z 219 stránek
Titul
1
2
3
4
Předmluva
5
6
7
8
Edice
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
Poznámky
203
204
205
206
207
208
Slovníček
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
Název:
Tkadleček: hádka milence s Neštěstím, které ho připravilo o jeho milenku
Autor:
Šimek, František
Rok vydání:
1940
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
219
Počet stran předmluvy plus obsahu:
219
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Předmluva
- 9: Edice
- 203: Poznámky
- 209: Slovníček
upravit
Strana 1
Tkadleček Hádka milence s Neštěstím, které ho připravilo o jeho milenku Staročeský text novodobým pravopisem vydal DR. FRANTIŠEK ŠIMEK NAKLADEM ČESKÉ GRAFICKÉ UNIEA.S.
Tkadleček Hádka milence s Neštěstím, které ho připravilo o jeho milenku Staročeský text novodobým pravopisem vydal DR. FRANTIŠEK ŠIMEK NAKLADEM ČESKÉ GRAFICKÉ UNIEA.S.
Strana 2
Strana 3
Dr. FRANTIŠEK ŠIMEK e CtaSlečet
Dr. FRANTIŠEK ŠIMEK e CtaSlečet
Strana 4
Strana 5
PŘEDMLUVA Autor „Tkadlečka“ náleží k nejobratnějším stilistům staročeským a sám patriarcha Gebauer napsal, že bychom jej mohli nazvati „mistrem staročeského slohu belletristic- kého“. Tiskem vydal tuto skladbu už Hanka v Starobylých skládáních (r. 1824), nově Hynek Hrubý a František Ši- mek nákladem České akademie (r. 1923) na základě jedi- ného tehdy známého starého rukopisu a podle druhého rukopisu z doby okolo r. 1800, jenž byl opsán z před- lohy do nedávna neznámé1). Tato předloha šťastným řízením Osudu byla zase objevena r. 1935; tehdejší ministr zahra- ničních věcí, dr. Edvard Beneš, koupil tento vzácný ruko- pis pro knihovnu kláštera na Strahově, kam kdysi náležel. Proto toto vydání, jež se může opírati i o čtení nově objeve- ného rukopisu, koriguje nejednu chybu, jež byla zaviněna písařem jediného do nedávna známého staročeského textu, a doplňuje kontext tam, kde je tento rukopis kusý. Obsahem Tkadlečka je nářek žalobníka na Neštěstí, jemuž přičítá za vinu, že se mu stala jeho milenka ne- věrná a provdala se za jiného; Neštěstí na tyto žaloby odpovídá a vyvrací je. Oba protivníci, Tkadleček — sám autor — a personifikované Neštěstí, se při tom blýskají svou učeností, protkávajíce své řeči četnými citáty z Písma sv., z klasických autorů i z církevních Otců; a tak si mú- žeme z rozmarné hádky obou protivníků utvořiti dosti podrobný obraz kulturní úrovně tehdejšího inteligenta, mů- žeme si zkonstruovati jeho světový názor. 1) Několik ukázek z Tkadlečka podal (r. 1938) Jan Vilikovský (Próza z doby Karla IV., Evropský literární klub. Praha, str. 219 až 240), jeho ocenění tamtéž na str. 252 n. 5
PŘEDMLUVA Autor „Tkadlečka“ náleží k nejobratnějším stilistům staročeským a sám patriarcha Gebauer napsal, že bychom jej mohli nazvati „mistrem staročeského slohu belletristic- kého“. Tiskem vydal tuto skladbu už Hanka v Starobylých skládáních (r. 1824), nově Hynek Hrubý a František Ši- mek nákladem České akademie (r. 1923) na základě jedi- ného tehdy známého starého rukopisu a podle druhého rukopisu z doby okolo r. 1800, jenž byl opsán z před- lohy do nedávna neznámé1). Tato předloha šťastným řízením Osudu byla zase objevena r. 1935; tehdejší ministr zahra- ničních věcí, dr. Edvard Beneš, koupil tento vzácný ruko- pis pro knihovnu kláštera na Strahově, kam kdysi náležel. Proto toto vydání, jež se může opírati i o čtení nově objeve- ného rukopisu, koriguje nejednu chybu, jež byla zaviněna písařem jediného do nedávna známého staročeského textu, a doplňuje kontext tam, kde je tento rukopis kusý. Obsahem Tkadlečka je nářek žalobníka na Neštěstí, jemuž přičítá za vinu, že se mu stala jeho milenka ne- věrná a provdala se za jiného; Neštěstí na tyto žaloby odpovídá a vyvrací je. Oba protivníci, Tkadleček — sám autor — a personifikované Neštěstí, se při tom blýskají svou učeností, protkávajíce své řeči četnými citáty z Písma sv., z klasických autorů i z církevních Otců; a tak si mú- žeme z rozmarné hádky obou protivníků utvořiti dosti podrobný obraz kulturní úrovně tehdejšího inteligenta, mů- žeme si zkonstruovati jeho světový názor. 1) Několik ukázek z Tkadlečka podal (r. 1938) Jan Vilikovský (Próza z doby Karla IV., Evropský literární klub. Praha, str. 219 až 240), jeho ocenění tamtéž na str. 252 n. 5
Strana 6
„Tkadleček“ není skladba zcela původní; je jisto, že základní myšlenku i četné jednotlivosti převzal český spi- sovatel z německé skladby Jana z Žatcel), městského písaře v Žatci a nakonec protonotáře kanceláře Nového města pražského; proti Tkadlečkovi je však skladba Jana z Žatce, „Ackermann aus Böhmen“, mnohem kratší, přesto však se pokládá za nejskvělejší slovesný výtvor německého hu- manismu. „Ackermann“ vznikl r. 1400, Tkadleček brzo po r. 1407. Autor českého skládání, Ludvík Tkadleček, byl asi nižší šlechtic ve službě dvorské v Králové Hradci2), kdež dlela i jeho milenka Adlička, které dává Neštěstí příjmí Pernikářka, ne proto, že by byla pernikářkou, ale že každé slovo, dříve než je z úst vypustila, „dobře a viece nežli dobře na své mysli sem i tam převálela“, jako činí pernikářky se svým těstem. I Adlička, milenka Tkadleč- kova, byla ve dvorské službě v Králové Hradci, a to topič- kou (pecopaličkou) a pocházela asi také z nižší šlechty3). V „Tkadlečkovi“ se jeví plně krása, ohebnost a pružnost českého jazyka ze začátku XV. století i jeho bohatství slov. Proto srovnání poměrně hodně krátké skladby německé se skladbou českou vyznívá daleko ve prospěch našeho Tkad- lečka. Ale ani obsahově není závislost Tkadlečka na Ackermannovi otrocká; čím dále pokračuje, tím více se odpoutává od své předlohy a je samostatnější. Na formální přednosti památné této české skladby se poukazuje zejména 1) O něm naposledy srovnej stat F. M. Bartoše v závěru (str. 73—77) překladu „Ackermanna“ do češtiny od Pavla Eisnera. Bartoš má vynikající zásluhu o rozřešení záhady, obestírající do nedávna osobnost autora „Ackermanna“. 2) Jinou domněnku o skladateli Tkadlečka pronesla G. Heiden- reichová ve studii, již uvádíme dále. 3) Podrobnější zprávy najde čtenář v Úvodě k vydání v České akademii výše uvedenému, jež jest určeno jen odborníkům, a u Ja- kubce, Dějiny literatury české, 2. vyd. I. (1929) str. 291/2 a 295/6. 6
„Tkadleček“ není skladba zcela původní; je jisto, že základní myšlenku i četné jednotlivosti převzal český spi- sovatel z německé skladby Jana z Žatcel), městského písaře v Žatci a nakonec protonotáře kanceláře Nového města pražského; proti Tkadlečkovi je však skladba Jana z Žatce, „Ackermann aus Böhmen“, mnohem kratší, přesto však se pokládá za nejskvělejší slovesný výtvor německého hu- manismu. „Ackermann“ vznikl r. 1400, Tkadleček brzo po r. 1407. Autor českého skládání, Ludvík Tkadleček, byl asi nižší šlechtic ve službě dvorské v Králové Hradci2), kdež dlela i jeho milenka Adlička, které dává Neštěstí příjmí Pernikářka, ne proto, že by byla pernikářkou, ale že každé slovo, dříve než je z úst vypustila, „dobře a viece nežli dobře na své mysli sem i tam převálela“, jako činí pernikářky se svým těstem. I Adlička, milenka Tkadleč- kova, byla ve dvorské službě v Králové Hradci, a to topič- kou (pecopaličkou) a pocházela asi také z nižší šlechty3). V „Tkadlečkovi“ se jeví plně krása, ohebnost a pružnost českého jazyka ze začátku XV. století i jeho bohatství slov. Proto srovnání poměrně hodně krátké skladby německé se skladbou českou vyznívá daleko ve prospěch našeho Tkad- lečka. Ale ani obsahově není závislost Tkadlečka na Ackermannovi otrocká; čím dále pokračuje, tím více se odpoutává od své předlohy a je samostatnější. Na formální přednosti památné této české skladby se poukazuje zejména 1) O něm naposledy srovnej stat F. M. Bartoše v závěru (str. 73—77) překladu „Ackermanna“ do češtiny od Pavla Eisnera. Bartoš má vynikající zásluhu o rozřešení záhady, obestírající do nedávna osobnost autora „Ackermanna“. 2) Jinou domněnku o skladateli Tkadlečka pronesla G. Heiden- reichová ve studii, již uvádíme dále. 3) Podrobnější zprávy najde čtenář v Úvodě k vydání v České akademii výše uvedenému, jež jest určeno jen odborníkům, a u Ja- kubce, Dějiny literatury české, 2. vyd. I. (1929) str. 291/2 a 295/6. 6
Strana 7
v nové době1), ač už Gebauer napsal (v dopise prof. J. B. Maškovi 25. března 1877), že i kdyby byl český Tkadleček překladem z Ackermanna, pokládal by původce českého překladu za většího umělce, než kdyby byl skládal česky původně. Četné práce o jazyku této vzácné staročeské pa- mátky, jež byly otištěny v poslední době, jsou dokladem stále živého zájmu o Tkadlečka; uvádíme na př. článek L. Zatočila „Poznámky o slohu stč. Tkadlečka a jeho po- měru k Ackermannovi“ (Čas. pro moderní filologii XXIV, 1938, str. 144—160)2), stat' G. Heidenreichové, uvedenou pod čarou, a Otokara Fischera „Germanismy v staročes- kém Tkadlečkovi?" ve Slovu a slovesnosti IV, str. 59 n. Nakonec připomínáme, že předloha Tkadlečkova vyšla novočesky v pěkné úpravě pod názvem „Jan ze Žatce, Oráč a smrt“ v překladu Pavla Eisnera r. 1938. Poznamená- váme jen k úvodním slovům Eisnerovým k tomuto pře- kladu, že českou skladbu podceňuje, píše-li: „Provedení a obsah obou děl jsou zcela rozrůzněny a miska hodnot, estetických i duchových, je u české skladby o mnoho a pře- mnoho lehčí než u její předlohy.“ Neodvoláváme se na posudky Dobrovského, Gebauera a jiných; čtenář sám po- soudí, jakým mistrem našeho mateřského jazyka byl Tkadleček, a uzná, že po stránce formální a estetické byl autor českého zpracování na stejné výši jako jeho předloha, rozsahem značně menší. A po stránce „ducho- vé“ není ani Jan z Žatce naprosto tak originální, jak se dosud za to mělo; i on užil různých předloh, jak ukazuje nejnovější zkoumání. 1) Viz na př. stať G. Heidenreichové ve Slovu a slovesnosti III. (1937) str. 87 nn. 2) Srovnej i Zatočilovu stat v Slav. Rundschau 10 (1938) sešit 6. a referát téhož autora v Čas. pro moderní filol. XXV, 1939, str. 208 n., poznámky F. M. Bartoše v Jihočeském sborníku hist. XI (1938) str. 89 a j. v.
v nové době1), ač už Gebauer napsal (v dopise prof. J. B. Maškovi 25. března 1877), že i kdyby byl český Tkadleček překladem z Ackermanna, pokládal by původce českého překladu za většího umělce, než kdyby byl skládal česky původně. Četné práce o jazyku této vzácné staročeské pa- mátky, jež byly otištěny v poslední době, jsou dokladem stále živého zájmu o Tkadlečka; uvádíme na př. článek L. Zatočila „Poznámky o slohu stč. Tkadlečka a jeho po- měru k Ackermannovi“ (Čas. pro moderní filologii XXIV, 1938, str. 144—160)2), stat' G. Heidenreichové, uvedenou pod čarou, a Otokara Fischera „Germanismy v staročes- kém Tkadlečkovi?" ve Slovu a slovesnosti IV, str. 59 n. Nakonec připomínáme, že předloha Tkadlečkova vyšla novočesky v pěkné úpravě pod názvem „Jan ze Žatce, Oráč a smrt“ v překladu Pavla Eisnera r. 1938. Poznamená- váme jen k úvodním slovům Eisnerovým k tomuto pře- kladu, že českou skladbu podceňuje, píše-li: „Provedení a obsah obou děl jsou zcela rozrůzněny a miska hodnot, estetických i duchových, je u české skladby o mnoho a pře- mnoho lehčí než u její předlohy.“ Neodvoláváme se na posudky Dobrovského, Gebauera a jiných; čtenář sám po- soudí, jakým mistrem našeho mateřského jazyka byl Tkadleček, a uzná, že po stránce formální a estetické byl autor českého zpracování na stejné výši jako jeho předloha, rozsahem značně menší. A po stránce „ducho- vé“ není ani Jan z Žatce naprosto tak originální, jak se dosud za to mělo; i on užil různých předloh, jak ukazuje nejnovější zkoumání. 1) Viz na př. stať G. Heidenreichové ve Slovu a slovesnosti III. (1937) str. 87 nn. 2) Srovnej i Zatočilovu stat v Slav. Rundschau 10 (1938) sešit 6. a referát téhož autora v Čas. pro moderní filol. XXV, 1939, str. 208 n., poznámky F. M. Bartoše v Jihočeském sborníku hist. XI (1938) str. 89 a j. v.
Strana 8
Ozývají se v poslední době1) — právem — hlasy, toužící po lidovém vydání této drahocenné památky českého písem- nictví. Splňujeme toto přání; naše kniha bude však cennou pomůckou i odborníkům jak českým, tak německým (i oni došli v poslední době k poznání, že při stanovení původního textu Ackermanna je nutno přihlížeti ke znění Tkadlečka), protože toto vydání — jak jsme výše upozornili — proti vydání v Akademii se opírá i o druhý text staročeský nedávno objevený. Srdečně děkuji Jeho Milosti P. Dr. St. Jarolímkovi, opatovi-koadjutorovi kláštera na Strahově, dále knihovní- kovi téhož kláštera, převorovi P. Vítovi Hůlkovi a konečně knihovníkovi kláštera emauzského P. Bédovi Hlásnému za ochotu, s jakou mi vycházeli vstříc při půjčování nebo používání knih z biblioték obou klášterů. FRANTIŠEK ŠIMEK 1) Na př. F. M. Bartoš v Jihočeském sborníku historickém 1938 str. 89 (pozn.). 8
Ozývají se v poslední době1) — právem — hlasy, toužící po lidovém vydání této drahocenné památky českého písem- nictví. Splňujeme toto přání; naše kniha bude však cennou pomůckou i odborníkům jak českým, tak německým (i oni došli v poslední době k poznání, že při stanovení původního textu Ackermanna je nutno přihlížeti ke znění Tkadlečka), protože toto vydání — jak jsme výše upozornili — proti vydání v Akademii se opírá i o druhý text staročeský nedávno objevený. Srdečně děkuji Jeho Milosti P. Dr. St. Jarolímkovi, opatovi-koadjutorovi kláštera na Strahově, dále knihovní- kovi téhož kláštera, převorovi P. Vítovi Hůlkovi a konečně knihovníkovi kláštera emauzského P. Bédovi Hlásnému za ochotu, s jakou mi vycházeli vstříc při půjčování nebo používání knih z biblioték obou klášterů. FRANTIŠEK ŠIMEK 1) Na př. F. M. Bartoš v Jihočeském sborníku historickém 1938 str. 89 (pozn.). 8
Strana 9
I. Teď žalobník najprvé žaluje, tůží a vo- lá zjevně a hlasitě na Neščestie. Nato všemu světu na ně túží a na ně křičí a je haní rozličnými řečmi a rozličnými kletbami a hrubú řečí je jako zatra- cuje a proklíná. v. CH, ach, nastojte! Ach, ach, běda! Ach na násilé! Ach na tě, ukrutný a vrúcí shladiteli všech zemí, škodlivý škuodce všeho světa, smělý mor- déři všech dobrých lidí! Aj, ty Neščestie, aj, buď pro- klato vším stvořením! Buoh sám, ten tě nenáviď! Aj, ty zlé Neščestie, v sobě zahyň, zmizej i propadni se! Rozmnoženie všeho zlého přebývaj po vše časy s te- bú! Buď pohaněno na věky! Ach, na tě, zlé Neščestie, buď na tě poškřek ode mne dnes i vždy, křič na tě to i vše, což hlas rozumný i nerozumný má! Úpěj na tě vše, což volati muož, křič a volaj také se mnú všeckno skalé země i to, což na zemi i na světě jest, křič na tě se mnú každý člověk, nebo každému člověku protivno, škodlivo i nepřieznivo! Křič a volaj i úpěj na tě ten plod a ten každý živel, ješto u mateřině břiše přebývá! Volaj, křič na tě, úpěj na tě to vše, což se jest narodilo! Ukazuj na tě to vše, což jest živo na světě, vyvedené i ješče ne- vyvedené! Kaž se a lekaj se tebe vše, což se naroditi má, což živo býti má, což na světě přebývati má! Prav každý, 9
I. Teď žalobník najprvé žaluje, tůží a vo- lá zjevně a hlasitě na Neščestie. Nato všemu světu na ně túží a na ně křičí a je haní rozličnými řečmi a rozličnými kletbami a hrubú řečí je jako zatra- cuje a proklíná. v. CH, ach, nastojte! Ach, ach, běda! Ach na násilé! Ach na tě, ukrutný a vrúcí shladiteli všech zemí, škodlivý škuodce všeho světa, smělý mor- déři všech dobrých lidí! Aj, ty Neščestie, aj, buď pro- klato vším stvořením! Buoh sám, ten tě nenáviď! Aj, ty zlé Neščestie, v sobě zahyň, zmizej i propadni se! Rozmnoženie všeho zlého přebývaj po vše časy s te- bú! Buď pohaněno na věky! Ach, na tě, zlé Neščestie, buď na tě poškřek ode mne dnes i vždy, křič na tě to i vše, což hlas rozumný i nerozumný má! Úpěj na tě vše, což volati muož, křič a volaj také se mnú všeckno skalé země i to, což na zemi i na světě jest, křič na tě se mnú každý člověk, nebo každému člověku protivno, škodlivo i nepřieznivo! Křič a volaj i úpěj na tě ten plod a ten každý živel, ješto u mateřině břiše přebývá! Volaj, křič na tě, úpěj na tě to vše, což se jest narodilo! Ukazuj na tě to vše, což jest živo na světě, vyvedené i ješče ne- vyvedené! Kaž se a lekaj se tebe vše, což se naroditi má, což živo býti má, což na světě přebývati má! Prav každý, 9
Strana 10
ktož na světě jest, o tobě vše zlé! Vše protivenstvie, všechny a protivné puotky — ty tě potýkajte, potýkaj tě všechen smutek, buď s tebú pot tesklivý, buď s tebú pláč srdečný, buď s tebú bieda smrtedlná! To vše zlé se tebe drž a tebe se nikdy nepúščej! Vezmi tě v svú moc všechna tesknost, buď při tobě všechna bieda, obklič tě všecken zámutek! Tě paste všeckny puotky protivných skutkóv, žalost a smutek a všecken nedostatek tě pro- vázejte, kam se obrátíš, žalostivé pokušenie, hanebné protivenstvie, smúcenie všech žalostivých srdec tě obklič a silně mocí svú tě nemilostivě svěž na vše strany! Tě, hanebné Neščestie, nebesa, země, slunce, měsiec, hvězdy se všemi svrchními planétami nenáviďte, tě, mrzuté Ne- ščestie, pekelná moc se vší svú říší tě k sobě pojmi, moře svú širokostí, všechny vody svú hlubokostí, hory svú vysokostí, púšče, propast pekelných propastí tě nená- viď'te! To vše, což živost aneb byt má neb kde jest, bud nelaskavo na tě a buď tobě nepřieznivo a tobě ze všech strán nepřej! To vše, což na nebi, na zemi, u povětří, mezi zemí a mezi peklem jest, tobě nepřej! Ty, Neščestie, ve všie truchlosti, ve všie sirobě, ve všie žalosti i v ža- lostivé nešlechetnosti propadni se na věky! Buď v té najvětčie nevýpovědné výpovědi a v té šachtě a v tom odlúčení, v němžto jsú vypověděni všichni zlořečení! Nikdy se zase na svój stav nenavracuj! Ty, Neščestie, zlé a nečisté, zakleté a hanebné stvořenie, všeho božieho stvořenie náramný a ukrutný, hrubý a těžký nepřieteli a nevěrný protivníku, však všeho dobrého budúcieho, ty všeho dobrého příštieho zkaziteli a zrušiteli všech věrných srdec, vše zlé tebe nikdy neostaň! Tě, nestydlivé Neščestie, ty protivníku a zrádce všeho stvořenie bo- žieho, tvá zlá vuole, tvá zlá mysl, tvé zlé myšlenie, tvé zlé tajné a falešné pokušenie, tvé zlé a nelítostivé dielo, tvoji hanební skutkové tě samo utratie, tě samo v nic 10
ktož na světě jest, o tobě vše zlé! Vše protivenstvie, všechny a protivné puotky — ty tě potýkajte, potýkaj tě všechen smutek, buď s tebú pot tesklivý, buď s tebú pláč srdečný, buď s tebú bieda smrtedlná! To vše zlé se tebe drž a tebe se nikdy nepúščej! Vezmi tě v svú moc všechna tesknost, buď při tobě všechna bieda, obklič tě všecken zámutek! Tě paste všeckny puotky protivných skutkóv, žalost a smutek a všecken nedostatek tě pro- vázejte, kam se obrátíš, žalostivé pokušenie, hanebné protivenstvie, smúcenie všech žalostivých srdec tě obklič a silně mocí svú tě nemilostivě svěž na vše strany! Tě, hanebné Neščestie, nebesa, země, slunce, měsiec, hvězdy se všemi svrchními planétami nenáviďte, tě, mrzuté Ne- ščestie, pekelná moc se vší svú říší tě k sobě pojmi, moře svú širokostí, všechny vody svú hlubokostí, hory svú vysokostí, púšče, propast pekelných propastí tě nená- viď'te! To vše, což živost aneb byt má neb kde jest, bud nelaskavo na tě a buď tobě nepřieznivo a tobě ze všech strán nepřej! To vše, což na nebi, na zemi, u povětří, mezi zemí a mezi peklem jest, tobě nepřej! Ty, Neščestie, ve všie truchlosti, ve všie sirobě, ve všie žalosti i v ža- lostivé nešlechetnosti propadni se na věky! Buď v té najvětčie nevýpovědné výpovědi a v té šachtě a v tom odlúčení, v němžto jsú vypověděni všichni zlořečení! Nikdy se zase na svój stav nenavracuj! Ty, Neščestie, zlé a nečisté, zakleté a hanebné stvořenie, všeho božieho stvořenie náramný a ukrutný, hrubý a těžký nepřieteli a nevěrný protivníku, však všeho dobrého budúcieho, ty všeho dobrého příštieho zkaziteli a zrušiteli všech věrných srdec, vše zlé tebe nikdy neostaň! Tě, nestydlivé Neščestie, ty protivníku a zrádce všeho stvořenie bo- žieho, tvá zlá vuole, tvá zlá mysl, tvé zlé myšlenie, tvé zlé tajné a falešné pokušenie, tvé zlé a nelítostivé dielo, tvoji hanební skutkové tě samo utratie, tě samo v nic 10
Strana 11
obrátie! Tě hněv svrchnieho Pána svú mocí poraz, tě nemilostivá a nelítostivá pomsta všech vin svěž! Buď tobě sám ten protiven, jehožto protivnosti peklo, nebe i země se leká! Bázen, hruoza, třesenie, lekánie, všechna kletba jeho tě obklič, kdež si koli přede mnú neb komuž škoditi mieníš! Na tě buď přiestný poškřek ode všech lidí i ode všeho, což živo jest neb živo bude, a na tě bude a buď všady voláno a křičáno hlasem velikým: „Auvech, nestojte! Ach, ach, běda a přeběda!“, rukama vinutýma, očima plačtivýma, lkáním, voláním nepřestanlivým, hlavú rozprostřavú, rozptýlenými vlasy, nepokojným životem, kopajícími nohami, na tě, zlé Neščestie, na tě na zlého, obludo, dnes i vždy, všady, kady se obrátíš, bez pomlčenie, na věky, bez skonánie! v 11
obrátie! Tě hněv svrchnieho Pána svú mocí poraz, tě nemilostivá a nelítostivá pomsta všech vin svěž! Buď tobě sám ten protiven, jehožto protivnosti peklo, nebe i země se leká! Bázen, hruoza, třesenie, lekánie, všechna kletba jeho tě obklič, kdež si koli přede mnú neb komuž škoditi mieníš! Na tě buď přiestný poškřek ode všech lidí i ode všeho, což živo jest neb živo bude, a na tě bude a buď všady voláno a křičáno hlasem velikým: „Auvech, nestojte! Ach, ach, běda a přeběda!“, rukama vinutýma, očima plačtivýma, lkáním, voláním nepřestanlivým, hlavú rozprostřavú, rozptýlenými vlasy, nepokojným životem, kopajícími nohami, na tě, zlé Neščestie, na tě na zlého, obludo, dnes i vždy, všady, kady se obrátíš, bez pomlčenie, na věky, bez skonánie! v 11
Strana 12
Strana 13
II. Odpověd Neščestie proti žalobníku. Teď zase Neščestie odmlúvá žalobníkovi, dávaje jemu věděti, proč kterakým ře- čem odpověděti chce. A potom tieže žalobníka, kto jest, ješto jemu tak hrubě přimlúvá, aneb odkud jest anebo co jest aneb proč jemu tak nestydlivě při- mlúvá. A v téj řeči potom jeho učí, v kterém kto řádu jsa kterak mluviti má, a když se udá a bude toho potřebie, takto řka teď níže. v ARA, hara, ba slyš, slyš, slyš těchto nových řečí, ba slyš, slyš této kletby, tohoto neznámého haněnie, jenž nás tak hrubě potýká, znamenaj hruozy, znamenaj kletby, znamenaj to hanebné přimlúvanie, odkud to jest, vždy slyš a doslyš, coť nás potýká! Avšak co toho jest, ač nám se to dvorno zdá, však tomu rozu- mieme, že to darmo nenie. Než jakžkoli jest a jakžkoli nám přimlúváš, ješče tebe zase haněti nechcem z tvého unáhlenie, z tvé horlivosti, nebo neviemy, kto jsi aneb cot škodí. Neb volánie tvé, skřek tvój a hlas tvój jest nám dosti nezmařeně příchylen pro neslýchané tvé pří- mluvy a dosti diven nad obecný skřek. A také jsme tu bývali při těch lidech, ještoť se múdroštěmi dělé, řkúce, že hlas neb skřek člověka volajícieho má býti slyšien 13
II. Odpověd Neščestie proti žalobníku. Teď zase Neščestie odmlúvá žalobníkovi, dávaje jemu věděti, proč kterakým ře- čem odpověděti chce. A potom tieže žalobníka, kto jest, ješto jemu tak hrubě přimlúvá, aneb odkud jest anebo co jest aneb proč jemu tak nestydlivě při- mlúvá. A v téj řeči potom jeho učí, v kterém kto řádu jsa kterak mluviti má, a když se udá a bude toho potřebie, takto řka teď níže. v ARA, hara, ba slyš, slyš, slyš těchto nových řečí, ba slyš, slyš této kletby, tohoto neznámého haněnie, jenž nás tak hrubě potýká, znamenaj hruozy, znamenaj kletby, znamenaj to hanebné přimlúvanie, odkud to jest, vždy slyš a doslyš, coť nás potýká! Avšak co toho jest, ač nám se to dvorno zdá, však tomu rozu- mieme, že to darmo nenie. Než jakžkoli jest a jakžkoli nám přimlúváš, ješče tebe zase haněti nechcem z tvého unáhlenie, z tvé horlivosti, nebo neviemy, kto jsi aneb cot škodí. Neb volánie tvé, skřek tvój a hlas tvój jest nám dosti nezmařeně příchylen pro neslýchané tvé pří- mluvy a dosti diven nad obecný skřek. A také jsme tu bývali při těch lidech, ještoť se múdroštěmi dělé, řkúce, že hlas neb skřek člověka volajícieho má býti slyšien 13
Strana 14
pro čtveru věc, avšak ne vždy uslyšien má býti. První hlas má býti slyšien od toho, kto na koho laskav jest; jakožto král neb knieže neb který pán, když jest na koho laskav, pro jeho řeč a hlas rád jeho slyší a s ním rád rozmlúvá. Druhý hlas má býti slyšien z řádu pový- šeného a z velebného duostojenstvie; jakožto král, knieže, pán, papež mocný neb takýchto lidí řádu povýšeného pro svú velebnost a pro svój povýšený řád nižšieho řeči má státi, z práva a z své pocty a z svého povýšenie řeč a hlas jeho přijieti. Třetie hlas má býti slyšán pro sli- továnie; jakož kdy kto k komu volá a k němu křičí, z toho volánie a z toho křiku má mieti člověk každý k němu slitovánie a jemu jeho řeč přeslyšeti. Čtvrtý hlas jest pro zlý skutek, a ten má také slyšán býti; jakož když kto na koho zjevně volá a křičí naň řečí nesličnú a nepodobnú a hanebnú, má jemu řeči státi a jej slyšeti a jeho řeč dobře přijieti, kteraká jest, k čemu se chýlí, co se znamenává, a tak, jest-li v čem vinen, tomu, kto naň volá, aby jemu k tomu odpověděl a jemu řeči dosto- je, jemu i sobě dosti učinil. Též my tobě, ty kto jsi, řeči tvé a tvému volání státi chceme a tě slyšeti, jakož již slyšíme a slyšeti chcem, ač déle volati budeš, avšak ne z téj miery a tiem úmyslem, bychom se čili, bychom nad tě byli povýšeni, ani z té miery, bychom k tobě měli lásku takúžto, ješto bychom jsúc na tě laskavi i tvé řeči stáli, ani z téj miery, bychom k tobě měli které slitovánie aneb které želenie; než jedno z téj miery a tiem připuzením, že na nás voláš násilím, mordem, výbojem, falšem a mnohými jinými kusy, ještoť my tobě pro to řeči státi chcem a musíme, ne pro tě, ale pro se samy. Neb skřek tvój a tvój hlas jest podoben hlasu a skřeku onomu, o němž Izaiáš, někdy prorok židovský, v svém šestém rozdielu řekl: „Od skřeku tvého volajícého hnula sú sebú světla na 14
pro čtveru věc, avšak ne vždy uslyšien má býti. První hlas má býti slyšien od toho, kto na koho laskav jest; jakožto král neb knieže neb který pán, když jest na koho laskav, pro jeho řeč a hlas rád jeho slyší a s ním rád rozmlúvá. Druhý hlas má býti slyšien z řádu pový- šeného a z velebného duostojenstvie; jakožto král, knieže, pán, papež mocný neb takýchto lidí řádu povýšeného pro svú velebnost a pro svój povýšený řád nižšieho řeči má státi, z práva a z své pocty a z svého povýšenie řeč a hlas jeho přijieti. Třetie hlas má býti slyšán pro sli- továnie; jakož kdy kto k komu volá a k němu křičí, z toho volánie a z toho křiku má mieti člověk každý k němu slitovánie a jemu jeho řeč přeslyšeti. Čtvrtý hlas jest pro zlý skutek, a ten má také slyšán býti; jakož když kto na koho zjevně volá a křičí naň řečí nesličnú a nepodobnú a hanebnú, má jemu řeči státi a jej slyšeti a jeho řeč dobře přijieti, kteraká jest, k čemu se chýlí, co se znamenává, a tak, jest-li v čem vinen, tomu, kto naň volá, aby jemu k tomu odpověděl a jemu řeči dosto- je, jemu i sobě dosti učinil. Též my tobě, ty kto jsi, řeči tvé a tvému volání státi chceme a tě slyšeti, jakož již slyšíme a slyšeti chcem, ač déle volati budeš, avšak ne z téj miery a tiem úmyslem, bychom se čili, bychom nad tě byli povýšeni, ani z té miery, bychom k tobě měli lásku takúžto, ješto bychom jsúc na tě laskavi i tvé řeči stáli, ani z téj miery, bychom k tobě měli které slitovánie aneb které želenie; než jedno z téj miery a tiem připuzením, že na nás voláš násilím, mordem, výbojem, falšem a mnohými jinými kusy, ještoť my tobě pro to řeči státi chcem a musíme, ne pro tě, ale pro se samy. Neb skřek tvój a tvój hlas jest podoben hlasu a skřeku onomu, o němž Izaiáš, někdy prorok židovský, v svém šestém rozdielu řekl: „Od skřeku tvého volajícého hnula sú sebú světla na 14
Strana 15
podvoji chrámu.“ Světla, totížto moc naše. Neb čím kto jest mocnější a povýšenější, tiem se spieše hne a zbudí ku protivné řeči, ač toho zevnitř ukázati nemá aniž má na sobě dáti znáti. Avšak ač nás tvój hlas v neznámosti došel, divno to nám ješče nenie, nebo to známy, že z hor- livosti svú řeč vedeš a z zapálenie vnitřnieho hněvu řeč vypúštieš, ježto ty sám jí nevládneš, ale horlivost tvá a hněv tvój tebú samým vládne. Neboť pravie lidé múdří, že hnutie prvnie hněvivého zapálenie nenie toliko na člověku, než na Bohu. K tomu pak praví Aristotileš v svých prvních knihách Elenchorum, že lidé zamúcení a hněviví méně mohú seznati, totížto pravdě a křivdě srozuměti. Vídají to lidé často, že člověk za- múcený jakýmžkolivěk zamúcením, když jedno jest za- múcenie tělesné, nerad se ptá, kteraké jest to zamúcenie anebo co z něho móže pojíti; též také člověk hněvivý neptá se nic na to, co jest to, o něž se hněvá, než zapále se prvním hnutím, i hněvá se, nerozváže křivdy a pravdy, totížto počátku skutku neb účinku, pročež se hněvá. Než jestliže to z úmysla činíš a s rozmyslem a s pamětí, divno nám to jest, kadys' té smělosti nabyl a našel, že se nám tak hrubě protivíš, a netoliko, abychom tobě za smělost obrátili, ale za dětinstvie a za nesmyšlenie. Neb tě jinak haněti nechcem, než tak tě již známy, že vždy sám při sobě nejsi; znáti na tobě, že nejsi z těch múdrých jeden, o nichžto Aristotileš praví v svých prvních kni- hách Metafyziky: „Múdrého nenie bytie to, aby jeho kto zpravoval, než aby on jiné zpravoval.“ A tudiež praví týž mistr: „K múdrému slušie všechno uměti a uměti těžké a nesnadné věci rozeznati a uměti jich příčiny, jimiž ty věci jsú, a uměti je tak rozeznati, která z nich proti druhé jest vyšie a která druhé nižšie povahy." A kterak ty to uměti chceš přivésti, aby múdrým slúl? U povětřie mluvíš, větrně sobú točíš, túžíš nevěda, 15
podvoji chrámu.“ Světla, totížto moc naše. Neb čím kto jest mocnější a povýšenější, tiem se spieše hne a zbudí ku protivné řeči, ač toho zevnitř ukázati nemá aniž má na sobě dáti znáti. Avšak ač nás tvój hlas v neznámosti došel, divno to nám ješče nenie, nebo to známy, že z hor- livosti svú řeč vedeš a z zapálenie vnitřnieho hněvu řeč vypúštieš, ježto ty sám jí nevládneš, ale horlivost tvá a hněv tvój tebú samým vládne. Neboť pravie lidé múdří, že hnutie prvnie hněvivého zapálenie nenie toliko na člověku, než na Bohu. K tomu pak praví Aristotileš v svých prvních knihách Elenchorum, že lidé zamúcení a hněviví méně mohú seznati, totížto pravdě a křivdě srozuměti. Vídají to lidé často, že člověk za- múcený jakýmžkolivěk zamúcením, když jedno jest za- múcenie tělesné, nerad se ptá, kteraké jest to zamúcenie anebo co z něho móže pojíti; též také člověk hněvivý neptá se nic na to, co jest to, o něž se hněvá, než zapále se prvním hnutím, i hněvá se, nerozváže křivdy a pravdy, totížto počátku skutku neb účinku, pročež se hněvá. Než jestliže to z úmysla činíš a s rozmyslem a s pamětí, divno nám to jest, kadys' té smělosti nabyl a našel, že se nám tak hrubě protivíš, a netoliko, abychom tobě za smělost obrátili, ale za dětinstvie a za nesmyšlenie. Neb tě jinak haněti nechcem, než tak tě již známy, že vždy sám při sobě nejsi; znáti na tobě, že nejsi z těch múdrých jeden, o nichžto Aristotileš praví v svých prvních kni- hách Metafyziky: „Múdrého nenie bytie to, aby jeho kto zpravoval, než aby on jiné zpravoval.“ A tudiež praví týž mistr: „K múdrému slušie všechno uměti a uměti těžké a nesnadné věci rozeznati a uměti jich příčiny, jimiž ty věci jsú, a uměti je tak rozeznati, která z nich proti druhé jest vyšie a která druhé nižšie povahy." A kterak ty to uměti chceš přivésti, aby múdrým slúl? U povětřie mluvíš, větrně sobú točíš, túžíš nevěda, 15
Strana 16
co žaluješ — komus' cos' hrozíš a sobě ani nám nedáš pokoje. Slyšíme, že si člověk o malém smyslu, nebo sobě miesta své řeči učiniti neumieš. Nečítals' s učenými lidmi v knihách múdrých mistróv, ještoť pravie tak řkúce: „Jestliže dobře činiti budeš, sám sobě pomoc dáš“? A kterak na tobě znáti móžem, by ty dobře uměl činiti, a ty neumieš dobře mluviti? Mluvíš jako dietě, pravíš cos' kams'. Věz to, tak byť to býti mohlo, radějí bychom tě viděli před sebú tu, kdež bychom svú mocí byli, ať bychom se s tebú také seznámili a tobě z tvých roz- šafných řečí poděkovali. Ej, blaze téj mateři, ještoť tě tolik ščebetati učila, miehodiek tomu mistru, ačs' ho měl, ještoť tě k té rozšafnosti a k téj krotkéj a tiché řeči přivedl! A býval-lis' kde při panských aneb při knieže- cích dvořiech, tu, kdež rozumní lidé jsú, mají tebe všechna tvá kniežata čest a tvoji páni čest, žes' se všie poctivé i všie opatrné řeči přivedl na jich dvořiech. Již móžeš dobře v jich radách bývati, když múdřejších na světě nebude. Zdali nevieš, ale věz, žeť praví Šalomún a řka: „Člověk, ješto jest mnohé a lehké řeči, spieše bude u bláznovství nežli u múdrosti poznán.“ Avšak ty, kto jsi, zjev se nám a jmenuj se nám pro ty příčiny, jakož sme již pověděli, proč tvé řeči státi chcem; tě tak seznajíc, snad k tvému skřeku a k tvéj žalosti, jakož pravíš, byť se od nás stala, odpovieme, pro nižto ty nám tak hrubě, hanebně a nestydlivě při- mlúváš, jehož sme toho ot dávné chvíle neslyšeli a ta- kýmž náramným řečem jako odvykli. Avšak sme mno- hým vysokého řádu lidem, mnohým múdrým, mnohým sličným, mnohým bujným, mnohým mocným, mnoho- zjezdilým mnoho žalosti, mnoho tesknosti, mnoho proti- venstvie učinili, pro něžto se jest mnohým a rozličným lidem mnoho zlého a mnoho žalosti stalo, avšak sme neměli toliko řečí protivných ani toliko haněnie slýchali, 16
co žaluješ — komus' cos' hrozíš a sobě ani nám nedáš pokoje. Slyšíme, že si člověk o malém smyslu, nebo sobě miesta své řeči učiniti neumieš. Nečítals' s učenými lidmi v knihách múdrých mistróv, ještoť pravie tak řkúce: „Jestliže dobře činiti budeš, sám sobě pomoc dáš“? A kterak na tobě znáti móžem, by ty dobře uměl činiti, a ty neumieš dobře mluviti? Mluvíš jako dietě, pravíš cos' kams'. Věz to, tak byť to býti mohlo, radějí bychom tě viděli před sebú tu, kdež bychom svú mocí byli, ať bychom se s tebú také seznámili a tobě z tvých roz- šafných řečí poděkovali. Ej, blaze téj mateři, ještoť tě tolik ščebetati učila, miehodiek tomu mistru, ačs' ho měl, ještoť tě k té rozšafnosti a k téj krotkéj a tiché řeči přivedl! A býval-lis' kde při panských aneb při knieže- cích dvořiech, tu, kdež rozumní lidé jsú, mají tebe všechna tvá kniežata čest a tvoji páni čest, žes' se všie poctivé i všie opatrné řeči přivedl na jich dvořiech. Již móžeš dobře v jich radách bývati, když múdřejších na světě nebude. Zdali nevieš, ale věz, žeť praví Šalomún a řka: „Člověk, ješto jest mnohé a lehké řeči, spieše bude u bláznovství nežli u múdrosti poznán.“ Avšak ty, kto jsi, zjev se nám a jmenuj se nám pro ty příčiny, jakož sme již pověděli, proč tvé řeči státi chcem; tě tak seznajíc, snad k tvému skřeku a k tvéj žalosti, jakož pravíš, byť se od nás stala, odpovieme, pro nižto ty nám tak hrubě, hanebně a nestydlivě při- mlúváš, jehož sme toho ot dávné chvíle neslyšeli a ta- kýmž náramným řečem jako odvykli. Avšak sme mno- hým vysokého řádu lidem, mnohým múdrým, mnohým sličným, mnohým bujným, mnohým mocným, mnoho- zjezdilým mnoho žalosti, mnoho tesknosti, mnoho proti- venstvie učinili, pro něžto se jest mnohým a rozličným lidem mnoho zlého a mnoho žalosti stalo, avšak sme neměli toliko řečí protivných ani toliko haněnie slýchali, 16
Strana 17
jakož nynie od tebe máme a slyšíme. A vždy nevieme, proč to činíš, jakoť by velmi píle bylo a jakoť by núze byla a tě k tomu žalost připúzela a tě k tomu jako bez- děky nutila. Neb tvé volánie jest hrubé, tvá žalost jest nestydlivá, tvoje žaloba jest bez rýmóv, pro něžto my znamenámy, že úfaje v to, že ty rýmóv v své žalobě nekladeš, řečí svých přestati nechceš. Takť sme se již mlčením k tobě zdrželi, že pak již tak toho tajiti nechcem, mluviti chcem s tebú; když ty smieš mluviti a nám přimlúvati smieš, směj se nám také jmenovati, kto jsi: jsi-li král, knieže neboli kto řádu vyššieho, vieš sám tehdy z práva i věděti máš, že máš býti spravedliv ke všem, tak k obecnému člověku jako k zvláštniemu, potupiti žádného sám nemáš, haněti ovšem nemáš, ni z hněvu ni z dobré miery. Ty nám toho nečiníš; přimlúváš nám bez odpovědi. Jsi-li řádu rytieřského neb panošského, jehož ješče nevieme, smě- lost podobné řeči, udactvie života, mužnosti, to časem vésti máš příčinú počestnú a s rozumem, neukvapuje, a s pamětí, a nezajdeš sám sebú. Jsi-li pak řádu nižšieho, totížto snad městského, nebli řádu lidí učených, jenž sú rozličného přebývanie, rozličných umění a domyslóv, tehdy pokoren, tich, opatren v řeči býti máš mluvě, kde co věda, s rozmyslem, kam se k čemu co chýliti móže, co by tě kdy od toho potkati mohlo a co by sobě z té nechuti vybral, kto by tě v takové nemúdrosti kdy zastal. Než snad ty mníš nás svú řečí a svým skřekem uhroze? Zles' se o to potázal, zlet' jest tobě razeno; vzdrž se, dobrý druže, ač si jím! Paklis' některak smysla pozbyl aneb snad rozumu dobrého nemáš aneb se některak zapomenul anebos' se pominul anebo snad sebe ani nás znáti neumieš anebli to nástrojem neb návodem kterým činíš, nekvap dále a drž se na paměti a mluv slova roz- 17
jakož nynie od tebe máme a slyšíme. A vždy nevieme, proč to činíš, jakoť by velmi píle bylo a jakoť by núze byla a tě k tomu žalost připúzela a tě k tomu jako bez- děky nutila. Neb tvé volánie jest hrubé, tvá žalost jest nestydlivá, tvoje žaloba jest bez rýmóv, pro něžto my znamenámy, že úfaje v to, že ty rýmóv v své žalobě nekladeš, řečí svých přestati nechceš. Takť sme se již mlčením k tobě zdrželi, že pak již tak toho tajiti nechcem, mluviti chcem s tebú; když ty smieš mluviti a nám přimlúvati smieš, směj se nám také jmenovati, kto jsi: jsi-li král, knieže neboli kto řádu vyššieho, vieš sám tehdy z práva i věděti máš, že máš býti spravedliv ke všem, tak k obecnému člověku jako k zvláštniemu, potupiti žádného sám nemáš, haněti ovšem nemáš, ni z hněvu ni z dobré miery. Ty nám toho nečiníš; přimlúváš nám bez odpovědi. Jsi-li řádu rytieřského neb panošského, jehož ješče nevieme, smě- lost podobné řeči, udactvie života, mužnosti, to časem vésti máš příčinú počestnú a s rozumem, neukvapuje, a s pamětí, a nezajdeš sám sebú. Jsi-li pak řádu nižšieho, totížto snad městského, nebli řádu lidí učených, jenž sú rozličného přebývanie, rozličných umění a domyslóv, tehdy pokoren, tich, opatren v řeči býti máš mluvě, kde co věda, s rozmyslem, kam se k čemu co chýliti móže, co by tě kdy od toho potkati mohlo a co by sobě z té nechuti vybral, kto by tě v takové nemúdrosti kdy zastal. Než snad ty mníš nás svú řečí a svým skřekem uhroze? Zles' se o to potázal, zlet' jest tobě razeno; vzdrž se, dobrý druže, ač si jím! Paklis' některak smysla pozbyl aneb snad rozumu dobrého nemáš aneb se některak zapomenul anebos' se pominul anebo snad sebe ani nás znáti neumieš anebli to nástrojem neb návodem kterým činíš, nekvap dále a drž se na paměti a mluv slova roz- 17
Strana 18
váže a s potazem, a hanby nedojdeš! Pravít mudřec: „Blázna haněti, nenie to obyčej múdrých lidí; avšak také blázna ctíti jest jako létě býti sněhu“, neb oboje jest bez potřeby. Ztěž se, kto sme my, a vzeptaj se, kteraká jest moc naše! Nebuď brzek řečí, nepopúzej na se, čemu odolati nemóžeš! Rady poživaj, zda najdeš!" Buď při sobě a nezahyneš. Nemni ty, kto jsi koli, by ty neb kto na světě mohl nám panovati neb nás pod svú moc kterým kusem podmaniti. Avšak ješče ty, kto jsi, jmenuj se a daj se znáti a řád svój a stav svój, buď vysoký nebli nízký, nám vyprav a žalost svú i smutek svój nám vylič, proňž nám velice přimlúváš a na nás křičíš násilím a rozličnú řečí a nás hanieš a klneš! Snad tě tak seznajíce z těch tří řádóv, z kteréhož budeš, tvé řeči uplnějie srozumějíce, toběť na to podlé své moci a podlé svého bytie a podlé tvého řádu, jakož uslyšíme, odpověd snad dáme a tobě snad takúžto odpověd a zprávu učiníme, na niež ty nás a my tě tak znáti budem, v niežto známosti my potom budem uměti a věděti, s tebú kterak mluviti a tebe odbyti, nebli vysokého nebli nízkého, podlé tvého řádu. *. 18
váže a s potazem, a hanby nedojdeš! Pravít mudřec: „Blázna haněti, nenie to obyčej múdrých lidí; avšak také blázna ctíti jest jako létě býti sněhu“, neb oboje jest bez potřeby. Ztěž se, kto sme my, a vzeptaj se, kteraká jest moc naše! Nebuď brzek řečí, nepopúzej na se, čemu odolati nemóžeš! Rady poživaj, zda najdeš!" Buď při sobě a nezahyneš. Nemni ty, kto jsi koli, by ty neb kto na světě mohl nám panovati neb nás pod svú moc kterým kusem podmaniti. Avšak ješče ty, kto jsi, jmenuj se a daj se znáti a řád svój a stav svój, buď vysoký nebli nízký, nám vyprav a žalost svú i smutek svój nám vylič, proňž nám velice přimlúváš a na nás křičíš násilím a rozličnú řečí a nás hanieš a klneš! Snad tě tak seznajíce z těch tří řádóv, z kteréhož budeš, tvé řeči uplnějie srozumějíce, toběť na to podlé své moci a podlé svého bytie a podlé tvého řádu, jakož uslyšíme, odpověd snad dáme a tobě snad takúžto odpověd a zprávu učiníme, na niež ty nás a my tě tak znáti budem, v niežto známosti my potom budem uměti a věděti, s tebú kterak mluviti a tebe odbyti, nebli vysokého nebli nízkého, podlé tvého řádu. *. 18
Strana 19
III. Teď' žalobník proti Neščestie se jmenuje skrytým jménem a v podobenství. A v tom jemu svój řád a svój stav vypravuje. A potom vypravuje, proč jemu laje a kte- rú příčinú svój tajný skutek zjevuje.v AŤ jsem tkadlec učeným řádem, bez dřievie, bez rámu a bez železa tkáti uměji. Člunek mój, jímžto osnuji, jest z ptačie vlny; přieze má z rozlič- ných zvieřat oděvu jest. Rosa, jenž rolí mú skropuje, nenie obecná voda, ani sama o sobě, ale jest s obecnú vodú smiešena, jížto v svú potřebu jednak nahoru, jednak dolóv i sem i tam krópěje podávám. A jsem z České země hlavú a nohama odevšad. Jméno mé pravé jest zbito a otkáno z osmi slov abecedních, k němuž sem vydán a vysazen. Slovo prvnie mého jména na po- čátku jest z abecedy XI., a potom jest XX. a potom IV., a po těch všech jest opět XX., a hned po něm deváté, a poslednie slovo jest desáté.1) Ját sem, Neščestie, ten, jenž se již tak jmenuji, znaj mě, jakž mě slyšíš. Slyš mě, coť pravím: Já, Tkadlec, tě, Neščestie, vždy nenáviděti mám, tobě se po vše časy vždy silně protiviti a vždy proti tobě býti. Rozumiemt a pomním na to: dřéve si mě bylo s mú útěchú svadilo, 1) Litery kryptogramu dávají jméno Ludvík. (Autor se tedy jme- noval Ludvík Tkadleček.) 19
III. Teď' žalobník proti Neščestie se jmenuje skrytým jménem a v podobenství. A v tom jemu svój řád a svój stav vypravuje. A potom vypravuje, proč jemu laje a kte- rú příčinú svój tajný skutek zjevuje.v AŤ jsem tkadlec učeným řádem, bez dřievie, bez rámu a bez železa tkáti uměji. Člunek mój, jímžto osnuji, jest z ptačie vlny; přieze má z rozlič- ných zvieřat oděvu jest. Rosa, jenž rolí mú skropuje, nenie obecná voda, ani sama o sobě, ale jest s obecnú vodú smiešena, jížto v svú potřebu jednak nahoru, jednak dolóv i sem i tam krópěje podávám. A jsem z České země hlavú a nohama odevšad. Jméno mé pravé jest zbito a otkáno z osmi slov abecedních, k němuž sem vydán a vysazen. Slovo prvnie mého jména na po- čátku jest z abecedy XI., a potom jest XX. a potom IV., a po těch všech jest opět XX., a hned po něm deváté, a poslednie slovo jest desáté.1) Ját sem, Neščestie, ten, jenž se již tak jmenuji, znaj mě, jakž mě slyšíš. Slyš mě, coť pravím: Já, Tkadlec, tě, Neščestie, vždy nenáviděti mám, tobě se po vše časy vždy silně protiviti a vždy proti tobě býti. Rozumiemt a pomním na to: dřéve si mě bylo s mú útěchú svadilo, 1) Litery kryptogramu dávají jméno Ludvík. (Autor se tedy jme- noval Ludvík Tkadleček.) 19
Strana 20
toť sem byl přezřel. Jižs' mě jie teď konečně zbavilo. A zda ty nevieš, že jest to člověku přirozeno, jedno žet to přikázanie božie ruší, že člověk toho želé, co mu se křivdy stane, a kde móže, rád se mstí, a netolik ihned, ale i po času? A netolik člověk to činí a toho jest přiro- zenie, ano to jest přirozeno i hovadu a mnohým zvieřa- tóm, němé tváři. A zdali to ku pomstě nenie podobno? Ty, Neščestie, ty mě všeho mého dobrého zbavilo a mně o to mluviti nedáš. Mlčetit nebudu, tajitit vždy nechci, uhroziti mne nemóžeš, zjevitit chci. Smělo-lis' nade mnú zle učiniti, směj ty ode mne také hanebnú řeč slyšeti a ji trpěti! A zdali nevieš, že sám Stvořitel praví ve čtení a řka: „Měrú, jenž jí měříte, tať vám odměřena bude“? Smělo-lis' mě ty, zlé Neštěstie, smútiti, rač se za to ne- styděti, coť pravím. Ale ját tomu již, zlé Neščestie, dobře rozumiem podlé tvé řeči, žes' ty mnoho sirotkóv učinilo na světě takýmž rozlúčením, jakožs' nade mnú učinilo. Mnohos' ty lidí smútilo svú protivností a faleš- ným podjetím, a ačt jsú tomu druzí nerozuměli uplně, odkad se jim to stalo, ját tomu již rozumiem, ač nerad, žes' ty to, zlé Neščestie, ještos' netoliko mě odlúčilo a odvedlo od méj všie radosti, ale žes také ty to, Ne- ščestie, ještos' Medí, tu kněžnu, a Jazona, toho vítěze, u milosti prvé svázalo a potom je hanebně a nelítostivě rozdělilo, a mnoho takých znamenitých lidí, ješto o nich a tobě znamenitě jest psáno i podnes za mých časuov se přihodilo, pro něž dnes i vždy já, Tkadlec, křičím i křičeti chci a volati nepřestávaje hlasem po vše časy skřeklavým: „Ach, ach, nastojte, na tě, zlé a hanebné a každému protivné Neščestie!" Wa. 20
toť sem byl přezřel. Jižs' mě jie teď konečně zbavilo. A zda ty nevieš, že jest to člověku přirozeno, jedno žet to přikázanie božie ruší, že člověk toho želé, co mu se křivdy stane, a kde móže, rád se mstí, a netolik ihned, ale i po času? A netolik člověk to činí a toho jest přiro- zenie, ano to jest přirozeno i hovadu a mnohým zvieřa- tóm, němé tváři. A zdali to ku pomstě nenie podobno? Ty, Neščestie, ty mě všeho mého dobrého zbavilo a mně o to mluviti nedáš. Mlčetit nebudu, tajitit vždy nechci, uhroziti mne nemóžeš, zjevitit chci. Smělo-lis' nade mnú zle učiniti, směj ty ode mne také hanebnú řeč slyšeti a ji trpěti! A zdali nevieš, že sám Stvořitel praví ve čtení a řka: „Měrú, jenž jí měříte, tať vám odměřena bude“? Smělo-lis' mě ty, zlé Neštěstie, smútiti, rač se za to ne- styděti, coť pravím. Ale ját tomu již, zlé Neščestie, dobře rozumiem podlé tvé řeči, žes' ty mnoho sirotkóv učinilo na světě takýmž rozlúčením, jakožs' nade mnú učinilo. Mnohos' ty lidí smútilo svú protivností a faleš- ným podjetím, a ačt jsú tomu druzí nerozuměli uplně, odkad se jim to stalo, ját tomu již rozumiem, ač nerad, žes' ty to, zlé Neščestie, ještos' netoliko mě odlúčilo a odvedlo od méj všie radosti, ale žes také ty to, Ne- ščestie, ještos' Medí, tu kněžnu, a Jazona, toho vítěze, u milosti prvé svázalo a potom je hanebně a nelítostivě rozdělilo, a mnoho takých znamenitých lidí, ješto o nich a tobě znamenitě jest psáno i podnes za mých časuov se přihodilo, pro něž dnes i vždy já, Tkadlec, křičím i křičeti chci a volati nepřestávaje hlasem po vše časy skřeklavým: „Ach, ach, nastojte, na tě, zlé a hanebné a každému protivné Neščestie!" Wa. 20
Strana 21
IV. Teď Neščestie se diví řádu žalobníkovu, že z toho řádu tak nesmyslně jemu při- mlúvá. A v tom jeho treskce podobnú řečí. A potom jemu rozprávie, že jest ono rozlúčilo dvé lidí mladých od mi- losti, ješto k sobě jměli. A kto jest byla ona a kto byl on, to jim také vypravuje, a kde a kdy jest je rozlúčilo. v. IVIECE se tomu den ote dne, a jakož sme tvú řeč slyšeli, hodinu k hodině, nadiviti se nemóžem. A dlúho se diviece, jest nám to divno i předivno těchto dvorných, neslýchaných pótek a ta- kýchto řečí rozličných, jimiž nás potýkáš a nás sobě tak lehce vážíš, jakož rozumieme. I jsi-li ty pak tkadlec řádu, jakož pravíš, učeného, řádu rozumného, stavu znamenitého, již my vieme, co jsi, aneb že jsi z České země. Toť nám jest divno — a viece než divno —, že svého tkadlečného řemesla nepožíváš, ano v Čechách jsú téměř obecně všichni dobří a rozumní tkadlci tvého řádu. Neb to vieš: Aristotileš, jenž brda a všeho řemesla vašeho podlé rozumu byl najvětší mistr, praví tak v svých knihách Politicorum, že lidé smysla a rozumu požívajíce od přirozenie sú ve všech věcech vuodce u pa- nování jiných sprostných lidí a nerozumných. Kterak pak chceš svým smyslem koho kam vésti a jinému 21
IV. Teď Neščestie se diví řádu žalobníkovu, že z toho řádu tak nesmyslně jemu při- mlúvá. A v tom jeho treskce podobnú řečí. A potom jemu rozprávie, že jest ono rozlúčilo dvé lidí mladých od mi- losti, ješto k sobě jměli. A kto jest byla ona a kto byl on, to jim také vypravuje, a kde a kdy jest je rozlúčilo. v. IVIECE se tomu den ote dne, a jakož sme tvú řeč slyšeli, hodinu k hodině, nadiviti se nemóžem. A dlúho se diviece, jest nám to divno i předivno těchto dvorných, neslýchaných pótek a ta- kýchto řečí rozličných, jimiž nás potýkáš a nás sobě tak lehce vážíš, jakož rozumieme. I jsi-li ty pak tkadlec řádu, jakož pravíš, učeného, řádu rozumného, stavu znamenitého, již my vieme, co jsi, aneb že jsi z České země. Toť nám jest divno — a viece než divno —, že svého tkadlečného řemesla nepožíváš, ano v Čechách jsú téměř obecně všichni dobří a rozumní tkadlci tvého řádu. Neb to vieš: Aristotileš, jenž brda a všeho řemesla vašeho podlé rozumu byl najvětší mistr, praví tak v svých knihách Politicorum, že lidé smysla a rozumu požívajíce od přirozenie sú ve všech věcech vuodce u pa- nování jiných sprostných lidí a nerozumných. Kterak pak chceš svým smyslem koho kam vésti a jinému 21
Strana 22
smyslem svým panovati, jakožs' se k tomu vedl a ješče vedeš, a ty jeho sám požívati neumieš? Veď, chceš-li koho kázati, chceš-li koho tresktati a jemu přimlúvati, a sám toho nečině? Slyš, coť k tomu praví mistr Kato a řka: „Hanebné jest, kto koho z čeho treskce, ano se to jeho samého drží.“ Též ty to sám činíš; laješ nám a voláš na nás zdarma a smysla svého nepožívaje, ani se rozu- mem podepřieti chceš, pro něžto ty se za to styděti máš. Nebo nám přimlúváš, a jsa sám přimluvenie hoden, neb nám křivdu náramnú činíš řečí svú a bez práva nám laješ a ny zdarma hanieš. Dosti toho, byť bylo oč při- mlúvati; dosti toho, byť ta tvá, pro niž na ny voláš, kněžna byla, jehož nevieme, kto jest byla ta, jenž ty jie pyčeš, pro niž ty na ny voláš; dosti toho, byť bylo co znamenitého, jehož nevieme, koho mieníš; dosti toho, byť bylo co výborného, jehož také tebe ani jie proto ponížiti nechcem; dosti toho, byť co na nie ležalo tvého dobrého; dosti toho, byť vším světem vládla; dosti toho, byť nad lidi byla povýšena. Avšak tebe v tom nehaniemy, nebť' neviemy, koho mieníš, nebť sme my dávno a v dávném času a v dlúhé chvíli nic takého znamenitého naší mocí, podlé našeho řádu neučinili, ješto by nám mělo tak zjevně a tak ha- nebně a tak hrubě přimlúváno býti, jakož nám teď při- mlúváš. A snad ty béřeš na se při jiného člověka anebo z nájmu na nás voláš a křičíš, ano se tebe nic nedotýká. Neb nečijem bychom tobě byli v čem vinovati ani kte- rému tvému, ještoť by se tebe v které mieře toho co dotklo, kromě žeť sme nynie nedávno v Hradci na Labi, v tom ohrazeném městě v Čechách, mocí svú a úřadem svým dvé mladých lidí sobě na letech jako rovných, jenž spolu od několiko let jsú dobře a počestně byli, rozdělili a ruozno rozlúčili naší mocí, a netoliko je roz- lúčili, ale je s obú stranú do jich obú smrti nesjednati 22
smyslem svým panovati, jakožs' se k tomu vedl a ješče vedeš, a ty jeho sám požívati neumieš? Veď, chceš-li koho kázati, chceš-li koho tresktati a jemu přimlúvati, a sám toho nečině? Slyš, coť k tomu praví mistr Kato a řka: „Hanebné jest, kto koho z čeho treskce, ano se to jeho samého drží.“ Též ty to sám činíš; laješ nám a voláš na nás zdarma a smysla svého nepožívaje, ani se rozu- mem podepřieti chceš, pro něžto ty se za to styděti máš. Nebo nám přimlúváš, a jsa sám přimluvenie hoden, neb nám křivdu náramnú činíš řečí svú a bez práva nám laješ a ny zdarma hanieš. Dosti toho, byť bylo oč při- mlúvati; dosti toho, byť ta tvá, pro niž na ny voláš, kněžna byla, jehož nevieme, kto jest byla ta, jenž ty jie pyčeš, pro niž ty na ny voláš; dosti toho, byť bylo co znamenitého, jehož nevieme, koho mieníš; dosti toho, byť bylo co výborného, jehož také tebe ani jie proto ponížiti nechcem; dosti toho, byť co na nie ležalo tvého dobrého; dosti toho, byť vším světem vládla; dosti toho, byť nad lidi byla povýšena. Avšak tebe v tom nehaniemy, nebť' neviemy, koho mieníš, nebť sme my dávno a v dávném času a v dlúhé chvíli nic takého znamenitého naší mocí, podlé našeho řádu neučinili, ješto by nám mělo tak zjevně a tak ha- nebně a tak hrubě přimlúváno býti, jakož nám teď při- mlúváš. A snad ty béřeš na se při jiného člověka anebo z nájmu na nás voláš a křičíš, ano se tebe nic nedotýká. Neb nečijem bychom tobě byli v čem vinovati ani kte- rému tvému, ještoť by se tebe v které mieře toho co dotklo, kromě žeť sme nynie nedávno v Hradci na Labi, v tom ohrazeném městě v Čechách, mocí svú a úřadem svým dvé mladých lidí sobě na letech jako rovných, jenž spolu od několiko let jsú dobře a počestně byli, rozdělili a ruozno rozlúčili naší mocí, a netoliko je roz- lúčili, ale je s obú stranú do jich obú smrti nesjednati 22
Strana 23
mieníme. Jméno jejie bylo prvnie z abecedy na špici jako posazeno, jenž vuodce jest všech jiných slov a naj- okrášlenějšie jiných slov. Druhé slovo jest bylo k tře- tiemu slovu jeho podobné, jenž bylo v tom, s nímžto sme ji rozlúčili. Třetie slovo jejie bylo jeho prvnie. Čtvrté bylo jeho páté, jejie páté bylo z abecedy třetie. Šesté bylo XXIII. Sedmé bylo jeho poslednie, a jejieho jména slovo poslednie bylo podobné ku prvniemul). Toť jsú ta jich jména, takto jsú otkána. A to se jest stalo ot nás léta toho před shořením toho města snad jako třetí měsiec, potom od stvořenie světa počítajíce pět tisíc let a potom léta stého a šedesátého sedmého2), o němž ona oba vieta, kdy, kterak a proč jsú rozlúčeni. Onať jest byla postavú svú panna; příjmie jejie bylo jest Pernikářka, jenž sme jie byli sami dali jméno to, ne proto, by jí byla, ale proto, co jest kdy, kde a komu promluviti chtěla, že jest slovo to, jenž jest z úst vy- pustila, dobře a viece nežli dobře na své mysli sem i tam převálela, sem i tam jím vrhla, nežli je vypustila. Než topička jest byla na kniežeciem dvoře, pec jest skrytě mnohým tajnú milostí pálila i mnohé svú osobú za- mucovala i mnohé jest také podlé světa těšila; tot jest dielo jejie tajné a skryté v ty časy bylo před mnohými obecnými lidmi. Jménoť jest jměla křesťanské, nad obec- né lidi ctnosti dobré měla. A by nám bylo odpuštěno ji pravým jménem jmenovati, jejie bychom jméno podob- ně podlé jejích dobrých ctností a činóv vyložili, jakožto lidé často učení vykládají a ohlašují. Onať jest byla všechna dobra, onať' jest byla všechna počestna, onat jest byla všie cti hodna. A dobře to móžem řéci: „všie cti hodna“, neb sme my, Neščestie, při tom byli, když 1) Kryptogram dává jméno Adliczka (Adlička). 2) T. j. r. 1407 (od stvoření světa podle éry židovské r. 5167). 23
mieníme. Jméno jejie bylo prvnie z abecedy na špici jako posazeno, jenž vuodce jest všech jiných slov a naj- okrášlenějšie jiných slov. Druhé slovo jest bylo k tře- tiemu slovu jeho podobné, jenž bylo v tom, s nímžto sme ji rozlúčili. Třetie slovo jejie bylo jeho prvnie. Čtvrté bylo jeho páté, jejie páté bylo z abecedy třetie. Šesté bylo XXIII. Sedmé bylo jeho poslednie, a jejieho jména slovo poslednie bylo podobné ku prvniemul). Toť jsú ta jich jména, takto jsú otkána. A to se jest stalo ot nás léta toho před shořením toho města snad jako třetí měsiec, potom od stvořenie světa počítajíce pět tisíc let a potom léta stého a šedesátého sedmého2), o němž ona oba vieta, kdy, kterak a proč jsú rozlúčeni. Onať jest byla postavú svú panna; příjmie jejie bylo jest Pernikářka, jenž sme jie byli sami dali jméno to, ne proto, by jí byla, ale proto, co jest kdy, kde a komu promluviti chtěla, že jest slovo to, jenž jest z úst vy- pustila, dobře a viece nežli dobře na své mysli sem i tam převálela, sem i tam jím vrhla, nežli je vypustila. Než topička jest byla na kniežeciem dvoře, pec jest skrytě mnohým tajnú milostí pálila i mnohé svú osobú za- mucovala i mnohé jest také podlé světa těšila; tot jest dielo jejie tajné a skryté v ty časy bylo před mnohými obecnými lidmi. Jménoť jest jměla křesťanské, nad obec- né lidi ctnosti dobré měla. A by nám bylo odpuštěno ji pravým jménem jmenovati, jejie bychom jméno podob- ně podlé jejích dobrých ctností a činóv vyložili, jakožto lidé často učení vykládají a ohlašují. Onať jest byla všechna dobra, onať' jest byla všechna počestna, onat jest byla všie cti hodna. A dobře to móžem řéci: „všie cti hodna“, neb sme my, Neščestie, při tom byli, když 1) Kryptogram dává jméno Adliczka (Adlička). 2) T. j. r. 1407 (od stvoření světa podle éry židovské r. 5167). 23
Strana 24
se jest narázela od své mateře. Tu jest ihned bylo při nie Ščestie se vším svým dvorem a s plnú svú čeledí a se všemi svými dobrými obyčeji, neb jie ihned tu dáni sú darové rozliční, jimiž se jest zmohla a ohlásila se všady tu, kdež jest potom přebývala, neb jie ihned ta převý- borná, široko jmenovaná najvyššieho rodu králová, jenž Čest slove, plášť svój poslala rozličným květem nepo- svadlým vydělaný po své najvyššie tajemnici, jiežto jméno bylo Opatrnost. Ten plášť byl jest nevýmluvným dielem ozdoben dělán, neb jest nebyl žádné panně ani paní vhod, jedno té, která své cti byla stráže, podlé řádu svého upřiemně, bez poškvrny přebývala, jenž i k Bohu i k světu podlé cti neklécala; a každé téj, ješto jest na cti klécala, ten plášť krátek, úzek a nevhod byl, jímžto ona sama odievala všechny ty panny a panie, ješto čest měly. A ješto i k sobě i k Bohu i k lidem hodna byla, poslala jie také věnec byla zelený, jenž zimě i létě vždy při své barvě ostával, od jejie mladosti jest nikdy ne- očadl, neobvadl ani osechl až i do stavu manželského. A ten jie jest přinesla panna téj králové, jenž Čistota slúla, lehačka králové, ten den, když se jest narodila. Byli sme také tu my, Neščestie, při těch všech věcech, zda by ona nám v kterém kusu byla poručena; než dlúho čakavše s hanbú sme odešli. Tu sme také byli, když sú jie všecky dvořky všeho Ščestie v své tovařistvie přijely. Byli sme tu, když jest ona jim zase každé zvlášče slíbila byla pravé tovařistvie věrně do smrti své s nimi držeti, každé podlé jejieho řádu: najprv králové samé, jenž Čest slúla, téj jesti zdržala jako dobrá svú vieru až do dnešnieho dne; Múdrosti, té se i podnes drží jako mateře své; Stydlivost, tu sobě za vlastní tovařišku zvolila; Tichosti, téj folkuje a následuje jako sestře svéj staršie; Čistotě, té se jest ona uplně zachovala, až i v stav man- želský vstúpila; Opatrnosti, téj se jest hned zmladu jako 24
se jest narázela od své mateře. Tu jest ihned bylo při nie Ščestie se vším svým dvorem a s plnú svú čeledí a se všemi svými dobrými obyčeji, neb jie ihned tu dáni sú darové rozliční, jimiž se jest zmohla a ohlásila se všady tu, kdež jest potom přebývala, neb jie ihned ta převý- borná, široko jmenovaná najvyššieho rodu králová, jenž Čest slove, plášť svój poslala rozličným květem nepo- svadlým vydělaný po své najvyššie tajemnici, jiežto jméno bylo Opatrnost. Ten plášť byl jest nevýmluvným dielem ozdoben dělán, neb jest nebyl žádné panně ani paní vhod, jedno té, která své cti byla stráže, podlé řádu svého upřiemně, bez poškvrny přebývala, jenž i k Bohu i k světu podlé cti neklécala; a každé téj, ješto jest na cti klécala, ten plášť krátek, úzek a nevhod byl, jímžto ona sama odievala všechny ty panny a panie, ješto čest měly. A ješto i k sobě i k Bohu i k lidem hodna byla, poslala jie také věnec byla zelený, jenž zimě i létě vždy při své barvě ostával, od jejie mladosti jest nikdy ne- očadl, neobvadl ani osechl až i do stavu manželského. A ten jie jest přinesla panna téj králové, jenž Čistota slúla, lehačka králové, ten den, když se jest narodila. Byli sme také tu my, Neščestie, při těch všech věcech, zda by ona nám v kterém kusu byla poručena; než dlúho čakavše s hanbú sme odešli. Tu sme také byli, když sú jie všecky dvořky všeho Ščestie v své tovařistvie přijely. Byli sme tu, když jest ona jim zase každé zvlášče slíbila byla pravé tovařistvie věrně do smrti své s nimi držeti, každé podlé jejieho řádu: najprv králové samé, jenž Čest slúla, téj jesti zdržala jako dobrá svú vieru až do dnešnieho dne; Múdrosti, té se i podnes drží jako mateře své; Stydlivost, tu sobě za vlastní tovařišku zvolila; Tichosti, téj folkuje a následuje jako sestře svéj staršie; Čistotě, té se jest ona uplně zachovala, až i v stav man- želský vstúpila; Opatrnosti, téj se jest hned zmladu jako 24
Strana 25
otci poručila; Ochotnosti a Přívětnosti, téj se jest všady držala, všady s ní byla, takéž mezi lidmi obecnými najnižšieho a najchudšieho řádu jakožto mezi lidmi najvyššicho řádu; Pravdu, tu sobě ve dcsky vložila a téj z desk ona až do smrti vyložiti nechce; Upřiemnost beze všech zášijkóv, tu jest sobě tak ujala, že jie pro žádného opustiti nechce. V ničem jie sám ten, ješto ji stvořil, nezapomenul, vše dobré na nie jest shledáno, a tak, že i na křstu na jejiem, čím kto za ni byl slíbil, ve všech kusiech jej vypravila počestně beze všeho obmeškánie. Při nie sme my, Ne- ščestie, byli, ale neškodlivě, čakajíce všady, zda by nám v čem byla poručena. Ale sám Stvořitel, ten jie dal anjela stráže, jenž jie vždy strahovitě pásl a tak, že sme my tu na miestě na tom, kdežkoli přebývala, jie dlúho pasúce nic neobdrželi. Toho sme my všeho jie na pomoc jejieho svědectvie a ty již všechny jmenované jejie ctnosti, jenž sme již o nie vypravili, a nad to jest jie svědečstvie sám ten, jenž jie dal ty ctnosti a stráže pilného od sebe, aby jie pásl, hlédal a ostřiehal a jie v tom svú lásku a svú milost očitě ukázal. Tot jest ta, o niež ty slyšíš, jenž sme ji rozdělili a od- vedli od toho, ješto jie slúžil a s ní dobře byl. Neb to vieme, že rád a s pravú věrú, se vší počestností a plnú myslí byl na ni laskav. A jinéhoť takového nynie ne- vieme tak znamenitého v České zemi, pro něžto by nám mělo býti tak hanebně a tak nestydlivě a protivně při- mlúváno. Jsi-li ty pak ten, jenž se tkadlcem učeného řádu jmenuješ, tohoť sme nevěděli aniž sme se o to roz- myšlovali; než to, coť sme již o téj dobrého pověděli my, Neščestie, to's již slyšal a již snad vieš, kohoť mienímy. 25
otci poručila; Ochotnosti a Přívětnosti, téj se jest všady držala, všady s ní byla, takéž mezi lidmi obecnými najnižšieho a najchudšieho řádu jakožto mezi lidmi najvyššicho řádu; Pravdu, tu sobě ve dcsky vložila a téj z desk ona až do smrti vyložiti nechce; Upřiemnost beze všech zášijkóv, tu jest sobě tak ujala, že jie pro žádného opustiti nechce. V ničem jie sám ten, ješto ji stvořil, nezapomenul, vše dobré na nie jest shledáno, a tak, že i na křstu na jejiem, čím kto za ni byl slíbil, ve všech kusiech jej vypravila počestně beze všeho obmeškánie. Při nie sme my, Ne- ščestie, byli, ale neškodlivě, čakajíce všady, zda by nám v čem byla poručena. Ale sám Stvořitel, ten jie dal anjela stráže, jenž jie vždy strahovitě pásl a tak, že sme my tu na miestě na tom, kdežkoli přebývala, jie dlúho pasúce nic neobdrželi. Toho sme my všeho jie na pomoc jejieho svědectvie a ty již všechny jmenované jejie ctnosti, jenž sme již o nie vypravili, a nad to jest jie svědečstvie sám ten, jenž jie dal ty ctnosti a stráže pilného od sebe, aby jie pásl, hlédal a ostřiehal a jie v tom svú lásku a svú milost očitě ukázal. Tot jest ta, o niež ty slyšíš, jenž sme ji rozdělili a od- vedli od toho, ješto jie slúžil a s ní dobře byl. Neb to vieme, že rád a s pravú věrú, se vší počestností a plnú myslí byl na ni laskav. A jinéhoť takového nynie ne- vieme tak znamenitého v České zemi, pro něžto by nám mělo býti tak hanebně a tak nestydlivě a protivně při- mlúváno. Jsi-li ty pak ten, jenž se tkadlcem učeného řádu jmenuješ, tohoť sme nevěděli aniž sme se o to roz- myšlovali; než to, coť sme již o téj dobrého pověděli my, Neščestie, to's již slyšal a již snad vieš, kohoť mienímy. 25
Strana 26
Strana 27
V. Teď žalobník již vypravuje Neščestí, že jest on ten, ješto jest tak nelítostivě a tak hanebně s svú útěchů rozlúčen a všeho světského utěšenie tiem rozlúčením jest již zbaven. v. J, EJ, Neščestie! Jáť sem ten nebož- tík, jáť sem ten jistý, jáť sem ten jejie byl věrný a pilný služebník a věrný stráže jejie cti a hotový beze všie lenosti slúha, o niež ty pravíš tolik šlechetného, tolik dobrého, tolik neslýchaných dobrých ctností. Jáť jsem ten tkadlec, jenž tobě již přimlúvám, na tě hlasitě křičím pro svú útěchu, pro svú všechnu radost, jenžs' mě jie zbavilo. Ach na tě a vždy ach! Tys' mě odlúčilo od nie, ty si ode mne odlúčilo tu mú utěšenú, výbornú libičku. Onať jest byla ta, s nížto sem byl od kolikos' let, avšak mi se zdá, jako bych s ní byl hodinu. Onať jest ta, jiež sem byl vždy k vuoli, vší silú sem se zachoval. Onat jest ta, jenž byla mistr mój, přietel mój, to vše, což ku přiezni slušalo, toť jest byla proti mně. Onať jest byla ta, ješto vždy byla se mnú, já s ní. Než onať jest již se ode mne vzdálila. Tys' to, zlé Neščestie, zjednalo. Ona, jenž jest byla zástěrný mój ščít proti mým všem světským protivníkóm, tat jest mne již ostala, mě v sirobě již ostavila, a vše tebú. Preč jest mého všeho dobrého jistá prorokyně, prečt 27
V. Teď žalobník již vypravuje Neščestí, že jest on ten, ješto jest tak nelítostivě a tak hanebně s svú útěchů rozlúčen a všeho světského utěšenie tiem rozlúčením jest již zbaven. v. J, EJ, Neščestie! Jáť sem ten nebož- tík, jáť sem ten jistý, jáť sem ten jejie byl věrný a pilný služebník a věrný stráže jejie cti a hotový beze všie lenosti slúha, o niež ty pravíš tolik šlechetného, tolik dobrého, tolik neslýchaných dobrých ctností. Jáť jsem ten tkadlec, jenž tobě již přimlúvám, na tě hlasitě křičím pro svú útěchu, pro svú všechnu radost, jenžs' mě jie zbavilo. Ach na tě a vždy ach! Tys' mě odlúčilo od nie, ty si ode mne odlúčilo tu mú utěšenú, výbornú libičku. Onať jest byla ta, s nížto sem byl od kolikos' let, avšak mi se zdá, jako bych s ní byl hodinu. Onať jest ta, jiež sem byl vždy k vuoli, vší silú sem se zachoval. Onat jest ta, jenž byla mistr mój, přietel mój, to vše, což ku přiezni slušalo, toť jest byla proti mně. Onať jest byla ta, ješto vždy byla se mnú, já s ní. Než onať jest již se ode mne vzdálila. Tys' to, zlé Neščestie, zjednalo. Ona, jenž jest byla zástěrný mój ščít proti mým všem světským protivníkóm, tat jest mne již ostala, mě v sirobě již ostavila, a vše tebú. Preč jest mého všeho dobrého jistá prorokyně, prečt 27
Strana 28
jest starosta mého všeho budúcieho dobrého. Ty, Ne- ščestie, tys' mě s ní svadilo; prečt jest se ode mne obrá- tila, vrátiti se snad nesmyslí, vrátiti se netbá, vrátiti se nemóž, vrátiti se nechce, vrátiti se neumie, vrátiti se nemá. Jižť sem sám jako kuol od plotu ostal, o němž se všechno přípletičie osulo. Sámť jsem ostal v sirobě z tak velikého utěšenie. Jako nevěsta smutná po svatbě s ne- známým mužem, též já, Neščestie mrzuté a nemilé, s tebú sem ostal a ty se mnú. Preč jest ta, jiežto slúžiti nebylo mě léň. Ji milovati mně byla radost a utěšenie, jí zpomínati ve všie milosti bylo nade všechny věci utěšeno. Prečt jest ta, o niež když bylo rozmlúvati, jiného sem pokrmu nežádal; prečť jest ta, s nížto by bylo býti na věky, by se člověk nesstaral; prečt jest ta, jížto mnozí sprostní slúživše ke všemu dobrému došli, všie cti nabyli, ke všie kratochvíli den ode dne se při- blížili; prečt jest ta, jenž má jinošská léta byla ve všie pocti k mužnosti přivedla, mysli přidala, bujnosti při- množila, kratochvíl rozšířila. Prečt jest, jestiť preč, ach, vždy ach, preč jest zastúpila má deničnie záře, preč jest se brala má světlá hvězda, po niežto sem se vším svým rozumem zvučným zpravoval, co mám činiti a co mám nechati, jakožto učený plavec a marinář na moři po svrchnie oblačnie hvězdě. Prečt jest blesk mój třepetný a jasný mého jasného slunečka, již jest za horu zaniklo, za mých časóv se nevrátí zase ke mně, ej, již já po něm zahynu. Ach, ach a vše na tě, zlé Neščestie! Temná noc, ta mě již pojala v svú moc, kadyžt chozi, tadyžt všady blúdím, a mhla, ta mě na vše strany obklíčila. Vida nevizi, hledě opatřiti se nikdiež nemohu, tehda po známé cestě i blúdím, znaje se sám, sám sem sebe zapomanul, cožkoli vizi, oka mženie přede mnú zahyne. Nemním, by co v okršlku světa, což slunce obsiehnúti móž, bylo, 28
jest starosta mého všeho budúcieho dobrého. Ty, Ne- ščestie, tys' mě s ní svadilo; prečt jest se ode mne obrá- tila, vrátiti se snad nesmyslí, vrátiti se netbá, vrátiti se nemóž, vrátiti se nechce, vrátiti se neumie, vrátiti se nemá. Jižť sem sám jako kuol od plotu ostal, o němž se všechno přípletičie osulo. Sámť jsem ostal v sirobě z tak velikého utěšenie. Jako nevěsta smutná po svatbě s ne- známým mužem, též já, Neščestie mrzuté a nemilé, s tebú sem ostal a ty se mnú. Preč jest ta, jiežto slúžiti nebylo mě léň. Ji milovati mně byla radost a utěšenie, jí zpomínati ve všie milosti bylo nade všechny věci utěšeno. Prečt jest ta, o niež když bylo rozmlúvati, jiného sem pokrmu nežádal; prečť jest ta, s nížto by bylo býti na věky, by se člověk nesstaral; prečt jest ta, jížto mnozí sprostní slúživše ke všemu dobrému došli, všie cti nabyli, ke všie kratochvíli den ode dne se při- blížili; prečt jest ta, jenž má jinošská léta byla ve všie pocti k mužnosti přivedla, mysli přidala, bujnosti při- množila, kratochvíl rozšířila. Prečt jest, jestiť preč, ach, vždy ach, preč jest zastúpila má deničnie záře, preč jest se brala má světlá hvězda, po niežto sem se vším svým rozumem zvučným zpravoval, co mám činiti a co mám nechati, jakožto učený plavec a marinář na moři po svrchnie oblačnie hvězdě. Prečt jest blesk mój třepetný a jasný mého jasného slunečka, již jest za horu zaniklo, za mých časóv se nevrátí zase ke mně, ej, již já po něm zahynu. Ach, ach a vše na tě, zlé Neščestie! Temná noc, ta mě již pojala v svú moc, kadyžt chozi, tadyžt všady blúdím, a mhla, ta mě na vše strany obklíčila. Vida nevizi, hledě opatřiti se nikdiež nemohu, tehda po známé cestě i blúdím, znaje se sám, sám sem sebe zapomanul, cožkoli vizi, oka mženie přede mnú zahyne. Nemním, by co v okršlku světa, což slunce obsiehnúti móž, bylo, 28
Strana 29
by mě k radosti zbudilo, jakož sem dřéve byl; nemním, by mě co na světě utěšilo k mé libosti; nemním, by co bylo kdežkoli neznámého, by mě k mému dřevniemu veselí navrátilo. Neb jest to již zahynulo, jemuž sem byl živ k vuoli, k libosti a k jeho kázaní, zahynuloť jest již a jestiť preč, a tys' to, Neščestie, zjednalo! Zahyň ty také, zlé Neščestie, se vším zlým a vše zlé také s tebú! Ach, Neščestie, tys' mi již sťalo korúhev mú s třepet- ným praporcem všie mé kratochvíle, pod nížto sem já zpravoval rozum mój a smysl mój přirozený, pod nímž mi se na vše strany proti mnohým na světě ščastně vedlo. Preč jest to vše, čeho sem kdy pilně potřeboval. Boj sem již pohřiechu hanebně ztratil, cti sem umenšil, chvála má již stala, dobré slovo, jenž sem je byl skrze ni dobyl, to se zpět obrátilo. Ach na tě a vždy běda na tě, na zlé Neščestie a na ten neščastný den, na tu neščastnú hodinu, na tu žalostivú chvíli, v niežto mi mój přetvrdý a ostrorohý diamant se rozpučil, jímžto sem měl při sobě všechny ty přirozené moci, jenž on je měl! Jižt sem já prvnieho i poslednieho svého klénota pozbyl, jenžt sem jej na poklad v svém nerozdielném srdečku byl pevně zachoval, pečetí tajnú všie milosti zamekl a skrytě za- tvrdil, v núzi a v potřebě sem se jemu těšil, jižť jesti preč! Ach na tě, Neščestie, falešného zrádce, ach na tě, Neščestie, na zlého zloděje! Prečt jest má samorostlá a výborná hólka podporná, jiež sem se vesele těšil k méj starosti a ji sobě do skončenie byl umienil zachovati, prečt jest kvaltem a pravým násilím mně z mých rukú vytočena a mocí vyňata, prečť jest ta, jež se za mě starala, prečt jest ta, jenž za mě u potřebě podobně a výmluvně odpoviedala. Jižť jest sama preč, preč jest ta, jenž mě sama sebú živila, a ját sem tak sám ostal, a neuplně ješče sám, než méně než sám! Nebť sem bez nie jako puol člověka, ni svój ni jejie. Neb to, což činím, 29
by mě k radosti zbudilo, jakož sem dřéve byl; nemním, by mě co na světě utěšilo k mé libosti; nemním, by co bylo kdežkoli neznámého, by mě k mému dřevniemu veselí navrátilo. Neb jest to již zahynulo, jemuž sem byl živ k vuoli, k libosti a k jeho kázaní, zahynuloť jest již a jestiť preč, a tys' to, Neščestie, zjednalo! Zahyň ty také, zlé Neščestie, se vším zlým a vše zlé také s tebú! Ach, Neščestie, tys' mi již sťalo korúhev mú s třepet- ným praporcem všie mé kratochvíle, pod nížto sem já zpravoval rozum mój a smysl mój přirozený, pod nímž mi se na vše strany proti mnohým na světě ščastně vedlo. Preč jest to vše, čeho sem kdy pilně potřeboval. Boj sem již pohřiechu hanebně ztratil, cti sem umenšil, chvála má již stala, dobré slovo, jenž sem je byl skrze ni dobyl, to se zpět obrátilo. Ach na tě a vždy běda na tě, na zlé Neščestie a na ten neščastný den, na tu neščastnú hodinu, na tu žalostivú chvíli, v niežto mi mój přetvrdý a ostrorohý diamant se rozpučil, jímžto sem měl při sobě všechny ty přirozené moci, jenž on je měl! Jižt sem já prvnieho i poslednieho svého klénota pozbyl, jenžt sem jej na poklad v svém nerozdielném srdečku byl pevně zachoval, pečetí tajnú všie milosti zamekl a skrytě za- tvrdil, v núzi a v potřebě sem se jemu těšil, jižť jesti preč! Ach na tě, Neščestie, falešného zrádce, ach na tě, Neščestie, na zlého zloděje! Prečt jest má samorostlá a výborná hólka podporná, jiež sem se vesele těšil k méj starosti a ji sobě do skončenie byl umienil zachovati, prečt jest kvaltem a pravým násilím mně z mých rukú vytočena a mocí vyňata, prečť jest ta, jež se za mě starala, prečt jest ta, jenž za mě u potřebě podobně a výmluvně odpoviedala. Jižť jest sama preč, preč jest ta, jenž mě sama sebú živila, a ját sem tak sám ostal, a neuplně ješče sám, než méně než sám! Nebť sem bez nie jako puol člověka, ni svój ni jejie. Neb to, což činím, 29
Strana 30
