli jsme, ty věci jsme vám zvěstovali, že, ač kto nechce dělati, aby nejedl, neb slyšeli jsme některé mezi vámi chodíce nepokojně, nic neděla- jíce, ale dvorsky činíce“ [2. Tessal. 3, 10—11] Ty, ješto jsú byli tělo Kristovo, učí, aby dě- lali, pak-li dělati nechtí, aby nejedli. Ne- chce, aby mezi nimi prázni byli jako dvo- řáci, ješto nic za dílo nemají, jediné prázniti a túlati se. Aleť by neřekl takovým: „Vy “ máte rytířské věci hledati a pravdy brániti! Také je učí, co mají dělati, řka: „Kto jest kradl, již nekraď, ale radějí usiluj rukama svýma to, což dobré jest, aby měl z čeho po- třeby nuzným dávati!“ [Efez. 4, 28.] A takový rozum za pravý máme, aby ti, 35) V rukopise: ,úřadu“.
Strana 190
190 kteří jsú praví údové těla Kristova, ujištění skrze dary Ducha svatého a skrze zjevnú spravedlnost vydanú v zákoně Kristově, aby ti byli učeni těm dielóm tělestným, kteráž dobrá jsú netoliko pro to, aby takové zvláš- tie strany prázné nadávali36) potřebami tě- lestnými z svého díla, ale aby to ke všem potřebným činili z milosti jako praví údové toho těla, ješto trpí všickni s tím údem, který lačen neb náh jest, a více aby proto dělali to, což dobrého jest. Neb jako údové těla mají k jiným údóm pravú lásku a spravedl- nost zachovati, tak jakož každý sobě dobrého žádá, tak aby jiným sám činil, tehdy má dělati to, což dobrého jest, aby každému právě prospěl svým dielem a v ničem jeho neoklamal. Když podlé toho naučenie puojde, tehdy nižádný aud Kristuov nebude dělati žádných diel marných, zlých a škodlivých a k škodě neb s oklamáním bližních svých, ani co pro- dávati bude, ani kupovati, jako lakomec zlú žádost v trhu maje, chválu velikú s vymyš- lenými řečmi a mnohými vydávaje tomu, co prodává, s věrováním i s přísahami, aby řečí mluvil toho, kto kupuje u něho a hyzdě to, co sám u něho kupuje, ale aby viece bratra vážil než zisk tělestný, vždy miluje i v trhu jako pravý úd Kristuov, ješto ne zemské 36) = opatřovali.
190 kteří jsú praví údové těla Kristova, ujištění skrze dary Ducha svatého a skrze zjevnú spravedlnost vydanú v zákoně Kristově, aby ti byli učeni těm dielóm tělestným, kteráž dobrá jsú netoliko pro to, aby takové zvláš- tie strany prázné nadávali36) potřebami tě- lestnými z svého díla, ale aby to ke všem potřebným činili z milosti jako praví údové toho těla, ješto trpí všickni s tím údem, který lačen neb náh jest, a více aby proto dělali to, což dobrého jest. Neb jako údové těla mají k jiným údóm pravú lásku a spravedl- nost zachovati, tak jakož každý sobě dobrého žádá, tak aby jiným sám činil, tehdy má dělati to, což dobrého jest, aby každému právě prospěl svým dielem a v ničem jeho neoklamal. Když podlé toho naučenie puojde, tehdy nižádný aud Kristuov nebude dělati žádných diel marných, zlých a škodlivých a k škodě neb s oklamáním bližních svých, ani co pro- dávati bude, ani kupovati, jako lakomec zlú žádost v trhu maje, chválu velikú s vymyš- lenými řečmi a mnohými vydávaje tomu, co prodává, s věrováním i s přísahami, aby řečí mluvil toho, kto kupuje u něho a hyzdě to, co sám u něho kupuje, ale aby viece bratra vážil než zisk tělestný, vždy miluje i v trhu jako pravý úd Kristuov, ješto ne zemské 36) = opatřovali.
Strana 191
191 věci čenichá, ale nebeských žádá, vždy svú škodu prvé zvoluje než jiných. Ale to tělo na tré přehnuté, z něhož dvě straně vozíta se na třetí, tomu se odpúštějí kupectví, kra- mářství a jiná ziskování, ješto jest zjevné lakomství a přikryté lichvení, též řemesla rozličná škodlivá, ješto jedné marnost k uoku ukázána jest u barvách a v krojích a v okraš- lováních a k oklamání očí nemúdrých. A co v šenkování pití rozličných zlostí a okla- mání jest v tom těle! Neb když se tělo trojeho u Praze zavře, ješto nenie dědin a vsí za tři míle vzdáli od Prahy, a třetí stránka z pohan se přistě- hovala k obraně pravdy s mnohými oděnci a kněží s mistry mnoho a obce ovšem mnoho, a tomu tělu velikému mnoho jídla a pití potřebí, a obec to vše musí nakrmiti, a nenie kde jinde co vzíti, jediné všickni jedni na druhých musili s mečem ziskovati a tak dě lati, nevěrně kupčiti, tarmarčiti, šenkovati, a kterak jediné kto na kom mohl získati, aby mohla obec všecky nasyti[ti], neb příliš- né množství žráčóv má Praha, neb válku vedú o pravdu boží.37) Takéž i v jiných mies- tech plno jest té nespravedlnosti, neb všudy války vedú a obtíženi jsú. Protož takovým 37) Které obléhání Prahy tu má Chelčický na mysli, nelze určitě rozhodnouti; snad obléhání od Táborů vedením Žižkovým r. 1424. Mohlo by se však mysliti také na obléhání od křižáckého vojska v r. 1420.