toť bez rozumu činím; to, coť vdovú jest, toť se druhdy k ničemu nechýlí. Ach na tě, zlé a nelítostivé Neščestie! Cos' nade mnú učinilo, cos' mi odjalo, večs' mě podalo, večs' mě pod- tisklo i k čemu si me jedno přirovnalo, že jsa i nejsem, byv i minul sem; avšak sem vždy, ač člověkem, ale dosti poníženým! Hleď, hanebné Neščestie, žet sem daně vše- cky vydal ze všeho dobrého stavu, se všie mé krato- chvíle veselé, se všie mé cti dosti rozšířené, se všeho mého utěšenie tajné milosti, se všie mé mladosti! Již nemáš co jiného bráti ani z čeho, nežli z smutku mého, veňž si mě vtisklo, veňž si mě podmanilo, veňž si mě poddalo i dalo a jako na věky odsúdilo. A to, což již vezmeš aneb bráti budeš, neniet aniž co jiného bude nežli pláč, tesknost, žalost, truchlost, bieda, zámutek se vším vzdycháním tajného i zjevného skřeku; z tohoť již daně dáti muši, neb jest ona vše jiné s sebú pobrala. Tys' to, Neščestie, zjednalo! Ej, Neščestie, onať jest byla mocna dáti i ostaviti, ale tys' mi to vše zrušilo. Ach, hanebné Neščestie! Jáť sem ten raněný, smutný tkadlec, jenž sem svým úrazem tak omámen, tak uražen, tak otrúcen, žeť se nečiji nikdy na dřevnie bytie navrátiti. Ej, zlé Neščestie! I coť sem tobě kdy tak protivného učinil, že mě dřéve času zahubuješ? I v čem sem se kdy proti tobě obmeškal, že mého jinošstvie a mé mladé postavy veselé časy chceš odjieti a již odjímáš? I co jest tobě příčina, žes' mi úraz, žes' má smrt, žes' má múka, žes' mé zahubenie? I zdali ničs? Slyš! Onat jest již proti mně zahynula, jako by jie nebylo, ale ját sem živ, ale smrti žádám. Ach, Neščestie, cos' mi tak učinilo! Smluv se asa s Smrtí, at mě asa spieše k sobě vezme, ať túhú nevadnu dále po nie, a mra umřieti nemohu; neb k smrti na každý den tiehnu, avšak duše vystúpiti nechce. Ej, Neščestie, nemuč mne, oddaj mě Smrti, at mě ta zatratí, 30
toť bez rozumu činím; to, coť vdovú jest, toť se druhdy k ničemu nechýlí. Ach na tě, zlé a nelítostivé Neščestie! Cos' nade mnú učinilo, cos' mi odjalo, večs' mě podalo, večs' mě pod- tisklo i k čemu si me jedno přirovnalo, že jsa i nejsem, byv i minul sem; avšak sem vždy, ač člověkem, ale dosti poníženým! Hleď, hanebné Neščestie, žet sem daně vše- cky vydal ze všeho dobrého stavu, se všie mé krato- chvíle veselé, se všie mé cti dosti rozšířené, se všeho mého utěšenie tajné milosti, se všie mé mladosti! Již nemáš co jiného bráti ani z čeho, nežli z smutku mého, veňž si mě vtisklo, veňž si mě podmanilo, veňž si mě poddalo i dalo a jako na věky odsúdilo. A to, což již vezmeš aneb bráti budeš, neniet aniž co jiného bude nežli pláč, tesknost, žalost, truchlost, bieda, zámutek se vším vzdycháním tajného i zjevného skřeku; z tohoť již daně dáti muši, neb jest ona vše jiné s sebú pobrala. Tys' to, Neščestie, zjednalo! Ej, Neščestie, onať jest byla mocna dáti i ostaviti, ale tys' mi to vše zrušilo. Ach, hanebné Neščestie! Jáť sem ten raněný, smutný tkadlec, jenž sem svým úrazem tak omámen, tak uražen, tak otrúcen, žeť se nečiji nikdy na dřevnie bytie navrátiti. Ej, zlé Neščestie! I coť sem tobě kdy tak protivného učinil, že mě dřéve času zahubuješ? I v čem sem se kdy proti tobě obmeškal, že mého jinošstvie a mé mladé postavy veselé časy chceš odjieti a již odjímáš? I co jest tobě příčina, žes' mi úraz, žes' má smrt, žes' má múka, žes' mé zahubenie? I zdali ničs? Slyš! Onat jest již proti mně zahynula, jako by jie nebylo, ale ját sem živ, ale smrti žádám. Ach, Neščestie, cos' mi tak učinilo! Smluv se asa s Smrtí, at mě asa spieše k sobě vezme, ať túhú nevadnu dále po nie, a mra umřieti nemohu; neb k smrti na každý den tiehnu, avšak duše vystúpiti nechce. Ej, Neščestie, nemuč mne, oddaj mě Smrti, at mě ta zatratí, 30
Strana 31
ať mě ta zahladí! Onať se mnú skoná, nemnoho mi činieci protivenstvie. Nediv se tomu, hanebné Neščestie, žet sobě tak hrubo činím, mámť proč. Slyš to! Onať jest již soběvolná, jakož chce, proti mně; ját sem ale, hanebné Neščestie, vězeň tvój, ty ze mne činíš, což již chceš, ty ze mne učiniti móžeš, jakž chtieti budeš. Onat jest preč, ty si, Neščestie, samo se mnú ostalo, neniet mi kto radě tebe se ukryti, neniet mně již kto odtuše v protivných nechutech, nenieť mně již kto dada veselú odtuchu a řka: „Netbaj, mláds', nestýskaj sobě; Buoh tě stvořil, Buoh tě živiti bude; Buoh tě dal dobrý smysl, tiem smyslem počalt jest vše dobré dokonati.“ Ach, ach a vždy ach a běda na tě, na zlé a nečisté Neščestie! Ach na tě vždy a bez přestánie, ach bez konce buď vždy při tobě po vše časy! To vše zlé, ješto zlé slove, bud tobě ode mne k dědičství dáno na věky u pekelné hlubokosti! Buoh sám, ten tě zbav tvé moci, tvé zlé a protivné příhody a obrať tě u prach a v popel pekelného ohně zde i tam na věky! v 31
ať mě ta zahladí! Onať se mnú skoná, nemnoho mi činieci protivenstvie. Nediv se tomu, hanebné Neščestie, žet sobě tak hrubo činím, mámť proč. Slyš to! Onať jest již soběvolná, jakož chce, proti mně; ját sem ale, hanebné Neščestie, vězeň tvój, ty ze mne činíš, což již chceš, ty ze mne učiniti móžeš, jakž chtieti budeš. Onat jest preč, ty si, Neščestie, samo se mnú ostalo, neniet mi kto radě tebe se ukryti, neniet mně již kto odtuše v protivných nechutech, nenieť mně již kto dada veselú odtuchu a řka: „Netbaj, mláds', nestýskaj sobě; Buoh tě stvořil, Buoh tě živiti bude; Buoh tě dal dobrý smysl, tiem smyslem počalt jest vše dobré dokonati.“ Ach, ach a vždy ach a běda na tě, na zlé a nečisté Neščestie! Ach na tě vždy a bez přestánie, ach bez konce buď vždy při tobě po vše časy! To vše zlé, ješto zlé slove, bud tobě ode mne k dědičství dáno na věky u pekelné hlubokosti! Buoh sám, ten tě zbav tvé moci, tvé zlé a protivné příhody a obrať tě u prach a v popel pekelného ohně zde i tam na věky! v 31
Strana 32
Strana 33
VI. Teď Neščestie odpoviedá žalobníku a praví, že to, což jest koli učinilo, že jest to dobře a právě učinilo z svého řádu; a že netolik, ale což se koli narodí na svět, buď starý člověk neb mladý, uro- zený neb neurozený, učený neb sprost- ný, světský neb duchovní, že bez Ne- ščestie býti nemóž ani jeho ujíti, bydli jakž bydli. * PICE všetečná přišedši ke lvu, an spí a odpočívá u pokoji, davši mu poliček i chtieše utéci; lev procítiv, ujem opici i utrhl jie ocas; i po- dnes jest opice kusá a bez ocasa. Zajiec rychlý přišed ke lvu, uštnuv jej, chtieše utéci; a lev ho chtě uho- niti a postihnúti, za hlavu ho lapi a uši mu při- tiehne; i podnes jest zajiec s dlúhýma ušima. Kočka hrajíc se psem i udrásla ho; i podnes nenávidí pes kočky. Též ty take činíš, tkadlče! Chceš se o nás otřieti a nás jako svú řečí povaliti, jako by nás mocí poraziti chtěl a jako by nás mocen byl. Chovaj se nás, at kuože zedrána nebude! Chovaj se ocasa nezbuda! Chovaj se psieho hněvu, a viece nežli psieho! A zdali toho nevieš, že Šalomún praví, že pacholek neb služebník poddaný svému vyššiemu nemá býti nade pána? Zdalis' neslýchal a nečítal v epištole někakého mistra Bernarta mnicha, 33
VI. Teď Neščestie odpoviedá žalobníku a praví, že to, což jest koli učinilo, že jest to dobře a právě učinilo z svého řádu; a že netolik, ale což se koli narodí na svět, buď starý člověk neb mladý, uro- zený neb neurozený, učený neb sprost- ný, světský neb duchovní, že bez Ne- ščestie býti nemóž ani jeho ujíti, bydli jakž bydli. * PICE všetečná přišedši ke lvu, an spí a odpočívá u pokoji, davši mu poliček i chtieše utéci; lev procítiv, ujem opici i utrhl jie ocas; i po- dnes jest opice kusá a bez ocasa. Zajiec rychlý přišed ke lvu, uštnuv jej, chtieše utéci; a lev ho chtě uho- niti a postihnúti, za hlavu ho lapi a uši mu při- tiehne; i podnes jest zajiec s dlúhýma ušima. Kočka hrajíc se psem i udrásla ho; i podnes nenávidí pes kočky. Též ty take činíš, tkadlče! Chceš se o nás otřieti a nás jako svú řečí povaliti, jako by nás mocí poraziti chtěl a jako by nás mocen byl. Chovaj se nás, at kuože zedrána nebude! Chovaj se ocasa nezbuda! Chovaj se psieho hněvu, a viece nežli psieho! A zdali toho nevieš, že Šalomún praví, že pacholek neb služebník poddaný svému vyššiemu nemá býti nade pána? Zdalis' neslýchal a nečítal v epištole někakého mistra Bernarta mnicha, 33
Strana 34
ještoť píše o řádu hospodářském řka: „Slúha, ješto se pánu protiví v jeho skutciech a v jeho obyčejích a v jeho moci, nemáť býti chován, než jako příštie a budúcé zlé hanebně a zle býti zahnán“? A zda ty mníš, bychom tobě v tom chtěli seděti, aby ty, jsa pod námi a v našie moci a již v našie porucě, i chtěl se nám tak šeredně protiviti? Chovaj kuože, chovaj ocasu, chovaj se psa! Věz to tehdy, žeť to ukrátiti chcem a tobě to již nadhlas pověděti, že to, což sme nad tebú a proti tobě učinili neb nad kým co činímy, žet sme právě učinili a dobře, a netolik tobě nad tebú, ale kady se obrátímy na světě, svú moc na vše strany ukazujem a památku po sobě ostavujem. Čti mudrcova onohono skládanie, jemuž jmě Faliscenes; tent praví: „Nict nenie tak moc- ného na světě, tak podlé zbožie jako podlé síly, byť někdy puotky aneb někdy škody někaké nemělo od protiv- ností světa.“ A co jsú protivnosti světa? Jedno my, Neščestie, jenž smy Bohem samým vydáni rozličné lidi rozličnými protivnostmi je potkati, onoho dnes, onoho zajtra, onoho jmem v svú moc, onoho za chvíli popus- tímy. Na to jsme my vydáni, abychom ani člověka řádu vysokého, ciesaře, krále, kniežata, markrabie, hrabie, anižto řádu nižšieho, šlechtilé šlechtice, rytieře, panoše, vládyky, anižto řádu najnižšieho, měšťany, sedláky, takež v duchovniem stavu jakož světském, ani řádu pohlavie ženského nepoostavili bez našie pa- mátky, a netoliko na lidech moc svú ukázali, ale druhdy i na němém hovadu a nad němými zvieřaty moc svú ukazujem. Aniž my koho ctímy pro vysoký, urozený rod, ani my minem koho pro jeho hlubokých smyslóv uměnie, aniž my se lekáme kterého reka, aniž my se stydíme kterého mudrce, aniž my které krásy šetřímy ani milost ani nemilost, ani žalost, ani mladost ani sta- rost, nic bez našie pótky nenie, ni dětinstvie, ni mlá- 34
ještoť píše o řádu hospodářském řka: „Slúha, ješto se pánu protiví v jeho skutciech a v jeho obyčejích a v jeho moci, nemáť býti chován, než jako příštie a budúcé zlé hanebně a zle býti zahnán“? A zda ty mníš, bychom tobě v tom chtěli seděti, aby ty, jsa pod námi a v našie moci a již v našie porucě, i chtěl se nám tak šeredně protiviti? Chovaj kuože, chovaj ocasu, chovaj se psa! Věz to tehdy, žeť to ukrátiti chcem a tobě to již nadhlas pověděti, že to, což sme nad tebú a proti tobě učinili neb nad kým co činímy, žet sme právě učinili a dobře, a netolik tobě nad tebú, ale kady se obrátímy na světě, svú moc na vše strany ukazujem a památku po sobě ostavujem. Čti mudrcova onohono skládanie, jemuž jmě Faliscenes; tent praví: „Nict nenie tak moc- ného na světě, tak podlé zbožie jako podlé síly, byť někdy puotky aneb někdy škody někaké nemělo od protiv- ností světa.“ A co jsú protivnosti světa? Jedno my, Neščestie, jenž smy Bohem samým vydáni rozličné lidi rozličnými protivnostmi je potkati, onoho dnes, onoho zajtra, onoho jmem v svú moc, onoho za chvíli popus- tímy. Na to jsme my vydáni, abychom ani člověka řádu vysokého, ciesaře, krále, kniežata, markrabie, hrabie, anižto řádu nižšieho, šlechtilé šlechtice, rytieře, panoše, vládyky, anižto řádu najnižšieho, měšťany, sedláky, takež v duchovniem stavu jakož světském, ani řádu pohlavie ženského nepoostavili bez našie pa- mátky, a netoliko na lidech moc svú ukázali, ale druhdy i na němém hovadu a nad němými zvieřaty moc svú ukazujem. Aniž my koho ctímy pro vysoký, urozený rod, ani my minem koho pro jeho hlubokých smyslóv uměnie, aniž my se lekáme kterého reka, aniž my se stydíme kterého mudrce, aniž my které krásy šetřímy ani milost ani nemilost, ani žalost, ani mladost ani sta- rost, nic bez našie pótky nenie, ni dětinstvie, ni mlá- 34
Strana 35
dež, ni jinošstvie. A zdali mníš, žes' v jinošském stavu, by vše přemohl, by vše býti mohlo po tvé vuoli? Pověz nám, Tkadlečku, když s námi tak chceš zajíti řečí pro- tivnú a pravíš, žeť jest tobě mnoho dobrého sešlo námi od tvé utěšené! Ba, Tkadlečku, čítal-lis' kdy v knihách kterých, by kdy který člověk na světě, ješto podlé oby- čeje obecného přirozenie živ byl, by kdy byl bez našich pótek, kromě toliko oslavných lidí a svatých, ješto byli nad obyčej obecný a nad přirozenie živi podlé mi- losti božie? Musíš řéci, žes' ani slýchal, ani kde čítal, sám pak i nadto žádného nevídal. Čím ty pak chceš ščastnější býti, abychom tě viece ctili nežli obecného člověka, a nébrž chceš, abychom tě viece ctili nežli ciesaře Julia neb krále Alexandra aneb dobrého, věru dobrého Krále ciesaře, v ty časy krále Českého, ješto jsúce mocni, však našeho osídla a našeho protivenstvie druhdy ujíti nemohli? Mnedle ztěž se, koliko se jest našich příhod přihodilo jedno těm, ješto ty je znáš a ještos' o nich za tvých časóv slýchal, buďte vysokého nebli nízkého řádu; a kolikrát se jim to přihodilo, vy- psati ty ani vymluviti kto nebude moci. A mina všecky jiné příhody, popiš jedno příhody ty, ješto je jměli od nás jedno ti králi, ješto jsú byli v Uherské zemi, jakož sú Uhři vysazeni; konce jim nebude. A chceš-li, jakož i móžeš, své protivnosti na své mysli sobě sám připo- manúti, cos' jich také od nás jměl, ješto dobře bylo podobnějie o ty na ny volati aneb s námi o to zajíti, ještoť' jest nejednú hrdlo, zbožie, čest a tvé vše dobré platilo a podobnějé bylo o to mluviti nežli o tu tvú jistú. Protož mlč, Tkadlečku, nemluv s námi viec o svú libičku! Neměj nás tak za lehké moci! Nemni, bychom tvój tovařiš byli, nemni, byť bylo, jakož mníš! Věz, žet tebú i každým mocí naší mocně vládnem. To sám vidíš, žet ničs neminem, nic mimo se bez našie odpo- 35
dež, ni jinošstvie. A zdali mníš, žes' v jinošském stavu, by vše přemohl, by vše býti mohlo po tvé vuoli? Pověz nám, Tkadlečku, když s námi tak chceš zajíti řečí pro- tivnú a pravíš, žeť jest tobě mnoho dobrého sešlo námi od tvé utěšené! Ba, Tkadlečku, čítal-lis' kdy v knihách kterých, by kdy který člověk na světě, ješto podlé oby- čeje obecného přirozenie živ byl, by kdy byl bez našich pótek, kromě toliko oslavných lidí a svatých, ješto byli nad obyčej obecný a nad přirozenie živi podlé mi- losti božie? Musíš řéci, žes' ani slýchal, ani kde čítal, sám pak i nadto žádného nevídal. Čím ty pak chceš ščastnější býti, abychom tě viece ctili nežli obecného člověka, a nébrž chceš, abychom tě viece ctili nežli ciesaře Julia neb krále Alexandra aneb dobrého, věru dobrého Krále ciesaře, v ty časy krále Českého, ješto jsúce mocni, však našeho osídla a našeho protivenstvie druhdy ujíti nemohli? Mnedle ztěž se, koliko se jest našich příhod přihodilo jedno těm, ješto ty je znáš a ještos' o nich za tvých časóv slýchal, buďte vysokého nebli nízkého řádu; a kolikrát se jim to přihodilo, vy- psati ty ani vymluviti kto nebude moci. A mina všecky jiné příhody, popiš jedno příhody ty, ješto je jměli od nás jedno ti králi, ješto jsú byli v Uherské zemi, jakož sú Uhři vysazeni; konce jim nebude. A chceš-li, jakož i móžeš, své protivnosti na své mysli sobě sám připo- manúti, cos' jich také od nás jměl, ješto dobře bylo podobnějie o ty na ny volati aneb s námi o to zajíti, ještoť' jest nejednú hrdlo, zbožie, čest a tvé vše dobré platilo a podobnějé bylo o to mluviti nežli o tu tvú jistú. Protož mlč, Tkadlečku, nemluv s námi viec o svú libičku! Neměj nás tak za lehké moci! Nemni, bychom tvój tovařiš byli, nemni, byť bylo, jakož mníš! Věz, žet tebú i každým mocí naší mocně vládnem. To sám vidíš, žet ničs neminem, nic mimo se bez našie odpo- 35
Strana 36
vědi nepustíme. Činíme jako slunce; to všemu světu svietí a samo v sobě jest světlo, též mladému jakžto starému, též pohanu jakžto židu, též křesťanu jako Řeku, též dobrému jako zlému, též chudému jako bo- hatému. Též také žádný z těch nenie, by někdy našich puotek neokusil; trp ty také, Tkadlečku, podlé obce! Směl-lis' na své mysli ty nad jiné se zpučiti a vyska- kovati, směj ty se za to nestyděti ani se nás pro to pokrývati, by se za to chtěl styděti, žeť sme tě téj tvéj tobě miléj zbavili. Námť jest to tak poručeno, že člověka každého, jakos' ty, neb řádu vyššieho i nižšieho, tak máme ponížiti, jakož se jest sám chtěl povýšiti; a jakož mienil nad jinými býti, aby také tak a tiem činem pod jinými byl a přebýval. Zdali se to neukázalo námi na oné ženě krásné Judit, dobré Židovce, ješto jí Olofernes král s jinými dobrými ženami nečest ukázati chtěl aniž jinak to opustiti mienil? Jemužto hlavu sama sřezala, a jakož pychem tisknúti chtěl, tak pychem za- hynul, vuole jeho minula. Nevieš toho ješče, Tkadlečku, žet' pravie to lidé múdří, že často člověk umyslí sobě, by to již tak bylo, a prvé, než toho dovede tak, jak sobě umyslil, často jemu to zrušeno bude, ač ne jiným, ale námi. A což sme my těch dvorných myšlení dvorně rozličným lidem zrušili, jenž ne jednú, ale častokrát již mněli, by to jinak býti nemohlo, což sobě umyslili! Ale nechtie tomu druzí srozuměti, že všechny věci na světě mají svého zprávci. Nadto pak slyš! Pravíš, že té své milé pro ny zbaven a že proto máš mnoho protivných příhod i po- smievanie, postrkánie, zhrzenie, utrhánie a rozličné zámutky. Nediv se tomu, že máš posmievanie! Jestližet se posmievá menšieho řádu nežlis' sám, přehověj to; pakliť se kto řádu většieho posmievá, nežlis' sám, raduj se tomu, asa seznati móžeš, žes' zle učinil a hlúpě, žes 36
vědi nepustíme. Činíme jako slunce; to všemu světu svietí a samo v sobě jest světlo, též mladému jakžto starému, též pohanu jakžto židu, též křesťanu jako Řeku, též dobrému jako zlému, též chudému jako bo- hatému. Též také žádný z těch nenie, by někdy našich puotek neokusil; trp ty také, Tkadlečku, podlé obce! Směl-lis' na své mysli ty nad jiné se zpučiti a vyska- kovati, směj ty se za to nestyděti ani se nás pro to pokrývati, by se za to chtěl styděti, žeť sme tě téj tvéj tobě miléj zbavili. Námť jest to tak poručeno, že člověka každého, jakos' ty, neb řádu vyššieho i nižšieho, tak máme ponížiti, jakož se jest sám chtěl povýšiti; a jakož mienil nad jinými býti, aby také tak a tiem činem pod jinými byl a přebýval. Zdali se to neukázalo námi na oné ženě krásné Judit, dobré Židovce, ješto jí Olofernes král s jinými dobrými ženami nečest ukázati chtěl aniž jinak to opustiti mienil? Jemužto hlavu sama sřezala, a jakož pychem tisknúti chtěl, tak pychem za- hynul, vuole jeho minula. Nevieš toho ješče, Tkadlečku, žet' pravie to lidé múdří, že často člověk umyslí sobě, by to již tak bylo, a prvé, než toho dovede tak, jak sobě umyslil, často jemu to zrušeno bude, ač ne jiným, ale námi. A což sme my těch dvorných myšlení dvorně rozličným lidem zrušili, jenž ne jednú, ale častokrát již mněli, by to jinak býti nemohlo, což sobě umyslili! Ale nechtie tomu druzí srozuměti, že všechny věci na světě mají svého zprávci. Nadto pak slyš! Pravíš, že té své milé pro ny zbaven a že proto máš mnoho protivných příhod i po- smievanie, postrkánie, zhrzenie, utrhánie a rozličné zámutky. Nediv se tomu, že máš posmievanie! Jestližet se posmievá menšieho řádu nežlis' sám, přehověj to; pakliť se kto řádu většieho posmievá, nežlis' sám, raduj se tomu, asa seznati móžeš, žes' zle učinil a hlúpě, žes 36
Strana 37
se toho byl chopil, což ostati nemohlo. Jich posmievanie tobě již buď k navrácení tvého blúzenie! Pravíš, žeť se posmievají; a kolikrát si ty se jiným posmieval? A již přijda k sobě sám, i ty se sobě potom posmievati budeš. Pravíš, žeť tebú již hrdají tvoji známí a tvoji vlastni; i co toho pyčeš, ješto staviti nemóžeš?" Posmievati a zhrzeti jeden druhým jest již obecno, tak svój svému jako cizí ciziemu. Zda nevieš, kto u koho co zajímá, že mu vinen jest oplatiti? Posmieval si se jiným, zhrzels' jinými — oplatu přijmi za svój dluh! Zdalis' nečítal, jenž Hester prorokyně píše v III. roz- dielu svých knih řkúc: „Oběšen jest Náman na té po- pravě, ješto ji byl učinil Mardocheovi“? Čti k tomu řeč prvních knih Judicum, jakož pravie: „Jakož sem činil, tak mi se stalo, aneb tak mi Pán oplatil.“ Přečti řeč onu III. knih Králových v XXI. rozdielu, jenž pravie: „V kterém městě lzali psi krev Naboth, i tu tvú lzáti budú.“ V týchž knihách v XII. rozdielu slyš řeč: „Protožes' spal s ženú bližnieho tvého, bližní tvój tak spáti bude s tvú ženú.“ Slyš Pána Ježíše v jeho řeči: „Měrú, kterúž měříte, ta vám zase bude odměřena.“ Slyš Joba, coť praví: „Skutkové jich je následují.“ Hleď a slyš proti sobě to vše podobenstvie, o čež proti nám napínáš, že tak, jakož proti jiným byl před časy, žeť sú jímž týmž během proti tobě aneb budú bývati. I tak-li ty chceš, ať by se vše stalo k tvé vuoli, k tvéj libosti, k tvéj žádosti aneb k tvému pomyšlení? Dalekoť jest od toho! Slyš příklad proti svéj vuoli: Židé před lety, majíce veš svět jako v svú rukú, k své vuoli živi byli, od Boha se často odvracovali pro tělesnú libost; dvorné protivnosti proto a pótky nelibé mievali, často zamúcenie, však k sobě samým přichá- zeti nechtěli, poddáni robotám, nemilosti, nevolnostem; a dobře bylo hodné, jenž, jsúce v svobodě, Boha za- 37
se toho byl chopil, což ostati nemohlo. Jich posmievanie tobě již buď k navrácení tvého blúzenie! Pravíš, žeť se posmievají; a kolikrát si ty se jiným posmieval? A již přijda k sobě sám, i ty se sobě potom posmievati budeš. Pravíš, žeť tebú již hrdají tvoji známí a tvoji vlastni; i co toho pyčeš, ješto staviti nemóžeš?" Posmievati a zhrzeti jeden druhým jest již obecno, tak svój svému jako cizí ciziemu. Zda nevieš, kto u koho co zajímá, že mu vinen jest oplatiti? Posmieval si se jiným, zhrzels' jinými — oplatu přijmi za svój dluh! Zdalis' nečítal, jenž Hester prorokyně píše v III. roz- dielu svých knih řkúc: „Oběšen jest Náman na té po- pravě, ješto ji byl učinil Mardocheovi“? Čti k tomu řeč prvních knih Judicum, jakož pravie: „Jakož sem činil, tak mi se stalo, aneb tak mi Pán oplatil.“ Přečti řeč onu III. knih Králových v XXI. rozdielu, jenž pravie: „V kterém městě lzali psi krev Naboth, i tu tvú lzáti budú.“ V týchž knihách v XII. rozdielu slyš řeč: „Protožes' spal s ženú bližnieho tvého, bližní tvój tak spáti bude s tvú ženú.“ Slyš Pána Ježíše v jeho řeči: „Měrú, kterúž měříte, ta vám zase bude odměřena.“ Slyš Joba, coť praví: „Skutkové jich je následují.“ Hleď a slyš proti sobě to vše podobenstvie, o čež proti nám napínáš, že tak, jakož proti jiným byl před časy, žeť sú jímž týmž během proti tobě aneb budú bývati. I tak-li ty chceš, ať by se vše stalo k tvé vuoli, k tvéj libosti, k tvéj žádosti aneb k tvému pomyšlení? Dalekoť jest od toho! Slyš příklad proti svéj vuoli: Židé před lety, majíce veš svět jako v svú rukú, k své vuoli živi byli, od Boha se často odvracovali pro tělesnú libost; dvorné protivnosti proto a pótky nelibé mievali, často zamúcenie, však k sobě samým přichá- zeti nechtěli, poddáni robotám, nemilosti, nevolnostem; a dobře bylo hodné, jenž, jsúce v svobodě, Boha za- 37
Strana 38
chovati nechtěli, jsúce potom rozptýleni, lidem jiným k nevolnosti byli poddáni a jich vuole zpět šla a jich vuole zahynula. Ztěž se mistróv učeného smysla, jenž někdy s nimi býváš, přiházejí-lit se jim kdy naše puotky! Ztěž se mistróv těch, ještoť črty umějí vyhá- něti, vždy-li se jim trefilo po jich vuoli a po jich úmyslech; často jim slova mocná a silná nespomohla. Ztěž se na babách čarodějných, ješto se s kúzly obierají, vždy-li sú jim jich čáry spomohli aneb prospěli; často jim hřeblo ani pometlo ani trlice nespomohla ani kozel bradatý, na němž jest okročmo nahá baba jezdila. Ztěž se lékařóv vnitřních i zevnitřních, vždy-li se jim jich lékařstvie trefilo! Ztěž se všech apatekářóv, vždy-lit se jim trefují jich kořenní prachové, jich konfekty, jich žžené a pá- lené vody! Zvěda to, mějž to při sobě! A, á, Tkadlečku, bychom někdy měli minúti svú mocí druhé lidi někte- rého stavu a jim jich vždy vuoli dopustili, ani by mněli, by bohové byli, by to, což sobě umyslé, a toho vždy došli, sami od sebe to měli; bychom toho nerušili, z dru- hých chudých lidí nebývali by kniežata a mocní lidé a z mocných lidí a druhdy z kniežat nebývali by chudí lidé a zavržení. Protož což jednomu odejmem a vezmem, druhý toho dojde. A bychom také druhými z jich panstvie nehnuli, dokud jsú živi, vždyť by oni páni byli a jimi ostali. Proč ty se sám toho nedomyslíš? Bychom my druhým mladým králóm, jinošským knie- žatóm, mocným papežóm v jich duostojenství dali jich vuoli, všichnit by nám svého zbožie rádi polovici každý dali. A bychom byli chtěli bráti alafance, od počátka světa ty jisté polovice shromazdiec v jednu summu aneb v jedno zbožie, již by vešken svět dávno náš byl. Ale co jest, měj to také při sobě! Toběť z té tvé jisté, jakož pravíš, tobě utěšené počtu žádného učiniti ne- máme. Musili bychom dlúhý čas k tomu mieti, bychom 38
chovati nechtěli, jsúce potom rozptýleni, lidem jiným k nevolnosti byli poddáni a jich vuole zpět šla a jich vuole zahynula. Ztěž se mistróv učeného smysla, jenž někdy s nimi býváš, přiházejí-lit se jim kdy naše puotky! Ztěž se mistróv těch, ještoť črty umějí vyhá- něti, vždy-li se jim trefilo po jich vuoli a po jich úmyslech; často jim slova mocná a silná nespomohla. Ztěž se na babách čarodějných, ješto se s kúzly obierají, vždy-li sú jim jich čáry spomohli aneb prospěli; často jim hřeblo ani pometlo ani trlice nespomohla ani kozel bradatý, na němž jest okročmo nahá baba jezdila. Ztěž se lékařóv vnitřních i zevnitřních, vždy-li se jim jich lékařstvie trefilo! Ztěž se všech apatekářóv, vždy-lit se jim trefují jich kořenní prachové, jich konfekty, jich žžené a pá- lené vody! Zvěda to, mějž to při sobě! A, á, Tkadlečku, bychom někdy měli minúti svú mocí druhé lidi někte- rého stavu a jim jich vždy vuoli dopustili, ani by mněli, by bohové byli, by to, což sobě umyslé, a toho vždy došli, sami od sebe to měli; bychom toho nerušili, z dru- hých chudých lidí nebývali by kniežata a mocní lidé a z mocných lidí a druhdy z kniežat nebývali by chudí lidé a zavržení. Protož což jednomu odejmem a vezmem, druhý toho dojde. A bychom také druhými z jich panstvie nehnuli, dokud jsú živi, vždyť by oni páni byli a jimi ostali. Proč ty se sám toho nedomyslíš? Bychom my druhým mladým králóm, jinošským knie- žatóm, mocným papežóm v jich duostojenství dali jich vuoli, všichnit by nám svého zbožie rádi polovici každý dali. A bychom byli chtěli bráti alafance, od počátka světa ty jisté polovice shromazdiec v jednu summu aneb v jedno zbožie, již by vešken svět dávno náš byl. Ale co jest, měj to také při sobě! Toběť z té tvé jisté, jakož pravíš, tobě utěšené počtu žádného učiniti ne- máme. Musili bychom dlúhý čas k tomu mieti, bychom 38
Strana 39
všem motýlóm, všem muškám, všem brúkóm a jiným zvieřatóm, jenž v zemi i nad zemí jsú, počet vydali z těch pótek, jenž se jim a jich předkóm od nás přiho- dilo, co, kdy a kde, od koho, proč a kterak. Neúfaj v svú mladost, v svú bujnost, v své jinošstvie! Mnozí v to úfajíce jsú oplynuli, tak za tvých časóv jakožto před tvými časy. Mlč, radať jest to naše, a nech své kletby! Nestój, aby se lvem jhrál, kdyžt spí! Procítíme-li, nepoživeš toho dobrým. Neštip lva, ať' tobě ocasu ne- utrhnem! Nestój o Sampsonovu sílu, ještoť' jest již za- hynula; i tat neprospěje. Nestój o to, byt se včerajší den zase vrátil! Buď u pokoji a nerub nad se, ať třiesky v uoči nepadají! A nedráž bolesti drbáním, ať se ne- objietří! Nehoň ptáka zdravého pěš, a proň v rokli ne- upadneš! * 39
všem motýlóm, všem muškám, všem brúkóm a jiným zvieřatóm, jenž v zemi i nad zemí jsú, počet vydali z těch pótek, jenž se jim a jich předkóm od nás přiho- dilo, co, kdy a kde, od koho, proč a kterak. Neúfaj v svú mladost, v svú bujnost, v své jinošstvie! Mnozí v to úfajíce jsú oplynuli, tak za tvých časóv jakožto před tvými časy. Mlč, radať jest to naše, a nech své kletby! Nestój, aby se lvem jhrál, kdyžt spí! Procítíme-li, nepoživeš toho dobrým. Neštip lva, ať' tobě ocasu ne- utrhnem! Nestój o Sampsonovu sílu, ještoť' jest již za- hynula; i tat neprospěje. Nestój o to, byt se včerajší den zase vrátil! Buď u pokoji a nerub nad se, ať třiesky v uoči nepadají! A nedráž bolesti drbáním, ať se ne- objietří! Nehoň ptáka zdravého pěš, a proň v rokli ne- upadneš! * 39
Strana 40
Strana 41
VII. Teď žalobník odpoviedá k Neščestí a pravie, že by to nebylo ani podobno, by své choti neželel a sobě žalosti pro ni nečinil, poňavadž jest ztratil tak libú, milú, dobrú a šlechetnú chot a milého přietele; že to neslušie na člověka, by tak brzo zapomenul dobrého přietele; že to činie hovada a nerozumná tvář, ale ne lidé rozumní. A k tomu vypravuje její postavu a jejie obyčeje. A potom vypra- vuje, kto komu co učiní, kterak jemu toho odlíčiti má. v. FI, PFI, ty šeredné, nelibé a k to- mu mrzuté Neščestie! Bychť již uměl tě klnúti, bych již uměl tobě láti, bych tě již uměl haněti, již bych lál a vše činil, aniž bych tebe déle ctil. Pfi, pfi, a viece než pfi, a bóhdajt' se huoře nežli zle dálo! A nemohlot' by se tak zle a tak protivně dieti, vieceť bych horšieho přál. Velíš mi mlčeti a o svú radost mi mluviti nedáš, jenž jie jsem zhola zbyl, ztratil i uplně pozbyl, a pravíš, žes' ty mne i každého člověka na světě mocno a žes' mne i každého tak mocno, jako pán služebníka svého. Ach, hanebné Neščestie, jsem-liť pod tvú mocí a tobě pod- dán, tohoť uplně neviem, než vždyť sem tebú zbyl svého všeho dobrého, všeho utěšenie, svého všeho veselé. 41
VII. Teď žalobník odpoviedá k Neščestí a pravie, že by to nebylo ani podobno, by své choti neželel a sobě žalosti pro ni nečinil, poňavadž jest ztratil tak libú, milú, dobrú a šlechetnú chot a milého přietele; že to neslušie na člověka, by tak brzo zapomenul dobrého přietele; že to činie hovada a nerozumná tvář, ale ne lidé rozumní. A k tomu vypravuje její postavu a jejie obyčeje. A potom vypra- vuje, kto komu co učiní, kterak jemu toho odlíčiti má. v. FI, PFI, ty šeredné, nelibé a k to- mu mrzuté Neščestie! Bychť již uměl tě klnúti, bych již uměl tobě láti, bych tě již uměl haněti, již bych lál a vše činil, aniž bych tebe déle ctil. Pfi, pfi, a viece než pfi, a bóhdajt' se huoře nežli zle dálo! A nemohlot' by se tak zle a tak protivně dieti, vieceť bych horšieho přál. Velíš mi mlčeti a o svú radost mi mluviti nedáš, jenž jie jsem zhola zbyl, ztratil i uplně pozbyl, a pravíš, žes' ty mne i každého člověka na světě mocno a žes' mne i každého tak mocno, jako pán služebníka svého. Ach, hanebné Neščestie, jsem-liť pod tvú mocí a tobě pod- dán, tohoť uplně neviem, než vždyť sem tebú zbyl svého všeho dobrého, všeho utěšenie, svého všeho veselé. 41
Strana 42
By jie pak přezděl, jakžkoli chceš, neřku Pernikářka, vždyť tebe já s pokojem nenechám. A velíš mi k tomu mlčeti, posmievaje se jie, i řiekáš jie Pernikářka. Zda ji móžeš darovati čím, že jie příjmie přezdieváš? Ale dostis' ji již darovalo, žes' o nie vše dobré pravilo; než nicť sobě toho tak velmi nepočítám za dar, nebs' vše pravdu pravilo. A snads' to učiniti musilo božím zjed- náním. Ale, hanebné, zlé, nečisté Neščestie a mrzuté Neščestie, pověz mi, a tohoť žádám od tebe, poněvadž pravíš, žes' mne i každého člověka mocno, zdali se Bo- hem činíš nebo čím jiným? Jestliže se Bohem činíš, odejmiž tehdy ode mne smrtedlnost, ať věčně ne- umierám, než vždy jsa živ; nebeř mi, což mi dáti ne- móžeš! Pakli Bohem nejsi, proč se tak zpupně a tak vysoce vydáváš, že snad mníš, by to bylo, jímž nejsi, buď to pak, žeť sem podlé obecného běhu tobě poddán? A zdalis' pak tak ukrutné a nelítostivé ke všemu stvo- ření, že slitovánie žádného při sobě nemáš, a zvlášče k tomu, ješto sobě srdečnú a vlastní vnitřní a tajnú žalost činí a tu má ji bez přestánie mieti, snad i bez snadu muší, dokud svět světem jest? Nevieš ty, mrzuté, šeredné Neščestie, žeť praví Phaho mudřec: „Kdy kto jest mocen koho nižšieho sebe a v téj moci jest jemu ukruten a jemu které nátisky činí, jest ten podoben k tomu zprávci a k tomu poručníku, ješto jemu jest sirotek poručen, an jej zahubí neb jej umrtví mečem svým.“ Nečiníš ty, jako činí lev, ještoť jest tvář němá; tenť má to přirozenie na sobě, cožkoli přemóž mocí svú, toho nechá. Ty toho nečiníš; jižs' mě mocně pře- mohlo, ješče mne s pokojem nenecháš, ješče mně o nie mluviti nedáš. Ach, hanebné Neščestie, že se nestydíš toho dobrého mudrce Seneky, ještoť praví tobě i kaž- dému a řka: „Nižšieho sebe, totíž také poddaného, ne- máš s pýchú pod se podtisknúti; nevieš, načto bě sa- 42
By jie pak přezděl, jakžkoli chceš, neřku Pernikářka, vždyť tebe já s pokojem nenechám. A velíš mi k tomu mlčeti, posmievaje se jie, i řiekáš jie Pernikářka. Zda ji móžeš darovati čím, že jie příjmie přezdieváš? Ale dostis' ji již darovalo, žes' o nie vše dobré pravilo; než nicť sobě toho tak velmi nepočítám za dar, nebs' vše pravdu pravilo. A snads' to učiniti musilo božím zjed- náním. Ale, hanebné, zlé, nečisté Neščestie a mrzuté Neščestie, pověz mi, a tohoť žádám od tebe, poněvadž pravíš, žes' mne i každého člověka mocno, zdali se Bo- hem činíš nebo čím jiným? Jestliže se Bohem činíš, odejmiž tehdy ode mne smrtedlnost, ať věčně ne- umierám, než vždy jsa živ; nebeř mi, což mi dáti ne- móžeš! Pakli Bohem nejsi, proč se tak zpupně a tak vysoce vydáváš, že snad mníš, by to bylo, jímž nejsi, buď to pak, žeť sem podlé obecného běhu tobě poddán? A zdalis' pak tak ukrutné a nelítostivé ke všemu stvo- ření, že slitovánie žádného při sobě nemáš, a zvlášče k tomu, ješto sobě srdečnú a vlastní vnitřní a tajnú žalost činí a tu má ji bez přestánie mieti, snad i bez snadu muší, dokud svět světem jest? Nevieš ty, mrzuté, šeredné Neščestie, žeť praví Phaho mudřec: „Kdy kto jest mocen koho nižšieho sebe a v téj moci jest jemu ukruten a jemu které nátisky činí, jest ten podoben k tomu zprávci a k tomu poručníku, ješto jemu jest sirotek poručen, an jej zahubí neb jej umrtví mečem svým.“ Nečiníš ty, jako činí lev, ještoť jest tvář němá; tenť má to přirozenie na sobě, cožkoli přemóž mocí svú, toho nechá. Ty toho nečiníš; jižs' mě mocně pře- mohlo, ješče mne s pokojem nenecháš, ješče mně o nie mluviti nedáš. Ach, hanebné Neščestie, že se nestydíš toho dobrého mudrce Seneky, ještoť praví tobě i kaž- dému a řka: „Nižšieho sebe, totíž také poddaného, ne- máš s pýchú pod se podtisknúti; nevieš, načto bě sa- 42
Strana 43
mému přijde.“ Nečiníš ty, jako činil Alexander Veliký, ješto pravil a řka: „Ze všie své moci a z svého panstvie neviem ničs svobodnějšieho k svému vládaní anižto co dražšieho k své libosti, nežli těch, jenž jich mocen sem nad nimi maje moc, i v milost svú je přivinu.“ O témž se čte: Když byl boj získal, přišli k němu jeho vladaři praviece, že mají mnoho vězňóv, ale vše služebníkóv; odpověděl jest a řka: „Propusťte je a pusťte je svo- bodny; nechci býti pánem nad nesvobodnými anižto chci býti pán chudých a zavázaných k rozličným pra- cém, než chci býti pánem nad pány a nad svobodnými, ješto nejsú žádnými jinými službami zavázáni nežli jedno vazbú a panstvím mým.“ Ach, hanebné, mrzuté Neščestie! Znátit jest, co jsi anebo kterakýchs' vášní; neslušieť to na toho, kto koho jest mocen. Ba, by ty mělo pohana, ještoť jest téměř miesto psa na světě, nerozumný takým věcem, neřku pak člověka takéhožto dobrého, přétele v svém domu, a tvého dobrého, co jím stálo, aneb se jemu v čem těšil, by ty bylo naň laskavé, a jestliže by tě kdy roz- hněval, že by mu byl milostiv, a jeho snad potom ztratil bez své viny, pomněl by naň, a nemohl-li by jinak, ale připomínal by jeho rád a zpomínal. Ty pak mně o mú najvelebnější a najutěšenější topičku mluviti ne- dáš a jí nedáš asa zpomínati míle, a já nemám v svém srdci milejšie kratochvíle, milejšieho utěšenie, než ji míle ve všem dobrém připomínati a z té milosti, jenž sem k nie jměl, nemám oč mysliti, než ať bych tobě o to tak přimlúval, aby ty seznati mohlo, žes' zle, ha- nebně a nešlechetně nade mnú učinilo. A snad s' ty neslýchalo, coť jest komu oč píle, že rád o to mluví a rád o tom slyší i rád také o tom rozprávie, i druhdy zdaleka namietá, aby jedno o tom řeč byla. Leč ty mne tak mocno budeš, jakožto jest byl někdy tyran a 43
mému přijde.“ Nečiníš ty, jako činil Alexander Veliký, ješto pravil a řka: „Ze všie své moci a z svého panstvie neviem ničs svobodnějšieho k svému vládaní anižto co dražšieho k své libosti, nežli těch, jenž jich mocen sem nad nimi maje moc, i v milost svú je přivinu.“ O témž se čte: Když byl boj získal, přišli k němu jeho vladaři praviece, že mají mnoho vězňóv, ale vše služebníkóv; odpověděl jest a řka: „Propusťte je a pusťte je svo- bodny; nechci býti pánem nad nesvobodnými anižto chci býti pán chudých a zavázaných k rozličným pra- cém, než chci býti pánem nad pány a nad svobodnými, ješto nejsú žádnými jinými službami zavázáni nežli jedno vazbú a panstvím mým.“ Ach, hanebné, mrzuté Neščestie! Znátit jest, co jsi anebo kterakýchs' vášní; neslušieť to na toho, kto koho jest mocen. Ba, by ty mělo pohana, ještoť jest téměř miesto psa na světě, nerozumný takým věcem, neřku pak člověka takéhožto dobrého, přétele v svém domu, a tvého dobrého, co jím stálo, aneb se jemu v čem těšil, by ty bylo naň laskavé, a jestliže by tě kdy roz- hněval, že by mu byl milostiv, a jeho snad potom ztratil bez své viny, pomněl by naň, a nemohl-li by jinak, ale připomínal by jeho rád a zpomínal. Ty pak mně o mú najvelebnější a najutěšenější topičku mluviti ne- dáš a jí nedáš asa zpomínati míle, a já nemám v svém srdci milejšie kratochvíle, milejšieho utěšenie, než ji míle ve všem dobrém připomínati a z té milosti, jenž sem k nie jměl, nemám oč mysliti, než ať bych tobě o to tak přimlúval, aby ty seznati mohlo, žes' zle, ha- nebně a nešlechetně nade mnú učinilo. A snad s' ty neslýchalo, coť jest komu oč píle, že rád o to mluví a rád o tom slyší i rád také o tom rozprávie, i druhdy zdaleka namietá, aby jedno o tom řeč byla. Leč ty mne tak mocno budeš, jakožto jest byl někdy tyran a 43
Strana 44
ukrutník mocen mudrce onoho, o němž Veliký Valerius praví a řka, že byl jeden jménem Anaxarka, že, když nechtěl, aby o něm mluvil, kázal jemu jazyk vyřezati. Ale mudřec uslyšav to, nedada jemu téj pochvaly, sám sobě jazyk svój v svých ustech ukúsl a vyplinul jej tomu tyranu na tvář a řka jemu: „Nebude úd mój těla mého tvé zlé vuole poslušen.“ Leč ty mně též učiníš a k tomu mě mocí přinutíš, takť se utajiti muši, jehož mi se nezdá. Jinak ty ani žádný mne neodhrozí, bych o to nemluvil, bych proto měl kuoži ztrhánu mieti, ocas ztratiti, psí hněv i tvój k tomu věčně mieti. Ej, zlé Neščestie, netoliko já, ale lehčejší by se z toho rozhněval. Odjals' mi to, k němuž sem svú plnú naději měl všeho svého dobrého; nadál sem se to obdržeti, oč sem stál vší silú, jakož sem prvé o milosti praviti uměl, zklamán sem, zrazen sem, a žádným, než tebú, viery sem k sobě zbyl; i naděje mi zahynula, milost mě již od sebe odstrčila, již sem zahynul. Ej, hanebné Neščestie, zda ty nevieš, že pro veliké škody bývají velicí zámutkové a po veliké škodě bývá veliký smutsk a po veliké ztrátě bývá veliká žalost? A což sem já kdy, jakž sem živ, kdy větčieho ztratil a na čem sem kdy větší škodu vzal, oč sem kdy tak škodlivě zašel jakožto nynie, zbyv téj všie útěchy, jenž netoliko mě podlé zevnitřnieho utěšenie živila, ale i vnitř dušičku mú u mém těle častokrát svým odtušením zachovala? Ej, ej, Neščestie, ej, ty hanebné Neščestie, netolik, ale škodlivé a mrzuté Neščestie! Ne člověcky ani lidsky bych já to učinil anižto křesťansky, než hovadsky a po- hansky, takúžto šlechtu, takúžto libolíčku, takúžto holubičku, takúžto domácí hrdličku tak neznámě, tak netbánlivě, tak zapomenutě, tak ohýrale z mysli pustiti, tu, ješto ty, Neščestie, jí samo nevýmluvné chvály vy- dati nemóžeš a o nie se chvály neumieš vydati, o nie 44
ukrutník mocen mudrce onoho, o němž Veliký Valerius praví a řka, že byl jeden jménem Anaxarka, že, když nechtěl, aby o něm mluvil, kázal jemu jazyk vyřezati. Ale mudřec uslyšav to, nedada jemu téj pochvaly, sám sobě jazyk svój v svých ustech ukúsl a vyplinul jej tomu tyranu na tvář a řka jemu: „Nebude úd mój těla mého tvé zlé vuole poslušen.“ Leč ty mně též učiníš a k tomu mě mocí přinutíš, takť se utajiti muši, jehož mi se nezdá. Jinak ty ani žádný mne neodhrozí, bych o to nemluvil, bych proto měl kuoži ztrhánu mieti, ocas ztratiti, psí hněv i tvój k tomu věčně mieti. Ej, zlé Neščestie, netoliko já, ale lehčejší by se z toho rozhněval. Odjals' mi to, k němuž sem svú plnú naději měl všeho svého dobrého; nadál sem se to obdržeti, oč sem stál vší silú, jakož sem prvé o milosti praviti uměl, zklamán sem, zrazen sem, a žádným, než tebú, viery sem k sobě zbyl; i naděje mi zahynula, milost mě již od sebe odstrčila, již sem zahynul. Ej, hanebné Neščestie, zda ty nevieš, že pro veliké škody bývají velicí zámutkové a po veliké škodě bývá veliký smutsk a po veliké ztrátě bývá veliká žalost? A což sem já kdy, jakž sem živ, kdy větčieho ztratil a na čem sem kdy větší škodu vzal, oč sem kdy tak škodlivě zašel jakožto nynie, zbyv téj všie útěchy, jenž netoliko mě podlé zevnitřnieho utěšenie živila, ale i vnitř dušičku mú u mém těle častokrát svým odtušením zachovala? Ej, ej, Neščestie, ej, ty hanebné Neščestie, netolik, ale škodlivé a mrzuté Neščestie! Ne člověcky ani lidsky bych já to učinil anižto křesťansky, než hovadsky a po- hansky, takúžto šlechtu, takúžto libolíčku, takúžto holubičku, takúžto domácí hrdličku tak neznámě, tak netbánlivě, tak zapomenutě, tak ohýrale z mysli pustiti, tu, ješto ty, Neščestie, jí samo nevýmluvné chvály vy- dati nemóžeš a o nie se chvály neumieš vydati, o nie 44
Strana 45
mnoho a téměř vše dobré o nie pravě, a již zpět jdeš, že mi velíš mlčeti a o nie mi mluviti nedáš. Radíš-li mi to, tehdy mi zle radíš. Slyš, cot k tomu praví Seneka mudřec: „Spieše tomu slušie přezřieti a odpustiti vinu jeho, ješto z horlivosti koho s světa shladil, nežli tomu, ješto komu s dobrým rozmyslem zle radí a k zlému koho vede.“ A co ty mi huoře raditi móžeš a čím mě ke zlému viece navésti móžeš, než abych své zmilitké nepykal, abych jie zapomanul? Avšak o nie vždy vše dobré jsi pravilo. Zda ty mne tiem dále popúzéš, a chtě mi žalost obnoviti, jí často zpomínaje? Neb snad mne tiem pokúšieš, co já k tomu diem? Haha, hanebné Ne- ščestie a zlé, sámť já ji znám bez tebe, a věru znám. Netbaj toho, hanebné Neščestie, žet' jest byla topička, nict jest to jejie cti neškodilo; netbaj, žet jest kamna přebierala, pro tot jest jie čest míla byla, po cti stála, vše dobré jie mílo bylo. Známť ji uplně, známť ji zacelo, známť ji já i bez tebe. A netoliko podlé tvé řeči a podlé tvé chvály a podlé tvé výmluvnosti ji znám, ale takt ji znám, že neřku, bychť pro tě nechal mluvení aneb o nie nechtěl mluviti, ale do méj smrti chci jie pykati, do mého skončenie jie chci pykati, do mého poslednieho dne pro ni chci truchliti a jí zpomínati. Ty samo ani žádný to staviti nemóž kromě Pána Boha samého. Zda si ty to nikdy neslýchalo, žeť praví mudřec Theofrastus, že pravá přiezen nenie smrtedlná ani kdy zahynúti má? Téžť opět praví a řka: „Člověk, jsa na světě bez věr- ného přietele, jest jako právě tělo umrlé bez duše.“ Zdali mníš, žeť sem jie neměl za věrného přietele, pro- tože sem se v tom nedal mnohým znáti ani jie v tom chtěl obhlásiti? Slyš, Neščestie! Pravieť múdří lidé řkúce tak: „S přátely se seznajíce dlúho s nimi přebývati máme, ale nemnoho s nimi v marnostech rozmlúvati." Zdat' tě to bolí, šeredné Neščestie, žet viem, žes' mi 45
mnoho a téměř vše dobré o nie pravě, a již zpět jdeš, že mi velíš mlčeti a o nie mi mluviti nedáš. Radíš-li mi to, tehdy mi zle radíš. Slyš, cot k tomu praví Seneka mudřec: „Spieše tomu slušie přezřieti a odpustiti vinu jeho, ješto z horlivosti koho s světa shladil, nežli tomu, ješto komu s dobrým rozmyslem zle radí a k zlému koho vede.“ A co ty mi huoře raditi móžeš a čím mě ke zlému viece navésti móžeš, než abych své zmilitké nepykal, abych jie zapomanul? Avšak o nie vždy vše dobré jsi pravilo. Zda ty mne tiem dále popúzéš, a chtě mi žalost obnoviti, jí často zpomínaje? Neb snad mne tiem pokúšieš, co já k tomu diem? Haha, hanebné Ne- ščestie a zlé, sámť já ji znám bez tebe, a věru znám. Netbaj toho, hanebné Neščestie, žet' jest byla topička, nict jest to jejie cti neškodilo; netbaj, žet jest kamna přebierala, pro tot jest jie čest míla byla, po cti stála, vše dobré jie mílo bylo. Známť ji uplně, známť ji zacelo, známť ji já i bez tebe. A netoliko podlé tvé řeči a podlé tvé chvály a podlé tvé výmluvnosti ji znám, ale takt ji znám, že neřku, bychť pro tě nechal mluvení aneb o nie nechtěl mluviti, ale do méj smrti chci jie pykati, do mého skončenie jie chci pykati, do mého poslednieho dne pro ni chci truchliti a jí zpomínati. Ty samo ani žádný to staviti nemóž kromě Pána Boha samého. Zda si ty to nikdy neslýchalo, žeť praví mudřec Theofrastus, že pravá přiezen nenie smrtedlná ani kdy zahynúti má? Téžť opět praví a řka: „Člověk, jsa na světě bez věr- ného přietele, jest jako právě tělo umrlé bez duše.“ Zdali mníš, žeť sem jie neměl za věrného přietele, pro- tože sem se v tom nedal mnohým znáti ani jie v tom chtěl obhlásiti? Slyš, Neščestie! Pravieť múdří lidé řkúce tak: „S přátely se seznajíce dlúho s nimi přebývati máme, ale nemnoho s nimi v marnostech rozmlúvati." Zdat' tě to bolí, šeredné Neščestie, žet viem, žes' mi 45
Strana 46
křivdu učinilo? Hanebné Neščestie, rozumiemt tomu dobře, divť by žádný nebyl, bychť pro ni sobě života ukrátil, a ty na to hledíš, nebo to učinil bez tebe — žeť by se tebe vždy doneslo, žes' mě k tomu připra- vilo — a sobě též učinil jako onen pohan Platius, o němž také Veliký Valerius praví, že, když on slyšal, ano chot jemu umřela, teskností pravú a žalostí velikú, sedě mezi svými přátely, nožem svým sobě u prsi dal a sám se žalostí chtěl zahubiti. Ale nebylo jemu to dopuščeno v ty časy, by se zahubil. Však potom dálež dálež túhy jeho podšedše a on se roztíkav a rozváživ sobě na mysli milost tu, ješto ji k nie měl vždy, se sám zabil a zahubil. Též také syn Katenóv slyšav, že chot jemu unesena a preč vzata, z velikého smutka, ješto pro ni měl, a z té žalosti srdečné nemoha dojíti, čím by se zahubil, ni nože ni meče ni jiné věci, jímž by sobě smrt učinil, živého uhlé sobě v hrdlo toliko nasul, až i skonal. Též mnoho jiných, jakožto Pyram sobě učinil sám svým vlastním mečem smrt pro Thisbu, chot svú, o nichž ty, hanebné Neščestie, dobře samo lépe nežli já vieš. Ty, Neščestie, mluvíš jako ten, jemuž ničím píle nenie, jedno lidským zámutkem a lidským zlým. Dobro tobě řéci mně: „Mlč, Tkadlečku!“ Ale mně jest zle a nesnadno mlčeti, ano srdce mé vždy lká, nesnadno veselu býti, a já jedno o smrti myslím, by ta brzo při- spěla pro tu převelikú žalost, pro tu nepřevýmluvnú tesknost. A zdali oč tesknosti mieti nenie? Radost má všechna zhynula, posmievanie lidské mě mútí, klam a světské utrhánie mě tak hrubě obklíčilo, že sobě pokoje nemám. Snadno tobě řéci: „Tkadlečku, nestój o to a nech sebe a netbaj toho, čehož mieti nemóžeš!“ Ale mně jest nesnadno nestáti o to, bez něhožto sobě pomoci ne- mohu ani sobě sám sem živ ani volen bez toho, čehož ty mně bráníš. Onať jest ved byla mé vše utěšenie, méj 46
křivdu učinilo? Hanebné Neščestie, rozumiemt tomu dobře, divť by žádný nebyl, bychť pro ni sobě života ukrátil, a ty na to hledíš, nebo to učinil bez tebe — žeť by se tebe vždy doneslo, žes' mě k tomu připra- vilo — a sobě též učinil jako onen pohan Platius, o němž také Veliký Valerius praví, že, když on slyšal, ano chot jemu umřela, teskností pravú a žalostí velikú, sedě mezi svými přátely, nožem svým sobě u prsi dal a sám se žalostí chtěl zahubiti. Ale nebylo jemu to dopuščeno v ty časy, by se zahubil. Však potom dálež dálež túhy jeho podšedše a on se roztíkav a rozváživ sobě na mysli milost tu, ješto ji k nie měl vždy, se sám zabil a zahubil. Též také syn Katenóv slyšav, že chot jemu unesena a preč vzata, z velikého smutka, ješto pro ni měl, a z té žalosti srdečné nemoha dojíti, čím by se zahubil, ni nože ni meče ni jiné věci, jímž by sobě smrt učinil, živého uhlé sobě v hrdlo toliko nasul, až i skonal. Též mnoho jiných, jakožto Pyram sobě učinil sám svým vlastním mečem smrt pro Thisbu, chot svú, o nichž ty, hanebné Neščestie, dobře samo lépe nežli já vieš. Ty, Neščestie, mluvíš jako ten, jemuž ničím píle nenie, jedno lidským zámutkem a lidským zlým. Dobro tobě řéci mně: „Mlč, Tkadlečku!“ Ale mně jest zle a nesnadno mlčeti, ano srdce mé vždy lká, nesnadno veselu býti, a já jedno o smrti myslím, by ta brzo při- spěla pro tu převelikú žalost, pro tu nepřevýmluvnú tesknost. A zdali oč tesknosti mieti nenie? Radost má všechna zhynula, posmievanie lidské mě mútí, klam a světské utrhánie mě tak hrubě obklíčilo, že sobě pokoje nemám. Snadno tobě řéci: „Tkadlečku, nestój o to a nech sebe a netbaj toho, čehož mieti nemóžeš!“ Ale mně jest nesnadno nestáti o to, bez něhožto sobě pomoci ne- mohu ani sobě sám sem živ ani volen bez toho, čehož ty mně bráníš. Onať jest ved byla mé vše utěšenie, méj 46
Strana 47
všie myslivosti kratochvíl. Onať jest byla ten mój so- kolík, ten mój výborný ptáček, o němž netoliko v České zemi, ale v několiko zemí bylo nadhlas a zjevně slý- cháno, jímžto sem vše uhonil, nač sem jím vrhl, jímžto jsem uplně jist byl vším, očt se jest on pokusil. Ale již jest vzhóru se zdvihl, jižt se jest rozejhrál, jižt jest se dal převábiti, jižť mu jest jinde pevně zaléceno, jižt jest pováben jinému, jižť jej má jiný v své moci! A co bych mnoho tobě, hanebné Neščestie, viece pra- vil? Hodno toho nejsi, bychť o nie tobě pravil. Neb ne- toliko, cožt' sem již pravil, ale ješče slyš, cot' poviem; tot poviem ne proto, bychť tobě to pravil, ale aby vě- dělo, kterakť sem ji měl na svéj mysli. Onať jest byla ta, o niež já netoliko sám vždy rozprávěji, ale mnohé panny i panie, jenž sú s ní v obyčeji byly, i podnes jí vším dobrým po vše časy zpomínají. Onat jest téj své šlechtě naddosti učinila, svój řád na vše strany po- čestně vedla, svému rodu dobře cti rozmnožila. Ej, dobrá, ej, šlechetná, ej, přešlechtilá dievka, ctná žena! Toť jest ta dobře — a viece než dobře! — na paměti měla, kdežkoli jest to slyšala, převýborné, tajemné, za- pečetěné v svém srdci onono slovo, ješto je Šalomún praví řka: „Lepšie jest jméno dobré a počestné nežli mnohé bohatstvie aneb nežli poklad aneb kamenie drahé a masti vuonné.“ Ej, hanebné Neščestie, nevieš ty toho, že jest byla bohata na své cti? Nazbyt jest měla obyčejóv dobrých a ctných i ctností jiných; krásnat jest, pěknat jest, ochotnat jest nade všecky své družice a tovařišky, zrostu pořádného, řeči libé, vzezřenie milého, obyčejóv dobrých, kroku rychlého, chodu zpanilého, veselých a ochotných přímluv, lad- ného promluvenie. Bycht pak o nie mnoho mluvil neb pravil, k tomut' sem nedostatečen, hoden jie chváliti nejsem aniž vypraviti uměji jejie šlechetnosti. Téměř 47
všie myslivosti kratochvíl. Onať jest byla ten mój so- kolík, ten mój výborný ptáček, o němž netoliko v České zemi, ale v několiko zemí bylo nadhlas a zjevně slý- cháno, jímžto sem vše uhonil, nač sem jím vrhl, jímžto jsem uplně jist byl vším, očt se jest on pokusil. Ale již jest vzhóru se zdvihl, jižt se jest rozejhrál, jižt jest se dal převábiti, jižť mu jest jinde pevně zaléceno, jižt jest pováben jinému, jižť jej má jiný v své moci! A co bych mnoho tobě, hanebné Neščestie, viece pra- vil? Hodno toho nejsi, bychť o nie tobě pravil. Neb ne- toliko, cožt' sem již pravil, ale ješče slyš, cot' poviem; tot poviem ne proto, bychť tobě to pravil, ale aby vě- dělo, kterakť sem ji měl na svéj mysli. Onať jest byla ta, o niež já netoliko sám vždy rozprávěji, ale mnohé panny i panie, jenž sú s ní v obyčeji byly, i podnes jí vším dobrým po vše časy zpomínají. Onat jest téj své šlechtě naddosti učinila, svój řád na vše strany po- čestně vedla, svému rodu dobře cti rozmnožila. Ej, dobrá, ej, šlechetná, ej, přešlechtilá dievka, ctná žena! Toť jest ta dobře — a viece než dobře! — na paměti měla, kdežkoli jest to slyšala, převýborné, tajemné, za- pečetěné v svém srdci onono slovo, ješto je Šalomún praví řka: „Lepšie jest jméno dobré a počestné nežli mnohé bohatstvie aneb nežli poklad aneb kamenie drahé a masti vuonné.“ Ej, hanebné Neščestie, nevieš ty toho, že jest byla bohata na své cti? Nazbyt jest měla obyčejóv dobrých a ctných i ctností jiných; krásnat jest, pěknat jest, ochotnat jest nade všecky své družice a tovařišky, zrostu pořádného, řeči libé, vzezřenie milého, obyčejóv dobrých, kroku rychlého, chodu zpanilého, veselých a ochotných přímluv, lad- ného promluvenie. Bycht pak o nie mnoho mluvil neb pravil, k tomut' sem nedostatečen, hoden jie chváliti nejsem aniž vypraviti uměji jejie šlechetnosti. Téměř 47
Strana 48
budu mlčeti, neb ty všechny ctnosti, jimiž ona jest obdařena, netolik od přirozenie, ale od samého Boha ščedře jsú jie a milostivě dány. Přeščastný svět, jenž na něm kdy jest takéžto přešlechtilé božie stvořenie! Ktož ji zná, nerad se pro ni s světem rozlúčí. Tebe, Neščestie, pro takéžto nevýmluvné božie stvořenie, jenžs' mě jeho zbavilo, měl bych na tě křičeti hrdlem hlasitým, léhaje a vstávaje, o tobě zvláštnie piesně mrzuté a nelibé skládati i je všady prozpěvovati. Na mú vieru, Neščestie, byť v tobě byla která libost, byť v tobě bylo které slitovánie, byť při tobě bylo které želenie, měloť by se mne sželiti a mně ty samo pykati takéžto náramné ukrutnosti a velikého násilé, ještos' na mně, na ubohém Tkadlečku, učinilo. Avšak jest psáno: „Kto komu co žalostného učiní, má jemu to odčiniti paterú věcí.“ Z těch patero věcí tys' mi se ješče v žádné neukázalo, byť toho žel bylo. Prvnie věc jest, že kto komu kterú nechut učiní, ten má proti němu toho zase želeti. Ale ty, hanebné Ne- ščestie, netoliko by ty toho želelo, žes' nade mnú zle učinilo, ale ješče vždy pravíš, žes' dobře učinilo. Druhá věc býti má, že se vinen dáti má a vinen býti. Ty se, Neščestie, znáš, ale jako posmievanie. Třetie věc jest, aby tomu, komuž se nechut stala, prosbú se odestalo; ty toho ješče poně nemieníš učiniti. Čtvrtá věc jest a býti má, aby tu nechut nahradil tomu, komuž se jest stala od toho, jenž komu nechut učinil. Tohot já od tebe nečiji. Pátá věc jest, aby se toho potom choval a va- roval takýmž zámutkem a túž nechutí hněvati toho, jemuž jest to učinil, a jemu se potom neprotivil. Toho všeho od tebe nemám aniž čakám. Než ač by již co snad chtělo nade mnú dobrého a dobře učiniti, nemó- žeš pro svú zlost, pro svú zapeklitú biedu a pro svú zúfalú vuoli, pro nižto já však nenechám své najmi- 48
budu mlčeti, neb ty všechny ctnosti, jimiž ona jest obdařena, netolik od přirozenie, ale od samého Boha ščedře jsú jie a milostivě dány. Přeščastný svět, jenž na něm kdy jest takéžto přešlechtilé božie stvořenie! Ktož ji zná, nerad se pro ni s světem rozlúčí. Tebe, Neščestie, pro takéžto nevýmluvné božie stvořenie, jenžs' mě jeho zbavilo, měl bych na tě křičeti hrdlem hlasitým, léhaje a vstávaje, o tobě zvláštnie piesně mrzuté a nelibé skládati i je všady prozpěvovati. Na mú vieru, Neščestie, byť v tobě byla která libost, byť v tobě bylo které slitovánie, byť při tobě bylo které želenie, měloť by se mne sželiti a mně ty samo pykati takéžto náramné ukrutnosti a velikého násilé, ještos' na mně, na ubohém Tkadlečku, učinilo. Avšak jest psáno: „Kto komu co žalostného učiní, má jemu to odčiniti paterú věcí.“ Z těch patero věcí tys' mi se ješče v žádné neukázalo, byť toho žel bylo. Prvnie věc jest, že kto komu kterú nechut učiní, ten má proti němu toho zase želeti. Ale ty, hanebné Ne- ščestie, netoliko by ty toho želelo, žes' nade mnú zle učinilo, ale ješče vždy pravíš, žes' dobře učinilo. Druhá věc býti má, že se vinen dáti má a vinen býti. Ty se, Neščestie, znáš, ale jako posmievanie. Třetie věc jest, aby tomu, komuž se nechut stala, prosbú se odestalo; ty toho ješče poně nemieníš učiniti. Čtvrtá věc jest a býti má, aby tu nechut nahradil tomu, komuž se jest stala od toho, jenž komu nechut učinil. Tohot já od tebe nečiji. Pátá věc jest, aby se toho potom choval a va- roval takýmž zámutkem a túž nechutí hněvati toho, jemuž jest to učinil, a jemu se potom neprotivil. Toho všeho od tebe nemám aniž čakám. Než ač by již co snad chtělo nade mnú dobrého a dobře učiniti, nemó- žeš pro svú zlost, pro svú zapeklitú biedu a pro svú zúfalú vuoli, pro nižto já však nenechám své najmi- 48
Strana 49
lejšie libolíčky pykati a na tě po vše časy všady volati a křičeti násilím. Jehožto mně buď na pomoc Buoh sám se vší svú říší nebeskú, zemskú i pekelnú, dnes i vždy na tě křičeti, na tě volati: „Ach, běda!“, i to vše, což na zemi jest, což na nebi jest. Pfuj, ach pfuj a nastojte na tě vždy bez konce! * 49
lejšie libolíčky pykati a na tě po vše časy všady volati a křičeti násilím. Jehožto mně buď na pomoc Buoh sám se vší svú říší nebeskú, zemskú i pekelnú, dnes i vždy na tě křičeti, na tě volati: „Ach, běda!“, i to vše, což na zemi jest, což na nebi jest. Pfuj, ach pfuj a nastojte na tě vždy bez konce! * 49
Strana 50
Strana 51
VIII. Teď Neščestie opět mluví k žalobní- kovi a jemu to vykládá, že, by všichni lidé, jenž sú byli od počátka světa na zemi až do siež chvíle, byli bez Neščes- tie, že by již pravým pychem a pravým násilím jeden druhého jedl; a netoliko, ale že by jim již svět dávno byl sšél a úzek. A k tomu lakomství a k pýše při- rovnává k tomu Evu, první ženu, ktera- kými hřiechy byla podjata. v XŠECHNA nebeská věčná radost, ta jest otdána bez končenie dobrým lidem po jich smrti; všechna bieda a žalost pekelnie propasti, tat jest přisú- zena na věky zlým lidem. Ale všechny věci zemské na světě stvořené, jenž světa požívají, jsú nám jakožto k dědičství dány. V nebi jest dán pokoj a odplata po zaslúžení, u pekle pláč s nepokojem po vině a po prohřešenie, zde na zemi jest všemu stvoření dána ne- ústavnost od svrchnieho napravitele, a to jest nám mocně do konce poručil a proto, abychom všecky zemské věci svým řádem přesazovali onde i onde, i z onoho i z onoho miesta, a jim miesta ustavičného nikdiež nedali. Proč to nám a žádnému jinému jest poručeno, to ten sám vie, jenž nás k tomu jest vydal, nevědomoť jest to nám. Pravít Aristoteleš v svých prvních knihách Meta- 51
VIII. Teď Neščestie opět mluví k žalobní- kovi a jemu to vykládá, že, by všichni lidé, jenž sú byli od počátka světa na zemi až do siež chvíle, byli bez Neščes- tie, že by již pravým pychem a pravým násilím jeden druhého jedl; a netoliko, ale že by jim již svět dávno byl sšél a úzek. A k tomu lakomství a k pýše při- rovnává k tomu Evu, první ženu, ktera- kými hřiechy byla podjata. v XŠECHNA nebeská věčná radost, ta jest otdána bez končenie dobrým lidem po jich smrti; všechna bieda a žalost pekelnie propasti, tat jest přisú- zena na věky zlým lidem. Ale všechny věci zemské na světě stvořené, jenž světa požívají, jsú nám jakožto k dědičství dány. V nebi jest dán pokoj a odplata po zaslúžení, u pekle pláč s nepokojem po vině a po prohřešenie, zde na zemi jest všemu stvoření dána ne- ústavnost od svrchnieho napravitele, a to jest nám mocně do konce poručil a proto, abychom všecky zemské věci svým řádem přesazovali onde i onde, i z onoho i z onoho miesta, a jim miesta ustavičného nikdiež nedali. Proč to nám a žádnému jinému jest poručeno, to ten sám vie, jenž nás k tomu jest vydal, nevědomoť jest to nám. Pravít Aristoteleš v svých prvních knihách Meta- 51
Strana 52
fyziky: „Vuole božie nenie věděna"; a jindeť praví: „To, což k věčnosti slušie, to konečného věděnie nemá dosti.“ My sme věčné a my konce svého nevieme, ty pak nadto. Protož toť sú súdové boží, nech jich a nás ostav při tom, čímž sme vydáni. Než ty, ješto s námi o to hrubě zacházieš a vždy řeči své umenšiti ani uskrovniti nechceš, ty vezmi to před se a znamenaj a pilně znamenaj a rafijí svého rozumu na svém smyslu a v svém srdci dobře a hluboko pevně a znamenitě na- piš a tak, aby toho nezapomínal, než, kdyžt se kde udá, pobyti tu, kdež by co takového o nás slýchal. Bychom my od počátka světa aneb od počátka prv- nieho člověka, jenž z hlíny byl slepen, až do sie chvíle nebyli svú moc ukázali a lidi jako zahradník ščepy ty přesazovali a druhé z kořen nevyplenili v jich stavě, však by již jeden druhého jedl, jeden na druhém byl by jezdil, kto by s koho síly viece jměl, neboť by se žádný druhého nebyl bál, nebť by žádný o pokoře a o nízkém stavě nebyl věděl aniž by byl uměl seznati, co dobrého, co jest zlého, co prostředek mezi jich oběma; žádný by byl nedělal, žádný by druhému pohodlé žádného nečinil, žádný by pod druhého byl neslušal. Ti všichni by byli chtěli pány býti; vše, což by koli bylo na světě, což by sobě kto byl dosáhl, co by sobě kto byl zjednal kterakožkoli, mnělť by byl člověk, by to věčně jeho bylo a že by on toho nikoli zbýti ani kterak potratiti mohl. Ryby všecky rozličného a dáv- ného přirozenie v hlubokosti mořské i v jiných širokých, dalekých a valných vodách, tyť by byly již nestatčily, všechna zvěř, malá lesná i veliká, divoká i nedivoká, tať by již byla zahynula, ptačstvo, jenž u vysokosti větrné pod oblaky přebývá, toť by bylo již sešlo. Všichni lidé by byli chtěli pansky a bez řádu sobě k vuoli a k libosti bydliti a živi býti. Vešken svět 52
fyziky: „Vuole božie nenie věděna"; a jindeť praví: „To, což k věčnosti slušie, to konečného věděnie nemá dosti.“ My sme věčné a my konce svého nevieme, ty pak nadto. Protož toť sú súdové boží, nech jich a nás ostav při tom, čímž sme vydáni. Než ty, ješto s námi o to hrubě zacházieš a vždy řeči své umenšiti ani uskrovniti nechceš, ty vezmi to před se a znamenaj a pilně znamenaj a rafijí svého rozumu na svém smyslu a v svém srdci dobře a hluboko pevně a znamenitě na- piš a tak, aby toho nezapomínal, než, kdyžt se kde udá, pobyti tu, kdež by co takového o nás slýchal. Bychom my od počátka světa aneb od počátka prv- nieho člověka, jenž z hlíny byl slepen, až do sie chvíle nebyli svú moc ukázali a lidi jako zahradník ščepy ty přesazovali a druhé z kořen nevyplenili v jich stavě, však by již jeden druhého jedl, jeden na druhém byl by jezdil, kto by s koho síly viece jměl, neboť by se žádný druhého nebyl bál, nebť by žádný o pokoře a o nízkém stavě nebyl věděl aniž by byl uměl seznati, co dobrého, co jest zlého, co prostředek mezi jich oběma; žádný by byl nedělal, žádný by druhému pohodlé žádného nečinil, žádný by pod druhého byl neslušal. Ti všichni by byli chtěli pány býti; vše, což by koli bylo na světě, což by sobě kto byl dosáhl, co by sobě kto byl zjednal kterakožkoli, mnělť by byl člověk, by to věčně jeho bylo a že by on toho nikoli zbýti ani kterak potratiti mohl. Ryby všecky rozličného a dáv- ného přirozenie v hlubokosti mořské i v jiných širokých, dalekých a valných vodách, tyť by byly již nestatčily, všechna zvěř, malá lesná i veliká, divoká i nedivoká, tať by již byla zahynula, ptačstvo, jenž u vysokosti větrné pod oblaky přebývá, toť by bylo již sešlo. Všichni lidé by byli chtěli pansky a bez řádu sobě k vuoli a k libosti bydliti a živi býti. Vešken svět 52
Strana 53
takýmž během a takýmž nepořádem byl by již úzek pro lidské zpupnosti, pro lidské hrdosti, pro lidské bujné mysli, pro lidské zlé a nečisté lakomstvie, ano i sic druhým lidem svět mál, úzek, krátek a neprostran. Dobřeť nám jest poručeno slovo toho mudrce, jemuž jmě Sokrates, abychom je skutkem dovedli, jenž praví tak: „Toho všeho, což komu Ščestie přivede anebo zjedná, to Spravedlivost opraviti má; a nač pak Spra- vedlivost by hrubě siehnúti chtěla, tohoť pak zřiezenie a skrovnost nedopustí.“ Hleď, Tkadlečku, cožt se to znamenává! By to již býti mělo po tvéj vuoli, že by- chom tě již byli ostavili podlé tvé vuole s tvú tú jistú, jakož pravíš, žeť jest toho Ščestie přálo, ale Spravedli- vost, tať by tobě v tom překážela, majíc za to a praviec to, že by to býti nemělo, by ty, jsa člověk Bohem stvo- řený, mnohým dobrým smyslem obdařen, i chtěl se zavésti sám pro takéhožto stvořeného člověka, jenž od téhož Boha stvořen jako ty, nic od většieho, by ty se zavésti chtěl pro takéhožto minutého člověka, jenž z téj hlíny, jakož i ty, jest z ničehož stvořen, by ty se chtěl tak dalece zapomenúti pro takéhožto člověka, z jehožto pokolenie vešken svět jest od počátka světa až do skonánie světa pro hřiech u pokání. Slyš, jakž to mieníme, pilně poslúchaj! Tak jakož vaše prvnie matka Eva lakomstvím a pychem vešken svět zavedla a k tomu nevěrú a neposlušenstviem, takť by tíž čtyřie hřiechové byli mezi lidmi až do skon- čenie světa. Nebť jest matka vaše prvnie shřešila čtyřmi hřiechy najznamenitějšími v snědku toho jablka, o němž ty sám vieš. Neb první hřiech učinila lakomstvím, že jedla to, což jie bylo zapovědieno. Druhý hřiech uči- nila neposlušenstvie, neb mimo přikázanie božie. Třetí hřiech: pýchú shřešila, že v tom libost měla slyševši, že má býti jako bohové, vědúc zlé a dobré; v tom se 53
takýmž během a takýmž nepořádem byl by již úzek pro lidské zpupnosti, pro lidské hrdosti, pro lidské bujné mysli, pro lidské zlé a nečisté lakomstvie, ano i sic druhým lidem svět mál, úzek, krátek a neprostran. Dobřeť nám jest poručeno slovo toho mudrce, jemuž jmě Sokrates, abychom je skutkem dovedli, jenž praví tak: „Toho všeho, což komu Ščestie přivede anebo zjedná, to Spravedlivost opraviti má; a nač pak Spra- vedlivost by hrubě siehnúti chtěla, tohoť pak zřiezenie a skrovnost nedopustí.“ Hleď, Tkadlečku, cožt se to znamenává! By to již býti mělo po tvéj vuoli, že by- chom tě již byli ostavili podlé tvé vuole s tvú tú jistú, jakož pravíš, žeť jest toho Ščestie přálo, ale Spravedli- vost, tať by tobě v tom překážela, majíc za to a praviec to, že by to býti nemělo, by ty, jsa člověk Bohem stvo- řený, mnohým dobrým smyslem obdařen, i chtěl se zavésti sám pro takéhožto stvořeného člověka, jenž od téhož Boha stvořen jako ty, nic od většieho, by ty se zavésti chtěl pro takéhožto minutého člověka, jenž z téj hlíny, jakož i ty, jest z ničehož stvořen, by ty se chtěl tak dalece zapomenúti pro takéhožto člověka, z jehožto pokolenie vešken svět jest od počátka světa až do skonánie světa pro hřiech u pokání. Slyš, jakž to mieníme, pilně poslúchaj! Tak jakož vaše prvnie matka Eva lakomstvím a pychem vešken svět zavedla a k tomu nevěrú a neposlušenstviem, takť by tíž čtyřie hřiechové byli mezi lidmi až do skon- čenie světa. Nebť jest matka vaše prvnie shřešila čtyřmi hřiechy najznamenitějšími v snědku toho jablka, o němž ty sám vieš. Neb první hřiech učinila lakomstvím, že jedla to, což jie bylo zapovědieno. Druhý hřiech uči- nila neposlušenstvie, neb mimo přikázanie božie. Třetí hřiech: pýchú shřešila, že v tom libost měla slyševši, že má býti jako bohové, vědúc zlé a dobré; v tom se 53
Strana 54
mienila povýšiti nad řád ten, v němžto ji byl Buoh ustavil. Čtvrtým hřiechem shřešila nevěrú, neb ne- věřila řeči božie, jenž jie řekl: „Kterúžkoli hodinu ovoce toto jiesti budete, smrtí umřete“; v tom jemu věřiti nechtěla, ale pochybivši v tom i věřila dáblu hadu, což jie řekl. Hleď podlé toho, což se jie zdálo, by toho štěstím byla dosáhla, že mněla, by věděti zlé a dobré mohla; za ščestie sobě to měla, pro něžto i Boha odstúpila. Ale Spravedlivost, rozsúdivši to podlé pravého rozeznánie, ortel vyřekla, ať by pro ty čtyři hřiechy, jimiž se sama zavedla, smrtí umřela. Ale po- něvadž Spravedlivost chtěla hrubě před se vésti řád svój bez milosti, upadla jest v tu skrovnost a zřiezenie, nechtiec toho dopustiti, by člověk z hlúposti své věda, kdy proti Spravedlivosti zajíti, a neuměje se jie z netbá- nie vystřieci, i chtěla námi, Neščestím, člověka každého vystřieci; a jakož chtěla, tak se stalo. Hleď, Tkadlečku! By to již jinak nebylo zjednáno od téj chvíle, jakž Eva, matka vaše prvnie, shřešila, rozličnými zásadami a mnohým odvozením, jenž námi častokrát člověk rozličný od rozličných skutkuov, jenž by proti jeho Stvořiteli byli, odveden byl, vešken svět by byl již uplně těmi hřiechy svázán. Bylť by jeden druhého neposlušen; tošť neřád. Byl by každý lakom- stvím chtěl všeho dosiehnúti; tot zlé. Bylť by jeden na druhého vždy se vznosil; toť pýcha. Bylť by jeden druhému nevěřil, by kto nad ním byl; toť nevděčnost. Bylť by člověk se pótek žádných nebál; toť zúfalstvie. Nebť by nebyl věděl, odkad má přijíti, nebť by byl nevěděl, co dobře a co zle; tožť hlúpost. O chudobě by praviti neuměl, neb by vždy byl v rozkoši; tožť obžerstvie. Se sám by neznal aneb by mněl, by Bohem byl; tožt zatvrdilost. Budúcích časóv by netbal; tožt zúfalstvie. Nebť by mu pýcha rozeznánie nedala, 54
mienila povýšiti nad řád ten, v němžto ji byl Buoh ustavil. Čtvrtým hřiechem shřešila nevěrú, neb ne- věřila řeči božie, jenž jie řekl: „Kterúžkoli hodinu ovoce toto jiesti budete, smrtí umřete“; v tom jemu věřiti nechtěla, ale pochybivši v tom i věřila dáblu hadu, což jie řekl. Hleď podlé toho, což se jie zdálo, by toho štěstím byla dosáhla, že mněla, by věděti zlé a dobré mohla; za ščestie sobě to měla, pro něžto i Boha odstúpila. Ale Spravedlivost, rozsúdivši to podlé pravého rozeznánie, ortel vyřekla, ať by pro ty čtyři hřiechy, jimiž se sama zavedla, smrtí umřela. Ale po- něvadž Spravedlivost chtěla hrubě před se vésti řád svój bez milosti, upadla jest v tu skrovnost a zřiezenie, nechtiec toho dopustiti, by člověk z hlúposti své věda, kdy proti Spravedlivosti zajíti, a neuměje se jie z netbá- nie vystřieci, i chtěla námi, Neščestím, člověka každého vystřieci; a jakož chtěla, tak se stalo. Hleď, Tkadlečku! By to již jinak nebylo zjednáno od téj chvíle, jakž Eva, matka vaše prvnie, shřešila, rozličnými zásadami a mnohým odvozením, jenž námi častokrát člověk rozličný od rozličných skutkuov, jenž by proti jeho Stvořiteli byli, odveden byl, vešken svět by byl již uplně těmi hřiechy svázán. Bylť by jeden druhého neposlušen; tošť neřád. Byl by každý lakom- stvím chtěl všeho dosiehnúti; tot zlé. Bylť by jeden na druhého vždy se vznosil; toť pýcha. Bylť by jeden druhému nevěřil, by kto nad ním byl; toť nevděčnost. Bylť by člověk se pótek žádných nebál; toť zúfalstvie. Nebť by nebyl věděl, odkad má přijíti, nebť by byl nevěděl, co dobře a co zle; tožť hlúpost. O chudobě by praviti neuměl, neb by vždy byl v rozkoši; tožť obžerstvie. Se sám by neznal aneb by mněl, by Bohem byl; tožt zatvrdilost. Budúcích časóv by netbal; tožt zúfalstvie. Nebť by mu pýcha rozeznánie nedala, 54
Strana 55
žádnému by vhod nebyl; tožť nerozum. Žádnému by se nezachoval; tožt obmeškánie. Boha by snad neznal; tožt hovadnost. Znamenaj ješče i podnes, žet jsú mnozí na světě, ješto ješče žádných pótek nemají od nás až do sie chvíle. Onit již uplně za to mají, že jim toho Buoh nemóže vzieti to, cožt mají anebo oč stojie, anebo co komu který nátisk učinie, by jich nebyl kto z toho káže; a o našem úřadu nic nechtie věděti aniž o našie moci aniž nás chtie znáti ani na ny se tázati. Tit činie jako Alexander Veliký: vida jednú moc svú velikú, jenž ji měl na světě, kázal sobě oběti s modlitbami učiniti, jakož činili lidé bohóm svým, maje za to, aby bohem byl. Znamenav to jeden služebník jeho, řekl jemu: „Byť bohové tě sobě v rovenstvie mieti chtěli, těť by k světským pracém nebyli vydali. Zda mníš, by toho zbýti nemohl, k čemus' zavolán? A zdali nevieš, častokrát vietr veliký duom zvrátí a dřevo, jenž hlu- boko v zemi stojí, častokrát z kořen vyvrátí?“ Hleď, Tkadlečku! Tit činie jako nedvěd úfaje v svú sílu, ná- tisky malým jiným zvěřátkóm čině, jako činil Alex- ander, a tent jest mněl, byť byl bohem. Též i podnes jsú jiných mnoho nerozumných a nesmyslných a zpup- ných, jenž v téj nerozumnosti, v téj nesmyslnosti, v téj zpupnosti nás znáti nechtie, nás poznati netbají aniž nás se v čem strachují. Ale těm všem my učiníme, jako činí řezník praseti: rozchovaje prase a to dobře rozpasa na najvýše i dá jemu v hlavu; mnohým sme to učinili. Hleď a poslúchaj! Tut' se pak nad těmi skoná slovo ono a viděnie svatého, jenž je jest viděl, o němž píše Jan v Apokalypsi řka: „Viděl sem hvězdy padati s nebes až na zemi“, totížto lidi mocné, silné, velikých ctí, velikého řádu z své cti, z svého duostojen- stvie spadnúti, tak i na sboží jako na cti, tak i na zdraví 55
žádnému by vhod nebyl; tožť nerozum. Žádnému by se nezachoval; tožt obmeškánie. Boha by snad neznal; tožt hovadnost. Znamenaj ješče i podnes, žet jsú mnozí na světě, ješto ješče žádných pótek nemají od nás až do sie chvíle. Onit již uplně za to mají, že jim toho Buoh nemóže vzieti to, cožt mají anebo oč stojie, anebo co komu který nátisk učinie, by jich nebyl kto z toho káže; a o našem úřadu nic nechtie věděti aniž o našie moci aniž nás chtie znáti ani na ny se tázati. Tit činie jako Alexander Veliký: vida jednú moc svú velikú, jenž ji měl na světě, kázal sobě oběti s modlitbami učiniti, jakož činili lidé bohóm svým, maje za to, aby bohem byl. Znamenav to jeden služebník jeho, řekl jemu: „Byť bohové tě sobě v rovenstvie mieti chtěli, těť by k světským pracém nebyli vydali. Zda mníš, by toho zbýti nemohl, k čemus' zavolán? A zdali nevieš, častokrát vietr veliký duom zvrátí a dřevo, jenž hlu- boko v zemi stojí, častokrát z kořen vyvrátí?“ Hleď, Tkadlečku! Tit činie jako nedvěd úfaje v svú sílu, ná- tisky malým jiným zvěřátkóm čině, jako činil Alex- ander, a tent jest mněl, byť byl bohem. Též i podnes jsú jiných mnoho nerozumných a nesmyslných a zpup- ných, jenž v téj nerozumnosti, v téj nesmyslnosti, v téj zpupnosti nás znáti nechtie, nás poznati netbají aniž nás se v čem strachují. Ale těm všem my učiníme, jako činí řezník praseti: rozchovaje prase a to dobře rozpasa na najvýše i dá jemu v hlavu; mnohým sme to učinili. Hleď a poslúchaj! Tut' se pak nad těmi skoná slovo ono a viděnie svatého, jenž je jest viděl, o němž píše Jan v Apokalypsi řka: „Viděl sem hvězdy padati s nebes až na zemi“, totížto lidi mocné, silné, velikých ctí, velikého řádu z své cti, z svého duostojen- stvie spadnúti, tak i na sboží jako na cti, tak i na zdraví 55
Strana 56
jako na nemoci, tak i na životě jako na smrti ještě vždy; a to pravíme, že sme dobře učinili. A zdali sme my nad kým zle učinili, prav nám to; však to vieme, když si čítal v knihách Aristotelešových, že praví v prvních knihách O rodu všech věcí; i praví, že jedné věci vzničenie jest druhé věci snitie neb zahynutie. A zda ty nevieš toho, ješto vešken svět vie, že to, což sú lidé před několiko tisíc let naspořili a nachovali a na- hromazdili, že sú to vše jiným lidem po sobě ostavili, ještoť sú nynie živi, avšak jsú sami od toho zemřeli? A to, což vy nynie shromazdíte, toho také s sebú ne- pobéřete, také někomu ostavíte, a tak že vždy jeden jest živ druhým. A netoliko jedno po smrti, ale často- krát za zdravého života pobéřem jednomu i dáme dru- hému, ne vždy však jemu to pobéřem, aby bez toho vždy byl, než častokrát jemu to na čas otejmem a časem dopúštiemy se jemu k témuž vrátiti; a druhému to jednú otejmúce, viec se jemu k témuž navrátiti nedáme. Ba ved, bylo-lit jest líbo, drahý Tkadlečku, žeť sme byli zjednali, že tvá utěšená někoho se byla pro tě zba- vila, budiž také neprotivno, že jest tebe odsedla a jiného má. Slyš Šalomúna v Příslovích, coť praví: „K dědič- stvu, k kterémuž kto chvátá a na počátku pospiechá, naposledy a na skonání nemievá požehnánie.“ A zdalit se to neskonalo na onom bohatci, jenž chvátaje k svéj vuoli bydliti i neměl proto požehnánie? A zdali také se tobě nestalo, pro niž nynie přimlúváš? Onoho, ještoť jest prvé odsedla pro tě, toť jsme my, Neščestie, k ža- losti jemu byli zjednali, žet jsme jemu jeho radost zru- šili, a tomuto, ješto jemu jest nynie dána ta tvá utěšená, toť sme my dopustili a tobě to zrušili. A proč sme my to učinili, jestliže nás viece popúzeti budeš, poviemeť, ač neradi, ne pro se tolik, jakožto pro tě pro samého a pro 56
jako na nemoci, tak i na životě jako na smrti ještě vždy; a to pravíme, že sme dobře učinili. A zdali sme my nad kým zle učinili, prav nám to; však to vieme, když si čítal v knihách Aristotelešových, že praví v prvních knihách O rodu všech věcí; i praví, že jedné věci vzničenie jest druhé věci snitie neb zahynutie. A zda ty nevieš toho, ješto vešken svět vie, že to, což sú lidé před několiko tisíc let naspořili a nachovali a na- hromazdili, že sú to vše jiným lidem po sobě ostavili, ještoť sú nynie živi, avšak jsú sami od toho zemřeli? A to, což vy nynie shromazdíte, toho také s sebú ne- pobéřete, také někomu ostavíte, a tak že vždy jeden jest živ druhým. A netoliko jedno po smrti, ale často- krát za zdravého života pobéřem jednomu i dáme dru- hému, ne vždy však jemu to pobéřem, aby bez toho vždy byl, než častokrát jemu to na čas otejmem a časem dopúštiemy se jemu k témuž vrátiti; a druhému to jednú otejmúce, viec se jemu k témuž navrátiti nedáme. Ba ved, bylo-lit jest líbo, drahý Tkadlečku, žeť sme byli zjednali, že tvá utěšená někoho se byla pro tě zba- vila, budiž také neprotivno, že jest tebe odsedla a jiného má. Slyš Šalomúna v Příslovích, coť praví: „K dědič- stvu, k kterémuž kto chvátá a na počátku pospiechá, naposledy a na skonání nemievá požehnánie.“ A zdalit se to neskonalo na onom bohatci, jenž chvátaje k svéj vuoli bydliti i neměl proto požehnánie? A zdali také se tobě nestalo, pro niž nynie přimlúváš? Onoho, ještoť jest prvé odsedla pro tě, toť jsme my, Neščestie, k ža- losti jemu byli zjednali, žet jsme jemu jeho radost zru- šili, a tomuto, ješto jemu jest nynie dána ta tvá utěšená, toť sme my dopustili a tobě to zrušili. A proč sme my to učinili, jestliže nás viece popúzeti budeš, poviemeť, ač neradi, ne pro se tolik, jakožto pro tě pro samého a pro 56
Strana 57
tvú nerozumnost, ještos' jí daleko sám proti sobě zašel a pozblúdil. Hleď, jakýt nám jest dvorný úřad poručen! Aristo- tileš, ten jest uplně a dobře řekl: „Jedné věci vzničenie jest druhé věci snitie aneb zkaženie“; ano to bývá, že nikdy nenie, by která věc, kterážkoli jest, sejde, by někdy pro něco nebyla aneb k některé věci dobra. A jindeť praví Aristotileš v svých jiných knihách, že Ščestie, to vždy běží před se na dvú nohú, a Neščestie na jedné; avšak Neščestie tolik uběhne na jedné noze, jako Ščestie na dvú nohú. A vždy, kadyž Ščestie běží, tu vždy bliz bývá od něho Neščestie. A dále pravie, že kdežkoli co dobrého Ščestie zjedná, tu hned Neščestie to zruší a zkazí. Nedarmoť jest poostavil u příslovie pohan onen Sokrates, jenž řekl: „Ščestie, jenž člověk je mievá, toť jest vždy z protivností vysazeno“. Vídal-lis' to kdy a kde, že kdežkoli jest veliké Ščestie, že potom bývá veliké Neščestie a veliké protivenstvie, a opět my, Neščestie, když odstúpíme, žeť opět Ščestie zase miesto nás vládne a protivnost odstúpí? Proč ty nám pak tak hrubě přimlúváš? Zda ty na to činíš, jakožto činí ten strážný, ješto lva chová pod svú stráží a pod svú hrózú? Kdyžť se lev rozhněvá, tehdy on psa tepe, a pes aby skřeče i upokojil lva. Též ty snad nám proto přimlúváš a nás proto hanieš, netoliko pro to, cožt sme nad tebú učinili, by toho tak náramně želel, ale snad proto, aby se lev bál, totížto Smrt aby se tebe lekala, když by byl toho čas, totížto až by Smrt chtěla vzieti snad tvú utě- šenú, že by jie chtěl tak přimlúvati jako nám. Tak málo, jako jie budeš moci odolati a odhněvati a odsieci, tak málo ty nás našeho úřadu proti sobě a proti každému živému zbaviti móžeš. Oč ty pak jedno mluvíš, a my sme s tebú milost znamenitú učinili? Z těch všech daróv, ješto je máš od Boha k lidem i k svému, rozumu svého 57
tvú nerozumnost, ještos' jí daleko sám proti sobě zašel a pozblúdil. Hleď, jakýt nám jest dvorný úřad poručen! Aristo- tileš, ten jest uplně a dobře řekl: „Jedné věci vzničenie jest druhé věci snitie aneb zkaženie“; ano to bývá, že nikdy nenie, by která věc, kterážkoli jest, sejde, by někdy pro něco nebyla aneb k některé věci dobra. A jindeť praví Aristotileš v svých jiných knihách, že Ščestie, to vždy běží před se na dvú nohú, a Neščestie na jedné; avšak Neščestie tolik uběhne na jedné noze, jako Ščestie na dvú nohú. A vždy, kadyž Ščestie běží, tu vždy bliz bývá od něho Neščestie. A dále pravie, že kdežkoli co dobrého Ščestie zjedná, tu hned Neščestie to zruší a zkazí. Nedarmoť jest poostavil u příslovie pohan onen Sokrates, jenž řekl: „Ščestie, jenž člověk je mievá, toť jest vždy z protivností vysazeno“. Vídal-lis' to kdy a kde, že kdežkoli jest veliké Ščestie, že potom bývá veliké Neščestie a veliké protivenstvie, a opět my, Neščestie, když odstúpíme, žeť opět Ščestie zase miesto nás vládne a protivnost odstúpí? Proč ty nám pak tak hrubě přimlúváš? Zda ty na to činíš, jakožto činí ten strážný, ješto lva chová pod svú stráží a pod svú hrózú? Kdyžť se lev rozhněvá, tehdy on psa tepe, a pes aby skřeče i upokojil lva. Též ty snad nám proto přimlúváš a nás proto hanieš, netoliko pro to, cožt sme nad tebú učinili, by toho tak náramně želel, ale snad proto, aby se lev bál, totížto Smrt aby se tebe lekala, když by byl toho čas, totížto až by Smrt chtěla vzieti snad tvú utě- šenú, že by jie chtěl tak přimlúvati jako nám. Tak málo, jako jie budeš moci odolati a odhněvati a odsieci, tak málo ty nás našeho úřadu proti sobě a proti každému živému zbaviti móžeš. Oč ty pak jedno mluvíš, a my sme s tebú milost znamenitú učinili? Z těch všech daróv, ješto je máš od Boha k lidem i k svému, rozumu svého 57
Strana 58
včas požívati a smyslem svým netočiti máš, jakožs' o tom čítal v Polykratovi, dlúho nás na všech kusiech prázden budeš bývati. Nedaj na sobě shledati slovo ono- ho mudrce Plato, ješto jest pověděl a řka: „Krmě zlých a nesmyslných lidí jest jich svá zlá vuole“; neb jako ryba u vodě bývá svázána a uvázána udicí, že sobě pomoci nemóže, tak člověk, požívaje své zlé vuole, jest svázán a obklíčen tú zlú vuolí, že sebe volen ani mocen býti nemóž. Nech své zlé vuole, totížto svého zlého úmysla, ještos' sobě umyslil. Neb tvéj téj choti, ještoť sme tě jie zbavili, a téj tvé jisté, téj najíti móžeš, ale hleděti budeš na to, kdy my druhými ne o ty jisté jich utěšené, ale o jich všecku čest světskú jimi trhnem a jimi pevně z jich úmyslóv hnem, takže jim se zase pro jich hlúpost k jich stavu a k jich úmyslóm do jich smrti navrátiti se nedáme. Pravít mudřec Boecius o těch tak: „Ščestie ty, ještoť zklamati chce, mievát s nimi veselé a přívětivé hostajenstvie, a když s nimi na najvýše u přiezen zajde, tehdy jich nechá a jich ostane.“ A Polykratus mudřec praví rozumně a řka: „Ščestie světské činí právě těm svým, jako činí macecha pastorkóm“; když s nimi v naj- vyšší přiezen vzejde a oni se jím ubezpečie, tehdy je od sebe ukrutně odstrčí; a jakož se bylo vesele a přieznivě ukázalo, tak se potom hrubě, hněvivě se vším protiven- stvím zase postaví, a jakož sprvu pastvilo strdí a medem všeho kochánie, tak potom je horcem a pelynkem a je- dem zřemě krmí; a jakož jim zjednalo bylo, že jsúc v světské cti všady vzácni byli, všady vidieni býti žádali, tak také potom proti těm všeckny jiné protivnosti zbu- řuje a jim najevo vyníti brání. Nech sebe, Tkadlečku, radať jest naše věrná; přemoz svój sprostný a dětinský úmysl a přelom svú zlú vuoli, ještos' ji sobě umyslil! Tak praví Plato, ten mudřec: „Poněvadž vóle a chtěnie člověčie jest svobodno, tehdyť' 58
včas požívati a smyslem svým netočiti máš, jakožs' o tom čítal v Polykratovi, dlúho nás na všech kusiech prázden budeš bývati. Nedaj na sobě shledati slovo ono- ho mudrce Plato, ješto jest pověděl a řka: „Krmě zlých a nesmyslných lidí jest jich svá zlá vuole“; neb jako ryba u vodě bývá svázána a uvázána udicí, že sobě pomoci nemóže, tak člověk, požívaje své zlé vuole, jest svázán a obklíčen tú zlú vuolí, že sebe volen ani mocen býti nemóž. Nech své zlé vuole, totížto svého zlého úmysla, ještos' sobě umyslil. Neb tvéj téj choti, ještoť sme tě jie zbavili, a téj tvé jisté, téj najíti móžeš, ale hleděti budeš na to, kdy my druhými ne o ty jisté jich utěšené, ale o jich všecku čest světskú jimi trhnem a jimi pevně z jich úmyslóv hnem, takže jim se zase pro jich hlúpost k jich stavu a k jich úmyslóm do jich smrti navrátiti se nedáme. Pravít mudřec Boecius o těch tak: „Ščestie ty, ještoť zklamati chce, mievát s nimi veselé a přívětivé hostajenstvie, a když s nimi na najvýše u přiezen zajde, tehdy jich nechá a jich ostane.“ A Polykratus mudřec praví rozumně a řka: „Ščestie světské činí právě těm svým, jako činí macecha pastorkóm“; když s nimi v naj- vyšší přiezen vzejde a oni se jím ubezpečie, tehdy je od sebe ukrutně odstrčí; a jakož se bylo vesele a přieznivě ukázalo, tak se potom hrubě, hněvivě se vším protiven- stvím zase postaví, a jakož sprvu pastvilo strdí a medem všeho kochánie, tak potom je horcem a pelynkem a je- dem zřemě krmí; a jakož jim zjednalo bylo, že jsúc v světské cti všady vzácni byli, všady vidieni býti žádali, tak také potom proti těm všeckny jiné protivnosti zbu- řuje a jim najevo vyníti brání. Nech sebe, Tkadlečku, radať jest naše věrná; přemoz svój sprostný a dětinský úmysl a přelom svú zlú vuoli, ještos' ji sobě umyslil! Tak praví Plato, ten mudřec: „Poněvadž vóle a chtěnie člověčie jest svobodno, tehdyť' 58
Strana 59
jest člověčie vítěžstvie najvětší a najpevnějšie. Nech sebe a vezmi sobě také na pomoc onoho mudrce slovo, ještoť praví: „Hlúpý jest to člověk a nerozumný, ješto minuté věci a sešlé pyče a oplakává.“ A Seneka tak praví: „Ničs na světě na lidech nenie tak nemúdrého a tak nepříležito jakožto co cizieho, to chváliti, a řka, že to na žádného múdrého neslušie.“ Protož nechval tolik a mlč a drž se, ty Tkadlečku, toho, co nynie máš, ač co dobrého máš, a pust od toho, ještoť jako nic nenie, coť jest tě již minulo; radat jest to naše. A buď ty při sobě a věz, čeho pykaje a oč sobě tesknost čině. To, cožt jest tam, buď tam; což tam, pust preč, co jest preč; laciná věc tobě draha nebuď! x. 59
jest člověčie vítěžstvie najvětší a najpevnějšie. Nech sebe a vezmi sobě také na pomoc onoho mudrce slovo, ještoť praví: „Hlúpý jest to člověk a nerozumný, ješto minuté věci a sešlé pyče a oplakává.“ A Seneka tak praví: „Ničs na světě na lidech nenie tak nemúdrého a tak nepříležito jakožto co cizieho, to chváliti, a řka, že to na žádného múdrého neslušie.“ Protož nechval tolik a mlč a drž se, ty Tkadlečku, toho, co nynie máš, ač co dobrého máš, a pust od toho, ještoť jako nic nenie, coť jest tě již minulo; radat jest to naše. A buď ty při sobě a věz, čeho pykaje a oč sobě tesknost čině. To, cožt jest tam, buď tam; což tam, pust preč, co jest preč; laciná věc tobě draha nebuď! x. 59
Strana 60
Strana 61
IX. Teď žalobník řečí rozličnů se opakuje a k Neščestí mluví řečí hrubú a choti své vždy želeje a vždy Neščestí přimlů- vá a své utěšené rozličné chvály vydává i tomu, ješto ji má za svú ženu; a že ten jest darem nade všechny dary obdařen, ani jest který jiný dar na světě, jedno žena dobrá na své cti, v téj dokonalá. J, UJ, ty zlé, hanebné a mrzuté, zlé a nestydlivé Neščestie! Již to dobře vizi i slyši, žes' tak slýchalo ono slovo a onu rozprávku, ješto otec syna káže, uče jeho a řka: „Synu milý, člověka soběvolného a zapeklitého v hněvu a v zlosti mnoho spieše dobrotú a tichú řečí nežli bezděčstvím a skře- kem navedeš, a člověka rozumného chytrými a druh- dy pokornými řečmi k sobě přitiehnúti musíš.“ Též ty tak mně činíš a činiti mieníš: pěknú řečí mnoho mi rozpravuješ, vida mú horlivost, své rozprávky mi la- hodně rozpravuješ a velmi přívětivě vykládáš, chtě mě jimi jako zticha podjíti a mně tiem jako nastražiti a mě oblísati a mě tiem chtě od mé domácie hrdličky a mé libičky odvésti. Činíš i také jako lékař: když přijde k ne- mocnému, a vždy on u bolestech svých sobě stýská a se zamucuje, ledacos jemu rozprávie a dvorné věci jemu vypravuje, chtě jeho svésti s toho, aby sobě neteskl, aby 61
IX. Teď žalobník řečí rozličnů se opakuje a k Neščestí mluví řečí hrubú a choti své vždy želeje a vždy Neščestí přimlů- vá a své utěšené rozličné chvály vydává i tomu, ješto ji má za svú ženu; a že ten jest darem nade všechny dary obdařen, ani jest který jiný dar na světě, jedno žena dobrá na své cti, v téj dokonalá. J, UJ, ty zlé, hanebné a mrzuté, zlé a nestydlivé Neščestie! Již to dobře vizi i slyši, žes' tak slýchalo ono slovo a onu rozprávku, ješto otec syna káže, uče jeho a řka: „Synu milý, člověka soběvolného a zapeklitého v hněvu a v zlosti mnoho spieše dobrotú a tichú řečí nežli bezděčstvím a skře- kem navedeš, a člověka rozumného chytrými a druh- dy pokornými řečmi k sobě přitiehnúti musíš.“ Též ty tak mně činíš a činiti mieníš: pěknú řečí mnoho mi rozpravuješ, vida mú horlivost, své rozprávky mi la- hodně rozpravuješ a velmi přívětivě vykládáš, chtě mě jimi jako zticha podjíti a mně tiem jako nastražiti a mě oblísati a mě tiem chtě od mé domácie hrdličky a mé libičky odvésti. Činíš i také jako lékař: když přijde k ne- mocnému, a vždy on u bolestech svých sobě stýská a se zamucuje, ledacos jemu rozprávie a dvorné věci jemu vypravuje, chtě jeho svésti s toho, aby sobě neteskl, aby 61
Strana 62
se nemútil, aby se veselil; a častokrát nemocný u veliké bolesti, slyše o svém zdraví praviti anebo něco jiného kratochvilného, své nemoci zapomene. Taks', Neščestie, chytro; toť sem již seznal, že rozličnými řečmi zamlúváš a mě z mého úmysla odvésti chceš proto, ať bych viece nelkal na tě, abych viece na tě nekřičel, abych na tě viece nekvielil, a vždy mi v své pochlebné řeči radíš, abych od nie pustil, abych viece po nie netúžil, abych po nie viece nestál, abych sobě o ní viece netesklil. Slyš to, Neščestie! Dobře tomu rozumiem, že mě svú řečí podjieti chceš a mě se vší nevěrú mieníš, neboť sem to slýchal i sám to viem, žet praví Stacius, ten mistr: „Ze všech nepřátel ti nepřételé jsú najhorší, ješto zticha mluvie řeč sladkú a pěknú, jako by smutek měli na srdci, a jsú však jinačejšie postavy.“ Ještěť tě tak již znám a viece, nežli ty mníš; než protoť já viem, kterak tvú řeč přijieti. Ach, nemilé, ale mrzuté Neščestie! Jistě dvuoj mi zámutek tiem činíš: jenžs' mi dřieve učinilo, žes' mě mé všie útěchy zbavilo, druhý mi již teď činíš, že mi o nie ješče mluviti nedáš; ja, co tiem mieníš? Než když pak vždy slyšeti chceš, zajistéť tobě to pravím. Téžť tobě povie v svých knihách mistr Seneka, ten dobrý pohan a spravedlivý, tak řka: „Všem by nátisky rád činil, kdož nad jedniem mocí bez práva zlé učiní.“ Ach, mocný, všemohúcí Bože! Kterak sem já tak ná- ramně a převelice tvú milost rozhněval, žes' mě z své kázni a z svých rukú jinam poddal, v kázen toho ne- ješitného Neščestie! Však sem to, Hospodine milý, často slýchal od rozumných tvých úředníkóv, že hřiechu neb zlého účinku dvakrát nemstíš. Dostiť bych já měl na tvé kázni, což bych proti tvé svaté milosti shřešil; pod- dals' mě i v kázen toho zlého a mrzutého Neščestie. Buď, Hospodine milý, vuole tvá! Ty, zlé Neščestie, tys' mě již oblúpilo mého všeho zdravie, mého všeho dobrého 62
se nemútil, aby se veselil; a častokrát nemocný u veliké bolesti, slyše o svém zdraví praviti anebo něco jiného kratochvilného, své nemoci zapomene. Taks', Neščestie, chytro; toť sem již seznal, že rozličnými řečmi zamlúváš a mě z mého úmysla odvésti chceš proto, ať bych viece nelkal na tě, abych viece na tě nekřičel, abych na tě viece nekvielil, a vždy mi v své pochlebné řeči radíš, abych od nie pustil, abych viece po nie netúžil, abych po nie viece nestál, abych sobě o ní viece netesklil. Slyš to, Neščestie! Dobře tomu rozumiem, že mě svú řečí podjieti chceš a mě se vší nevěrú mieníš, neboť sem to slýchal i sám to viem, žet praví Stacius, ten mistr: „Ze všech nepřátel ti nepřételé jsú najhorší, ješto zticha mluvie řeč sladkú a pěknú, jako by smutek měli na srdci, a jsú však jinačejšie postavy.“ Ještěť tě tak již znám a viece, nežli ty mníš; než protoť já viem, kterak tvú řeč přijieti. Ach, nemilé, ale mrzuté Neščestie! Jistě dvuoj mi zámutek tiem činíš: jenžs' mi dřieve učinilo, žes' mě mé všie útěchy zbavilo, druhý mi již teď činíš, že mi o nie ješče mluviti nedáš; ja, co tiem mieníš? Než když pak vždy slyšeti chceš, zajistéť tobě to pravím. Téžť tobě povie v svých knihách mistr Seneka, ten dobrý pohan a spravedlivý, tak řka: „Všem by nátisky rád činil, kdož nad jedniem mocí bez práva zlé učiní.“ Ach, mocný, všemohúcí Bože! Kterak sem já tak ná- ramně a převelice tvú milost rozhněval, žes' mě z své kázni a z svých rukú jinam poddal, v kázen toho ne- ješitného Neščestie! Však sem to, Hospodine milý, často slýchal od rozumných tvých úředníkóv, že hřiechu neb zlého účinku dvakrát nemstíš. Dostiť bych já měl na tvé kázni, což bych proti tvé svaté milosti shřešil; pod- dals' mě i v kázen toho zlého a mrzutého Neščestie. Buď, Hospodine milý, vuole tvá! Ty, zlé Neščestie, tys' mě již oblúpilo mého všeho zdravie, mého všeho dobrého 62
Strana 63
pro pravú závist. Ach, zlé Neščestie, před časy sem všady na světě vzácen byl pravým ščestím a čtěn, ale nynie pro tvú závist zahynúti muši. Jistě, Neščestie, všech lidí protivnost, všech lidí závist mně dřieve nikdy ne- byla tak škodliva, jako mně jest nynie škodliva a pro- tivna tvá zlá závist a nenávist, ješto ji ke mně máš. A já mním i tak jest, komu lidé nepřejí, že jest znamenie, že se tomu dobře vede a že ten po jednom ščestí mievá i jedno i druhé i desáté. Ale komuž ty nepřeješ, já mám již uplně za to, že ten bez obrany z radosti v smutek upadnúti musí. A zdalis' mi toho neukázalo? A tys mě odvedlo mé všie radosti, jenž sem se jie nikdy právě ne- nasytil; vždyť sem lačen jie býval, do mé smrti bych sobě jie nebyl ohyzdil, do skonánie světa tato by mě byla neobmrzala. Tys' mě sobě vyprosilo na mém Stvo- řiteli; tys' o to stálo vší silú, aby mě smútilo, aby mě mé všie radosti zbavilo do konce. Jižs' toho vždy došlo. Buď veselo mým smutkem! Jižs' to zjednalo dřieve času, že skrze tě mne země syta bude, dřieve času suchem posvadnu, dřieve času ze mne obluda bude. Ty jsi ta zlá rez, ješto mě slepceš, ty mě zasušíš, ty mě z toho, což sem, v ničs obrátíš, ty mě v stien proměníš, ty mě na- posledy nelítostivě umrtvíš. Ach, ach, zlé Neščestie! Ach na tě, ach vždy na tě, mrzuté Neščestie! Pozdě mě již těšíš svú falešnú od- tuchú, pozdě mi vypravuješ svój úřad. Již sem já, je- dinký plod téj přešlechtilé slepice, v zárodku zastydl, ze mnet již nic nebude, podánat' jest již z toho hniezda preč ta převýborná, nezaplacená slepice, jenž mě do- siesti měla k živosti a ku počestnému kuřeti mě odcho- vati a přivésti měla ke všemu řádu světského stavu, pro něžto bych jie byl čest, chválu dal a jie do mé daleké smrti byl musil s pravú věrú, beze všie lenosti slúžiti a jejie vuoli činiti. Ej, ty všemohúcí, mocný Bože! Jakús' 63
pro pravú závist. Ach, zlé Neščestie, před časy sem všady na světě vzácen byl pravým ščestím a čtěn, ale nynie pro tvú závist zahynúti muši. Jistě, Neščestie, všech lidí protivnost, všech lidí závist mně dřieve nikdy ne- byla tak škodliva, jako mně jest nynie škodliva a pro- tivna tvá zlá závist a nenávist, ješto ji ke mně máš. A já mním i tak jest, komu lidé nepřejí, že jest znamenie, že se tomu dobře vede a že ten po jednom ščestí mievá i jedno i druhé i desáté. Ale komuž ty nepřeješ, já mám již uplně za to, že ten bez obrany z radosti v smutek upadnúti musí. A zdalis' mi toho neukázalo? A tys mě odvedlo mé všie radosti, jenž sem se jie nikdy právě ne- nasytil; vždyť sem lačen jie býval, do mé smrti bych sobě jie nebyl ohyzdil, do skonánie světa tato by mě byla neobmrzala. Tys' mě sobě vyprosilo na mém Stvo- řiteli; tys' o to stálo vší silú, aby mě smútilo, aby mě mé všie radosti zbavilo do konce. Jižs' toho vždy došlo. Buď veselo mým smutkem! Jižs' to zjednalo dřieve času, že skrze tě mne země syta bude, dřieve času suchem posvadnu, dřieve času ze mne obluda bude. Ty jsi ta zlá rez, ješto mě slepceš, ty mě zasušíš, ty mě z toho, což sem, v ničs obrátíš, ty mě v stien proměníš, ty mě na- posledy nelítostivě umrtvíš. Ach, ach, zlé Neščestie! Ach na tě, ach vždy na tě, mrzuté Neščestie! Pozdě mě již těšíš svú falešnú od- tuchú, pozdě mi vypravuješ svój úřad. Již sem já, je- dinký plod téj přešlechtilé slepice, v zárodku zastydl, ze mnet již nic nebude, podánat' jest již z toho hniezda preč ta převýborná, nezaplacená slepice, jenž mě do- siesti měla k živosti a ku počestnému kuřeti mě odcho- vati a přivésti měla ke všemu řádu světského stavu, pro něžto bych jie byl čest, chválu dal a jie do mé daleké smrti byl musil s pravú věrú, beze všie lenosti slúžiti a jejie vuoli činiti. Ej, ty všemohúcí, mocný Bože! Jakús' 63
Strana 64
mi byl radost dal a jakú sem já radost toho měl v mém mladistvém srdci, když sem ji vídal před sebú bujně, avšak počestně kráčeti svým převýborným chodem, svým spanilým zatáčením, svým znenáhlým a tichým ohlédaním na obracení, svým veselým poskočením, svý- mi všemi obyčeji sobě po všech miestech svým řádem ctně činieci. Jistě mohu já to dobře řéci i jest tak, že jsem toho nikda syt nebyl, těch jejích všech dobrých a šle- chetných obyčejóv, jenž sem je byl na nie shledal, a ne- toliko já, ale každý rozumný člověk, ktož ji znal; a ješče netoliko já sám svým sprostným rozumem a smyslem jsem ji v tom poznal, ale to vše, kdež sem koli býval při pocti počestných panen a paní, anebo kdy čítal aneb slýchal o počestných počestech, jimiž sú byly v rozlič- ných zemiech rozličné panny a panie dařeny, všeckny sem ty jisté pocti a dobré, šlechetné obyčeje jejie spol- kem na nie shledal, a najmenší kus, ješto by byl proti řádu a proti dobrému obyčeji, toho jsem na nie nikdiež neshledal ani kdy kto zvěděl, a netoliko sám neshledal, ale tak má tu postavu, žeť bych za ni slíbil, když by to býti mohlo, že tak, jakož zevnitř jest dobrých ctností a dobrých obyčejóv, že tak i na své mysli vnitř jest čisté a dobré mysli a čistého myšlenie ke všemu dobrému. Pochválena ta buď přeščastná, dobrá, pochválena buď ta přešlechetná, ctná žena, pochválena buď na věky ta nepoškvrněná svého ščastného stavu, pochválen buď vešken rod jejie, zaslúžil-li jest toho na Bohu z svého řádu takúžto šlechtu, a viece než šlechtu tu mieti. Od přirozenie sama toho mieti nemohla, sám ji Buoh k tomu zvedl. Ej, toť jest ta dobře a rozumně seznala a právě a múdře zvěděla, kde kto kteréj panně nebo panie po- čestně slúžil; 6, toť jest dobře hájila každého počestného služebníka, ješto dobré panně nebo panie ve cti a v čest- nosti slúžil; ó, toť jest ta uměla uplně seznati právě, 64
mi byl radost dal a jakú sem já radost toho měl v mém mladistvém srdci, když sem ji vídal před sebú bujně, avšak počestně kráčeti svým převýborným chodem, svým spanilým zatáčením, svým znenáhlým a tichým ohlédaním na obracení, svým veselým poskočením, svý- mi všemi obyčeji sobě po všech miestech svým řádem ctně činieci. Jistě mohu já to dobře řéci i jest tak, že jsem toho nikda syt nebyl, těch jejích všech dobrých a šle- chetných obyčejóv, jenž sem je byl na nie shledal, a ne- toliko já, ale každý rozumný člověk, ktož ji znal; a ješče netoliko já sám svým sprostným rozumem a smyslem jsem ji v tom poznal, ale to vše, kdež sem koli býval při pocti počestných panen a paní, anebo kdy čítal aneb slýchal o počestných počestech, jimiž sú byly v rozlič- ných zemiech rozličné panny a panie dařeny, všeckny sem ty jisté pocti a dobré, šlechetné obyčeje jejie spol- kem na nie shledal, a najmenší kus, ješto by byl proti řádu a proti dobrému obyčeji, toho jsem na nie nikdiež neshledal ani kdy kto zvěděl, a netoliko sám neshledal, ale tak má tu postavu, žeť bych za ni slíbil, když by to býti mohlo, že tak, jakož zevnitř jest dobrých ctností a dobrých obyčejóv, že tak i na své mysli vnitř jest čisté a dobré mysli a čistého myšlenie ke všemu dobrému. Pochválena ta buď přeščastná, dobrá, pochválena buď ta přešlechetná, ctná žena, pochválena buď na věky ta nepoškvrněná svého ščastného stavu, pochválen buď vešken rod jejie, zaslúžil-li jest toho na Bohu z svého řádu takúžto šlechtu, a viece než šlechtu tu mieti. Od přirozenie sama toho mieti nemohla, sám ji Buoh k tomu zvedl. Ej, toť jest ta dobře a rozumně seznala a právě a múdře zvěděla, kde kto kteréj panně nebo panie po- čestně slúžil; 6, toť jest dobře hájila každého počestného služebníka, ješto dobré panně nebo panie ve cti a v čest- nosti slúžil; ó, toť jest ta uměla uplně seznati právě, 64
Strana 65
který byl věrný stráže svéj choti, jejie cti; ó, toť jest ta každého takového, jakož na koho počest která slušela, ctíti uměla. Toť jest ta všem takovým počestným služeb- níkóm a frejéřóm počestně a ve všie počestnosti přieti uměla! Tat se jim neposmievala, tat jimi nekumštovala, tat jimi na kuoži nemetala. Tot jest ta dobře seznala, že ten každý jest a byl hoden každé panny a panie, jie slúžiti a jejie přiezen a lásku mieti, jsa v jejie službě počestně, buď jakéhožkoli řádu, vysokého-li nebo níz- kého, když jedno ve cti hlédal jejie cti a téj ostřiehal. A netoliko dobré panny anebo panie hoden byl, ale hoden byl by, by mu se ciesař, král klaněl; neboť jest ona dobře shlédala, že jest mnoho mužského pohlavie rozličného stavu na světě, ješto rádi mluvie se pannami a paniemi o všichnu počestnost ve všie tichosti, a na své mysli o to myslí a vší silú o to stojí, aby jie na cti utrhl, pravě, že to neškodí, když to jedno skryto bude. Toť jest věděla, že ne každý stojí i podnes o ženskú čest, tu rozmnožiti, než téj, kdež by mohl ujieti, toť by učinil. Toť jest ta věděla, že ne vše se děje pro čest panenskú aneb ženskú, co jsú lidé činili kde rytieřských věcí anebo ješto dobři slúti chtěli. Toť jest ta příklad mievala po- dobný a očitý, kdež to častokrát vídala, ano na knieže- cích dvořiech lovec honě jelen byl ho velmi pilen aniž jeho odpadnúti chtěl, ne pro jeho dobrotu ani pro kterú toliko kořist, jakožto pro čest, chtě toho mieti libost a čest, že jeho neodpadl a toho pilen byl. Hleď! tot se jest ta varovala takových světských lovcóv, ješto čest lovili a honili po nie mezi šlechetnými pannami a panie- mi, až se jie i dohonili a dohonivše se ne pro zisk cti ani pro kterú lásku počestnosti, než pro chlúbu tajných utrhačóv, před nimižto se chtěl ukázati, že jest svuodce a honec a lovec a záhubce dobrých a šlechetných panen a paní, a to jest však trubú svých ozdobných řečí pře- 65
který byl věrný stráže svéj choti, jejie cti; ó, toť jest ta každého takového, jakož na koho počest která slušela, ctíti uměla. Toť jest ta všem takovým počestným služeb- níkóm a frejéřóm počestně a ve všie počestnosti přieti uměla! Tat se jim neposmievala, tat jimi nekumštovala, tat jimi na kuoži nemetala. Tot jest ta dobře seznala, že ten každý jest a byl hoden každé panny a panie, jie slúžiti a jejie přiezen a lásku mieti, jsa v jejie službě počestně, buď jakéhožkoli řádu, vysokého-li nebo níz- kého, když jedno ve cti hlédal jejie cti a téj ostřiehal. A netoliko dobré panny anebo panie hoden byl, ale hoden byl by, by mu se ciesař, král klaněl; neboť jest ona dobře shlédala, že jest mnoho mužského pohlavie rozličného stavu na světě, ješto rádi mluvie se pannami a paniemi o všichnu počestnost ve všie tichosti, a na své mysli o to myslí a vší silú o to stojí, aby jie na cti utrhl, pravě, že to neškodí, když to jedno skryto bude. Toť jest věděla, že ne každý stojí i podnes o ženskú čest, tu rozmnožiti, než téj, kdež by mohl ujieti, toť by učinil. Toť jest ta věděla, že ne vše se děje pro čest panenskú aneb ženskú, co jsú lidé činili kde rytieřských věcí anebo ješto dobři slúti chtěli. Toť jest ta příklad mievala po- dobný a očitý, kdež to častokrát vídala, ano na knieže- cích dvořiech lovec honě jelen byl ho velmi pilen aniž jeho odpadnúti chtěl, ne pro jeho dobrotu ani pro kterú toliko kořist, jakožto pro čest, chtě toho mieti libost a čest, že jeho neodpadl a toho pilen byl. Hleď! tot se jest ta varovala takových světských lovcóv, ješto čest lovili a honili po nie mezi šlechetnými pannami a panie- mi, až se jie i dohonili a dohonivše se ne pro zisk cti ani pro kterú lásku počestnosti, než pro chlúbu tajných utrhačóv, před nimižto se chtěl ukázati, že jest svuodce a honec a lovec a záhubce dobrých a šlechetných panen a paní, a to jest však trubú svých ozdobných řečí pře- 65
Strana 66
vedl, a tak obrátil tu přešlechtilú zvěř v ochozi svých tajných chytrostí, až i v teneto své vuole vehnal a vzem hanebně zabil a kuoží velebné cti se chlubně odieval. Ó, toť jest ta vídati uměla, kteraký jest to nelítostivý, falešný a náramný, chytrý a ukrutný lovec, jenž ne z viery tolik, ale z chlúby přešlechtilému zvieřeti pokoje nedal, všechny své psy svých chytrých řečí, svých zjev- ných, očitých počestností, ale vnitř falešných, na to samorostlé beze lsti zvieře poščval, všady zastavil, až vždy svú vuoli skonal. Toť jest ta byla opatrna v rozeznání upřiemých a lsti- vých lidí. Toť jest ta byla při sobě na promluvení a na přijetí řeči. Tat jest slyšévala mnoho, myslila vhod, málo odpoviedala. Toť jest ta věděla, že čest nebo nečest bývá na jazyku, mysléc, že sobě každá panna neb paní móže řečí svú počestnú a rozváživú tak mnoho dobrého přivésti, jako zlú řečí bez rozmysla mnoho zlého. Toť jest ta byla nechvatě sobě samé mnoho dóvěřiti; věděti chtěla, ale ne mnieti, co činiti měla. Nepřijímala ta řeč snadně nejistú od člověka nepoznalého; vědělat jest to i dobře slýchala, že ne vše jest zlato, což se sklne, ne všet jest dobré, což se komu líbí. Nelibovalat jest ona řeč neznámú, nevědúci jie počátek, odkad jest, k čemut se chýlí, aneb co by se znamenávalo aneb jaký by z nie konec pojíti mohl; dobřet se jest toho a pilně prvé zeptala. Takét jest tomu srozuměla i věděla po řeči múdrých lidí, že mužská řeč stokrát ženskú tvář spieš k sobě při- tahuje a lehčejé nežli žena muže. Střehlat se jest toho, a nechtiec ukázati na sobě nemúdrosti, jako motýl, jenž uzře světlo a blesk okolo světlosti léce, sobě v tom libost čině, sem i tam léceje, až potom i v plamen upadne. Onať se jest toho střehla, ať by v blesk světlé a chytré řeči mužské a nepoznalé neupadla povolením svým, se- 66
vedl, a tak obrátil tu přešlechtilú zvěř v ochozi svých tajných chytrostí, až i v teneto své vuole vehnal a vzem hanebně zabil a kuoží velebné cti se chlubně odieval. Ó, toť jest ta vídati uměla, kteraký jest to nelítostivý, falešný a náramný, chytrý a ukrutný lovec, jenž ne z viery tolik, ale z chlúby přešlechtilému zvieřeti pokoje nedal, všechny své psy svých chytrých řečí, svých zjev- ných, očitých počestností, ale vnitř falešných, na to samorostlé beze lsti zvieře poščval, všady zastavil, až vždy svú vuoli skonal. Toť jest ta byla opatrna v rozeznání upřiemých a lsti- vých lidí. Toť jest ta byla při sobě na promluvení a na přijetí řeči. Tat jest slyšévala mnoho, myslila vhod, málo odpoviedala. Toť jest ta věděla, že čest nebo nečest bývá na jazyku, mysléc, že sobě každá panna neb paní móže řečí svú počestnú a rozváživú tak mnoho dobrého přivésti, jako zlú řečí bez rozmysla mnoho zlého. Toť jest ta byla nechvatě sobě samé mnoho dóvěřiti; věděti chtěla, ale ne mnieti, co činiti měla. Nepřijímala ta řeč snadně nejistú od člověka nepoznalého; vědělat jest to i dobře slýchala, že ne vše jest zlato, což se sklne, ne všet jest dobré, což se komu líbí. Nelibovalat jest ona řeč neznámú, nevědúci jie počátek, odkad jest, k čemut se chýlí, aneb co by se znamenávalo aneb jaký by z nie konec pojíti mohl; dobřet se jest toho a pilně prvé zeptala. Takét jest tomu srozuměla i věděla po řeči múdrých lidí, že mužská řeč stokrát ženskú tvář spieš k sobě při- tahuje a lehčejé nežli žena muže. Střehlat se jest toho, a nechtiec ukázati na sobě nemúdrosti, jako motýl, jenž uzře světlo a blesk okolo světlosti léce, sobě v tom libost čině, sem i tam léceje, až potom i v plamen upadne. Onať se jest toho střehla, ať by v blesk světlé a chytré řeči mužské a nepoznalé neupadla povolením svým, se- 66
Strana 67
znavši na sobě, že nad obecné lidi byla dařena podlé tělesného přirozenie, totížto zrostem, krású, úmluvú a jinými dary, ješto sú očitě byli na nie prostraně shle- dáni od mnoho dobrých lidí. Pomnělat jest pilně příklad ten, že múdří lidé pravovali, když jablon neb hruška ozdobná kde při cestě obecně stojí a ovoce dospělé již na sobě má, že na ni každý rád pohledí; často postoje podívá se, a druhdy podívaje se kamenem neb hrudú, někdy dřevem na ni udeří, chtě něco toho ovoce požiti, ač tam sám na to dřevo vjíti nemóž. Chovalat se jesti toho, ať by na ni žádný nemetal kamenem hněvivého slova z které hrdosti zapeklité mysli, střehlat' se toho, at’ by žádný na ni nehodil sladké a měkké, pochlebné řeči, varovala se, ať by na ni nemrskal žádným dřevem utrhavé řeči pro jejie čest a pro jejie opatrnost, jenž ji měla z těch tělesných přirozených daróv. Takť jest cele bydlila s každým, kohož svědoma uplně nebyla, jako by naň péči měla a jako by se jeho v čem lekala. A také tak s každým přieznivě jest nakládala a pěkně a múdře a rozšafně rozmlúvala, jako by s každým z mladosti dobře byla. Pomnělat jest to a pamatovala, ačt jest byla i mezi známými lidmi, žeť se jest tak měla na stráži, jako by byla mezi nepřátely, a také jsúc mezi neznámými tak jest bydlila jako s přátely, zpomínajíc v své mysli, aby jie nebyl kto v čem podtrhna řečí kterakú, ani přietel ani nepřietel. Toť jest ta dobře znala dobrého věrného člověka, toť jest ta nehrdala dobrým člověkem poznajíc jeho, a poznajíc jeho v dobrém ještě nebyla chvati hned s ním hostajně bydliti ani tak hned s ním lehce mluviti. Slýchalat jest snad i bez snadu, to řéci muši, slovo mudrce, ještoť praví řka: „Skutek bez rozmysla, brzký, častokrát zlý a smutný konec béře; účinek s rozmyslem a s vahú častokrát člověku vše dobré přivede.“ Slýchalat jest ona jistě dobře řčenie Šalomúnovo, ješto je pravil 67
znavši na sobě, že nad obecné lidi byla dařena podlé tělesného přirozenie, totížto zrostem, krású, úmluvú a jinými dary, ješto sú očitě byli na nie prostraně shle- dáni od mnoho dobrých lidí. Pomnělat jest pilně příklad ten, že múdří lidé pravovali, když jablon neb hruška ozdobná kde při cestě obecně stojí a ovoce dospělé již na sobě má, že na ni každý rád pohledí; často postoje podívá se, a druhdy podívaje se kamenem neb hrudú, někdy dřevem na ni udeří, chtě něco toho ovoce požiti, ač tam sám na to dřevo vjíti nemóž. Chovalat se jesti toho, ať by na ni žádný nemetal kamenem hněvivého slova z které hrdosti zapeklité mysli, střehlat' se toho, at’ by žádný na ni nehodil sladké a měkké, pochlebné řeči, varovala se, ať by na ni nemrskal žádným dřevem utrhavé řeči pro jejie čest a pro jejie opatrnost, jenž ji měla z těch tělesných přirozených daróv. Takť jest cele bydlila s každým, kohož svědoma uplně nebyla, jako by naň péči měla a jako by se jeho v čem lekala. A také tak s každým přieznivě jest nakládala a pěkně a múdře a rozšafně rozmlúvala, jako by s každým z mladosti dobře byla. Pomnělat jest to a pamatovala, ačt jest byla i mezi známými lidmi, žeť se jest tak měla na stráži, jako by byla mezi nepřátely, a také jsúc mezi neznámými tak jest bydlila jako s přátely, zpomínajíc v své mysli, aby jie nebyl kto v čem podtrhna řečí kterakú, ani přietel ani nepřietel. Toť jest ta dobře znala dobrého věrného člověka, toť jest ta nehrdala dobrým člověkem poznajíc jeho, a poznajíc jeho v dobrém ještě nebyla chvati hned s ním hostajně bydliti ani tak hned s ním lehce mluviti. Slýchalat jest snad i bez snadu, to řéci muši, slovo mudrce, ještoť praví řka: „Skutek bez rozmysla, brzký, častokrát zlý a smutný konec béře; účinek s rozmyslem a s vahú častokrát člověku vše dobré přivede.“ Slýchalat jest ona jistě dobře řčenie Šalomúnovo, ješto je pravil 67
Strana 68
a řka: „Ktož sobě a svéj múdrosti ve všech kusiech úfá, nemúdrýt jest to; ale kto s radú a s potazem co činí, ne- požívá toho zlým.“ Lekalat se jest ona téj příhody, jenž ji slýchala, kdežto ona krásná žena Medea, jenž jsúc pannú ješče toho krále Laomedonta, hned Jazonově, toho mládence, řeči svěřivši, jeho vuoli přidavši vóli svú, i přistúpila k jeho žádaní, k jeho slovóm hned se při- klonila, k jeho lahodné řeči hned vieru přidala, k jeho postavě neznámé a rúchem ozdobné hned se hostajně ukázala, byvši panna přemúdrá, převýborných, pro- straných dómyslóv a rozumu hlubokého; neb byla pravá mistrovaná mistryně v seznání a v běziech učenie hvěz- dářského, svrchních planétóv, vědúc i umějíc jich běh a jich přirozenie, co z nich pojíti mělo a co pod kterým planétem se dálo nebo dobré nebo zlé, však zapálením tělesné milosti a z bujnosti přirozené krve vrúcé, jenžto měla z libé a z sladké řeči od Jazona, toho mládence, téj svéj všie múdrosti, všeho múdrého učenie, všie téj při- rozené a učené chytrosti zapomenula na těch učených smysléch. Ale i na cti se byla tak daleko zapomenula, neb byvši sama s ním v takovém hostajenství, v tako- vém obyčeji, v takové lehké přiezni miesta došedši i cti k němu jest zbyla a tu ztratila. A potom otce svého, krále mocného, slovutného a bohatého, dobrovolně opus- tivši, v sirobu se a na rozličné potom protivenstvie od- dala, v neznámost dalekých a nepřátelských vlastí a v ne- jistú, minulú tělesnú milost, měvši sobě prvé v obyčeji, co svým pěti smyslóm byla převzděla, vlastnie sestry; tak když dřieve chtěla co k světu nebo mluviti nebo co učiniti, tak se hned prvé s svými sestrami tázala a po- tiežíc se teprv neb učinila neb nechala. Avšak v téj milosti vrúcie a k tomu tělesnému účinku proti mládenci tomu žádné sestry z těch pěti sestr, pěti smyslóv, ani tajně ani zjevně požívala. Na tét bylo jest shledáno 68
a řka: „Ktož sobě a svéj múdrosti ve všech kusiech úfá, nemúdrýt jest to; ale kto s radú a s potazem co činí, ne- požívá toho zlým.“ Lekalat se jest ona téj příhody, jenž ji slýchala, kdežto ona krásná žena Medea, jenž jsúc pannú ješče toho krále Laomedonta, hned Jazonově, toho mládence, řeči svěřivši, jeho vuoli přidavši vóli svú, i přistúpila k jeho žádaní, k jeho slovóm hned se při- klonila, k jeho lahodné řeči hned vieru přidala, k jeho postavě neznámé a rúchem ozdobné hned se hostajně ukázala, byvši panna přemúdrá, převýborných, pro- straných dómyslóv a rozumu hlubokého; neb byla pravá mistrovaná mistryně v seznání a v běziech učenie hvěz- dářského, svrchních planétóv, vědúc i umějíc jich běh a jich přirozenie, co z nich pojíti mělo a co pod kterým planétem se dálo nebo dobré nebo zlé, však zapálením tělesné milosti a z bujnosti přirozené krve vrúcé, jenžto měla z libé a z sladké řeči od Jazona, toho mládence, téj svéj všie múdrosti, všeho múdrého učenie, všie téj při- rozené a učené chytrosti zapomenula na těch učených smysléch. Ale i na cti se byla tak daleko zapomenula, neb byvši sama s ním v takovém hostajenství, v tako- vém obyčeji, v takové lehké přiezni miesta došedši i cti k němu jest zbyla a tu ztratila. A potom otce svého, krále mocného, slovutného a bohatého, dobrovolně opus- tivši, v sirobu se a na rozličné potom protivenstvie od- dala, v neznámost dalekých a nepřátelských vlastí a v ne- jistú, minulú tělesnú milost, měvši sobě prvé v obyčeji, co svým pěti smyslóm byla převzděla, vlastnie sestry; tak když dřieve chtěla co k světu nebo mluviti nebo co učiniti, tak se hned prvé s svými sestrami tázala a po- tiežíc se teprv neb učinila neb nechala. Avšak v téj milosti vrúcie a k tomu tělesnému účinku proti mládenci tomu žádné sestry z těch pěti sestr, pěti smyslóv, ani tajně ani zjevně požívala. Na tét bylo jest shledáno 68
Strana 69
uplně slovo onoho múdrého člověka: „Milost vše pře- máhá.“ Ó, toť se jest ta má utěšená takových všech haneb- ných pótek podobně až do sie chvíle vystřiehla a ješče z božie pomocí se jich do téj smrti vystřeže! Neučinít ona, jako ta Medea nebo jiná taková za nynějších časóv, ještoť o sobě neumějí co praviti proto, že o tom nezpie- vají nadhlas aneb že ony o sobě samy neslýchají. Ale pohřiechu nechtie oni tomu rozuměti, že súsed častokrát lépe vie, co se stane u jeho súseda, nežli ten, ješto se v jeho domu stalo; též také častokrát u druhého súseda spieše zvědie, co se stalo u kterého hospodáře, nežli hospodář sám, ješto se to v jeho domu stalo. Hleď, hanebné Neščestie, kakt jest má přemilá holu- bička, má srdečná hrdlička svú čest hájila lépe nežli která ta Medea, ješto se pro milost o málo nepokusila, ale o to o vše, což jest ke cti i k tělesenství příslušalo, o to o vše zklamati se dala i to vše, což jest zmladu dobyla a čehož kdy byla učením dosáhla, majíc plných, dobrých, neobmeškalých pět smyslóv a všie múdrosti viece nežli obecná jiná panna nebo paní v ty časy, což s ní na jejieho otce dvoře přebývaly, však na sobě mi- losti, k tomu nejisté, neznámé, dalece dala závod získati. Ale snad jest ona měla toho mládence Jazona zklamati, i zklamala se sama k sobě? Ej, toť' jest ta Medea ne- smyslila o to, jakožt jest myslila o to má milá liblíčka, má jarobujná, črná okatička. Byť to mužskému pohlaví všelikterak nebylo tak pilně poručeno, aby oni o žen- ském pohlaví nic hanebného ani co zlého nepravili, mnoho by pravili o ženském pohlaví dvorného, ješto by se ženská tvář za to styděla i podivila, kterak sú ženy vrtké mysli, kterak lehkého úmysla a kterak nejisté po- vahy. Nečinilať jest má ta přešlechtilá šlechta všech dobrých činóv, jakož učinila ta Medea anebo jiné ženy 69
uplně slovo onoho múdrého člověka: „Milost vše pře- máhá.“ Ó, toť se jest ta má utěšená takových všech haneb- ných pótek podobně až do sie chvíle vystřiehla a ješče z božie pomocí se jich do téj smrti vystřeže! Neučinít ona, jako ta Medea nebo jiná taková za nynějších časóv, ještoť o sobě neumějí co praviti proto, že o tom nezpie- vají nadhlas aneb že ony o sobě samy neslýchají. Ale pohřiechu nechtie oni tomu rozuměti, že súsed častokrát lépe vie, co se stane u jeho súseda, nežli ten, ješto se v jeho domu stalo; též také častokrát u druhého súseda spieše zvědie, co se stalo u kterého hospodáře, nežli hospodář sám, ješto se to v jeho domu stalo. Hleď, hanebné Neščestie, kakt jest má přemilá holu- bička, má srdečná hrdlička svú čest hájila lépe nežli která ta Medea, ješto se pro milost o málo nepokusila, ale o to o vše, což jest ke cti i k tělesenství příslušalo, o to o vše zklamati se dala i to vše, což jest zmladu dobyla a čehož kdy byla učením dosáhla, majíc plných, dobrých, neobmeškalých pět smyslóv a všie múdrosti viece nežli obecná jiná panna nebo paní v ty časy, což s ní na jejieho otce dvoře přebývaly, však na sobě mi- losti, k tomu nejisté, neznámé, dalece dala závod získati. Ale snad jest ona měla toho mládence Jazona zklamati, i zklamala se sama k sobě? Ej, toť' jest ta Medea ne- smyslila o to, jakožt jest myslila o to má milá liblíčka, má jarobujná, črná okatička. Byť to mužskému pohlaví všelikterak nebylo tak pilně poručeno, aby oni o žen- ském pohlaví nic hanebného ani co zlého nepravili, mnoho by pravili o ženském pohlaví dvorného, ješto by se ženská tvář za to styděla i podivila, kterak sú ženy vrtké mysli, kterak lehkého úmysla a kterak nejisté po- vahy. Nečinilať jest má ta přešlechtilá šlechta všech dobrých činóv, jakož učinila ta Medea anebo jiné ženy 69
Strana 70
za dávných časóv anebo ješče činie a zle činie, a pravie nadhlas, nestydiece se za to, řkúce, že žena jest někdy zklamala Šalomúna, pravie, že žena zklamala Davida, pravie, že žena jest zklamala Samsona, pravie, že žena zklamala Aristotileše, pravie, že žena zklamala Ovidiáše, pravie, že žena zklamala mnoho jiných múdrých lidí, ciesaře, krále, kniežata, rytieře, panoše, staré i mladé, bohaté, chudé. Ej, dobré ženy, dobré ženky, milé ženy, počestné ženy! pomněte se a neřiekaj tak která potom ani v to která úfaj, jakož jest ta Medea úfala v to nebo Dalida proti Sampsonovi nebo jiná žena proti kterému, jako pravie, by je byly zklamaly, byť byla kdy která žena kterého muže zklamala neb i podnes zklamati mohla. Slyš dobře, třebať jest, a prav potom jedna dru- hé, počnúce od mladých až do starých! Šalomún, Samp- son, David, Aristotileš, Virgilius, Ovidiáš a k tomu jiní mudrci nebo jiní mužie, tit sú o nic jiné nebyli zklamáni nežli o příhodnú věc, a to slove ta, ješto když člověk tu příhodnú věc ztratí, že jie móže zase nabyti, jakožto jest zbožie, síla, rozum, bohatstvie, přátelé, děti a jiné takovéto věci, ješto kdy se dadie ztratiti, že se dadie zase naleznúti. Než jestliže kdy panna nebo paní bude od mužského pohlavie kterého kterak zklamána, jehožto řéci nemají, ač se to kdy které přihodí, aniž také řéci mají, byť Šalomún aneb David anebo Sampson nebo který jiný kterú ženu zklamal, tot jest zajisté a zacelo a pevně až docela již zklamána, nebť ne oč o jiné, než o to, ješto toho nikdy najíti móž ani sobě toho navrátiti ani toho kterak najíti ani toho kde nalézti, a toť jest to, jenž slove čest. Toť jest ta čest, pro nižto všechny ženy, všechny panny, všechny panie na světě slovú světská koruna, pod nížto jsú mnohé mnoho časóv přebývaly, bujně sobě činily, snažně jie střehly, pilně jie chovaly, ostražitě jie 70
za dávných časóv anebo ješče činie a zle činie, a pravie nadhlas, nestydiece se za to, řkúce, že žena jest někdy zklamala Šalomúna, pravie, že žena zklamala Davida, pravie, že žena jest zklamala Samsona, pravie, že žena zklamala Aristotileše, pravie, že žena zklamala Ovidiáše, pravie, že žena zklamala mnoho jiných múdrých lidí, ciesaře, krále, kniežata, rytieře, panoše, staré i mladé, bohaté, chudé. Ej, dobré ženy, dobré ženky, milé ženy, počestné ženy! pomněte se a neřiekaj tak která potom ani v to která úfaj, jakož jest ta Medea úfala v to nebo Dalida proti Sampsonovi nebo jiná žena proti kterému, jako pravie, by je byly zklamaly, byť byla kdy která žena kterého muže zklamala neb i podnes zklamati mohla. Slyš dobře, třebať jest, a prav potom jedna dru- hé, počnúce od mladých až do starých! Šalomún, Samp- son, David, Aristotileš, Virgilius, Ovidiáš a k tomu jiní mudrci nebo jiní mužie, tit sú o nic jiné nebyli zklamáni nežli o příhodnú věc, a to slove ta, ješto když člověk tu příhodnú věc ztratí, že jie móže zase nabyti, jakožto jest zbožie, síla, rozum, bohatstvie, přátelé, děti a jiné takovéto věci, ješto kdy se dadie ztratiti, že se dadie zase naleznúti. Než jestliže kdy panna nebo paní bude od mužského pohlavie kterého kterak zklamána, jehožto řéci nemají, ač se to kdy které přihodí, aniž také řéci mají, byť Šalomún aneb David anebo Sampson nebo který jiný kterú ženu zklamal, tot jest zajisté a zacelo a pevně až docela již zklamána, nebť ne oč o jiné, než o to, ješto toho nikdy najíti móž ani sobě toho navrátiti ani toho kterak najíti ani toho kde nalézti, a toť jest to, jenž slove čest. Toť jest ta čest, pro nižto všechny ženy, všechny panny, všechny panie na světě slovú světská koruna, pod nížto jsú mnohé mnoho časóv přebývaly, bujně sobě činily, snažně jie střehly, pilně jie chovaly, ostražitě jie 70
Strana 71
ostřiehaly, sobě pevně úfajíce, pod ní chodiece; však ji ztratily, však se zklamati daly, však s nich hanebně spadla, nevědie, kam se děla, potulně chodie, již kum- štové jim stali, bujnost minula, veselé ztratily, mluvie jako ze sna, stienu se svého bojie. Tot jest ztráta, ještoť' ztráta slove, ještoť se, dokud svět světem, nenavrátí. Toť jest zklamánie, ješto přivozuje posmievanie tak od dobrých anjelóv jakožto od zlých, tak od lidí jakožto od hřiechu. Toť jest ztráta a zklamánie, ješto se vším světem navrátiti nemóž, zvlášče když která ženská hlava téj své cti z chlipnosti nebli z tělesné libosti, bujnosti nebli kterým takovým zlým a nepočestným úmyslem čest ztratí. Nemienímť téj dobré panny nebo panie, ješto pro stav manželský panenstvie své počestně složiece k svému muži i vstúpí v počestný stav manželský, ještoť také jest stav i k Bohu i k lidem i k odplatě počestný, jakožto jest učinila má ta přeščastná, Bohu i lidem milá, o niež já rozpráviem a rozprávěti chci do mé smrti. Tot jest ta přemúdrá libomyslička slýchala někdy a na mysl sobě to vzala, že by ti všichni klamové ode všeho žen- ského pohlavie se zjevili bez úrazu jich cti, a to zkla- mánie, jenž jím jsú zklamali pak zase mužie ženské pohlavie, a to vše spolu mělo proti na vahách váženo býti, a rozumnost a pravda to měla převážiti, které by druhé převážilo aneb kterého by viece bylo a které by bylo těžšie rozvážiti aneb které by se viece cti dotklo, žena-li muže zklamavši o příhodnú věc, ješto se zase nalézti dá, čili muž ženu zklamav o její čest, ješto se nikdy nalézti zase dá. Ej, ženy, ej, dievky! Beřte příklad od méj utěšené pavičky, od méj přebielé hrdličky a mlčte potom, neřiekajte ani praviece komu ani o to stójte, byšte mněly, by která z vás muže oklamati mohla neb by kdy která žena muže kterého oklamala. Nemóžť žádná žena muže o nic oklamati, nežli neb o zbožie neb 71
ostřiehaly, sobě pevně úfajíce, pod ní chodiece; však ji ztratily, však se zklamati daly, však s nich hanebně spadla, nevědie, kam se děla, potulně chodie, již kum- štové jim stali, bujnost minula, veselé ztratily, mluvie jako ze sna, stienu se svého bojie. Tot jest ztráta, ještoť' ztráta slove, ještoť se, dokud svět světem, nenavrátí. Toť jest zklamánie, ješto přivozuje posmievanie tak od dobrých anjelóv jakožto od zlých, tak od lidí jakožto od hřiechu. Toť jest ztráta a zklamánie, ješto se vším světem navrátiti nemóž, zvlášče když která ženská hlava téj své cti z chlipnosti nebli z tělesné libosti, bujnosti nebli kterým takovým zlým a nepočestným úmyslem čest ztratí. Nemienímť téj dobré panny nebo panie, ješto pro stav manželský panenstvie své počestně složiece k svému muži i vstúpí v počestný stav manželský, ještoť také jest stav i k Bohu i k lidem i k odplatě počestný, jakožto jest učinila má ta přeščastná, Bohu i lidem milá, o niež já rozpráviem a rozprávěti chci do mé smrti. Tot jest ta přemúdrá libomyslička slýchala někdy a na mysl sobě to vzala, že by ti všichni klamové ode všeho žen- ského pohlavie se zjevili bez úrazu jich cti, a to zkla- mánie, jenž jím jsú zklamali pak zase mužie ženské pohlavie, a to vše spolu mělo proti na vahách váženo býti, a rozumnost a pravda to měla převážiti, které by druhé převážilo aneb kterého by viece bylo a které by bylo těžšie rozvážiti aneb které by se viece cti dotklo, žena-li muže zklamavši o příhodnú věc, ješto se zase nalézti dá, čili muž ženu zklamav o její čest, ješto se nikdy nalézti zase dá. Ej, ženy, ej, dievky! Beřte příklad od méj utěšené pavičky, od méj přebielé hrdličky a mlčte potom, neřiekajte ani praviece komu ani o to stójte, byšte mněly, by která z vás muže oklamati mohla neb by kdy která žena muže kterého oklamala. Nemóžť žádná žena muže o nic oklamati, nežli neb o zbožie neb 71
Strana 72
o smysl neb o sílu neb o ten statek, jenž jej má příhodně. A toho všeho muž móže zase nabyti, nebť se zbožie dá dobyti, dá se i utratiti a opět potom dá se dobyti. Též síla mužská; tať muože od člověka za chvíli býti odjata a potom opět při člověku býti. Též opět múdrost a smysl a jiní přirození darové člověčí; tit mohú časem od člo- věka skrze jiného zlého člověka proměněni býti v ne- smysl, v škaředost, v mrzkost a v ohavnost rozličných nedostatkóv, avšak tíž nedostatkové někdy opět v dobré přirozené, něco dobrého proměněni býti mohú. Ale ty dievko, ty panno a potom ženo, mysl sobě takto: Když ty jedinú zklamána budeš o čest od muže chytrostí mužskú, dary-li nebo milostí kterú anebo takovú pří- činú, jakožto k tomu slušie, téj ty ani tvoji všichni smyslové nemóžeš, téj tobě nikoli žádný vrátiti nemóž ani umie; aniž o to stój aniž o to mysl, by ji čím navrá- tila, kromě žeť tiem ten muž, ještoť tvú čest odjal, tě jie oblúpil, tiem pomóže, žeť tě v tom žádnému ani tě v tom snad komu ohlásí; a ač tebe neohlásí a nikomu tě v tom účinku zjeví, ty pak vieš, čehos' pak hodna a co na tě, na zedranú plachtu a děravý zástěrek a otřelé pometlo, slušie. Proč ty pak, ženo nebo panno, pravíš, žes' muže zklamala, zklamavši jeho neškodně, a on sklamav tě o vše tvé počestné, mlčí s tiem a tebe haněti nechce, moha i mlčí? Nic to nenie jiným nežli tvým nesmyslem, že tiem muže potupiti chceš, a mužská múdrost a počest to činí, že tebe tiem haněti nechce. Ej, již, dobrá, ctná dievko a potom ženo, pomni se a věz, žeť jest muž každý vinen tvé cti hájiti, protožes' úd jeden z jeho života, nebs' z jeho žebra udělána; coť by tobě škodilo, to i jemu. Pomni zase vzácna býti toho a jej proto v čest měj! Paklis' ho na čem zklamala, tot' snad nenie jeho ne- múdrostí, než snad proto, žeť jest tobě v takéžto věci 72
o smysl neb o sílu neb o ten statek, jenž jej má příhodně. A toho všeho muž móže zase nabyti, nebť se zbožie dá dobyti, dá se i utratiti a opět potom dá se dobyti. Též síla mužská; tať muože od člověka za chvíli býti odjata a potom opět při člověku býti. Též opět múdrost a smysl a jiní přirození darové člověčí; tit mohú časem od člo- věka skrze jiného zlého člověka proměněni býti v ne- smysl, v škaředost, v mrzkost a v ohavnost rozličných nedostatkóv, avšak tíž nedostatkové někdy opět v dobré přirozené, něco dobrého proměněni býti mohú. Ale ty dievko, ty panno a potom ženo, mysl sobě takto: Když ty jedinú zklamána budeš o čest od muže chytrostí mužskú, dary-li nebo milostí kterú anebo takovú pří- činú, jakožto k tomu slušie, téj ty ani tvoji všichni smyslové nemóžeš, téj tobě nikoli žádný vrátiti nemóž ani umie; aniž o to stój aniž o to mysl, by ji čím navrá- tila, kromě žeť tiem ten muž, ještoť tvú čest odjal, tě jie oblúpil, tiem pomóže, žeť tě v tom žádnému ani tě v tom snad komu ohlásí; a ač tebe neohlásí a nikomu tě v tom účinku zjeví, ty pak vieš, čehos' pak hodna a co na tě, na zedranú plachtu a děravý zástěrek a otřelé pometlo, slušie. Proč ty pak, ženo nebo panno, pravíš, žes' muže zklamala, zklamavši jeho neškodně, a on sklamav tě o vše tvé počestné, mlčí s tiem a tebe haněti nechce, moha i mlčí? Nic to nenie jiným nežli tvým nesmyslem, že tiem muže potupiti chceš, a mužská múdrost a počest to činí, že tebe tiem haněti nechce. Ej, již, dobrá, ctná dievko a potom ženo, pomni se a věz, žeť jest muž každý vinen tvé cti hájiti, protožes' úd jeden z jeho života, nebs' z jeho žebra udělána; coť by tobě škodilo, to i jemu. Pomni zase vzácna býti toho a jej proto v čest měj! Paklis' ho na čem zklamala, tot' snad nenie jeho ne- múdrostí, než snad proto, žeť jest tobě v takéžto věci 72
Strana 73
svěřil a tobě v tom doufal jako člověku, od něhožs'to pošla, ty jeho pak v tom zklamala. Mníš, by na tom dobře učinila, žes' toho zklamala, ještoť jest tobě sebe svěřil? Nic nemni, byť lest a nevěra čest byla; jestit veliká nečest a škodlivá mrzkost, tak k Bohu jakožto k světu, též muži jakož ženě. Ej, Hospodine milý! Děkujiť z toho, žes' všech tako- vých úmyslóv zlých byl zbavil mú tu jistú utěšenú milú! Raduj se, ctná, dobrá, má milá, šlechetná šlechet- ničko, žeť na tobě nikdy nebyli takoví oplzlí, zlí dó- myslové, než všechna múdrost, dobří činové, všechna ctnost, vše cti! Ó ženo, prvé dievko! By ty byla zastala anebo tě byl nynie zastal Veliký Valerius, ten mistr, s tvými dobrými činy, s tvými dobrými, šlechetnými obyčejmi, jakúť by byl pochvalu dal, jakét by byl milé a libé skládanie o tobě skládal! Ó, bóhdajť nebyl učinil, jakož byl učinil jedné šlechetné ženě, když byla umřela! Nechtě, by jejie jméno bylo zapomenuto na věky pro jejie dobré obyčeje, sebrav jejie kosti po smrti z jejieho hrobu, kázal sobě rozličného nádobie domovitého v svém domu nadělati a to vše čístě okovati, jedno ku pití, jedno k jiedlu, jedno k rozličným potřebám ku počestným. A což bylo ku pití zjednáno, když s ním kto dobrý píti chtěl, tak řiekal: „Pí se mnú z toho pro mě a pro tu, jenž se mnú živa jest na věky a s tiem, ktož toto nádobie mieti bude; dobřeť by toho hodna byla." Hleď, jak po- čestnost i pohanu míla byla, a netoliko jemu samému míla byla, ale všemu rodu jeho, že, když jest jeho veš- ken rod sšél, tehdy všichni jeho přételé, což učených bylo, ostavili mnoho knih psaných, jenž sú je skládali o pocti a o dobrých činech. Ej, Bože milý! By těch obyčejóv dobrých bylo na světě mnoho panen a paní, mnohoť by sirotkóv, mnoho vdov chudých, mnoho ji- ných obecných lidí by při svém statku ostali; asať by ti, 73
svěřil a tobě v tom doufal jako člověku, od něhožs'to pošla, ty jeho pak v tom zklamala. Mníš, by na tom dobře učinila, žes' toho zklamala, ještoť jest tobě sebe svěřil? Nic nemni, byť lest a nevěra čest byla; jestit veliká nečest a škodlivá mrzkost, tak k Bohu jakožto k světu, též muži jakož ženě. Ej, Hospodine milý! Děkujiť z toho, žes' všech tako- vých úmyslóv zlých byl zbavil mú tu jistú utěšenú milú! Raduj se, ctná, dobrá, má milá, šlechetná šlechet- ničko, žeť na tobě nikdy nebyli takoví oplzlí, zlí dó- myslové, než všechna múdrost, dobří činové, všechna ctnost, vše cti! Ó ženo, prvé dievko! By ty byla zastala anebo tě byl nynie zastal Veliký Valerius, ten mistr, s tvými dobrými činy, s tvými dobrými, šlechetnými obyčejmi, jakúť by byl pochvalu dal, jakét by byl milé a libé skládanie o tobě skládal! Ó, bóhdajť nebyl učinil, jakož byl učinil jedné šlechetné ženě, když byla umřela! Nechtě, by jejie jméno bylo zapomenuto na věky pro jejie dobré obyčeje, sebrav jejie kosti po smrti z jejieho hrobu, kázal sobě rozličného nádobie domovitého v svém domu nadělati a to vše čístě okovati, jedno ku pití, jedno k jiedlu, jedno k rozličným potřebám ku počestným. A což bylo ku pití zjednáno, když s ním kto dobrý píti chtěl, tak řiekal: „Pí se mnú z toho pro mě a pro tu, jenž se mnú živa jest na věky a s tiem, ktož toto nádobie mieti bude; dobřeť by toho hodna byla." Hleď, jak po- čestnost i pohanu míla byla, a netoliko jemu samému míla byla, ale všemu rodu jeho, že, když jest jeho veš- ken rod sšél, tehdy všichni jeho přételé, což učených bylo, ostavili mnoho knih psaných, jenž sú je skládali o pocti a o dobrých činech. Ej, Bože milý! By těch obyčejóv dobrých bylo na světě mnoho panen a paní, mnohoť by sirotkóv, mnoho vdov chudých, mnoho ji- ných obecných lidí by při svém statku ostali; asať by ti, 73
Strana 74
ješto dobři slúti chtie a dobři se činie, takýchžto šlechet- ných panen a paní by se ustydali a jich se lekali, jakožto sú se častokrát jiní mnozí dobří mé přešlechetné, dobré, milé, utěšené lekali a styďali zle a hanebně činiti. Jistě chciť to řéci na mú čest, že viece nežli blaze jest tomu muži, ktož ji sobě za manželku má. Tenť jest již nade všechny dary všeho světa od Boha obdařen a od Ščestie znamenitě obohacen, neb sám Buoh, ten vždy jest s ním pro ni. Mát on dobře z čeho Bohu děkovati se vším svým národem, neb ne lidsky toliko, ale nad svrchované lidi jest on dařen. Ten již viec pokoj má, ten sobě již viec nesnází žádných nečiní. Ty, Neščestie, ty mi pak vždy mlčeti velíš, nechceš tbáti, co mi převelmi škodí; čímť já, ved, dále v své srdce ryji tajným rozpomínaním, tiem já viece shledá- vám o nie to, ješto mě k tomu nutí, že já o nie mluviti chci i muši, pro tě ani pro koho toho nenechaje. Co ty o tom praviti umieš, hanebné, zlé a nelibé Neščestie, co jest žalost srdečná v rozlúčení a co jest počest u ženského pohlavie anebo co jest to, ješto k srdečné milosti slušie a příleží, v nížto milý s milú v jedné vuoli míle přebývá? A milost, neb což jest mezi dvěma milýma člověky, ty si toho, Neščestie, neseznalo ani seznáš aniž seznati máš aniž móžeš aniž toho kdy dojdeš, jakož sem já došel byl, ač ne tú láskú, ješto k manželství slušie, všakž tu pravú dobrú vieru a túž lásku sem k nie měl, jakožto má věrný milovník ji mieti ve všie pocti k svéj milé panně a k své milé choti, jeden druhého neurážeje na cti. Jistě a zajisté, mluv ty sobě neb kto co chce, toť jest zacelo tak, že kohož Buoh obdaří dobrú a počestnú a šlechetnú ženú anebo frejieřkú počestnú, ten jest již uplně a dobře dařen; a ten dar znamenatý dar slove, ješto všecky zemské dary převáží, ješto jej ani zlatem ani střiebrem ani drahým kamením ani městy ani hrady 74
ješto dobři slúti chtie a dobři se činie, takýchžto šlechet- ných panen a paní by se ustydali a jich se lekali, jakožto sú se častokrát jiní mnozí dobří mé přešlechetné, dobré, milé, utěšené lekali a styďali zle a hanebně činiti. Jistě chciť to řéci na mú čest, že viece nežli blaze jest tomu muži, ktož ji sobě za manželku má. Tenť jest již nade všechny dary všeho světa od Boha obdařen a od Ščestie znamenitě obohacen, neb sám Buoh, ten vždy jest s ním pro ni. Mát on dobře z čeho Bohu děkovati se vším svým národem, neb ne lidsky toliko, ale nad svrchované lidi jest on dařen. Ten již viec pokoj má, ten sobě již viec nesnází žádných nečiní. Ty, Neščestie, ty mi pak vždy mlčeti velíš, nechceš tbáti, co mi převelmi škodí; čímť já, ved, dále v své srdce ryji tajným rozpomínaním, tiem já viece shledá- vám o nie to, ješto mě k tomu nutí, že já o nie mluviti chci i muši, pro tě ani pro koho toho nenechaje. Co ty o tom praviti umieš, hanebné, zlé a nelibé Neščestie, co jest žalost srdečná v rozlúčení a co jest počest u ženského pohlavie anebo co jest to, ješto k srdečné milosti slušie a příleží, v nížto milý s milú v jedné vuoli míle přebývá? A milost, neb což jest mezi dvěma milýma člověky, ty si toho, Neščestie, neseznalo ani seznáš aniž seznati máš aniž móžeš aniž toho kdy dojdeš, jakož sem já došel byl, ač ne tú láskú, ješto k manželství slušie, všakž tu pravú dobrú vieru a túž lásku sem k nie měl, jakožto má věrný milovník ji mieti ve všie pocti k svéj milé panně a k své milé choti, jeden druhého neurážeje na cti. Jistě a zajisté, mluv ty sobě neb kto co chce, toť jest zacelo tak, že kohož Buoh obdaří dobrú a počestnú a šlechetnú ženú anebo frejieřkú počestnú, ten jest již uplně a dobře dařen; a ten dar znamenatý dar slove, ješto všecky zemské dary převáží, ješto jej ani zlatem ani střiebrem ani drahým kamením ani městy ani hrady 74
Strana 75
ani kterú zemskú věcí nemóž kto zaplatiti; neb jest dar boží a od Boha pošlý. A jest dobře hodné, aby mocný pán drahými dary dařil, jenž je žádný zaplatiti nemóž. Ty, Neščestie, znamenaj samo: Mnohoť jest rozličných daróv na světě a mnoho ctností, ještoť sú jimi obdařeny mnohé panny a panie, ale ne všemi; nebo to vídáme, žet jsú panny a panie některé obdařeny rozličnými dary, ale vždy ne všemi spolu. Neb jest-lit která obdařena tiem darem, že jest krásná, ale snad hned rozumu dob- rého nemá. Jest-liť žeť má rozum, ale krásy nemá; pakli oboje jest, ale snad postavy k tomu nemá. Ač pak po- stava jest, ale obyčejóv dobrých nenie, ač ty pak jsú, ale pak snad výmluvy nenie, a jest-li snad výmluva a dobrá řeč, ale snad šlechty nenie, jakož se to často a viece nežli jiným obecným lidem přiházie. A ač ta snad jest, ale upřiemnosti a ústavnosti mysli nenie. Ač ta jest, ale snad útulnost tu zkazí a zruší. A tak, že nikda nejsú všechny ctnosti ani byly kdy při kterém mate- řině dietěti spolu, jakož sú spolu všechny shledány na mé jedinké, výborné a vybrané milostničce všeho ščestie. Ó, milostivý Bože! kterak's na ni laskav a kterak se mu přeščastně stalo, ktož ji již má v svém hniezdě, tu převybranú, šlechtilú domácí slepici! Ktož ji má v svém domu, jistě jemu jest nelze zahynúti, jemu je nelze nikdy ochudnúti, nébrž ty, pán sám všeho zbožie, pán všemohúcí, ji k těm ctnostem vyvolil a ji hlasitě zavolal a těmi ctnostmi jie zahynúti nedáš. Tys' byl mocen ji dařiti přirozenými dary, tys' pak nadto mocen jie dáti tělesné a časné dary i jemu, ktož ji tvú vuolí za manželku má. Raduj se, ty muži, maje takúto manželku, těš se, s pravú věrú vesele se, takéžto pomocnici, takéžto do- mácie pomoci, že ty a ona jsta jeden život, a jsúce jeden život, i jsta jedné vuole. By byl kraj světa, jist jsi jejie cti, jist jsi jejím poslušenstvím, cos' jie zapověděl a k če- 75
ani kterú zemskú věcí nemóž kto zaplatiti; neb jest dar boží a od Boha pošlý. A jest dobře hodné, aby mocný pán drahými dary dařil, jenž je žádný zaplatiti nemóž. Ty, Neščestie, znamenaj samo: Mnohoť jest rozličných daróv na světě a mnoho ctností, ještoť sú jimi obdařeny mnohé panny a panie, ale ne všemi; nebo to vídáme, žet jsú panny a panie některé obdařeny rozličnými dary, ale vždy ne všemi spolu. Neb jest-lit která obdařena tiem darem, že jest krásná, ale snad hned rozumu dob- rého nemá. Jest-liť žeť má rozum, ale krásy nemá; pakli oboje jest, ale snad postavy k tomu nemá. Ač pak po- stava jest, ale obyčejóv dobrých nenie, ač ty pak jsú, ale pak snad výmluvy nenie, a jest-li snad výmluva a dobrá řeč, ale snad šlechty nenie, jakož se to často a viece nežli jiným obecným lidem přiházie. A ač ta snad jest, ale upřiemnosti a ústavnosti mysli nenie. Ač ta jest, ale snad útulnost tu zkazí a zruší. A tak, že nikda nejsú všechny ctnosti ani byly kdy při kterém mate- řině dietěti spolu, jakož sú spolu všechny shledány na mé jedinké, výborné a vybrané milostničce všeho ščestie. Ó, milostivý Bože! kterak's na ni laskav a kterak se mu přeščastně stalo, ktož ji již má v svém hniezdě, tu převybranú, šlechtilú domácí slepici! Ktož ji má v svém domu, jistě jemu jest nelze zahynúti, jemu je nelze nikdy ochudnúti, nébrž ty, pán sám všeho zbožie, pán všemohúcí, ji k těm ctnostem vyvolil a ji hlasitě zavolal a těmi ctnostmi jie zahynúti nedáš. Tys' byl mocen ji dařiti přirozenými dary, tys' pak nadto mocen jie dáti tělesné a časné dary i jemu, ktož ji tvú vuolí za manželku má. Raduj se, ty muži, maje takúto manželku, těš se, s pravú věrú vesele se, takéžto pomocnici, takéžto do- mácie pomoci, že ty a ona jsta jeden život, a jsúce jeden život, i jsta jedné vuole. By byl kraj světa, jist jsi jejie cti, jist jsi jejím poslušenstvím, cos' jie zapověděl a k če- 75
Strana 76
mužs' ji navedl, žeť to tak jistě bez tebe učiní jako při tobě. Ej, toť se pak dokoná ono slovo, ještoť mudřec praví a řka: „Ktož nalezna dobrú ženu i má ji v svém domu, vše jest dobré nalezl." Tožt také ono slovo již se dokoná v ty časy, ještoť pravie múdří lidé: „Duom, zbožie a jiné potřeby tělesné nám přicházejí od otce, od mateře, od jiných přátel, ale múdrost a žena dobrá, tat pocházie od samého Boha“; a cožť jest od Boha, toť bývá rádo pev- no a dálež dálež se v dobrotě rozmnožuje. Toť se na téj móž dokonati ono slovo, jenž sám Spasitel řekl: „Rozmnožím sémě tvé, totížto skutky tvé, jakožto piesek mořský.“ Ej, hanebné Neščestie, čehos' ty mě zbavilo! Netoliko jejie lásky, ale toho všeho dobrého, cožt se jie stalo, tohoť sem býval účasten a bylť bych býval do mé smrti. Onať jest ta druhá Julia, ciesařova Gaia dcera, ješto nad svým mužem a proti své cti po všechny časy na všech miestech ani pro dary ani pro hrózy ani pro přiezen ani pro ne- přiezen zlé učiniti nechtěla. Ach, by bylo ješče před svú smrtí jejie milé, libé, ochotné slovo slyšeti, by se do libosti s ní bylo namluviti, by jie bylo zjeviti své tajné smutné a srdečné a žalostivé srdce! Ej, raduj se ty, dobrá ženská tvář, a se radostně vesel svých dobrých obyčejóv; i muže svého přivésti, kdyžto čas jest, a na- vésti móžeš; sobě folkujíce, sebe uposlechnúce starati se ve cti vždy móžete; jsúce na každý den jakožto v Jor- dáně v kratochvilném všeho utěšenie, móžete na věky živi býti. Buoh sám, ten vás pas, ten buď vaše stráže, daj vám rozmnoženie všeho dobrého viece, nežliť já vám žádati a přieti uměji!Ty, Neščestie, ty potvoro šeradná, ty mě téj přešlechtilé, téj převýborné, téj převybrané smutně zbavilo! Zaklni tě všemohúcí Buoh, daj tobě na věky za- tracenie, a ode mne nebuď ty, zlé Neščestie, nikdy mých hanebných kleteb prázdno, mého haněnie, mé zlé řeči, mé zlé přímluvy, zde i tam na onom světě na věky! Amen. 76
mužs' ji navedl, žeť to tak jistě bez tebe učiní jako při tobě. Ej, toť se pak dokoná ono slovo, ještoť mudřec praví a řka: „Ktož nalezna dobrú ženu i má ji v svém domu, vše jest dobré nalezl." Tožt také ono slovo již se dokoná v ty časy, ještoť pravie múdří lidé: „Duom, zbožie a jiné potřeby tělesné nám přicházejí od otce, od mateře, od jiných přátel, ale múdrost a žena dobrá, tat pocházie od samého Boha“; a cožť jest od Boha, toť bývá rádo pev- no a dálež dálež se v dobrotě rozmnožuje. Toť se na téj móž dokonati ono slovo, jenž sám Spasitel řekl: „Rozmnožím sémě tvé, totížto skutky tvé, jakožto piesek mořský.“ Ej, hanebné Neščestie, čehos' ty mě zbavilo! Netoliko jejie lásky, ale toho všeho dobrého, cožt se jie stalo, tohoť sem býval účasten a bylť bych býval do mé smrti. Onať jest ta druhá Julia, ciesařova Gaia dcera, ješto nad svým mužem a proti své cti po všechny časy na všech miestech ani pro dary ani pro hrózy ani pro přiezen ani pro ne- přiezen zlé učiniti nechtěla. Ach, by bylo ješče před svú smrtí jejie milé, libé, ochotné slovo slyšeti, by se do libosti s ní bylo namluviti, by jie bylo zjeviti své tajné smutné a srdečné a žalostivé srdce! Ej, raduj se ty, dobrá ženská tvář, a se radostně vesel svých dobrých obyčejóv; i muže svého přivésti, kdyžto čas jest, a na- vésti móžeš; sobě folkujíce, sebe uposlechnúce starati se ve cti vždy móžete; jsúce na každý den jakožto v Jor- dáně v kratochvilném všeho utěšenie, móžete na věky živi býti. Buoh sám, ten vás pas, ten buď vaše stráže, daj vám rozmnoženie všeho dobrého viece, nežliť já vám žádati a přieti uměji!Ty, Neščestie, ty potvoro šeradná, ty mě téj přešlechtilé, téj převýborné, téj převybrané smutně zbavilo! Zaklni tě všemohúcí Buoh, daj tobě na věky za- tracenie, a ode mne nebuď ty, zlé Neščestie, nikdy mých hanebných kleteb prázdno, mého haněnie, mé zlé řeči, mé zlé přímluvy, zde i tam na onom světě na věky! Amen. 76
Strana 77
X. Teď opět Neščestie mluví k žalobníkovi a jeho treskce řečí rozličnú a jemu pís- mem i smyslem přirozeným dovozuje a ukazuje, že své téj jisté želeti nemá; a v téj řeči jemu rozličnými příklady nau- čenie dává, že žádný člověk na světě bez Neščestie býti nemóž a že žádný člověk nenie, by někakého nedostatku neměl. A potom vypravuje, proč druhdy člověk jest počesten a kudy to jde a proč v té počestnosti trvá a dokud, a kdy jie zni- kuje. A potom také vypravuje věk nebo věčnost let každého člověka, kterak kte- rého kto věku požívati má tak k Bohu jakožto k světu. A potom učí žalobníka hledati takúžto frejieřku jakožto tato by- la, ješto jie pyče, ač jie hledati bude. * OVÓNI kořenie, po vlně sukno, po barvě rozdiel, po řeči člověka múdří lidé umějí se- znati. Též tobě, Tkadlečku, řéci musíme. Již to i známe, slyšíme i čijem po tvé řeči, žes' z té studnice svým učeným smyslem nepil, jižto sú byly učinily oněch sedm bohyň v pohanském řádu, o nichž praví mistr Oracius, pohan ten, ani jsi snad čítal kdy o přirozených běziech zdejších zemských věcí, o nichžto 77
X. Teď opět Neščestie mluví k žalobníkovi a jeho treskce řečí rozličnú a jemu pís- mem i smyslem přirozeným dovozuje a ukazuje, že své téj jisté želeti nemá; a v téj řeči jemu rozličnými příklady nau- čenie dává, že žádný člověk na světě bez Neščestie býti nemóž a že žádný člověk nenie, by někakého nedostatku neměl. A potom vypravuje, proč druhdy člověk jest počesten a kudy to jde a proč v té počestnosti trvá a dokud, a kdy jie zni- kuje. A potom také vypravuje věk nebo věčnost let každého člověka, kterak kte- rého kto věku požívati má tak k Bohu jakožto k světu. A potom učí žalobníka hledati takúžto frejieřku jakožto tato by- la, ješto jie pyče, ač jie hledati bude. * OVÓNI kořenie, po vlně sukno, po barvě rozdiel, po řeči člověka múdří lidé umějí se- znati. Též tobě, Tkadlečku, řéci musíme. Již to i známe, slyšíme i čijem po tvé řeči, žes' z té studnice svým učeným smyslem nepil, jižto sú byly učinily oněch sedm bohyň v pohanském řádu, o nichž praví mistr Oracius, pohan ten, ani jsi snad čítal kdy o přirozených běziech zdejších zemských věcí, o nichžto 77
Strana 78
mistr Seneka praví dobře rozumně i také Aristotileš v svých knihách Příhodných. Neb by ty uměl právě rozvážiti řeč naši, jenž sme tak již mnoho jie dřieve i nynie pověděli, a ji sobě na své mysli a na svém srdci hluboko napsal, vždy by takýchž lehkých řečí, ješto se k ničemuž nechýlé, z své hlavy a z svých úst tak ne- stydlivě nevypúštěl. Pravít mudřec Pytagoras: „Ktož mlčeti neumie, ten také mluviti nevie kdy a kterak." A mudřec Sokrates praví tak: „Častokrát člověk člověku přimlúvá a jej hanie, neb snad dobře o něm mluviti neumie, netoliko o tom o jednom, ale o žádném dobře nemluví.“ Neboť druhý člověk jest té povahy, že nikdy o žádném nic dobrého nepovie. Též ty nám činíš: Ty nás klneš neslýchanú kletbú z hněvu, prosíš proti nám pomsty z nenávisti, žádáš na nás pohromy z nepřézni; právě to zbuoh činíš a bez potřeby. Než když na najhoršie přijde, mluv sobě, co chceš, volaj, kterak chceš, kvěl na ny, jakžkoli uměti budeš, nic toho tbáti nebudem, nic sobě o to nesnázi žádné neučiníme. Jižť sme takým řečem přivykli, jižt sme takým klatbám navykli. Práv nám tvé volánie, tvój skřek jako skřek húserový, ščebetánie husie, pláč tvój nám právě jako neobmazaného kola vrzánie a škří- panie. Uhroziti nás nemóžeš, mdels' k tomu, ne podlé síly tolik, jako podlé smysla. Chceš slyšeti, kterak; slyš, coť praví Plato: „Ze všech lidí jsú ti najsilnější, ješto hněv svój na své mysli přemoci mohú.“ Toť se již uka- zuje, kteraks' medl a nesilen, poněvadž horlivost svú a ten hněv proti nám přemoci nemóžeš; neb na sobě ukazuješ kakús' řeč dětinskú a takúžto řečí kakés' telecie rozumy na sobě znáti dáváš a sváry dětinské nadhlas ukazuješ. Však nám to jest divno do tebe, že se nestydíš. Než pravít mudřec Epikurus, ktož se seznati nechce, že zle činí, i on tresktati se nedá aniž tresktánie 78