191 věci čenichá, ale nebeských žádá, vždy svú škodu prvé zvoluje než jiných. Ale to tělo na tré přehnuté, z něhož dvě straně vozíta se na třetí, tomu se odpúštějí kupectví, kra- mářství a jiná ziskování, ješto jest zjevné lakomství a přikryté lichvení, též řemesla rozličná škodlivá, ješto jedné marnost k uoku ukázána jest u barvách a v krojích a v okraš- lováních a k oklamání očí nemúdrých. A co v šenkování pití rozličných zlostí a okla- mání jest v tom těle! Neb když se tělo trojeho u Praze zavře, ješto nenie dědin a vsí za tři míle vzdáli od Prahy, a třetí stránka z pohan se přistě- hovala k obraně pravdy s mnohými oděnci a kněží s mistry mnoho a obce ovšem mnoho, a tomu tělu velikému mnoho jídla a pití potřebí, a obec to vše musí nakrmiti, a nenie kde jinde co vzíti, jediné všickni jedni na druhých musili s mečem ziskovati a tak dě lati, nevěrně kupčiti, tarmarčiti, šenkovati, a kterak jediné kto na kom mohl získati, aby mohla obec všecky nasyti[ti], neb příliš- né množství žráčóv má Praha, neb válku vedú o pravdu boží.37) Takéž i v jiných mies- tech plno jest té nespravedlnosti, neb všudy války vedú a obtíženi jsú. Protož takovým 37) Které obléhání Prahy tu má Chelčický na mysli, nelze určitě rozhodnouti; snad obléhání od Táborů vedením Žižkovým r. 1424. Mohlo by se však mysliti také na obléhání od křižáckého vojska v r. 1420.
Strana 192
192 obyčejem říditi tělo Kristovo skrze naučení písem jest svět pod víru Kristovu říditi neb ustrojiti běh světských věcí skrze Písma jako sluožbu křestanského zákona. Neb tu již po- lože takový trój lid v místě, musí i miesto obmysliti, aby jeho někteří z úřadu bránili, někteří dělali příkopy, zdi, a někteří v noci ostříhali. A tomu musí kněz učiti, aby to řá- dem šlo, nebo když jsú údové jednoho těla, kněz má z úřadu učiti tomu, kterak jiní údové svorně mají sobě spolu pomoci všeho, což k obraně pravdy přísluší. Ale já tomu dím, že tak činíce jest svět pod vírú vzdělávati a svět vírú nazývati a tak najdále vieru zaplésti, svět v ni vmí- síce, aby skrze tu příčinu nemohlo poznáno býti, co jest svět a co víra; neb taková svornost o to jest k obraně tělestné; mezi pohany dokonalejí stojí než mezi těmito za- tměnými křestany a nic neslove tam tělo Kristovo pro tu svornost.38) 38) Na konci písař poznamenal: „Deo gracias. Laus deo Amen. Scriptum anno 1478 feria V. ante Nicolagi."
192 obyčejem říditi tělo Kristovo skrze naučení písem jest svět pod víru Kristovu říditi neb ustrojiti běh světských věcí skrze Písma jako sluožbu křestanského zákona. Neb tu již po- lože takový trój lid v místě, musí i miesto obmysliti, aby jeho někteří z úřadu bránili, někteří dělali příkopy, zdi, a někteří v noci ostříhali. A tomu musí kněz učiti, aby to řá- dem šlo, nebo když jsú údové jednoho těla, kněz má z úřadu učiti tomu, kterak jiní údové svorně mají sobě spolu pomoci všeho, což k obraně pravdy přísluší. Ale já tomu dím, že tak činíce jest svět pod vírú vzdělávati a svět vírú nazývati a tak najdále vieru zaplésti, svět v ni vmí- síce, aby skrze tu příčinu nemohlo poznáno býti, co jest svět a co víra; neb taková svornost o to jest k obraně tělestné; mezi pohany dokonalejí stojí než mezi těmito za- tměnými křestany a nic neslove tam tělo Kristovo pro tu svornost.38) 38) Na konci písař poznamenal: „Deo gracias. Laus deo Amen. Scriptum anno 1478 feria V. ante Nicolagi."
- I: Array
- III: Array
- XXXI: Array
- 139: Array