mistr Seneka praví dobře rozumně i také Aristotileš v svých knihách Příhodných. Neb by ty uměl právě rozvážiti řeč naši, jenž sme tak již mnoho jie dřieve i nynie pověděli, a ji sobě na své mysli a na svém srdci hluboko napsal, vždy by takýchž lehkých řečí, ješto se k ničemuž nechýlé, z své hlavy a z svých úst tak ne- stydlivě nevypúštěl. Pravít mudřec Pytagoras: „Ktož mlčeti neumie, ten také mluviti nevie kdy a kterak." A mudřec Sokrates praví tak: „Častokrát člověk člověku přimlúvá a jej hanie, neb snad dobře o něm mluviti neumie, netoliko o tom o jednom, ale o žádném dobře nemluví.“ Neboť druhý člověk jest té povahy, že nikdy o žádném nic dobrého nepovie. Též ty nám činíš: Ty nás klneš neslýchanú kletbú z hněvu, prosíš proti nám pomsty z nenávisti, žádáš na nás pohromy z nepřézni; právě to zbuoh činíš a bez potřeby. Než když na najhoršie přijde, mluv sobě, co chceš, volaj, kterak chceš, kvěl na ny, jakžkoli uměti budeš, nic toho tbáti nebudem, nic sobě o to nesnázi žádné neučiníme. Jižť sme takým řečem přivykli, jižt sme takým klatbám navykli. Práv nám tvé volánie, tvój skřek jako skřek húserový, ščebetánie husie, pláč tvój nám právě jako neobmazaného kola vrzánie a škří- panie. Uhroziti nás nemóžeš, mdels' k tomu, ne podlé síly tolik, jako podlé smysla. Chceš slyšeti, kterak; slyš, coť praví Plato: „Ze všech lidí jsú ti najsilnější, ješto hněv svój na své mysli přemoci mohú.“ Toť se již uka- zuje, kteraks' medl a nesilen, poněvadž horlivost svú a ten hněv proti nám přemoci nemóžeš; neb na sobě ukazuješ kakús' řeč dětinskú a takúžto řečí kakés' telecie rozumy na sobě znáti dáváš a sváry dětinské nadhlas ukazuješ. Však nám to jest divno do tebe, že se nestydíš. Než pravít mudřec Epikurus, ktož se seznati nechce, že zle činí, i on tresktati se nedá aniž tresktánie 78
Strana 79
přijieti chce. Tkadlečku, ujímáš psa bez potřeby za ocas, nejsa jeho svědom; strach, by tě neukúsil! Hladíš ho, ant spí; procítí-lit, užéřeť tě; strach, at se po něm ne- objietří! Nevieš-li, coť praví Plato mudřec, ale věz! Takt jest pověděl, že ze všech nedostatkóv, jenž je člověk na sobě má, najvětšie bieda jest na něm a při tom, kterýž rád mnoho mluví a hanebné rozprávky vede. Stojít psáno:„Chceš-li pokoje požiti, nepožívaj sváru.“ Chceš-li, ať nebude přimlúváno, nepopúzej bez potřeby žádného na se; chceš-li bez nechuti býti, pust mimo se, cožt' se tebe nedotýká. Řeklit sme dřieve tobě, ješčet pravíme, a to dobře slyš, a máš-li asa uši telecie neb osličie, ještoť sú přélišně veliké, dobře je otevři a vždy a ještě pilně beř na mysl řeč naši! Ani urozenie ani bohatstvie ani rekovstvie ani mudrcstvie ani bláznovstvie ani shola nic, co jest zde kde na světě a světa požívá a požívati chce, musí naším protivenstvím potkáno býti a v naši moc vniknúti a na- ším úřadem tresktáno býti, ni mladé ni staré, ni pěkné ni škaředé, ni sličné ni mrzuté, ni král, ni ciesař, ni ciesařová, ni královna, ni panny jich, ni komorníci jich, ni hofmistři jich, ni maršálci, ni šenkové, ni kraječi, ni kuchmistři, ni měštěné jich, ni sedláci jich: ti všichni i jiní lidé obecní neb neobecní, tit musie všichni nám časem ustúpiti a cestu svobodnú nám k našie vuoli udati. Zvěděl lis' kdy kterého krále, ciesaře, královú aneb také- hož člověka stavu vysokého nebo nízkého, by bez našich pótek byli? Zvěda to, navrub to pilně, ať vieme i ty zvieš, žet sme se zklamali! A netoliko, by ti jistí lidé mocní a znamenití byli bez našich pótek, ale jistě i tvá ta drahně volná, druhdy ne soběvolná, tat nás jest ještě neušla. A kterak ty pak řéci chceš, jakož již pravíš, by tvé vše dobré na nie ležalo, ana sobě sama volna nenie aniž bude? Nebť nás, Neščestie, tak brzo při sobě mieti 79
přijieti chce. Tkadlečku, ujímáš psa bez potřeby za ocas, nejsa jeho svědom; strach, by tě neukúsil! Hladíš ho, ant spí; procítí-lit, užéřeť tě; strach, at se po něm ne- objietří! Nevieš-li, coť praví Plato mudřec, ale věz! Takt jest pověděl, že ze všech nedostatkóv, jenž je člověk na sobě má, najvětšie bieda jest na něm a při tom, kterýž rád mnoho mluví a hanebné rozprávky vede. Stojít psáno:„Chceš-li pokoje požiti, nepožívaj sváru.“ Chceš-li, ať nebude přimlúváno, nepopúzej bez potřeby žádného na se; chceš-li bez nechuti býti, pust mimo se, cožt' se tebe nedotýká. Řeklit sme dřieve tobě, ješčet pravíme, a to dobře slyš, a máš-li asa uši telecie neb osličie, ještoť sú přélišně veliké, dobře je otevři a vždy a ještě pilně beř na mysl řeč naši! Ani urozenie ani bohatstvie ani rekovstvie ani mudrcstvie ani bláznovstvie ani shola nic, co jest zde kde na světě a světa požívá a požívati chce, musí naším protivenstvím potkáno býti a v naši moc vniknúti a na- ším úřadem tresktáno býti, ni mladé ni staré, ni pěkné ni škaředé, ni sličné ni mrzuté, ni král, ni ciesař, ni ciesařová, ni královna, ni panny jich, ni komorníci jich, ni hofmistři jich, ni maršálci, ni šenkové, ni kraječi, ni kuchmistři, ni měštěné jich, ni sedláci jich: ti všichni i jiní lidé obecní neb neobecní, tit musie všichni nám časem ustúpiti a cestu svobodnú nám k našie vuoli udati. Zvěděl lis' kdy kterého krále, ciesaře, královú aneb také- hož člověka stavu vysokého nebo nízkého, by bez našich pótek byli? Zvěda to, navrub to pilně, ať vieme i ty zvieš, žet sme se zklamali! A netoliko, by ti jistí lidé mocní a znamenití byli bez našich pótek, ale jistě i tvá ta drahně volná, druhdy ne soběvolná, tat nás jest ještě neušla. A kterak ty pak řéci chceš, jakož již pravíš, by tvé vše dobré na nie ležalo, ana sobě sama volna nenie aniž bude? Nebť nás, Neščestie, tak brzo při sobě mieti 79
Strana 80
móže jako které Ščestie, a jistě spieš, anebo jako kterú pokutu dobrú. Cti pro ni asa, dobrý Tkadlče, onoho mudrce Sokratesa skládanie, jenž v svých knihách píše o přirození člověčém a řka: „Člověk každý, když se na- rodí, počátek své psoty, ješto ji na světě mieti má, plá- čem najprvé ukazuje a tu zjevuje, a jsa však ještě ne- vědom věcí budúcích, co trpěti má aneb co ho potkati má, duše, jenž nevědúci než jedno čijíc protivnosti, jenž jsú na světě a tomu člověku snad zjednány, kvielí a plá- če.“ Ni člověk řádu vysokého, ni člověk řádu nízkého, ni ciesař, ni sedlák bez pláče na počátku svého porozenie nenie. Hleď a slyš již, co chválíš, čemu chválu vydáváš, hleď a šetři, mnoho-lit jest tvého dobrého na téj tvé topičce, na téj tvéj zvolené! Poněvadž každý člověk, jenž se narodí, na počátku svého narozenie pláče a lká a psoty se lekaje, ta tvá tobě milá zdali toho byla prázdna anebo bez psoty aneb bez biedy bude? Mýlíš se! A má-lit se jie též dieti jako obecnému člověku — jehož jinak tomu neúfaj! — kterak pak tvé dobré na nie ležeti má, ana sama kvielila, plakala, biedy, práce roz- ličné, nesnází se na světě lekajíc a bojiec, až v ni vnikla? Ješče, Tkadlečku, tak mnoho baješ, tak mnoho o nie rozmlúváš! Dosti toho, byť byla Bohem zvolena aneb dřieve času zvěstována k něčemu zvláštniemu dobrému. Leč sobě to za dar počítáš, že jest byla urozena? Slyš, Tkadlče, toť nenie jí samú, než přátely jejími, od nichžto jest pošla. Neb byť to na nie bylo, byla by radějie kněžnú než vládykú, a jsúci kněžnú, radějé by byla královú. A poněvadž to na nie nenie, i cos' sobě umyslil, že o nie přestati nechceš? Pravíš, žeť jest bohata na cti. Nediv se tomu! Stud přirozený, jenž s mladičstvé krve po- cházie, to činí; dočakaj, budeš-li moci, až v nie mladistvá krev mine, minet v nie i stud, mine-lit v nie stud, snad ochudne na cti. Opět pravíš, žeť jest krásna, pěkna; i co 80
móže jako které Ščestie, a jistě spieš, anebo jako kterú pokutu dobrú. Cti pro ni asa, dobrý Tkadlče, onoho mudrce Sokratesa skládanie, jenž v svých knihách píše o přirození člověčém a řka: „Člověk každý, když se na- rodí, počátek své psoty, ješto ji na světě mieti má, plá- čem najprvé ukazuje a tu zjevuje, a jsa však ještě ne- vědom věcí budúcích, co trpěti má aneb co ho potkati má, duše, jenž nevědúci než jedno čijíc protivnosti, jenž jsú na světě a tomu člověku snad zjednány, kvielí a plá- če.“ Ni člověk řádu vysokého, ni člověk řádu nízkého, ni ciesař, ni sedlák bez pláče na počátku svého porozenie nenie. Hleď a slyš již, co chválíš, čemu chválu vydáváš, hleď a šetři, mnoho-lit jest tvého dobrého na téj tvé topičce, na téj tvéj zvolené! Poněvadž každý člověk, jenž se narodí, na počátku svého narozenie pláče a lká a psoty se lekaje, ta tvá tobě milá zdali toho byla prázdna anebo bez psoty aneb bez biedy bude? Mýlíš se! A má-lit se jie též dieti jako obecnému člověku — jehož jinak tomu neúfaj! — kterak pak tvé dobré na nie ležeti má, ana sama kvielila, plakala, biedy, práce roz- ličné, nesnází se na světě lekajíc a bojiec, až v ni vnikla? Ješče, Tkadlečku, tak mnoho baješ, tak mnoho o nie rozmlúváš! Dosti toho, byť byla Bohem zvolena aneb dřieve času zvěstována k něčemu zvláštniemu dobrému. Leč sobě to za dar počítáš, že jest byla urozena? Slyš, Tkadlče, toť nenie jí samú, než přátely jejími, od nichžto jest pošla. Neb byť to na nie bylo, byla by radějie kněžnú než vládykú, a jsúci kněžnú, radějé by byla královú. A poněvadž to na nie nenie, i cos' sobě umyslil, že o nie přestati nechceš? Pravíš, žeť jest bohata na cti. Nediv se tomu! Stud přirozený, jenž s mladičstvé krve po- cházie, to činí; dočakaj, budeš-li moci, až v nie mladistvá krev mine, minet v nie i stud, mine-lit v nie stud, snad ochudne na cti. Opět pravíš, žeť jest krásna, pěkna; i co 80
Strana 81
se tomu divíš, jako by toho nikda dřieve nevídal neb neslýchal? Dočakáš-li starosti jejie, dočekáš toho, žeť ji ta krása k starosti mine, ta všechna jejie bujnost zajde, nic z nie i naposledy nebude, kromě to, cožť při jejiem smyslu zóstane, toť ji okráslí; toť bude upřiemnost, čest a počest, a v té ne vždy, jedno dokudž smysl bude také při nie, přebývati bude. Tkadlečku, i tak-lit se krásna zdá a tak, jakož pravíš, krásna byla? Buď pak, že jest byla krásna aneb žeť se zdála krásna, slyš, coť praví mudřec Aristotileš: „By lidé měli oči jako ostrovid, jenž tak ostře hledí, že skrze zed hledí a ji prozří, sezřeli by dobře vnitř tu krásu a tu pěknost, ješto jest zevnitř aneb ješto se zdá okrášlena.“ Ale žet lidé někdy něco za pěkné aneb za okrášlené mají, toť nenie jiným, jedno tiem, žeť toho tak očitě vnitř spatřiti nemohú, jakož by to mělo býti. A poněvadž toho tak spatřiti nemohú, mýlé se a to, což se zdá, to mnějí, by tak bylo. Podobnět týž Aristotileš k tomu praví a řka: „Nepodobno jest tomu býti, což nenie." A jindet pravi: „Ne vše, cožt se zdá, by bylo, jest.“ Mlč, Tkadlečku, nebleď řečí svú; velmit nás to mútí od tebe, že nechceš přijieti řeč naši. Slyš asa, coť k tomu die Aristotileš v prvních knihách Ethicorum: „Každý to, což zná, to dobře súdí.“ I kterak ty chceš dobře řéci a to dobře súditi, že jest byla krásna, pěkna a slična, a ty věrně nepoznal jie v jejie kráse, odkad ji má, aneb co jest jejie krása, aneb odkad pošla a kam se děje? Velmiť nás to mútí, jistě a dosti nám to těžko slyšeti, což o nie pravíš, co o nie mluvíš jinak, nežli již od nás slyšíš. Chcemt pověděti a to slyš! V Starém zákoně jsú čtveři lidé zvěstováni anjely před svým narozením a od anjelóv jim jsú jich jména dána; od těch nás toliko nemútilo, jako od tebe dosti řeči nestatečné slyšíme. Bylt jest jeden anjelem zvěstován, Ismael, syn Abrahamóv, o němž 81
se tomu divíš, jako by toho nikda dřieve nevídal neb neslýchal? Dočakáš-li starosti jejie, dočekáš toho, žeť ji ta krása k starosti mine, ta všechna jejie bujnost zajde, nic z nie i naposledy nebude, kromě to, cožť při jejiem smyslu zóstane, toť ji okráslí; toť bude upřiemnost, čest a počest, a v té ne vždy, jedno dokudž smysl bude také při nie, přebývati bude. Tkadlečku, i tak-lit se krásna zdá a tak, jakož pravíš, krásna byla? Buď pak, že jest byla krásna aneb žeť se zdála krásna, slyš, coť praví mudřec Aristotileš: „By lidé měli oči jako ostrovid, jenž tak ostře hledí, že skrze zed hledí a ji prozří, sezřeli by dobře vnitř tu krásu a tu pěknost, ješto jest zevnitř aneb ješto se zdá okrášlena.“ Ale žet lidé někdy něco za pěkné aneb za okrášlené mají, toť nenie jiným, jedno tiem, žeť toho tak očitě vnitř spatřiti nemohú, jakož by to mělo býti. A poněvadž toho tak spatřiti nemohú, mýlé se a to, což se zdá, to mnějí, by tak bylo. Podobnět týž Aristotileš k tomu praví a řka: „Nepodobno jest tomu býti, což nenie." A jindet pravi: „Ne vše, cožt se zdá, by bylo, jest.“ Mlč, Tkadlečku, nebleď řečí svú; velmit nás to mútí od tebe, že nechceš přijieti řeč naši. Slyš asa, coť k tomu die Aristotileš v prvních knihách Ethicorum: „Každý to, což zná, to dobře súdí.“ I kterak ty chceš dobře řéci a to dobře súditi, že jest byla krásna, pěkna a slična, a ty věrně nepoznal jie v jejie kráse, odkad ji má, aneb co jest jejie krása, aneb odkad pošla a kam se děje? Velmiť nás to mútí, jistě a dosti nám to těžko slyšeti, což o nie pravíš, co o nie mluvíš jinak, nežli již od nás slyšíš. Chcemt pověděti a to slyš! V Starém zákoně jsú čtveři lidé zvěstováni anjely před svým narozením a od anjelóv jim jsú jich jména dána; od těch nás toliko nemútilo, jako od tebe dosti řeči nestatečné slyšíme. Bylt jest jeden anjelem zvěstován, Ismael, syn Abrahamóv, o němž 81
Strana 82
se píše v knihách Genesis v XVII. rozdielu; druhý jest byl Isák, o němž se píše v knihách Genesis v XVIII. roz- dielu; třetí byl Joziáš, o němž pravie knihy Královské v XIII. rozdielu; čtvrtý byl Sampson, o němž pravie knihy Iudicum v XIIII. rozdielu. V Novém zákoně jsta dva zvěstována anjelem: Jan, křstitel boží, a Pán Ježíš, o nichž se píše v knihách prvních sv. Lukáše v I. roz- diele. Avšak sme toliko řečí neslýchali od těch dobrých, jakož již slyšíme od tebe pro tvú tu jistú dosti lehké a přelehké proti oněm dobrým, jenž i ti sú bez zemských pótek nebyli. A poněvadž jsú ti bez pótek nebyli, jenž sú ščastně před svým přijitím na svět anjely zvěstováni, kterak ty pak toho chceš dojíti a o to tak mnoho a vy- soko napínati, by ta tvá tobě milá byla bez pótek anebo ty sám byl bez nich, a ty daleko a převelice Boha dielen? Ej, Tkadlečku, jistě a zajisté jest nám tebe směšno, pro- tože tak dětinsky s námi mluvíš a jako ze sna a z uotrapy, jako by co myslil. Ale hoře nám tebe i žel, kam se děl již tvój smysl přirozený, kam se děli tvoji dóvptipové a tvoji odvodové a tvé řeči, jimižs' odvozoval nepodob- ných rozumóv jiné lidi, a nechceš již sám tomu rozuměti, že proti sobě pravíš, že ta tvá utěšená byla tvá všechna radost, utěšenie a tvé vše veselé! Byť to již bylo, zdalis se toho nedoptal, ještoť praví Aristotileš: „Ze všech věcí, ješto jsú na světě, nic spieše nesstarají člověka nežli radost,“ totížto ze všech věcí nic spieše nemine nežli radost a veselé světské při člověku? Aj, znamenaj, ja- kéžs' mieval veselé jí, však co jest ona byla, to rozvaž, a coť se jí dobře stalo, tomu srozuměj a nezapomínaj, coť jest z toho mohlo přijíti, co jest jejie milost mohla protivného a nelibého přivésti. Vzezři na milost a na hověnie božie, kterak jest dlúho hověl, a seznaj se sám, číms' provinil a kak si se sám již zapomenul, a tož daleko nad sebú sám, žes' sobě již tak umyslil hlúpě, sprostně 82
se píše v knihách Genesis v XVII. rozdielu; druhý jest byl Isák, o němž se píše v knihách Genesis v XVIII. roz- dielu; třetí byl Joziáš, o němž pravie knihy Královské v XIII. rozdielu; čtvrtý byl Sampson, o němž pravie knihy Iudicum v XIIII. rozdielu. V Novém zákoně jsta dva zvěstována anjelem: Jan, křstitel boží, a Pán Ježíš, o nichž se píše v knihách prvních sv. Lukáše v I. roz- diele. Avšak sme toliko řečí neslýchali od těch dobrých, jakož již slyšíme od tebe pro tvú tu jistú dosti lehké a přelehké proti oněm dobrým, jenž i ti sú bez zemských pótek nebyli. A poněvadž jsú ti bez pótek nebyli, jenž sú ščastně před svým přijitím na svět anjely zvěstováni, kterak ty pak toho chceš dojíti a o to tak mnoho a vy- soko napínati, by ta tvá tobě milá byla bez pótek anebo ty sám byl bez nich, a ty daleko a převelice Boha dielen? Ej, Tkadlečku, jistě a zajisté jest nám tebe směšno, pro- tože tak dětinsky s námi mluvíš a jako ze sna a z uotrapy, jako by co myslil. Ale hoře nám tebe i žel, kam se děl již tvój smysl přirozený, kam se děli tvoji dóvptipové a tvoji odvodové a tvé řeči, jimižs' odvozoval nepodob- ných rozumóv jiné lidi, a nechceš již sám tomu rozuměti, že proti sobě pravíš, že ta tvá utěšená byla tvá všechna radost, utěšenie a tvé vše veselé! Byť to již bylo, zdalis se toho nedoptal, ještoť praví Aristotileš: „Ze všech věcí, ješto jsú na světě, nic spieše nesstarají člověka nežli radost,“ totížto ze všech věcí nic spieše nemine nežli radost a veselé světské při člověku? Aj, znamenaj, ja- kéžs' mieval veselé jí, však co jest ona byla, to rozvaž, a coť se jí dobře stalo, tomu srozuměj a nezapomínaj, coť jest z toho mohlo přijíti, co jest jejie milost mohla protivného a nelibého přivésti. Vzezři na milost a na hověnie božie, kterak jest dlúho hověl, a seznaj se sám, číms' provinil a kak si se sám již zapomenul, a tož daleko nad sebú sám, žes' sobě již tak umyslil hlúpě, sprostně 82
Strana 83
a dětinsky, že mníš a za to máš, jakož po tvé řeči sly- šíme, i na to mluvíš i mieníš, že tvé vše dobré, tvé vše počestné, tvé vše štěstie, tvé vše veselé leží jedno na téj jediné, pro niž ty sobě tak hrubě těžko řeči činíš, jako sme kdy slýchali, a sobě pokoje dáti nechceš. A vedeš-li to úmyslem vším a pravú svú myslí a srdcem upřiemým, jako usty mluvíš a nadhlas to všady pravíš, vždyť nám to jest divno i předivno, nébrž tomu se nadiviti nemó- žem, kam si smysl svój dobrý a prostraný poděl aneb kdes' ten ostavil. Čta rád mnoho v knihách, i nedočetl se toho, žes' se velmi zapomenul? Slyš, milý Tkadlečku, a pověz nám, proč ty mezi jiný- mi svými řečmi pravíš, že ta tvá tobě milá jest na cti bohata a ščastna a jest k tomu čestna a že by měla jako věčně živa býti? Divímy se jistě tomu, kdes' toho nabyl aneb kdes' to slýchal aneb co tiem mieníš, že tolik o takéž pravíš, ješto jiného neuměla aniž se jinému učila aniž při čem jiném bývala, jedno tu, kdež bylo pec, kamna, vápenici neb niestěji páliti a topiti. Byt pak ke cti co podobného bylo, i co by ty o nie nepravil neb o nie ne- mluvil, když o téj tolik pravíš, ješto jest daleko to vše od nie? Byť pak byla k tomu podobna podlé svého rodu neb podlé své šlechty aneb podlé těch ctností, jakož o nie pravíš, ješče by daleko bylo od toho, by byla bohata na všie cti. Ano se čte na rozličných miestéch, že jsú tři věci zde na světě, ješto nikdy do konce od lidí dokonány nebudú ani kdy byly na kom shledány uplně podlé lidského běhu ani budú, jedno na samém Bohu. Prvnie věc jest zbožie tělesné a zemské; buďto jakžkoli veliké, vždyť člověk viece žádá, nebť mu se vždy málo zdá, což ho koli má, aniž tolik má aniž tolik mieti móž, byť viece nepotřeboval, ač ne podlé potřeby tělesné, ale podlé vuole a chtěnie. A tak žádný člověk nikda nebyl aniž bude, by kdy dosti měl zde na světě; a mienímť 83
a dětinsky, že mníš a za to máš, jakož po tvé řeči sly- šíme, i na to mluvíš i mieníš, že tvé vše dobré, tvé vše počestné, tvé vše štěstie, tvé vše veselé leží jedno na téj jediné, pro niž ty sobě tak hrubě těžko řeči činíš, jako sme kdy slýchali, a sobě pokoje dáti nechceš. A vedeš-li to úmyslem vším a pravú svú myslí a srdcem upřiemým, jako usty mluvíš a nadhlas to všady pravíš, vždyť nám to jest divno i předivno, nébrž tomu se nadiviti nemó- žem, kam si smysl svój dobrý a prostraný poděl aneb kdes' ten ostavil. Čta rád mnoho v knihách, i nedočetl se toho, žes' se velmi zapomenul? Slyš, milý Tkadlečku, a pověz nám, proč ty mezi jiný- mi svými řečmi pravíš, že ta tvá tobě milá jest na cti bohata a ščastna a jest k tomu čestna a že by měla jako věčně živa býti? Divímy se jistě tomu, kdes' toho nabyl aneb kdes' to slýchal aneb co tiem mieníš, že tolik o takéž pravíš, ješto jiného neuměla aniž se jinému učila aniž při čem jiném bývala, jedno tu, kdež bylo pec, kamna, vápenici neb niestěji páliti a topiti. Byt pak ke cti co podobného bylo, i co by ty o nie nepravil neb o nie ne- mluvil, když o téj tolik pravíš, ješto jest daleko to vše od nie? Byť pak byla k tomu podobna podlé svého rodu neb podlé své šlechty aneb podlé těch ctností, jakož o nie pravíš, ješče by daleko bylo od toho, by byla bohata na všie cti. Ano se čte na rozličných miestéch, že jsú tři věci zde na světě, ješto nikdy do konce od lidí dokonány nebudú ani kdy byly na kom shledány uplně podlé lidského běhu ani budú, jedno na samém Bohu. Prvnie věc jest zbožie tělesné a zemské; buďto jakžkoli veliké, vždyť člověk viece žádá, nebť mu se vždy málo zdá, což ho koli má, aniž tolik má aniž tolik mieti móž, byť viece nepotřeboval, ač ne podlé potřeby tělesné, ale podlé vuole a chtěnie. A tak žádný člověk nikda nebyl aniž bude, by kdy dosti měl zde na světě; a mienímť 83
Strana 84
člověka podlé světského vysazenie, ne podlé běhu nad lidský řád, jakož sú lidé svrchovaní neb tací, ješto jsú zvlášče někak Bohem ode všech světských věcí odchý- leni a odděleni a odvedeni. Druhá věc jest čest světská. Téj člověk nikdy do konce dojíti nemóže k svéj vuoli a k svéj libosti; neb čím jie viece má podlé světa, tiem jie viece žádá a o ni viece stojí. Třetie věc jest dlúhé zdravie; toť' se pak řiedko komu skoná s jeho vuolí, neb čím kto jest déle živ, vždy mu se ješče déle živu býti chce a viece zdravie hledá, a dlúho živ jsa, vždy jest umřieti. Toť tvá řeč již opak jde aniž shledati móžeš kdy na téj na tvéj tobě milé ani na kom, by kto na cti tak bohat byl, ješto by proto měl věčně živ býti, ano by nebyl žádný rozdiel mezi člověkem a mezi Pánem Bohem; neb když by ta tobě milá mohla pro své dobré ctnosti a pro svú čest věčně živa býti, přebývalať by v dobrých oby- čejích a ve cti, chtiec věčně živa býti, jehož nepravíme, byť to mohlo se komu přihoditi zde na světě, buď které- hožkoli řádu, ta tvá topička tobě milá pak nadto. A také pravíš, že jest byla ščastna; zdalis' neslýchal onéno roz- právky, ješto ji praví Tales ten mistr? Když byl otázán, kto by byl ščastný na světě, odpověděl a řka: „Ten, ktož má život zdravý, duši neposkvrnitú zlými skutky a rozum přirozený k dobrému rozeznání od zlého.“ Pravils' nám prvé, Tkadlče, kdyžs' se nám jmenoval, žes' tkadlec; tomu dobře rozumieme; a žes' hlavú z České země, tomu také rozumieme, také, že nynie v Čechách přebýváš; žes' nohama odevšad, tomu tak rozumieme, kady se obrátíš, v kterúkolivěk zemi, žes' tu jako doma. To vieme, žes' býval v několiko králových zemí a v mno- hých kniežecích městéch. A to vše, kdežť se co přihodilo od nás protivného anebo co libého od Ščestie, buď co buď, bud od kohož buď, to také vieme. Prav nám bez 84
člověka podlé světského vysazenie, ne podlé běhu nad lidský řád, jakož sú lidé svrchovaní neb tací, ješto jsú zvlášče někak Bohem ode všech světských věcí odchý- leni a odděleni a odvedeni. Druhá věc jest čest světská. Téj člověk nikdy do konce dojíti nemóže k svéj vuoli a k svéj libosti; neb čím jie viece má podlé světa, tiem jie viece žádá a o ni viece stojí. Třetie věc jest dlúhé zdravie; toť' se pak řiedko komu skoná s jeho vuolí, neb čím kto jest déle živ, vždy mu se ješče déle živu býti chce a viece zdravie hledá, a dlúho živ jsa, vždy jest umřieti. Toť tvá řeč již opak jde aniž shledati móžeš kdy na téj na tvéj tobě milé ani na kom, by kto na cti tak bohat byl, ješto by proto měl věčně živ býti, ano by nebyl žádný rozdiel mezi člověkem a mezi Pánem Bohem; neb když by ta tobě milá mohla pro své dobré ctnosti a pro svú čest věčně živa býti, přebývalať by v dobrých oby- čejích a ve cti, chtiec věčně živa býti, jehož nepravíme, byť to mohlo se komu přihoditi zde na světě, buď které- hožkoli řádu, ta tvá topička tobě milá pak nadto. A také pravíš, že jest byla ščastna; zdalis' neslýchal onéno roz- právky, ješto ji praví Tales ten mistr? Když byl otázán, kto by byl ščastný na světě, odpověděl a řka: „Ten, ktož má život zdravý, duši neposkvrnitú zlými skutky a rozum přirozený k dobrému rozeznání od zlého.“ Pravils' nám prvé, Tkadlče, kdyžs' se nám jmenoval, žes' tkadlec; tomu dobře rozumieme; a žes' hlavú z České země, tomu také rozumieme, také, že nynie v Čechách přebýváš; žes' nohama odevšad, tomu tak rozumieme, kady se obrátíš, v kterúkolivěk zemi, žes' tu jako doma. To vieme, žes' býval v několiko králových zemí a v mno- hých kniežecích městéch. A to vše, kdežť se co přihodilo od nás protivného anebo co libého od Ščestie, buď co buď, bud od kohož buď, to také vieme. Prav nám bez 84
Strana 85
písma a bez okrášlené řeči, jako by laik s laikem mluvil, jako by ty laiku pravil: Vídals' kdy neb kde neb od koho slýchal, by takéhožto člověka, jakos' ty, Tkadlečku, neb většieho nebo nižšieho řádu, jeho vše dobré ležalo jedno na jednom člověku, a ješče ne na takémž lehkém člo- věku, jakož jest ta tvá utěšená, ještoť sobě sama bez pomoci jiných lidí nemóže pomoci, ale ješče na tom, ješto má anebo mievá veliký diel světa pod svú mocí, jakož jest ciesař, král, papež neb jiný mocný? Haha, Tkadlečku! Písma již všeho pozbuda, musíš se nám při- znati podlé smysla svého přirozeného, žes' nikdy neslý- chal ani vídal; neb tomu neřku ty, ale každý laik, púhý laik urozumie, ano to jest příslovie obecných lidí a sed- láci to řiekají, kdy se o svých otciech co zmienie a o svých materách, tak pravie, že to najvětšie dobré, ješto od otce má kto, to jest, že mu jest na svět pomohl, a od mateře to najvětšie dobré má, že ho odchovala; jiné všechno své dobré, buďto smysl, rozum, zbožie, přiezen, uměnie, musí rozličně sedlák i každý jiný člověk rozličnými miesty, rozličnými časy, rozličnými smysly a příčinami svého dobrého hledati, až i ke všemu dobrému dojde. Hleď a slyš a hleď a znamenaj, cot praví Aristotileš v svých prvních knihách Ethicorum, že každý člověk od přirozenie svého jest sobě míl a každé stvořenie dobrého sobě žádá a potom jiným. By tvé vše dobré ležalo na tvé, ješto ji mieníš, a tobě co pomohla, věz to zajisté a uplně bez pochybenie, žeť by sobě najprv sama pomohla. Ale tak, jakož ona sobě sama pomoci neumie aniž móž tú pomocí, jakúž ty mníš, takéť i tobě nezjedná co ani co tvého dobrého ona zvésti móže. Kakž ty řéci chceš, že tvé vše dobré ležalo jest na nie? Slyš dobře! Nict nenie tak mocného na světě, tak bohatého, byť bylo při něm vše dobré anebo bylo bez nedostatkóv, neb všechny věci, jenž na světě jsú, vždy něčeho potřebují, ač ne vždy, 85
písma a bez okrášlené řeči, jako by laik s laikem mluvil, jako by ty laiku pravil: Vídals' kdy neb kde neb od koho slýchal, by takéhožto člověka, jakos' ty, Tkadlečku, neb většieho nebo nižšieho řádu, jeho vše dobré ležalo jedno na jednom člověku, a ješče ne na takémž lehkém člo- věku, jakož jest ta tvá utěšená, ještoť sobě sama bez pomoci jiných lidí nemóže pomoci, ale ješče na tom, ješto má anebo mievá veliký diel světa pod svú mocí, jakož jest ciesař, král, papež neb jiný mocný? Haha, Tkadlečku! Písma již všeho pozbuda, musíš se nám při- znati podlé smysla svého přirozeného, žes' nikdy neslý- chal ani vídal; neb tomu neřku ty, ale každý laik, púhý laik urozumie, ano to jest příslovie obecných lidí a sed- láci to řiekají, kdy se o svých otciech co zmienie a o svých materách, tak pravie, že to najvětšie dobré, ješto od otce má kto, to jest, že mu jest na svět pomohl, a od mateře to najvětšie dobré má, že ho odchovala; jiné všechno své dobré, buďto smysl, rozum, zbožie, přiezen, uměnie, musí rozličně sedlák i každý jiný člověk rozličnými miesty, rozličnými časy, rozličnými smysly a příčinami svého dobrého hledati, až i ke všemu dobrému dojde. Hleď a slyš a hleď a znamenaj, cot praví Aristotileš v svých prvních knihách Ethicorum, že každý člověk od přirozenie svého jest sobě míl a každé stvořenie dobrého sobě žádá a potom jiným. By tvé vše dobré ležalo na tvé, ješto ji mieníš, a tobě co pomohla, věz to zajisté a uplně bez pochybenie, žeť by sobě najprv sama pomohla. Ale tak, jakož ona sobě sama pomoci neumie aniž móž tú pomocí, jakúž ty mníš, takéť i tobě nezjedná co ani co tvého dobrého ona zvésti móže. Kakž ty řéci chceš, že tvé vše dobré ležalo jest na nie? Slyš dobře! Nict nenie tak mocného na světě, tak bohatého, byť bylo při něm vše dobré anebo bylo bez nedostatkóv, neb všechny věci, jenž na světě jsú, vždy něčeho potřebují, ač ne vždy, 85
Strana 86
ale časem svým. Pravít mudřec Tales: „Najmocnější byt jest potřebnost, bez nie nic na světě býti nemóž, ni dobré ni zlé,“ totíž cožkoli člověk jedná, neb dobré neb zlé, vždy něco potřebuje k tomu, což jedná. Neřku to du- chovnie dobré, o němž my nemluvíme, ale tělesné neb světské dobré, jenž lidé o ně stojie. To vidíme sami: Ač jest který král nebo ciesař neb snad papež a jiný takýžto vysokého řádu člověk mocný a bohatý, někdyť se na- hodí, žeť snad smysla dobrého nemá. A paklit smysl má, ale snad mužnosti a smělosti nemá. Paklit to má, ale snad klam a neustavičnost anebo zlost jest při jeho skutciech. Paklit toho nenie, ale snad ukrutnost a ne- spravedlivost jest při něm. Ač toho nenie, ale jest snad při něm někaká hrdost neb pych neb netbánlivost svých poddaných nebo někaký šeředný obyčej, ješto to naň neslušie. Pakli toho nenie, ale vždy jest jiných takýchžto obyčejóv, ješto jemu druhdy časem a miestem překážejí a jemu ujmu činie na tom, že vždy všeho dobrého do něho nenie. Též ciesařovna, královna, kněžna i jiná k těm řádóm počtená, jestliže jest bohata, mocna a vzne- sena nad lidi, ale v hróze a v nevolnosti jest, bez svobody. A pakli jest bez hrózy, ale má utrhánie od lidí, ujmu na cti skrze jejie svobodnost; a někdy z téj svobodnosti se sama nad sobú zapomene, že sebe sama proti své cti a proti lidem poníží. Paklit se jest zachovala proti lidem, ale zlít řkú, že snad to ne z přikázanie božieho činí ani pro svú čest, ale snad z pochvaly, chtiec sobě tiem čest učiniti, že jest ctna, dobra, šlechetna, múdra, ochotna, a to snad ne pro ty dobré činy se těch drží aneb pro svú čest, jakož pro lidi, chtiec toho pochvalu mieti. Tu se pak skoná na takové ženě nebo panně nebo často i muži, jenž Aristotileš die v svých prvních knihách Elenchorum a řka: „Někteří jsú lidé, že, což činie, viece žádají vidieni býti za svú tu jistú práci, že jsú múdři; než jiní jsúce 86
ale časem svým. Pravít mudřec Tales: „Najmocnější byt jest potřebnost, bez nie nic na světě býti nemóž, ni dobré ni zlé,“ totíž cožkoli člověk jedná, neb dobré neb zlé, vždy něco potřebuje k tomu, což jedná. Neřku to du- chovnie dobré, o němž my nemluvíme, ale tělesné neb světské dobré, jenž lidé o ně stojie. To vidíme sami: Ač jest který král nebo ciesař neb snad papež a jiný takýžto vysokého řádu člověk mocný a bohatý, někdyť se na- hodí, žeť snad smysla dobrého nemá. A paklit smysl má, ale snad mužnosti a smělosti nemá. Paklit to má, ale snad klam a neustavičnost anebo zlost jest při jeho skutciech. Paklit toho nenie, ale snad ukrutnost a ne- spravedlivost jest při něm. Ač toho nenie, ale jest snad při něm někaká hrdost neb pych neb netbánlivost svých poddaných nebo někaký šeředný obyčej, ješto to naň neslušie. Pakli toho nenie, ale vždy jest jiných takýchžto obyčejóv, ješto jemu druhdy časem a miestem překážejí a jemu ujmu činie na tom, že vždy všeho dobrého do něho nenie. Též ciesařovna, královna, kněžna i jiná k těm řádóm počtená, jestliže jest bohata, mocna a vzne- sena nad lidi, ale v hróze a v nevolnosti jest, bez svobody. A pakli jest bez hrózy, ale má utrhánie od lidí, ujmu na cti skrze jejie svobodnost; a někdy z téj svobodnosti se sama nad sobú zapomene, že sebe sama proti své cti a proti lidem poníží. Paklit se jest zachovala proti lidem, ale zlít řkú, že snad to ne z přikázanie božieho činí ani pro svú čest, ale snad z pochvaly, chtiec sobě tiem čest učiniti, že jest ctna, dobra, šlechetna, múdra, ochotna, a to snad ne pro ty dobré činy se těch drží aneb pro svú čest, jakož pro lidi, chtiec toho pochvalu mieti. Tu se pak skoná na takové ženě nebo panně nebo často i muži, jenž Aristotileš die v svých prvních knihách Elenchorum a řka: „Někteří jsú lidé, že, což činie, viece žádají vidieni býti za svú tu jistú práci, že jsú múdři; než jiní jsúce 86
Strana 87
múdři a z té múdrosti něco dobrého učinivše, i nic ne- žádají.“ O takýchž lidech takových divných obyčejóv, ač nás toho nezbavíš, povieme potom, bude-lit toho potřebie. Ale, milý Tkadlečku, vrátě se k svéj řeči zase, nic se tomu nediv, že ta tvá tobě milá byla dobrá, nebť jest neměla býti komu zlá, to sám vieš, leč sobě sama. Nediv se tomu, že byla múdrá, neb jie nic protivného nepotý- kalo, v němž by seznali múdrost jejie neb hlúpost jejie. Nejednú člověk má postavu zřiezenú ke všie múdrosti, avšak téj při něm nenie. Ztěž se, coť praví pohan onen Tulius o múdrosti a řka: „Dokonánie všie múdrosti jest, když která věc, jenž od člověka jednána jest, bývá bez ohyzd všech věcí anebo bez nedostatkóv rozumu.“ Tak-lit se zdá, že jest byla múdra a mysli silné, i zře- tedlně to čijeme, žes' jie neseznal, neb slyšíme již, že nevieš, co k múdrosti pravé slušie nebo co jest to, jenž na múdrého člověka mieti slušie. Nebudiž také to divno, žeť jest byla ochotna! A zdali jest byla dvořka proto, že jest dvorská topička byla? Buď to pak, že za to máš, že jest byla dvořka, jakož rozumieme na tobě, že za to máš a na to mluvíš: a zdali nevieš, že jest právo a obyčej těch dvorských lidí ochotnu býti a přívětivě s lidmi bydliti? Tiemž se i oznámiti mají, tiemž sobě lidi zacho- vati mají. Múdrý člověk tomu však srozuměj věda, kdy co mu svěřiti, věda, kdy zač přijieti, věda, kdy projíti a kdy obleviti. Toť jest jich obyčej, a netoliko takýchž lidí, ano to jest obyčej téměř všech ženského pohlavie, že jsú ochotny, jehožto druhé jsú neochotny, chtiec tady sobě zvěhlasiti, že žádného netbají, chtie v tom se znáti dáti, že jsú počestnějšie nad jiné a že s žádným žádnú vláštnost mieti nechtie. Ty my pak často spieše k své libosti navedem nežli ty, ješto jsú obecně se všemi lidmi vlídni. Častokrát na ně teneto naše široce a pevně roz- 87
múdři a z té múdrosti něco dobrého učinivše, i nic ne- žádají.“ O takýchž lidech takových divných obyčejóv, ač nás toho nezbavíš, povieme potom, bude-lit toho potřebie. Ale, milý Tkadlečku, vrátě se k svéj řeči zase, nic se tomu nediv, že ta tvá tobě milá byla dobrá, nebť jest neměla býti komu zlá, to sám vieš, leč sobě sama. Nediv se tomu, že byla múdrá, neb jie nic protivného nepotý- kalo, v němž by seznali múdrost jejie neb hlúpost jejie. Nejednú člověk má postavu zřiezenú ke všie múdrosti, avšak téj při něm nenie. Ztěž se, coť praví pohan onen Tulius o múdrosti a řka: „Dokonánie všie múdrosti jest, když která věc, jenž od člověka jednána jest, bývá bez ohyzd všech věcí anebo bez nedostatkóv rozumu.“ Tak-lit se zdá, že jest byla múdra a mysli silné, i zře- tedlně to čijeme, žes' jie neseznal, neb slyšíme již, že nevieš, co k múdrosti pravé slušie nebo co jest to, jenž na múdrého člověka mieti slušie. Nebudiž také to divno, žeť jest byla ochotna! A zdali jest byla dvořka proto, že jest dvorská topička byla? Buď to pak, že za to máš, že jest byla dvořka, jakož rozumieme na tobě, že za to máš a na to mluvíš: a zdali nevieš, že jest právo a obyčej těch dvorských lidí ochotnu býti a přívětivě s lidmi bydliti? Tiemž se i oznámiti mají, tiemž sobě lidi zacho- vati mají. Múdrý člověk tomu však srozuměj věda, kdy co mu svěřiti, věda, kdy zač přijieti, věda, kdy projíti a kdy obleviti. Toť jest jich obyčej, a netoliko takýchž lidí, ano to jest obyčej téměř všech ženského pohlavie, že jsú ochotny, jehožto druhé jsú neochotny, chtiec tady sobě zvěhlasiti, že žádného netbají, chtie v tom se znáti dáti, že jsú počestnějšie nad jiné a že s žádným žádnú vláštnost mieti nechtie. Ty my pak často spieše k své libosti navedem nežli ty, ješto jsú obecně se všemi lidmi vlídni. Častokrát na ně teneto naše široce a pevně roz- 87
Strana 88
vinem, že jimi jako okolo prsta otočujem; a tak jakož jsú se zvláštností k dobrým kryli, tak pak ochotnosti u lehkých hledají a jé často dojíti nemohú. Vídal-lis' to kdy, jehož vieme, ač se činíš nevěda, že o tom vieš?" Často takáž hrdá panna neb paní vysokého řádu jest sama v sobě tak zatvrzena a zapeklita pýchú, že nemní, by jie kto roven byl aneb býti mohl, ne pro svú šlechet- nost, jenž v ni úfá, jakož pro svú zlú hrdost, jenž ji má, z někaké hrdosti, chtiec radči potupiti jiné, častokrát takéž, jako sama, a častokrát lepšie, tak podlé Boha lepšie, jakožto podlé rodu nebo podlé urozenie a tak, že často takým, jakož sama jest, hrdá a nejednú přiezen u toho hledá, jenž netoliko ku přiezni, ale k známosti lehkého poselstvie neb věděnie nenie podoben. A často- krát pozbudúci hrdostí svú toho dobrého, urozeného, počestného, čistého služebníka, ješto jejie cti hlédá a téj ve dne i v noci pase, života svého častokrát považuje, i otdá se na toho, ješto jie na jejie čest siehne a té sobě za nic potom neváží. A co to činí? Slyš! jedno pych, z něhožto pocházie zlá vuole, z kteréžto zlé vuole zlý úmysl přicházie a z toho neústavnost. A zdát se nám, žeť se v ty časy shledává onono příslovie, ješto pravie múdří lidé řkúc: „Od přirozenie žena mievá dlúhé vlasy a krátký úmysl“ a brž ustavičnost, snadné rozpáčenie a brzké uvěřenie. Pravíš, že jest byla šlechetna a počestna. Slyš, dobrý Tkadlečku! Pravieť múdří lidé, že počestnost nebo počest při lidech jest čtvera anebo čtverem obyčejem; z toho pak móžeš znamenati a sobě vybrati, kterú počestností jest obdařena byla tvá tobě libá anebo pro kterú příčinu jest byla počestna, pro se li sama čili proč pro jiné. Prvnie počest při lidech bývá od přirozenie, a ta počest při- cházie z studu přirozeného. Neb při kterém člověku jest stud, při tom ráda bývá počestnost přirozená tak, že 88
vinem, že jimi jako okolo prsta otočujem; a tak jakož jsú se zvláštností k dobrým kryli, tak pak ochotnosti u lehkých hledají a jé často dojíti nemohú. Vídal-lis' to kdy, jehož vieme, ač se činíš nevěda, že o tom vieš?" Často takáž hrdá panna neb paní vysokého řádu jest sama v sobě tak zatvrzena a zapeklita pýchú, že nemní, by jie kto roven byl aneb býti mohl, ne pro svú šlechet- nost, jenž v ni úfá, jakož pro svú zlú hrdost, jenž ji má, z někaké hrdosti, chtiec radči potupiti jiné, častokrát takéž, jako sama, a častokrát lepšie, tak podlé Boha lepšie, jakožto podlé rodu nebo podlé urozenie a tak, že často takým, jakož sama jest, hrdá a nejednú přiezen u toho hledá, jenž netoliko ku přiezni, ale k známosti lehkého poselstvie neb věděnie nenie podoben. A často- krát pozbudúci hrdostí svú toho dobrého, urozeného, počestného, čistého služebníka, ješto jejie cti hlédá a téj ve dne i v noci pase, života svého častokrát považuje, i otdá se na toho, ješto jie na jejie čest siehne a té sobě za nic potom neváží. A co to činí? Slyš! jedno pych, z něhožto pocházie zlá vuole, z kteréžto zlé vuole zlý úmysl přicházie a z toho neústavnost. A zdát se nám, žeť se v ty časy shledává onono příslovie, ješto pravie múdří lidé řkúc: „Od přirozenie žena mievá dlúhé vlasy a krátký úmysl“ a brž ustavičnost, snadné rozpáčenie a brzké uvěřenie. Pravíš, že jest byla šlechetna a počestna. Slyš, dobrý Tkadlečku! Pravieť múdří lidé, že počestnost nebo počest při lidech jest čtvera anebo čtverem obyčejem; z toho pak móžeš znamenati a sobě vybrati, kterú počestností jest obdařena byla tvá tobě libá anebo pro kterú příčinu jest byla počestna, pro se li sama čili proč pro jiné. Prvnie počest při lidech bývá od přirozenie, a ta počest při- cházie z studu přirozeného. Neb při kterém člověku jest stud, při tom ráda bývá počestnost přirozená tak, že 88
Strana 89
člověk z té počestnosti se i sám před sebú stydí zlé učiniti; a to slove počestnost přirozená. A ta jedno trvá při člověku, dokud při něm trvá stud; a ta počestnost najviec přebývá při mladých lidech, dokud při nich stud přebývá; ale jakž stud mine, takť mine často poctivost i počestnost od nich. Druhá počest jest z práva, a ta přebývá při lidech rozumných v těch běziech, v nichžto jsú vysazeni, jakožto služebník neb menší, který jest poddán svému pánu nebo svému vyššiemu, jehožto z práva učiniti máš; a ta počest jest zavázána a jako přinutkána a ta počest dotud trvá, dokud kto komu jest poddán. Třetie počest jest a bývá z obyčeje naučeného, a ta přebývá při lidech dvořských; neb ti, což počest- nosti mají, ti ji mají z obyčeje. Neb často, by co chtěli zle neb nepočestně učiniti, neměli se kde tomu učiti, nebo tu nebývali, kdež co jiného jest nežli počestnost. A ta počest nenie jiným účinkem ani jiným úmyslem, jedno obyčejem, neb nečinie jiného, jedno to, což se učili a co sú od jiných vídali; a ta počestnost netrvá déle, jedno dokadž tací lidé sú v tom stavu, v němž jsú vysazeni. Čtvrtá počest jest z pochvaly aneb z chytrosti, a ta přebývá při lidech chytrých anebo licoměrných, takže se stále v svých činiech počestni ukazují a poctivi ne proč pro jiné, jedno aby z téj počestnosti, ješto ji zevnitř ukazují, pochvalu měli a z téj pochvaly libost aneb některý póžitek od lidí. A ta počest netrvá déle při lidech při takých, jedno dokad čijí, že sú v téj po- čestnosti lidem vzácni a od lidí čtěni bývají. Hej, Tkadlečku! žet o to svobodnějé mluviti nesmieme s tebú, než toliko se tebe ustydáme, jakož nám jest za- povědieno s tebú o to mluviti pro světskú čest všech panen a paní! Ostatku sám rozuměj, coť mieníme aneb pročt sme tyto čtyři počestnosti vypravili, než však s otpuštěním všech dobrých paní a panen a bez jich 89
člověk z té počestnosti se i sám před sebú stydí zlé učiniti; a to slove počestnost přirozená. A ta jedno trvá při člověku, dokud při něm trvá stud; a ta počestnost najviec přebývá při mladých lidech, dokud při nich stud přebývá; ale jakž stud mine, takť mine často poctivost i počestnost od nich. Druhá počest jest z práva, a ta přebývá při lidech rozumných v těch běziech, v nichžto jsú vysazeni, jakožto služebník neb menší, který jest poddán svému pánu nebo svému vyššiemu, jehožto z práva učiniti máš; a ta počest jest zavázána a jako přinutkána a ta počest dotud trvá, dokud kto komu jest poddán. Třetie počest jest a bývá z obyčeje naučeného, a ta přebývá při lidech dvořských; neb ti, což počest- nosti mají, ti ji mají z obyčeje. Neb často, by co chtěli zle neb nepočestně učiniti, neměli se kde tomu učiti, nebo tu nebývali, kdež co jiného jest nežli počestnost. A ta počest nenie jiným účinkem ani jiným úmyslem, jedno obyčejem, neb nečinie jiného, jedno to, což se učili a co sú od jiných vídali; a ta počestnost netrvá déle, jedno dokadž tací lidé sú v tom stavu, v němž jsú vysazeni. Čtvrtá počest jest z pochvaly aneb z chytrosti, a ta přebývá při lidech chytrých anebo licoměrných, takže se stále v svých činiech počestni ukazují a poctivi ne proč pro jiné, jedno aby z téj počestnosti, ješto ji zevnitř ukazují, pochvalu měli a z téj pochvaly libost aneb některý póžitek od lidí. A ta počest netrvá déle při lidech při takých, jedno dokad čijí, že sú v téj po- čestnosti lidem vzácni a od lidí čtěni bývají. Hej, Tkadlečku! žet o to svobodnějé mluviti nesmieme s tebú, než toliko se tebe ustydáme, jakož nám jest za- povědieno s tebú o to mluviti pro světskú čest všech panen a paní! Ostatku sám rozuměj, coť mieníme aneb pročt sme tyto čtyři počestnosti vypravili, než však s otpuštěním všech dobrých paní a panen a bez jich 89
Strana 90
úrazu to řéci mušíme. I co se tomu divíš, žeť jest byla ctná? Zda toho nevieš, že při dvořiech lehkých lidí a s probojemi neradi trpie aniž jich rádi přijímají? Než to, coť přijmú, musíť býti jisto, celo a cti zastalé a v tom se dáti znáti a se ohlásiti a v tom přebývati; lib se aneb nelib, chtěj se u pocti býti neb nebyti, vždyť jest býti v nie. A netolik těm lidem podlé vyššieho řádu povýše- ným, ale i řádu nižšieho, jakož jest byla ta tvá topička tobě milá; i tať jest musila býti ve cti a u pocti, ač chtěla býti při dvorském stavě, ač ne pro se sama, ale pro jiné šlechetné panny a panie, s nimiž jest snad přebývala. A zdali nevieš, že jeptišky, vejdúce v klášter, v ohradu, musie dobře činiti, neb zle činiti nemohú a druhdy ne- smějí, netolik pro Buoh, jakožto pro lidi a pro kázen? Ale byť vuoli jměly, snad by se druhá zapomanula. Ano vlk boje se, by v jámu neb v rokli neupadl, nechá husi přivázané u kólku s pokojem; ne pro svú počest jie nechá, ale pro škodlivé puotky se jie častokrát netkne. A chtě vlk býti počestně čtěn od lidí, vzal kápi na se před lidmi, a za to jeho ctili, avšak bez lidí vyl jako jiný vlk; nebylť jest vzal kápě na se pro stav téj duostojnosti ani pro Buoh, než ať by byl čtěn a mezi dobrými haněn nebyl a preč nebyl zahnán. Mlč, Tkadlečku, a nevaž sobě nic téj jejie počti tak mnoho, jakož o nie pravíš, když jiné nemieníš, než svú tu jistú, radat jest naše. A ješčet dobře pravíme a tak pravíme, jakož vieme: Toť jest dobrý, ctný člověk, buď pak panna nebo paní, jinoch nebo stařec, jenž moha zle, když chtěl, učiniti, i učinil dobře, a moha druhdy i tajně nepočestně učiniti, i neučinil; tot jest ten neb ta cti hoden neb hodna, tot jest pravá šlechetná šlechetnička, toť jest pravý, dobrý, celý a první a šlechetný člověk. Ten stav a přebývanie to dvorské, to jest tak vysazeno a ustanovito a tak řá- dem zřiezeno, aby u pocti mezi sebú přebývali a počestně 90
úrazu to řéci mušíme. I co se tomu divíš, žeť jest byla ctná? Zda toho nevieš, že při dvořiech lehkých lidí a s probojemi neradi trpie aniž jich rádi přijímají? Než to, coť přijmú, musíť býti jisto, celo a cti zastalé a v tom se dáti znáti a se ohlásiti a v tom přebývati; lib se aneb nelib, chtěj se u pocti býti neb nebyti, vždyť jest býti v nie. A netolik těm lidem podlé vyššieho řádu povýše- ným, ale i řádu nižšieho, jakož jest byla ta tvá topička tobě milá; i tať jest musila býti ve cti a u pocti, ač chtěla býti při dvorském stavě, ač ne pro se sama, ale pro jiné šlechetné panny a panie, s nimiž jest snad přebývala. A zdali nevieš, že jeptišky, vejdúce v klášter, v ohradu, musie dobře činiti, neb zle činiti nemohú a druhdy ne- smějí, netolik pro Buoh, jakožto pro lidi a pro kázen? Ale byť vuoli jměly, snad by se druhá zapomanula. Ano vlk boje se, by v jámu neb v rokli neupadl, nechá husi přivázané u kólku s pokojem; ne pro svú počest jie nechá, ale pro škodlivé puotky se jie častokrát netkne. A chtě vlk býti počestně čtěn od lidí, vzal kápi na se před lidmi, a za to jeho ctili, avšak bez lidí vyl jako jiný vlk; nebylť jest vzal kápě na se pro stav téj duostojnosti ani pro Buoh, než ať by byl čtěn a mezi dobrými haněn nebyl a preč nebyl zahnán. Mlč, Tkadlečku, a nevaž sobě nic téj jejie počti tak mnoho, jakož o nie pravíš, když jiné nemieníš, než svú tu jistú, radat jest naše. A ješčet dobře pravíme a tak pravíme, jakož vieme: Toť jest dobrý, ctný člověk, buď pak panna nebo paní, jinoch nebo stařec, jenž moha zle, když chtěl, učiniti, i učinil dobře, a moha druhdy i tajně nepočestně učiniti, i neučinil; tot jest ten neb ta cti hoden neb hodna, tot jest pravá šlechetná šlechetnička, toť jest pravý, dobrý, celý a první a šlechetný člověk. Ten stav a přebývanie to dvorské, to jest tak vysazeno a ustanovito a tak řá- dem zřiezeno, aby u pocti mezi sebú přebývali a počestně 90
Strana 91
byli a počestně činili a počestně se stavěli, chtěj neb nechtěj, a počestně bydlili. A paklit se to kdy přihodí po našem zjednání, žeť by takéžto, jakož jest byla ta tvá tobě milá, anebo vyššieho řádu neboli opět nižšieho, jako třieska mezi nehet a mezi prstem byla kterak uvázla, nechtiec na sobě dáti znáti téj nemúdrosti, tajiti musí a tajiti má, ne proč pro jiné, jedno at by se jie ta bolest neobjetřovala, ač by to kto zvěděl; neb se takáž bolest ničím jiným, jedno řečí lidskú ráda objetřievá, a jakžt se bolest taká kdy propustí, takť jie nebrzo lze zaceleti ni vodú odeprati ni mastí kterú zaléčiti ani prachem kterým zasúti, jedno posmievanie od lidí vždy trpěti. Hleď, že sme právi, cot sme dřieve s tebú mluvili a ješče tobě to pravíme! A poněvadž sme právi, již učiň, jakož velí mudřec Diogenes a řka: „Jestližeť kto dá dobrú radu v které věci a to milostivě učiní, poděkuje tomu s pravú věrú ukaž se v tom poslušen a volen, očt jest radil!“ Protož nemni, bychom tobě zle radili, pra- vili tak, bychom jinak co chtěli pověděti, než to, cožť tobě pravíme, tot' jest tak. Hleď, coť' praví k tomu Aristotileš, veliký mistr, a řka: „Ze všech přátel najvětší v čest mieti slušie, ješto koho k smyslu a k rozumu při- vozují, a viece nežli ty, ješto na svět pomáhají. Neb ti, ješto na svět pomohú, ti jedno učie na světě tělesně živu býti; ale ten, ktož koho k smyslu a k rozumu přivede, ten toho učí dobře a rozumně na světě živu býti a s roz- umem, což činí, činiti.“ Již vždy rozuměti móžeš, cot pravíme. Nenieť ten člověk v světě, jakož ty mníš a sobě tak hlúpě již umyslil, byť při sobě měl vše dobré; nebť nejeden má onyno dobré obyčeje a snad bezděky, onenno jiné, snad pro se sám, onenno opět jinačejie snad z svého stavu anebo z naučenie, onenno opět jinačejie, chtě se v tom lidem slíbiti, jako vlk, vzav kápi na se. Ještě, milý Tkadlečku, znamenaj toho, že člověk ten 91
byli a počestně činili a počestně se stavěli, chtěj neb nechtěj, a počestně bydlili. A paklit se to kdy přihodí po našem zjednání, žeť by takéžto, jakož jest byla ta tvá tobě milá, anebo vyššieho řádu neboli opět nižšieho, jako třieska mezi nehet a mezi prstem byla kterak uvázla, nechtiec na sobě dáti znáti téj nemúdrosti, tajiti musí a tajiti má, ne proč pro jiné, jedno at by se jie ta bolest neobjetřovala, ač by to kto zvěděl; neb se takáž bolest ničím jiným, jedno řečí lidskú ráda objetřievá, a jakžt se bolest taká kdy propustí, takť jie nebrzo lze zaceleti ni vodú odeprati ni mastí kterú zaléčiti ani prachem kterým zasúti, jedno posmievanie od lidí vždy trpěti. Hleď, že sme právi, cot sme dřieve s tebú mluvili a ješče tobě to pravíme! A poněvadž sme právi, již učiň, jakož velí mudřec Diogenes a řka: „Jestližeť kto dá dobrú radu v které věci a to milostivě učiní, poděkuje tomu s pravú věrú ukaž se v tom poslušen a volen, očt jest radil!“ Protož nemni, bychom tobě zle radili, pra- vili tak, bychom jinak co chtěli pověděti, než to, cožť tobě pravíme, tot' jest tak. Hleď, coť' praví k tomu Aristotileš, veliký mistr, a řka: „Ze všech přátel najvětší v čest mieti slušie, ješto koho k smyslu a k rozumu při- vozují, a viece nežli ty, ješto na svět pomáhají. Neb ti, ješto na svět pomohú, ti jedno učie na světě tělesně živu býti; ale ten, ktož koho k smyslu a k rozumu přivede, ten toho učí dobře a rozumně na světě živu býti a s roz- umem, což činí, činiti.“ Již vždy rozuměti móžeš, cot pravíme. Nenieť ten člověk v světě, jakož ty mníš a sobě tak hlúpě již umyslil, byť při sobě měl vše dobré; nebť nejeden má onyno dobré obyčeje a snad bezděky, onenno jiné, snad pro se sám, onenno opět jinačejie snad z svého stavu anebo z naučenie, onenno opět jinačejie, chtě se v tom lidem slíbiti, jako vlk, vzav kápi na se. Ještě, milý Tkadlečku, znamenaj toho, že člověk ten 91
Strana 92
od přirozenie jest se hlúp narodil i jest sám o sobě hlúp a bez smysla se jest narodil. Neb tobě i každému to praví Aristotileš v svých třetích knihách, jenž je píše O duši a řka, podlé jiného smysla a rozumu příštieho že člověk, když se narodí, nenie jinak než jako dcska hoblovaná, vystrúhaná, na niežto nic psáno ani malo- váno jest, ale psáno býti móž i malováno. Též člověk každý jest beze všeho rozumu a bez smysla, když se na- rodí, od přirozenie, ale móže smysl k sobě přijieti, jako deska písmo neb barvu, i rozum taký, ješto tiem smys- lem a tiem rozumem móže seznati a srozuměti, co jest dobré a co jest zlé. Hleď, kterakť sú mnozí velicí mistři smysla hlubokého, učenie mnohého, múdrosti nevý- mluvné a neslýchané, zrostli z mladých a z malých lidí, a pošli druzí od nerozumných lidí. Toho všeho svého uměnie nemají od jednoho člověka ani od jednoho mistra ani ode dvú, aniž sú toho došli, toho uměnie, jedniem miestem ani v jednom času. I kto jest kdy všeho smysla, od něhož pocházie vše dobré, dojíti mohl jedniem mies- tem neb jedniem člověkem, jedniem časem? Než onde i onde i od onoho i od onoho člověka, až i dojde toho, oč jest člověk stál. Ano netoliko podlé učeného smysla to bývá, ale znamenaj, že to bývá podlé přirozeného smysla. Hleď a patř smyslem svým přirozeným a shledáš to, žeť to bývá, že rytieř, panoše, buď kteréhokoli jest řádu, to, což má, že toho nedobyl na jednom člověku ani na jednom pánu toho nevyslúžil ani jedniem časem, ani jednú hodinu, anižto jedniem miestem. A jakož o těch tobě pravíme, tak i o všech. Hleď! Ciesař, král, knieže jedniem člověkem nemóž svého panstvie ani své cti dojíti, by byl najmúdřejí, aniž jie obdržeti, aniž jie jedniem člověkem dokonati, než mnohými dobrými a rozličnými kusy jeden k druhému dálež dálež v zbožie lidmi, zbožím v čest, ctí ve vše dobré vniknúti musí, až 92
od přirozenie jest se hlúp narodil i jest sám o sobě hlúp a bez smysla se jest narodil. Neb tobě i každému to praví Aristotileš v svých třetích knihách, jenž je píše O duši a řka, podlé jiného smysla a rozumu příštieho že člověk, když se narodí, nenie jinak než jako dcska hoblovaná, vystrúhaná, na niežto nic psáno ani malo- váno jest, ale psáno býti móž i malováno. Též člověk každý jest beze všeho rozumu a bez smysla, když se na- rodí, od přirozenie, ale móže smysl k sobě přijieti, jako deska písmo neb barvu, i rozum taký, ješto tiem smys- lem a tiem rozumem móže seznati a srozuměti, co jest dobré a co jest zlé. Hleď, kterakť sú mnozí velicí mistři smysla hlubokého, učenie mnohého, múdrosti nevý- mluvné a neslýchané, zrostli z mladých a z malých lidí, a pošli druzí od nerozumných lidí. Toho všeho svého uměnie nemají od jednoho člověka ani od jednoho mistra ani ode dvú, aniž sú toho došli, toho uměnie, jedniem miestem ani v jednom času. I kto jest kdy všeho smysla, od něhož pocházie vše dobré, dojíti mohl jedniem mies- tem neb jedniem člověkem, jedniem časem? Než onde i onde i od onoho i od onoho člověka, až i dojde toho, oč jest člověk stál. Ano netoliko podlé učeného smysla to bývá, ale znamenaj, že to bývá podlé přirozeného smysla. Hleď a patř smyslem svým přirozeným a shledáš to, žeť to bývá, že rytieř, panoše, buď kteréhokoli jest řádu, to, což má, že toho nedobyl na jednom člověku ani na jednom pánu toho nevyslúžil ani jedniem časem, ani jednú hodinu, anižto jedniem miestem. A jakož o těch tobě pravíme, tak i o všech. Hleď! Ciesař, král, knieže jedniem člověkem nemóž svého panstvie ani své cti dojíti, by byl najmúdřejí, aniž jie obdržeti, aniž jie jedniem člověkem dokonati, než mnohými dobrými a rozličnými kusy jeden k druhému dálež dálež v zbožie lidmi, zbožím v čest, ctí ve vše dobré vniknúti musí, až 92
Strana 93
i všeho dobrého dojde. Všaks' čítal v písmě, že člověk člověku povinen jest pravdu praviti, buď kteréhožkoli řádu, ač tieže kto na kom pro zpravenie a dobrým úmyslem, žádaje rady pro dobré dobrú měrú. Tot jest učinil pohan onen Dionides, když ho Veliký Alexander tázal, kterak by se jemu zdálo, že již mocně tak pod se vešken svět podtiskl a podmanil, odpověděl jemu a řka: „Ty jsi jeden člověk a viece nejsi než jeden od přirozenie a viece nic učiniti nemóžeš než jako jeden člověk; by pak měl sám síly se tři obry, vždy neučiníš než jako jeden člověk, cožkoli činíš; než ostatek, což máš a cos' dobyl nad jednoho člověka, toť jest pomoc a s pomocí jiných lidí.“ V tom jest dal ten pohan znáti Alexandrovi i všem lidem, že nemóž tak mocný člověk býti, by mohl sám sobě pomoci bez pomoci jiných lidí. Ano Stvořitel světa všeho, stvořiv Adama, člověka prvnieho, řekl: „Nenie dobré člověku samému býti“ etc. V tom jest dal znáti sám Hospodin, že žádný člověk na světě nenie, by sám sobú býti mohl a sám sobě pomoci. Mělo-lit jest čie dobré na kom ležeti uplně, toť jest mělo býti Evy, našie prvnie mateře, od Adama, ješto netolik byl lidskú pomocí na svět vyveden, ale Bohem samým, jeho bož- skýma rukama stvořen jest; avšak jejie dobré aniž jeho neleželo tolik samo na nich, jakožto na Bohu samém. Kterak ty opět řéci chceš a smieš to praviti, ty bez- smyslný Tkadlečku, o téj tvéj jistéj, jenž ji sobě utěšenú jmenuješ, by tvé vše dobré na nie ležalo? Tolikt' sme dřieve pravili, avšak sme ješče nedopověděli to, cot sme sobě umyslili. Slyš pilně a znamenaj, coť praví Boec, ten mudřec: „To, což slove vše dobré, o něž člověk stojí, má býti beze všech nedostatkóv tak, aby dojda toho i o nic viece nestál aniž čeho viece potřeboval; a jest-li pak, žet čeho nad to dobré potřebuje aneb oč o jiné k tomu stojí, tehdyť nenie vše dobré.“ A nadhlas praví 93
i všeho dobrého dojde. Všaks' čítal v písmě, že člověk člověku povinen jest pravdu praviti, buď kteréhožkoli řádu, ač tieže kto na kom pro zpravenie a dobrým úmyslem, žádaje rady pro dobré dobrú měrú. Tot jest učinil pohan onen Dionides, když ho Veliký Alexander tázal, kterak by se jemu zdálo, že již mocně tak pod se vešken svět podtiskl a podmanil, odpověděl jemu a řka: „Ty jsi jeden člověk a viece nejsi než jeden od přirozenie a viece nic učiniti nemóžeš než jako jeden člověk; by pak měl sám síly se tři obry, vždy neučiníš než jako jeden člověk, cožkoli činíš; než ostatek, což máš a cos' dobyl nad jednoho člověka, toť jest pomoc a s pomocí jiných lidí.“ V tom jest dal ten pohan znáti Alexandrovi i všem lidem, že nemóž tak mocný člověk býti, by mohl sám sobě pomoci bez pomoci jiných lidí. Ano Stvořitel světa všeho, stvořiv Adama, člověka prvnieho, řekl: „Nenie dobré člověku samému býti“ etc. V tom jest dal znáti sám Hospodin, že žádný člověk na světě nenie, by sám sobú býti mohl a sám sobě pomoci. Mělo-lit jest čie dobré na kom ležeti uplně, toť jest mělo býti Evy, našie prvnie mateře, od Adama, ješto netolik byl lidskú pomocí na svět vyveden, ale Bohem samým, jeho bož- skýma rukama stvořen jest; avšak jejie dobré aniž jeho neleželo tolik samo na nich, jakožto na Bohu samém. Kterak ty opět řéci chceš a smieš to praviti, ty bez- smyslný Tkadlečku, o téj tvéj jistéj, jenž ji sobě utěšenú jmenuješ, by tvé vše dobré na nie ležalo? Tolikt' sme dřieve pravili, avšak sme ješče nedopověděli to, cot sme sobě umyslili. Slyš pilně a znamenaj, coť praví Boec, ten mudřec: „To, což slove vše dobré, o něž člověk stojí, má býti beze všech nedostatkóv tak, aby dojda toho i o nic viece nestál aniž čeho viece potřeboval; a jest-li pak, žet čeho nad to dobré potřebuje aneb oč o jiné k tomu stojí, tehdyť nenie vše dobré.“ A nadhlas praví 93
Strana 94
Aristotileš a řka v svých třetích knihách Physicorum: „To vše, což vše aneb dokonalé slúti má, toť má také býti, aby bylo bez nedostatku.“ Již pak rozuměti móžeš, byla-lit jest ta tvá topička tvé vše dobré, nepotřeboval- lis' mimo ni nic jiného, jehožť se nám nezdá aniž sám to řéci smieš. Kterak pak práv budeš, že vždy pravíš, žeť jest byla tvé vše dobré? Ej, literáte, pomni se! Ej, žáčku, buď při paměti! Ej, dvořáčku, nebuď tak hlúp, daj se navésti, pomni se a drž kuoň smysla svého na uzdě! Pravít týž Boec: „Ó, by všichni lidé srozuměli tomu, čemu srozuměti mají, a toho smyslem svým došli, čehož by dojíti měli, a uposlúchali toho, čehož poslúchati mají, a obmyslili stav ten, jenž jim příleží, a činili to, což činiti mají, tehdyť by snadně došli rozumem svým toho, že by se nejeli ničehož, čehož by se jieti neměli, a ve všech věcech by ščestie při sobě mievali.“ Rozvaž řeč tuto a pomni, kamt se chýlí, coť z nie přijíti má tobě! Nečiň, jako pútníci činie! Čímť jsú déle na púti, tiemť sú také déle v sirobě. Též ty, čím se viece zapomínáš na svém smysle, tiem dále zajdeš, a čím dále v hlúpost zajdeš, tiem nám i sobě méně srozumieš. A zdali toho nevieš: Ktožt se dlúho sám k sobě navrátiti nechce, ten tiem déle v hřiechu stojí a v nerozumnosti rozeznati neumie, co zle a co dobře; dále z téj nerozumnosti dobrovolné v hřiechu stojí, tiem viece proti sobě Boha popúzie ku pomstě? Neslýchals' toho, když rolí která neb dědina která dlúho jest nezorána a tak nezdělána leží, že potom s velikú prací jie muší býti pomoženo, a druhdy toliko práce jest s ní, že jie člověk i nechá? Nedopúštěj se toho ty, spomeň na svú dědinu svého rozumu, nedaj jie úlehlí léci a jie se zkaziti! Požívaj toho sám již, cos' jiným dřieve pravil, cos' jiné učil, cos' jiným namietal, drž se toho sám, jižť jest potřebie, již jest toho čas. Učiň podlé rady toho pohanského mistra Tales; kdyžt 94
Aristotileš a řka v svých třetích knihách Physicorum: „To vše, což vše aneb dokonalé slúti má, toť má také býti, aby bylo bez nedostatku.“ Již pak rozuměti móžeš, byla-lit jest ta tvá topička tvé vše dobré, nepotřeboval- lis' mimo ni nic jiného, jehožť se nám nezdá aniž sám to řéci smieš. Kterak pak práv budeš, že vždy pravíš, žeť jest byla tvé vše dobré? Ej, literáte, pomni se! Ej, žáčku, buď při paměti! Ej, dvořáčku, nebuď tak hlúp, daj se navésti, pomni se a drž kuoň smysla svého na uzdě! Pravít týž Boec: „Ó, by všichni lidé srozuměli tomu, čemu srozuměti mají, a toho smyslem svým došli, čehož by dojíti měli, a uposlúchali toho, čehož poslúchati mají, a obmyslili stav ten, jenž jim příleží, a činili to, což činiti mají, tehdyť by snadně došli rozumem svým toho, že by se nejeli ničehož, čehož by se jieti neměli, a ve všech věcech by ščestie při sobě mievali.“ Rozvaž řeč tuto a pomni, kamt se chýlí, coť z nie přijíti má tobě! Nečiň, jako pútníci činie! Čímť jsú déle na púti, tiemť sú také déle v sirobě. Též ty, čím se viece zapomínáš na svém smysle, tiem dále zajdeš, a čím dále v hlúpost zajdeš, tiem nám i sobě méně srozumieš. A zdali toho nevieš: Ktožt se dlúho sám k sobě navrátiti nechce, ten tiem déle v hřiechu stojí a v nerozumnosti rozeznati neumie, co zle a co dobře; dále z téj nerozumnosti dobrovolné v hřiechu stojí, tiem viece proti sobě Boha popúzie ku pomstě? Neslýchals' toho, když rolí která neb dědina která dlúho jest nezorána a tak nezdělána leží, že potom s velikú prací jie muší býti pomoženo, a druhdy toliko práce jest s ní, že jie člověk i nechá? Nedopúštěj se toho ty, spomeň na svú dědinu svého rozumu, nedaj jie úlehlí léci a jie se zkaziti! Požívaj toho sám již, cos' jiným dřieve pravil, cos' jiné učil, cos' jiným namietal, drž se toho sám, jižť jest potřebie, již jest toho čas. Učiň podlé rady toho pohanského mistra Tales; kdyžt 94
Strana 95
byl zašel smyslem svým v nemúdrost, navrátiv se zase i řekl: „Děkuji Ščestí ze tří najvětších daróv, jenž mě jimi obdařilo. První dar od Ščestie mám, že jsem člověk a ne hovado, že viem, co má býti a nebyti podlé lidského rozumu. Z druhého daru děkuji Ščestí, že jsem muž a ne žena, z třetieho daru děkuji, že jsem literát učený a ne laik ani člověk hlúpý.“ A tak, jakož pohan ten děkoval z těch tří daróv jsa pohanem, mnoho viece ty jsa křesťan těmi dary obdařen děkovati máš. Požívaj asa učeného smysla, kdyžs' tak daleko svým přirozeným smyslem zašel, a vezmi sobě na pomoc řeč mudrce onoho Plato, jenž praví: „Člověk častokrát umierá jsa živ; neb ktož maje rozum a smysl a jeho nepožívá, ten jsa živ i jest umřel, neb sobě pomoci neumie tiem smyslem, jenž jej má, jako člověk mrtvý, maje údy své, i nemóž jimi sobě nic pomoci.“ Protož buď při sobě a pomni a věz, žeť se čte v duchovniem Písmě tak v podobenství, ještoť jest Kristus sám skrze svého kancléře Matúše vypověděl řka: Když otec če- lední vyšel, totížto Kristus Pán sám, volaje, aby šli na vinnici dělat, že jest on vyšel pětkrát, totížto pět stavóv jest volal i ješče volá podnes, z nichžto jsi ty také jeden, jenž tě volá. První stav, jenž jej volá, jest a jsú i byli mládenci, a toť jsú ti, ještoť jsú v sedmi letech; z těchs' ty již minul. A od narozenie každého člověka až do sedmi let ten čas slove latinským hla- holem puericia, česky děti neb dětinstvo. Z tés' již vy- šel. V těch letech nemnoho shlédl, co má býti a co má nebyti; avšak již každý takový člověk počíná stud v sobě mieti, hrózu, bázen a již jest zpósoben každý taký k někakému naučení, jakož na ta léta slušejí. Druhé jest volal děti, toť jsú ti, ješto jsú ve čtrnádcti letech; z těch ty jižs' také vyšel. V těch letech a v tom času takový člověk jest již chlipen k světskéj pýše, 95
byl zašel smyslem svým v nemúdrost, navrátiv se zase i řekl: „Děkuji Ščestí ze tří najvětších daróv, jenž mě jimi obdařilo. První dar od Ščestie mám, že jsem člověk a ne hovado, že viem, co má býti a nebyti podlé lidského rozumu. Z druhého daru děkuji Ščestí, že jsem muž a ne žena, z třetieho daru děkuji, že jsem literát učený a ne laik ani člověk hlúpý.“ A tak, jakož pohan ten děkoval z těch tří daróv jsa pohanem, mnoho viece ty jsa křesťan těmi dary obdařen děkovati máš. Požívaj asa učeného smysla, kdyžs' tak daleko svým přirozeným smyslem zašel, a vezmi sobě na pomoc řeč mudrce onoho Plato, jenž praví: „Člověk častokrát umierá jsa živ; neb ktož maje rozum a smysl a jeho nepožívá, ten jsa živ i jest umřel, neb sobě pomoci neumie tiem smyslem, jenž jej má, jako člověk mrtvý, maje údy své, i nemóž jimi sobě nic pomoci.“ Protož buď při sobě a pomni a věz, žeť se čte v duchovniem Písmě tak v podobenství, ještoť jest Kristus sám skrze svého kancléře Matúše vypověděl řka: Když otec če- lední vyšel, totížto Kristus Pán sám, volaje, aby šli na vinnici dělat, že jest on vyšel pětkrát, totížto pět stavóv jest volal i ješče volá podnes, z nichžto jsi ty také jeden, jenž tě volá. První stav, jenž jej volá, jest a jsú i byli mládenci, a toť jsú ti, ještoť jsú v sedmi letech; z těchs' ty již minul. A od narozenie každého člověka až do sedmi let ten čas slove latinským hla- holem puericia, česky děti neb dětinstvo. Z tés' již vy- šel. V těch letech nemnoho shlédl, co má býti a co má nebyti; avšak již každý takový člověk počíná stud v sobě mieti, hrózu, bázen a již jest zpósoben každý taký k někakému naučení, jakož na ta léta slušejí. Druhé jest volal děti, toť jsú ti, ješto jsú ve čtrnádcti letech; z těch ty jižs' také vyšel. V těch letech a v tom času takový člověk jest již chlipen k světskéj pýše, 95
Strana 96
k zdvižení mysli proti druhému člověku, k zapálení hněvu hotov, marnostem se již poddává, již libost k slyšení tělesných a marných věcí mievá, již se i tieže na rozličné běhy, rád se na ně ptá, aby již podlé tako- vých běhóv a libostí se svú myslí zdvihnúti mohl a se zpieti proti svému rovnému, někdy proti sobě vyššiemu, někdy nad svého nižšieho; již takový člověk cti svět- ské hledá, jemu pochvala míla. V takýchto letech člověk každý slove latinským hlaholem infans, česky slove mládenec; z těch let si již také vyšel a již vieš i pomníš, cos' v nich dělal a coť k mysli bylo a kteraks' je ztrávil. Třetie jest volal jinochy; tot jsú ti, ještoť jsú ve čtrmez- dcietma letech; z těchs' také již vyrostl. V těch letech a v tom času člověk jest již hotov k chlipnostem, těles- ným a světským hřiechóm, již se poddává tělesným libostem, aby je již v skutek dovedl, o nichžto prvé v dřevniem před tiemto časem myslil a v sobě sám žádal, neb již v takových letech člověk má v sobě krev horkú, vrúcí, ješto sebú sem i tam točí, i onomu i onomu chtiec sobě již tělesně a skutkem povoliti. A častokrát z toho nepovolenie v nechut mysli a v nemoc tělesnú upadne, jakožto často lidé najlép na sobě shlédati mohú. Neb dokud takový člověk ješče jest mládencem, v těch letech se ješče stydí a leká se svá dvorná myšlenie, ješto je rozličně o rozličných věcech myslí, v skutek uvésti a v účinek to obrátiti pro přieliš mladičstvú krev, ješto v sobě ješče má stud a z studu hrózu, bázen. Ale jak již v tato léta, ješto slovú jinošstvie, který vstúpí, jenž latinským hlaholem slove adolescencia, tak se hned méně stydí, a protož také již spieše účinka hledá a skutek hledá učiniti podlé myšlenie, žádosti a tělesné libosti nebo chlipnosti a toho již skutkem dojíti, čehož se dřieve lekal pro stud učiniti. Ej, Tkad- lečku! Kterak tobě o těch běziech v takových letech 96
k zdvižení mysli proti druhému člověku, k zapálení hněvu hotov, marnostem se již poddává, již libost k slyšení tělesných a marných věcí mievá, již se i tieže na rozličné běhy, rád se na ně ptá, aby již podlé tako- vých běhóv a libostí se svú myslí zdvihnúti mohl a se zpieti proti svému rovnému, někdy proti sobě vyššiemu, někdy nad svého nižšieho; již takový člověk cti svět- ské hledá, jemu pochvala míla. V takýchto letech člověk každý slove latinským hlaholem infans, česky slove mládenec; z těch let si již také vyšel a již vieš i pomníš, cos' v nich dělal a coť k mysli bylo a kteraks' je ztrávil. Třetie jest volal jinochy; tot jsú ti, ještoť jsú ve čtrmez- dcietma letech; z těchs' také již vyrostl. V těch letech a v tom času člověk jest již hotov k chlipnostem, těles- ným a světským hřiechóm, již se poddává tělesným libostem, aby je již v skutek dovedl, o nichžto prvé v dřevniem před tiemto časem myslil a v sobě sám žádal, neb již v takových letech člověk má v sobě krev horkú, vrúcí, ješto sebú sem i tam točí, i onomu i onomu chtiec sobě již tělesně a skutkem povoliti. A častokrát z toho nepovolenie v nechut mysli a v nemoc tělesnú upadne, jakožto často lidé najlép na sobě shlédati mohú. Neb dokud takový člověk ješče jest mládencem, v těch letech se ješče stydí a leká se svá dvorná myšlenie, ješto je rozličně o rozličných věcech myslí, v skutek uvésti a v účinek to obrátiti pro přieliš mladičstvú krev, ješto v sobě ješče má stud a z studu hrózu, bázen. Ale jak již v tato léta, ješto slovú jinošstvie, který vstúpí, jenž latinským hlaholem slove adolescencia, tak se hned méně stydí, a protož také již spieše účinka hledá a skutek hledá učiniti podlé myšlenie, žádosti a tělesné libosti nebo chlipnosti a toho již skutkem dojíti, čehož se dřieve lekal pro stud učiniti. Ej, Tkad- lečku! Kterak tobě o těch běziech v takových letech 96
Strana 97
nenie třeba mnoho praviti! Mohl by jiné dobře dále učiti, cos' shledal na sobě. Čtvrtí jsú mužie; to jsú ti, ještoť jsú u padesáti letech. V těch letech již člověk takový latinským hlaholem slove vír, totíž muž doko- nalý v mužnosti tak k smyslu jakožto k síle. A pod těmi v těch letech jest stav jiný, ješto latině slove iuventus, česky mladost nebo mužnost z mladých let. V takových letech již takový člověk jest přikloněn k těm tělesným žádostem, aby již tak zbožie sobě podlé světa dobýval, aby se již pozdvihnúti a vzpieti mohl proti jinému člověku již skutečně: nátisky, mocí, zbo- žím, myslí, rukú, úrazem, řečí, zpupností, protivnými skutky; již nesmyslí, co jest, odkad jest, kým pošel, dlúho-li jeho stav tráti bude; nemyslí ten o nic jiného, když již se v pravý světský stav ubéře, jedno aby se tak k světu obrátil a s ním se tak svázal, aby všecko po jeho vóli bylo, jako by sobě svět dědil, jako by tu svú vuoli mohl mieti až i na onen svět, a mnoho tako- vých jiných kusuov, jakožto každý na takýchžto lidech znamenati móže. Pátí jsú, ješto jsú v osmdesáti letech; a ti lidé v těch letech slovú decrepiti latinsky. Tacíto lidé již jsú zpósobeni k múdrostem, tak k múdrostem duchovním jakožto k světským, tak již, netoliko by jedno uměli a měli se sami zpraviti, ale i jiné lidi již mají uměti učiti i zpraviti, což býti a nebyti má, a to rozličnými cestami tak, kterak sami v cnostech byli a kterak sami co dobrého činili, jakožto také, což kdy dobrého slyšeli. Těch stavú dvú ješče čakáš a dlúho čakaje snad čím déle, tiem hoří budeš. Neb co neučiníš v těch staviech, jakožt sme již pověděli, dokud rozum učený a přiro- zený máš a sílu s dobrým smyslem, potom, kdyžť tě bieda, smutek, nemoc, žalost, starost a tesknost tě- lesná zajde, ovšem neučiníš ani paměti mieti budeš. 97
nenie třeba mnoho praviti! Mohl by jiné dobře dále učiti, cos' shledal na sobě. Čtvrtí jsú mužie; to jsú ti, ještoť jsú u padesáti letech. V těch letech již člověk takový latinským hlaholem slove vír, totíž muž doko- nalý v mužnosti tak k smyslu jakožto k síle. A pod těmi v těch letech jest stav jiný, ješto latině slove iuventus, česky mladost nebo mužnost z mladých let. V takových letech již takový člověk jest přikloněn k těm tělesným žádostem, aby již tak zbožie sobě podlé světa dobýval, aby se již pozdvihnúti a vzpieti mohl proti jinému člověku již skutečně: nátisky, mocí, zbo- žím, myslí, rukú, úrazem, řečí, zpupností, protivnými skutky; již nesmyslí, co jest, odkad jest, kým pošel, dlúho-li jeho stav tráti bude; nemyslí ten o nic jiného, když již se v pravý světský stav ubéře, jedno aby se tak k světu obrátil a s ním se tak svázal, aby všecko po jeho vóli bylo, jako by sobě svět dědil, jako by tu svú vuoli mohl mieti až i na onen svět, a mnoho tako- vých jiných kusuov, jakožto každý na takýchžto lidech znamenati móže. Pátí jsú, ješto jsú v osmdesáti letech; a ti lidé v těch letech slovú decrepiti latinsky. Tacíto lidé již jsú zpósobeni k múdrostem, tak k múdrostem duchovním jakožto k světským, tak již, netoliko by jedno uměli a měli se sami zpraviti, ale i jiné lidi již mají uměti učiti i zpraviti, což býti a nebyti má, a to rozličnými cestami tak, kterak sami v cnostech byli a kterak sami co dobrého činili, jakožto také, což kdy dobrého slyšeli. Těch stavú dvú ješče čakáš a dlúho čakaje snad čím déle, tiem hoří budeš. Neb co neučiníš v těch staviech, jakožt sme již pověděli, dokud rozum učený a přiro- zený máš a sílu s dobrým smyslem, potom, kdyžť tě bieda, smutek, nemoc, žalost, starost a tesknost tě- lesná zajde, ovšem neučiníš ani paměti mieti budeš. 97
Strana 98
Psáno jest a řečeno skrze múdré lidi: Dřevo, ješto se za mladu ohnúti nedá, k starosti, když zaschne, rádo se přelomí a sehnúti se nedá. Zda o to stojieš, ať by- chom všechno povolili, cožs' sobě umyslil? Snad si čítal v knihách toho mudrce Tales; ten byl otázán, kterak sobě má kto přietele dlúho zachovati; odpo- věděl a řka: „Povol jemu k jeho vuoli a k jeho libosti ve všech věcech, ačt druhdy i bludně povie.“ Nemni, byť to byl proto pověděl, byť to kázal činiti, než žet' jest to byl shledal, že takýmžto obyčejem pohřiechu lidé lidem se zachovávají. Ale myť tobě toho nepovo- líme, buď líbo nebo nelíbo; cožť se nám zdá tobě věděti úžitečné, vždyť povieme. Ješče viece, Tkadlečku, pravíme, žet múdří lidé stav lidský dělé na šest kusóv a na šest rozdielóv, v nichžto člověk každý z práva nalezen býti má a v něm přebý- vati má a potom muší; a což jest každému obecno, toběť jest také dáno. První čas jest dětinstvo; v tom času člověk pokrmu tělesného mateřina požívá; z tohos již odchován a vychován. Druhý čas jest ten, v němžto člověk v kázen lidskú jest poddán k navedení a k na- učení, co má činiti a co má nechati; tomus' se již při- vedl, ač toho požívati chceš, však vždy vieš, co jest zlé k duši a co dobré k spasení a co dobré k ctnostem a co zlé k necti. V třetiem času člověk jest poddán Stvořiteli svému, a v tom aby seznal, co jest ustanovito od Boha člověku učiniti a co nechati, a co jest přiká- zanie božie a co přikázanie lidské; a v toms' ty podlé jiných rozumných lidí již zjevně zavolán a povolán. V čtvrtém času má býti člověk obránce a vódce a zpra- vitel jiných lidí, jenž ješče jsú nedošli těchto stavóv, a v nich zpraviti a naučiti jiné, co jest ctné, co jest dobré; co jest nectné, co hanebné, odvésti. V toms' ty také již svobodně, když chceš. V pátém času jsú a mají 98
Psáno jest a řečeno skrze múdré lidi: Dřevo, ješto se za mladu ohnúti nedá, k starosti, když zaschne, rádo se přelomí a sehnúti se nedá. Zda o to stojieš, ať by- chom všechno povolili, cožs' sobě umyslil? Snad si čítal v knihách toho mudrce Tales; ten byl otázán, kterak sobě má kto přietele dlúho zachovati; odpo- věděl a řka: „Povol jemu k jeho vuoli a k jeho libosti ve všech věcech, ačt druhdy i bludně povie.“ Nemni, byť to byl proto pověděl, byť to kázal činiti, než žet' jest to byl shledal, že takýmžto obyčejem pohřiechu lidé lidem se zachovávají. Ale myť tobě toho nepovo- líme, buď líbo nebo nelíbo; cožť se nám zdá tobě věděti úžitečné, vždyť povieme. Ješče viece, Tkadlečku, pravíme, žet múdří lidé stav lidský dělé na šest kusóv a na šest rozdielóv, v nichžto člověk každý z práva nalezen býti má a v něm přebý- vati má a potom muší; a což jest každému obecno, toběť jest také dáno. První čas jest dětinstvo; v tom času člověk pokrmu tělesného mateřina požívá; z tohos již odchován a vychován. Druhý čas jest ten, v němžto člověk v kázen lidskú jest poddán k navedení a k na- učení, co má činiti a co má nechati; tomus' se již při- vedl, ač toho požívati chceš, však vždy vieš, co jest zlé k duši a co dobré k spasení a co dobré k ctnostem a co zlé k necti. V třetiem času člověk jest poddán Stvořiteli svému, a v tom aby seznal, co jest ustanovito od Boha člověku učiniti a co nechati, a co jest přiká- zanie božie a co přikázanie lidské; a v toms' ty podlé jiných rozumných lidí již zjevně zavolán a povolán. V čtvrtém času má býti člověk obránce a vódce a zpra- vitel jiných lidí, jenž ješče jsú nedošli těchto stavóv, a v nich zpraviti a naučiti jiné, co jest ctné, co jest dobré; co jest nectné, co hanebné, odvésti. V toms' ty také již svobodně, když chceš. V pátém času jsú a mají 98
Strana 99
býti lidé dokonalí v svém stavě a přebývající podlé vysazenie a podlé ustavenie jiných řádu, buďto v stavě duchovniem neb světském; v toms' také již nalezen podlé tvých let a podlé tvého rozumu, ač jeho poží- vati chceš, jehožto z práva učiniti máš. V šestém času jsú lidé zavoláni a zjednáni od života k smrti, od bytie v nebytie; a toho se všemi na každý den čakáš a čakati máš i čakaje dokonati musíš obyčej přirozený. Ješče nad ty časy tobě pověděti chcem krátké tři časy, jenž tobě povědúce to, i dámyť na vuoli činiti tobě dobře neb zle. První čas jest mladost; v téj jsi ty již. V téj člověk má mysliti a se opatřiti, co činiti má v mužnosti a při čem ostati móže a čím živ býti po ča- siech budúcích a čeho se jieti má aneb chce. Druhý čas jest mužnost; v téj již brzo téměř na každý rok budeš. V téj mužnosti ty i každý člověk jsa, má mysliti a se podobně a rozumně opatřiti, kterak toho dobyti má, což u mladosti obmeškal a nedobyl, a kterak by k sta- rosti dokonati mohl ve cti, take podlé božieho kázanie, jako podlé řádu dobrých lidí ustavenie, a kterak by v starosti odpočívati mohl a býti u pokoji bez světské práce a toho požívati, cožs' u mužství dobyl. Třetí čas jest starost a sešlost. V tom času má se člověk připra- viti na každý den, na každú hodinu, na každú chvíli k smrti a opatrnost o duši mieti při sobě a rozváženie, kterak prvnie dva časy jest člověk ztrávil a kterak v nich přebýval tak podlé těla, jako podlé duše; podlé těla: aby rozvážil, coť by na onom světě škoditi mohlo, ač se kdy, kde aneb kterak v čem na světě obmeškal; podlé duše: aby seznal, cos' kdy, kterak co dobrého učinil, aby se tomu těšiti měl a v to úfati, kdyžť by toho potřebie a núze byla. Neb jest řečeno: „Nenie na světě nic tak malý dobrý skutek na člověku, byť nikdy odplaty neměl, a nenie malý tak zlý účinek 99
býti lidé dokonalí v svém stavě a přebývající podlé vysazenie a podlé ustavenie jiných řádu, buďto v stavě duchovniem neb světském; v toms' také již nalezen podlé tvých let a podlé tvého rozumu, ač jeho poží- vati chceš, jehožto z práva učiniti máš. V šestém času jsú lidé zavoláni a zjednáni od života k smrti, od bytie v nebytie; a toho se všemi na každý den čakáš a čakati máš i čakaje dokonati musíš obyčej přirozený. Ješče nad ty časy tobě pověděti chcem krátké tři časy, jenž tobě povědúce to, i dámyť na vuoli činiti tobě dobře neb zle. První čas jest mladost; v téj jsi ty již. V téj člověk má mysliti a se opatřiti, co činiti má v mužnosti a při čem ostati móže a čím živ býti po ča- siech budúcích a čeho se jieti má aneb chce. Druhý čas jest mužnost; v téj již brzo téměř na každý rok budeš. V téj mužnosti ty i každý člověk jsa, má mysliti a se podobně a rozumně opatřiti, kterak toho dobyti má, což u mladosti obmeškal a nedobyl, a kterak by k sta- rosti dokonati mohl ve cti, take podlé božieho kázanie, jako podlé řádu dobrých lidí ustavenie, a kterak by v starosti odpočívati mohl a býti u pokoji bez světské práce a toho požívati, cožs' u mužství dobyl. Třetí čas jest starost a sešlost. V tom času má se člověk připra- viti na každý den, na každú hodinu, na každú chvíli k smrti a opatrnost o duši mieti při sobě a rozváženie, kterak prvnie dva časy jest člověk ztrávil a kterak v nich přebýval tak podlé těla, jako podlé duše; podlé těla: aby rozvážil, coť by na onom světě škoditi mohlo, ač se kdy, kde aneb kterak v čem na světě obmeškal; podlé duše: aby seznal, cos' kdy, kterak co dobrého učinil, aby se tomu těšiti měl a v to úfati, kdyžť by toho potřebie a núze byla. Neb jest řečeno: „Nenie na světě nic tak malý dobrý skutek na člověku, byť nikdy odplaty neměl, a nenie malý tak zlý účinek 99
Strana 100
na člověku, by pomsty na se proto nedočekal.“ Spra- vedlivat jest ruka božie podlé milosrdenstvie, však na onom světě spravedlivost milosrdenstvie přemáhá. O též spravedlivosti mluví i pohan Aristotileš v svých třetích knihách Ethicorum a řka: „Pán všecky věci právě súdí.“ Ač on jest nevěděl, co jest Buoh, všakt jest vždy poznal smyslem přirozeným, že jest jeden, od něhož všechno pocházie, a za to měl, že jest spra- vedlivý. Tot jest již, Tkadlečku, cožť sme pravili a vždy ješče pravíme, aby nechal řečí svých o téj tvé topičce, pro niž sobě a netoliko sobě, ale i nám pokoje nedáš. Styď se asa pro to, žes' v najlepšie mieře a v najlepších letech, ni stár přieliš ni mlád přieliš. Však to vieš, že člověk každý jsa při jinošství jest v ty časy naj- rozumnější a najdóvtipnější ke všem věcem, ke všemu běhu, ke všie múdrosti, a protož má také v ty časy mieti větší péči o svém stavu, o svú duši, o své vše dobré i o všem, což k Bohu a k světu slušie aneb ne- slušie. Chovaj se, ať by tobě nebylo řečeno slovo onono, tobě v hněvu nebylo opáčeno od Stvořitele tvého, jenž je sám praví skrze proroka v třetích knihách Krá- lových v třetiem rozdielu řka: „Dal sem tobě srdce múdré a rozumné v rozeznání. Aj, jestliže choditi bu- deš po mých cestách a přikázanie mé zachováš a to činiti, rozmnožím a prodlím dny tvé.“ Ej, Tkadlečku, slyš dobré odtušenie! Ale nezachováš-li toho, strach, byť tě zase nepotkalo slovo onono, jenž je praví Job v čtrnáctém rozdielu: „Dnové vaši jako stien nebo jako mhla míjejí.“ Mineš-li jako stien, ktoť tě pak k sobě přivine, a ty nic nebudeš? Kam se děješ? Věru tam, kdež tací neposlušní, byvše Bohem ščedře obda- řeni rozličnými dary, a ty marně ztrávili a jsú tu, o nichž žádný dobrý nevie, jsúce, jako by jich nebylo, 100
na člověku, by pomsty na se proto nedočekal.“ Spra- vedlivat jest ruka božie podlé milosrdenstvie, však na onom světě spravedlivost milosrdenstvie přemáhá. O též spravedlivosti mluví i pohan Aristotileš v svých třetích knihách Ethicorum a řka: „Pán všecky věci právě súdí.“ Ač on jest nevěděl, co jest Buoh, všakt jest vždy poznal smyslem přirozeným, že jest jeden, od něhož všechno pocházie, a za to měl, že jest spra- vedlivý. Tot jest již, Tkadlečku, cožť sme pravili a vždy ješče pravíme, aby nechal řečí svých o téj tvé topičce, pro niž sobě a netoliko sobě, ale i nám pokoje nedáš. Styď se asa pro to, žes' v najlepšie mieře a v najlepších letech, ni stár přieliš ni mlád přieliš. Však to vieš, že člověk každý jsa při jinošství jest v ty časy naj- rozumnější a najdóvtipnější ke všem věcem, ke všemu běhu, ke všie múdrosti, a protož má také v ty časy mieti větší péči o svém stavu, o svú duši, o své vše dobré i o všem, což k Bohu a k světu slušie aneb ne- slušie. Chovaj se, ať by tobě nebylo řečeno slovo onono, tobě v hněvu nebylo opáčeno od Stvořitele tvého, jenž je sám praví skrze proroka v třetích knihách Krá- lových v třetiem rozdielu řka: „Dal sem tobě srdce múdré a rozumné v rozeznání. Aj, jestliže choditi bu- deš po mých cestách a přikázanie mé zachováš a to činiti, rozmnožím a prodlím dny tvé.“ Ej, Tkadlečku, slyš dobré odtušenie! Ale nezachováš-li toho, strach, byť tě zase nepotkalo slovo onono, jenž je praví Job v čtrnáctém rozdielu: „Dnové vaši jako stien nebo jako mhla míjejí.“ Mineš-li jako stien, ktoť tě pak k sobě přivine, a ty nic nebudeš? Kam se děješ? Věru tam, kdež tací neposlušní, byvše Bohem ščedře obda- řeni rozličnými dary, a ty marně ztrávili a jsú tu, o nichž žádný dobrý nevie, jsúce, jako by jich nebylo, 100
Strana 101
a ješče by jim lépe bylo, by nikdy dřieve na světě ne- byli, nežli jsúce, avšak nejsú. Pomni a rozvaž, coť sme již pravili a co slyšíš a kamt ta řeč jde, coť móž býti úžitečna, a věz uplně, žeť tvá ta jistá tobě utěšená topička nenie jiného, než jakožto člověk jiný obecný. Bychom řekli: řádu vysokého, po- čestného neb řádu takého, ješto by co tvého potřebného a požitečného, dobrého na nie ležalo? Nic věru! Ostatek sám ohlédaj! A paklit se zdálo, žeť jest byla tvój dobrý přietel, snad jest to nebylo z viery, než z někakého odplacenie, snads' jie toho podlé řádu světského od- sluhoval. Pravít ved Aristotileš: „Těžko jest člověka u přiezni poznati k sobě, když se komu ščastně podlé světa vede.“ Neb nejednú člověk s druhým dobře jest, když se jim oběma dobře vede; a jakž se to přihodí, že jeden z nich v neščestie aneb v protivné puotky upadne, tak ho hned druhý odpadne. Tot neslove přietel celý, neb Aristotileš, ten mistr, praví, že přietel pravý nenie jiného nežli jedna duše, totížto jedna vuole, jedno chtěnie ve dvú tělú; a mudřec Secundus praví: „Přietel jest žádané dobré, nečasto slýchané jméno, všeho dobrého útočišče, nemarné usazenie, milosrdný obnovitel, nepřestavný pokoj, milé a libé ščestie.“ Hleď! Pročt jest byla libá ta s tebú ta tvá tobě milá? Z viery-li čili proto, žeť se tobě v ty časy podlé světa dobře dělo a po ščestí si ve cti přebýval? A byla-li jest s tebú v jedné vuoli aneb v jednom chtění čili ničs, aneb tak, jakož na celého přietele slušie? A jindet praví Aristotileš: „To, což sobě sami žádáme, to také svým přátelóm dobrým přieti máme, a netoliko přieti, ale když z nich který nemá, aby druhý toho jemu udal." Ty vieš a my také, tak-li bylo či nic. A jest-li pak, jakož pravíš, že jest obyčejóv byla dobrých i sama všeckna uplně byla dobra, ctna, šlechetna, múdra, 101
a ješče by jim lépe bylo, by nikdy dřieve na světě ne- byli, nežli jsúce, avšak nejsú. Pomni a rozvaž, coť sme již pravili a co slyšíš a kamt ta řeč jde, coť móž býti úžitečna, a věz uplně, žeť tvá ta jistá tobě utěšená topička nenie jiného, než jakožto člověk jiný obecný. Bychom řekli: řádu vysokého, po- čestného neb řádu takého, ješto by co tvého potřebného a požitečného, dobrého na nie ležalo? Nic věru! Ostatek sám ohlédaj! A paklit se zdálo, žeť jest byla tvój dobrý přietel, snad jest to nebylo z viery, než z někakého odplacenie, snads' jie toho podlé řádu světského od- sluhoval. Pravít ved Aristotileš: „Těžko jest člověka u přiezni poznati k sobě, když se komu ščastně podlé světa vede.“ Neb nejednú člověk s druhým dobře jest, když se jim oběma dobře vede; a jakž se to přihodí, že jeden z nich v neščestie aneb v protivné puotky upadne, tak ho hned druhý odpadne. Tot neslove přietel celý, neb Aristotileš, ten mistr, praví, že přietel pravý nenie jiného nežli jedna duše, totížto jedna vuole, jedno chtěnie ve dvú tělú; a mudřec Secundus praví: „Přietel jest žádané dobré, nečasto slýchané jméno, všeho dobrého útočišče, nemarné usazenie, milosrdný obnovitel, nepřestavný pokoj, milé a libé ščestie.“ Hleď! Pročt jest byla libá ta s tebú ta tvá tobě milá? Z viery-li čili proto, žeť se tobě v ty časy podlé světa dobře dělo a po ščestí si ve cti přebýval? A byla-li jest s tebú v jedné vuoli aneb v jednom chtění čili ničs, aneb tak, jakož na celého přietele slušie? A jindet praví Aristotileš: „To, což sobě sami žádáme, to také svým přátelóm dobrým přieti máme, a netoliko přieti, ale když z nich který nemá, aby druhý toho jemu udal." Ty vieš a my také, tak-li bylo či nic. A jest-li pak, jakož pravíš, že jest obyčejóv byla dobrých i sama všeckna uplně byla dobra, ctna, šlechetna, múdra, 101
Strana 102
milý Tkadlče, pověz nám a to od tebe rádi slyšeti chcem: od sebe-li to máš čili od Aristotileše? Nebť on praví v svých sedmých knihách Metafyziky a řka, že všecky věci, jenž sú na světě při člověku, tyť sú nebo od přirozenie nebo návodem nebo naučením aneb příhodú. Když to pak býti má pravda, jakož nám o nie vždy mluvíš, že jest byla těch jistých dobrých obyčejóv a zvlášče nad ty dobré obyčeje byla dobra, ty-lis' ji tak v těch dobrých obyčejích nalezl a ji v těch zastal skutečně a shledal, čilis' ji k těm ctnostem a k těm dobrým obyčejóm kterak navedl a přivedl naučením aneb svú řečí některú náhodú dobru učinil? Slyš! Dobru-lis' ji nalezl? Ej, ej, Tkadlečku, ej, dobrý Tkad- lečku, věz to zacelo a bez pochybenie to od nás měj, žet jest na světě mnoho předobrých, ctných, šlechet- ných, zpanilých obyčejóv. Širokť jest svět, ženské cti jest na něm mnoho, tvét jsú nohy všady, nebuď léň hledati počestně a rozumně toho a se ctí! Jakož tvú tu tobě milú byl nalezl ve cti a v dobrotě, kdež se obrátíš, shledáš to, cožt pravíme, žeť jest takýchž panen a paní a jiného ženského pohlavie mnoho dobrých a šlechetných na světě, jakožto jest byla tvá, pro niž ty nám pokoje nedáš, a mnoho viece a ohlasitějšie na své cti, na svých všech dobrých činech, nežli tvá ta jistá, o niež nám jest již druhdy protivno s tebú mluviti. A nemni, byť nebylo jiných tak dobrých a tak šlechetných panen nebo paní na světě jako ta tvá tobě milá! Zleť by se jiným dělo a velikú ujmu by toho měly od Boha i od Ščestie, byť jedno ta tvá tobě milá ně- tička dobra, ctna, šlechetna byla, a jiné nic. A pakli si ji dobru učinil a ji k těm ctnostem a k těm dobrotám kterým kusem aneb svým kterým rozumem aneb řečí dobrú naučil, navedl, ažt jest tebú a tvým návodem byla k dobrým obyčejóm dobra, ej, Tkadlečku, raduj 102
milý Tkadlče, pověz nám a to od tebe rádi slyšeti chcem: od sebe-li to máš čili od Aristotileše? Nebť on praví v svých sedmých knihách Metafyziky a řka, že všecky věci, jenž sú na světě při člověku, tyť sú nebo od přirozenie nebo návodem nebo naučením aneb příhodú. Když to pak býti má pravda, jakož nám o nie vždy mluvíš, že jest byla těch jistých dobrých obyčejóv a zvlášče nad ty dobré obyčeje byla dobra, ty-lis' ji tak v těch dobrých obyčejích nalezl a ji v těch zastal skutečně a shledal, čilis' ji k těm ctnostem a k těm dobrým obyčejóm kterak navedl a přivedl naučením aneb svú řečí některú náhodú dobru učinil? Slyš! Dobru-lis' ji nalezl? Ej, ej, Tkadlečku, ej, dobrý Tkad- lečku, věz to zacelo a bez pochybenie to od nás měj, žet jest na světě mnoho předobrých, ctných, šlechet- ných, zpanilých obyčejóv. Širokť jest svět, ženské cti jest na něm mnoho, tvét jsú nohy všady, nebuď léň hledati počestně a rozumně toho a se ctí! Jakož tvú tu tobě milú byl nalezl ve cti a v dobrotě, kdež se obrátíš, shledáš to, cožt pravíme, žeť jest takýchž panen a paní a jiného ženského pohlavie mnoho dobrých a šlechetných na světě, jakožto jest byla tvá, pro niž ty nám pokoje nedáš, a mnoho viece a ohlasitějšie na své cti, na svých všech dobrých činech, nežli tvá ta jistá, o niež nám jest již druhdy protivno s tebú mluviti. A nemni, byť nebylo jiných tak dobrých a tak šlechetných panen nebo paní na světě jako ta tvá tobě milá! Zleť by se jiným dělo a velikú ujmu by toho měly od Boha i od Ščestie, byť jedno ta tvá tobě milá ně- tička dobra, ctna, šlechetna byla, a jiné nic. A pakli si ji dobru učinil a ji k těm ctnostem a k těm dobrotám kterým kusem aneb svým kterým rozumem aneb řečí dobrú naučil, navedl, ažt jest tebú a tvým návodem byla k dobrým obyčejóm dobra, ej, Tkadlečku, raduj 102
Strana 103
se tomu a vesel buď, žes' tiem darem navštieven, žes' ty toho mistr živý a k tomu tak rozumný a dómyslný a že to umieš! Týmž rozumem a týmž smyslem, jenžs' ji k těm obyčejóm přivedl a jí ku pocti návod dal a zpravenie, týmž uměním a týmž rozumem lehce a dobře jinú počestnú, šlechetnú pannu neb paní navedeš, když jie toho rozum a naučenie dáš, ještoť tak ráda stane o dobré, počestné obyčeje a šlechetné mravy, když jie co dobrého povieš neb kto jiný, jakožto ta tvá jistá topička, pro nižto sobě tak těžko činíš. Neb to sám vieš a věděti máš, že rozumného člověka brzo k dob- rému a malú prací navedeš a s navedeným brzo dobře naložíš. Pravít pohan, filozof Tales: „Ze všech " bytóv a ze všech bytých věcí rozum jest najrychlejší.“ Neb ktož má dobrý rozum, rychle a viece nežli brzo mnohé věci dojde, a ktož rozum dobrý má, nad jiné mnohé lidi obecné panuje, ač ne zbožím, ale rozeznáním, co lepšie a co horšie. Mlč a rozvaž řeč naši, jižto si již slyšal, a věz, by ty tu řeč slyšal našima ušima, ješto ji pravíš, jistě radějé by mlčal, nežli tak mnoho nestatečně mluvíš. Protož mlč a pomni, žes' četl v skládaní mudrce onoho Sokra- tesa, ještoť praví: „Važ sobě viec hanbu od lidí z ne- múdré řeči nežli od nepřátel škodu.“ A pomni potom co pykati máš a co mluviti a kde mluviti máš; vieceť se tebe hanba drží pro tvój dobrý rozum, když co dě- tinsky a nesmyslně učiníš aneb nemúdře mluvíš, nežli jiného pro jeho nerozum, ješto méně rozumu má. Nemni proto, žes tvé topičky, tvé téj jisté pecopaličky zbyl, by hned zbyl všeho času. A mnohoť jest času ješče, nežlit se svět skoná, mnohoť jest chvíle, nežli se zastaráš. Nechvátaj kvieliti, neukvapuj zúfati! Pravít Tales mudřec: „Najmúdřejší byt jest čas a chvíle, v němž člověk všeho znenáhla, oč stojí, dojde.“ Upo- 103
se tomu a vesel buď, žes' tiem darem navštieven, žes' ty toho mistr živý a k tomu tak rozumný a dómyslný a že to umieš! Týmž rozumem a týmž smyslem, jenžs' ji k těm obyčejóm přivedl a jí ku pocti návod dal a zpravenie, týmž uměním a týmž rozumem lehce a dobře jinú počestnú, šlechetnú pannu neb paní navedeš, když jie toho rozum a naučenie dáš, ještoť tak ráda stane o dobré, počestné obyčeje a šlechetné mravy, když jie co dobrého povieš neb kto jiný, jakožto ta tvá jistá topička, pro nižto sobě tak těžko činíš. Neb to sám vieš a věděti máš, že rozumného člověka brzo k dob- rému a malú prací navedeš a s navedeným brzo dobře naložíš. Pravít pohan, filozof Tales: „Ze všech " bytóv a ze všech bytých věcí rozum jest najrychlejší.“ Neb ktož má dobrý rozum, rychle a viece nežli brzo mnohé věci dojde, a ktož rozum dobrý má, nad jiné mnohé lidi obecné panuje, ač ne zbožím, ale rozeznáním, co lepšie a co horšie. Mlč a rozvaž řeč naši, jižto si již slyšal, a věz, by ty tu řeč slyšal našima ušima, ješto ji pravíš, jistě radějé by mlčal, nežli tak mnoho nestatečně mluvíš. Protož mlč a pomni, žes' četl v skládaní mudrce onoho Sokra- tesa, ještoť praví: „Važ sobě viec hanbu od lidí z ne- múdré řeči nežli od nepřátel škodu.“ A pomni potom co pykati máš a co mluviti a kde mluviti máš; vieceť se tebe hanba drží pro tvój dobrý rozum, když co dě- tinsky a nesmyslně učiníš aneb nemúdře mluvíš, nežli jiného pro jeho nerozum, ješto méně rozumu má. Nemni proto, žes tvé topičky, tvé téj jisté pecopaličky zbyl, by hned zbyl všeho času. A mnohoť jest času ješče, nežlit se svět skoná, mnohoť jest chvíle, nežli se zastaráš. Nechvátaj kvieliti, neukvapuj zúfati! Pravít Tales mudřec: „Najmúdřejší byt jest čas a chvíle, v němž člověk všeho znenáhla, oč stojí, dojde.“ Upo- 103
Strana 104
sluchni, Tkadlečku, múdrých, a beř na pamět rozličné řeči! Nekvap kvieliti, nehorli a pust preč, coť jest preč; věz, coť jest tam, tot jest tam, co preč, to tam, co tam, to buď preč! Pusť po vodě led s sněhem jako jinú vodu! Nepyč toho, čehož kdy dojíti umieš! Nekvěl o to, cos' ztratil, a takéhož zase najíti móžeš! Věz, žeť živá hlava klobúčka dobývá! K. 104
sluchni, Tkadlečku, múdrých, a beř na pamět rozličné řeči! Nekvap kvieliti, nehorli a pust preč, coť jest preč; věz, coť jest tam, tot jest tam, co preč, to tam, co tam, to buď preč! Pusť po vodě led s sněhem jako jinú vodu! Nepyč toho, čehož kdy dojíti umieš! Nekvěl o to, cos' ztratil, a takéhož zase najíti móžeš! Věz, žeť živá hlava klobúčka dobývá! K. 104
Strana 105
XI. Teď žalobník mluví k Neščestí a je zase hanie a praví, že nenie na něm a v něm nic dobrého, aniž se na něm kto co dob- rého dočaká. A že pro ně jest rozličně v sirobu poddán a že by je rád haněl, ale pro rozličnú věc jeho haněti nesmie. Avšak pro to vždy žalobník lkáti, truch- leti a smůtiti se chce pro svú chot a téj s mysli spustiti nemiení. *. MO ZTRATĚ posmievanie častokrát člověk mievá. Cizie hoře mnohými časy lidem smiech bývá, jakož sem já již došel od tebe, neščastné Neščestie, i mně se to již od tebe, neščastnému a přesmutnému Tkadlečku, děje. Toť znaji i čiji, uplně tomu rozuměji. Nebos' samo dřieve pravilo a nadhlas si to dřieve vy- znávalo, že má přeutěšená, má převýborná topička jest rozličnými dary, a tož ščastnými a převybranými, ob- dařena a viece, nežli kterého člověka přirozenie mieti móže, měla jest; neb ty všeckny dary, ještoť jest je měla od Ščestie, že netoliko je měla od samého Ščestie, ale že jich od samého svrchnieho Stvořitele zvláštně ščedře dosiehla. A netoliko těmi dobrými obyčejmi byla obdařena, ale i postavú zpanilú, sličnú zrostem, i šlechtu jie dal sám ten, ješto ji k těm jejím obyčejóm zvolil, a mnoho předobrého, libého a poctivého, ješto — 105
XI. Teď žalobník mluví k Neščestí a je zase hanie a praví, že nenie na něm a v něm nic dobrého, aniž se na něm kto co dob- rého dočaká. A že pro ně jest rozličně v sirobu poddán a že by je rád haněl, ale pro rozličnú věc jeho haněti nesmie. Avšak pro to vždy žalobník lkáti, truch- leti a smůtiti se chce pro svú chot a téj s mysli spustiti nemiení. *. MO ZTRATĚ posmievanie častokrát člověk mievá. Cizie hoře mnohými časy lidem smiech bývá, jakož sem já již došel od tebe, neščastné Neščestie, i mně se to již od tebe, neščastnému a přesmutnému Tkadlečku, děje. Toť znaji i čiji, uplně tomu rozuměji. Nebos' samo dřieve pravilo a nadhlas si to dřieve vy- znávalo, že má přeutěšená, má převýborná topička jest rozličnými dary, a tož ščastnými a převybranými, ob- dařena a viece, nežli kterého člověka přirozenie mieti móže, měla jest; neb ty všeckny dary, ještoť jest je měla od Ščestie, že netoliko je měla od samého Ščestie, ale že jich od samého svrchnieho Stvořitele zvláštně ščedře dosiehla. A netoliko těmi dobrými obyčejmi byla obdařena, ale i postavú zpanilú, sličnú zrostem, i šlechtu jie dal sám ten, ješto ji k těm jejím obyčejóm zvolil, a mnoho předobrého, libého a poctivého, ješto — 105
Strana 106
jest mílo a neléň slyšeti a pilně poslůchati, že kdy Buoh dal jednomu člověku toliko znamenitých, dobrých, zda- řilých daróv. A již jako posmievaje se mně pravíš, že má zmilitká, má utěšená, předobrá topička, má zmilitká nětička nic jinak nenie, jedno jakožto jiná obecná panna neb paní; a netoliko to, ale že takýchž bych mnoho panen a paní jinde nalezl, kdež bych se koli obrátil. Ach, Neščestie, na tě, ach, na tě, na přezlé, hanebné, nestydlivé Neščestie, žet' nesmiem láti, žet nesmiem přimlúvati pro tvú řeč, ješto jí jako rak zpět a opak lezeš! Než snad tomu Buoh chce, aby ty svú vuoli se mnú mělo. A jistě dosti jí máš. Avšak jakžkoli chytře na mnohých kusiech odmlúváš, ačt sem tu málo býval, ješto bych se múdrostem a smyslu byl mohl naučiti, však tak hlúp nejsem, bych nevěděl, proč kráva chodí před pastuchú, aneb kam pěnice nosem sedá, aniž sem tak sprostného smysla, bych tomu nerozuměl, proč lev jda ocasem šlépěje své, kdežto stúpil, rozmetuje sem i tam; než tvé namlúvanie a tvé kakés rozličné rozprávky s rozličnými dóvody a s kakýmis' příklady nejsú od tebe s pravú věrú, aniž v těch ve všech pravdu pravíš, než jedno aby mě umluvilo a svú pěknú řečí to přivedlo, abych mlčal a tobě nepřimlúval a tě nehaněl ani na tě volal. Ha, ha, Neščestie, neumluvíš mě v to, bychť po- volil svým rozumem tobě k libosti a činil se nerozuměje! Nezklamáš mě, nenavedeš mě na svój šlak, nepřivedeš mě na dětinskú cestu, bych já mněl, co mi pravíš, by to vše pravda byla. Slyš příslovie múdrých, dobrých lidí, jenž mluvie skrytě řkúce: „Jižť jsú ščencóm zubi dorostli, jižť ščekají jako jiní psi“ — totížto věz, ačt sem dřieve nevěděl, žes' nedobře učinilo nade mnú, ale již věz, žet sú mi zubi dorostli, totížto žeť mám smysl a rozumiemt jako jiný člověk —; jižť se obracují jako jiní psi — věz, cot miením —; jižť se nedadí strašiti 106
jest mílo a neléň slyšeti a pilně poslůchati, že kdy Buoh dal jednomu člověku toliko znamenitých, dobrých, zda- řilých daróv. A již jako posmievaje se mně pravíš, že má zmilitká, má utěšená, předobrá topička, má zmilitká nětička nic jinak nenie, jedno jakožto jiná obecná panna neb paní; a netoliko to, ale že takýchž bych mnoho panen a paní jinde nalezl, kdež bych se koli obrátil. Ach, Neščestie, na tě, ach, na tě, na přezlé, hanebné, nestydlivé Neščestie, žet' nesmiem láti, žet nesmiem přimlúvati pro tvú řeč, ješto jí jako rak zpět a opak lezeš! Než snad tomu Buoh chce, aby ty svú vuoli se mnú mělo. A jistě dosti jí máš. Avšak jakžkoli chytře na mnohých kusiech odmlúváš, ačt sem tu málo býval, ješto bych se múdrostem a smyslu byl mohl naučiti, však tak hlúp nejsem, bych nevěděl, proč kráva chodí před pastuchú, aneb kam pěnice nosem sedá, aniž sem tak sprostného smysla, bych tomu nerozuměl, proč lev jda ocasem šlépěje své, kdežto stúpil, rozmetuje sem i tam; než tvé namlúvanie a tvé kakés rozličné rozprávky s rozličnými dóvody a s kakýmis' příklady nejsú od tebe s pravú věrú, aniž v těch ve všech pravdu pravíš, než jedno aby mě umluvilo a svú pěknú řečí to přivedlo, abych mlčal a tobě nepřimlúval a tě nehaněl ani na tě volal. Ha, ha, Neščestie, neumluvíš mě v to, bychť po- volil svým rozumem tobě k libosti a činil se nerozuměje! Nezklamáš mě, nenavedeš mě na svój šlak, nepřivedeš mě na dětinskú cestu, bych já mněl, co mi pravíš, by to vše pravda byla. Slyš příslovie múdrých, dobrých lidí, jenž mluvie skrytě řkúce: „Jižť jsú ščencóm zubi dorostli, jižť ščekají jako jiní psi“ — totížto věz, ačt sem dřieve nevěděl, žes' nedobře učinilo nade mnú, ale již věz, žet sú mi zubi dorostli, totížto žeť mám smysl a rozumiemt jako jiný člověk —; jižť se obracují jako jiní psi — věz, cot miením —; jižť se nedadí strašiti 106
Strana 107
jako jiný který pes — již to na mě věz —; již také kúsají jako jiní psi — to již shledáváš —; již kosti hlozí jako jiní psi — to samo číti móžeš —; jižt lidi strašie jako jiní psi — toť tobě pravím: Neohladíš mne, neokojíš mě proto, že mě dobrým nazýváš „Tkadlečku“, neumluvíš mě již, bych pro tvú řeč chtěl mlčeti, ni svú dobrú řečí ni svú pochlebnú řečí ni svú falešnú, sladkú řečí. Jáť chci vždy mluviti a praviti, i pravím to všady, a to dobře slyšíš, žes' ty to zlé a hanebné i mrzuté Neščestie, ještos' mě méj převybrané, mé přezmilitké, mé přeutěšené topičky zbavilo a ji ode mne nestydlivě a směle odlúčilo; ty jsi to Neščestie, ještos' ze mne, z člověka živého, stien a malovance učinilo; tys' to zlé a nemilé Neščestie, ještos' ze mne, z božieho stvořenie, potvoru učinilo; tys' to Neščestie, ještot' sem se tebe dávno lekal i v svých piesních sem se tebe ustydal. Jáť se tomu divím, kýť jest črt tě na mě poslal, ja, kýt jest črt moc nade mnú dal, ja, kýt jest črt aneb ký Veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil a navedl. Ját se tomu divím, co tiem mieníš. Věřímť toho svému Stvo- řiteli, žeť jest tobě téj moci nedal, aniž toho nádvorstvie od něho máš, anis' toho kterým kusem hodno. Než ty tak pravíš, žeť tě Buoh k tomu vydal a k tomu zvolil. Ját neviem toho, než toť já viem pohřiechu, žes' mě zbavilo mé útěchy a mě hanebně odlúčilo od mé všie útě- chy i mé všie radosti i mého všeho dobrého veselé, a mě již jako k dědině věčnému smutku otdalo a ve dcky vložilo a mě v smutném rejistru všech teskností do smrti napsalo. Ej, toť jest již teprv a opravdu svár mezi mnú a mezi mú přezmilitkú a přenajmilejší, toť jest již křik nade všechny sváry a křiky. Ach, toť již slove svár a pravé rozhněvánie, ještoť se zase u mír nikda nevrátie! Ach, žeť sem to kdy zvěděl, co jest hněv mezi dvěma milýma člověky! Ach, ach a vždy ach, a vše na tě, zlé, ha- 107
jako jiný který pes — již to na mě věz —; již také kúsají jako jiní psi — to již shledáváš —; již kosti hlozí jako jiní psi — to samo číti móžeš —; jižt lidi strašie jako jiní psi — toť tobě pravím: Neohladíš mne, neokojíš mě proto, že mě dobrým nazýváš „Tkadlečku“, neumluvíš mě již, bych pro tvú řeč chtěl mlčeti, ni svú dobrú řečí ni svú pochlebnú řečí ni svú falešnú, sladkú řečí. Jáť chci vždy mluviti a praviti, i pravím to všady, a to dobře slyšíš, žes' ty to zlé a hanebné i mrzuté Neščestie, ještos' mě méj převybrané, mé přezmilitké, mé přeutěšené topičky zbavilo a ji ode mne nestydlivě a směle odlúčilo; ty jsi to Neščestie, ještos' ze mne, z člověka živého, stien a malovance učinilo; tys' to zlé a nemilé Neščestie, ještos' ze mne, z božieho stvořenie, potvoru učinilo; tys' to Neščestie, ještot' sem se tebe dávno lekal i v svých piesních sem se tebe ustydal. Jáť se tomu divím, kýť jest črt tě na mě poslal, ja, kýt jest črt moc nade mnú dal, ja, kýt jest črt aneb ký Veles aneb ký zmek tě proti mně zbudil a navedl. Ját se tomu divím, co tiem mieníš. Věřímť toho svému Stvo- řiteli, žeť jest tobě téj moci nedal, aniž toho nádvorstvie od něho máš, anis' toho kterým kusem hodno. Než ty tak pravíš, žeť tě Buoh k tomu vydal a k tomu zvolil. Ját neviem toho, než toť já viem pohřiechu, žes' mě zbavilo mé útěchy a mě hanebně odlúčilo od mé všie útě- chy i mé všie radosti i mého všeho dobrého veselé, a mě již jako k dědině věčnému smutku otdalo a ve dcky vložilo a mě v smutném rejistru všech teskností do smrti napsalo. Ej, toť jest již teprv a opravdu svár mezi mnú a mezi mú přezmilitkú a přenajmilejší, toť jest již křik nade všechny sváry a křiky. Ach, toť již slove svár a pravé rozhněvánie, ještoť se zase u mír nikda nevrátie! Ach, žeť sem to kdy zvěděl, co jest hněv mezi dvěma milýma člověky! Ach, ach a vždy ach, a vše na tě, zlé, ha- 107
Strana 108
nebné Neščestie! Ach, zlé Neščestie, jižt jest preč s tiem zlým hněvem má vše radost i s mú mladostí dřieve času! I k čemu sem já živ déle i čemu se já těšiti mám, čemu se již radovati mám, kam se již v svú najvětší potřebu utéci mám? I co já již milovati budu i co mi- lovati mám, ano mě již vše mine, i čemu se již těšiti budu, čím již vesel a utěšen bývati budu, když nic mi- lovati nebudu, pro něžto mi všechno jiné milo bylo?" Malá má radost bývati bude, poněvadž malá při mně milost bude. Ej, hanebné, zlé Neščestie, kam již vieru svú obrátím, ješto sem ji jměl ve všie počestnéj milosti k téj svéj utěšenéj? Zda mi ji obrátiti velíš k těm, ješto se milostí chlubie, ješto o věrné a počestné milosti nic věděti neumějí, k těm oplzlým a blekotným a chlubným pannám a paniem? I k čemus' to přičinilo, hanebné, zlé, falešné Neščestie? Ach, ach, nastojte, a vždy běda na tě! Prečt jest již mé všechno okrášlenie, světské znamenité zbožie. Ej, Neščestie, k komuž já již mám na radu choditi v svých nechutných pótkách, komu svého nedostatku túžiti v svém tesklivém zamúcení? Již nemám své nehody komu túžiti, když mě co proti mysli potká anebo od kohokolivěk, než tobě samému a na tě samého, ty zlé a nelibé a nemilé Neščestie, jehož odtuchy žádné nečakám. Ach, ach a vždy ach! Jaké mě tesknosti obklíčily, jaká mě žalost svázala, jaká mě siroba sobě podmanila, jaké mě túhy a viece nežli túhy podjaly i ode dne ke dni a od hodiny k hodině smutně podjímají, že jim od počátka do prostředku a od prostředku konce neviem! Jižť sem právě dřieve času jako mladé dietě od mateře odlúčen, jako kotě nedorostlé od mléka odstrčen; jako oslátko nedošlé k své síle před časem ku práci jest při- puzeno a poddáno, též já, zlé Neščestie, dřieve času u mých mladých letech tobě sem poddán a tebú již jako oddán, a vždyť já neviem, kým aneb proč aneb od koho. 108
nebné Neščestie! Ach, zlé Neščestie, jižt jest preč s tiem zlým hněvem má vše radost i s mú mladostí dřieve času! I k čemu sem já živ déle i čemu se já těšiti mám, čemu se již radovati mám, kam se již v svú najvětší potřebu utéci mám? I co já již milovati budu i co mi- lovati mám, ano mě již vše mine, i čemu se již těšiti budu, čím již vesel a utěšen bývati budu, když nic mi- lovati nebudu, pro něžto mi všechno jiné milo bylo?" Malá má radost bývati bude, poněvadž malá při mně milost bude. Ej, hanebné, zlé Neščestie, kam již vieru svú obrátím, ješto sem ji jměl ve všie počestnéj milosti k téj svéj utěšenéj? Zda mi ji obrátiti velíš k těm, ješto se milostí chlubie, ješto o věrné a počestné milosti nic věděti neumějí, k těm oplzlým a blekotným a chlubným pannám a paniem? I k čemus' to přičinilo, hanebné, zlé, falešné Neščestie? Ach, ach, nastojte, a vždy běda na tě! Prečt jest již mé všechno okrášlenie, světské znamenité zbožie. Ej, Neščestie, k komuž já již mám na radu choditi v svých nechutných pótkách, komu svého nedostatku túžiti v svém tesklivém zamúcení? Již nemám své nehody komu túžiti, když mě co proti mysli potká anebo od kohokolivěk, než tobě samému a na tě samého, ty zlé a nelibé a nemilé Neščestie, jehož odtuchy žádné nečakám. Ach, ach a vždy ach! Jaké mě tesknosti obklíčily, jaká mě žalost svázala, jaká mě siroba sobě podmanila, jaké mě túhy a viece nežli túhy podjaly i ode dne ke dni a od hodiny k hodině smutně podjímají, že jim od počátka do prostředku a od prostředku konce neviem! Jižť sem právě dřieve času jako mladé dietě od mateře odlúčen, jako kotě nedorostlé od mléka odstrčen; jako oslátko nedošlé k své síle před časem ku práci jest při- puzeno a poddáno, též já, zlé Neščestie, dřieve času u mých mladých letech tobě sem poddán a tebú již jako oddán, a vždyť já neviem, kým aneb proč aneb od koho. 108
Strana 109
Ach, ach, Neščestie, by ty se asa bylo miesto ženy Lotovy v onu sochu solnú obrátilo, snad by tebe bylo potad konec! Nebs' ty to, Neščestie, to zlé a hanebné Neščestie a vždy Neščestie, ještos' ze mne viece nežli vdovce, viece nežli sirotka, viece nežli ztracence uči- nilo. Vdovec každý, když útěchy své pozbude a ji ztratí, vida to, že to již jinak býti nemóž a že se chot jeho vrátiti nemóž, ten jie opyče a jie jako pozapomene, ač ne věčně, ale druhdy. Ale mně kterak jest méj zmilitké, méj převýborné, méj předrahé topičky opy- kati, ana ješče jest živa, ana ješče jest zdráva, ana ješče jest v najlepší sílu, ana ješče v najvětšie krato- chvíli, ač ne mně, ale jinému? A tiem většie hoře a smutek a tesknost! Též sirotka někto, dobrý člověk, jej asa někdy pro Buoh odchová, vychová, až k letóm jej přivede. Mě žádný za sirotka přijieti nechce! Též opět ztracence a vypověděného někdy král, knieže neb pán milost svú jemu dá a jej zase na milost vezme, anebo jinému se pánu přikáže, ješto jest jist sebú bez bázni. Ale já nebožčík z těch všech kusóv žádné cesty nemám, jížto bych došel k méj radosti, k méj útěše, k mému odtušení a k mému všemu vnitřniemu utěšení a k mému srdečnému veselí. Všichni lidé v mých letech i v starších z jednoho veselé jdú v druhé, z jednéj kratochvíle k druhé, ve všie svobodnosti vesele přebý- vají, ve všem veselí se nade všechen smutek zapálí; ale já již stojím jako osel podrobený a hlúpý pod bře- menem v blatném a hlubokém údolí, nahoru sobě po- moci nemohu. Ach, mé přesmutné zpomínanie méj útěchy! Ach a vždy ach! Kolikrát sobě pomyslím slovo ono: „Kto mi dá peřie jako holubu, abych vzletěl a odpočinul?“ Ale všadyt' sebú sem i tam točim, pokoje hledaje, toho dojíti nemohu. Tož sem již na sobě shledal ono slovo prorokovo: „Ve všech věcech sem pokoje 109
Ach, ach, Neščestie, by ty se asa bylo miesto ženy Lotovy v onu sochu solnú obrátilo, snad by tebe bylo potad konec! Nebs' ty to, Neščestie, to zlé a hanebné Neščestie a vždy Neščestie, ještos' ze mne viece nežli vdovce, viece nežli sirotka, viece nežli ztracence uči- nilo. Vdovec každý, když útěchy své pozbude a ji ztratí, vida to, že to již jinak býti nemóž a že se chot jeho vrátiti nemóž, ten jie opyče a jie jako pozapomene, ač ne věčně, ale druhdy. Ale mně kterak jest méj zmilitké, méj převýborné, méj předrahé topičky opy- kati, ana ješče jest živa, ana ješče jest zdráva, ana ješče jest v najlepší sílu, ana ješče v najvětšie krato- chvíli, ač ne mně, ale jinému? A tiem většie hoře a smutek a tesknost! Též sirotka někto, dobrý člověk, jej asa někdy pro Buoh odchová, vychová, až k letóm jej přivede. Mě žádný za sirotka přijieti nechce! Též opět ztracence a vypověděného někdy král, knieže neb pán milost svú jemu dá a jej zase na milost vezme, anebo jinému se pánu přikáže, ješto jest jist sebú bez bázni. Ale já nebožčík z těch všech kusóv žádné cesty nemám, jížto bych došel k méj radosti, k méj útěše, k mému odtušení a k mému všemu vnitřniemu utěšení a k mému srdečnému veselí. Všichni lidé v mých letech i v starších z jednoho veselé jdú v druhé, z jednéj kratochvíle k druhé, ve všie svobodnosti vesele přebý- vají, ve všem veselí se nade všechen smutek zapálí; ale já již stojím jako osel podrobený a hlúpý pod bře- menem v blatném a hlubokém údolí, nahoru sobě po- moci nemohu. Ach, mé přesmutné zpomínanie méj útěchy! Ach a vždy ach! Kolikrát sobě pomyslím slovo ono: „Kto mi dá peřie jako holubu, abych vzletěl a odpočinul?“ Ale všadyt' sebú sem i tam točim, pokoje hledaje, toho dojíti nemohu. Tož sem již na sobě shledal ono slovo prorokovo: „Ve všech věcech sem pokoje 109
Strana 110
hledal, ale ve všech věcech došel sem práce a bolesti." Jižť sem pohřiechu pohostinu všady, kadyžť se obráci. Tesknost, práce a žalost, tať mě sobě má, jakž chce, svobodenstvie žádného nemám, dušno mi všady, od- dechnúti volně nesmiem, častokrát vzdychati muši, vzdechna i zpláči, vzpláče přestati nemohu a přestati nemoha, mám posmievanie od lehkých a utrhavých zlých lidí. Siroba, ta mě již pravú mocí v kút vtiskne, siroba, ta mě po neznámosti vodí, siroba, ta mě od zná- mosti odvozuje, siroba, tat mnú již zřetedlně vládne, siroba, tat' se již po domácku u mne shniezdila, siroba, tať mi nedá na ničem rozpránie, siroba, ta mě již s stu- dem, a s hanebným o mísu sázie, siroba, ta ze mne své posměchy činí, siroba, tať mě všemi svými zamúcenými časy dařila, siroba, tat mi jako svému vlastniemu mocně na vše strany rozkazuje, siroba, tať mě již z země vyžene, z méj přirozené vlasti hanebně vypudí, z mého dědičstvie, jímž bych sobě k starosti byl po- mohl, vyvede, odvede, vzdálí i odstrčí. Všeho opustě, všeho dobrého ostana, všeho nechaje, muši sirobě folkovati, jejím rozkázaním vždy pohostinu se tlúci; nikdiež aniž doma nenie, den ode dne se túlám, žádný mne nepřivine. Dřieve času dědek a starček ze mne bude. Hory vysoké pro sirobu ohlédati muši, doly hlu- boké oplaziti budu musiti pro nelítostivú sirobu, vody prudké přebřísti, mosty nepevné přejíti, lesy temné, púšče neobyčejné, vlasti neznámé, lidi nejisté, vše pro sirobu a v sirobě pro tě, Neščestie, shlédati a opatřiti musím. Přátel svých, tak přirozených jakožto prací a rozumem dobytých, jenž sobě viece než přirozené přátely sem vždycky vážil, těch ustúpiti musím, těch poběhnúti musím, těch se jako pro pravú sirobu po- kryti muši. A vše tebú, Neščestie hanebné, mrzké, zlé a nelibé a nemilé! Ej, ej, Neščestie, ej, hanebné, nelibé 110
hledal, ale ve všech věcech došel sem práce a bolesti." Jižť sem pohřiechu pohostinu všady, kadyžť se obráci. Tesknost, práce a žalost, tať mě sobě má, jakž chce, svobodenstvie žádného nemám, dušno mi všady, od- dechnúti volně nesmiem, častokrát vzdychati muši, vzdechna i zpláči, vzpláče přestati nemohu a přestati nemoha, mám posmievanie od lehkých a utrhavých zlých lidí. Siroba, ta mě již pravú mocí v kút vtiskne, siroba, ta mě po neznámosti vodí, siroba, ta mě od zná- mosti odvozuje, siroba, tat mnú již zřetedlně vládne, siroba, tat' se již po domácku u mne shniezdila, siroba, tať mi nedá na ničem rozpránie, siroba, ta mě již s stu- dem, a s hanebným o mísu sázie, siroba, ta ze mne své posměchy činí, siroba, tať mě všemi svými zamúcenými časy dařila, siroba, tat mi jako svému vlastniemu mocně na vše strany rozkazuje, siroba, tať mě již z země vyžene, z méj přirozené vlasti hanebně vypudí, z mého dědičstvie, jímž bych sobě k starosti byl po- mohl, vyvede, odvede, vzdálí i odstrčí. Všeho opustě, všeho dobrého ostana, všeho nechaje, muši sirobě folkovati, jejím rozkázaním vždy pohostinu se tlúci; nikdiež aniž doma nenie, den ode dne se túlám, žádný mne nepřivine. Dřieve času dědek a starček ze mne bude. Hory vysoké pro sirobu ohlédati muši, doly hlu- boké oplaziti budu musiti pro nelítostivú sirobu, vody prudké přebřísti, mosty nepevné přejíti, lesy temné, púšče neobyčejné, vlasti neznámé, lidi nejisté, vše pro sirobu a v sirobě pro tě, Neščestie, shlédati a opatřiti musím. Přátel svých, tak přirozených jakožto prací a rozumem dobytých, jenž sobě viece než přirozené přátely sem vždycky vážil, těch ustúpiti musím, těch poběhnúti musím, těch se jako pro pravú sirobu po- kryti muši. A vše tebú, Neščestie hanebné, mrzké, zlé a nelibé a nemilé! Ej, ej, Neščestie, ej, hanebné, nelibé 110
Strana 111
a škodlivé Neščestie! I kdy ty mi to nahradíš, aneb čím ty mi to nahradíš, aneb co jest toho, ješto by ty mi tiem nahraditi mohlo, a ty ničím dobrým obdařeno nejsi, jedno protivností, nechutí, smutkem, biedú, pláčem a tiem, aby lidi smucovalo? I kak jest to, Ne- ščestie, žes' k tomu biednému úřadu vysazeno a k tomu vydáno? Nedarmoť jest přezdieno Neščestie, totížto Nečasie: nic časem nejednáš, nic chvíli toho nehledáš, a ty poně nemáš při sobě nic dobrého, žádného nemáš slitovánie, žádného milosrdenstvie, žádné dobroty, žádného přirozeného dobrého skutku. Ty jsi jako jestřáb a jako krahujec a jako titížto ptáci, ješto jedno chvácením jsú živi; ti jsú asa lidem na něčem hodě svým chvátaním a svým násilím. Ty jsi jako vlk a jako rys, jako lev, jako nedvěd neb jako takéžto zvieře nestydlivé a nebojácie a nestrašlivé; k lidské škodě bez hanby vše činíš, což činíš. Vlk, rys, nedvěd a rozličných takýchto zvieřat bytie asa se někdy hodie k něčemu nebo jich člověk asa druhdy a někdy požívá něčím, neb někdy asa koží, masem, srstí požive. Tebe nikda ničím člověk nepožívá, jedno smutkem, pláčem, rozličnú teskností a mnohým jiným zamúcením, ješto to všady pohřiechu na světě vedeš a jednáš. A ty si ukrutnější nežli Nero, římský král, a ty si horší nežli kat, a ty si falešnějšie nežli črt, ty si pak nelítostivější nežli který zúfalec, a tys' snad jedno přivyklo tomu a jiného nemáš za utěšenie, jedno se smieti, když na tě kto pláče, když na tě kto úpie, když na tě kto lká a křičí. Znamenám já toho pohřiechu, ač nerad, žeť se člo- věk na tobě nic dobrého nedochová. Nedarmoť řékají lidé: „Stalo mi se, po neščestí, veliká škoda.“ Než chcit tobě to řéci, a ty, Neščestie, slyš! Tú dobrotú, ješto ji k lidem a ke všemu božiemu stvoření máš, též děkovánie zase mieváš ode všeho. Jáť všecko přezřieti 111
a škodlivé Neščestie! I kdy ty mi to nahradíš, aneb čím ty mi to nahradíš, aneb co jest toho, ješto by ty mi tiem nahraditi mohlo, a ty ničím dobrým obdařeno nejsi, jedno protivností, nechutí, smutkem, biedú, pláčem a tiem, aby lidi smucovalo? I kak jest to, Ne- ščestie, žes' k tomu biednému úřadu vysazeno a k tomu vydáno? Nedarmoť jest přezdieno Neščestie, totížto Nečasie: nic časem nejednáš, nic chvíli toho nehledáš, a ty poně nemáš při sobě nic dobrého, žádného nemáš slitovánie, žádného milosrdenstvie, žádné dobroty, žádného přirozeného dobrého skutku. Ty jsi jako jestřáb a jako krahujec a jako titížto ptáci, ješto jedno chvácením jsú živi; ti jsú asa lidem na něčem hodě svým chvátaním a svým násilím. Ty jsi jako vlk a jako rys, jako lev, jako nedvěd neb jako takéžto zvieře nestydlivé a nebojácie a nestrašlivé; k lidské škodě bez hanby vše činíš, což činíš. Vlk, rys, nedvěd a rozličných takýchto zvieřat bytie asa se někdy hodie k něčemu nebo jich člověk asa druhdy a někdy požívá něčím, neb někdy asa koží, masem, srstí požive. Tebe nikda ničím člověk nepožívá, jedno smutkem, pláčem, rozličnú teskností a mnohým jiným zamúcením, ješto to všady pohřiechu na světě vedeš a jednáš. A ty si ukrutnější nežli Nero, římský král, a ty si horší nežli kat, a ty si falešnějšie nežli črt, ty si pak nelítostivější nežli který zúfalec, a tys' snad jedno přivyklo tomu a jiného nemáš za utěšenie, jedno se smieti, když na tě kto pláče, když na tě kto úpie, když na tě kto lká a křičí. Znamenám já toho pohřiechu, ač nerad, žeť se člo- věk na tobě nic dobrého nedochová. Nedarmoť řékají lidé: „Stalo mi se, po neščestí, veliká škoda.“ Než chcit tobě to řéci, a ty, Neščestie, slyš! Tú dobrotú, ješto ji k lidem a ke všemu božiemu stvoření máš, též děkovánie zase mieváš ode všeho. Jáť všecko přezřieti 111
Strana 112
musím a mlčeti musím a tě tak, jakož bych rád haněl, haněti nesmiem. A viem, proč hanebně mluviti ne- smiem. Nicť bych se tebe na tom nebál, než toběť se dostává téj, ještoť se já jie ustydám, a tož téj, ještoť veliký diel světa pod sebú má a viece čaká; a ta jest mnohých lidí i méj země koruna světská, svrchnie a mocná paní a vladařka mnoho dobrého i mne samého. A to netoliko ty jí, ale ona tebe sama viece jest mocna. Avšak jakž jest koli, na tět volati chci a toho ne- nechám pro žádnú věc. By ty ješče chytřejie se mnú, a toho řečí svú lísavú a sladkú, zacházelo, ját vždy volati chci na tě, neboť jich mnoho dobrých vie, žet mám oč mluviti, proč volati, z čeho lkáti a plakati. A o to, oč já mluvím, očt já křičím, očt já pláči a vzdy- chaji, tebeť se, Neščestie, nic nelekám, tebeť já nic netbám, poněvadž sem se již lidí ostyděl, tebeť se pak nadto báti nechci. Núze konce nemá, a zda již núze nenie, a já vešken již jsa zdráv a bez nedostatku na svém jinošském těle, i vadnu, vnitř schnu i vešken míjiem, zvěhlasiti sobě v ničem nemohu, bych sobě v čem odo- lati mohl, by mi svět žáden byl. Vše, což k světské kratochvíli se mne chopí, to mi se jedem zdá, jieti se mne nechce, i já se toho jieti lekám. I jaká radost mně býti móže, poněvadž vida i nevizi, maje i nemám, jsa, jako bych nebyl? Vše mi se stien a obluda zdá bez téj, jíž mé srdečko z kořen jejie bylo. Ej, ej, Ne- ščestie, pfi, Neščestie! Stvořiteli svému úfám, že mi to odpustí, na tě, na zlé, na nemilé, na hanebné, na fa- lešné, na nelibé, na ukrutné Neščestie, volati, křičeti, lkáti, plakati, šaty na sobě trhati, hněvy sebú o zemi bíti, na tě plvati, tobě cíbky dávati, na tě se šklebiti, na tě jazyk vyplaziti, na tě volati rozličnú řečí. Ach na tě, vej, pfuj, zlé Neščestie! Zimnice tě ztluc, súcho- tiny tě zasušte, mrtvice tě nemilostivě posedni! 112
musím a mlčeti musím a tě tak, jakož bych rád haněl, haněti nesmiem. A viem, proč hanebně mluviti ne- smiem. Nicť bych se tebe na tom nebál, než toběť se dostává téj, ještoť se já jie ustydám, a tož téj, ještoť veliký diel světa pod sebú má a viece čaká; a ta jest mnohých lidí i méj země koruna světská, svrchnie a mocná paní a vladařka mnoho dobrého i mne samého. A to netoliko ty jí, ale ona tebe sama viece jest mocna. Avšak jakž jest koli, na tět volati chci a toho ne- nechám pro žádnú věc. By ty ješče chytřejie se mnú, a toho řečí svú lísavú a sladkú, zacházelo, ját vždy volati chci na tě, neboť jich mnoho dobrých vie, žet mám oč mluviti, proč volati, z čeho lkáti a plakati. A o to, oč já mluvím, očt já křičím, očt já pláči a vzdy- chaji, tebeť se, Neščestie, nic nelekám, tebeť já nic netbám, poněvadž sem se již lidí ostyděl, tebeť se pak nadto báti nechci. Núze konce nemá, a zda již núze nenie, a já vešken již jsa zdráv a bez nedostatku na svém jinošském těle, i vadnu, vnitř schnu i vešken míjiem, zvěhlasiti sobě v ničem nemohu, bych sobě v čem odo- lati mohl, by mi svět žáden byl. Vše, což k světské kratochvíli se mne chopí, to mi se jedem zdá, jieti se mne nechce, i já se toho jieti lekám. I jaká radost mně býti móže, poněvadž vida i nevizi, maje i nemám, jsa, jako bych nebyl? Vše mi se stien a obluda zdá bez téj, jíž mé srdečko z kořen jejie bylo. Ej, ej, Ne- ščestie, pfi, Neščestie! Stvořiteli svému úfám, že mi to odpustí, na tě, na zlé, na nemilé, na hanebné, na fa- lešné, na nelibé, na ukrutné Neščestie, volati, křičeti, lkáti, plakati, šaty na sobě trhati, hněvy sebú o zemi bíti, na tě plvati, tobě cíbky dávati, na tě se šklebiti, na tě jazyk vyplaziti, na tě volati rozličnú řečí. Ach na tě, vej, pfuj, zlé Neščestie! Zimnice tě ztluc, súcho- tiny tě zasušte, mrtvice tě nemilostivě posedni! 112
Strana 113
XII. Teď Neščestie opět odmlúvá k žalobní- kovi a jemu rozumem dovozuje, že choti své želeti nemá, a kterak častokrát muž, panna, paní své cti dlúho hájivši upad- ne v hanebnost. A potom vypravuje, že podobný pláč každému člověku pro po- dobnú věc jest odpuščen. A k tomu potom vypravuje, proč jest ho jeho choti zbavilo. A potom jemu vypravuje rozličné příči- ny rozličné milosti, a zvláště čtyři při- rozenie lidské, jimž člověk jest milostí poddán anebo nepoddán tělesně, a co z těch všech milostí naposledy pocházie a kterak milosti zniknúti má, ktož jí jest osidlán. A potom, co toho naposledy potýká, ktož se s světskú milostí obie- rá, a čím jest zavázán k světu. ZAK STAŘÍ a múdří lidé sobě heslo vzali v obyčej i řkúce: „S bláznem a s člověkem nesmysl- ným nikdy spolku nemievaj“; aneb: „Ač s bláznem co uhoníš a s ním co ulovíš, ale nikdy s ním rovně nerozdělíš.“ K tomuť pak praví Šalomún mudřec a řka: „Člověk múdrý směje-li se nebo se hněvaje, blázna tresktaje a člověka nerozumného, někdy od něho muší mieti hněv a nenávist aneb od něho posmievanie sly- 113
XII. Teď Neščestie opět odmlúvá k žalobní- kovi a jemu rozumem dovozuje, že choti své želeti nemá, a kterak častokrát muž, panna, paní své cti dlúho hájivši upad- ne v hanebnost. A potom vypravuje, že podobný pláč každému člověku pro po- dobnú věc jest odpuščen. A k tomu potom vypravuje, proč jest ho jeho choti zbavilo. A potom jemu vypravuje rozličné příči- ny rozličné milosti, a zvláště čtyři při- rozenie lidské, jimž člověk jest milostí poddán anebo nepoddán tělesně, a co z těch všech milostí naposledy pocházie a kterak milosti zniknúti má, ktož jí jest osidlán. A potom, co toho naposledy potýká, ktož se s světskú milostí obie- rá, a čím jest zavázán k světu. ZAK STAŘÍ a múdří lidé sobě heslo vzali v obyčej i řkúce: „S bláznem a s člověkem nesmysl- ným nikdy spolku nemievaj“; aneb: „Ač s bláznem co uhoníš a s ním co ulovíš, ale nikdy s ním rovně nerozdělíš.“ K tomuť pak praví Šalomún mudřec a řka: „Člověk múdrý směje-li se nebo se hněvaje, blázna tresktaje a člověka nerozumného, někdy od něho muší mieti hněv a nenávist aneb od něho posmievanie sly- 113
Strana 114
šeti muší a odmlúvanie protivné.“ Neboť blázen a člo- věk nesmyslný nesnadně rozuměti móže aniž chce aniž rozumie, kdy co proti komu činí aneb kdy co činiti má. A znáš to slovo nad těmi nerozumnými lidmi, ještoť praví mudřec Aristippus řka: „Jako jest rozdiel mezi lidmi umrlými a mezi živými, tak jest rozdiel mezi člověkem rozumným a nerozumným.“ A jindeť praví týž mudřec: „Jakožto kuoň krotký vzácen jest mezi lidmi nad kuoň plachý a neokrocený, tak jest vzácen člověk rozumný nad nerozumného a nad hlúpého, nesmyslného." To již tobě, Tkadlečku, řéci mušíme: My tobě vždy pravdu pravíme, coť rozumieme a jakož se nám po- dobně ke všemu dobrému zdá, a ty s námi vždy se podobnú řečí děliti nechceš. Znáti jest, žes' nebýval při téj přísaze, jižto sú činili učedlníci Ipokrasovi, o němž se tak praví: Když učedlníka kterého v svú kázen přijímal, bral najprvé od něho přísahu, ať by byl v řeči své tich, nemnoho bez potřeby mluvil, měl při sobě stud na všech činiech, rozšafnost a zřiezeně činil; túž přísahu jest i od nich brával, když je kam rozeslati chtěl. Jistě my toho od tebe neshledáváme, ač snad mníš, by mnoho rozuměl. My s tebú mluvíme pěkně tíše, ty pak skřeklavě; my rozumně, ty beze všeho potaza a otaza; my pokorně, ty vždy hněvivě na nás voláš a křičíš, a nic nerozvažuje, komu, kdy, kterak mluvíš. Avšak praví mudřec Anastarsus: „I co jest dobré a zlé na člověku aneb čím sobě člověk móž zle a dobře učiniti?“ Odpoviedaje k sobě sám a řka: „Jazyk v člověku.“ Hleď, hanebný a dosti jako ne- smyslný Tkadlečku! Rozvaž ty řeči dobrých mudrcóv, a rozvažuje slova svá, jenž je jazykem svým dosti ne- podobně kuješ, pomni se a buď sám při sobě věda, kdy, kde a k komu mluviti co máš! 114
šeti muší a odmlúvanie protivné.“ Neboť blázen a člo- věk nesmyslný nesnadně rozuměti móže aniž chce aniž rozumie, kdy co proti komu činí aneb kdy co činiti má. A znáš to slovo nad těmi nerozumnými lidmi, ještoť praví mudřec Aristippus řka: „Jako jest rozdiel mezi lidmi umrlými a mezi živými, tak jest rozdiel mezi člověkem rozumným a nerozumným.“ A jindeť praví týž mudřec: „Jakožto kuoň krotký vzácen jest mezi lidmi nad kuoň plachý a neokrocený, tak jest vzácen člověk rozumný nad nerozumného a nad hlúpého, nesmyslného." To již tobě, Tkadlečku, řéci mušíme: My tobě vždy pravdu pravíme, coť rozumieme a jakož se nám po- dobně ke všemu dobrému zdá, a ty s námi vždy se podobnú řečí děliti nechceš. Znáti jest, žes' nebýval při téj přísaze, jižto sú činili učedlníci Ipokrasovi, o němž se tak praví: Když učedlníka kterého v svú kázen přijímal, bral najprvé od něho přísahu, ať by byl v řeči své tich, nemnoho bez potřeby mluvil, měl při sobě stud na všech činiech, rozšafnost a zřiezeně činil; túž přísahu jest i od nich brával, když je kam rozeslati chtěl. Jistě my toho od tebe neshledáváme, ač snad mníš, by mnoho rozuměl. My s tebú mluvíme pěkně tíše, ty pak skřeklavě; my rozumně, ty beze všeho potaza a otaza; my pokorně, ty vždy hněvivě na nás voláš a křičíš, a nic nerozvažuje, komu, kdy, kterak mluvíš. Avšak praví mudřec Anastarsus: „I co jest dobré a zlé na člověku aneb čím sobě člověk móž zle a dobře učiniti?“ Odpoviedaje k sobě sám a řka: „Jazyk v člověku.“ Hleď, hanebný a dosti jako ne- smyslný Tkadlečku! Rozvaž ty řeči dobrých mudrcóv, a rozvažuje slova svá, jenž je jazykem svým dosti ne- podobně kuješ, pomni se a buď sám při sobě věda, kdy, kde a k komu mluviti co máš! 114
Strana 115
Hej, Tkadlečku! Činíš jako zlý mlynář: pustě kola mlýnská, aby se mlely, i sám jde preč, netbá nic, kterak kola jdú aneb kterak se mele mlýn. Též ty řečí svú točíš netbaje, co kam mluvíš, co kdy rozpravuješ komu, kterak komu mluvíš. Oč bychom my pak s tebú zacházeli řečí, a ty jie rozuměti nechceš a ty jie tbáti neumieš a ty jie sobě k úžitku přivésti netbáš? Téměř budem mlčeti, neboť' jest vždy lépe mlčeti nežli ne- platně s kým rozmlúvati. Neboť sme to slýchali, že ktož usta svá a svój jazyk vystřiehá z nechutných a z nelibých řečí, ten duši svú zachovává a se sám teskností rozličných zbavuje. Neb z nelibé řeči pocházie nemilost, nechut, a z nechuti pocházie nepokoj a z ne- pokoje nepřiezen a z nepřiezni škoda, a druhdy veliká, a z škody pomsta a z pomsty vražda. Popúzieš nás přélišně na se, a tož bez potřeby a dobře bez toho býti moha; žaluješ, křičíš a voláš na ny bez studu jako na zlého a nevěda sám, co mluvíš. By ty slyšal byl onono příslovie Šalomúnovo, ješto je pověděl a řka: „Zlatá jablka na střiebrné ratolesti má každý ten v své zahradě, ktož mluví věda kde, věda kdy, věda kterak a věda komu.“ Nebylť by div, byť se od nás stalo, když by to býti mohlo, že by nás viděti mohl, jakož se jest jednomu mudrci stalo před králem jedniem. Když ten mudřec chválil Alexandra v jeho rekovství a v jeho spósobnosti, stoje druhý mudřec, jemužto jmě Diogenes, před králem, vzav chléb z váčku i jedl stoje před králem, otázal jeho král, proč by stoje před ním i jedl tak svobodně. Odpověděl jemu Diogenes řka: „Jistě, králi, mnohem lepšie dielo a skutek činím, že jiem, nežli bych lží a těch marných rozprávek poslú- chal.“ Též pro tvé ty jisté rozprávky a lživé řeči, jenž je vedeš a vydáváš o téj tvéj utěšené, jistěť mohloť by se to dobře státi od nás, žeť by též tobě bylo řečeno, 115
Hej, Tkadlečku! Činíš jako zlý mlynář: pustě kola mlýnská, aby se mlely, i sám jde preč, netbá nic, kterak kola jdú aneb kterak se mele mlýn. Též ty řečí svú točíš netbaje, co kam mluvíš, co kdy rozpravuješ komu, kterak komu mluvíš. Oč bychom my pak s tebú zacházeli řečí, a ty jie rozuměti nechceš a ty jie tbáti neumieš a ty jie sobě k úžitku přivésti netbáš? Téměř budem mlčeti, neboť' jest vždy lépe mlčeti nežli ne- platně s kým rozmlúvati. Neboť sme to slýchali, že ktož usta svá a svój jazyk vystřiehá z nechutných a z nelibých řečí, ten duši svú zachovává a se sám teskností rozličných zbavuje. Neb z nelibé řeči pocházie nemilost, nechut, a z nechuti pocházie nepokoj a z ne- pokoje nepřiezen a z nepřiezni škoda, a druhdy veliká, a z škody pomsta a z pomsty vražda. Popúzieš nás přélišně na se, a tož bez potřeby a dobře bez toho býti moha; žaluješ, křičíš a voláš na ny bez studu jako na zlého a nevěda sám, co mluvíš. By ty slyšal byl onono příslovie Šalomúnovo, ješto je pověděl a řka: „Zlatá jablka na střiebrné ratolesti má každý ten v své zahradě, ktož mluví věda kde, věda kdy, věda kterak a věda komu.“ Nebylť by div, byť se od nás stalo, když by to býti mohlo, že by nás viděti mohl, jakož se jest jednomu mudrci stalo před králem jedniem. Když ten mudřec chválil Alexandra v jeho rekovství a v jeho spósobnosti, stoje druhý mudřec, jemužto jmě Diogenes, před králem, vzav chléb z váčku i jedl stoje před králem, otázal jeho král, proč by stoje před ním i jedl tak svobodně. Odpověděl jemu Diogenes řka: „Jistě, králi, mnohem lepšie dielo a skutek činím, že jiem, nežli bych lží a těch marných rozprávek poslú- chal.“ Též pro tvé ty jisté rozprávky a lživé řeči, jenž je vedeš a vydáváš o téj tvéj utěšené, jistěť mohloť by se to dobře státi od nás, žeť by též tobě bylo řečeno, 115
Strana 116
když by o nie viec tolik nestatečných sváróv jednati chtěl a klamy bezpotřebné vésti. Protož nechaj sebe a ostaň na tom, že protivnost každá, ještoť se člověku kterému přihodí na světě, ote tří věcí a trojím obyčejem přicházie. Prvé proti- venstvie přicházie od Boha samého, a to jest rozličné rozličnými kusy; a ta protivenstvie má každý žádati na se a je míle přijéti, neb pro hřiechy pocházejí a při- cházejí a od Boha jsú, jenž ten vše, což na člověka přepustí, vždy pro lepšie to učiní. Druhé protivenstvie přicházie od bližnieho, totíž od člověka, a to také bývá rozličné; to také člověk má přezřieti, to míle a tíše snésti a přehověti a v tom se dáti znáti, že tiem smyslem, jenž od Boha jest dařen, umie takýmžto nechutem a lehkým věcem a řečem a jiným protivnostem shověti a jich netbati, ano to váš sv. Rehoř praví: „Nic dobrého na světě nedokoná člověk každý, jedno leč protiv- nostem od bližních kto míle a tíše a pokorně svítězí, a řka, že pokora jest vuodce k spasení nebeskému." Třetie protivnosti aneb protivenstvie přicházejí od črta, a ta jsú také rozličná; a těch se sluší střieci, neb rozličně a rozličnými kusy črt člověka ku protivenství popúzie, z něhožto někdy člověk i v zúfalstvie upadne a vnikne. Ano to písmo učených lidí praví: „Rytieř na poli proti nepřieteli a člověk proti ďáblu vítěžstvie ukázati má.“ O témž vítěžství tobě také lépe povie Petr v své kanonice v pátém rozdiele a řka: „Protivník nepřietel náš.“ Hleď již a znamenaj, proč mlčeti máš! To protiven- stvie, ješto o něm teď s námi tak mluvíš, toť jest již shledáno, od kohot jest aneb proč a kterak je přijieti máš. A potom mlč a nemni, bychom to sami sebú jednali. Než všakt, kakžt jest koli se stalo od nás, skrze-li koho nebli proč, však kakžt jest koli, jižt sme tobě to dřieve ne- 116
když by o nie viec tolik nestatečných sváróv jednati chtěl a klamy bezpotřebné vésti. Protož nechaj sebe a ostaň na tom, že protivnost každá, ještoť se člověku kterému přihodí na světě, ote tří věcí a trojím obyčejem přicházie. Prvé proti- venstvie přicházie od Boha samého, a to jest rozličné rozličnými kusy; a ta protivenstvie má každý žádati na se a je míle přijéti, neb pro hřiechy pocházejí a při- cházejí a od Boha jsú, jenž ten vše, což na člověka přepustí, vždy pro lepšie to učiní. Druhé protivenstvie přicházie od bližnieho, totíž od člověka, a to také bývá rozličné; to také člověk má přezřieti, to míle a tíše snésti a přehověti a v tom se dáti znáti, že tiem smyslem, jenž od Boha jest dařen, umie takýmžto nechutem a lehkým věcem a řečem a jiným protivnostem shověti a jich netbati, ano to váš sv. Rehoř praví: „Nic dobrého na světě nedokoná člověk každý, jedno leč protiv- nostem od bližních kto míle a tíše a pokorně svítězí, a řka, že pokora jest vuodce k spasení nebeskému." Třetie protivnosti aneb protivenstvie přicházejí od črta, a ta jsú také rozličná; a těch se sluší střieci, neb rozličně a rozličnými kusy črt člověka ku protivenství popúzie, z něhožto někdy člověk i v zúfalstvie upadne a vnikne. Ano to písmo učených lidí praví: „Rytieř na poli proti nepřieteli a člověk proti ďáblu vítěžstvie ukázati má.“ O témž vítěžství tobě také lépe povie Petr v své kanonice v pátém rozdiele a řka: „Protivník nepřietel náš.“ Hleď již a znamenaj, proč mlčeti máš! To protiven- stvie, ješto o něm teď s námi tak mluvíš, toť jest již shledáno, od kohot jest aneb proč a kterak je přijieti máš. A potom mlč a nemni, bychom to sami sebú jednali. Než všakt, kakžt jest koli se stalo od nás, skrze-li koho nebli proč, však kakžt jest koli, jižt sme tobě to dřieve ne- 116
Strana 117
jednu pravili a ješčet to pravíme, že to, cožt' sme učinili — a právě nad tebú a cele jest nám to velmi divno, že sám sobě nerozumieš —, žeť se jest dobře stalo a jistě lépe nežli dobře. Mohl by dobře vesel býti, slyše již tyto vypověděné řeči a protivenstvie. Milý, slýchal-lis' kdy onono rozpravenie, jehož vieme, kdes' je čítal, že všechny věci, ješto se člověku přiházejí, nikdy nemohú tak zlé v sobě samy býti, žeť jsú vždy někdy k něčemu dobré, buď to zlé kterakéžkoli zlé, nebo zlé od Boha pro hřiechy dopuščené nebo od Neščestí zjednané nebo od člověka potkané. Ba, milý Tkadlče! Žaluješ a voláš na ny a pra- víš na ny, žeť sme tě od tvéj všie útěchy zbavili. Ej, dobrý, ctný Tkadlče! Ej, soběmúdrý žáčku! Ej, chytráč- ku! Ba, poslechni a slyš a pomni, zdá-lit se, by ty tomu lépe urozuměl, měl by dobře a rozumně z čeho Bohu děkovati, nežli ty tomu chceš rozuměti. Neb slyš pilně a beř na mysl dobře to rozváže! I nenie-liť to lépe, žet sme my tě zbavili téj tvéj jistéj kuchometice a pecopalky, ješto svú chytrostí pec dobrým, mnohomúdrým, slič- ným tajnú milostí zapalovala, je jako z smysla přiroze- ného vyražovala, nežli by ty byl pro ni také zbaven Boha, svého Stvořitele, jenž jsa v Trojici v jednom božství učinil tě k sobě podobna, chtě tobě v tom dáti znáti, že jeho viece nad se sám i nade vše stvořenie milovati máš? O tomť sme i dřieve pravili, žeť by toho Spravedlivost nedopustila, by ty jsa člověkem, pěti smysly dařený a rozumem okrášlen, Bohem samým stvořen, chtěl se nerozumností svú pro kakýs' vietr a řečí falešnú se sám hanebně zmařiti. Ščastná ta pří- hoda a puotka protivná, kterakákoli jest, která to sta- vila, která to zrušila, kýmž jest to odvedeno, že od nie pustiti musíš! Neb žádné stvořenie, což ho jest Buoh na svět stvořil, sobě podobného neučinil, jedno samého člověka; i chceš, by to Buoh přezřel, aby ty se sám 117
jednu pravili a ješčet to pravíme, že to, cožt' sme učinili — a právě nad tebú a cele jest nám to velmi divno, že sám sobě nerozumieš —, žeť se jest dobře stalo a jistě lépe nežli dobře. Mohl by dobře vesel býti, slyše již tyto vypověděné řeči a protivenstvie. Milý, slýchal-lis' kdy onono rozpravenie, jehož vieme, kdes' je čítal, že všechny věci, ješto se člověku přiházejí, nikdy nemohú tak zlé v sobě samy býti, žeť jsú vždy někdy k něčemu dobré, buď to zlé kterakéžkoli zlé, nebo zlé od Boha pro hřiechy dopuščené nebo od Neščestí zjednané nebo od člověka potkané. Ba, milý Tkadlče! Žaluješ a voláš na ny a pra- víš na ny, žeť sme tě od tvéj všie útěchy zbavili. Ej, dobrý, ctný Tkadlče! Ej, soběmúdrý žáčku! Ej, chytráč- ku! Ba, poslechni a slyš a pomni, zdá-lit se, by ty tomu lépe urozuměl, měl by dobře a rozumně z čeho Bohu děkovati, nežli ty tomu chceš rozuměti. Neb slyš pilně a beř na mysl dobře to rozváže! I nenie-liť to lépe, žet sme my tě zbavili téj tvéj jistéj kuchometice a pecopalky, ješto svú chytrostí pec dobrým, mnohomúdrým, slič- ným tajnú milostí zapalovala, je jako z smysla přiroze- ného vyražovala, nežli by ty byl pro ni také zbaven Boha, svého Stvořitele, jenž jsa v Trojici v jednom božství učinil tě k sobě podobna, chtě tobě v tom dáti znáti, že jeho viece nad se sám i nade vše stvořenie milovati máš? O tomť sme i dřieve pravili, žeť by toho Spravedlivost nedopustila, by ty jsa člověkem, pěti smysly dařený a rozumem okrášlen, Bohem samým stvořen, chtěl se nerozumností svú pro kakýs' vietr a řečí falešnú se sám hanebně zmařiti. Ščastná ta pří- hoda a puotka protivná, kterakákoli jest, která to sta- vila, která to zrušila, kýmž jest to odvedeno, že od nie pustiti musíš! Neb žádné stvořenie, což ho jest Buoh na svět stvořil, sobě podobného neučinil, jedno samého člověka; i chceš, by to Buoh přezřel, aby ty se sám 117
Strana 118
zavedl? Čti sv. Augustina, ještoť píše k jednomu hrabí, a řka jemu tak: „Ty si obraz svaté Trojice stvořený, od jednoho Boha pošlý, a jsi dary třmi najvyššími obdařen. Prvý dar jest, že rozumieš, že podlé božie vuole živ býti máš aneb snad bydlíš, a jsi od něho a jsi jeho vuolí na světě, a žádného jiného. Druhý dar jest ten, žes' k osobě svaté Trojice stvořen proto, aby poznal svrchnie dobré a poznaje miloval a miluje toho byl mocen a to osedl a oseda toho požíval na věky. Třetí dar jest ten: Ač si jeden člověk stvořen, však podlé Trojice jsi třmi dósto- jenstvími dařen: smyslem, totížto rozumem; vólí, totížto k zlému nebo k dobrému, činiti neb nechati; pamětí, totížto že pamatovati máš a rozvážiti na vše strany, odkads', cos', k čemus' na světě, komu děkovati z toho máš, več se obrátíš, až sejdeš, kam pójdeš, až umřeš.“ Než pohřiechu chcemť řéci, a tomu rozuměj, žeť se na tobě již shledává slovo onono, ješto je mudřec Šalomún píše v svých Příslovích a řka: „Písmo vykládati neroz- umnému člověku jest právě, jako ktož ocet ve stklenici na slunci chová.“ Neb ocet na slunci stoje, čím déle, tiem kyselejí bude, a nic naposledy z něho nežli ocet ostane. Též tobě písmo vykládati jest vše jedno. Mámet za to i tak jest, žet tě týž Šalomún miení teď svým pří- slovím, kteréž praví ve čtvrtém a v třináctém rozdielu a řka: „Položil zapeklitý člověk luože své na skále opučné“; a Job v čtrnádctém rozdielu svých knih praví: „Srdce jeho ztvrdne jako kámen, i speklo a svařilo se v hromadu jako nákovadlen hrubostí svú“, aby se na jinú stranu ohnúti nedalo. I co se to miení skála opučná? Jedno tvá zlá vuole, zlá mysl zapeklitá, v nižto nic dobrého již vníti nechce jako v kterú tvrdú opuku; a jakož nákovadlen jest hrub a tvrd a se hnúti nedá, tak jest již srdce tvé a se tak vší nerozumností speklo, že k ničemuž rozumem se ohnúti nedá aniž snad 118
zavedl? Čti sv. Augustina, ještoť píše k jednomu hrabí, a řka jemu tak: „Ty si obraz svaté Trojice stvořený, od jednoho Boha pošlý, a jsi dary třmi najvyššími obdařen. Prvý dar jest, že rozumieš, že podlé božie vuole živ býti máš aneb snad bydlíš, a jsi od něho a jsi jeho vuolí na světě, a žádného jiného. Druhý dar jest ten, žes' k osobě svaté Trojice stvořen proto, aby poznal svrchnie dobré a poznaje miloval a miluje toho byl mocen a to osedl a oseda toho požíval na věky. Třetí dar jest ten: Ač si jeden člověk stvořen, však podlé Trojice jsi třmi dósto- jenstvími dařen: smyslem, totížto rozumem; vólí, totížto k zlému nebo k dobrému, činiti neb nechati; pamětí, totížto že pamatovati máš a rozvážiti na vše strany, odkads', cos', k čemus' na světě, komu děkovati z toho máš, več se obrátíš, až sejdeš, kam pójdeš, až umřeš.“ Než pohřiechu chcemť řéci, a tomu rozuměj, žeť se na tobě již shledává slovo onono, ješto je mudřec Šalomún píše v svých Příslovích a řka: „Písmo vykládati neroz- umnému člověku jest právě, jako ktož ocet ve stklenici na slunci chová.“ Neb ocet na slunci stoje, čím déle, tiem kyselejí bude, a nic naposledy z něho nežli ocet ostane. Též tobě písmo vykládati jest vše jedno. Mámet za to i tak jest, žet tě týž Šalomún miení teď svým pří- slovím, kteréž praví ve čtvrtém a v třináctém rozdielu a řka: „Položil zapeklitý člověk luože své na skále opučné“; a Job v čtrnádctém rozdielu svých knih praví: „Srdce jeho ztvrdne jako kámen, i speklo a svařilo se v hromadu jako nákovadlen hrubostí svú“, aby se na jinú stranu ohnúti nedalo. I co se to miení skála opučná? Jedno tvá zlá vuole, zlá mysl zapeklitá, v nižto nic dobrého již vníti nechce jako v kterú tvrdú opuku; a jakož nákovadlen jest hrub a tvrd a se hnúti nedá, tak jest již srdce tvé a se tak vší nerozumností speklo, že k ničemuž rozumem se ohnúti nedá aniž snad 118
Strana 119
móže. Zlé máš, Tkadlečku, svědomle, tak hrubě sám proti sobě zašed! Pravíš opět, žes' tu svú útěchu pro ny ztratil a jie pro ny zbyl. Ej, žeť se nenie zasmieti tobě pro tvé jaro- bujné smysly a pro tvé múdré přímluvy! Ba, slyš opět, pilně slyš a slyš a dobře to slyš! I nenie-lit to lépe, žet sme my tě tvé té jisté pernikářky, téj tvéj jistbometice zbavili, nežli by ty pro ni byl zde na světě snad utracen a tam na onom světě snad věčně zatracen? Příhodky naše jsú zde na světě rozličny, a častokrát naším zamú- cením člověk se na onen svět zle utratí. Očitě a zřejmě činíš a mluvíš proti Aristotilešovi, jenž praví v svých prvých knihách Physicorum a řka: „Nic na světě sobě " škodlivého a sobě protivného mieti nechce, leč muší.“ Kteraks' se pak nad sebú zapomanul, že o to stojíš, ještoť tě viece zatratiti nežli zvelebiti móže! Činíš sobě sám jako zlá matka: Chovajíc dietě své, nechtiec jeho často hněvati, i nechce jeho kázati ani jeho k čemu dobrému vésti, než ve všem jemu vuoli dává; a když doroste, smutek a žalost často na něm shledá, a pótky hanebné, ješto se jemu přiházejí, ji žalostivě zamúcejí. Zda ty toho pyčeš, že si škody hanebné pro svú tu jistú nedošel? Nepyč toho, treskci asa učeným smyslem roz- um svój a k starosti toho pykati nebudeš ani želeti. Pravít svatý váš Bernard takto: „Lépet jest zde na světě kázen boží trpěti a vuoli svú přemoci a rady božích náměstkóv poslúchati, popuzenie božie k rozličným ne- chutem míle přijieti, naučenie múdrých lidí u milosti seznati, nežli na onom světě jeho hněvivého súdu čakati, jeho spravedlivostí od něho odsúzeného býti a na věky jeho neviděti.“ Suď se, Tkadlečku, sám radějé — radat jest naše — dokud jsi zde na světě, aby súdu hněvivého súdce se nelekal ani jím pro své zlé činy na věčné zatra- cenie nebyl poslán! Seznaj se, kterak blúdíš, at' tě ten 119
móže. Zlé máš, Tkadlečku, svědomle, tak hrubě sám proti sobě zašed! Pravíš opět, žes' tu svú útěchu pro ny ztratil a jie pro ny zbyl. Ej, žeť se nenie zasmieti tobě pro tvé jaro- bujné smysly a pro tvé múdré přímluvy! Ba, slyš opět, pilně slyš a slyš a dobře to slyš! I nenie-lit to lépe, žet sme my tě tvé té jisté pernikářky, téj tvéj jistbometice zbavili, nežli by ty pro ni byl zde na světě snad utracen a tam na onom světě snad věčně zatracen? Příhodky naše jsú zde na světě rozličny, a častokrát naším zamú- cením člověk se na onen svět zle utratí. Očitě a zřejmě činíš a mluvíš proti Aristotilešovi, jenž praví v svých prvých knihách Physicorum a řka: „Nic na světě sobě " škodlivého a sobě protivného mieti nechce, leč muší.“ Kteraks' se pak nad sebú zapomanul, že o to stojíš, ještoť tě viece zatratiti nežli zvelebiti móže! Činíš sobě sám jako zlá matka: Chovajíc dietě své, nechtiec jeho často hněvati, i nechce jeho kázati ani jeho k čemu dobrému vésti, než ve všem jemu vuoli dává; a když doroste, smutek a žalost často na něm shledá, a pótky hanebné, ješto se jemu přiházejí, ji žalostivě zamúcejí. Zda ty toho pyčeš, že si škody hanebné pro svú tu jistú nedošel? Nepyč toho, treskci asa učeným smyslem roz- um svój a k starosti toho pykati nebudeš ani želeti. Pravít svatý váš Bernard takto: „Lépet jest zde na světě kázen boží trpěti a vuoli svú přemoci a rady božích náměstkóv poslúchati, popuzenie božie k rozličným ne- chutem míle přijieti, naučenie múdrých lidí u milosti seznati, nežli na onom světě jeho hněvivého súdu čakati, jeho spravedlivostí od něho odsúzeného býti a na věky jeho neviděti.“ Suď se, Tkadlečku, sám radějé — radat jest naše — dokud jsi zde na světě, aby súdu hněvivého súdce se nelekal ani jím pro své zlé činy na věčné zatra- cenie nebyl poslán! Seznaj se, kterak blúdíš, at' tě ten 119
Strana 120
navrátí, ještoť tě z bludné cesty napraviti móže ku pravéj. Snad mníš, by neblúdil, a nevieš nevěru tohoto světa? Nechceš zpomanúti na krátký byt tvého pře- bývanie, nestrachuješ se nejistého a nevědomého přijitie hrozné smrti, nelekáš se hrozného súdce, nezpomínáš na ukrutné múky, mluvíš, jako by sobě to byl mienil děditi, jako by to tvé bylo, jako by s tiem měl býti, na věky ostati. Ej, kakž jsi duši svú těžce podmanil pod malú libost světskú, jaks' duši svú v nemoci ostavil a sám ji lstivě zavedl! Pravít Tales: „Nemoc duše a všeho vnitř- nieho úmyslu lidského nenie jiné, nežli žádati nepodob- ných věcí a těžkých a těch, ješto člověk při nich ostati nemóž.“ Dostis' sobě těžko byl umyslil věda, ano to tobě ostati nemá, ostati nemóž, ostati nebylo podobno, oč pak jedno duši svú divným a nerozumným myšlením byl podrobil. Slyš! Opět dále pravíš, že tvá všechna útěcha a tvá všechna naděje, veselé i radost byla na nie i pro ni. Divíme se tomu, co tiem mieníš, ano tak múdří lidé pravie, že jest jedno čtvera pravá a veselá radost při lidech na světě. Prvnie jest vězni, když mu na smrt jde, že puščen bude. Druhé jest chudému, když poklad na- lezne a obohacen bude. Třetie jest, když slepý prohlédne. Čtvrté jest, když mrtvý vzkřiešen bude. Z těchto všech nevieme, byť' se tebe tu co dotklo aneb který kus se na tě chýlil. A pravíš opět, že jest byla upřiemna. Tohos' sám svědom i podlé písma i podlé shledánie skutečného, jenžs' to i slýchal i vídal i zde i jinde i také kdes' býval, i sám snad sebú toho dojdeš. Zpomeneš-li, milý, tak-lis' ji byl uplně seznal k sobě nebo k komu jinému? Ano praví Šalomún: „Ženu kto jest kdy stálú a k síle jejieho úmysla nalezl?“ Mnohoť jest dobrých a múdrých a zmu- žilého úmysla zde na světě, ješto však sobě samy nevždy 120
navrátí, ještoť tě z bludné cesty napraviti móže ku pravéj. Snad mníš, by neblúdil, a nevieš nevěru tohoto světa? Nechceš zpomanúti na krátký byt tvého pře- bývanie, nestrachuješ se nejistého a nevědomého přijitie hrozné smrti, nelekáš se hrozného súdce, nezpomínáš na ukrutné múky, mluvíš, jako by sobě to byl mienil děditi, jako by to tvé bylo, jako by s tiem měl býti, na věky ostati. Ej, kakž jsi duši svú těžce podmanil pod malú libost světskú, jaks' duši svú v nemoci ostavil a sám ji lstivě zavedl! Pravít Tales: „Nemoc duše a všeho vnitř- nieho úmyslu lidského nenie jiné, nežli žádati nepodob- ných věcí a těžkých a těch, ješto člověk při nich ostati nemóž.“ Dostis' sobě těžko byl umyslil věda, ano to tobě ostati nemá, ostati nemóž, ostati nebylo podobno, oč pak jedno duši svú divným a nerozumným myšlením byl podrobil. Slyš! Opět dále pravíš, že tvá všechna útěcha a tvá všechna naděje, veselé i radost byla na nie i pro ni. Divíme se tomu, co tiem mieníš, ano tak múdří lidé pravie, že jest jedno čtvera pravá a veselá radost při lidech na světě. Prvnie jest vězni, když mu na smrt jde, že puščen bude. Druhé jest chudému, když poklad na- lezne a obohacen bude. Třetie jest, když slepý prohlédne. Čtvrté jest, když mrtvý vzkřiešen bude. Z těchto všech nevieme, byť' se tebe tu co dotklo aneb který kus se na tě chýlil. A pravíš opět, že jest byla upřiemna. Tohos' sám svědom i podlé písma i podlé shledánie skutečného, jenžs' to i slýchal i vídal i zde i jinde i také kdes' býval, i sám snad sebú toho dojdeš. Zpomeneš-li, milý, tak-lis' ji byl uplně seznal k sobě nebo k komu jinému? Ano praví Šalomún: „Ženu kto jest kdy stálú a k síle jejieho úmysla nalezl?“ Mnohoť jest dobrých a múdrých a zmu- žilého úmysla zde na světě, ješto však sobě samy nevždy 120
Strana 121
věřie v svém úmyslu. Neb častokrát žena ot dávné chvíle bude se čestně a poctivě mieti, až i tak k Bohu jako k světu a ve všie cti přebývá, a potom se velmi zapo- mene nad sebú sama. Tohos' sám svědom i podlé písma i podlé shledánie skutečného, jenžs'to i slýchal i vídal i zde i jinde i také, kdes' býval, i sám snad sebú toho dojdeš, zpomeneš-li. A toť my, Neščestie, pravíme, že my to často jednáme ne proto, by ta dobrá, šlechetná žena to vždy učinila z téj tělesné chlipnosti, ale mušít to často býti, neb my to často jednáme božím dopuště- ním a snad druhdy pro jejie doufánie, ješto sobě v tom úfala a majíc za to, že sama od sebe má to vítěžstvie, a v tom doufání my vítěžstvie to často zrušíme, že někdy k tomu v jedné hodině a jako oka mženie přistúpiti muší a povoliti, čehož se jest dlúhý čas a dlúhú chvíli silně zdržala a se střehla; tak však ne proč pro jiné, jedno aby takýžto člověk potom všechnu vuoli svú k Bohu vrhl a jemu ji poddal. Zdas' neslýchal Aristotileše, jenž praví v prvních knihách Metafyziky a řka: „Buoh jest zřejmě příčina a počátek všech věcí, jenž k dobrému konci se chýlejí.“ A týž v svých prvních knihách O nebi a o světu píše řka: „Buoh podlé přirozenie to vše, což činí, toho darmo nečiní.“ Též i těm hrdým pannám často jednámy, že majíc za to, že sobě sama jest volna, a to mní, že to sama od sebe má tu vuoli a padnúti nemóž, a když mní, že pevně stojí, tehdyť hrubě a druhdy s škodú i s hanbú klesne, že jie snad i věnec s hlavy spadne, druhdy spadne a ne- toliko na jednu nohu klesne, ale i na rukú i na nohách sobě pak údy vyvine, a to ne proč pro jiné, jedno aby z téj hrdosti seznal člověk a věděl, že nic bez Boha býti nemóž, a člověk takýž aby potom viec sobě sám neúfal. Hleď a slyš! Neprávě-lit jest to pověděl pohan Aristo- tileš? Než ty se tomu nediv! A zdalis' nevídal, že jablon 121
věřie v svém úmyslu. Neb častokrát žena ot dávné chvíle bude se čestně a poctivě mieti, až i tak k Bohu jako k světu a ve všie cti přebývá, a potom se velmi zapo- mene nad sebú sama. Tohos' sám svědom i podlé písma i podlé shledánie skutečného, jenžs'to i slýchal i vídal i zde i jinde i také, kdes' býval, i sám snad sebú toho dojdeš, zpomeneš-li. A toť my, Neščestie, pravíme, že my to často jednáme ne proto, by ta dobrá, šlechetná žena to vždy učinila z téj tělesné chlipnosti, ale mušít to často býti, neb my to často jednáme božím dopuště- ním a snad druhdy pro jejie doufánie, ješto sobě v tom úfala a majíc za to, že sama od sebe má to vítěžstvie, a v tom doufání my vítěžstvie to často zrušíme, že někdy k tomu v jedné hodině a jako oka mženie přistúpiti muší a povoliti, čehož se jest dlúhý čas a dlúhú chvíli silně zdržala a se střehla; tak však ne proč pro jiné, jedno aby takýžto člověk potom všechnu vuoli svú k Bohu vrhl a jemu ji poddal. Zdas' neslýchal Aristotileše, jenž praví v prvních knihách Metafyziky a řka: „Buoh jest zřejmě příčina a počátek všech věcí, jenž k dobrému konci se chýlejí.“ A týž v svých prvních knihách O nebi a o světu píše řka: „Buoh podlé přirozenie to vše, což činí, toho darmo nečiní.“ Též i těm hrdým pannám často jednámy, že majíc za to, že sobě sama jest volna, a to mní, že to sama od sebe má tu vuoli a padnúti nemóž, a když mní, že pevně stojí, tehdyť hrubě a druhdy s škodú i s hanbú klesne, že jie snad i věnec s hlavy spadne, druhdy spadne a ne- toliko na jednu nohu klesne, ale i na rukú i na nohách sobě pak údy vyvine, a to ne proč pro jiné, jedno aby z téj hrdosti seznal člověk a věděl, že nic bez Boha býti nemóž, a člověk takýž aby potom viec sobě sám neúfal. Hleď a slyš! Neprávě-lit jest to pověděl pohan Aristo- tileš? Než ty se tomu nediv! A zdalis' nevídal, že jablon 121
Strana 122
veliká stojiec hluboko v zemi a silně se držiec, ovoce s sebe upustí, a někdy ji vietr ostrý vyvrátí, a pakli ostane, že jie nevyvrátí, ale ratolesti jie sem i tam oblo- mí? Ostatku sám rozuměj! Kterak ty pak řéci smieš, že tvá všechna naděje byla na nie a tvé pevné utěšenie bylo jest při niej? Ej, Tkad- lečku, ej, dobrý Tkadlče, mlč a nekvěl o to! Nenieť proč, neniet zač, neniet' proč pro jisté, nenieť oč sobě těžko činiti, neniet co pevného, jehožto sami vieme, že nejsi tak hlúp, že by sobě tak těžko na mysli a na srdci činil, jakož usty mluvíš. Než snad tobě móžem řéci, jakožt jest bylo řečeno Pavlovi, kdy mnoho o Bohu rozprávěl. Bylo jemu řečeno od protivníkóv jeho: „Šavle! Listy tvé psané a knihy tvé, tyť tě zbuzují k zabylství a bujny tě činie v rozpravení neznámé řeči.“ Tkadlečku! Poněvadž jest to bylo řečeno Pavlovi, jenž o Bohu pravil, mnohem lépe tobě to řéci móžem, i tak jest, že to, co jednáš, což voláš, to nečiníš z téj horlivé milosti ani z té upřémnosti, jakož to činíš z množstvie rozumu a z množstvie knih tvých, jenž takúžto řečí se ukázati chceš, že mnoho mluviti umieš, že mnoho rozumieš, že dobrý smysl máš. Než radat jest naše a jistěť to radíme: Neúfaj sobě mnoho, neúfaj v své písmo, neúfaj v to, že dobře klektati a ščebetati umieš! Čti Rehoře sv. vašeho, coť die o takýchžto, ješto sobě úfajíce, že jsú sebú jisti, i mluvie proti jiným; praví tak: „Jsú někteří lidé, ješto sobě toliko podlé svého rozumu a podlé smysla a podlé svého rozeznánie toliko úfají, že někdy ne podlé viery a podlé zákona ustaveného od Boha živi býti chtie, jakožto podlé rozumu jedno a podlé duovodu svého smyslu; a ti často podlé rozumu a ne podlé ustaveného zákona z cesty pravé daleko poblúdie tak, že nemnějí, by blúdili, a tak že jsúc v bludě mnějí, by stáli na dobré cestě, a to nenie pro jiné, jedno že sobě tolik úfají, že 122
veliká stojiec hluboko v zemi a silně se držiec, ovoce s sebe upustí, a někdy ji vietr ostrý vyvrátí, a pakli ostane, že jie nevyvrátí, ale ratolesti jie sem i tam oblo- mí? Ostatku sám rozuměj! Kterak ty pak řéci smieš, že tvá všechna naděje byla na nie a tvé pevné utěšenie bylo jest při niej? Ej, Tkad- lečku, ej, dobrý Tkadlče, mlč a nekvěl o to! Nenieť proč, neniet zač, neniet' proč pro jisté, nenieť oč sobě těžko činiti, neniet co pevného, jehožto sami vieme, že nejsi tak hlúp, že by sobě tak těžko na mysli a na srdci činil, jakož usty mluvíš. Než snad tobě móžem řéci, jakožt jest bylo řečeno Pavlovi, kdy mnoho o Bohu rozprávěl. Bylo jemu řečeno od protivníkóv jeho: „Šavle! Listy tvé psané a knihy tvé, tyť tě zbuzují k zabylství a bujny tě činie v rozpravení neznámé řeči.“ Tkadlečku! Poněvadž jest to bylo řečeno Pavlovi, jenž o Bohu pravil, mnohem lépe tobě to řéci móžem, i tak jest, že to, co jednáš, což voláš, to nečiníš z téj horlivé milosti ani z té upřémnosti, jakož to činíš z množstvie rozumu a z množstvie knih tvých, jenž takúžto řečí se ukázati chceš, že mnoho mluviti umieš, že mnoho rozumieš, že dobrý smysl máš. Než radat jest naše a jistěť to radíme: Neúfaj sobě mnoho, neúfaj v své písmo, neúfaj v to, že dobře klektati a ščebetati umieš! Čti Rehoře sv. vašeho, coť die o takýchžto, ješto sobě úfajíce, že jsú sebú jisti, i mluvie proti jiným; praví tak: „Jsú někteří lidé, ješto sobě toliko podlé svého rozumu a podlé smysla a podlé svého rozeznánie toliko úfají, že někdy ne podlé viery a podlé zákona ustaveného od Boha živi býti chtie, jakožto podlé rozumu jedno a podlé duovodu svého smyslu; a ti často podlé rozumu a ne podlé ustaveného zákona z cesty pravé daleko poblúdie tak, že nemnějí, by blúdili, a tak že jsúc v bludě mnějí, by stáli na dobré cestě, a to nenie pro jiné, jedno že sobě tolik úfají, že 122
Strana 123
svým rozumem všeho dojíti chtie, jehož jest psáno jinde: Súdu božieho žádný nevie jistě.“ Slyš, o týchž mluví a praví sám tvój Stvořitel skrze Ezechiele v třinádetém rozdielu a řka: „Ve, totížto běda prorokóm nemúdrým, totížto všem těm, kteřížto následují svému duchu, to- tížto rozumu, a v tom nic nevidie. Jakto liška v chrasti, tak ti lidé blúdie rozumem svým.“ Dále hned praví týž prorok: „Lidé, totíž pravie: Pokoj, pokoj mámy, ano jeho nenie." Mlč, Tkadlečku, a neúfaj sobě tolik, by mněl, že nám právě přimlúváš, anebo by mněl, že máš oč mluviti. Když prositi budeš, ješče bez posmievanie to řéci chcem: By ty tomu rozuměl, žeť se tobě tak dobře a viece než dobře stalo, mohl by byl radějie ten pláč a to lkánie, ješto je činíš a činils', k Bohu obrátiti a jemu pilně a snažně z toho děkovati a s Davidem prorokem řéci: „Pane! I co neb čím já tobě oddám za to všeckno, cos' ty mi dal?" Přečti Augustina v jeho knihách, ještot' píše k Aureliovi a řka: „Cožkoli činíme dobrého, nebo řečí nebo skutkem, sobě nebo bližniemu na póžitek, ze všeho toho najlepšie dobré jest od Boha vzácnu býti jeho daróv, jeho milosti, jíž jesti nás obdařil rozličně.“ Čti proroka Izaiáše, tu nalezneš psáno, že jest řekl Hospodin k Eze- chiášovi: „Slyšal sem modlitbu tvú a viděl sem pláč a slzy tvé a vděčnost tvú; hleď, chciť přidati nad tvé přirozené dni patnádcte let a z rukú krále Asyria zpros- tím tě.“ Znamenaj, Tkadlečku, kterak lkánie a pláč k Bohu obrácený jest dobr a Bohu míl a vděčnost nade vše! A poněvadž jest Hospodin slyšal hlas plačtivý Eze- chiášóv — ješče jest plakal za tělesnú potřebu —, co pak neučiní tvój milý Stvořitel, když prositi budeš a lkáti za tu potřebu, ješto k duši slušie? Magdalena, tať jest plakala za své hřiechy; tét jest Buoh hřiechy odpustil. A jakož Hospodin Ezechiášovi netoliko přidal 123
svým rozumem všeho dojíti chtie, jehož jest psáno jinde: Súdu božieho žádný nevie jistě.“ Slyš, o týchž mluví a praví sám tvój Stvořitel skrze Ezechiele v třinádetém rozdielu a řka: „Ve, totížto běda prorokóm nemúdrým, totížto všem těm, kteřížto následují svému duchu, to- tížto rozumu, a v tom nic nevidie. Jakto liška v chrasti, tak ti lidé blúdie rozumem svým.“ Dále hned praví týž prorok: „Lidé, totíž pravie: Pokoj, pokoj mámy, ano jeho nenie." Mlč, Tkadlečku, a neúfaj sobě tolik, by mněl, že nám právě přimlúváš, anebo by mněl, že máš oč mluviti. Když prositi budeš, ješče bez posmievanie to řéci chcem: By ty tomu rozuměl, žeť se tobě tak dobře a viece než dobře stalo, mohl by byl radějie ten pláč a to lkánie, ješto je činíš a činils', k Bohu obrátiti a jemu pilně a snažně z toho děkovati a s Davidem prorokem řéci: „Pane! I co neb čím já tobě oddám za to všeckno, cos' ty mi dal?" Přečti Augustina v jeho knihách, ještot' píše k Aureliovi a řka: „Cožkoli činíme dobrého, nebo řečí nebo skutkem, sobě nebo bližniemu na póžitek, ze všeho toho najlepšie dobré jest od Boha vzácnu býti jeho daróv, jeho milosti, jíž jesti nás obdařil rozličně.“ Čti proroka Izaiáše, tu nalezneš psáno, že jest řekl Hospodin k Eze- chiášovi: „Slyšal sem modlitbu tvú a viděl sem pláč a slzy tvé a vděčnost tvú; hleď, chciť přidati nad tvé přirozené dni patnádcte let a z rukú krále Asyria zpros- tím tě.“ Znamenaj, Tkadlečku, kterak lkánie a pláč k Bohu obrácený jest dobr a Bohu míl a vděčnost nade vše! A poněvadž jest Hospodin slyšal hlas plačtivý Eze- chiášóv — ješče jest plakal za tělesnú potřebu —, co pak neučiní tvój milý Stvořitel, když prositi budeš a lkáti za tu potřebu, ješto k duši slušie? Magdalena, tať jest plakala za své hřiechy; tét jest Buoh hřiechy odpustil. A jakož Hospodin Ezechiášovi netoliko přidal 123
Strana 124
patnádcte let nad jeho přirozené dni, ale i z rukú krále asyrského vyprostil, tak Magdaleně netolik hřiechy jejie odpustil, ale odpustiv k tomu jie mnoho dobrého dal na zemi učením svým, a takýmžto jiným mnoho jest to činil. A poněvadž ty, stvořenie jeho, jakož sú onino byli, budeš-li toho hlédati, i téžť se tobě mnoho dobrého státi móže, a plač na hřiechy své a na se sám, ale ne na ny! Protož, dobrý Tkadlečku, pomni se, čeho pykati máš, pomni se, oč lkáti máš, pomni se, oč mluvě anebo oč Ikaje a horleje! A chceš-li — vždy že chceš plakati neb lkáti — obratiž ten pláč k Bohu po potřebu duchovní, a snad tě Buoh jako Ezechiáše a Magdalenu uslyší a pláč tvój světský v duchovní radost obrátí. Nedopúščej toho, by byl nazván hovadem a jsa člověkem, jakožť jest to pravil mudřec Ipokras. Neb jednú ten jistý viděv, ano lidé, majíc rozumnost a rozličné rozumy, i činiece dě- tinsky a jako hovadsky, vstúpiv prostřed města na naj- výš i volal: „Poď'te semo, lidé, poďte semo!" A když se sebrali, tehdy on umlkl a nic jiného neřekl. Když to několikrát učinil, otázali jeho, proč by volal a co by chtěl; odpověděl a řka: „Jáť sem volal lidi, ale ne vy; neb byšte byli lidé, činili byšte podlé svého rozumu lidsky, ale poněvadž rozumu nepožíváte, nejste lidé, ale hovada.“ A poněvadž jesti to mluvil Ipokras k těm lidem, milý Tkadlečku, by ty tu v ty časy byl s svými těmito marnými řečmi, tak-lit by tě byl mienil Ipokras? Takť se nám zdá, že také. Nech sebe, styď se, všaks' člověk a muž! Protož pomni, žes' muž, čiň podlé mužského smysla mužsky a viece nežli obecný člověk, pomni, žes' viece než obecný muž! Neb máš smysl dvój: přirozený jeden, obecný druhý. A máš srdce mužské. Nečiň jako Elena, ona krásná žena, kněžna řecká, když byla une- sena, že pláčem svým hlavu svú, tvář i oči i ruce i vešken život svój umyla. Téť jest div nebyl, nebť jest to byla 124
patnádcte let nad jeho přirozené dni, ale i z rukú krále asyrského vyprostil, tak Magdaleně netolik hřiechy jejie odpustil, ale odpustiv k tomu jie mnoho dobrého dal na zemi učením svým, a takýmžto jiným mnoho jest to činil. A poněvadž ty, stvořenie jeho, jakož sú onino byli, budeš-li toho hlédati, i téžť se tobě mnoho dobrého státi móže, a plač na hřiechy své a na se sám, ale ne na ny! Protož, dobrý Tkadlečku, pomni se, čeho pykati máš, pomni se, oč lkáti máš, pomni se, oč mluvě anebo oč Ikaje a horleje! A chceš-li — vždy že chceš plakati neb lkáti — obratiž ten pláč k Bohu po potřebu duchovní, a snad tě Buoh jako Ezechiáše a Magdalenu uslyší a pláč tvój světský v duchovní radost obrátí. Nedopúščej toho, by byl nazván hovadem a jsa člověkem, jakožť jest to pravil mudřec Ipokras. Neb jednú ten jistý viděv, ano lidé, majíc rozumnost a rozličné rozumy, i činiece dě- tinsky a jako hovadsky, vstúpiv prostřed města na naj- výš i volal: „Poď'te semo, lidé, poďte semo!" A když se sebrali, tehdy on umlkl a nic jiného neřekl. Když to několikrát učinil, otázali jeho, proč by volal a co by chtěl; odpověděl a řka: „Jáť sem volal lidi, ale ne vy; neb byšte byli lidé, činili byšte podlé svého rozumu lidsky, ale poněvadž rozumu nepožíváte, nejste lidé, ale hovada.“ A poněvadž jesti to mluvil Ipokras k těm lidem, milý Tkadlečku, by ty tu v ty časy byl s svými těmito marnými řečmi, tak-lit by tě byl mienil Ipokras? Takť se nám zdá, že také. Nech sebe, styď se, všaks' člověk a muž! Protož pomni, žes' muž, čiň podlé mužského smysla mužsky a viece nežli obecný člověk, pomni, žes' viece než obecný muž! Neb máš smysl dvój: přirozený jeden, obecný druhý. A máš srdce mužské. Nečiň jako Elena, ona krásná žena, kněžna řecká, když byla une- sena, že pláčem svým hlavu svú, tvář i oči i ruce i vešken život svój umyla. Téť jest div nebyl, nebť jest to byla 124
Strana 125
žena úmyslu měkkého a k tomu my, Neščestie, sme jie veliké protivenstvie byli učinili a pótky veliké sme jie byli zvedli, že pro ni samu to veliké město Troje bylo zrušeno a zkaženo tak, že pro ni bylo zbito a zahynulo dvaačtyřidceti tisícuov rytieřóv pasovaných kromě krá- lóv a kniežat a jiných obecných dobrých lidí jezdilých, jenž podlé světského obyčeje dobři slúli. Než snad ty dieš, žes' obklíčen pokušením, jakožto jest byl obklíčen jím sv. Pavel anjelem šatanem, jenž jej tělesnú chlipností tolik obklíčil, jako by mu poličky dával. Milý Tkadlečku! Jest-liť tobě též, tehdy vezmi sobě na pomoc tu odpověd, ješto Pavlovi dána byla po jeho po třech prosbách: „Šavle, Šavle, měj dosti na mé milosti!“, totíž na rozumu. Ty, Tkadlče, vezmi rozum svój na pomoc, ač jsi obklíčen pokušením, a věz, co jest to, jehož ty želéš, a odkad to želenie jde, aneb co tě k tomu nutí a tě k tomu zbuzuje, tělesná-li chlipnost čili pokušenie ďábelské čili pochvala světská čili tvá ne- rozumnost čili hlúpost nebo tvá zlá vuole zapeklitá aneb zatvrdilá mysl. Buď to pak, by měl oč lkáti a plakati, jehož nenie oč, jistě to neslušie na muže, a na takéhož pak ovšem, ješto smyslem učeným obdařen jest. A jest-li pak co protivného na mysli aneb na srdci, jehož se nám nezdá, proč by to býti mělo, mlč s tiem! Sami jistě vieme, že často lidé po lidech túžie, neboť' jest to přirozenie člo- věčie, člověk po člověku túžiti a člověk po člověku pla- kati; netoliko člověk obecný to přirozenie má do sebe, ale i člověk maje smysl nad obecného člověka, druhdy tú múdrostí slitovánie anebo někaké hnutie žalostné k druhému člověku anebo pro druhého člověka mieti muší. Ano Job slyšav smrt synóv svých, nemoha jinak ukázati žalostí toho přirozenú, ztrhal napoly sukni svú na sobě a popelem hlavu svú posul; žalost v tom a slito- vánie své ukázal. Abraham, mudřec a vybranec a zvo- 125
žena úmyslu měkkého a k tomu my, Neščestie, sme jie veliké protivenstvie byli učinili a pótky veliké sme jie byli zvedli, že pro ni samu to veliké město Troje bylo zrušeno a zkaženo tak, že pro ni bylo zbito a zahynulo dvaačtyřidceti tisícuov rytieřóv pasovaných kromě krá- lóv a kniežat a jiných obecných dobrých lidí jezdilých, jenž podlé světského obyčeje dobři slúli. Než snad ty dieš, žes' obklíčen pokušením, jakožto jest byl obklíčen jím sv. Pavel anjelem šatanem, jenž jej tělesnú chlipností tolik obklíčil, jako by mu poličky dával. Milý Tkadlečku! Jest-liť tobě též, tehdy vezmi sobě na pomoc tu odpověd, ješto Pavlovi dána byla po jeho po třech prosbách: „Šavle, Šavle, měj dosti na mé milosti!“, totíž na rozumu. Ty, Tkadlče, vezmi rozum svój na pomoc, ač jsi obklíčen pokušením, a věz, co jest to, jehož ty želéš, a odkad to želenie jde, aneb co tě k tomu nutí a tě k tomu zbuzuje, tělesná-li chlipnost čili pokušenie ďábelské čili pochvala světská čili tvá ne- rozumnost čili hlúpost nebo tvá zlá vuole zapeklitá aneb zatvrdilá mysl. Buď to pak, by měl oč lkáti a plakati, jehož nenie oč, jistě to neslušie na muže, a na takéhož pak ovšem, ješto smyslem učeným obdařen jest. A jest-li pak co protivného na mysli aneb na srdci, jehož se nám nezdá, proč by to býti mělo, mlč s tiem! Sami jistě vieme, že často lidé po lidech túžie, neboť' jest to přirozenie člo- věčie, člověk po člověku túžiti a člověk po člověku pla- kati; netoliko člověk obecný to přirozenie má do sebe, ale i člověk maje smysl nad obecného člověka, druhdy tú múdrostí slitovánie anebo někaké hnutie žalostné k druhému člověku anebo pro druhého člověka mieti muší. Ano Job slyšav smrt synóv svých, nemoha jinak ukázati žalostí toho přirozenú, ztrhal napoly sukni svú na sobě a popelem hlavu svú posul; žalost v tom a slito- vánie své ukázal. Abraham, mudřec a vybranec a zvo- 125
Strana 126
lenec boží, slyšav smrt ženy své Sáry, přišel ku pohřebi plakat jie. Jakob, stařec dobrý, slyšav, že zvěř snědla syna jeho Jozefa, mnohé časy přebýval v smutku a v plá- či. Jozef také s bratří svými a se všemi staršími z čeledi faraonovy otce svého mrtva nesúce k městišči tomu Adab přes Jordán, přišedše tam a otce pochovavše, sedm dní s pláčem a s žalostí čas ten skonali. Slyš dále! Joziáš král když byl umřel, zjeveno a praveno jest, že Juda a Jeruzalem plakali sú, a nad ten pláč náviec plakal jest král Ameron, a tak velice plakal, že, když se komu v téj kteréj zemi potom plakati událo, že již měli mezi sebú lidé příslovie řkúce: „Pláče s pravú věrú jako který Ameron.“ Slýchals' také o mnoho rytieřských lidech, jenž jsúce mužie bujní, silní, rekovní, i ženy druhé, jenž rečice slúly, plakali. Ale ti všichni měli toho dobrú a podobnú a počestnú příčinu, a čeho plakali, toho sú želeli, ale s podobnú řečí a příčinú. Ty příčiny ješče žádné nemáš, proč by túžil, ni milost světskú ni milost duchovní ni milost srdečnú, přirozenú, ni milost vnitřní srdečného vzdychánie. By ty pak túžil, jakož pravíš, že túžíš, pláčem svým sobě nic nezjednáš, jedno že tvój nepřietel, ač kterého máš, ten se tvéj protivnéj příhodě smieti bude a nám z toho děkovati bude, že jest toho kdy dočakal, žeť se jest s tebú ta tvá tobě milá rozešla a ty s ní. A netoliko ať by se sám tomu v sobě radoval, ale i dáleť o tobě praviti a rozvolávati bude, ač jest takýžto, ješto snad neželé cizie příhody protivnéj. Tut se pak dokoná řeč onohono mudrce Plato, jenž pověděl učedlníkóm svým řeč tuto a řka: „Ze všech lidí jestit ten člověk najmdlejší, ještoť tajemstvie své vnitřnie sobě sám zatajiti neumie a smutek svój neumie postavú veselú přikryti.“ Mlč, radat jest naše zajisté, a nedaj svým tajným smutkem zjevnému svému nepřieteli po- chvaly! Neb ačt jest on dřieve tvéj příhody nevěděl, 126
lenec boží, slyšav smrt ženy své Sáry, přišel ku pohřebi plakat jie. Jakob, stařec dobrý, slyšav, že zvěř snědla syna jeho Jozefa, mnohé časy přebýval v smutku a v plá- či. Jozef také s bratří svými a se všemi staršími z čeledi faraonovy otce svého mrtva nesúce k městišči tomu Adab přes Jordán, přišedše tam a otce pochovavše, sedm dní s pláčem a s žalostí čas ten skonali. Slyš dále! Joziáš král když byl umřel, zjeveno a praveno jest, že Juda a Jeruzalem plakali sú, a nad ten pláč náviec plakal jest král Ameron, a tak velice plakal, že, když se komu v téj kteréj zemi potom plakati událo, že již měli mezi sebú lidé příslovie řkúce: „Pláče s pravú věrú jako který Ameron.“ Slýchals' také o mnoho rytieřských lidech, jenž jsúce mužie bujní, silní, rekovní, i ženy druhé, jenž rečice slúly, plakali. Ale ti všichni měli toho dobrú a podobnú a počestnú příčinu, a čeho plakali, toho sú želeli, ale s podobnú řečí a příčinú. Ty příčiny ješče žádné nemáš, proč by túžil, ni milost světskú ni milost duchovní ni milost srdečnú, přirozenú, ni milost vnitřní srdečného vzdychánie. By ty pak túžil, jakož pravíš, že túžíš, pláčem svým sobě nic nezjednáš, jedno že tvój nepřietel, ač kterého máš, ten se tvéj protivnéj příhodě smieti bude a nám z toho děkovati bude, že jest toho kdy dočakal, žeť se jest s tebú ta tvá tobě milá rozešla a ty s ní. A netoliko ať by se sám tomu v sobě radoval, ale i dáleť o tobě praviti a rozvolávati bude, ač jest takýžto, ješto snad neželé cizie příhody protivnéj. Tut se pak dokoná řeč onohono mudrce Plato, jenž pověděl učedlníkóm svým řeč tuto a řka: „Ze všech lidí jestit ten člověk najmdlejší, ještoť tajemstvie své vnitřnie sobě sám zatajiti neumie a smutek svój neumie postavú veselú přikryti.“ Mlč, radat jest naše zajisté, a nedaj svým tajným smutkem zjevnému svému nepřieteli po- chvaly! Neb ačt jest on dřieve tvéj příhody nevěděl, 126
Strana 127
uslyše smutek tvój, jižť se sám v sobě radovati bude tvému zlému, jehožt' se ješče nic škodlivého nestalo. Leč jsi, Tkadlečku, tak chytr v sobě sám, že se smutně k tomu postavuješ a pláčeš lkaje a voláš, ať by tě slyšeli, a k tomu to tak vedeš a tak se postavú smutnú ukazuješ proto, chtě slyšeti, kto co k tomu die, kterak k tomu kto odpovie, želeti-li tebe kto bude čit' se po- smievati bude čilit se tobě pomóže truchliti a žalostiti u přiezni čili v posměchu. Pakli to jinak vedeš, jehožt se nám nikoli nezdá, učiň tak dobře, učiň tak podobně, učiň tak, jakožs' jindy činil, hni sebú sám na své mysli z toho svého zatvrdilého a zapeklitého smysla! By toho pykati chtěl, ješto nenie oč, aniž jest k tomu která podobná příčina, ostaň na tom, coť praví Plato, ten mudřec. Když byl otázán, co na múdrého člověka slušie, odpověděl: „Dvoje věc najviec. Prvnie: nečakati toho, čehož zajisto nevie, bude-li to čili nebude, a v tom naděje jisté nemieti. Druhé: aby minuté věci v smutku nevzpomínal ani po nich túžil.“ Protož netuž, nepyč toho, cožť jest minulo, nemni, by dobře činil, že přestati nechceš, neúfaj sobě, by co proti nám obdržal, nezavozuj se sám svým doufáním, jakož činil mudřec onen Avi- cenna, o němž praví Aristotelesa kommentátor v svých třetích knihách, jenž je píše O nebi a o světu; i praví: „Troji věc častokrát přivedli k tomu, že Avicenna blúdil v přirozených věcech: prvnie, že toho pokúšel, jímžto jist nebyl; druhé, že sobě a rozumu a dóvtipu svému nade všechny věci úfal; třetie, že neuměl jest lojky, totíž toho uměnie, jenž umie pravdu mezi křivdú roz- děliti.“ Oj, poněvadž ten se tiem obmeškával, že sobě úfal, jistě toběť se též státi móže. Nech sebe, nezavozuj sebe, by mněl a sobě úfal, že dobře činíš; nenie oč, neniet proč, nenieť příčiny. Než kdet co podobného a zna- menaného co bude, o němž nynie my mlčíme, toho v sobě 127
uslyše smutek tvój, jižť se sám v sobě radovati bude tvému zlému, jehožt' se ješče nic škodlivého nestalo. Leč jsi, Tkadlečku, tak chytr v sobě sám, že se smutně k tomu postavuješ a pláčeš lkaje a voláš, ať by tě slyšeli, a k tomu to tak vedeš a tak se postavú smutnú ukazuješ proto, chtě slyšeti, kto co k tomu die, kterak k tomu kto odpovie, želeti-li tebe kto bude čit' se po- smievati bude čilit se tobě pomóže truchliti a žalostiti u přiezni čili v posměchu. Pakli to jinak vedeš, jehožt se nám nikoli nezdá, učiň tak dobře, učiň tak podobně, učiň tak, jakožs' jindy činil, hni sebú sám na své mysli z toho svého zatvrdilého a zapeklitého smysla! By toho pykati chtěl, ješto nenie oč, aniž jest k tomu která podobná příčina, ostaň na tom, coť praví Plato, ten mudřec. Když byl otázán, co na múdrého člověka slušie, odpověděl: „Dvoje věc najviec. Prvnie: nečakati toho, čehož zajisto nevie, bude-li to čili nebude, a v tom naděje jisté nemieti. Druhé: aby minuté věci v smutku nevzpomínal ani po nich túžil.“ Protož netuž, nepyč toho, cožť jest minulo, nemni, by dobře činil, že přestati nechceš, neúfaj sobě, by co proti nám obdržal, nezavozuj se sám svým doufáním, jakož činil mudřec onen Avi- cenna, o němž praví Aristotelesa kommentátor v svých třetích knihách, jenž je píše O nebi a o světu; i praví: „Troji věc častokrát přivedli k tomu, že Avicenna blúdil v přirozených věcech: prvnie, že toho pokúšel, jímžto jist nebyl; druhé, že sobě a rozumu a dóvtipu svému nade všechny věci úfal; třetie, že neuměl jest lojky, totíž toho uměnie, jenž umie pravdu mezi křivdú roz- děliti.“ Oj, poněvadž ten se tiem obmeškával, že sobě úfal, jistě toběť se též státi móže. Nech sebe, nezavozuj sebe, by mněl a sobě úfal, že dobře činíš; nenie oč, neniet proč, nenieť příčiny. Než kdet co podobného a zna- menaného co bude, o němž nynie my mlčíme, toho v sobě 127
Strana 128
sám pak pyč, když by se to přihodilo. A jestližeť bude co podobného, o to pak nadhlas mluviti a volati, jakž to bez smysla nynie činíš, mluv pak a žaluj jako muž, a ne jako žena, nepláče! A jestližet pak čim budem vinni, o to se s tebú chcem dáti podobně ohledati a pravdy na se udati a tu zase přijieti. Ale sic, což jednáš sem i tam, ničs na nás nevezmeš; nebs' nevídal mnoho ani snad to slýchal, by kdy který muž pláčem čeho došel neb ob- držal, by prvé od lidí u posměchu nebyl aneb druhdy dobře haněn, a ovšem pak proti nám. Jistě nepravímet jinak, to sám slyšíš i rozuměti móžeš, a cožť jest ku pravdě podobno, k tomu rozumem přistup, a což slyšíš, ješto jest k vieře přiklonito, toho neběhaj! Toběť pravíme jako tomu, ještoť rozum a smysl má, a takt se nám to zdá, žet na tobě se skonává slovo onoho mudrce Plato, jenž pověděl a řka: „Múdrého člověka takto poznáš: když mu kto přimlúvá, že se nehněvá, a když ho kto chválí, že se tiem nevznese ani se tiem vznošuje; a co jest podobno podlé rozumu k vieře, že k tomu přistúpí.“ Než ty nám řečí stojíš a slyšíš, což pravíme, a snad na své mysli dieš, žet nevieme, cot škodí aneb coť tě mútí. Ale my tomu také rozumieme, že netoliko ty sobě vážíš a šacuješ tvé utěšené, ty jejie dobré obyčeje a jejie postavu a jiné jejie ty přirozené dary, o nichž sme my tobě dřieve sami pravili, jakož sobě snad vážíš a šacuješ tu milost a tu srdečnú žalost, ještos' ji k nie měl z té lásky, jenžs' ji měl ze vnitřnieho úmyslu a ze vnitřnieho túženie. Jistě, Tkadlče, jestližes' na ni byl laskav aneb snad ješče jsi, o to bychom chtěli s tebú mluviti, avšak ne- móžem toho nechati, tebeť vždy tázati mušíme. Mnedle, Tkadlče, pověz nám, kam se dělo ono tvé skládanie a ony tvé knížky, ještos' je byl skládal a složil o milosti, a tož o rozličné milosti? A dělils' milost na dvé a pravě, 128
sám pak pyč, když by se to přihodilo. A jestližeť bude co podobného, o to pak nadhlas mluviti a volati, jakž to bez smysla nynie činíš, mluv pak a žaluj jako muž, a ne jako žena, nepláče! A jestližet pak čim budem vinni, o to se s tebú chcem dáti podobně ohledati a pravdy na se udati a tu zase přijieti. Ale sic, což jednáš sem i tam, ničs na nás nevezmeš; nebs' nevídal mnoho ani snad to slýchal, by kdy který muž pláčem čeho došel neb ob- držal, by prvé od lidí u posměchu nebyl aneb druhdy dobře haněn, a ovšem pak proti nám. Jistě nepravímet jinak, to sám slyšíš i rozuměti móžeš, a cožť jest ku pravdě podobno, k tomu rozumem přistup, a což slyšíš, ješto jest k vieře přiklonito, toho neběhaj! Toběť pravíme jako tomu, ještoť rozum a smysl má, a takt se nám to zdá, žet na tobě se skonává slovo onoho mudrce Plato, jenž pověděl a řka: „Múdrého člověka takto poznáš: když mu kto přimlúvá, že se nehněvá, a když ho kto chválí, že se tiem nevznese ani se tiem vznošuje; a co jest podobno podlé rozumu k vieře, že k tomu přistúpí.“ Než ty nám řečí stojíš a slyšíš, což pravíme, a snad na své mysli dieš, žet nevieme, cot škodí aneb coť tě mútí. Ale my tomu také rozumieme, že netoliko ty sobě vážíš a šacuješ tvé utěšené, ty jejie dobré obyčeje a jejie postavu a jiné jejie ty přirozené dary, o nichž sme my tobě dřieve sami pravili, jakož sobě snad vážíš a šacuješ tu milost a tu srdečnú žalost, ještos' ji k nie měl z té lásky, jenžs' ji měl ze vnitřnieho úmyslu a ze vnitřnieho túženie. Jistě, Tkadlče, jestližes' na ni byl laskav aneb snad ješče jsi, o to bychom chtěli s tebú mluviti, avšak ne- móžem toho nechati, tebeť vždy tázati mušíme. Mnedle, Tkadlče, pověz nám, kam se dělo ono tvé skládanie a ony tvé knížky, ještos' je byl skládal a složil o milosti, a tož o rozličné milosti? A dělils' milost na dvé a pravě, 128
Strana 129
že jest dvuoje milost: tajná a zjevná, vnitřnie a zevnitř- nie, a o všech jejiech rozličných kusiech. Nebs' najprvé pravil, co jest milost v sobě sama. Pravils' také, kterak milost má mieti proměnu rozličnými šlaky. Pravils' také a zvlášče tos' byl znamenati kázal každému milovníku i poručil, aby milost tajně vedl a skrytě; a pakli se to vždy tajiti nemohlo a to se zjevilo, kterak k tomu mi- lovník učiniti má aneb má k tomu odpověděti, ač jej co potká. A v tom si položil v svých těch knihách několiko naučení, kterak se z takých protivných pótek vyséci a vymluviti jmá, a jiných mnoho kusóv, ješto je vieme, komu si to k libosti vypravoval a vypsal. Nebo to také vieme, žes' pravil, že k milosti slušie druhdy smiech, druhdy smutná postava. Pravils', že k milosti slušie ústavnost, jenž druhdy z svobodnosti přicházie, druhdy z útulnosti. Pravils', že k milosti slušie vzdychánie. Pravils', že milost má svá zvláščie znamenie, svá zvláštie hesla, své zvláštnie řeči skryté. Také to vieme, kteraks vykládal ústavnost a kolikera jest, kdy má zjevena býti, kdy má proti komu tajena býti. Pravils', co jest útulnost a kterak má býti, kterak se má dáti znáti, kdy má ukázána býti a proč má býti a co slove a odkad móž pojíti. To vše vieme i mnoho jiného, o něž by bylo s tebú mnoho rozmlúvati a tě tiem připomínati. Ale, milý Tkadlečku, poněvadžs' tak chytře a tak daleko a z oby- čejné známosti o téj milosti pravil, pověz nám tehdy také o tom, kterús' milostí byl laskav na svú tu jistú, o niež vždy baješ a toliko řečí strojíš, anebo kakús' lásku k nie jměl, poněvadžs' pravil dřieve v svých kni- hách, že milost jest dvoje, a řka: „Jedna jest milost zjevná nebo zevnitřnie, druhá jest milost vnitřnie nebo tajná.“ Byl-lis' na ni laskav milostí zevnitřní, věz, žet jest ta rozlična: jedna jest obyčejem, druhá jest návodem nebo namluvením nebo umluvením. Obyčejná milost 129
že jest dvuoje milost: tajná a zjevná, vnitřnie a zevnitř- nie, a o všech jejiech rozličných kusiech. Nebs' najprvé pravil, co jest milost v sobě sama. Pravils' také, kterak milost má mieti proměnu rozličnými šlaky. Pravils' také a zvlášče tos' byl znamenati kázal každému milovníku i poručil, aby milost tajně vedl a skrytě; a pakli se to vždy tajiti nemohlo a to se zjevilo, kterak k tomu mi- lovník učiniti má aneb má k tomu odpověděti, ač jej co potká. A v tom si položil v svých těch knihách několiko naučení, kterak se z takých protivných pótek vyséci a vymluviti jmá, a jiných mnoho kusóv, ješto je vieme, komu si to k libosti vypravoval a vypsal. Nebo to také vieme, žes' pravil, že k milosti slušie druhdy smiech, druhdy smutná postava. Pravils', že k milosti slušie ústavnost, jenž druhdy z svobodnosti přicházie, druhdy z útulnosti. Pravils', že k milosti slušie vzdychánie. Pravils', že milost má svá zvláščie znamenie, svá zvláštie hesla, své zvláštnie řeči skryté. Také to vieme, kteraks vykládal ústavnost a kolikera jest, kdy má zjevena býti, kdy má proti komu tajena býti. Pravils', co jest útulnost a kterak má býti, kterak se má dáti znáti, kdy má ukázána býti a proč má býti a co slove a odkad móž pojíti. To vše vieme i mnoho jiného, o něž by bylo s tebú mnoho rozmlúvati a tě tiem připomínati. Ale, milý Tkadlečku, poněvadžs' tak chytře a tak daleko a z oby- čejné známosti o téj milosti pravil, pověz nám tehdy také o tom, kterús' milostí byl laskav na svú tu jistú, o niež vždy baješ a toliko řečí strojíš, anebo kakús' lásku k nie jměl, poněvadžs' pravil dřieve v svých kni- hách, že milost jest dvoje, a řka: „Jedna jest milost zjevná nebo zevnitřnie, druhá jest milost vnitřnie nebo tajná.“ Byl-lis' na ni laskav milostí zevnitřní, věz, žet jest ta rozlična: jedna jest obyčejem, druhá jest návodem nebo namluvením nebo umluvením. Obyčejná milost 129
Strana 130
slove ta, ješto kdy kto s kým z pravého obyčeje spolu přebývaje i vezme sobě člověk člověka v úmysl a tak se s ním z někakého obyčeje sbydlí a rád s ním jest; a to slove od druhých milost, ale věz, že to ne milost srdečná, ale milost obyčejná slove. Neb tacíž lidé nejsú s sebú druhdy déle dobře, jedno jakožť jsú spolu svykli a při- vykli. A o tom praví Aristotileš mistr v svých knihách řka: „Všechny věci obyčejné sú líbezné.“ Nedie: „milé“. A tacíž lidé nejsú s sebú déle dobře, jedno dokudž sú spolu a při sobě, a takážto libost mezi lidmi slove láska viece nežli milost. A ta jest tiem, že člověk člověku druhdy uhovie a folkuje jemu a bydlí k jeho vuolia k jeho libosti, buď to kterýmžkoli kusem. A z téj nic jiného na- posledy nepocházie, nežli kakés připomínanie a libost tělesná z řečí, a tak, že takýž člověk toho jistého svyk- lého člověka potom druhdy připomínaje a potom se s ním sejda, ješče radějé s ním přebývá časem nežli s jiným, a to přebývanie již pak ne z milosti, než z oby- čeje dřevnieho přijde. Druhá milost, zevnitřnie, jest ná- vodem neb nastrojením neb umluvením, jakož to často bývá, že člověk mluví slovo druhého člověka k někomu, a od něho zase k němu tak, že řeč takéhožto člověka a návod lidský k tomu jej zbudí, že jest přikloněn a pří- chylen k tomu člověku, o němž jest řeč, ne pro svú samu lásku aneb pro tu milost, ješto by ji sám k němu měl, ale pro lidskú řeč a návod, ješto o něm často mluvie rozličnými památkami a připomínaním, jako bývá mezi těmi, ješto s sebú sami mluviti nemohú aneb nesmějí snad pro stud neb pro neznámost neb pro dalekost miesta neb snad pro lidi neb snad, že jest jeden řádu vysokého nežli druhý, aneb snad, že jednomu jest k mysli ta milost u toho člověka a druhému nenie k mysli, aniž o to snad stojí. A tak dokud mezi nimi kto mluví, dotud oni na se zpomínají a jsú dobře s sebú tak, že pak jiní 130
slove ta, ješto kdy kto s kým z pravého obyčeje spolu přebývaje i vezme sobě člověk člověka v úmysl a tak se s ním z někakého obyčeje sbydlí a rád s ním jest; a to slove od druhých milost, ale věz, že to ne milost srdečná, ale milost obyčejná slove. Neb tacíž lidé nejsú s sebú druhdy déle dobře, jedno jakožť jsú spolu svykli a při- vykli. A o tom praví Aristotileš mistr v svých knihách řka: „Všechny věci obyčejné sú líbezné.“ Nedie: „milé“. A tacíž lidé nejsú s sebú déle dobře, jedno dokudž sú spolu a při sobě, a takážto libost mezi lidmi slove láska viece nežli milost. A ta jest tiem, že člověk člověku druhdy uhovie a folkuje jemu a bydlí k jeho vuolia k jeho libosti, buď to kterýmžkoli kusem. A z téj nic jiného na- posledy nepocházie, nežli kakés připomínanie a libost tělesná z řečí, a tak, že takýž člověk toho jistého svyk- lého člověka potom druhdy připomínaje a potom se s ním sejda, ješče radějé s ním přebývá časem nežli s jiným, a to přebývanie již pak ne z milosti, než z oby- čeje dřevnieho přijde. Druhá milost, zevnitřnie, jest ná- vodem neb nastrojením neb umluvením, jakož to často bývá, že člověk mluví slovo druhého člověka k někomu, a od něho zase k němu tak, že řeč takéhožto člověka a návod lidský k tomu jej zbudí, že jest přikloněn a pří- chylen k tomu člověku, o němž jest řeč, ne pro svú samu lásku aneb pro tu milost, ješto by ji sám k němu měl, ale pro lidskú řeč a návod, ješto o něm často mluvie rozličnými památkami a připomínaním, jako bývá mezi těmi, ješto s sebú sami mluviti nemohú aneb nesmějí snad pro stud neb pro neznámost neb pro dalekost miesta neb snad pro lidi neb snad, že jest jeden řádu vysokého nežli druhý, aneb snad, že jednomu jest k mysli ta milost u toho člověka a druhému nenie k mysli, aniž o to snad stojí. A tak dokud mezi nimi kto mluví, dotud oni na se zpomínají a jsú dobře s sebú tak, že pak jiní 130
Strana 131
lidé mezi nimi mluvie a je s obú stranú k milosti navo- zují. A to také neslove milost, ale přivolenie mysli; neb tací lidé druhdy sú s sebú u přiezni ne pro se samy, ale pro lidský návod a pro lidské nastrojenie jich obú s obú stran. Avšak se to pak přiházie, že jeden druhému k li- bosti řeči stojí a řeč přijme, a řeč přijma druhdy křivú, druhdy pravú, i oddá se po řeči na to, o něž jest dřieve mysliti nechtěl ani snad slyšeti. A z těch již jmenovaných prvních milostí zevnitřních pocházejí ješče mnohé jiné, aneb pocházie ta milost, jakožto někdy mají dobří k dobrým pro něco dobrého, a to neuplně slove milost vnitřnie než přiezen. O téj Tulius, mistr pohanský, uplnějé praví v svých knihách Přirozených. Někdy také pocházie takáž ta zevnitřnie milost od zlého člověka k zlému člověku, a to pro něco zlého, jako sám to věděti móžeš i snad vídáš, že dobrý rád s dobrým přebývá a zlý s zlým rád bydlí. Někdy také pocházie milost ta zevnitřnie ot dobrého k zlému, jakož to často bývá, že dobrý služebník bývá laskav na svého pána a jej miluje ne tú vnitřní milostí, než zevnitřní, jenž láska slove, a netoliko láska pravá, ale upřémnost a snažnost z práva. Neb každý slúha, ktož jest u koho, u kterého pána, bud u dobrého neb u zlého, má vždy mieti k svému pánu upřiemnost a snažnost beze lsti k takýmž věcem, jakož stav jich s obú stranú záleží. Též i žena k muži, ačt jest on zlý, vždy k němu žena má mieti upřiemnost a on k nie. Někdy také po- cházie milost od zlého k dobrému, a to bývá často od přirozenie, že někdy zlý otec jest někdy laskav na dob- rého syna a jej miluje, ne pro jeho dobrotu tolik anižto pro jeho šlechetnost, než z té přirozené milosti a z téj krve otcové. Než o takýchžto milostech nebo opět jiných k těm podobných nic tobě k této milosti nezáleží, nebť by tobě 131
lidé mezi nimi mluvie a je s obú stranú k milosti navo- zují. A to také neslove milost, ale přivolenie mysli; neb tací lidé druhdy sú s sebú u přiezni ne pro se samy, ale pro lidský návod a pro lidské nastrojenie jich obú s obú stran. Avšak se to pak přiházie, že jeden druhému k li- bosti řeči stojí a řeč přijme, a řeč přijma druhdy křivú, druhdy pravú, i oddá se po řeči na to, o něž jest dřieve mysliti nechtěl ani snad slyšeti. A z těch již jmenovaných prvních milostí zevnitřních pocházejí ješče mnohé jiné, aneb pocházie ta milost, jakožto někdy mají dobří k dobrým pro něco dobrého, a to neuplně slove milost vnitřnie než přiezen. O téj Tulius, mistr pohanský, uplnějé praví v svých knihách Přirozených. Někdy také pocházie takáž ta zevnitřnie milost od zlého člověka k zlému člověku, a to pro něco zlého, jako sám to věděti móžeš i snad vídáš, že dobrý rád s dobrým přebývá a zlý s zlým rád bydlí. Někdy také pocházie milost ta zevnitřnie ot dobrého k zlému, jakož to často bývá, že dobrý služebník bývá laskav na svého pána a jej miluje ne tú vnitřní milostí, než zevnitřní, jenž láska slove, a netoliko láska pravá, ale upřémnost a snažnost z práva. Neb každý slúha, ktož jest u koho, u kterého pána, bud u dobrého neb u zlého, má vždy mieti k svému pánu upřiemnost a snažnost beze lsti k takýmž věcem, jakož stav jich s obú stranú záleží. Též i žena k muži, ačt jest on zlý, vždy k němu žena má mieti upřiemnost a on k nie. Někdy také po- cházie milost od zlého k dobrému, a to bývá často od přirozenie, že někdy zlý otec jest někdy laskav na dob- rého syna a jej miluje, ne pro jeho dobrotu tolik anižto pro jeho šlechetnost, než z té přirozené milosti a z téj krve otcové. Než o takýchžto milostech nebo opět jiných k těm podobných nic tobě k této milosti nezáleží, nebť by tobě 131
Strana 132
o těch bylo mnoho praviti, ano i sic jsú ješče jiné věci, ješto je člověk miluje, avšak rozličně: někdy člověk miluje druhého pro pěknost, druhý pro dobrotu, druhý pro jeho vieru, druhý pro jeho počestnost a někdy pro něco jiného, jakož se komu co líbí. A ty všechny milosti neslovú milost pravá, než láska kakás', jenž pocházie z rozličných příčin, jakos' již ot nás slyšel, o nichž by- chom tobě mnohem viece ješče pravili, z nichžto by vždy seznati mohl, milost-li si měl k téj tvé, o niež tolik baješ, čili lásku lidem k libosti. Byl-lis' pak na ni laskav milostí vnitřní, jenž jie jest tajná milost převzděl, i slove milost tajná, tať jest také rozlična. Jednat jest, ješto pocházie od přirozenie, a roz- ličně. Neb jakož každý člověk od svého přirozenie ze čtyř komplexí jedné jest najviec poddán, tak také každý člověk podlé téj komplexí miluje neb mnoho neb málo, jakož jej jeho komplexí a jeho přirozenie k tomu vede. Neb jsú jedni lidé, ještoť jsú komplexie a přirozenie horkého a mokrého nebo vlhkého; a ti po přirození mokrosti a téj vlhkosti brzo u milost upadnú a brzo na lidi jsú laskavi a horlivě lidi milují, a po přirozenie hor- kosti dlúho u milosti trvají a dlúho se v nie kochají; a ti lidé slovú sanguinei. Druzí sú přirozenie suchého a horkého; a ti lidé po přirození suchosti znenáhla a ne- brzo a s nevelikú horlivostí u milost vniknú a vpadnú, a od přirozenie horkosti upadnúce dlúho pak v nie stojie a dlúho se v nie kochají; a ti lidé slovú kolerici, a ti lidé jsú mdlejšieho přirozenie nežli první. Třetí jsú po přiro- zení studení a vlhcí nebo mokří; a ti lidé po přirození mokrosti nebo vlhkosti brzo milují a brzo u milost upadú, ale po přirozenie studenosti brzo odepadnú a nesnadně v nie setrvají; a ti lidé slovú flegmatici, a ti lidé jsú zlé paměti a brzo, což uslyšie, zapomenú. Čtvrtí jsú přiro- zenie suchého a studeného; a ti po přirozenie suchosti 132
o těch bylo mnoho praviti, ano i sic jsú ješče jiné věci, ješto je člověk miluje, avšak rozličně: někdy člověk miluje druhého pro pěknost, druhý pro dobrotu, druhý pro jeho vieru, druhý pro jeho počestnost a někdy pro něco jiného, jakož se komu co líbí. A ty všechny milosti neslovú milost pravá, než láska kakás', jenž pocházie z rozličných příčin, jakos' již ot nás slyšel, o nichž by- chom tobě mnohem viece ješče pravili, z nichžto by vždy seznati mohl, milost-li si měl k téj tvé, o niež tolik baješ, čili lásku lidem k libosti. Byl-lis' pak na ni laskav milostí vnitřní, jenž jie jest tajná milost převzděl, i slove milost tajná, tať jest také rozlična. Jednat jest, ješto pocházie od přirozenie, a roz- ličně. Neb jakož každý člověk od svého přirozenie ze čtyř komplexí jedné jest najviec poddán, tak také každý člověk podlé téj komplexí miluje neb mnoho neb málo, jakož jej jeho komplexí a jeho přirozenie k tomu vede. Neb jsú jedni lidé, ještoť jsú komplexie a přirozenie horkého a mokrého nebo vlhkého; a ti po přirození mokrosti a téj vlhkosti brzo u milost upadnú a brzo na lidi jsú laskavi a horlivě lidi milují, a po přirozenie hor- kosti dlúho u milosti trvají a dlúho se v nie kochají; a ti lidé slovú sanguinei. Druzí sú přirozenie suchého a horkého; a ti lidé po přirození suchosti znenáhla a ne- brzo a s nevelikú horlivostí u milost vniknú a vpadnú, a od přirozenie horkosti upadnúce dlúho pak v nie stojie a dlúho se v nie kochají; a ti lidé slovú kolerici, a ti lidé jsú mdlejšieho přirozenie nežli první. Třetí jsú po přiro- zení studení a vlhcí nebo mokří; a ti lidé po přirození mokrosti nebo vlhkosti brzo milují a brzo u milost upadú, ale po přirozenie studenosti brzo odepadnú a nesnadně v nie setrvají; a ti lidé slovú flegmatici, a ti lidé jsú zlé paměti a brzo, což uslyšie, zapomenú. Čtvrtí jsú přiro- zenie suchého a studeného; a ti po přirozenie suchosti 132
Strana 133
nesnadně u milost vniknú aniž jie rozumějí aniž milovati mohú, a po přirození studenosti, ač kdy u milosti jsú, s teskností a v neústavnosti v nie přebývají; a ti lidé slovú melancolici, a ti lidé jsú ze všech prvních naj- hrubější a na smysle jiných všech lidí také najhlúpější a najnepamětlivější. Již to, Tkadlečku, slyš dobře od nás, ačs' toho dřieve neslýchal, kolikera jest milost a kolikero kusmi pocházie a kterým zbuzením a kterú příčinú, pro něžto nám již pověděti móžeš a po našie řeči rozeznati móžeš, kterú milostí jsi laskav byl na svú tu jistú tobě milú. Než snad sme ješče na to nepřišli, že by nám pověděl, kterým kusem jsi na ni byl laskav, nebť' sme ješče poostavili jeden řád milosti za sebú, a takť mámy za to, žeť se ten na tě chýlí a k tobě příleží podlé téj milosti, jakož po nie túžíš. A to jest také milost vnitřnie, ještoť pocházie z viděnie člověčieho a z myšlenie vnitřnieho úmyslu. A to přicházie z toho myšlenie: když kto kterého člověka vidí a jej uzří okem vnitřním, jenž libost slove a mysl, a ten má snad někaké zvláštnie, někaké dobré kusy do sebe, jakožto snad řeč libú neb zróst šlechtilý neb snad krásu nad jiné lidi neb někakú svobodnost neb snad výmluvnost nebo ochotnost nebo múdrost nebo snad statečnost neb jiné někaké tělesné dary, uzře jej člověk a jej znamenaje v těch věcech a jej na mysl sobě jednú, druhé, třetie vezme a jej sobě fasuje k libosti, přijde jemu potom na mysl snad jednú, druhé, třetie, až dálež dálež, až o něm mysliti bude a z toho myšlenie jemu v srdce upadne a z toho přijde u milost a v téj na své mysli ztajna mysliti bude, až i v téj milosti se srdce zažže. A toť se jest stalo bylo onéj krásné ženě, jenž Medea slúla, když byl Iazon, ten jinoch, přijel na jejieho otce dvór, jenž řečským ciesařem byl slúl, a byl v ty časy přijel na toho ciesaře dvór po rytieřství, tu ten cie- 133
nesnadně u milost vniknú aniž jie rozumějí aniž milovati mohú, a po přirození studenosti, ač kdy u milosti jsú, s teskností a v neústavnosti v nie přebývají; a ti lidé slovú melancolici, a ti lidé jsú ze všech prvních naj- hrubější a na smysle jiných všech lidí také najhlúpější a najnepamětlivější. Již to, Tkadlečku, slyš dobře od nás, ačs' toho dřieve neslýchal, kolikera jest milost a kolikero kusmi pocházie a kterým zbuzením a kterú příčinú, pro něžto nám již pověděti móžeš a po našie řeči rozeznati móžeš, kterú milostí jsi laskav byl na svú tu jistú tobě milú. Než snad sme ješče na to nepřišli, že by nám pověděl, kterým kusem jsi na ni byl laskav, nebť' sme ješče poostavili jeden řád milosti za sebú, a takť mámy za to, žeť se ten na tě chýlí a k tobě příleží podlé téj milosti, jakož po nie túžíš. A to jest také milost vnitřnie, ještoť pocházie z viděnie člověčieho a z myšlenie vnitřnieho úmyslu. A to přicházie z toho myšlenie: když kto kterého člověka vidí a jej uzří okem vnitřním, jenž libost slove a mysl, a ten má snad někaké zvláštnie, někaké dobré kusy do sebe, jakožto snad řeč libú neb zróst šlechtilý neb snad krásu nad jiné lidi neb někakú svobodnost neb snad výmluvnost nebo ochotnost nebo múdrost nebo snad statečnost neb jiné někaké tělesné dary, uzře jej člověk a jej znamenaje v těch věcech a jej na mysl sobě jednú, druhé, třetie vezme a jej sobě fasuje k libosti, přijde jemu potom na mysl snad jednú, druhé, třetie, až dálež dálež, až o něm mysliti bude a z toho myšlenie jemu v srdce upadne a z toho přijde u milost a v téj na své mysli ztajna mysliti bude, až i v téj milosti se srdce zažže. A toť se jest stalo bylo onéj krásné ženě, jenž Medea slúla, když byl Iazon, ten jinoch, přijel na jejieho otce dvór, jenž řečským ciesařem byl slúl, a byl v ty časy přijel na toho ciesaře dvór po rytieřství, tu ten cie- 133
Strana 134
sař, otec téj krásné Medee, ctil velmi toho Iazona jinocha a jeho ke dceři přivedl, chtě jeho ctíti, jakož to obyčej dvorský jest byl, a tu s ní rozmlúval jako host. Ale že jest byl výmluvy a řeči přelibé, zrostu šlechtilého, osoby mužské, úduov všech zpósobilých, vítěz života svého, rozumu prostraného, to Medea jakožto múdrá zname- navši na něm i vždy to na svéj mysli přemietala, až i u milost jeho a k němu se přichýlila. A to jest nebylo nežli z myšlenie tajného, a to myšlenie nebylo jest nežli z příčiny zevnitřnieho opatřenie. Neb to věz, že viděnie přivozuje myšlenie, myšlenie, to přivozuje kochánie, kochánie, to přivozuje povolenie, povolenie, to přivozuje účinek a skutek, účinek, ten přivozuje obyčej, obyčej, tent přivozuje potřebnost, takže člověk druhdy, když se s člověkem svykne, mnie, že jeho potřebuje, že by bez něho býti nemohl. Též člověk, když u milost zajde, tak mní, že bez toho člověka býti nemóž, kteréhož mi- luje a kteréhož sobě na mysl fasuje, buďto nebo z vidě- nie nebo z mysli, buďto milostí srdečnú nebo milostí, jenž láska slove. Neb milost pravá nenie jiného nežli povolenie mysli, jenž pocházie z žádosti srdečné; anebo milost jest požádanie viděnie věci téj, jenž se v nie kto kochá. A to jest milost prvnie, vnitřnie, celá a pravá, sladká a hořká, veselá a smutná, přívětivá i neochotná, libá i nelibá, to jest ta, jížto vešken svět se jí jako lýky svázal. Neb milost jest podobně k lýku přirovnána: lýko, to jest zanova ohnuto a pevno, též každá milost na po- čátku sobě rozpránie nedá; než dáš-li se lýku zastarati a milosti budeš netbati, potom lýko bude mdlo a ne- pevno, a milost netráti bude, jestliže ji z obyčeje vy- pustíš; než jakž opět lýko u vodě rozmočíš a milost zase k srdci a k mysli připustíš, tak zase lýko se hoditi bude, a milost opět tesknosti přičiní. Toť jest ta milost, o niež tobě praviti netřeba; takt sme tě v tom seznali, 134
sař, otec téj krásné Medee, ctil velmi toho Iazona jinocha a jeho ke dceři přivedl, chtě jeho ctíti, jakož to obyčej dvorský jest byl, a tu s ní rozmlúval jako host. Ale že jest byl výmluvy a řeči přelibé, zrostu šlechtilého, osoby mužské, úduov všech zpósobilých, vítěz života svého, rozumu prostraného, to Medea jakožto múdrá zname- navši na něm i vždy to na svéj mysli přemietala, až i u milost jeho a k němu se přichýlila. A to jest nebylo nežli z myšlenie tajného, a to myšlenie nebylo jest nežli z příčiny zevnitřnieho opatřenie. Neb to věz, že viděnie přivozuje myšlenie, myšlenie, to přivozuje kochánie, kochánie, to přivozuje povolenie, povolenie, to přivozuje účinek a skutek, účinek, ten přivozuje obyčej, obyčej, tent přivozuje potřebnost, takže člověk druhdy, když se s člověkem svykne, mnie, že jeho potřebuje, že by bez něho býti nemohl. Též člověk, když u milost zajde, tak mní, že bez toho člověka býti nemóž, kteréhož mi- luje a kteréhož sobě na mysl fasuje, buďto nebo z vidě- nie nebo z mysli, buďto milostí srdečnú nebo milostí, jenž láska slove. Neb milost pravá nenie jiného nežli povolenie mysli, jenž pocházie z žádosti srdečné; anebo milost jest požádanie viděnie věci téj, jenž se v nie kto kochá. A to jest milost prvnie, vnitřnie, celá a pravá, sladká a hořká, veselá a smutná, přívětivá i neochotná, libá i nelibá, to jest ta, jížto vešken svět se jí jako lýky svázal. Neb milost jest podobně k lýku přirovnána: lýko, to jest zanova ohnuto a pevno, též každá milost na po- čátku sobě rozpránie nedá; než dáš-li se lýku zastarati a milosti budeš netbati, potom lýko bude mdlo a ne- pevno, a milost netráti bude, jestliže ji z obyčeje vy- pustíš; než jakž opět lýko u vodě rozmočíš a milost zase k srdci a k mysli připustíš, tak zase lýko se hoditi bude, a milost opět tesknosti přičiní. Toť jest ta milost, o niež tobě praviti netřeba; takt sme tě v tom seznali, 134
Strana 135
že sám vieš, co jest milost a co jest počátek milosti a co jest býti u milosti a co jest skonánie všie milosti. Protož, Tkadlečku, pust' to mimo se, at' dále s tebú potom nezajdem! Než všakt ješče vždy tebe tázati mu- šímy, poněvadžs' byl laskav na tu na svú tobě milú, a jižť sme tebe tázali, kterú si byl milostí laskav na ni, zdali z toho obyčeje, jakožs' již slýchal, aneb z těch některých komplexí, jakožt sme tobě již vypravili; neboť nevieme, by sobě sám srozuměl. Nadto pak ješče vieme čtyři jiné milosti, ješto jsú na světě, a tyť chcem také pověděti, v nichžto ty žádné příčiny nenalezneš, ješto by se tebe dotklo podlé téj milosti, ještos' ji měl k téj tvéj tobě, jakož pravíš, milé. Prvnie jest milost přirozená, jakožto bývá mezi otcem a mezi synem a mezi mateří a mezi dcerú neb mezi bratrem a sestrú aneb mezi přirozeným přietelem. Druhá milost jest man- želská, jakožto bývá mezi mužem a mezi ženú, ještoť jsú u manželství jedno tělo. Třetie milost jest mezi přátely nepřirozenými, jakožto mezi tovařiši aneb mezi družicemi z někaké viery, ješto mezi sebú ji s obú stranú shledávají, anebo z někaké libosti zevnitřnie, ješto sú pro se činili a v tom sobě svěřili a se sobě u milost zavázali. A to slove druhdy dobrý přietel ne proto podlé přirozenie milosti, ale podlé shledánie viery neb dobré vuole od jednoho k druhému. Čtvrtá milost jest mezi tělem a mezi duší, a toť také slove milost těla. Neb se čte, že každá duše tak velmi miluje tělo to, v němžto přebývá, že se častokrát s velikú truch- lostí a s velikú žalostí a s bolestí odlúčí od těla; a to vědie ti, ješto bývají při skončení lidském, když duše vystúpiti chce z těla, že ode všech úduov, ode všech žilek a ode všeho těla odpuščenie béře tak, že žádného kúta ani žádného článku u člověka neb i u hovada nenie, by se duše tomu neopověděla, chtiec a musiec 135
že sám vieš, co jest milost a co jest počátek milosti a co jest býti u milosti a co jest skonánie všie milosti. Protož, Tkadlečku, pust' to mimo se, at' dále s tebú potom nezajdem! Než všakt ješče vždy tebe tázati mu- šímy, poněvadžs' byl laskav na tu na svú tobě milú, a jižť sme tebe tázali, kterú si byl milostí laskav na ni, zdali z toho obyčeje, jakožs' již slýchal, aneb z těch některých komplexí, jakožt sme tobě již vypravili; neboť nevieme, by sobě sám srozuměl. Nadto pak ješče vieme čtyři jiné milosti, ješto jsú na světě, a tyť chcem také pověděti, v nichžto ty žádné příčiny nenalezneš, ješto by se tebe dotklo podlé téj milosti, ještos' ji měl k téj tvéj tobě, jakož pravíš, milé. Prvnie jest milost přirozená, jakožto bývá mezi otcem a mezi synem a mezi mateří a mezi dcerú neb mezi bratrem a sestrú aneb mezi přirozeným přietelem. Druhá milost jest man- želská, jakožto bývá mezi mužem a mezi ženú, ještoť jsú u manželství jedno tělo. Třetie milost jest mezi přátely nepřirozenými, jakožto mezi tovařiši aneb mezi družicemi z někaké viery, ješto mezi sebú ji s obú stranú shledávají, anebo z někaké libosti zevnitřnie, ješto sú pro se činili a v tom sobě svěřili a se sobě u milost zavázali. A to slove druhdy dobrý přietel ne proto podlé přirozenie milosti, ale podlé shledánie viery neb dobré vuole od jednoho k druhému. Čtvrtá milost jest mezi tělem a mezi duší, a toť také slove milost těla. Neb se čte, že každá duše tak velmi miluje tělo to, v němžto přebývá, že se častokrát s velikú truch- lostí a s velikú žalostí a s bolestí odlúčí od těla; a to vědie ti, ješto bývají při skončení lidském, když duše vystúpiti chce z těla, že ode všech úduov, ode všech žilek a ode všeho těla odpuščenie béře tak, že žádného kúta ani žádného článku u člověka neb i u hovada nenie, by se duše tomu neopověděla, chtiec a musiec 135
Strana 136
vystúpiti. A potom bychom tobě dobře plnějé a lépe pověděli, když by čas toho a příčina která byla. Ale slyš o prvniem, žeť to vieme, že ta tvá tobě milá nebylat jest ani máti ani otec ani sestra ani teta ani která přirozená přietelkyně, pro nižto by sobě z téj přirozené milosti tak těžko činil, jakož již od tebe sly- šíme. O druhém vieme, žeť jest nebyla ani k manželství ani k takémuž stavu tobě zjednána, ještoť by tobě byla která příčina o které milosti neb o kterém túžení. O třetiem řéci móžem a tomu tak rozumiemy, žeť jest nebyla ani také tvój který přietel dobrý, ješto by řéci mohl, by jeho v čem byl shledal anebo nalezl, ješto by ku přiezni kaké tak bylo podobno, jakož vykládáš; leč jest co bylo mezi tebú a mezi ní z uobyčeje a z někaké vláštnosti, jakož to bývá mezi takýmiž, ješto k sobě někakú zvláštnost mají, ješto však od múdrých lidí ne milost, ale zvláštnost se menuje. A ta zvláštnost někdy bývá z uobyčeje, a ne z viery ani z které mi- losti. Ač pak jest která milost obyčejná, tať jest jedno tiem časem, dokud sú lidé ti s sebú spolu v obyčeji, a tat viera a ta milost jest jedno v těch kusiech, ještoť ani viery ani doufánie se dotýká. Ale když co pevného mezi nimi bude s které strany, často sobě s obú stranú v tom nedoufají ani v tom sobě věřie ani sobě toho zjevie. Pakli se to kdy mezi kterými přihodí, jehožto řiedko bývá, ale ne vždy oba v tom trvají aniž v tom stojie oba, by z nich toho jeden nepykal, což druhému zjevil a v čem jemu svěřil. Nedarmoť jest pověděl mudřec onen Scipio učedlníkóm svým a řka: „Nic nenie na světě těžšieho a nejistějšieho, nežli s přietelem v celé přiezni do smrti zbýti.“ Tent jest to dobře pověděl! Tkadlečku, zdát se nám, žes' nemnoho lidí vídal, by s sebú dobře jsúce s obú stran, bez pótek až do smrti s sebú v tom přebývali. 136
vystúpiti. A potom bychom tobě dobře plnějé a lépe pověděli, když by čas toho a příčina která byla. Ale slyš o prvniem, žeť to vieme, že ta tvá tobě milá nebylat jest ani máti ani otec ani sestra ani teta ani která přirozená přietelkyně, pro nižto by sobě z téj přirozené milosti tak těžko činil, jakož již od tebe sly- šíme. O druhém vieme, žeť jest nebyla ani k manželství ani k takémuž stavu tobě zjednána, ještoť by tobě byla která příčina o které milosti neb o kterém túžení. O třetiem řéci móžem a tomu tak rozumiemy, žeť jest nebyla ani také tvój který přietel dobrý, ješto by řéci mohl, by jeho v čem byl shledal anebo nalezl, ješto by ku přiezni kaké tak bylo podobno, jakož vykládáš; leč jest co bylo mezi tebú a mezi ní z uobyčeje a z někaké vláštnosti, jakož to bývá mezi takýmiž, ješto k sobě někakú zvláštnost mají, ješto však od múdrých lidí ne milost, ale zvláštnost se menuje. A ta zvláštnost někdy bývá z uobyčeje, a ne z viery ani z které mi- losti. Ač pak jest která milost obyčejná, tať jest jedno tiem časem, dokud sú lidé ti s sebú spolu v obyčeji, a tat viera a ta milost jest jedno v těch kusiech, ještoť ani viery ani doufánie se dotýká. Ale když co pevného mezi nimi bude s které strany, často sobě s obú stranú v tom nedoufají ani v tom sobě věřie ani sobě toho zjevie. Pakli se to kdy mezi kterými přihodí, jehožto řiedko bývá, ale ne vždy oba v tom trvají aniž v tom stojie oba, by z nich toho jeden nepykal, což druhému zjevil a v čem jemu svěřil. Nedarmoť jest pověděl mudřec onen Scipio učedlníkóm svým a řka: „Nic nenie na světě těžšieho a nejistějšieho, nežli s přietelem v celé přiezni do smrti zbýti.“ Tent jest to dobře pověděl! Tkadlečku, zdát se nám, žes' nemnoho lidí vídal, by s sebú dobře jsúce s obú stran, bez pótek až do smrti s sebú v tom přebývali. 136
Strana 137
Hleď a slyš! I kto jest kdy byl rád neb jest z své dobré vuole v kterém vězení? A zdali milovník každý nenie u vězení, že vždy myslí, kterak by sobě zachoval choti svú nebo ona jeho? I nenie-lit to vazba, ano smyslové člověčí všichni svázáni, ano jeho myšlenie jest k myšlení jiného člověka? Nenie-lit to vazba nade všechny vazby? Dobřeť praví k tomu Aristotileš v prv- ních knihách Metafyziky a řka: „Člověk ten jedno slove svobodný, ješto žádného milostí jiného nenie živ, jedno sobú sám a vólí svú.“ Tožť již seznáš, coť jest pravá milost; tak-li jest, jakož praví Ovidius řka: „Mi- lost pravá, srdečná nenie jiného nežli jedna vuole, jedno chtěnie a jedno srdce dvú člověkú sobě přejících.“ Dobřet jest ten pověděl o milosti, ale poostavil dopo- věděti, že žádná milost nenie bez myšlenie těžkého a žádné těžké myšlenie nenie bez bolesti; a kde bolest, tu bieda, a kde bieda, tu smutek, a kde smutek, tu žalost. Tehdy z milosti pocházie mnoho protivností, až se i na žalosti staví. Aj, vazba zlá, aj, vazba protivná, aj, vazba těžká býti u milosti malý čas a v žalosti dlúhý! Nenie jiného jistě milost, nežli vazba, smutek, bieda a mnoho zlého. Ó, kakt jest k tomu podobně po- věděl Aristotileš v týchž knihách svých řka: „Přiro- zenie lidské nebo člověčie jest ve mnohých kusiech dievka neb služebnice.“ To již shledati móžeš, kterak a čím aneb čeho milost potřebuje ze všech svrchu psa- ných kusóv. O čtvrtéj milosti v téj mieře tobě třeba nenie slyšeti nynie. Nuže, slyš, Tkadlečku, již seznati móžeš milost tu, kterús' měl mieti anebo kterús' měl k nie a v které mieře si ji mieti mohl aneb mieti měl v téj milosti, z niežto túžíš a žaluješ, že si téj pro ny zbyl. Protož, dobrý Tkadlečku, pusť tu milost a tesknost, ješto ji máš skrze tu milost, mimo se a vezmi sobě to na pomoc, 137
Hleď a slyš! I kto jest kdy byl rád neb jest z své dobré vuole v kterém vězení? A zdali milovník každý nenie u vězení, že vždy myslí, kterak by sobě zachoval choti svú nebo ona jeho? I nenie-lit to vazba, ano smyslové člověčí všichni svázáni, ano jeho myšlenie jest k myšlení jiného člověka? Nenie-lit to vazba nade všechny vazby? Dobřeť praví k tomu Aristotileš v prv- ních knihách Metafyziky a řka: „Člověk ten jedno slove svobodný, ješto žádného milostí jiného nenie živ, jedno sobú sám a vólí svú.“ Tožť již seznáš, coť jest pravá milost; tak-li jest, jakož praví Ovidius řka: „Mi- lost pravá, srdečná nenie jiného nežli jedna vuole, jedno chtěnie a jedno srdce dvú člověkú sobě přejících.“ Dobřet jest ten pověděl o milosti, ale poostavil dopo- věděti, že žádná milost nenie bez myšlenie těžkého a žádné těžké myšlenie nenie bez bolesti; a kde bolest, tu bieda, a kde bieda, tu smutek, a kde smutek, tu žalost. Tehdy z milosti pocházie mnoho protivností, až se i na žalosti staví. Aj, vazba zlá, aj, vazba protivná, aj, vazba těžká býti u milosti malý čas a v žalosti dlúhý! Nenie jiného jistě milost, nežli vazba, smutek, bieda a mnoho zlého. Ó, kakt jest k tomu podobně po- věděl Aristotileš v týchž knihách svých řka: „Přiro- zenie lidské nebo člověčie jest ve mnohých kusiech dievka neb služebnice.“ To již shledati móžeš, kterak a čím aneb čeho milost potřebuje ze všech svrchu psa- ných kusóv. O čtvrtéj milosti v téj mieře tobě třeba nenie slyšeti nynie. Nuže, slyš, Tkadlečku, již seznati móžeš milost tu, kterús' měl mieti anebo kterús' měl k nie a v které mieře si ji mieti mohl aneb mieti měl v téj milosti, z niežto túžíš a žaluješ, že si téj pro ny zbyl. Protož, dobrý Tkadlečku, pusť tu milost a tesknost, ješto ji máš skrze tu milost, mimo se a vezmi sobě to na pomoc, 137
Strana 138
ještot' sme již nynie i dřieve často pravili, a zvlášče nynie! Tak praví mudřec Ipokras tobě i každému mi- lovníku řka: „Ktož chce býti svoboden a bez tesknosti na své mysli, nestój o to, což mieti nemóžeš, aniž miluj to, cožť s nesnází přicházie; a pakli co kto mieti chce, oč stojí, stój o to, což mieti móže, a to miluj, co jemu přijíti móže.“ Protož jestližes' nemyslil býti laskav na tu svú tobě libú podlé těch přirozených běhóv a téj komplexie, jedno z obyčeje a z své vuole a z srdečného myšlenie, jakožs' již slyšel, — a takéžto myšlenie srdečné nepocházie jedno z opatřenie — již tehdy, chceš-li, sám móžeš své téj jistéj odsiesti, poněvadž již jie opatřiti nemóžeš aniž snad o to stojíš. Zbudiž také toho vnitřnieho myšlenie, a všie milosti hned zbudeš. Neb tobě uplně to a zajisté pravíme, i prav to sám každému: Nezbudeš-li milosti, nezbudeš žalosti, neb kde milost, tu žalost. A čím bývá většie milost na přebývanie, tiem většie žalost na rozlúčenie bývá, jako právě kdež mezi lidmi bývá malá milost, také bývá malý hněv, ale kde veliká milost bývá mezi lidmi, tu také bývá veliký hněv; mienímť hněv takýžto, ač nenie veliký sám v sobě, a snad že nenie oč tak zna- menitého, však od milého člověka zdá se každý hněv veliký a těžký. Neb pravá milost dvú lidí spolu nenie jiného, nežli jedna vuole a jedno chtěnie jich obú, a rozlúčenie nebo rozdělenie milosti nenie jiného, nežli nesvornost a nejednota mysli. Viz tehdy, jest-li bolest čili nenie myšlenie milostí rozděliti, aneb jest-li k hněvu podobno čili nenie; otěž těch, ještoť se s milostí obie- rají, a tě samého ty sám sebe otěž, jest-liť to bolest čili nenie, kdy tvú kto vuoli a tvú mysl zruší, když sobě co k milosti zamyslíš učiniti. Musíš pověděti, jakož vieš, a ty vieš, co dobřeť jest pověděl jeden mudřec a řka: „Člověk panující, člověk mocný, člověk v dě- 138
ještot' sme již nynie i dřieve často pravili, a zvlášče nynie! Tak praví mudřec Ipokras tobě i každému mi- lovníku řka: „Ktož chce býti svoboden a bez tesknosti na své mysli, nestój o to, což mieti nemóžeš, aniž miluj to, cožť s nesnází přicházie; a pakli co kto mieti chce, oč stojí, stój o to, což mieti móže, a to miluj, co jemu přijíti móže.“ Protož jestližes' nemyslil býti laskav na tu svú tobě libú podlé těch přirozených běhóv a téj komplexie, jedno z obyčeje a z své vuole a z srdečného myšlenie, jakožs' již slyšel, — a takéžto myšlenie srdečné nepocházie jedno z opatřenie — již tehdy, chceš-li, sám móžeš své téj jistéj odsiesti, poněvadž již jie opatřiti nemóžeš aniž snad o to stojíš. Zbudiž také toho vnitřnieho myšlenie, a všie milosti hned zbudeš. Neb tobě uplně to a zajisté pravíme, i prav to sám každému: Nezbudeš-li milosti, nezbudeš žalosti, neb kde milost, tu žalost. A čím bývá většie milost na přebývanie, tiem většie žalost na rozlúčenie bývá, jako právě kdež mezi lidmi bývá malá milost, také bývá malý hněv, ale kde veliká milost bývá mezi lidmi, tu také bývá veliký hněv; mienímť hněv takýžto, ač nenie veliký sám v sobě, a snad že nenie oč tak zna- menitého, však od milého člověka zdá se každý hněv veliký a těžký. Neb pravá milost dvú lidí spolu nenie jiného, nežli jedna vuole a jedno chtěnie jich obú, a rozlúčenie nebo rozdělenie milosti nenie jiného, nežli nesvornost a nejednota mysli. Viz tehdy, jest-li bolest čili nenie myšlenie milostí rozděliti, aneb jest-li k hněvu podobno čili nenie; otěž těch, ještoť se s milostí obie- rají, a tě samého ty sám sebe otěž, jest-liť to bolest čili nenie, kdy tvú kto vuoli a tvú mysl zruší, když sobě co k milosti zamyslíš učiniti. Musíš pověděti, jakož vieš, a ty vieš, co dobřeť jest pověděl jeden mudřec a řka: „Člověk panující, člověk mocný, člověk v dě- 138
Strana 139
tinství a člověk milovný brzo se rozhněvají a bolesti brzo vnitř dojdú, kdy vuoli svú skonati nemohú.“ Hleď, Tkadlečku, když ti se brzo rozhněvají a bo- lesti docházejí, že své vóle mieti nemohú, což pak kto co miluje a v téj milosti již vuoli svú miení napásti, nemá-li ten pak najvětšie bolesti, když svú vuoli muší rozděliti a ji pustiti? Věz to také ty, Tkadlečku, že najprv milost, potom zbožie, potom žena milá, potom děti, potom poklad a potom také čest na počátku a na rozmnožení mají v sobě velikú libost a veliké utěšenie, ale na skonání a na ubytie žalost a truchlost toho velikú činie. Proč to bývá? Když hneš svým rozumem, zvieš, že to pocházie z libého myšlenie, ješto člověk má, a toho dokonati potom nemóž v skutku, vpadne v smutek, v truchlost, v zámutek, že často by radějé neměl byl zbožie, neměl by ženu milú, neměl by dětí, neměl by pokladu, neměl by cti, nežli maje to vše k své libosti, i mine se s tiem někdy, nemoha s tiem k svéj vóli a k své libosti do svého žádanie dobyti a dokonati. Proč dokonati nemohl? Snad ne- podobné myšlenie mieval, kterak to dokonati chtěl. Měl dvoje zamúcenie: jedno, že darmo myslil; druhé, že myšlenie v skutek a v účinek přivésti nemohl. Dobřeť k tomu ke všemu se přimlúvá Rehoř váš řka: „Každý nepodobný úmysl nebo nezřiezený jest sobě sám múka a bolest.“ Ó Tkadlečku, co těch nezřieze- ných myšlení mají všichni milovníci, a proto co bo- lestí a muk mají! Věz to ješče uplně, ty paniče Tkad- lečku, že zajisté všecky věci tělesné, zemské milosti a veselé musiet se v žalost a v smutek obrátiti, trvaj dokud trvaj. Nedarmoť jest pověděl Šalomún v Pří- slovích řka: „Smiech, totíž všelikaké utěšenie anebo všeliká libost světská bude smiešena s bolestí, totíž s smutkem.“ A jindeť praví týž mudřec: „Poslednie 139
tinství a člověk milovný brzo se rozhněvají a bolesti brzo vnitř dojdú, kdy vuoli svú skonati nemohú.“ Hleď, Tkadlečku, když ti se brzo rozhněvají a bo- lesti docházejí, že své vóle mieti nemohú, což pak kto co miluje a v téj milosti již vuoli svú miení napásti, nemá-li ten pak najvětšie bolesti, když svú vuoli muší rozděliti a ji pustiti? Věz to také ty, Tkadlečku, že najprv milost, potom zbožie, potom žena milá, potom děti, potom poklad a potom také čest na počátku a na rozmnožení mají v sobě velikú libost a veliké utěšenie, ale na skonání a na ubytie žalost a truchlost toho velikú činie. Proč to bývá? Když hneš svým rozumem, zvieš, že to pocházie z libého myšlenie, ješto člověk má, a toho dokonati potom nemóž v skutku, vpadne v smutek, v truchlost, v zámutek, že často by radějé neměl byl zbožie, neměl by ženu milú, neměl by dětí, neměl by pokladu, neměl by cti, nežli maje to vše k své libosti, i mine se s tiem někdy, nemoha s tiem k svéj vóli a k své libosti do svého žádanie dobyti a dokonati. Proč dokonati nemohl? Snad ne- podobné myšlenie mieval, kterak to dokonati chtěl. Měl dvoje zamúcenie: jedno, že darmo myslil; druhé, že myšlenie v skutek a v účinek přivésti nemohl. Dobřeť k tomu ke všemu se přimlúvá Rehoř váš řka: „Každý nepodobný úmysl nebo nezřiezený jest sobě sám múka a bolest.“ Ó Tkadlečku, co těch nezřieze- ných myšlení mají všichni milovníci, a proto co bo- lestí a muk mají! Věz to ješče uplně, ty paniče Tkad- lečku, že zajisté všecky věci tělesné, zemské milosti a veselé musiet se v žalost a v smutek obrátiti, trvaj dokud trvaj. Nedarmoť jest pověděl Šalomún v Pří- slovích řka: „Smiech, totíž všelikaké utěšenie anebo všeliká libost světská bude smiešena s bolestí, totíž s smutkem.“ A jindeť praví týž mudřec: „Poslednie 139
Strana 140
veselé a skonánie radosti rád pláč skrocuje.“ To ty sám dobře vieš a sám to shledáváš a shledati vždycky móžeš a jižs' shledal, jedno chceš-li toho právě zname- nati. I co jest jiného žalost, nežli dokonánie některé tobě milé a utěšené věci? Neb to již shledati móžeš i sám to jako očitě vidíš: By ty nebyl skonal toho přebývanie, jímžsto by s tú svú utěšenú, ješče by ty nebyl smutka a žalosti v rozlúčení seznal. Pomni již " na ny, žeť sme dřiev řekli: „Kde milost, tu žalost," ač ne hned při milosti, ale potom na skonánie téj mi- losti. Slyš, coť praví mladý Jan v Apokalypsi třetím dielu: „Nemějiechu pokoje ni ve dne ni v noci ti, ješto se modléchu potvoře,“ totíž tělesné libosti a světské milosti. Ty, Tkadlečku, pak tohos' něco svědom, jakýt pokoj tací mají, kto u milosti přebývají, a kterakého sú myšlenie ti, ješto se s milostí rozlučují. Poslúchaj sedlského příslovie řkúc: „Po chuti nechut bývá, lib sladec lib hořec; po smiechu smutek se rád ukazuje." Neb skonánie všie vuole nenie jiného, nežli nechtěnie a nevolnost. K téj nevolnosti a k téj nesvobodnosti běžie a přibližují se den ote dne, hodina k hodině všecky zemské věci. Dnes ty, Tkadlečku, soběvolně umyslíš, což chceš zítra učiniti, a snad nežli zajtřejšíeho dne dočkáš, my tobě to zrušíme, a cos' dnes byl volen sobě, snad nám zajtra povolen budeš. Zajisté to věz, tak sú všechny věci na světě neústavny jako kolo, když u voze běží a sebú se točí. Mlč a roztíkaj a rozvaž na své mysli, co potom máš mluviti a čeho potom pykaje a z čeho nám laje. Nedaj se na slovo těch lidí, o nichžto praví mudřec a řka: „Ktož ženě folkuje, jie následuje, totíž v marnosti světské nebo vuoli své tělesné, tent jest podoben k volu a k uoslu, ješto se hrstí senem nebo otavú dá k jeslem a odtavad na smrt přilúditi.“ Nechceš ty zpomenúti na řčenie múdrého 140
veselé a skonánie radosti rád pláč skrocuje.“ To ty sám dobře vieš a sám to shledáváš a shledati vždycky móžeš a jižs' shledal, jedno chceš-li toho právě zname- nati. I co jest jiného žalost, nežli dokonánie některé tobě milé a utěšené věci? Neb to již shledati móžeš i sám to jako očitě vidíš: By ty nebyl skonal toho přebývanie, jímžsto by s tú svú utěšenú, ješče by ty nebyl smutka a žalosti v rozlúčení seznal. Pomni již " na ny, žeť sme dřiev řekli: „Kde milost, tu žalost," ač ne hned při milosti, ale potom na skonánie téj mi- losti. Slyš, coť praví mladý Jan v Apokalypsi třetím dielu: „Nemějiechu pokoje ni ve dne ni v noci ti, ješto se modléchu potvoře,“ totíž tělesné libosti a světské milosti. Ty, Tkadlečku, pak tohos' něco svědom, jakýt pokoj tací mají, kto u milosti přebývají, a kterakého sú myšlenie ti, ješto se s milostí rozlučují. Poslúchaj sedlského příslovie řkúc: „Po chuti nechut bývá, lib sladec lib hořec; po smiechu smutek se rád ukazuje." Neb skonánie všie vuole nenie jiného, nežli nechtěnie a nevolnost. K téj nevolnosti a k téj nesvobodnosti běžie a přibližují se den ote dne, hodina k hodině všecky zemské věci. Dnes ty, Tkadlečku, soběvolně umyslíš, což chceš zítra učiniti, a snad nežli zajtřejšíeho dne dočkáš, my tobě to zrušíme, a cos' dnes byl volen sobě, snad nám zajtra povolen budeš. Zajisté to věz, tak sú všechny věci na světě neústavny jako kolo, když u voze běží a sebú se točí. Mlč a roztíkaj a rozvaž na své mysli, co potom máš mluviti a čeho potom pykaje a z čeho nám laje. Nedaj se na slovo těch lidí, o nichžto praví mudřec a řka: „Ktož ženě folkuje, jie následuje, totíž v marnosti světské nebo vuoli své tělesné, tent jest podoben k volu a k uoslu, ješto se hrstí senem nebo otavú dá k jeslem a odtavad na smrt přilúditi.“ Nechceš ty zpomenúti na řčenie múdrého 140
Strana 141
Aristotileše, ještoť praví v svých druhých knihách Phyzicorum a řka: „Nadarmo a bez potřeby jest to, kto jedná kterú věc k někakému konci, kterýžto konec z téj věci pojíti nemóž.“ Zdali ty nejednáš takové věci daremné, z niežto žádný jiný konec nebude, nežli tobě posmievanie a utrhánie od lidí, že pyčeš toho, čehož pykati nemáš, želéš toho, k čemus' práva žádného neměl, stojíš o to, co jest již dalece minulo, hledáš někakého jiného konce a skonánie takového, ješto to býti ani z tvéj žaloby nikoli pojíti nemóže? Nech sebe, radat' jest to naše, a ztèž se mezi tiem, pročt Šalomún praví aneb na kohoť to miení a řka: „Ktož se smóly kolomastné dotýká, ruka se jí umaže“; ačt ji kdy smyje, ale smrad jejie a vuoně zlá vždy za chvíli poostane. Což se to miení, toho se ztěž; po- dobnější jest to k tomu konci, že po kolomasti a smuole vuoně protivná ostane, nežli v tvé přimlúvanie a lánie, ještoť odnikudž podobné nenie, by co přijíti mohlo. Tolik sme již příkladóv dali, že by to již jako rukú omakati mohl. Chceš-li, nech ješče sebe a utaj se! Pakli toho neučiníš, dáleť s tebú zajdem. A proto my, Ne- ščestie, tebe, Tkadlečku, vždy usedíme, ač pak řeč protivnú od tebe slyšeti musíme. A my všem psóm, kdy ščekají bez potřeby, úst jich zavázati nemóžem, a také ne každý pes mnoho ščekaje ne vždy, jakž chce, užrati móž. . 141
Aristotileše, ještoť praví v svých druhých knihách Phyzicorum a řka: „Nadarmo a bez potřeby jest to, kto jedná kterú věc k někakému konci, kterýžto konec z téj věci pojíti nemóž.“ Zdali ty nejednáš takové věci daremné, z niežto žádný jiný konec nebude, nežli tobě posmievanie a utrhánie od lidí, že pyčeš toho, čehož pykati nemáš, želéš toho, k čemus' práva žádného neměl, stojíš o to, co jest již dalece minulo, hledáš někakého jiného konce a skonánie takového, ješto to býti ani z tvéj žaloby nikoli pojíti nemóže? Nech sebe, radat' jest to naše, a ztèž se mezi tiem, pročt Šalomún praví aneb na kohoť to miení a řka: „Ktož se smóly kolomastné dotýká, ruka se jí umaže“; ačt ji kdy smyje, ale smrad jejie a vuoně zlá vždy za chvíli poostane. Což se to miení, toho se ztěž; po- dobnější jest to k tomu konci, že po kolomasti a smuole vuoně protivná ostane, nežli v tvé přimlúvanie a lánie, ještoť odnikudž podobné nenie, by co přijíti mohlo. Tolik sme již příkladóv dali, že by to již jako rukú omakati mohl. Chceš-li, nech ješče sebe a utaj se! Pakli toho neučiníš, dáleť s tebú zajdem. A proto my, Ne- ščestie, tebe, Tkadlečku, vždy usedíme, ač pak řeč protivnú od tebe slyšeti musíme. A my všem psóm, kdy ščekají bez potřeby, úst jich zavázati nemóžem, a také ne každý pes mnoho ščekaje ne vždy, jakž chce, užrati móž. . 141
Strana 142
Strana 143
XIII. Teď opět žalobník rozličnú řečí se opa- kuje proti Neščestí jemu přimlúvaje a tieže jeho, co jest ono aneb odkad jest; a mezi tiem jemu opět hrubě přimlůvá. A potom žalobník jako tůže na Neščes- tie k Bohu řeč svú pokornů vydává. ZDOBNÉ a okrášlené řeči dobře po- třebuje každý vinný člověk a chytré řeči potřebuje kaž- dý, když chce mluviti s rozumným člověkem nebo s tiem, ješto právo které a pravdu napřed má. Tak ty mně, zlé Neščestie, činíš, jednak sladce, jednak hořce, jednak líbě, jednak horlivě, jednak hně- vivě, jednak tíše se mnú mluvíš a mně tak se ukazuješ, jako by opravdu co ke mně mienilo, leč mě tiem chceš podtrhnúti; a tohoť se pohřiechu strachuji, nebos' toho dobrý diel již na mně ukázalo. Ty, Neščestie, kterakžkoli se podobnú řečí druhdy se mnú dělíš a ke mně se přimlúváš, jako by mě přieznivě tresktalo, však já tomu umlčečky rozumiem, žes' ty to zlé Neščestie, ješto mě hanebně a nelítostivě méj přenevýmluvné hrdličky zbavilo, jenž já jie pro tvú nemilost, ješto ji ke mně máš, odlúčen býti muši. Neščestie, ty činíš jako baziliškus; ten po svém přirození svým zrakem lidi mrtví a je zahubuje, když na ně vzhlédne, a když již člověka zahubí a jej svým zrakem umrtví, tehdy, 143
XIII. Teď opět žalobník rozličnú řečí se opa- kuje proti Neščestí jemu přimlúvaje a tieže jeho, co jest ono aneb odkad jest; a mezi tiem jemu opět hrubě přimlůvá. A potom žalobník jako tůže na Neščes- tie k Bohu řeč svú pokornů vydává. ZDOBNÉ a okrášlené řeči dobře po- třebuje každý vinný člověk a chytré řeči potřebuje kaž- dý, když chce mluviti s rozumným člověkem nebo s tiem, ješto právo které a pravdu napřed má. Tak ty mně, zlé Neščestie, činíš, jednak sladce, jednak hořce, jednak líbě, jednak horlivě, jednak hně- vivě, jednak tíše se mnú mluvíš a mně tak se ukazuješ, jako by opravdu co ke mně mienilo, leč mě tiem chceš podtrhnúti; a tohoť se pohřiechu strachuji, nebos' toho dobrý diel již na mně ukázalo. Ty, Neščestie, kterakžkoli se podobnú řečí druhdy se mnú dělíš a ke mně se přimlúváš, jako by mě přieznivě tresktalo, však já tomu umlčečky rozumiem, žes' ty to zlé Neščestie, ješto mě hanebně a nelítostivě méj přenevýmluvné hrdličky zbavilo, jenž já jie pro tvú nemilost, ješto ji ke mně máš, odlúčen býti muši. Neščestie, ty činíš jako baziliškus; ten po svém přirození svým zrakem lidi mrtví a je zahubuje, když na ně vzhlédne, a když již člověka zahubí a jej svým zrakem umrtví, tehdy, 143
Strana 144
přijda k tomu člověku, a pláče jeho násilně a žalostivě nad ním kvielí, želeje jeho. Též ty mně činíš; zbavilos' mě mé všie útěchy, jenž se mnú byla jako v jedné mysli, i činíš, jako by mne velmi želelo. Takt činie také ti lidé, ještoť slovú pokrytci: mnoho dobrého jiným lidem v óči rozprávějí a je z druhých kusuov, ješto nejsú velmi škodlivi, vystřiehají, ale bez nich a kromě očí o vše o zlé jich stojie a rozličnými kusy to jednajíce počestnú řečí a postavú zřiezenú to při- krývají. Též ty, Neščestie, nynie činíš, a jinak tomu nerozumiem. Zajisté, Neščestie, chci to řéci, že takéhožto násilé a kvaltu bych se do mé smrti byl nenadál, proniž já to znaji, žes' ty to, zlé Neščestie, ješto tebe žádný jiný nežli sám Buoh jest mocen. Avšakť ne proto pravím, by to božím chtěním bylo, cos' nade mnú učinilo; nebť bychť já byl proti Bohu takýmž kusem co učinil, sámť by byl mocen mne z toho kázati a snad s milostí by ta kázen byla, ačt sem pohřiechu na jiných kusiech jeho svatú milost mnohokrát rozhněval; nebť jest Buoh téj milosti, ač kdy koho treskce a v tom tresktání člo- věku co odejme, ale jinú věcí jemu to nahradí anebo naspoří. Ale ty, Neščestie, i co ty proti tomu, cos' mi odjalo, učiniti móžeš nebo čiem mně toho naspořiti chceš? Jedno mlčením odbudeš, komuž co vezmeš. Rozumiemť já tomu po múdrých lidech, komuž kto přimlúvá, an jest vinen, že k tomu mlčí. Velmi se vy- dáváš a kakús' řečí mě potýkáš, jednak vysoko napneš řeč svú, jednak tíše zmluvíš, jednak mi radíš, jednak mi hrozíš, jednak chytře, jednak sprostně se mnú mluvíš; avšak vždy tíše jako vinný řeč svú skonáváš proti mně. I tiežeš mne o milosti, kterak sem byl v nie přebý- vaje s svú přenajmilejší, a ješče jie právě jmenovati 144
přijda k tomu člověku, a pláče jeho násilně a žalostivě nad ním kvielí, želeje jeho. Též ty mně činíš; zbavilos' mě mé všie útěchy, jenž se mnú byla jako v jedné mysli, i činíš, jako by mne velmi želelo. Takt činie také ti lidé, ještoť slovú pokrytci: mnoho dobrého jiným lidem v óči rozprávějí a je z druhých kusuov, ješto nejsú velmi škodlivi, vystřiehají, ale bez nich a kromě očí o vše o zlé jich stojie a rozličnými kusy to jednajíce počestnú řečí a postavú zřiezenú to při- krývají. Též ty, Neščestie, nynie činíš, a jinak tomu nerozumiem. Zajisté, Neščestie, chci to řéci, že takéhožto násilé a kvaltu bych se do mé smrti byl nenadál, proniž já to znaji, žes' ty to, zlé Neščestie, ješto tebe žádný jiný nežli sám Buoh jest mocen. Avšakť ne proto pravím, by to božím chtěním bylo, cos' nade mnú učinilo; nebť bychť já byl proti Bohu takýmž kusem co učinil, sámť by byl mocen mne z toho kázati a snad s milostí by ta kázen byla, ačt sem pohřiechu na jiných kusiech jeho svatú milost mnohokrát rozhněval; nebť jest Buoh téj milosti, ač kdy koho treskce a v tom tresktání člo- věku co odejme, ale jinú věcí jemu to nahradí anebo naspoří. Ale ty, Neščestie, i co ty proti tomu, cos' mi odjalo, učiniti móžeš nebo čiem mně toho naspořiti chceš? Jedno mlčením odbudeš, komuž co vezmeš. Rozumiemť já tomu po múdrých lidech, komuž kto přimlúvá, an jest vinen, že k tomu mlčí. Velmi se vy- dáváš a kakús' řečí mě potýkáš, jednak vysoko napneš řeč svú, jednak tíše zmluvíš, jednak mi radíš, jednak mi hrozíš, jednak chytře, jednak sprostně se mnú mluvíš; avšak vždy tíše jako vinný řeč svú skonáváš proti mně. I tiežeš mne o milosti, kterak sem byl v nie přebý- vaje s svú přenajmilejší, a ješče jie právě jmenovati 144
Strana 145
nechceš, než často ji jmenuješ „tú jistú“. Hanebné, mrzuté a zlé Neščestie, neslýchalos' přikázanie Šalo- múna, ješto praví: „Nepotupuj člověka žádného svým utrháním ani svědectvie které bez potřeby proti komu nemilostí vydávaj, ani koho usty svými ssáti budeš, jeho chtě z utrhánie ponížiti v tom, v čem ho Buoh povýšil.“ Zajisté a zacelo, Neščestie, věz, žeť jest uplně jista a jistě bez pochyby, žet jest celé, pevné a výborné, ušlechtilé stvořenie svrchnieho Stvořitele. Neniet mně div, žeť tobě pro ni přimlúvám, že na tě křičím, žet na tě úpěji, žeť pro ni pláči, a já všeho světského utě- šenie jí zbyl — a vše to pro tě mám. Vždy mi rozprávieš, že plakati nemám, ač však to samo pravíš, že jest to člověku přirozeno plakati a truchliti, když ho co ža- lostného potká. I zda mníš, hanebné a zlé Neščestie, bych byl z těch zatvrdilých lidí jeden, o nichžto sám Hospodin skrze proroka rozprávie a o jich zatvrdilé mysli rozprávie a řka: „Urazil sem je a bil sem je (totíž rozličnými puotkami), a bolesti sú nečili“ (totíž tresktání mému srozuměti netbali). Anižť se zdaj, ha- nebné Neščestie, byť se také mne nepřídrželo slovo ono, ješto je pověděl Job a řka: „Síla naše nenie síla ani tvrdost kamenná, anižto tělo naše ocelivé jest." A poňavadž již slyšíš, že mi pláče brániti nemóžeš, proč mi tehdy tak hanebně přimlúváš? Ano sám Ša- “ lomún praví: „Synu, popust slzy své nad mrtvého!" A kdyžt jest ten kázal plakati nad mrtvým, ješto nikdy nevstane, jeliž na skonánie světa, ját za to mám, žet mi Šalomún odpustí plakati a lkáti téj méj utěšené, ješto jest ješče živa a ješče na světě, pro nižto mám toho větčí žalost a smutek, nežli by jie nebylo. Ale ty, zlé Neščestie, vždy se mnú mluvíš a moc svú kakús vypravuješ, ješto mi jest dosti slyšeti ne- známo, a kakýmis' řečmi skrytými a nádvornými mě 145
nechceš, než často ji jmenuješ „tú jistú“. Hanebné, mrzuté a zlé Neščestie, neslýchalos' přikázanie Šalo- múna, ješto praví: „Nepotupuj člověka žádného svým utrháním ani svědectvie které bez potřeby proti komu nemilostí vydávaj, ani koho usty svými ssáti budeš, jeho chtě z utrhánie ponížiti v tom, v čem ho Buoh povýšil.“ Zajisté a zacelo, Neščestie, věz, žeť jest uplně jista a jistě bez pochyby, žet jest celé, pevné a výborné, ušlechtilé stvořenie svrchnieho Stvořitele. Neniet mně div, žeť tobě pro ni přimlúvám, že na tě křičím, žet na tě úpěji, žeť pro ni pláči, a já všeho světského utě- šenie jí zbyl — a vše to pro tě mám. Vždy mi rozprávieš, že plakati nemám, ač však to samo pravíš, že jest to člověku přirozeno plakati a truchliti, když ho co ža- lostného potká. I zda mníš, hanebné a zlé Neščestie, bych byl z těch zatvrdilých lidí jeden, o nichžto sám Hospodin skrze proroka rozprávie a o jich zatvrdilé mysli rozprávie a řka: „Urazil sem je a bil sem je (totíž rozličnými puotkami), a bolesti sú nečili“ (totíž tresktání mému srozuměti netbali). Anižť se zdaj, ha- nebné Neščestie, byť se také mne nepřídrželo slovo ono, ješto je pověděl Job a řka: „Síla naše nenie síla ani tvrdost kamenná, anižto tělo naše ocelivé jest." A poňavadž již slyšíš, že mi pláče brániti nemóžeš, proč mi tehdy tak hanebně přimlúváš? Ano sám Ša- “ lomún praví: „Synu, popust slzy své nad mrtvého!" A kdyžt jest ten kázal plakati nad mrtvým, ješto nikdy nevstane, jeliž na skonánie světa, ját za to mám, žet mi Šalomún odpustí plakati a lkáti téj méj utěšené, ješto jest ješče živa a ješče na světě, pro nižto mám toho větčí žalost a smutek, nežli by jie nebylo. Ale ty, zlé Neščestie, vždy se mnú mluvíš a moc svú kakús vypravuješ, ješto mi jest dosti slyšeti ne- známo, a kakýmis' řečmi skrytými a nádvornými mě 145
Strana 146
jako z smysla chceš vytočiti a jako poraziti mě chceš, a já neviem, kto jsi ty, proto, žet' Aristotileš praví v svých druhých knihách Eticorum a řka: „V těžkých a v nejistých a v neznámých věcech muší býti dóvod.“ Vydáváš se dosti neznámě, a já toho nikdy neslýchal a já toho se nikdy nezeptal, aneb co jsi, neviem, neb odkud jsi ty, nerozumiem, neb kterakés' postavy, a domysliti se nemohu, aneb kteraká jest postata a moc tvá, uplně sem neshledal. Však se vždy vydáváš, žes' veliké moci a že nic nemineš; a bez odpovědi jsi mě zamútilo a mé mě utěšené zbavilo. Pravilt sem dřieve dávno v méj řeči, že činíš, jako činil Alexander, král veliký, že úfaje v svú moc kázal sobě oběti činiti. V tom sem jeho přirovnal byl k nedvědu a k takémuž zvieřeti silnému, ješto úfaje v moc a v sílu svú jiným menším zvieřatóm činí nátisky. Ale proti tomu sem jemu zase pověděl, kterak v moc svú úfati nemá, a tak, jakož sem to pravil tobě dřieve, teď opět nadto tobě to pověděti smiem. Ale slyš, Neščestie! Tak jakož se svobodně velmi vydáváš a mnoho mocného o sobě pravíš, neúfaj v to, než hleď, aby nanajvýš nahoru svým protivenstvím vejda i nepadl zase dolóv, když se najviec ubezpečíš. Slyš, coť praví mudřec Palistenes: „Hleď ty, ješto na druhého se zpieti chceš, at by se nestalo jako onomu, ješto jsa na dřevě i házie ovocem dolóv na jiného, a maje za to, že mu neuteče proto, že jest na dřevě, jiesti jeho netbá, a častokrát z buj- nosti sem i tam sebú toče s větví aneb s ratolestí se ulomí a tak, že, več najviec úfal, toho najméň požil a k tomu v škodě ostal.“ Týž mudřec praví: „Lev jest zvěř mezi jinými najsilnějšie, však druhdy od malé myšky neb od malého jiného protivného zvěřátka z svého hniezda vyhnán bývá.“ Jistě, Neščestie, den i noc, tať tě nenávidí, vody, 146
jako z smysla chceš vytočiti a jako poraziti mě chceš, a já neviem, kto jsi ty, proto, žet' Aristotileš praví v svých druhých knihách Eticorum a řka: „V těžkých a v nejistých a v neznámých věcech muší býti dóvod.“ Vydáváš se dosti neznámě, a já toho nikdy neslýchal a já toho se nikdy nezeptal, aneb co jsi, neviem, neb odkud jsi ty, nerozumiem, neb kterakés' postavy, a domysliti se nemohu, aneb kteraká jest postata a moc tvá, uplně sem neshledal. Však se vždy vydáváš, žes' veliké moci a že nic nemineš; a bez odpovědi jsi mě zamútilo a mé mě utěšené zbavilo. Pravilt sem dřieve dávno v méj řeči, že činíš, jako činil Alexander, král veliký, že úfaje v svú moc kázal sobě oběti činiti. V tom sem jeho přirovnal byl k nedvědu a k takémuž zvieřeti silnému, ješto úfaje v moc a v sílu svú jiným menším zvieřatóm činí nátisky. Ale proti tomu sem jemu zase pověděl, kterak v moc svú úfati nemá, a tak, jakož sem to pravil tobě dřieve, teď opět nadto tobě to pověděti smiem. Ale slyš, Neščestie! Tak jakož se svobodně velmi vydáváš a mnoho mocného o sobě pravíš, neúfaj v to, než hleď, aby nanajvýš nahoru svým protivenstvím vejda i nepadl zase dolóv, když se najviec ubezpečíš. Slyš, coť praví mudřec Palistenes: „Hleď ty, ješto na druhého se zpieti chceš, at by se nestalo jako onomu, ješto jsa na dřevě i házie ovocem dolóv na jiného, a maje za to, že mu neuteče proto, že jest na dřevě, jiesti jeho netbá, a častokrát z buj- nosti sem i tam sebú toče s větví aneb s ratolestí se ulomí a tak, že, več najviec úfal, toho najméň požil a k tomu v škodě ostal.“ Týž mudřec praví: „Lev jest zvěř mezi jinými najsilnějšie, však druhdy od malé myšky neb od malého jiného protivného zvěřátka z svého hniezda vyhnán bývá.“ Jistě, Neščestie, den i noc, tať tě nenávidí, vody, 146
Strana 147
hory, půšči, lesové, vše, což na světě jest, tebe ne- chválí, já pak i nadto, smutný a žalostivý Tkadlček a jako vyhnaný vypověděnec ode všie radosti. Ach, Hospodine, mocný Bože, Pane všeho stvořenie na nebi i na zemi, ty útěcho všech smutných a žalostivých srdec, nahraditeli všie ztráty! Nahraď mi mój přesmutný smutek a mú ztrátu svú nevýmluvnú dobrotú a svú božskú milostí, jenž ji mám od zlého a hanebného Neščestie! Bože, Pane mocný, uslyš mě, stvořenie svého, a netolik pro mú prosbu, jenž před tvýma očima jest velmi nehodna a lehka, ale pro své milosrdenstvie, jenž je máš k člověku, daj svú nelítostivú pohromu bez rozpáčenie na to zlé Neščestie! Zahlaď je, utrat' je, Pane milý! Mámť já za to i lekámt' se toho i velmi strachuji, že to zlé Neščestie nenie toliko protivno tvému všemu stvoření zde na zemi, cos' ho sobě na- plodil, ale i tvým anjelóm jest i bylo protivno tak, že netoliko zde na zemi mezi lidmi se búří, ale i mezi tvými anjely se jest vzneslo a zbúřilo svým zlým proti- venstvím. Ach, Hospodine všemohúcí! Ve všem svém stvoření, cos' ho na světě stvořil, nestvořils' tak mrzu- tého, tak protivného, tak škodlivého, jakož jest to zlé Neščestie; nic, milý Pane, mně se nezdá škodlivějšieho, nic náramnějšieho ke všemu zlému, jakož jest to zlé Neščestie. Ach, Pane milý, Hospodine mój! To zlé Ne- ščestie, toť tobě tvé vše stvořenie zpět převrátí, tvé ščedré dary, ještos' je člověku dal, toť jim odjímá to zlé Neščestie. Tvé lidi všechny na světě po svéj nešle- chetnéj vuoli v zámutek a v žalost zavozuje, a tak brzo tvéj vyvolené jakožto zavržené, a tak brzo tvéj vy- brané křesťánky jakožto zlé a hanebné plémě a zavržené židovské nebo pohanské. Ej, Hospodine, milý Bože! Cos' na tom zlém a hanebném Neščestí shledal, žes' jemu toliko moci dal, aby lidi smucovalo a s nimi, 147
hory, půšči, lesové, vše, což na světě jest, tebe ne- chválí, já pak i nadto, smutný a žalostivý Tkadlček a jako vyhnaný vypověděnec ode všie radosti. Ach, Hospodine, mocný Bože, Pane všeho stvořenie na nebi i na zemi, ty útěcho všech smutných a žalostivých srdec, nahraditeli všie ztráty! Nahraď mi mój přesmutný smutek a mú ztrátu svú nevýmluvnú dobrotú a svú božskú milostí, jenž ji mám od zlého a hanebného Neščestie! Bože, Pane mocný, uslyš mě, stvořenie svého, a netolik pro mú prosbu, jenž před tvýma očima jest velmi nehodna a lehka, ale pro své milosrdenstvie, jenž je máš k člověku, daj svú nelítostivú pohromu bez rozpáčenie na to zlé Neščestie! Zahlaď je, utrat' je, Pane milý! Mámť já za to i lekámt' se toho i velmi strachuji, že to zlé Neščestie nenie toliko protivno tvému všemu stvoření zde na zemi, cos' ho sobě na- plodil, ale i tvým anjelóm jest i bylo protivno tak, že netoliko zde na zemi mezi lidmi se búří, ale i mezi tvými anjely se jest vzneslo a zbúřilo svým zlým proti- venstvím. Ach, Hospodine všemohúcí! Ve všem svém stvoření, cos' ho na světě stvořil, nestvořils' tak mrzu- tého, tak protivného, tak škodlivého, jakož jest to zlé Neščestie; nic, milý Pane, mně se nezdá škodlivějšieho, nic náramnějšieho ke všemu zlému, jakož jest to zlé Neščestie. Ach, Pane milý, Hospodine mój! To zlé Ne- ščestie, toť tobě tvé vše stvořenie zpět převrátí, tvé ščedré dary, ještos' je člověku dal, toť jim odjímá to zlé Neščestie. Tvé lidi všechny na světě po svéj nešle- chetnéj vuoli v zámutek a v žalost zavozuje, a tak brzo tvéj vyvolené jakožto zavržené, a tak brzo tvéj vy- brané křesťánky jakožto zlé a hanebné plémě a zavržené židovské nebo pohanské. Ej, Hospodine, milý Bože! Cos' na tom zlém a hanebném Neščestí shledal, žes' jemu toliko moci dal, aby lidi smucovalo a s nimi, 147
Strana 148
jakož chce, přebývalo? Hospodine a Stvořiteli mój! Jestliže jest to tebú stvořeno, já, stvořenie tvé lehké a mrzuté, v tvú tajnú radu a v tvú vuoli sahati dále nechci a proti tvéj vuoli mluviti nesmiem aniž mohu aniž mám aniž chci. Ale ty, hanebné Neščestie, po- něvadž pravíš, žes' moci veliké — a tos' již na mně pohřiechu neskrytě ukázalo, ale uplně toho neviem, sebú-li samo čili mocí koho jiného —, pověz mi tehdy vždy, odkudž, co jsi, kde jsi na světě anebo kdes' se vzalo, ať tě lépe seznám a s tebú dále mluviti budu, jehož i sic, ač tebe uplně neznám podlé osoby, než podlé příhod protivných, na tě vždy uplně volati chci aniž toho nechám, a věru nenechám, by ty mně všecky biblije a všecky kroniky od počátka světa do sie chvíle zpět vykládalo, a by mě ješče potom tázalo, kterú sem milostí na svú dobrú laskav byl anebo i jinými řečmi chytrými mě krotilo a ty po své vuoli k dobrotě přivedlo. Na těť já vždy volati chci i volám, to věz, i křičím bez přestánie: „Ach, nastojte, ach na tě, zlé Neščestie, ach a vždy na tě ach, dnes i zajtra až do súdného dne, zlé, hanebné Neščestie! Bóh tě shlad na věky!“ 148
jakož chce, přebývalo? Hospodine a Stvořiteli mój! Jestliže jest to tebú stvořeno, já, stvořenie tvé lehké a mrzuté, v tvú tajnú radu a v tvú vuoli sahati dále nechci a proti tvéj vuoli mluviti nesmiem aniž mohu aniž mám aniž chci. Ale ty, hanebné Neščestie, po- něvadž pravíš, žes' moci veliké — a tos' již na mně pohřiechu neskrytě ukázalo, ale uplně toho neviem, sebú-li samo čili mocí koho jiného —, pověz mi tehdy vždy, odkudž, co jsi, kde jsi na světě anebo kdes' se vzalo, ať tě lépe seznám a s tebú dále mluviti budu, jehož i sic, ač tebe uplně neznám podlé osoby, než podlé příhod protivných, na tě vždy uplně volati chci aniž toho nechám, a věru nenechám, by ty mně všecky biblije a všecky kroniky od počátka světa do sie chvíle zpět vykládalo, a by mě ješče potom tázalo, kterú sem milostí na svú dobrú laskav byl anebo i jinými řečmi chytrými mě krotilo a ty po své vuoli k dobrotě přivedlo. Na těť já vždy volati chci i volám, to věz, i křičím bez přestánie: „Ach, nastojte, ach na tě, zlé Neščestie, ach a vždy na tě ach, dnes i zajtra až do súdného dne, zlé, hanebné Neščestie! Bóh tě shlad na věky!“ 148
Strana 149
XIV. Teď' Neščestie vypravuje v podobenstvie žalobníkovi, co jest ono a odkad jest a kteraké postavy a co jest jeho moc a kde se jest vzalo a odkad jest pošlo; a kterak Římené někdy Neščestie vypravovali aneb kterakú mu postavu byli dali. T ASTOKRÁT lidé sobě v obyčej vez- mú, že to chválé, ješto jest zlé a k ničemuž se druhdy nechýlí k dobrému, a to, což jest častokrát zlé, to oni jmenují dobré. A to nebývá od lidí rozumných aniž to činie lidé smyslní, než lidé nerozumní a ješto jsú mysli vrtkéj. Toť jsú též učinili Židé, jenž byli na púšči, kdy byli poddáni v sirobu; miesto téj siroby krmil je Buoh chlebem nebeským, totížto mannú, však toho vděčni nebyli, než vždy reptali a odmlúvali túžéce po své zemi, v niežto maso s cibulí a s porem a s česenkem sediece nad hrnci jedli, takže, což bylo dobré, to jsú hyzdili, a což bylo mrzuté a zlé, to sú oni chválili a po tom vždy túžili. Ty, Tkadlečku, právě též činíš: v sobě sám vždy repceš a toho zevnitř tajiti nemóžeš, než neuměje toho reptánie, jenž je máš na srdci, jinak přikryti, nábožnú svú řečí to přivésti chceš, ať by lidé mněli, byť se tobě stala křivda, neb někakú pokornú zevnitřní a kakúsi postavú tichú se ukazuješ a k Bohu, jakoť by píle bylo, voláš 149
XIV. Teď' Neščestie vypravuje v podobenstvie žalobníkovi, co jest ono a odkad jest a kteraké postavy a co jest jeho moc a kde se jest vzalo a odkad jest pošlo; a kterak Římené někdy Neščestie vypravovali aneb kterakú mu postavu byli dali. T ASTOKRÁT lidé sobě v obyčej vez- mú, že to chválé, ješto jest zlé a k ničemuž se druhdy nechýlí k dobrému, a to, což jest častokrát zlé, to oni jmenují dobré. A to nebývá od lidí rozumných aniž to činie lidé smyslní, než lidé nerozumní a ješto jsú mysli vrtkéj. Toť jsú též učinili Židé, jenž byli na púšči, kdy byli poddáni v sirobu; miesto téj siroby krmil je Buoh chlebem nebeským, totížto mannú, však toho vděčni nebyli, než vždy reptali a odmlúvali túžéce po své zemi, v niežto maso s cibulí a s porem a s česenkem sediece nad hrnci jedli, takže, což bylo dobré, to jsú hyzdili, a což bylo mrzuté a zlé, to sú oni chválili a po tom vždy túžili. Ty, Tkadlečku, právě též činíš: v sobě sám vždy repceš a toho zevnitř tajiti nemóžeš, než neuměje toho reptánie, jenž je máš na srdci, jinak přikryti, nábožnú svú řečí to přivésti chceš, ať by lidé mněli, byť se tobě stala křivda, neb někakú pokornú zevnitřní a kakúsi postavú tichú se ukazuješ a k Bohu, jakoť by píle bylo, voláš 149
Strana 150
žádaje tělesné a minuté věci, a jsa obdařen dobrým smyslem a rozumem tiem, že věděti móžeš, co jest, tiem paniem že slúžíš a pro něžto chceš zbýti toho dobrého, jenž proti téj marnosti jest veliký rozdiel. Chválíš česnek a chválíš cibuli, chválíš por smrdutý, a mannú, nebeským darem, hrdáš, jenž v sobě má všech jiných krmí vóni rozkošnú. Ej, neslušie to na múdrého, neslušie to na rozumného takáž řeč! Styď se asa toho dobrého mudrce, jemuž jmě Pythagoras; tent praví: „Múdrý člověk, tent nešetří bohu se líbiti řečí pěknú, než skutky dobrými.“ Ej, žeť tě pohan má přemluviti rozumem a zvlášče tiem, ješto k Bohu slušie, an viery nevěděl! Buď to pak, žeť by bylo píle volati k Bohu kterú řečí — jehožto nevieme, oč voláš, leč o tu a pro svú tu jistú, ještos' ji sobě zvolil za utěšenú jako Židé cibuli a česnek — ješče by uslyšen nebyl v své prosbě tak brzo, jakož by sám chtěl aneb mněl. Neboť jest učený člověk, sv. Augustin, proti tobě a řka: „Ty člověče, ješto se Bohu modlíš, věz zacelo a bez pochybenie to měj ode mne! Ač co v své modlitbě tělesného anebo co světského žádáš anebo co marného prosíš, uslyšen nebudeš. Ač pak co podobného prosíš od Boha a žádáš s pravú věrú, ne ihned tě Buoh druhdy uslyší k tvé prosbě. Sámť on skrze Jeremiáše proroka praví a řka: „Lid mój obrátil ke mně zadní stranu, a ne tvář, a v času protivném volá ke mně a řka: Pane, povstaň a zprost nás!“ Ale strach nás zajisté, Tkadlečku, byť těm nebylo řečeno, jakož bylo řečeno oněmno nemúdrým pěti pannám: „Zajisté neviem vás.“ Neb týž sv. Augustin praví, že častokrát Buoh člověka v jeho smutné prosbě, v truchlé modlitbě neuslyší hned ani slyšeti tbá, jenž byv v rozkoši tělesné a v pokoji nedostatkóv bez pro- tivenstvie božieho kázanie a přikázanie netbal činiti. 150
žádaje tělesné a minuté věci, a jsa obdařen dobrým smyslem a rozumem tiem, že věděti móžeš, co jest, tiem paniem že slúžíš a pro něžto chceš zbýti toho dobrého, jenž proti téj marnosti jest veliký rozdiel. Chválíš česnek a chválíš cibuli, chválíš por smrdutý, a mannú, nebeským darem, hrdáš, jenž v sobě má všech jiných krmí vóni rozkošnú. Ej, neslušie to na múdrého, neslušie to na rozumného takáž řeč! Styď se asa toho dobrého mudrce, jemuž jmě Pythagoras; tent praví: „Múdrý člověk, tent nešetří bohu se líbiti řečí pěknú, než skutky dobrými.“ Ej, žeť tě pohan má přemluviti rozumem a zvlášče tiem, ješto k Bohu slušie, an viery nevěděl! Buď to pak, žeť by bylo píle volati k Bohu kterú řečí — jehožto nevieme, oč voláš, leč o tu a pro svú tu jistú, ještos' ji sobě zvolil za utěšenú jako Židé cibuli a česnek — ješče by uslyšen nebyl v své prosbě tak brzo, jakož by sám chtěl aneb mněl. Neboť jest učený člověk, sv. Augustin, proti tobě a řka: „Ty člověče, ješto se Bohu modlíš, věz zacelo a bez pochybenie to měj ode mne! Ač co v své modlitbě tělesného anebo co světského žádáš anebo co marného prosíš, uslyšen nebudeš. Ač pak co podobného prosíš od Boha a žádáš s pravú věrú, ne ihned tě Buoh druhdy uslyší k tvé prosbě. Sámť on skrze Jeremiáše proroka praví a řka: „Lid mój obrátil ke mně zadní stranu, a ne tvář, a v času protivném volá ke mně a řka: Pane, povstaň a zprost nás!“ Ale strach nás zajisté, Tkadlečku, byť těm nebylo řečeno, jakož bylo řečeno oněmno nemúdrým pěti pannám: „Zajisté neviem vás.“ Neb týž sv. Augustin praví, že častokrát Buoh člověka v jeho smutné prosbě, v truchlé modlitbě neuslyší hned ani slyšeti tbá, jenž byv v rozkoši tělesné a v pokoji nedostatkóv bez pro- tivenstvie božieho kázanie a přikázanie netbal činiti. 150
Strana 151
Opět pravíš na ny, že smy velmi zlé a velmi hanebné, mrzuté a velmi škodlivé. Neniet' to nám divno od tebe, poněvadž Židé, majíce všichnu rozkoš a všichnu vuoni v manně, jí hrdali, ty pak nadto hrdati móžeš tresktánie naše, jenž se tobě hořko zdá a zlé a nelibé. Avšak jistě tebeť se to všecko dotýká a na těť se to chýlí, coť sme pravili tobě o Židiech. A velmit se bojíme za tě, byť se nad tebú neskonalo ono, o němž praví prorok Izaiáš v pátém rozdiele, sjednávaje se s svatým Janem, mi- láčkem božím, a řka: „Ve, ve, totíž běda vám, ješto jmenujete zlé dobré a dobré jmenujete zlé!“ Ve, totíž běda těm a běda všem těm, jenž usty svými hřešie, neb jed ďábelský jest v ustech jich! Ó, Tkadlečku, že se toho nelekáš! Než toho již nynie nechajíce, nebť to vieme, že toho netbáš, však o jiném mlčeti nechcem. Než věz, žeť se divíme tomu, co tiem mieníš v své řeči, že dřieve na po- čátku našeho sváru vše si nás jmenoval Neščestím, jakož sme jím, a v tom si se nás dosti nahaněl, jako by nás velmi svědom byl; a teď nás tiežeš tepruv, kto sme my, co sme my, a odkad sme my, a kteraká jest naše moc. Činíš právě, jako činie zlí lékaři a neučení, jenž neuplně zvědúce nemoc člověčí anižto jeho nedostatka, i dávají lidem lékařstvie, traňky, syropy a jiné věci; a když ho dlúho hojie, teprv tieže nemocného, kde ho bolí a co jemu škodí, kde mu najtížejí. Ty se nás již nahaněv, coť se zdálo, i chceš teprv, bychom pravili, kto sme my, co sme my, odkad sme my a kteraké sme my postavy a kteraká jest moc naše. Velice nám v tom přimlúváš, velmi nás v tom hanieš, neslýchaně a ne- stydlivě nám přimlúváš a vždy pravíš, že smy velmi zlé a velmi škodlivé. Avšakť sme tě dřieve častokrát zpravili, že to vše, což sme učinili nad tebú, žet sme to viece pro tvé dobré učinili nežli pro tvé zlé. Ty by nás 151
Opět pravíš na ny, že smy velmi zlé a velmi hanebné, mrzuté a velmi škodlivé. Neniet' to nám divno od tebe, poněvadž Židé, majíce všichnu rozkoš a všichnu vuoni v manně, jí hrdali, ty pak nadto hrdati móžeš tresktánie naše, jenž se tobě hořko zdá a zlé a nelibé. Avšak jistě tebeť se to všecko dotýká a na těť se to chýlí, coť sme pravili tobě o Židiech. A velmit se bojíme za tě, byť se nad tebú neskonalo ono, o němž praví prorok Izaiáš v pátém rozdiele, sjednávaje se s svatým Janem, mi- láčkem božím, a řka: „Ve, ve, totíž běda vám, ješto jmenujete zlé dobré a dobré jmenujete zlé!“ Ve, totíž běda těm a běda všem těm, jenž usty svými hřešie, neb jed ďábelský jest v ustech jich! Ó, Tkadlečku, že se toho nelekáš! Než toho již nynie nechajíce, nebť to vieme, že toho netbáš, však o jiném mlčeti nechcem. Než věz, žeť se divíme tomu, co tiem mieníš v své řeči, že dřieve na po- čátku našeho sváru vše si nás jmenoval Neščestím, jakož sme jím, a v tom si se nás dosti nahaněl, jako by nás velmi svědom byl; a teď nás tiežeš tepruv, kto sme my, co sme my, a odkad sme my, a kteraká jest naše moc. Činíš právě, jako činie zlí lékaři a neučení, jenž neuplně zvědúce nemoc člověčí anižto jeho nedostatka, i dávají lidem lékařstvie, traňky, syropy a jiné věci; a když ho dlúho hojie, teprv tieže nemocného, kde ho bolí a co jemu škodí, kde mu najtížejí. Ty se nás již nahaněv, coť se zdálo, i chceš teprv, bychom pravili, kto sme my, co sme my, odkad sme my a kteraké sme my postavy a kteraká jest moc naše. Velice nám v tom přimlúváš, velmi nás v tom hanieš, neslýchaně a ne- stydlivě nám přimlúváš a vždy pravíš, že smy velmi zlé a velmi škodlivé. Avšakť sme tě dřieve častokrát zpravili, že to vše, což sme učinili nad tebú, žet sme to viece pro tvé dobré učinili nežli pro tvé zlé. Ty by nás 151
Strana 152
s právem měl mieti viece v čest, nežli nám přimlúváš, a nadto nám viece děkovati nežli láti. Avšak poněvadžs' nás ješče nikdiež tak pilně netázal, co sme my aneb kto sme my a odkad sme my, chcemť tobě již pověděti, ne pro tvú prosbu, jenž jie ničs nešetříme, ani pro tvé hrózy, jenž nám jako vietr jsú, ani pro tvé volánie, jenž se lidé jemu smějí, ani pro který stav tvój, jenž sám nevieš jeho; než z úřadu našeho, jenž jest nám poručen, v němžto se každému živému dáti máme znáti, tiemť kusem se tobě znáti dáme a ohlásiti chcem. A již slyš! Myť sme posel božie ruky, ke všem protivným kusuom brzký jednatel. Myť sme bič ohbitý a hólka a kyjík všeho stvořenie Stvořitele. Myt sme senosečec tupú a pilko- vatú kosú všech luk, všech trávníkóv, tak zavadlých jakožto mladistvých. Naše poselstvie, jenž je dějem, nikda darmo nenie. Myť sme bičík, jehož švih prudce mrščí a po něm velmi svědí, jehož žádného časem ne- minem. Myť sme ta hólka, ještoť' se o žádného nikda nepřerazí a o žádného se nikdy neohne ani se zlámá, avšak žádný se jí ujistiti nemóž; kto se jí podepře, žádnému shola za nic neslibujem. Myt' sme ten seno- sečec, jehožto kosa jest pilkovaná sem i tam, avšak se nikdy viece neztupí, ni kamenem tvrdé mysli ni měkkú hrudú dobré řeči ni pieskem mnoho smyslóv ni kořením trávním mnoho chytrostí. Myť sme rataj a zahradník rozličných ščepóv a mistr všech řemesl všech lidí; jedny v druhé jednámy, jedny z druhých přesazujem. Myť činíme, jako ty, Tkadlečku, činíš. Naše brdo ke všem lidem připraveno jest; všechno, což jest na světě, to my svú mocí snošujem a zosnujem, žádných podstat nepotřebujem, nic se na tenkú přiezi netiežem, nic se na barvy neptámy: tak nám bielá jako černá, tak nám černá jako blankytná, tak nám zelená jako 152
s právem měl mieti viece v čest, nežli nám přimlúváš, a nadto nám viece děkovati nežli láti. Avšak poněvadžs' nás ješče nikdiež tak pilně netázal, co sme my aneb kto sme my a odkad sme my, chcemť tobě již pověděti, ne pro tvú prosbu, jenž jie ničs nešetříme, ani pro tvé hrózy, jenž nám jako vietr jsú, ani pro tvé volánie, jenž se lidé jemu smějí, ani pro který stav tvój, jenž sám nevieš jeho; než z úřadu našeho, jenž jest nám poručen, v němžto se každému živému dáti máme znáti, tiemť kusem se tobě znáti dáme a ohlásiti chcem. A již slyš! Myť sme posel božie ruky, ke všem protivným kusuom brzký jednatel. Myť sme bič ohbitý a hólka a kyjík všeho stvořenie Stvořitele. Myt sme senosečec tupú a pilko- vatú kosú všech luk, všech trávníkóv, tak zavadlých jakožto mladistvých. Naše poselstvie, jenž je dějem, nikda darmo nenie. Myť sme bičík, jehož švih prudce mrščí a po něm velmi svědí, jehož žádného časem ne- minem. Myť sme ta hólka, ještoť' se o žádného nikda nepřerazí a o žádného se nikdy neohne ani se zlámá, avšak žádný se jí ujistiti nemóž; kto se jí podepře, žádnému shola za nic neslibujem. Myt' sme ten seno- sečec, jehožto kosa jest pilkovaná sem i tam, avšak se nikdy viece neztupí, ni kamenem tvrdé mysli ni měkkú hrudú dobré řeči ni pieskem mnoho smyslóv ni kořením trávním mnoho chytrostí. Myť sme rataj a zahradník rozličných ščepóv a mistr všech řemesl všech lidí; jedny v druhé jednámy, jedny z druhých přesazujem. Myť činíme, jako ty, Tkadlečku, činíš. Naše brdo ke všem lidem připraveno jest; všechno, což jest na světě, to my svú mocí snošujem a zosnujem, žádných podstat nepotřebujem, nic se na tenkú přiezi netiežem, nic se na barvy neptámy: tak nám bielá jako černá, tak nám černá jako blankytná, tak nám zelená jako 152
Strana 153
šerá, tak nám žlutá jako plavá; nic sobě i lidí jedné barvy jako druhé nevážímy. Anebo což se znamenají jich okrášlení? Když je mocí svého protivenstvie sečem, tut my nic neminem, nač se oddáme. Tut fiola své moci před námi neskryje svú rozkošnú barvú všie ustavič- nosti. Tuť lilium krású svú a bělostí před námi neuteče svú dobrú nadějí. Tu ruože červená svú šarlatnú barvú v hořící milosti nám se neopne, tuť dětelík, ni břečtan, ni chvojka, ni barvínek, jenž jest všie počaté milosti vuodce, nám se neskryje. Tuť ruože polská svú bru- nátnú barvú všeho tajemstvie utéci se nás nemuož. Tuť vymyšlená a kradená barva šerá z mnohých slo- žená svú vysokú myslí nad se nám se nevyzdvihuje. Tut blankytný charpený neboli čakankový květ svú zlú nadějí nebli svú dokonalostí nám se neprotiví. Tuť také pléška svú miezhú, svú žlutú barvú, jenž na haně vydána jest, proti nám nezíšče. Hleď a znamenaj, Tkadlečku: Římené, velicí a múdří lidé, a jiní rozliční mistři pohanščí, tit sú nás lépe seznali a poznali nežli ty, a zvlášče mudřec pohan Aristotileš. Aj, tázals' nás, kto sme my; již to slyšíš, kto sme my. A potoms' tázal, co sme my. Slyšals' tehda, Tkadlečku, my sme nic a smy nětco. Tak sme nic, neb sme ani živi ani mrtvi, ani tělo máme ani kterú podstatu tě- lestnú, ani máme byt, ani máme duchu, ani sme k vi- dění zpósobeni, ani k omakání, ani k držení zjednáni, aniž jíme, aniž pijeme, aniž spieme, aniž odpočiváme, aniž kdy ustanem. Ano nám Aristotileš, ten mudřec, svědek toho jest v svých třetích knihách Metafyziky a řka: „Věčná věc nepotřebuje...“ Ale takéť sme nětco, nebť sme všeho stvoření protivnost a protiven- stvie, ne bychom se komu protivili kterým protiven- stvím nepodobným, ale podlé našeho vysazení, jakož sme k tomu vysazení vydáni; všickni lidé na světě se 153
šerá, tak nám žlutá jako plavá; nic sobě i lidí jedné barvy jako druhé nevážímy. Anebo což se znamenají jich okrášlení? Když je mocí svého protivenstvie sečem, tut my nic neminem, nač se oddáme. Tut fiola své moci před námi neskryje svú rozkošnú barvú všie ustavič- nosti. Tuť lilium krású svú a bělostí před námi neuteče svú dobrú nadějí. Tu ruože červená svú šarlatnú barvú v hořící milosti nám se neopne, tuť dětelík, ni břečtan, ni chvojka, ni barvínek, jenž jest všie počaté milosti vuodce, nám se neskryje. Tuť ruože polská svú bru- nátnú barvú všeho tajemstvie utéci se nás nemuož. Tuť vymyšlená a kradená barva šerá z mnohých slo- žená svú vysokú myslí nad se nám se nevyzdvihuje. Tut blankytný charpený neboli čakankový květ svú zlú nadějí nebli svú dokonalostí nám se neprotiví. Tuť také pléška svú miezhú, svú žlutú barvú, jenž na haně vydána jest, proti nám nezíšče. Hleď a znamenaj, Tkadlečku: Římené, velicí a múdří lidé, a jiní rozliční mistři pohanščí, tit sú nás lépe seznali a poznali nežli ty, a zvlášče mudřec pohan Aristotileš. Aj, tázals' nás, kto sme my; již to slyšíš, kto sme my. A potoms' tázal, co sme my. Slyšals' tehda, Tkadlečku, my sme nic a smy nětco. Tak sme nic, neb sme ani živi ani mrtvi, ani tělo máme ani kterú podstatu tě- lestnú, ani máme byt, ani máme duchu, ani sme k vi- dění zpósobeni, ani k omakání, ani k držení zjednáni, aniž jíme, aniž pijeme, aniž spieme, aniž odpočiváme, aniž kdy ustanem. Ano nám Aristotileš, ten mudřec, svědek toho jest v svých třetích knihách Metafyziky a řka: „Věčná věc nepotřebuje...“ Ale takéť sme nětco, nebť sme všeho stvoření protivnost a protiven- stvie, ne bychom se komu protivili kterým protiven- stvím nepodobným, ale podlé našeho vysazení, jakož sme k tomu vysazení vydáni; všickni lidé na světě se 153
Strana 154
s námi nesjednávají, ani často běhajíce utiekají, ne pro naši zlost, ale pro těch jistých lidí lehkost, jenž nás běhají a s námi jako v jeden úmysl uhoditi nechtie. Myt sme však úhel z kamene, a ne z kamene tesaného, a netesaného a tvrdého; oň se každý živý člověk utkne a oň se obrazí i urazí. Myť sme zase také šachta hluboká nevětrná, mnohými hnilými štemflemi podsazená, v nižto kdy kto nepořádně upadne, nebrzo se sám z nie vybéře. Hleď, Tkadlečku, a zpomeň to, za tvých časuov co jest mnoho múdrých, mnoho zpupných, mnoho uče- ných, mnoho mladých, bujných, mnoho starých, chytrých, mnoho milovných, světských, mnoho jiných takýchžto lidí, ješto s králi, s kniežaty, s hrabí, s jinými mocnými lidmi, jakožto s ciesařovnami, s královnami, s kněžnami hostajně a letně bydlili, ješto je téjměř vešken svět ctil a je ve cti mieval pro jich veliké cti a pro jich svobodnost, ješto ji měli mezi mocnými lidmi: všakť sú v šachtu našie moci, v naše protivenství upadli; těch mnoho, ješto ty je i podnes znáš, tit sú tak na světě, jako by jich nebylo. Tožť rozptýleně pro ne- vděčnost jako Židé pro mannu jsúce na světě známých se lidí kryjí; lidé jich známí, druhdy i přietelé přirození je v našem protivenství vidúce jich neznají; ač je znají, ale činie se jich často neznajíce neb jich nevidúce, a ač se po přielišné známosti tajiti nemohú, ale netbají jich. Toť sme my to, ješto toto všecko jednámy, a čím větší člověk byl podlé cti na světě, tiem jej hrubějé pod- tisknem pod se, když se jemu opakujem. Ano to Aristo- tileš mudřec shledav i píše o tom v svých osmých knihách Topicorum a řka: „Většiemu člověku větší zlé se protiví a opakuje.“ O nás lépe a plnějie slyšeti muožeš, když mezi mistry rozumnými budeš a při těch, ješto je sám znáš, světského i duchovnieho úřadu, nynie za tvých časů. Tožt' již naše moc k tomu, což ty tiežeš a oč stojíš; 154
s námi nesjednávají, ani často běhajíce utiekají, ne pro naši zlost, ale pro těch jistých lidí lehkost, jenž nás běhají a s námi jako v jeden úmysl uhoditi nechtie. Myt sme však úhel z kamene, a ne z kamene tesaného, a netesaného a tvrdého; oň se každý živý člověk utkne a oň se obrazí i urazí. Myť sme zase také šachta hluboká nevětrná, mnohými hnilými štemflemi podsazená, v nižto kdy kto nepořádně upadne, nebrzo se sám z nie vybéře. Hleď, Tkadlečku, a zpomeň to, za tvých časuov co jest mnoho múdrých, mnoho zpupných, mnoho uče- ných, mnoho mladých, bujných, mnoho starých, chytrých, mnoho milovných, světských, mnoho jiných takýchžto lidí, ješto s králi, s kniežaty, s hrabí, s jinými mocnými lidmi, jakožto s ciesařovnami, s královnami, s kněžnami hostajně a letně bydlili, ješto je téjměř vešken svět ctil a je ve cti mieval pro jich veliké cti a pro jich svobodnost, ješto ji měli mezi mocnými lidmi: všakť sú v šachtu našie moci, v naše protivenství upadli; těch mnoho, ješto ty je i podnes znáš, tit sú tak na světě, jako by jich nebylo. Tožť rozptýleně pro ne- vděčnost jako Židé pro mannu jsúce na světě známých se lidí kryjí; lidé jich známí, druhdy i přietelé přirození je v našem protivenství vidúce jich neznají; ač je znají, ale činie se jich často neznajíce neb jich nevidúce, a ač se po přielišné známosti tajiti nemohú, ale netbají jich. Toť sme my to, ješto toto všecko jednámy, a čím větší člověk byl podlé cti na světě, tiem jej hrubějé pod- tisknem pod se, když se jemu opakujem. Ano to Aristo- tileš mudřec shledav i píše o tom v svých osmých knihách Topicorum a řka: „Většiemu člověku větší zlé se protiví a opakuje.“ O nás lépe a plnějie slyšeti muožeš, když mezi mistry rozumnými budeš a při těch, ješto je sám znáš, světského i duchovnieho úřadu, nynie za tvých časů. Tožt' již naše moc k tomu, což ty tiežeš a oč stojíš; 154
Strana 155
než jakož nás tiežeš zvlášče kteraké sme postavy, Tkadlečku, tiežeš nás, ješto smy nikda tak svobodně neotázáni, než nedarmo se o druhé neznámé věci rád pokúšieš z svého všetečenství a chtě ledačehos dojíti a zvěděti. Nesklamalt jest Aristotileš mudřec, ještoť v svých prvních knihách O nebi a o světu píše řka: „Lidé vždy radějše a viec milují uměti to, kteréžto těžkým duovodem dokonají a neznámým smyslem toho dokázati musie, nežli to, ješto smyslem snadným a duo- vodem obecným se dokoná, a řka, že to, což jest ne- známo...“ A tys' o to a pro to mnoho královstvie zjezdil, mnohé země ohlédal; věz, žet nám moc ta dána není, bychom pravili, kterak sme aneb kteraká jest moc naše v sobě sama. To, cos' nás dřieve tázal, ktoť sme, toť sme s uodpuščením vypravili, bychom tobě pak nad přikázaní pravili co dále, proti sobě bychom učinili; ty toho také netěž věděti. Pravít Aristotileš: „Ktož zjevuje své tajemstvie jemu zapověděné, ten jest zka- zitel a zrušitel tajné pečeti nebeské." Ty nás o to ne- těž, coť praviti nemáme. Než abychom tebe vždy některak odbyli, ne tak, bychom co klamavého chtěli pověděti než pravdu, ač ne na všem, tobě postavu svú ukážem; však větčí diel zvieš. Ztěž se, kterak sú nás Řiemeníné malovali, ješto lidé múdří slúli. A tit sú nás tak malovali, jakož sú srozuměli a jakož sú nás znali, ač ne uplně, jakož sme v své osobě, však i tak, jakož sú nás vypsali. Slyš! Za let toho Romula, jenž Riem vysadil, prvé založiv Řiem, což mohl najšieř, v něm chrám jeden tu učinil, v němž rozličné boky, totíž modly učiniti kázal. Mezi všemi svými bohy kázal jest nás takto vymalovati a vypsati, a potom jeho náměstkové budúcie po časiech se rozmnoživše kázali nás z kamenie vytesati a ozdobně, dobře, rozumně vykrášliti a okrášliti takto: Byla osoba 155
než jakož nás tiežeš zvlášče kteraké sme postavy, Tkadlečku, tiežeš nás, ješto smy nikda tak svobodně neotázáni, než nedarmo se o druhé neznámé věci rád pokúšieš z svého všetečenství a chtě ledačehos dojíti a zvěděti. Nesklamalt jest Aristotileš mudřec, ještoť v svých prvních knihách O nebi a o světu píše řka: „Lidé vždy radějše a viec milují uměti to, kteréžto těžkým duovodem dokonají a neznámým smyslem toho dokázati musie, nežli to, ješto smyslem snadným a duo- vodem obecným se dokoná, a řka, že to, což jest ne- známo...“ A tys' o to a pro to mnoho královstvie zjezdil, mnohé země ohlédal; věz, žet nám moc ta dána není, bychom pravili, kterak sme aneb kteraká jest moc naše v sobě sama. To, cos' nás dřieve tázal, ktoť sme, toť sme s uodpuščením vypravili, bychom tobě pak nad přikázaní pravili co dále, proti sobě bychom učinili; ty toho také netěž věděti. Pravít Aristotileš: „Ktož zjevuje své tajemstvie jemu zapověděné, ten jest zka- zitel a zrušitel tajné pečeti nebeské." Ty nás o to ne- těž, coť praviti nemáme. Než abychom tebe vždy některak odbyli, ne tak, bychom co klamavého chtěli pověděti než pravdu, ač ne na všem, tobě postavu svú ukážem; však větčí diel zvieš. Ztěž se, kterak sú nás Řiemeníné malovali, ješto lidé múdří slúli. A tit sú nás tak malovali, jakož sú srozuměli a jakož sú nás znali, ač ne uplně, jakož sme v své osobě, však i tak, jakož sú nás vypsali. Slyš! Za let toho Romula, jenž Riem vysadil, prvé založiv Řiem, což mohl najšieř, v něm chrám jeden tu učinil, v němž rozličné boky, totíž modly učiniti kázal. Mezi všemi svými bohy kázal jest nás takto vymalovati a vypsati, a potom jeho náměstkové budúcie po časiech se rozmnoživše kázali nás z kamenie vytesati a ozdobně, dobře, rozumně vykrášliti a okrášliti takto: Byla osoba 155
Strana 156
aneb zpuosoba mužská velikého muže, a ten muž seděl na jelenu, a ten jelen byl vydělán jako k běhu chtě skočiti; muž ten, jenž byl na jelenu, tomu byly oči za- vázány, že jimi jako nic neviděl. Tomu muži z úst jeho pršely jiskry ohnivé, a ty jiskry sem i tam letíchu; jedny vše zažehaly, čehož se chytily, a široce šly, druhé jiskry uhasly a zmizaly. Ten muž také v svú obú rukú držal lístek psaný. V pravé ruce na něm bylo psáno takto: „Se mnú jest protivnost." V levé ruce na druhém listu jest bylo psáno: „Mnú jest smutek a zámutek.“ Nad hlavú toho jistého muže jako u povětřie byl jest nad ním lístek, na němž jest bylo psáno: „Já sem moc a síla protivná.“ Z podnožie toho muže byl jest lístek, na němž psáno bylo takto: „Já sem rychlost a bystrost oka mženie.“ Ten muž také po sobě vedl vuol tlustý o desieti roziech. Na tom volu bylo jest miesto tlumoka uvázáno sietné teneto. Proti tomu muži byli jsú mnozí lidé s rozličnú braní. Tu jsú byli ciesaři, tu jsú byli králi, tu jsú byli kniežata, tu jsú byli hrabie, tu jsú byli rytieři a panoše, tu jsú byli rozliční lidé seční a branní rozličného stavu, s rozličnú sečbú a s rozličnú braní, od najvyššieho stavu až do najnižšieho. Tuť jest byla také jeptiška s svým žaltářem a s svým nabie- raným vélem, tuť jest byl mnich s svým antifonářem a s svú krátkú kapičkú. Tuť jest byla měščka s svým škrobeným šlojieřem, tuť jest byla také vysokéj mysli a bujného kroku dvořka s svým návuzem a s svým ošiv- kem. Tuť jest byla i také babka bezzubá, hrbovatá s svým kuželem. Ti všichni lidé, tit sú byli proti tomu muži, naň sekúce, naň tepúce, naň tú braní házejíce, každý tiem, ktož co měl, podlé svého řádu; ale nic jemu uškoditi nemohli A jestliže chceš, Tkadlečku, výklad téj našie osoby věděti, jenž ne my, ale Římené o nás tak pravie, čti Fulgencia toho mistra, jenž píše v svých knihách O obra- 156
aneb zpuosoba mužská velikého muže, a ten muž seděl na jelenu, a ten jelen byl vydělán jako k běhu chtě skočiti; muž ten, jenž byl na jelenu, tomu byly oči za- vázány, že jimi jako nic neviděl. Tomu muži z úst jeho pršely jiskry ohnivé, a ty jiskry sem i tam letíchu; jedny vše zažehaly, čehož se chytily, a široce šly, druhé jiskry uhasly a zmizaly. Ten muž také v svú obú rukú držal lístek psaný. V pravé ruce na něm bylo psáno takto: „Se mnú jest protivnost." V levé ruce na druhém listu jest bylo psáno: „Mnú jest smutek a zámutek.“ Nad hlavú toho jistého muže jako u povětřie byl jest nad ním lístek, na němž jest bylo psáno: „Já sem moc a síla protivná.“ Z podnožie toho muže byl jest lístek, na němž psáno bylo takto: „Já sem rychlost a bystrost oka mženie.“ Ten muž také po sobě vedl vuol tlustý o desieti roziech. Na tom volu bylo jest miesto tlumoka uvázáno sietné teneto. Proti tomu muži byli jsú mnozí lidé s rozličnú braní. Tu jsú byli ciesaři, tu jsú byli králi, tu jsú byli kniežata, tu jsú byli hrabie, tu jsú byli rytieři a panoše, tu jsú byli rozliční lidé seční a branní rozličného stavu, s rozličnú sečbú a s rozličnú braní, od najvyššieho stavu až do najnižšieho. Tuť jest byla také jeptiška s svým žaltářem a s svým nabie- raným vélem, tuť jest byl mnich s svým antifonářem a s svú krátkú kapičkú. Tuť jest byla měščka s svým škrobeným šlojieřem, tuť jest byla také vysokéj mysli a bujného kroku dvořka s svým návuzem a s svým ošiv- kem. Tuť jest byla i také babka bezzubá, hrbovatá s svým kuželem. Ti všichni lidé, tit sú byli proti tomu muži, naň sekúce, naň tepúce, naň tú braní házejíce, každý tiem, ktož co měl, podlé svého řádu; ale nic jemu uškoditi nemohli A jestliže chceš, Tkadlečku, výklad téj našie osoby věděti, jenž ne my, ale Římené o nás tak pravie, čti Fulgencia toho mistra, jenž píše v svých knihách O obra- 156
Strana 157
ziech a o postavách a osobách rozličných ctností i ne- ctností; snad tu o našie postavě také něco shledáš; jakožt sme již vypravili, jehožto, ktožť nás zná v našie moci a v našem protivenství, bez výklada nás zná, ač pak nerad, vždy nás zná, kto sme my a co sme my. Dále nás tiežeš, odkud sme my. Slyš tehdy! Myť sme odevšad, avšak nejsmy odnikudž. Odevšad jsme takú měrú: nebť nenie toho miesta, toho kútu v žádné zemi, na všem světě, bychom tu nebyli, bychom tu svú moc nepobyli a svým přivládaním; poslóv nám třeba nenieí všadyť sme mocí svú sami. Dobřeť jest pověděl o nás mudřec pohan a řka: „Neščestie jest o jedné noze, avšak jest tak brzké, že s Ščestím všady stihne, jenž o dvú nohú běží.“ A nejsme odnikud tiem kusem, neb sme nepošli odnikudž a z ničehož. Naše prvnie moc a prvé protivenstvie jest bylo ukázáno na prvniem člověku Adamovi, že z okušenie jablka jemu zapověděného byl mocí naší věčné smrti poddán. Tu jest naším jednáním Adam věčné smrti dán a oddán, i podnes my, Neščestie, s Smrtí tovařišíme. Tu jest nám a Smrti moc a plné právo dáno a poddáno na jeho všechny budúcie až do skončenie světa, abychom žádného svým protivenstvím neminuli; a tu moc máme od svrchovaného Stvořitele nebe i země. Sáms' dřieve nás tiem potkal řka, že za to máš, že my s Smrtí spolek máme. Jistě věz to, žeť se to často přiházie, že což my počnem, že to Smrt dokoná. Vídal-lis' kdy naše veliké protivenstvie aneb naše veliké příhody, byť hned k těm našim protivnostem brzy Smrt nepřispěla? Řiedkoť se to přihodí; ač pak snad tu hned Smrt nebude, ale žádána bývá často od mnohých lidí, jenž v naše protivnosti upadají a v naši moc vnikují, Smrti žádají a druhdy jie často jako potřebují. Čti Aris- totileše O smrti a životu, ješto píše a řka: „Život a smrt jsú všem obecny.“ A to sám vidíš, žeť jest to nevelmi 157
ziech a o postavách a osobách rozličných ctností i ne- ctností; snad tu o našie postavě také něco shledáš; jakožt sme již vypravili, jehožto, ktožť nás zná v našie moci a v našem protivenství, bez výklada nás zná, ač pak nerad, vždy nás zná, kto sme my a co sme my. Dále nás tiežeš, odkud sme my. Slyš tehdy! Myť sme odevšad, avšak nejsmy odnikudž. Odevšad jsme takú měrú: nebť nenie toho miesta, toho kútu v žádné zemi, na všem světě, bychom tu nebyli, bychom tu svú moc nepobyli a svým přivládaním; poslóv nám třeba nenieí všadyť sme mocí svú sami. Dobřeť jest pověděl o nás mudřec pohan a řka: „Neščestie jest o jedné noze, avšak jest tak brzké, že s Ščestím všady stihne, jenž o dvú nohú běží.“ A nejsme odnikud tiem kusem, neb sme nepošli odnikudž a z ničehož. Naše prvnie moc a prvé protivenstvie jest bylo ukázáno na prvniem člověku Adamovi, že z okušenie jablka jemu zapověděného byl mocí naší věčné smrti poddán. Tu jest naším jednáním Adam věčné smrti dán a oddán, i podnes my, Neščestie, s Smrtí tovařišíme. Tu jest nám a Smrti moc a plné právo dáno a poddáno na jeho všechny budúcie až do skončenie světa, abychom žádného svým protivenstvím neminuli; a tu moc máme od svrchovaného Stvořitele nebe i země. Sáms' dřieve nás tiem potkal řka, že za to máš, že my s Smrtí spolek máme. Jistě věz to, žeť se to často přiházie, že což my počnem, že to Smrt dokoná. Vídal-lis' kdy naše veliké protivenstvie aneb naše veliké příhody, byť hned k těm našim protivnostem brzy Smrt nepřispěla? Řiedkoť se to přihodí; ač pak snad tu hned Smrt nebude, ale žádána bývá často od mnohých lidí, jenž v naše protivnosti upadají a v naši moc vnikují, Smrti žádají a druhdy jie často jako potřebují. Čti Aris- totileše O smrti a životu, ješto píše a řka: „Život a smrt jsú všem obecny.“ A to sám vidíš, žeť jest to nevelmi 157
Strana 158
divné, co se narodí, že to zase umře. My pak pravíme, že též jest od nás; neb jakožto vše umřieti zase musí, co se narodí, tak také vše, což na světě jest, naším proti- venstvím potkáno býti musí; tohoť sme tě již dřieve zpravili také. A protož my z téj moci proti všem lidem, všemu světu takto se píšem na svých listech: „My, Ne- ščestie, boží vólí moc a vládanie všech protivností na zemi i u povětří, od počátka světa až do skonánie světa, od východu slunce až na poledne, od poledne až na západ slunce, až ku puolnoci a od puolnoci až zase na východ slunce vešken sme svět v svú kázen osáhli, vešken svět " ke všem protivnostem jest nám v naši moc pilně dán.“ Proč ty jedno škřeklavě na ny voláš a nás za nic nemáš? Proč ty se nás nebojíš slyše moc naši, slyše úřad náš, slyše brzkost naši, slyše věčnost naši? I zdalis' smyslem svým pominul aneb závrat v hlavě máš, že na mysl bráti nechceš naše časté a rozumné naučenie a podobné rozpravenie? A my toliko tobě rozprávieme, toliko tě učíme, tolikoť vydáváme, že by vždy srozuměti mohl a jako rukú to již ujieti. Nediv se tomu, žet' sme tak mocné, žeť sme tak k tomu vysokému úřadu vydáni; od velikého pána jsme zavo- láni, od mocného pána vládnem. Zdalis' neslýchal, že veliký pán velikými věcmi daří, veliké úřady rozdává? A ty sám prvé nám rozprávěje o svéj téj kuchometici pravils', že to žádný div nenie, že mocný pán velikými dary daří. A zdali jeho moci neznáš, jímžto naše proti- venstvie jest? Slyš proroka, coť praví a řka: „Veliký Pán, jehožto kázaním všechno jest, kázalť jest, a bylo nebe; kázal jest býti zemi — i byla jest; řekl a kázal býti moři — a bylo jest; kázal, aby vše, což jest v světě, bylo — stalo se jest vše jím; kázal jest býti hvězdám, slunci a měsieci — bylyť hned bez meškánie; kázal býti peklu, kázal tam přebývati zlým duchóm, všem zlým, 158
divné, co se narodí, že to zase umře. My pak pravíme, že též jest od nás; neb jakožto vše umřieti zase musí, co se narodí, tak také vše, což na světě jest, naším proti- venstvím potkáno býti musí; tohoť sme tě již dřieve zpravili také. A protož my z téj moci proti všem lidem, všemu světu takto se píšem na svých listech: „My, Ne- ščestie, boží vólí moc a vládanie všech protivností na zemi i u povětří, od počátka světa až do skonánie světa, od východu slunce až na poledne, od poledne až na západ slunce, až ku puolnoci a od puolnoci až zase na východ slunce vešken sme svět v svú kázen osáhli, vešken svět " ke všem protivnostem jest nám v naši moc pilně dán.“ Proč ty jedno škřeklavě na ny voláš a nás za nic nemáš? Proč ty se nás nebojíš slyše moc naši, slyše úřad náš, slyše brzkost naši, slyše věčnost naši? I zdalis' smyslem svým pominul aneb závrat v hlavě máš, že na mysl bráti nechceš naše časté a rozumné naučenie a podobné rozpravenie? A my toliko tobě rozprávieme, toliko tě učíme, tolikoť vydáváme, že by vždy srozuměti mohl a jako rukú to již ujieti. Nediv se tomu, žet' sme tak mocné, žeť sme tak k tomu vysokému úřadu vydáni; od velikého pána jsme zavo- láni, od mocného pána vládnem. Zdalis' neslýchal, že veliký pán velikými věcmi daří, veliké úřady rozdává? A ty sám prvé nám rozprávěje o svéj téj kuchometici pravils', že to žádný div nenie, že mocný pán velikými dary daří. A zdali jeho moci neznáš, jímžto naše proti- venstvie jest? Slyš proroka, coť praví a řka: „Veliký Pán, jehožto kázaním všechno jest, kázalť jest, a bylo nebe; kázal jest býti zemi — i byla jest; řekl a kázal býti moři — a bylo jest; kázal, aby vše, což jest v světě, bylo — stalo se jest vše jím; kázal jest býti hvězdám, slunci a měsieci — bylyť hned bez meškánie; kázal býti peklu, kázal tam přebývati zlým duchóm, všem zlým, 158
Strana 159
hřiešným — vše se stalo a státi má na věky.“ Hleď a ne- div se tomu, žeť jest i nám kázal býti! A poněvadž jest téj moci a tak veliký mistr, že všemu z ničehož býti kázal, a to se jest vše stalo, jest a byl tak dobře mocen toho nám kázati býti i nebyti; jsúce, jako bychom nebyli, nejsúce nic, i jsme něco. Kdy a kterak jsmy a nejsmy jím a jeho vólí, toť ten sám vie, ješto všemu z ničehéhož kázal býti, a stalo se jest. Toť mocný pán a moc jeho veliká! Nediv se tomu, žeť my mocně vším protivenstvím na světě jím a od něho vládnem. Věčnýt jest, bez počát- kut' jest, koncet' nemá; neniet' div, žeť moc svú námi ukazuje. Pravít tobě Aristotileš v svých čtvrtých kni- hách Metafyziky a řka: „To, což kýmž hnúti má, od přirozenie samo prvé býti muší.“ A poněvadž jest ne- toliko téj moci, že jest člověkem hnul, ale i hvězdy i měsiec i všechno jeho poslušno býti muší, co jest on stvořil, tebúť pak také i nadto hnem a hnúti móžem jeho povolením, když toho čas jest a bude, v němžto poznáš, žeť jest mocný; a my po něm sme prvé nežli ty, neb my jím tebú hnúti móžem. Nadto opět tiežeš, k čemu sme my. Dobře tiežeš, ale nevieme, kterým úmyslem to tiežeš. Jižs' to, Tkadlečku, dobře prvé dávno a dřieve slyšal, k čemu sme my. Nebť sme dřieve pravili i ješče to věz, žet sme mnoho viece světu k dobrému zjednáni nežli k zlému. Protož mlč a pust od toho, což vedeš, a nezacházej s námi viece a věz potom, komu přimlúvaje a zač koho maje. Seznaje prvé, kto co jest, tak ho měj, a ne jakž ho vidíš, a pomni potom, co máš zlé za zlé a dobré za dobré mieti. Znaj dobré hrušky mezi zlými a planými trnkami a pro tu svú milú dobrých sobě netrat! Nemni, byť tobě svět tak, jakož se bojíš, such byl; s tě jest na něm vláhy dosti. Věz, žeť jest to chudého rozumu myška, k kte- réž jedno dúpě zahradie, ana k druhému se utéci neumie. 159
hřiešným — vše se stalo a státi má na věky.“ Hleď a ne- div se tomu, žeť jest i nám kázal býti! A poněvadž jest téj moci a tak veliký mistr, že všemu z ničehož býti kázal, a to se jest vše stalo, jest a byl tak dobře mocen toho nám kázati býti i nebyti; jsúce, jako bychom nebyli, nejsúce nic, i jsme něco. Kdy a kterak jsmy a nejsmy jím a jeho vólí, toť ten sám vie, ješto všemu z ničehéhož kázal býti, a stalo se jest. Toť mocný pán a moc jeho veliká! Nediv se tomu, žeť my mocně vším protivenstvím na světě jím a od něho vládnem. Věčnýt jest, bez počát- kut' jest, koncet' nemá; neniet' div, žeť moc svú námi ukazuje. Pravít tobě Aristotileš v svých čtvrtých kni- hách Metafyziky a řka: „To, což kýmž hnúti má, od přirozenie samo prvé býti muší.“ A poněvadž jest ne- toliko téj moci, že jest člověkem hnul, ale i hvězdy i měsiec i všechno jeho poslušno býti muší, co jest on stvořil, tebúť pak také i nadto hnem a hnúti móžem jeho povolením, když toho čas jest a bude, v němžto poznáš, žeť jest mocný; a my po něm sme prvé nežli ty, neb my jím tebú hnúti móžem. Nadto opět tiežeš, k čemu sme my. Dobře tiežeš, ale nevieme, kterým úmyslem to tiežeš. Jižs' to, Tkadlečku, dobře prvé dávno a dřieve slyšal, k čemu sme my. Nebť sme dřieve pravili i ješče to věz, žet sme mnoho viece světu k dobrému zjednáni nežli k zlému. Protož mlč a pust od toho, což vedeš, a nezacházej s námi viece a věz potom, komu přimlúvaje a zač koho maje. Seznaje prvé, kto co jest, tak ho měj, a ne jakž ho vidíš, a pomni potom, co máš zlé za zlé a dobré za dobré mieti. Znaj dobré hrušky mezi zlými a planými trnkami a pro tu svú milú dobrých sobě netrat! Nemni, byť tobě svět tak, jakož se bojíš, such byl; s tě jest na něm vláhy dosti. Věz, žeť jest to chudého rozumu myška, k kte- réž jedno dúpě zahradie, ana k druhému se utéci neumie. 159
Strana 160
Strana 161
XV. Teď žalobník opět k Neščestí hrubě mluví rozličnú svú řečí a jemu z jeho zlosti velmi přimlůvá, dávaje jemu pří- klady s dovozením Písma, že zatraceno býti má pro svú zlost a pro své zlé činy; a že pro to vždy žalobník svého smutka a své kletby nechati nechce, než vždy na ně volati a je klnúti. 6 I TAŘI lidé, učený člověk, jezdilý ry- tieř a ten, ješto proti němu žádný mluviti nesmie, neslý- chané a podobné klamy praviti mohú a noviny, jakž chtie, líčiti; neb nenie jich řeč čím podstrčiti, poněvadž neslýchané a neznámé věci pravie. Též ty, Neščestie, mně pravíš, žes' staré a žes' od po- čátka světa a žes' velmi učené, že mnohými kusy člověka mútíš a žes' velmi mocné, že najmocnějšie lidi z jich panství vydavuješ, a žes' velmi jezdilé, že ve všech kra- jinách všech zemí v okršlku světa si bývalo i býváš. Jest-li to tak, móž to dobře pravda býti, a jestliže jest to pravda, móž to dobře nesklamáno býti. Než jedno žet nenie kto jiný též o tobě pravě, jakož ty samo o sobě pravíš! Ale snad ty mníš, bych já tomu nerozuměl, a ty hned na počátku svého vypravenie o svém bytí jsi samo proti sobě? Pravíš a vykládáš mi, že ani jieš ani pieš aniž máš takéžto přirozenie jiné na sobě, a pravě, žet 161
XV. Teď žalobník opět k Neščestí hrubě mluví rozličnú svú řečí a jemu z jeho zlosti velmi přimlůvá, dávaje jemu pří- klady s dovozením Písma, že zatraceno býti má pro svú zlost a pro své zlé činy; a že pro to vždy žalobník svého smutka a své kletby nechati nechce, než vždy na ně volati a je klnúti. 6 I TAŘI lidé, učený člověk, jezdilý ry- tieř a ten, ješto proti němu žádný mluviti nesmie, neslý- chané a podobné klamy praviti mohú a noviny, jakž chtie, líčiti; neb nenie jich řeč čím podstrčiti, poněvadž neslýchané a neznámé věci pravie. Též ty, Neščestie, mně pravíš, žes' staré a žes' od po- čátka světa a žes' velmi učené, že mnohými kusy člověka mútíš a žes' velmi mocné, že najmocnějšie lidi z jich panství vydavuješ, a žes' velmi jezdilé, že ve všech kra- jinách všech zemí v okršlku světa si bývalo i býváš. Jest-li to tak, móž to dobře pravda býti, a jestliže jest to pravda, móž to dobře nesklamáno býti. Než jedno žet nenie kto jiný též o tobě pravě, jakož ty samo o sobě pravíš! Ale snad ty mníš, bych já tomu nerozuměl, a ty hned na počátku svého vypravenie o svém bytí jsi samo proti sobě? Pravíš a vykládáš mi, že ani jieš ani pieš aniž máš takéžto přirozenie jiné na sobě, a pravě, žet 161
Strana 162
jest toho Aristotileš svědek. Já pak pravím, že Aristo- tileš také praví tudiež v třetiech svých knihách Meta- fyziky a řka: „Nepodobné jest čemu býti z neživle a z toho, ješto nic nenie a podstaty nemá.“ A jinde, v svých knihách čtvrtých Phyzicorum tak praví a řka: „To, což nenie, to nikdiež nenie." Buď pak to, žes' ty to, o němž praví Aristotileš, — a tak jest, že on to praví, ale ne o tobě —, buď to o tobě; ale snad ty nevieš, žes viece proti sobě těmi rozprávkami nežli na svú stranu. Pravíš, žes' staré, a na to mieníš, abych tě ctil. Nebť praví mudřec Ligurius: „Bohaté lidi a lidi mocné ne- přieliš tbaj ctíti, než lidi rozumné a staré,“ a řka, že ti najviec čtěni býti mají; ale mienít on lidi dobré staré, v své starosti v ctnostech poznalé. Ale slyš, kamť tvój úmysl jde, také-lit já tomu co rozumiem. Ty pravíš o své starosti, ale k tomu hned pravíš, žes' ukrutné a protivné. Slyš, čím se chlubíš, čím se vydáváš! Pravít mudřec Tales, když byl otázán, co by najtěžšieho, naj- hanebnějšieho a najohyzdnějšieho na světě byl shledal, odpověd a řka: „Nic hanebnějšieho, nic ohyzdnějšieho, nic těžšieho sem neshledal, než starému býti ukrutnu bez milosti a bez slitovánie,“ a řka, že jest to najvětšie bieda na starém, kterýž jest zlostí svú nemilostiv a ukru- ten druhému. A k tomu rozpravuješ o sobě rozličný stav, rozličné úřady, rozličné vladařstvo, a žes' velmi spravedlivé. Avšakť já toho neumiem rozuměti ani na tobě toho seznati, by tak bylo spravedlivé, jakož o sobě pravíš. Nebť mistr Albert Veliký vypisuje osobu Spravedlivosti a řka, že Řiemené Spravedlivost takto vydělávali: Uči- niece obraz panenský, pěkný, vytesaný, a ta panna prosta stojí v nebe tvář svú vzdvihši, očima jsúc slepa a rukú nemajíc a k tomu němá. Lidé obecní, nerozumní a hlúpí ji často vidúce zjevně stojiece a neseznavše, co 162
jest toho Aristotileš svědek. Já pak pravím, že Aristo- tileš také praví tudiež v třetiech svých knihách Meta- fyziky a řka: „Nepodobné jest čemu býti z neživle a z toho, ješto nic nenie a podstaty nemá.“ A jinde, v svých knihách čtvrtých Phyzicorum tak praví a řka: „To, což nenie, to nikdiež nenie." Buď pak to, žes' ty to, o němž praví Aristotileš, — a tak jest, že on to praví, ale ne o tobě —, buď to o tobě; ale snad ty nevieš, žes viece proti sobě těmi rozprávkami nežli na svú stranu. Pravíš, žes' staré, a na to mieníš, abych tě ctil. Nebť praví mudřec Ligurius: „Bohaté lidi a lidi mocné ne- přieliš tbaj ctíti, než lidi rozumné a staré,“ a řka, že ti najviec čtěni býti mají; ale mienít on lidi dobré staré, v své starosti v ctnostech poznalé. Ale slyš, kamť tvój úmysl jde, také-lit já tomu co rozumiem. Ty pravíš o své starosti, ale k tomu hned pravíš, žes' ukrutné a protivné. Slyš, čím se chlubíš, čím se vydáváš! Pravít mudřec Tales, když byl otázán, co by najtěžšieho, naj- hanebnějšieho a najohyzdnějšieho na světě byl shledal, odpověd a řka: „Nic hanebnějšieho, nic ohyzdnějšieho, nic těžšieho sem neshledal, než starému býti ukrutnu bez milosti a bez slitovánie,“ a řka, že jest to najvětšie bieda na starém, kterýž jest zlostí svú nemilostiv a ukru- ten druhému. A k tomu rozpravuješ o sobě rozličný stav, rozličné úřady, rozličné vladařstvo, a žes' velmi spravedlivé. Avšakť já toho neumiem rozuměti ani na tobě toho seznati, by tak bylo spravedlivé, jakož o sobě pravíš. Nebť mistr Albert Veliký vypisuje osobu Spravedlivosti a řka, že Řiemené Spravedlivost takto vydělávali: Uči- niece obraz panenský, pěkný, vytesaný, a ta panna prosta stojí v nebe tvář svú vzdvihši, očima jsúc slepa a rukú nemajíc a k tomu němá. Lidé obecní, nerozumní a hlúpí ji často vidúce zjevně stojiece a neseznavše, co 162
Strana 163
se ta panna znamenává, pravili řkúc: „Pěkný by to obrázek byl, by měl oči a ruce.“ Ale lidé múdří rozumě- jíce lépe, co ta panna se znamenává, odpověděli zase řkúce: „Tento obrázek jest velmi pěkný, ale by měl oči a ruce, byl by velmi ohyzden a škařed.“ Ty, Neščestie, již slyšíš, kteraks' velmi spravedlivo; též-li si jako ten obraz? Ved, chceš-li býti jako ta panna, jenž Spravedli- vost slúla, musíš věru býti slepo, aby sobě nevážilo hledě na postavu nebo podstatu jednoho člověka mimo druhého, anižto hleděl na sprostnost čí ani na moc čí, by chtěl chudého a sprostného utrhnúti, hledě na jeho sprostnost, a bohatému křivdy pomoci pro jeho čest neb pro jeho moc, než aby nehleděl na žádnú stranu, než vzhuoru na nebe, a byl upřiemen a slep. Máš býti také ty, Neščestie, bezruké, totížto daruov za spravedlivost vzieti ani bráti nemáš, než ktož práv, ten buď práv, a kto jest křiv, ten buď křiv. Máš býti němo proti oběma stranoma, žádného proti druhému nepopúzeje, žádného proti druhému nevystřiehaje; ač chceš mieti miesto Spravedlivosti, tak již býti mušíš. Ale když si tak spra- vedlivo, mnedle, Neščestie, kterak pak tiem mieníš, to mi pověz, že, když svého úřadu požíváš, k němužsto vysazeno, jakož pravíš, zvlášče, když sečeš lúky svými nechutmi a svým protivenstvím, že vždy spieše utkneš a potkneš svú kosú na dobrého člověka nežli na zlého a jemu viece protivností činíš nežli zlému? Zprav mě toho a nauč mě tomu, ať tomu srozumiem, poněvadž Aristotileš v svých prvních knihách Metafyziky praví, že ti druhé učie, ješto jim příčiny těch věcí, o nichžto rozprávějí, pravie; a tudiežt praví, že znamenie uměnie a věděti něco jest na vypověděnie učenie. Poněvadž mi jedno pravíš, prav mi druhé! Než mnoho mi vypravuješ a mnoho se vydáváš, ale moci své s dóvo- dem vyvésti neumieš. Nedarmo si sobě přezdělo seno- 163
se ta panna znamenává, pravili řkúc: „Pěkný by to obrázek byl, by měl oči a ruce.“ Ale lidé múdří rozumě- jíce lépe, co ta panna se znamenává, odpověděli zase řkúce: „Tento obrázek jest velmi pěkný, ale by měl oči a ruce, byl by velmi ohyzden a škařed.“ Ty, Neščestie, již slyšíš, kteraks' velmi spravedlivo; též-li si jako ten obraz? Ved, chceš-li býti jako ta panna, jenž Spravedli- vost slúla, musíš věru býti slepo, aby sobě nevážilo hledě na postavu nebo podstatu jednoho člověka mimo druhého, anižto hleděl na sprostnost čí ani na moc čí, by chtěl chudého a sprostného utrhnúti, hledě na jeho sprostnost, a bohatému křivdy pomoci pro jeho čest neb pro jeho moc, než aby nehleděl na žádnú stranu, než vzhuoru na nebe, a byl upřiemen a slep. Máš býti také ty, Neščestie, bezruké, totížto daruov za spravedlivost vzieti ani bráti nemáš, než ktož práv, ten buď práv, a kto jest křiv, ten buď křiv. Máš býti němo proti oběma stranoma, žádného proti druhému nepopúzeje, žádného proti druhému nevystřiehaje; ač chceš mieti miesto Spravedlivosti, tak již býti mušíš. Ale když si tak spra- vedlivo, mnedle, Neščestie, kterak pak tiem mieníš, to mi pověz, že, když svého úřadu požíváš, k němužsto vysazeno, jakož pravíš, zvlášče, když sečeš lúky svými nechutmi a svým protivenstvím, že vždy spieše utkneš a potkneš svú kosú na dobrého člověka nežli na zlého a jemu viece protivností činíš nežli zlému? Zprav mě toho a nauč mě tomu, ať tomu srozumiem, poněvadž Aristotileš v svých prvních knihách Metafyziky praví, že ti druhé učie, ješto jim příčiny těch věcí, o nichžto rozprávějí, pravie; a tudiežt praví, že znamenie uměnie a věděti něco jest na vypověděnie učenie. Poněvadž mi jedno pravíš, prav mi druhé! Než mnoho mi vypravuješ a mnoho se vydáváš, ale moci své s dóvo- dem vyvésti neumieš. Nedarmo si sobě přezdělo seno- 163
Strana 164
sečec v tom úřadě, v němžto se vydáváš, v němžto svú moc vypravuješ; neb takýž, když seče lúky, cožt jest téj dobré travičky vonné a jiného kvietie, tot on sseče, a co jest bylinie jiného, jakožto bodláčie neb hlohovie nebo jiné nevelmi požitečné a hrubé kořenie, tohoť on nechá. Toť já dobře řéci mohu, že se jest to mnohokrát od tebe stalo za mých časóv i nynie se podnes od tebe to mno- hým děje, že vždy spieše dobrého zamútíš nežli zlého. Ne takť spravedliví činie, pro něžto sú druzí dobří pra- vým hořem, pravým zámutkem se Smrti dostali. Já mním, že vy oba spolu držíte; neb co ty, Neščestie, po- čneš jednati, toť Smrt dokoná, a snads' ty počátek a Smrt skonánie, a já mám za to, že jest to bez snadu. Jistě, Neščestie, mnoho kvaltu činíš, mnoho násilím do- býváš, poně ty se Boha málo bojíš neb snad nic; a snad ty mníš, by Buoh byl tvým tovařišem, a protož sobě nerozumieš. Cti málo šetříš, téměř tobě nečest jako čest, téměř tobě hanba a stud jako chvála, a já mním sobě na mysli, že ty nevieš, co jest hanba, neb se styděti nechceš. A ty také pak svého bližnieho poně za nic nemáš. A, á, Neščestie, ktož těch tří kusuov do sebe nemá, totíž bázen božie, stud k zlému a milost k svému bližniemu, ten zle na světě přebývá! Než jakžt' jest koli, velmit' me to od tebe bolí, velmit sem tebú zamúcen, a viece nežli velmi, žes' mě méj téj najmilejšie hrdličky, mé převýborné domácie holubičky hanebně zbavilo. A kdy já pak o to s tebú mluvím, tehdy ty mě nenávidíš a hněváš se na mě a rozličnú řečí mi přimlúváš. Znamenie jest toho dobré, žes' ne- slýchalo Aristotileše, jenž v svých prvních knihách O nebi a o světu píše i praví: „Mušíť se nehněvati ten a nepřie- telem nebyti, jenž stojí, aby slyšal pravdu, a dojda jie proti sobě i smlčeti jie.“ A zdali sem já tobě bez pravdy kdy přimlúval, že se hněváš? Očitě mluvíš proti pravdě 164
sečec v tom úřadě, v němžto se vydáváš, v němžto svú moc vypravuješ; neb takýž, když seče lúky, cožt jest téj dobré travičky vonné a jiného kvietie, tot on sseče, a co jest bylinie jiného, jakožto bodláčie neb hlohovie nebo jiné nevelmi požitečné a hrubé kořenie, tohoť on nechá. Toť já dobře řéci mohu, že se jest to mnohokrát od tebe stalo za mých časóv i nynie se podnes od tebe to mno- hým děje, že vždy spieše dobrého zamútíš nežli zlého. Ne takť spravedliví činie, pro něžto sú druzí dobří pra- vým hořem, pravým zámutkem se Smrti dostali. Já mním, že vy oba spolu držíte; neb co ty, Neščestie, po- čneš jednati, toť Smrt dokoná, a snads' ty počátek a Smrt skonánie, a já mám za to, že jest to bez snadu. Jistě, Neščestie, mnoho kvaltu činíš, mnoho násilím do- býváš, poně ty se Boha málo bojíš neb snad nic; a snad ty mníš, by Buoh byl tvým tovařišem, a protož sobě nerozumieš. Cti málo šetříš, téměř tobě nečest jako čest, téměř tobě hanba a stud jako chvála, a já mním sobě na mysli, že ty nevieš, co jest hanba, neb se styděti nechceš. A ty také pak svého bližnieho poně za nic nemáš. A, á, Neščestie, ktož těch tří kusuov do sebe nemá, totíž bázen božie, stud k zlému a milost k svému bližniemu, ten zle na světě přebývá! Než jakžt' jest koli, velmit' me to od tebe bolí, velmit sem tebú zamúcen, a viece nežli velmi, žes' mě méj téj najmilejšie hrdličky, mé převýborné domácie holubičky hanebně zbavilo. A kdy já pak o to s tebú mluvím, tehdy ty mě nenávidíš a hněváš se na mě a rozličnú řečí mi přimlúváš. Znamenie jest toho dobré, žes' ne- slýchalo Aristotileše, jenž v svých prvních knihách O nebi a o světu píše i praví: „Mušíť se nehněvati ten a nepřie- telem nebyti, jenž stojí, aby slyšal pravdu, a dojda jie proti sobě i smlčeti jie.“ A zdali sem já tobě bez pravdy kdy přimlúval, že se hněváš? Očitě mluvíš proti pravdě 164
Strana 165
a proti Aristotilešovi. Ale já mním, že ty činíš, jako činie ti, o nichž praví Veliký Alexander řka: „Čím se viece kto zlému a nerozumnému a tomu, ješto se sám znáti nechce, podkládá, tiemť jest on hrubějí a ukrut- nějie a hanebnějí.“ Ale slyš mě pak! Zdali, Neščestie, toho nevieš, kto nad kým co zle bez viny učiní, buďto pychem neb mocí neb návodem neb hněvem anebo od sebe samého, a jemu potom toho nenahradí a neodčiní, ten se má velmi dobře na péči mieti a oči své spředu i szadu na stráži postaviti, ať by se jemu zase toliká anebo většie nechut a nelibost nestala? Čti, škaredé Ne- ščestie, mistra, ještoť píše v třetiech knihách O duši a řka: „Malý blud, totíž malé protivenstvie na počátku bývá příčina veliké nechuti a veliké bludné nepřiezni na skonání.“ Ano to múdří lidé pravie k témuž mieniec, že hřiech před Bohem od člověka k člověku a nechut od lidí k lidem jest a bývá vždy nóv. Ba, ved, ano to mudřec praví: „Ktož zlost kde seje, ten nepřiezen a nelibost sobě sieti bude a sám svým setím zahyne a ode všie příčiny lačen ostane; a kto dluh zajma, záplatu vrátiti má.“ Vezmi ty, Neščestie, toho příklad na mně! Bychť já mohl tobě se čím odplatiti a světiti se, toť bych učinil pro to protivenstvie, ještos' mi je učinilo, a pro ten pych a pro to bezprávie. Avšak já tak volati nesmiem, jakož bych rád, a viece mlčeti musím, nežli smiem volati; znám to, žeť volám jakž tak a křičím časem, kde věda, zdali by ty, zlé a nestydlivé Neščestie, mě zase čím utě- šilo a mně mój přehrozný smutek nahradilo. Neb to mně se stalo, ještoť se snad nestalo žádnému člověku. Ej, Neščestie, by ty to však vědělo, kterak na tě netolik já, smutný Tkadlček, volám, a tož tíše, ale téměř jako vešken svět škřeklavě, a viece dobří lidé nežli zlí! Ne- darmoť jest heslo starých lidí, ješto řiekají: „Črt črtu oka nevykline.“ Ty zlé, Neščestie, samo v sobě, ty zlé 165
a proti Aristotilešovi. Ale já mním, že ty činíš, jako činie ti, o nichž praví Veliký Alexander řka: „Čím se viece kto zlému a nerozumnému a tomu, ješto se sám znáti nechce, podkládá, tiemť jest on hrubějí a ukrut- nějie a hanebnějí.“ Ale slyš mě pak! Zdali, Neščestie, toho nevieš, kto nad kým co zle bez viny učiní, buďto pychem neb mocí neb návodem neb hněvem anebo od sebe samého, a jemu potom toho nenahradí a neodčiní, ten se má velmi dobře na péči mieti a oči své spředu i szadu na stráži postaviti, ať by se jemu zase toliká anebo většie nechut a nelibost nestala? Čti, škaredé Ne- ščestie, mistra, ještoť píše v třetiech knihách O duši a řka: „Malý blud, totíž malé protivenstvie na počátku bývá příčina veliké nechuti a veliké bludné nepřiezni na skonání.“ Ano to múdří lidé pravie k témuž mieniec, že hřiech před Bohem od člověka k člověku a nechut od lidí k lidem jest a bývá vždy nóv. Ba, ved, ano to mudřec praví: „Ktož zlost kde seje, ten nepřiezen a nelibost sobě sieti bude a sám svým setím zahyne a ode všie příčiny lačen ostane; a kto dluh zajma, záplatu vrátiti má.“ Vezmi ty, Neščestie, toho příklad na mně! Bychť já mohl tobě se čím odplatiti a světiti se, toť bych učinil pro to protivenstvie, ještos' mi je učinilo, a pro ten pych a pro to bezprávie. Avšak já tak volati nesmiem, jakož bych rád, a viece mlčeti musím, nežli smiem volati; znám to, žeť volám jakž tak a křičím časem, kde věda, zdali by ty, zlé a nestydlivé Neščestie, mě zase čím utě- šilo a mně mój přehrozný smutek nahradilo. Neb to mně se stalo, ještoť se snad nestalo žádnému člověku. Ej, Neščestie, by ty to však vědělo, kterak na tě netolik já, smutný Tkadlček, volám, a tož tíše, ale téměř jako vešken svět škřeklavě, a viece dobří lidé nežli zlí! Ne- darmoť jest heslo starých lidí, ješto řiekají: „Črt črtu oka nevykline.“ Ty zlé, Neščestie, samo v sobě, ty zlé 165
Strana 166
lidi dlúho sobě chovati chceš, ale dobrých velmi ne- návidíš. Slyš to, Neščestie, dobře! Vrhni sebú, kam chceš, zatoč sebú, kterakkoli umieš, svú chytrostí nebo svým umě- ním, toběť jest vždy pro tvú zlost naposledy zatracenu býti. Nebť jest trój lidský stav na světě, ješto od svaté Trojice odlúčeni budú na onom světě pro zlé činy a zde na světě mají zlořečenstvie od Trojice svaté: První jsú všichni ti, ješto jsú v své zlosti a v svých zlých úmysléch zapekliti — a z těchs' ty jedno —, o nichžto praví Písmo: „Zlořečené dietě ve sto letech!“ Ne proto, Ne ščestie, sloveš dobré a dokonalé podlé své starosti, ale i mládo jsa podlé dobrých činóv dobrý a dokonalý slúti móžeš. Hleď a slyš Davida krále! Prvé než králem byl, ač podlé let svých byl mlád, však podlé rozumu a smysla svého dobrého dokonalý slúl; neb on dobytek starších svých pasa, v sprostném stavě přebývaje, svú myslí dobrú a svým upřémným srdcem byl se vpal k Bohu jeho vóli činiti, pro něžto z toho sprostného řádu, v němžto byl, k duostojenství královému přišel. Druzí jsú zlořečeni všichni vražedlníci a ti, ješto o lidské škody a o jich zlé stojie. Řekl Buoh v Desateru přikázaní, aby člověk člověka, svého bližnieho, jako se sám miloval. Ty pak, Neščestie, neřku, by milovalo, ale kdež móžeš komu co uškoditi, to učiníš. A kto jest kdy slýchal většieho vražedlníka nežli tě, Neščestie? A ač nevždy lidi hubíš na jich životě, ale hubíš je a zahlazuješ je na jich cti, na jich dobrém, na jich statku, na jich rozličném dobrém přebývaní svým zlým protivenstvím, pro něžto mnozí z mnohých a z rozličných teskností a z mnoho zamúcení v rozličné nemoci upadše a z těch nemocí často smrti sú poddáni. Ty si již ve všem zlém ohýralo jako který Kain v své zlosti, v tvém srdci zapeklita jest všecka zlost jako v kterém faraonovi, podmaniti chceš 166
lidi dlúho sobě chovati chceš, ale dobrých velmi ne- návidíš. Slyš to, Neščestie, dobře! Vrhni sebú, kam chceš, zatoč sebú, kterakkoli umieš, svú chytrostí nebo svým umě- ním, toběť jest vždy pro tvú zlost naposledy zatracenu býti. Nebť jest trój lidský stav na světě, ješto od svaté Trojice odlúčeni budú na onom světě pro zlé činy a zde na světě mají zlořečenstvie od Trojice svaté: První jsú všichni ti, ješto jsú v své zlosti a v svých zlých úmysléch zapekliti — a z těchs' ty jedno —, o nichžto praví Písmo: „Zlořečené dietě ve sto letech!“ Ne proto, Ne ščestie, sloveš dobré a dokonalé podlé své starosti, ale i mládo jsa podlé dobrých činóv dobrý a dokonalý slúti móžeš. Hleď a slyš Davida krále! Prvé než králem byl, ač podlé let svých byl mlád, však podlé rozumu a smysla svého dobrého dokonalý slúl; neb on dobytek starších svých pasa, v sprostném stavě přebývaje, svú myslí dobrú a svým upřémným srdcem byl se vpal k Bohu jeho vóli činiti, pro něžto z toho sprostného řádu, v němžto byl, k duostojenství královému přišel. Druzí jsú zlořečeni všichni vražedlníci a ti, ješto o lidské škody a o jich zlé stojie. Řekl Buoh v Desateru přikázaní, aby člověk člověka, svého bližnieho, jako se sám miloval. Ty pak, Neščestie, neřku, by milovalo, ale kdež móžeš komu co uškoditi, to učiníš. A kto jest kdy slýchal většieho vražedlníka nežli tě, Neščestie? A ač nevždy lidi hubíš na jich životě, ale hubíš je a zahlazuješ je na jich cti, na jich dobrém, na jich statku, na jich rozličném dobrém přebývaní svým zlým protivenstvím, pro něžto mnozí z mnohých a z rozličných teskností a z mnoho zamúcení v rozličné nemoci upadše a z těch nemocí často smrti sú poddáni. Ty si již ve všem zlém ohýralo jako který Kain v své zlosti, v tvém srdci zapeklita jest všecka zlost jako v kterém faraonovi, podmaniti chceš 166
Strana 167
pod se božie stvořenie, lidi jeho svobodné. Činíš jako onen zlý a protivný kněžského řádu člověk Abimelech jenž LXX svých bratróv zabil a shladil s světa, aby naň na samého dědičstvo spadlo a sobě neměl žádného, jenž by s ním byl zarovno. Toběť bude řečeno, zlořečené Neščestie, slovo ono: „Země, otevři usta svá a tě pohltí.“ I zdalis' ty také druhý Saul? Když byl v starosti již stár, i v té starosti ješče zlosti nenechal, pro něžto potom byl z svého duostojenstvie a z své cti vystrčen a ponížen. Třetí jsú zlořečeni, jenž se od svého Stvořitele pravým svým marným netbáním vzdalují a odvracují tak majíc za to, jako by od žádného nepošli, jedno od sebe sami byli. Tys' to, zlé Neščestie, ješto v svú zlost úfáš a se dálíš od svého Stvořitele netbaje jeho znáti, mněje, by samo od sebe bylo; žádného za nic nemáš, žádného ne- tbáš, vším hrdáš, vše pod se tiskneš, nemáš v sobě žádného slitovánie, žádné dobroty; ano mudřec Pyta- goras praví a řka: „Založenie bázni božie jest slitovánie k člověku a dobrotu k němu mieti v jeho potřebě.“ Ale jáť jie u tebe věru nečiji. A snad se tomu těšíš, jemuž se jest těšil nemúdrý onen, o němž praví David v žaltáři a řka: „Řekl nesmyslný v srdci svém: Nenie Boha!“ Ale takť já mám za to, žeť k tobě v tvé nesmyslnosti bude řečeno slovo ono Davidovo: „Zlořečeni buďte, jenž se odchylují od přikázanie tvého, Bože, a jenž sstúpili z tvých cest; zatraceni buďte všichni, jenž zlost vedú." Ano to praví Šalomún v Příslovích a řka: „Synu milý, boj se Boha a krále, ještoť jest náměstek jeho, a s jeho utrhači všech lidí nepřebývaj; neboť jich zatracenie jim brzo přijde a jich snitie jest hanebné." I koho kdy Šalo- mún tak znamenitě mienil, jako tě teď miení? I kto jest kdy větší utrhač byl i velikým lidem i prostředním i naj- nižším jedno ty? Nevieš-li toho, Neščestie, ale věz, žeť ještě jest šest 167
pod se božie stvořenie, lidi jeho svobodné. Činíš jako onen zlý a protivný kněžského řádu člověk Abimelech jenž LXX svých bratróv zabil a shladil s světa, aby naň na samého dědičstvo spadlo a sobě neměl žádného, jenž by s ním byl zarovno. Toběť bude řečeno, zlořečené Neščestie, slovo ono: „Země, otevři usta svá a tě pohltí.“ I zdalis' ty také druhý Saul? Když byl v starosti již stár, i v té starosti ješče zlosti nenechal, pro něžto potom byl z svého duostojenstvie a z své cti vystrčen a ponížen. Třetí jsú zlořečeni, jenž se od svého Stvořitele pravým svým marným netbáním vzdalují a odvracují tak majíc za to, jako by od žádného nepošli, jedno od sebe sami byli. Tys' to, zlé Neščestie, ješto v svú zlost úfáš a se dálíš od svého Stvořitele netbaje jeho znáti, mněje, by samo od sebe bylo; žádného za nic nemáš, žádného ne- tbáš, vším hrdáš, vše pod se tiskneš, nemáš v sobě žádného slitovánie, žádné dobroty; ano mudřec Pyta- goras praví a řka: „Založenie bázni božie jest slitovánie k člověku a dobrotu k němu mieti v jeho potřebě.“ Ale jáť jie u tebe věru nečiji. A snad se tomu těšíš, jemuž se jest těšil nemúdrý onen, o němž praví David v žaltáři a řka: „Řekl nesmyslný v srdci svém: Nenie Boha!“ Ale takť já mám za to, žeť k tobě v tvé nesmyslnosti bude řečeno slovo ono Davidovo: „Zlořečeni buďte, jenž se odchylují od přikázanie tvého, Bože, a jenž sstúpili z tvých cest; zatraceni buďte všichni, jenž zlost vedú." Ano to praví Šalomún v Příslovích a řka: „Synu milý, boj se Boha a krále, ještoť jest náměstek jeho, a s jeho utrhači všech lidí nepřebývaj; neboť jich zatracenie jim brzo přijde a jich snitie jest hanebné." I koho kdy Šalo- mún tak znamenitě mienil, jako tě teď miení? I kto jest kdy větší utrhač byl i velikým lidem i prostředním i naj- nižším jedno ty? Nevieš-li toho, Neščestie, ale věz, žeť ještě jest šest 167
Strana 168
věcí na světě, ješto jich Buoh velice na člověku nenávidí, z nichžto sobě vybeř, také-liť tě v tom kterém kusu ne- návidí. Prvé jest oko k marnostem světským a k oplz- losti přiklonité. Druhé jest jazyk klamovný neb špílný. Třetí jest ruka krvavá, totíž vražedlná, člověčie krev prolévajícé. Čtvrté jest srdce zlobivé a hněvivé proti svému bližniemu. Páté jest srdce naplněné zlého myšle- nie a nečistého. Šesté jest rozsievanie zlosti a hněvu mezi bratří nebo mezi bližními, je spolu vadiece. Ó hanebné a viece než hubené Neščestie a hubené a mizerné, seždaj, at již vypoviem tvé zahubenie a za- hynutie! Budeš-li téj všie biedy a téj psoty také co mieti, o niežs' již slyšalo, ej, Neščestie, znamenaj své zahynutie, znamenaj své potupenie pro své zlosti! Bycht já tobě pak co jiného pravil nad to, ty již samo vše vieš i slyšíš proti sobě mnoho zlého, mnoho nelibého. Než viem, že toho nevelmi tbáš, a snad z zúfalstvie, protožes' tak v své zlosti již zapeklito; a jestliže to činíš z zúfal- stvie, slyš, coť tobě i každému takému praví svatý Augustin: „Snáze jest Bohu nebesa nová učiniti a jiná stvořiti, nežli zúfalého a hřiešného člověka spasiti“; neb na stvoření nových nebes Buoh nic nepotřebuje, ale na spasenie člověčie zúfalého člověka potřebuje Buoh jeho vuole a jeho chtěnie k tomu, a jestliže jeho chtěnie a jeho vuole k tomu nenie, Buoh jeho spasiti nemóž. Ty pak netoliko si zúfalé v sobě samo, ale ješče se tiem vydáváš a toho kakúsi pochvalu sobě činíš. Než jedno divno mi do tebe, proč ty se tiem chlubíš a svú zlost vypravuješ, proč ty pravíš své protivenstvie, vida a slyše všecko budúcie zlé proti sobě na vše strany, nemoha sobě pokoje dáti v své zlosti, všady tu zjevuješ, všady ji vydáváš. Ano múdrý Aristotileš, když byl otá- zán, co by to bylo, ješto by nemělo všady a téměř nikdy praveno býti, ač by to i pravda byla, odpověděl a řka: 1 68
věcí na světě, ješto jich Buoh velice na člověku nenávidí, z nichžto sobě vybeř, také-liť tě v tom kterém kusu ne- návidí. Prvé jest oko k marnostem světským a k oplz- losti přiklonité. Druhé jest jazyk klamovný neb špílný. Třetí jest ruka krvavá, totíž vražedlná, člověčie krev prolévajícé. Čtvrté jest srdce zlobivé a hněvivé proti svému bližniemu. Páté jest srdce naplněné zlého myšle- nie a nečistého. Šesté jest rozsievanie zlosti a hněvu mezi bratří nebo mezi bližními, je spolu vadiece. Ó hanebné a viece než hubené Neščestie a hubené a mizerné, seždaj, at již vypoviem tvé zahubenie a za- hynutie! Budeš-li téj všie biedy a téj psoty také co mieti, o niežs' již slyšalo, ej, Neščestie, znamenaj své zahynutie, znamenaj své potupenie pro své zlosti! Bycht já tobě pak co jiného pravil nad to, ty již samo vše vieš i slyšíš proti sobě mnoho zlého, mnoho nelibého. Než viem, že toho nevelmi tbáš, a snad z zúfalstvie, protožes' tak v své zlosti již zapeklito; a jestliže to činíš z zúfal- stvie, slyš, coť tobě i každému takému praví svatý Augustin: „Snáze jest Bohu nebesa nová učiniti a jiná stvořiti, nežli zúfalého a hřiešného člověka spasiti“; neb na stvoření nových nebes Buoh nic nepotřebuje, ale na spasenie člověčie zúfalého člověka potřebuje Buoh jeho vuole a jeho chtěnie k tomu, a jestliže jeho chtěnie a jeho vuole k tomu nenie, Buoh jeho spasiti nemóž. Ty pak netoliko si zúfalé v sobě samo, ale ješče se tiem vydáváš a toho kakúsi pochvalu sobě činíš. Než jedno divno mi do tebe, proč ty se tiem chlubíš a svú zlost vypravuješ, proč ty pravíš své protivenstvie, vida a slyše všecko budúcie zlé proti sobě na vše strany, nemoha sobě pokoje dáti v své zlosti, všady tu zjevuješ, všady ji vydáváš. Ano múdrý Aristotileš, když byl otá- zán, co by to bylo, ješto by nemělo všady a téměř nikdy praveno býti, ač by to i pravda byla, odpověděl a řka: 1 68
Strana 169
„Se samého nebo se samu chváliti a o sobě dobrotu svú praviti.“ A poněvadž jest ten nedal, aby kto o sobě co dobrého pravil, ješto by však dobré bylo slyšeti, což ty pak, hanebné Neščestie, k tomu dieš, že ty netoliko o sobě nemáš co dobrého praviti, ale vší zlosti, všeho zlého na se tajiti nechceš, sem i tam o sobě rozličně rozpravuješ, točíš sebú sem i tam na své řeči, jednak o sobě dobré povieš, jednak hanebné o sobě mluvíš? Máš na sobě přirozenie jako třtina; ta sebú sem i tam od větru točí a se nahybuje na vše strany, sama se odievá jako ty řečí svú jednak zeleně, jednak suše, u bahniech ráda roste jako ty mezi zlostmi a mezi zlými a protiv- nými skutky. Zdali to z nemúdrosti činíš anebo mníš, byť nad tebú nebyl kto jiný mocnější, ať by tě zkázal? Pochybuješ, Neščestie, jistě a mýlíš se, a myšlenie své na suchém piesku rozsieváš, z něhožto naposledy nic nebude. Než snad mi proto namlúváš o svých zlostech a je vypravuješ chtě, ať bych povolil také tobě v nich a řekl, že dobře činíš a žes' dobré, a tě chvále a na tě zře, potom také lidem takéžto protivenstvie činil a zámutky? Já slyším a rozumiem tobě, že ty činíš jako zlé knieže nebo zlý pán; když jest sám zlý aneb nepočestný aneb zúfalý, rád při sobě na svém dvoře mievá takéž lidi, jakož jest sám, nepoctivé a hanebné. Pakli sú kteří lep- ších obyčejóv nežli on, ale vždyť o to stojí, aby je po své vuoli navedl. Takýžto pán činí jako jestřáb neb takýžto pták, ješto jedno honem a lapáním živ jest; když mu děti jeho dospějí, viece jich krmiti nechce, než uhoně stravu jim někakú a přinesa před ně něco živého, i tepe to svými křídly a nosem a sem i tam jím postrkuje, uče je témuž lapati a témuž násilí, jakož sám jest. Ty mně, Neščestie, poně též činíš; mnoho mi namlúváš, mnoho mi pravíš a jako vesele mi to rozprávieš o své zlosti, zdali by mě v ni umluvilo, bych já po tobě činil. 1 69
„Se samého nebo se samu chváliti a o sobě dobrotu svú praviti.“ A poněvadž jest ten nedal, aby kto o sobě co dobrého pravil, ješto by však dobré bylo slyšeti, což ty pak, hanebné Neščestie, k tomu dieš, že ty netoliko o sobě nemáš co dobrého praviti, ale vší zlosti, všeho zlého na se tajiti nechceš, sem i tam o sobě rozličně rozpravuješ, točíš sebú sem i tam na své řeči, jednak o sobě dobré povieš, jednak hanebné o sobě mluvíš? Máš na sobě přirozenie jako třtina; ta sebú sem i tam od větru točí a se nahybuje na vše strany, sama se odievá jako ty řečí svú jednak zeleně, jednak suše, u bahniech ráda roste jako ty mezi zlostmi a mezi zlými a protiv- nými skutky. Zdali to z nemúdrosti činíš anebo mníš, byť nad tebú nebyl kto jiný mocnější, ať by tě zkázal? Pochybuješ, Neščestie, jistě a mýlíš se, a myšlenie své na suchém piesku rozsieváš, z něhožto naposledy nic nebude. Než snad mi proto namlúváš o svých zlostech a je vypravuješ chtě, ať bych povolil také tobě v nich a řekl, že dobře činíš a žes' dobré, a tě chvále a na tě zře, potom také lidem takéžto protivenstvie činil a zámutky? Já slyším a rozumiem tobě, že ty činíš jako zlé knieže nebo zlý pán; když jest sám zlý aneb nepočestný aneb zúfalý, rád při sobě na svém dvoře mievá takéž lidi, jakož jest sám, nepoctivé a hanebné. Pakli sú kteří lep- ších obyčejóv nežli on, ale vždyť o to stojí, aby je po své vuoli navedl. Takýžto pán činí jako jestřáb neb takýžto pták, ješto jedno honem a lapáním živ jest; když mu děti jeho dospějí, viece jich krmiti nechce, než uhoně stravu jim někakú a přinesa před ně něco živého, i tepe to svými křídly a nosem a sem i tam jím postrkuje, uče je témuž lapati a témuž násilí, jakož sám jest. Ty mně, Neščestie, poně též činíš; mnoho mi namlúváš, mnoho mi pravíš a jako vesele mi to rozprávieš o své zlosti, zdali by mě v ni umluvilo, bych já po tobě činil. 1 69
Strana 170
Neučinímt toho zajisté; to, cožt mi se zda nepravé, tohoť smlčeti nechci; nemni, bychť chtěl v tvéj zlosti pochle- bovati a řéci, že dobře činíš. Pravít to nadhlas mudřec Tulius, že nenie na světě nic škodlivějšieho ani co haneb- nějšieho, nežli lidem k jich zlosti na posilněnie sladce a pochlebně mluviti a jich v tom potvrditi, a řka, že jest to pravá zrada a s cesty svedenie a oblúpenie všeho rozumu. Mlč, Neščestie, s tiem a měj to sobě, oč stojíš. Věřímť já dobrému Bohu, žeť mi dá požiti příslovie onoho, ještoť je píše Šalomún a řka: „Synu milý, neposlúchaj člověka zlého, jenž radí po své váze učiniti, aniž žádaj s ním přebývati k jeho libosti; neb při něm nenie jiného nežli lest a zlost, a smysl jeho jest jedno o nátisciech protivných, a vždy klam mluvie usta jeho.“ A jindet praví týž Šalomún: „Slyš, synu milý, múdrost a při- kázanie mé. Ustanov s dobrými lidmi a s dobrými skutky mysl a úmysl svój a rady jich požívaj a nebývaj v obe- cenství a v kvasiech lidí zlých a v těch známostech, ješto úsilé lidská a jich protivenstvie snošují a toho tajně jako masa požívají. Synu milý, kupuj múdrost, kdež móžeš, totíž pro nic neostávaj múdrých a smysl svój neprodávaj, totíž pro žádného zlého nezacházej, se sám chtě zmařiti.“ Jáť tomu rozumiem, žeť se tebe to již vše zřejmě přídrží, to, což jest Šalomún pověděl o takýchžto. Dobřeť sem ješče s koly k tobě nezajel, mohuť, když chci, vytrhnúti z tvého návodu a jinam vuoz smysla svého s svým rozumem obrátiti. Nenavedeš mne, bychť tobě dal odjieti smutek svój, jenž jej mám pro svú zmi- lelíčku zmilelú, volatit chci, mluvitit chci, jižť jest čas, jižt jest potřebie. Pravít mně i každému takémuž Tul- lius, ten pohan, že tu a v ty časy člověk mluviti má, když k čemu mlčeti nemá aniž se mlčeti hodí. Stój o to, kterak chceš chytře, nezkašleš se mých přímluv a méj kletby a mého hanebného volánie, by tobě mnohem viece 170
Neučinímt toho zajisté; to, cožt mi se zda nepravé, tohoť smlčeti nechci; nemni, bychť chtěl v tvéj zlosti pochle- bovati a řéci, že dobře činíš. Pravít to nadhlas mudřec Tulius, že nenie na světě nic škodlivějšieho ani co haneb- nějšieho, nežli lidem k jich zlosti na posilněnie sladce a pochlebně mluviti a jich v tom potvrditi, a řka, že jest to pravá zrada a s cesty svedenie a oblúpenie všeho rozumu. Mlč, Neščestie, s tiem a měj to sobě, oč stojíš. Věřímť já dobrému Bohu, žeť mi dá požiti příslovie onoho, ještoť je píše Šalomún a řka: „Synu milý, neposlúchaj člověka zlého, jenž radí po své váze učiniti, aniž žádaj s ním přebývati k jeho libosti; neb při něm nenie jiného nežli lest a zlost, a smysl jeho jest jedno o nátisciech protivných, a vždy klam mluvie usta jeho.“ A jindet praví týž Šalomún: „Slyš, synu milý, múdrost a při- kázanie mé. Ustanov s dobrými lidmi a s dobrými skutky mysl a úmysl svój a rady jich požívaj a nebývaj v obe- cenství a v kvasiech lidí zlých a v těch známostech, ješto úsilé lidská a jich protivenstvie snošují a toho tajně jako masa požívají. Synu milý, kupuj múdrost, kdež móžeš, totíž pro nic neostávaj múdrých a smysl svój neprodávaj, totíž pro žádného zlého nezacházej, se sám chtě zmařiti.“ Jáť tomu rozumiem, žeť se tebe to již vše zřejmě přídrží, to, což jest Šalomún pověděl o takýchžto. Dobřeť sem ješče s koly k tobě nezajel, mohuť, když chci, vytrhnúti z tvého návodu a jinam vuoz smysla svého s svým rozumem obrátiti. Nenavedeš mne, bychť tobě dal odjieti smutek svój, jenž jej mám pro svú zmi- lelíčku zmilelú, volatit chci, mluvitit chci, jižť jest čas, jižt jest potřebie. Pravít mně i každému takémuž Tul- lius, ten pohan, že tu a v ty časy člověk mluviti má, když k čemu mlčeti nemá aniž se mlčeti hodí. Stój o to, kterak chceš chytře, nezkašleš se mých přímluv a méj kletby a mého hanebného volánie, by tobě mnohem viece 170
Strana 171
ješče protivnějí bylo mé volánie a mé kletby, a by se tomu divilo i předivilo, proč se tebe nebojím. Ba, ška- ředé Neščestie, divíš se tomu a tiežeš se mne, proč se tebe nebojím. Proč anebo zač bych se tebe bál? Podob- nějíť by bylo, nežli já tebe, by ty se mne bálo; tys' mně vinno, a já tobě nic. K tomu slyš! Ját sem člověk, stvořenie božie, a ty jsi kakás' obluda; jsemt já vždy lepší nežli ty; stojít ved psáno: „Zlý člověk, tenť se všeho bojí, a dobrého člověka všichni zlí se ho bojie a lekají.“ Buď pak, bych se tebe měl báti pro tvú moc, jakož pravíš, žeť jest velika, mocna a k tomu věčna; zdali se tebe mám báti pro tu moc, ještos' ji dřiev kdy nad kým mělo, neb pro tu, ješto jest ješče nepřišla, čili pro tu moc, ješto ji nynie máš? Mám-lit se tebe báti pro tu moc, ještos' ji mělo? Tat jest již minula, tat' mi uškoditi nemóž. Aneb mám-lit se tebe báti pro tu moc, ješto ji snad teprv mieti máš a teprv snad přijde? Tat jest nejista, ni tobě ni mně, má-liž tvá-liž. Pravít Aristotileš v svých prvních kni- hách Peri ermenias: „O budúcích věcech nenie žádná jistota." Než mám-lit se tebe báti pro tu moc, ješto ji nynie máš, hara, hara; tať jest velmi malá a brzká a k tomu nejistá; dnes s' mne mocno, a kto vie, kto tebe zajtra! A k tomus' mi již mocí svú otjalo tu naj- větší věc, cos' mohlo, již nemóžeš ničím moci své tak mocně nade mnú ukázati, pro nižto bych se tebe báti měl aneb báti chtěl; takét sem již po větru pustil bázen a hruozu tvú jako jiný prach. A takéť praví Seneka, ten mistr: „Ty, ještos' komu poddán, bud nad tebú které- hožkoli najvětšieho řádu člověk, jsa práv, neboj se jeho ani koho, neřku tú nebázní, oč by kdy od koho nevinně byl potkán.“ Ale ty, Neščestie, pomni dobře, žes' mi pravilo dřiev v své řeči, žes' bylo od počátka světa a že ješče do sko- 171
ješče protivnějí bylo mé volánie a mé kletby, a by se tomu divilo i předivilo, proč se tebe nebojím. Ba, ška- ředé Neščestie, divíš se tomu a tiežeš se mne, proč se tebe nebojím. Proč anebo zač bych se tebe bál? Podob- nějíť by bylo, nežli já tebe, by ty se mne bálo; tys' mně vinno, a já tobě nic. K tomu slyš! Ját sem člověk, stvořenie božie, a ty jsi kakás' obluda; jsemt já vždy lepší nežli ty; stojít ved psáno: „Zlý člověk, tenť se všeho bojí, a dobrého člověka všichni zlí se ho bojie a lekají.“ Buď pak, bych se tebe měl báti pro tvú moc, jakož pravíš, žeť jest velika, mocna a k tomu věčna; zdali se tebe mám báti pro tu moc, ještos' ji dřiev kdy nad kým mělo, neb pro tu, ješto jest ješče nepřišla, čili pro tu moc, ješto ji nynie máš? Mám-lit se tebe báti pro tu moc, ještos' ji mělo? Tat jest již minula, tat' mi uškoditi nemóž. Aneb mám-lit se tebe báti pro tu moc, ješto ji snad teprv mieti máš a teprv snad přijde? Tat jest nejista, ni tobě ni mně, má-liž tvá-liž. Pravít Aristotileš v svých prvních kni- hách Peri ermenias: „O budúcích věcech nenie žádná jistota." Než mám-lit se tebe báti pro tu moc, ješto ji nynie máš, hara, hara; tať jest velmi malá a brzká a k tomu nejistá; dnes s' mne mocno, a kto vie, kto tebe zajtra! A k tomus' mi již mocí svú otjalo tu naj- větší věc, cos' mohlo, již nemóžeš ničím moci své tak mocně nade mnú ukázati, pro nižto bych se tebe báti měl aneb báti chtěl; takét sem již po větru pustil bázen a hruozu tvú jako jiný prach. A takéť praví Seneka, ten mistr: „Ty, ještos' komu poddán, bud nad tebú které- hožkoli najvětšieho řádu člověk, jsa práv, neboj se jeho ani koho, neřku tú nebázní, oč by kdy od koho nevinně byl potkán.“ Ale ty, Neščestie, pomni dobře, žes' mi pravilo dřiev v své řeči, žes' bylo od počátka světa a že ješče do sko- 171
Strana 172
nánie světa býti máš. Zdas' mě tiem chtělo ustrašiti a uhroziti, bych se proto tebe lekal a bál, totíž snad mnělo, by velmi dobře povědělo, bychť já tomu totíž nesrozuměl? A kde se skryješ? Mnedle, Neščestie, slyš! Když pak vešken svět dokonán bude a všechny věci konec vezmú, pověz mi, kam ty se pak poděješ a kde se skryješ, poněvadž jsú jedno dvě cestě na onen svět: jedna jest dobrým, zaslúžilým lidem do nebeského krá- lovstvie, úzká, a druhá zlým a hřiešným lidem, jenž jest do pekla, velmi široká? Bych já řekl, by s dobrými v nebeském království mělo býti — a ty samo nepravíš, by dobré bylo, a k tomu nebeské královstvie jest jedno dobrým lidem připraveno, a ty člověk nejsi, jakož sme od tebe slyšeli, — tam vždy opět nepójdeš; než poněvadž člověk nejsi, než, jakož já rozumiem, někaký stien člo- věčí a něco zlého, ješto z ničehuož nepošlo, já za to mám, že nikam jinam nepójdeš jedno tam, kdežto všichni zlí a vše zlé přebývá, u pekle, u propasti hluboké, ješto konce psotě a biedě nikdy nenie aniž bude na věky. Avšak, Neščestie, netolik bych tobě dotud hověl a tebe zde na světě nehaněl a tobě nepřimlúval pro svú utěšenú, než věz to tak uplně, bez pochybenie, žeť na tě chci vždy volati proto, na tě křičeti, tě já chci v své vlastnie ta- jemné knihy vepsati, ať by tě potom po méj smrti všichni dobří lidé, všichni dobří tovařišie, jimž panny a panie jsú míly, znali v téj zlosti a se mnú zde i na onom světě mě litujíce volali bez přestánie, o tobě piesně, rýmy, knihy zvláštnie skládali a všady je rozdávali a sami je často čtli, na nichž by nic jiného psáno nebylo, nežli: „Ach a běda a hoře na tě, zlé a hanebné Ne- ščestie!" 172
nánie světa býti máš. Zdas' mě tiem chtělo ustrašiti a uhroziti, bych se proto tebe lekal a bál, totíž snad mnělo, by velmi dobře povědělo, bychť já tomu totíž nesrozuměl? A kde se skryješ? Mnedle, Neščestie, slyš! Když pak vešken svět dokonán bude a všechny věci konec vezmú, pověz mi, kam ty se pak poděješ a kde se skryješ, poněvadž jsú jedno dvě cestě na onen svět: jedna jest dobrým, zaslúžilým lidem do nebeského krá- lovstvie, úzká, a druhá zlým a hřiešným lidem, jenž jest do pekla, velmi široká? Bych já řekl, by s dobrými v nebeském království mělo býti — a ty samo nepravíš, by dobré bylo, a k tomu nebeské královstvie jest jedno dobrým lidem připraveno, a ty člověk nejsi, jakož sme od tebe slyšeli, — tam vždy opět nepójdeš; než poněvadž člověk nejsi, než, jakož já rozumiem, někaký stien člo- věčí a něco zlého, ješto z ničehuož nepošlo, já za to mám, že nikam jinam nepójdeš jedno tam, kdežto všichni zlí a vše zlé přebývá, u pekle, u propasti hluboké, ješto konce psotě a biedě nikdy nenie aniž bude na věky. Avšak, Neščestie, netolik bych tobě dotud hověl a tebe zde na světě nehaněl a tobě nepřimlúval pro svú utěšenú, než věz to tak uplně, bez pochybenie, žeť na tě chci vždy volati proto, na tě křičeti, tě já chci v své vlastnie ta- jemné knihy vepsati, ať by tě potom po méj smrti všichni dobří lidé, všichni dobří tovařišie, jimž panny a panie jsú míly, znali v téj zlosti a se mnú zde i na onom světě mě litujíce volali bez přestánie, o tobě piesně, rýmy, knihy zvláštnie skládali a všady je rozdávali a sami je často čtli, na nichž by nic jiného psáno nebylo, nežli: „Ach a běda a hoře na tě, zlé a hanebné Ne- ščestie!" 172
Strana 173
XVI. Teď opět Neščestie žalobníku přimlůvá a rozličným dóvodem a řečí jemu vypra- vuje, kterak žádného súditi nemá. A že proto, že jest jeho zbavilo jeho frejéřky, měl by viece děkovati Bohu a Neščestí, nežli se hněvati. A kterak jeho přirov- nati chce k někaké soše Nabochodono- zorově, jenž modla byla, a co toho po- týká, ktož smutek a hoře z srdce pro tělesnú milost nevypustí. A kterak staří pohané měli sú dvanáct modl, jenž jim bohy byli přezděli. A potom, kterak žádný člověk žádným uměním, kteréž- koli jest, Neščestie prázden býti nemóž. A dokonávaje kapitolu vypravuje oby- čeje a přirozenie rozličná rozličných lidí, tak k ctnostem jako k zlostem. ☞ LK, byv jednú nemocen, a velmi sto- nal; než chtě zdráv býti, slíbil v nemoci masa nejésti do smrti. A zhojiv se a byv zase zdráv, nemoha sobě jednú nic uhoniti u veliké vodě k snědku, pojide ku potoku, hledaje ryb, a osel mu se nahodi, bředa skrze potok od mlýna, pytel múky na sobě nesa. Vlk mu vece: „Pomáhajž Buoh, milá vyzinko! Oj, co sem tebe dnes celý den hledal, až sem se s tebú i po- 173
XVI. Teď opět Neščestie žalobníku přimlůvá a rozličným dóvodem a řečí jemu vypra- vuje, kterak žádného súditi nemá. A že proto, že jest jeho zbavilo jeho frejéřky, měl by viece děkovati Bohu a Neščestí, nežli se hněvati. A kterak jeho přirov- nati chce k někaké soše Nabochodono- zorově, jenž modla byla, a co toho po- týká, ktož smutek a hoře z srdce pro tělesnú milost nevypustí. A kterak staří pohané měli sú dvanáct modl, jenž jim bohy byli přezděli. A potom, kterak žádný člověk žádným uměním, kteréž- koli jest, Neščestie prázden býti nemóž. A dokonávaje kapitolu vypravuje oby- čeje a přirozenie rozličná rozličných lidí, tak k ctnostem jako k zlostem. ☞ LK, byv jednú nemocen, a velmi sto- nal; než chtě zdráv býti, slíbil v nemoci masa nejésti do smrti. A zhojiv se a byv zase zdráv, nemoha sobě jednú nic uhoniti u veliké vodě k snědku, pojide ku potoku, hledaje ryb, a osel mu se nahodi, bředa skrze potok od mlýna, pytel múky na sobě nesa. Vlk mu vece: „Pomáhajž Buoh, milá vyzinko! Oj, co sem tebe dnes celý den hledal, až sem se s tebú i po- 173
Strana 174
tkal!“ Osel jemu vece: „Milý vlče! Ját sem osel, zvie- ře hlúpé a robotné, a nejsemt vyzina.“ Vlk mu vece: „A zdalis' neslýchal, že liška v lese, myš v dúpěti a ryba u vodě ráda bývá? Jáť masa ved nejiem, jedno to, což jest u vodě. Tys' vždy vyzina aneb sumovina.“ Osel jemu vece: „Mýlíš se a zles' se zeptal." Vlk vece: „Prav tu řeč tomu, ktožť ryb nezná! Ty si vždy rybové maso, já tě vždy sniem; mluv sobě sem i tam, cožť já znám, toť já znám! Tkadlečku, slyš řeč a znamenaj úmysl, kamt se chýlí! Ty nás takúžto řečí právě potýkáš, leda ty nás proti sobě zbudil a popudil k protivné řeči, a z téj aby s námi v svár všel a s námi se svadil a s námi zašel. Tkadlečku, vlkuť jest to divno nebylo, nebť jest byl hladovit a byl jest zvěř nerozumná; ale tě nic k tomu nenutí, že na ny voláš a na ny kakúsi řečí protivnú vyjieždieš, kakýms' písmem nás chtě potupiti. A k tomu máš pět smyslóv dobrých, že podlé těch nejsi tak hlúpý, by nevěděl, co máš mluviti a lépe sebú kam zatočiti, nežli vlk svú přirozenú hlúpostí. Avšak, ačt jest vlk dobře věděl, že jest to osel, než ať by měl podobnú příčinu, jako by to z nevědomie učinil, přezděl oslu vyzina, aby jej vždy snědl. Též ty dobře a uplně po našie řeči slyšíš a sám to vieš bez nás, dřieve nás, žeť sme právi a ty křiv, avšak nás vždy ješče proti sobě jako vlk osla popúzieš a chceš nás dřieve času odsúditi na zatracenie a ny Boha od- lúčiti jakožto súdce nebo ten, jemuž jest právo poru- čeno. Ba, by ty to učinil z téj miery, jakož jest, a ne- z žádného utrhánie, přijali bychom to od tebe. Ale vieš-li, co jest? Pravít mudřec: „To, což na kom vidíš neb o kom co nepočestného uzříš neb uslyšíš, nebuď kvapen toho v hněvu a v nechuti ohlásiti!“ Častokrát člověk z hněvu vypovie na druhého, ješto jemu samému potom žel bývá. 174
tkal!“ Osel jemu vece: „Milý vlče! Ját sem osel, zvie- ře hlúpé a robotné, a nejsemt vyzina.“ Vlk mu vece: „A zdalis' neslýchal, že liška v lese, myš v dúpěti a ryba u vodě ráda bývá? Jáť masa ved nejiem, jedno to, což jest u vodě. Tys' vždy vyzina aneb sumovina.“ Osel jemu vece: „Mýlíš se a zles' se zeptal." Vlk vece: „Prav tu řeč tomu, ktožť ryb nezná! Ty si vždy rybové maso, já tě vždy sniem; mluv sobě sem i tam, cožť já znám, toť já znám! Tkadlečku, slyš řeč a znamenaj úmysl, kamt se chýlí! Ty nás takúžto řečí právě potýkáš, leda ty nás proti sobě zbudil a popudil k protivné řeči, a z téj aby s námi v svár všel a s námi se svadil a s námi zašel. Tkadlečku, vlkuť jest to divno nebylo, nebť jest byl hladovit a byl jest zvěř nerozumná; ale tě nic k tomu nenutí, že na ny voláš a na ny kakúsi řečí protivnú vyjieždieš, kakýms' písmem nás chtě potupiti. A k tomu máš pět smyslóv dobrých, že podlé těch nejsi tak hlúpý, by nevěděl, co máš mluviti a lépe sebú kam zatočiti, nežli vlk svú přirozenú hlúpostí. Avšak, ačt jest vlk dobře věděl, že jest to osel, než ať by měl podobnú příčinu, jako by to z nevědomie učinil, přezděl oslu vyzina, aby jej vždy snědl. Též ty dobře a uplně po našie řeči slyšíš a sám to vieš bez nás, dřieve nás, žeť sme právi a ty křiv, avšak nás vždy ješče proti sobě jako vlk osla popúzieš a chceš nás dřieve času odsúditi na zatracenie a ny Boha od- lúčiti jakožto súdce nebo ten, jemuž jest právo poru- čeno. Ba, by ty to učinil z téj miery, jakož jest, a ne- z žádného utrhánie, přijali bychom to od tebe. Ale vieš-li, co jest? Pravít mudřec: „To, což na kom vidíš neb o kom co nepočestného uzříš neb uslyšíš, nebuď kvapen toho v hněvu a v nechuti ohlásiti!“ Častokrát člověk z hněvu vypovie na druhého, ješto jemu samému potom žel bývá. 174
Strana 175
Dále slyš, Tkadlečku! Neuvazuj se v súdy a v rych- tářstvie ani o to stój velmi, by súdcí byl, lečt poručeno bude a k tomu leč zavolán budeš; a ješče netoliko po zavolání, ale pro nic o to nestój, leč se čiješ, že svú ctností a svú dobrotú svého svědomie a podlé spravedli- vosti přemoci móžeš zlosti své přirozenie vnitř, a řeči pochlebných odolati budeš moci a daróv za práva ne- brati ani jich tbáti, a tak učiniti, aby se najvětšieho súdce v tom nelekal, když přijde vešken svět i tě, zdej- šieho súdce, v hněvě súdit. Slyš ješče, Tkadlečku, ne- bývaj súdcí, neuměje rozeznati pravdu a křivdu. Nebuď vlkem, nebuď, nebuď sobě sám, nebuď proti sobě sám práv! Neodsuzuj ižádného bez ortele pro svój zisk! Nečiň se mněje, ale věda, a to, což činíš, učiň právě, čiň dobře a daj se v tom znáti; nechoď ku potoku v kúty; to, což činíš, to sám věz, že dobře činíš! Nebuď chvati k komu pro jeho zlost, jakžs' člověk jako jiný, a ty ješče nevieš sám, kam se děješ. Chceš nás zatratiti, a my bez tvé pomoci stvořeni. Slyš pilně, Tkadlečku; buď to pak, že my pro tvé řeči zahynúti máme, jakož o nás pravíš, asat se v nic obrátíme, jakož sme z ničehéhož pošli; nic také trpěti nebudem, súduov na se a proti sobě neča- káme, neb to zde jednámy, k čemu sme vydáni; počtu nám nebude potřebie učiniti, neb což kde jednáme, tot' jest zjevno a ohlasito. Než ty se varuj spravedlivého počtu a chovaj se a pilně se měj na paměti, aby dosti učinil, a lépe nežli vlk, slibu svému, aby nebyl potkán spravedlivostí, nebude-li při tobě a při tvém počtu mi- losti. Neb pěti hrubými kusy potkán budeš a pěti těmi břemenami. Jestliže z nich počtu prostraného neučiníš, toběť bude viece nežli nám hoře. První kus, jenž tě obtieží, tenť bude těžkost všech tvých marných činóv, cos' jich zde na světě vedl, z nichžto počet kus od kusu učiniti mušíš. Druhý bude hróza a strach od žalobníkóv, 175
Dále slyš, Tkadlečku! Neuvazuj se v súdy a v rych- tářstvie ani o to stój velmi, by súdcí byl, lečt poručeno bude a k tomu leč zavolán budeš; a ješče netoliko po zavolání, ale pro nic o to nestój, leč se čiješ, že svú ctností a svú dobrotú svého svědomie a podlé spravedli- vosti přemoci móžeš zlosti své přirozenie vnitř, a řeči pochlebných odolati budeš moci a daróv za práva ne- brati ani jich tbáti, a tak učiniti, aby se najvětšieho súdce v tom nelekal, když přijde vešken svět i tě, zdej- šieho súdce, v hněvě súdit. Slyš ješče, Tkadlečku, ne- bývaj súdcí, neuměje rozeznati pravdu a křivdu. Nebuď vlkem, nebuď, nebuď sobě sám, nebuď proti sobě sám práv! Neodsuzuj ižádného bez ortele pro svój zisk! Nečiň se mněje, ale věda, a to, což činíš, učiň právě, čiň dobře a daj se v tom znáti; nechoď ku potoku v kúty; to, což činíš, to sám věz, že dobře činíš! Nebuď chvati k komu pro jeho zlost, jakžs' člověk jako jiný, a ty ješče nevieš sám, kam se děješ. Chceš nás zatratiti, a my bez tvé pomoci stvořeni. Slyš pilně, Tkadlečku; buď to pak, že my pro tvé řeči zahynúti máme, jakož o nás pravíš, asat se v nic obrátíme, jakož sme z ničehéhož pošli; nic také trpěti nebudem, súduov na se a proti sobě neča- káme, neb to zde jednámy, k čemu sme vydáni; počtu nám nebude potřebie učiniti, neb což kde jednáme, tot' jest zjevno a ohlasito. Než ty se varuj spravedlivého počtu a chovaj se a pilně se měj na paměti, aby dosti učinil, a lépe nežli vlk, slibu svému, aby nebyl potkán spravedlivostí, nebude-li při tobě a při tvém počtu mi- losti. Neb pěti hrubými kusy potkán budeš a pěti těmi břemenami. Jestliže z nich počtu prostraného neučiníš, toběť bude viece nežli nám hoře. První kus, jenž tě obtieží, tenť bude těžkost všech tvých marných činóv, cos' jich zde na světě vedl, z nichžto počet kus od kusu učiniti mušíš. Druhý bude hróza a strach od žalobníkóv, 175
Strana 176
jenž na tě pro tvé zlé skutky žalovati budú, a netoliko zlí anjelé, totíž zatracení duchové, ale i dobří na tě volati budú. Třetí kus těžký tobě bude zlost, nenávist a hněv od těch, jenž proti tobě svědčiti budú. Čtvrtý kus a těžké břiemě ortel a vyrčenie nemilostivé bez milo- srdenstvie od Súdce najvětčieho. Páté břiemě, jenž ho pak snad i bez snadu prázden na věky nebudeš, toť jest a bude věčné zatracenie, jenž bude tobě pro zlé vyčtenie a pro neřádný počet a pro zlé vyčítanie. Nuž, chytrý Tkadlečku, suď nás, klni nás, zavrz nás; hleď, co tě pak potkati má! Než cot jest nám pak do toho? Buď tobě jakž buď, zde neb tam, volaj neb mlč, klni jakž chceš, buď práv neb křiv: ni pro tvé volánie ni pro tvé zámutky ni pro tvé přimlúvanie toho nenechá- my, bychom tobě nepravili pravdu; všelik nám tvá zlá a divoká řeč nic dobrého nezjednala aniž co úžitečného přivedla. Slyš Rehoře sv., ten praví: „Ktož svú hanbu a svú zlost chce cizím utrháním přikryti a se tiem na očistu před lidmi živiti, ten bez pochybenie cizého těla vražedlivě požívá.“ To jest učinil vlk, snědl osla. Ty nečiň nám tak! Požívaj asa učenie pohanského, ješto pravie: “ „Co sobě nechceš zlého, nepřej a nejednaj to jinému!“ Vykládáš nám cos' kams' písmem dovozuje, však k tomu vysazen nejsi ani k tomu zavolán, by nás kázal. Chovaj se sám, at by pro tvé činy, ješto je zde na zemi a na světě činíš, tvá mátě na onom světě nepykala, že tě kdy urodila, a na skonání světa s jinými ženami ne- řekla, pláčíc a lkajíc: „Blahoslavené jsú ty ženy, ješto jsú nerodily, a přeščastné jsú ty prsi, ješto nessály žád- ného“; a ty sám, Tkadlečku, aby neřekl pro svój zlý a nepravý počet: „Pane, to vše, cos' nade mnú učinil, “ tos' právě a podlé spravedlivosti pravým súdem učinil! Tkadlečku, my činímy, co činiti máme; hleď ty ale sám o sobě! Pravít mudřec: „Spravedlivý často z tesknost 176
jenž na tě pro tvé zlé skutky žalovati budú, a netoliko zlí anjelé, totíž zatracení duchové, ale i dobří na tě volati budú. Třetí kus těžký tobě bude zlost, nenávist a hněv od těch, jenž proti tobě svědčiti budú. Čtvrtý kus a těžké břiemě ortel a vyrčenie nemilostivé bez milo- srdenstvie od Súdce najvětčieho. Páté břiemě, jenž ho pak snad i bez snadu prázden na věky nebudeš, toť jest a bude věčné zatracenie, jenž bude tobě pro zlé vyčtenie a pro neřádný počet a pro zlé vyčítanie. Nuž, chytrý Tkadlečku, suď nás, klni nás, zavrz nás; hleď, co tě pak potkati má! Než cot jest nám pak do toho? Buď tobě jakž buď, zde neb tam, volaj neb mlč, klni jakž chceš, buď práv neb křiv: ni pro tvé volánie ni pro tvé zámutky ni pro tvé přimlúvanie toho nenechá- my, bychom tobě nepravili pravdu; všelik nám tvá zlá a divoká řeč nic dobrého nezjednala aniž co úžitečného přivedla. Slyš Rehoře sv., ten praví: „Ktož svú hanbu a svú zlost chce cizím utrháním přikryti a se tiem na očistu před lidmi živiti, ten bez pochybenie cizého těla vražedlivě požívá.“ To jest učinil vlk, snědl osla. Ty nečiň nám tak! Požívaj asa učenie pohanského, ješto pravie: “ „Co sobě nechceš zlého, nepřej a nejednaj to jinému!“ Vykládáš nám cos' kams' písmem dovozuje, však k tomu vysazen nejsi ani k tomu zavolán, by nás kázal. Chovaj se sám, at by pro tvé činy, ješto je zde na zemi a na světě činíš, tvá mátě na onom světě nepykala, že tě kdy urodila, a na skonání světa s jinými ženami ne- řekla, pláčíc a lkajíc: „Blahoslavené jsú ty ženy, ješto jsú nerodily, a přeščastné jsú ty prsi, ješto nessály žád- ného“; a ty sám, Tkadlečku, aby neřekl pro svój zlý a nepravý počet: „Pane, to vše, cos' nade mnú učinil, “ tos' právě a podlé spravedlivosti pravým súdem učinil! Tkadlečku, my činímy, co činiti máme; hleď ty ale sám o sobě! Pravít mudřec: „Spravedlivý často z tesknost 176
Strana 177
své, jenž jie mievá, vynde a vinný zaň trpěti bude.“ Téžs' slýchal a shledal o dobré ženě Zuzaně, též slýchal i shledal o Danielovi, to si slýchal i o Jozefovi, to si slýchal o mnohých lidech dobrých, shledals' to napo- sledy i o nás. Jistě, Tkadlečku, by ješče tolik volal, by ješče tolik se nám písmem protivil, nevymluvíš sobě nic aniž toho čím ziščen budeš. Přijmi k sobě tuto řeč naši, a tož věz uplně, žeť sme my praví celní a praví mýtní. Neb což jest na světě a světa požívá, musít nám to z svého požitku mýto a clo a druhdy desátek dáti. A zda ved nevieš, byť lidí na světě nebylo, také bychom my nebyli? Myť sme jedno pro lidi a těch požívati chcem, a ničím jiným, jedno že s nimi máme svú vuoli; jinak by náš úřad nestál za nic. A by nás nebylo, však by na světě nebylo řádu; toť sme již nejednú pravili. Všakť sme to dávno pravili i ješče to pravíme, žet sme viece pro dobré učiněni nežli pro zlé. Ale ty ved toho nešetříš. Málo sobě vážíš naše naučenie, málo, téměř nic tobě vděk nenie naše dobré zpravenie. Neučiníš ty nám, jako učinil Veliký Alexander mistru svému, o němž se čte: Když byl jednú otázán, proč by mistra a učedlníka svého viece než otce svého ctil, odpověděl Alexander a řka: „Od otce sem přijal tělo, ale nerozumné a hlúpé; ale mistr mój a učedlník mój to rozumem svým osvietil a na rozumnú cestu navedl, jížto rozuměti netolik mohu zde na světě, co zlé a co dobré, ale i na onom světě budu moci seznati, co jest aneb bude dobré a zlé.“ Slyš, tot' jest byl pohan, všakť jest se tomu byl naučil, že jakýž rozum člověk zde na světě sobě dobude, že toho tam na onom světě požívá. Tožť se ten sjednával s vaším ny- nějším písmem, ještoť praví: „Který člověk zde na světě Boha lépe pozná, na onom světě jeho lépe viděti bude." Ale o to nám nynie třeba s tebú mluviti nenie, než povědětit chcem: Vieš-li ty, Tkadlečku, ktož o to ne- 177
své, jenž jie mievá, vynde a vinný zaň trpěti bude.“ Téžs' slýchal a shledal o dobré ženě Zuzaně, též slýchal i shledal o Danielovi, to si slýchal i o Jozefovi, to si slýchal o mnohých lidech dobrých, shledals' to napo- sledy i o nás. Jistě, Tkadlečku, by ješče tolik volal, by ješče tolik se nám písmem protivil, nevymluvíš sobě nic aniž toho čím ziščen budeš. Přijmi k sobě tuto řeč naši, a tož věz uplně, žeť sme my praví celní a praví mýtní. Neb což jest na světě a světa požívá, musít nám to z svého požitku mýto a clo a druhdy desátek dáti. A zda ved nevieš, byť lidí na světě nebylo, také bychom my nebyli? Myť sme jedno pro lidi a těch požívati chcem, a ničím jiným, jedno že s nimi máme svú vuoli; jinak by náš úřad nestál za nic. A by nás nebylo, však by na světě nebylo řádu; toť sme již nejednú pravili. Všakť sme to dávno pravili i ješče to pravíme, žet sme viece pro dobré učiněni nežli pro zlé. Ale ty ved toho nešetříš. Málo sobě vážíš naše naučenie, málo, téměř nic tobě vděk nenie naše dobré zpravenie. Neučiníš ty nám, jako učinil Veliký Alexander mistru svému, o němž se čte: Když byl jednú otázán, proč by mistra a učedlníka svého viece než otce svého ctil, odpověděl Alexander a řka: „Od otce sem přijal tělo, ale nerozumné a hlúpé; ale mistr mój a učedlník mój to rozumem svým osvietil a na rozumnú cestu navedl, jížto rozuměti netolik mohu zde na světě, co zlé a co dobré, ale i na onom světě budu moci seznati, co jest aneb bude dobré a zlé.“ Slyš, tot' jest byl pohan, všakť jest se tomu byl naučil, že jakýž rozum člověk zde na světě sobě dobude, že toho tam na onom světě požívá. Tožť se ten sjednával s vaším ny- nějším písmem, ještoť praví: „Který člověk zde na světě Boha lépe pozná, na onom světě jeho lépe viděti bude." Ale o to nám nynie třeba s tebú mluviti nenie, než povědětit chcem: Vieš-li ty, Tkadlečku, ktož o to ne- 177
Strana 178
stojí, aby kto dobrý naň laskav byl, ten ved dobrého zase milovati neumie. Vidíš, že častokrát pán na prost- ného chudého panoši laskav pro jeho dobrotu, a panoše zase na pána pro jeho lásku jest laskav až do smrti. By ty nás znal, žeť sme tobě dobří viece nežli zlí, ty by nás viece miloval nežli nám lál. A, Tkadlečku, by ty byl čítal v knihách, ješto sú popsány o Velikém Alexandru, tu by byl shledal a četl, že o něm psáno jest, že ten svým služebníkóm a svým rytieřóm nikdy 1“ neřiekal: „Poď sem!“, než vždy: „Přistup ke mně! V tom jest chtěl dáti znáti každému, že ktož s kým věrně pracuje a jemu věrně slúží, móž svobodně před svého pána a před svého hospodu přistúpiti a s ním postáti pro své i pro jeho utěšenie. A také jíti jest něco pracného, ale stúpiti jest nětco lehčejšieho. Nechtěl slu- žebníky své přieliš pod se tisknúti, neb jeho dobré jemu pilně vedli a jimi stál. Též jest byl učinil jednomu svému starému rytieři; když jednú zimě přijevše s pole a s po- bitie nepřátelského, někde okolo ohně byli se ohlučili a sebrali jiní rytieři a panoše hřejíce se, mezi nimižto byl sám Alexander, zazřev zdaleka toho svého starého rytieře, jenž se k uohni dotřéti nemohl aniž chtěl se tisknúti, vstav z své stolice, na niež při ohni seděl, i vsadil na tu stolici toho starého rytieře a řka: „Nenie podobno, by tento rytieř téhož nepožil jako my, po- něvadž s námi též životem zarovno pracoval, a k tomu viece; neb pro svú starost jest již od přirozenie jemu zimějie nežli našinci komu, a k tomu nechtě se žádnému ohyzditi ani kým postrčiti, k ohni se třieti nechce; avšak vždy s námi v témž protivenství proti nepřá- telóm trpěl a vždy trpí jako my.“ Ale, Tkadlečku, ty nám toho nečiníš! My tobě mnoho dobrého zjednali a zvedli, ty nás pak jedno hanieš a nám, což najviec móžeš, přimlúváš. Činíš, jako zlý člověk dobrému činí; 178
stojí, aby kto dobrý naň laskav byl, ten ved dobrého zase milovati neumie. Vidíš, že častokrát pán na prost- ného chudého panoši laskav pro jeho dobrotu, a panoše zase na pána pro jeho lásku jest laskav až do smrti. By ty nás znal, žeť sme tobě dobří viece nežli zlí, ty by nás viece miloval nežli nám lál. A, Tkadlečku, by ty byl čítal v knihách, ješto sú popsány o Velikém Alexandru, tu by byl shledal a četl, že o něm psáno jest, že ten svým služebníkóm a svým rytieřóm nikdy 1“ neřiekal: „Poď sem!“, než vždy: „Přistup ke mně! V tom jest chtěl dáti znáti každému, že ktož s kým věrně pracuje a jemu věrně slúží, móž svobodně před svého pána a před svého hospodu přistúpiti a s ním postáti pro své i pro jeho utěšenie. A také jíti jest něco pracného, ale stúpiti jest nětco lehčejšieho. Nechtěl slu- žebníky své přieliš pod se tisknúti, neb jeho dobré jemu pilně vedli a jimi stál. Též jest byl učinil jednomu svému starému rytieři; když jednú zimě přijevše s pole a s po- bitie nepřátelského, někde okolo ohně byli se ohlučili a sebrali jiní rytieři a panoše hřejíce se, mezi nimižto byl sám Alexander, zazřev zdaleka toho svého starého rytieře, jenž se k uohni dotřéti nemohl aniž chtěl se tisknúti, vstav z své stolice, na niež při ohni seděl, i vsadil na tu stolici toho starého rytieře a řka: „Nenie podobno, by tento rytieř téhož nepožil jako my, po- něvadž s námi též životem zarovno pracoval, a k tomu viece; neb pro svú starost jest již od přirozenie jemu zimějie nežli našinci komu, a k tomu nechtě se žádnému ohyzditi ani kým postrčiti, k ohni se třieti nechce; avšak vždy s námi v témž protivenství proti nepřá- telóm trpěl a vždy trpí jako my.“ Ale, Tkadlečku, ty nám toho nečiníš! My tobě mnoho dobrého zjednali a zvedli, ty nás pak jedno hanieš a nám, což najviec móžeš, přimlúváš. Činíš, jako zlý člověk dobrému činí; 178
Strana 179
dobrý člověk, kdež móž, rád zlého od smrti a od zlých pótek vysvobodí, ale zlý, kdež móž dobrého potupiti, toť činí a o to stojí. Slyš, Tkadlečku, mnohoť sme dřieve i nynie rozlič- nými odvody tě odvésti chtěli téj tvéj tobě milé i dó- vodem rozumným písma duchovnicho i dóvodem písma světského i dóvodem přirozeným i příklady rozličnými, avšaks' se toho všeho přijieti nechtěl; my tobě mnoho dobrého vypravili, dovedli i ukázali, a ty vždy se nám protivíš. A zdali nečiníš jako zlý člověk dobrému? Než, ač sme mnoho pravili, mnoho vylíčili, nic, tomu ne- rozumiemy, platno nenie. Než minúce již ty všechny výklady, ještoť smy je dřieve rozličně vypravili, a ačs' jich nevděčen byl a jich se držeti nechtěl, ale slyš ješče, coť pravíme k téj tvé tesknosti a žalobě, ješto ji máš a sobě ji činíš a nám se rozličnú řečí i také vykládaným písmem protivíš. Minúce již všechny písemské a psané výklady a dóvody, vezmi sobě to na pamět a tomu dobře slyš! I nenie-lit to lépe, žeť sme tě zbavili téj tvé tobě milé, než bychom tě byli jí osidlali? Anebo poněvadž si té své utěšené zbaven, věz, že jsi zbaven i všie jejie chytrosti a jejie lsti, jíž si byl od nie jako svázán a jako vězněm jejím. Mnozí mnohé pótky mají, avšak vždy toho hledají, aby svobodni ostali; ty pak, byv svoboden, volně si vnikl u vězenie a vyniknúti moha, želéš toho, čehožs' zbyl, a již, chceš-li, jsi vynikl. Popřej radějé jinému své pří- hody a sám svoboden ostaň! Mnozí, jsúce vězňové lidščí, někdy prosbami, někdy mocí, někdy penězi, někdy výplatú, někdy rozličnými službami a odplatami vyniknúti a svobodni býti nemohú a druhdy i do smrti v té vazbě dokonati musie. Zdali želéš ty toho, žet se do smrti neskonává na tobě slovo onono Jobovo, ješto praví: „Člověk častokrát mladý vynde na svět jako 179
dobrý člověk, kdež móž, rád zlého od smrti a od zlých pótek vysvobodí, ale zlý, kdež móž dobrého potupiti, toť činí a o to stojí. Slyš, Tkadlečku, mnohoť sme dřieve i nynie rozlič- nými odvody tě odvésti chtěli téj tvéj tobě milé i dó- vodem rozumným písma duchovnicho i dóvodem písma světského i dóvodem přirozeným i příklady rozličnými, avšaks' se toho všeho přijieti nechtěl; my tobě mnoho dobrého vypravili, dovedli i ukázali, a ty vždy se nám protivíš. A zdali nečiníš jako zlý člověk dobrému? Než, ač sme mnoho pravili, mnoho vylíčili, nic, tomu ne- rozumiemy, platno nenie. Než minúce již ty všechny výklady, ještoť smy je dřieve rozličně vypravili, a ačs' jich nevděčen byl a jich se držeti nechtěl, ale slyš ješče, coť pravíme k téj tvé tesknosti a žalobě, ješto ji máš a sobě ji činíš a nám se rozličnú řečí i také vykládaným písmem protivíš. Minúce již všechny písemské a psané výklady a dóvody, vezmi sobě to na pamět a tomu dobře slyš! I nenie-lit to lépe, žeť sme tě zbavili téj tvé tobě milé, než bychom tě byli jí osidlali? Anebo poněvadž si té své utěšené zbaven, věz, že jsi zbaven i všie jejie chytrosti a jejie lsti, jíž si byl od nie jako svázán a jako vězněm jejím. Mnozí mnohé pótky mají, avšak vždy toho hledají, aby svobodni ostali; ty pak, byv svoboden, volně si vnikl u vězenie a vyniknúti moha, želéš toho, čehožs' zbyl, a již, chceš-li, jsi vynikl. Popřej radějé jinému své pří- hody a sám svoboden ostaň! Mnozí, jsúce vězňové lidščí, někdy prosbami, někdy mocí, někdy penězi, někdy výplatú, někdy rozličnými službami a odplatami vyniknúti a svobodni býti nemohú a druhdy i do smrti v té vazbě dokonati musie. Zdali želéš ty toho, žet se do smrti neskonává na tobě slovo onono Jobovo, ješto praví: „Člověk častokrát mladý vynde na svět jako 179
Strana 180
květ, svoboden, ale uschne brzo jako otava a zetřien bude a zmizie jako stien, a nikdy v jednom miestě ustavičen nenie"? A kto kdy byl jest viec neustavičen nežli milovník každý? Nic! Ne životem, ale myšlením rozličným, jednak veselým, jednak smutným. A kto kdy kterú teskností neb kterú prací a úsilím světským viece schne a vadne a se sstará a v tom scházie rozličně nežli člověk mladý milovný, ješto nevie, odkad jde milost aneb co jest to aneb co z nie pocházie? A kto kdy vídal spieše zahynúti mladého člověka a jako zmi- zeti koho, nežli ty lidi, ještoť milují? Jsú jako by nebyli, když pravú milostí zajdú. Ó Tkadlečku, by se tvé staré tesknosti v tobě obnovily, jenž je mieval pro milosti světské, i této tvé, o niež baješ, by pozapomenul. A divímet se tomu, žet jsú tě dřevnie tesknosti toliko nezkázaly, že by o této o své tiem méně bál. Slyš dále, Tkadlečku! Žaluješ, žes' ji ztratil, a neža- luješ na se sám, žes' se pro ni ztrácel na každý den od svého smysla a od něho se hrubě odvracoval, jako by ho nebyl mieval, i podnes se k němu tak pilně vrátiti den ote dne bez práce nemóžeš. Pravíš vždy, žes' ji námi ztratil. Slyš, Tkadlečku, neprav, by již ztratil, než rci, žes' vrátil. Neboť jest tvá — ta tobě milá — tvá nebyla ztráta, ta jest tvého mnoho nale- zenie; a jakožt jest koli, lépeť jest tobě, žet sme tě téj zbavili jí ku pocti a tobě na zdravie prodlenie, nežli bychom tě jie zbavili byli jie v nepočestný a v ne- zřiezený stav a tobě na hanbu a na potupenie. Ostatku rozuměj! Takét jest tobě lépe, žes' ji ztratil, dokudž ztráta slúla, nežli by ji byl ztratil, když by násilé slúla ta ztráta, pro nižto vražda přicházie. Neb ztráta ta, jenž ji sobě za ztrátu počítáš, nic viec nenie, jedno žes ztratil naději tu, ještos' k nie jměl. Ale ztráta druhá, byť se byla přihodila, tať by byla ztráta škodlivá, neboť 180
květ, svoboden, ale uschne brzo jako otava a zetřien bude a zmizie jako stien, a nikdy v jednom miestě ustavičen nenie"? A kto kdy byl jest viec neustavičen nežli milovník každý? Nic! Ne životem, ale myšlením rozličným, jednak veselým, jednak smutným. A kto kdy kterú teskností neb kterú prací a úsilím světským viece schne a vadne a se sstará a v tom scházie rozličně nežli člověk mladý milovný, ješto nevie, odkad jde milost aneb co jest to aneb co z nie pocházie? A kto kdy vídal spieše zahynúti mladého člověka a jako zmi- zeti koho, nežli ty lidi, ještoť milují? Jsú jako by nebyli, když pravú milostí zajdú. Ó Tkadlečku, by se tvé staré tesknosti v tobě obnovily, jenž je mieval pro milosti světské, i této tvé, o niež baješ, by pozapomenul. A divímet se tomu, žet jsú tě dřevnie tesknosti toliko nezkázaly, že by o této o své tiem méně bál. Slyš dále, Tkadlečku! Žaluješ, žes' ji ztratil, a neža- luješ na se sám, žes' se pro ni ztrácel na každý den od svého smysla a od něho se hrubě odvracoval, jako by ho nebyl mieval, i podnes se k němu tak pilně vrátiti den ote dne bez práce nemóžeš. Pravíš vždy, žes' ji námi ztratil. Slyš, Tkadlečku, neprav, by již ztratil, než rci, žes' vrátil. Neboť jest tvá — ta tobě milá — tvá nebyla ztráta, ta jest tvého mnoho nale- zenie; a jakožt jest koli, lépeť jest tobě, žet sme tě téj zbavili jí ku pocti a tobě na zdravie prodlenie, nežli bychom tě jie zbavili byli jie v nepočestný a v ne- zřiezený stav a tobě na hanbu a na potupenie. Ostatku rozuměj! Takét jest tobě lépe, žes' ji ztratil, dokudž ztráta slúla, nežli by ji byl ztratil, když by násilé slúla ta ztráta, pro nižto vražda přicházie. Neb ztráta ta, jenž ji sobě za ztrátu počítáš, nic viec nenie, jedno žes ztratil naději tu, ještos' k nie jměl. Ale ztráta druhá, byť se byla přihodila, tať by byla ztráta škodlivá, neboť 180
Strana 181
by se i viery i cti i řádu zjednaného byla dotkla. Slyš, Tkadlečku, mnozí ztratie manželky své, jenž se však ztratiti by neměla; a poněvadž se ty často tratie, jenž jedno sebe puol mocna jest, tato pak, jakož jie pyčeš, jsúc sebe všechna mocna, od tebeť se jest podobně ztratiti mohla; asa jsi seznati uměl a seznati umieš, že tvá nebyla aniž jest aniž bude. Slyš dále! A opět žaluješ a pravíš, žes' ji ztratil. I nenie-lit to lépe i tobě i jie, žes' ji ztratil počestně, nežli by ji byl měl nepočestně? Častokrát se milost u pocti rozmnožuje a v pocti se počíná, ale častokrát také nepočestný konec mievá. Vieš také, že žena nebo panna ctná dvěma mužoma viery plniti nemóž, neb dokad svobodna jest, svobodně svobodnému vieru drží, a když zavázána jest, zavázaně zavázanému drží; avšak v svobodné vieře jsúc zavázané viery pro své lepšie hledati móže. Žaluješ a pravíš, žes' ji ztratil. Ba rci: Ščastná ho- dina, která tě s ní rozlúčila, a pomni jí, a kterýkoli den táž hodina přijde, zpomeň, žes' v téj hodině okovuov a silných pantuov zbyl a osvoboděn, že ty jsa ztra- cencem ode všeho rozumu i vrátils' se; slušie tu hodinu korunovati. V tu hodinu, ač pamatovati chceš, zase si opatřil a obezřel to své zblúzenie, jehožs' v kolikosi letech viděti pro milost nemohl ani uměl. Navrátils' se k mladosti, všel si v bujnosti, seznals' pokoj, mieváš odpočinutie, zbýváš teskností, volně spíš, ze sna se nevztrhuješ, jsi bez nepokoje, sváru nemieváš, jsi bez nepřiezni, jsi soběvolen, pána mimo svú vuoli nemáš, jsi svój k své libosti, kady se obrátíš, jsi bez obklíče- ných teskností, kdež jsi, žádný tebe nepase, kdež jsi a co činíš, nenie tvých činóv komu ohlásiti ani je v horšie utrhánie proměniti, vieš, co činiti máš, mno- hým se již zachovati móžeš. 181
by se i viery i cti i řádu zjednaného byla dotkla. Slyš, Tkadlečku, mnozí ztratie manželky své, jenž se však ztratiti by neměla; a poněvadž se ty často tratie, jenž jedno sebe puol mocna jest, tato pak, jakož jie pyčeš, jsúc sebe všechna mocna, od tebeť se jest podobně ztratiti mohla; asa jsi seznati uměl a seznati umieš, že tvá nebyla aniž jest aniž bude. Slyš dále! A opět žaluješ a pravíš, žes' ji ztratil. I nenie-lit to lépe i tobě i jie, žes' ji ztratil počestně, nežli by ji byl měl nepočestně? Častokrát se milost u pocti rozmnožuje a v pocti se počíná, ale častokrát také nepočestný konec mievá. Vieš také, že žena nebo panna ctná dvěma mužoma viery plniti nemóž, neb dokad svobodna jest, svobodně svobodnému vieru drží, a když zavázána jest, zavázaně zavázanému drží; avšak v svobodné vieře jsúc zavázané viery pro své lepšie hledati móže. Žaluješ a pravíš, žes' ji ztratil. Ba rci: Ščastná ho- dina, která tě s ní rozlúčila, a pomni jí, a kterýkoli den táž hodina přijde, zpomeň, žes' v téj hodině okovuov a silných pantuov zbyl a osvoboděn, že ty jsa ztra- cencem ode všeho rozumu i vrátils' se; slušie tu hodinu korunovati. V tu hodinu, ač pamatovati chceš, zase si opatřil a obezřel to své zblúzenie, jehožs' v kolikosi letech viděti pro milost nemohl ani uměl. Navrátils' se k mladosti, všel si v bujnosti, seznals' pokoj, mieváš odpočinutie, zbýváš teskností, volně spíš, ze sna se nevztrhuješ, jsi bez nepokoje, sváru nemieváš, jsi bez nepřiezni, jsi soběvolen, pána mimo svú vuoli nemáš, jsi svój k své libosti, kady se obrátíš, jsi bez obklíče- ných teskností, kdež jsi, žádný tebe nepase, kdež jsi a co činíš, nenie tvých činóv komu ohlásiti ani je v horšie utrhánie proměniti, vieš, co činiti máš, mno- hým se již zachovati móžeš. 181
Strana 182
Nadto slyš! Lépeť jest, žes' jie zbyl, dokudžs' zbýti mohl a ztratiti mohl, nežli by jie zbyl a ji ztratil, ješto by jie ztratiti nebyl mohl ani zbýti. Pravíš, žes' téj tobě milé námi zbyl. Slyš a vezmi sobě příklad! Byť tě kto čeho nelibého zbavil tělesného, jako nemoci anebo které jiné nelibé příhody anebo zimnice s jinými neduhy, měl by jeho přieznivú památku; což pak nám učiniti nemáš, ješto sme tě jie zbavili a jako tiem zba- vením na každý den sobě spomoci móžeš? Pravíš, žet sme tě jie zbavili, ale nepravíš, že jejie dobrá vuole k tomu byla; ktož čeho na nás hledá, brzot toho dojde. Pravíš, žes' jie námi zbaven. Ba, Tkadlečku, ztěž se, kteraks' jie námi zbaven! Bez jejie-li vuole čili s její vuolí? Jestliže s její vuolí, raduj se, že těch všech příhod a nelibých nechutí, ještos' od nie mieval anebo mieti mohl, prost budeš. A komut jest dala svú vuoli, tent' jest přijal i ty všechny tesknosti na se a k sobě, ješto by ty je byl musil trpěti. A jestliže bez jejie vuole, od- pusť jie; cožť se stane bez čie vuole, toť viny k sobě nemá. Než to, cožt' se stalo, pro tvé lepšie se stalo. Pravíš, žes' jie námi zbyl. Tkadlečku, co se tomu divíš? Když pak bez toho býti nechceš, nevieš-li, ale věz: To, cožt se jest tobě přihodilo, toť se ved také ciesařóm, králóm, kniežatóm a velikým lidem přiházie; a netoliko byť se jim frejieřky a jich choti pronevěřily, i často manželky jich na cti klécejí. A tobě se to jednú přihodilo, a o to mluvíš, a jim mnohokrát, a často mlčeti musie, a čím k světu a podlé pěknosti zjednanější sú, tiem neusta- vičnějšie na cti. Pravíš, žes' jie námi zbyl a žeť se jest námi tobě pronevěřila. O jejie nevěře mluvíš, a my o tvéj jie nikdy nepopudili proti tobě. A, Tkadlečku, kolikero dobrým a šlechetným pannám a paniem tys' se často pronevěřil! Takés' byl z těch jeden, ješto vše z své strany jako v sústruh mieti chtěl, ale téhož nepodati. 182
Nadto slyš! Lépeť jest, žes' jie zbyl, dokudžs' zbýti mohl a ztratiti mohl, nežli by jie zbyl a ji ztratil, ješto by jie ztratiti nebyl mohl ani zbýti. Pravíš, žes' téj tobě milé námi zbyl. Slyš a vezmi sobě příklad! Byť tě kto čeho nelibého zbavil tělesného, jako nemoci anebo které jiné nelibé příhody anebo zimnice s jinými neduhy, měl by jeho přieznivú památku; což pak nám učiniti nemáš, ješto sme tě jie zbavili a jako tiem zba- vením na každý den sobě spomoci móžeš? Pravíš, žet sme tě jie zbavili, ale nepravíš, že jejie dobrá vuole k tomu byla; ktož čeho na nás hledá, brzot toho dojde. Pravíš, žes' jie námi zbaven. Ba, Tkadlečku, ztěž se, kteraks' jie námi zbaven! Bez jejie-li vuole čili s její vuolí? Jestliže s její vuolí, raduj se, že těch všech příhod a nelibých nechutí, ještos' od nie mieval anebo mieti mohl, prost budeš. A komut jest dala svú vuoli, tent' jest přijal i ty všechny tesknosti na se a k sobě, ješto by ty je byl musil trpěti. A jestliže bez jejie vuole, od- pusť jie; cožť se stane bez čie vuole, toť viny k sobě nemá. Než to, cožt' se stalo, pro tvé lepšie se stalo. Pravíš, žes' jie námi zbyl. Tkadlečku, co se tomu divíš? Když pak bez toho býti nechceš, nevieš-li, ale věz: To, cožt se jest tobě přihodilo, toť se ved také ciesařóm, králóm, kniežatóm a velikým lidem přiházie; a netoliko byť se jim frejieřky a jich choti pronevěřily, i často manželky jich na cti klécejí. A tobě se to jednú přihodilo, a o to mluvíš, a jim mnohokrát, a často mlčeti musie, a čím k světu a podlé pěknosti zjednanější sú, tiem neusta- vičnějšie na cti. Pravíš, žes' jie námi zbyl a žeť se jest námi tobě pronevěřila. O jejie nevěře mluvíš, a my o tvéj jie nikdy nepopudili proti tobě. A, Tkadlečku, kolikero dobrým a šlechetným pannám a paniem tys' se často pronevěřil! Takés' byl z těch jeden, ješto vše z své strany jako v sústruh mieti chtěl, ale téhož nepodati. 182
Strana 183
Mlč, ať tvé volánie tě samého nezahubí, nebť jest lépe počestně mlčeti nežli hanebným mluvením k hanbě přijíti. Nad to nade všechno vždy nám viece děkovati by měl, žes' tu svú, jakož pravíš, tobě milú ztratil uplně; taks' ji ztratil, jako by zimnici tu najlítější třesúcí ztratil, nelekaje se jie zase navrátiti. Raduj se a buď vesel, žes' jie pozbyl, dokudžs' mohl, a v ty časy, dokudžs' k nie milost měl a lásku, nežli by byl dočakal, že by k nie byl měl mrzkost a nelásku a jie zbýti nebyl mohl. Zpomeň, coť praví múdrý filozof: „Svoboda nenie dobře zlatem zaplacena.“ Téj jsi účasten a jie, ač chceš, osedneš, jiežto múdrý Šalomún osiesti nemohl, silný Sampson zachovati neuměl, krásný Absolon dojíti se neučil, výmluvný Achiles sobě zvěhlasiti neuměl a mnoho jiných jie sobě zachovati nemohli. Dotěž se Richarda, toho mistra, cot' ten k tomu die, jako by se ke všie takové řeči přimlúval, a řka: „Veliký pokoj a ukrácenie všeho nepokoje jest každého člověka světské marnosti a světské obludy a světské libosti v srdce nepustiti a jich příčin nežádati.“ I co kdy tobě učinilo viece nepokoje nežli milost? I co tě kdy popú- zelo k nepokoji nežli milost? I co tě kdy ke všem svět- ským marnostem držalo a silně tě k nim vodilo? Jedno milost! Vybeřiž sobě tehdy, co zlého pochodilo tobě z milosti! Mlč, Tkadlečku, mlč a věru mlč a nedaj se nám již mnoho kázati! Všaks' s to múdr, že sám rozumieš, žet sme nad tebú dobře učinili. Nečiň, jako činie ti, ješto nemají řeči prostrané, jenž šmatlaví slovú, o nichž praví Symachus, ten mistr pohanský, že od přirozenie ti lidé rádi mnoho mluvie, řka, že proto rádi mnoho mluvie, že v téj řeči šmatlavé sami k sobě libost mají. Ach, toť bychom s tebú ani s takým neradi pod jednú střechú a v jednom domu dlúho přebývali, ano to Pyta- 183
Mlč, ať tvé volánie tě samého nezahubí, nebť jest lépe počestně mlčeti nežli hanebným mluvením k hanbě přijíti. Nad to nade všechno vždy nám viece děkovati by měl, žes' tu svú, jakož pravíš, tobě milú ztratil uplně; taks' ji ztratil, jako by zimnici tu najlítější třesúcí ztratil, nelekaje se jie zase navrátiti. Raduj se a buď vesel, žes' jie pozbyl, dokudžs' mohl, a v ty časy, dokudžs' k nie milost měl a lásku, nežli by byl dočakal, že by k nie byl měl mrzkost a nelásku a jie zbýti nebyl mohl. Zpomeň, coť praví múdrý filozof: „Svoboda nenie dobře zlatem zaplacena.“ Téj jsi účasten a jie, ač chceš, osedneš, jiežto múdrý Šalomún osiesti nemohl, silný Sampson zachovati neuměl, krásný Absolon dojíti se neučil, výmluvný Achiles sobě zvěhlasiti neuměl a mnoho jiných jie sobě zachovati nemohli. Dotěž se Richarda, toho mistra, cot' ten k tomu die, jako by se ke všie takové řeči přimlúval, a řka: „Veliký pokoj a ukrácenie všeho nepokoje jest každého člověka světské marnosti a světské obludy a světské libosti v srdce nepustiti a jich příčin nežádati.“ I co kdy tobě učinilo viece nepokoje nežli milost? I co tě kdy popú- zelo k nepokoji nežli milost? I co tě kdy ke všem svět- ským marnostem držalo a silně tě k nim vodilo? Jedno milost! Vybeřiž sobě tehdy, co zlého pochodilo tobě z milosti! Mlč, Tkadlečku, mlč a věru mlč a nedaj se nám již mnoho kázati! Všaks' s to múdr, že sám rozumieš, žet sme nad tebú dobře učinili. Nečiň, jako činie ti, ješto nemají řeči prostrané, jenž šmatlaví slovú, o nichž praví Symachus, ten mistr pohanský, že od přirozenie ti lidé rádi mnoho mluvie, řka, že proto rádi mnoho mluvie, že v téj řeči šmatlavé sami k sobě libost mají. Ach, toť bychom s tebú ani s takým neradi pod jednú střechú a v jednom domu dlúho přebývali, ano to Pyta- 183
Strana 184
goras radí, aby se těch lidí choval a takýchžto, ktož kde móže, s nimi v jednom domu nebýval. A pakli mlčeti vždy již nechceš a mlčeti snad netbáš, šmětli neb právě mluv, lib se řeč naše neb nelib, slyš neb neslyš, tak tě vždy přirovnáme k téj modle a k téj soše, ješto ji sobě byl kázal učiniti Nabochodonozor král, o němž se píše, že byl učinil modlu jednu jako sochu nebo jako slúp někaký vzhuoru postavený. Téj modle král ten byl kázal učiniti hlavu zlatú s hrdlem, ale ruce a prsi byl kázal zdělati střiebrné; břich a ledvie, toť jest byl kázal zdělati mosazné; nohy, totíž svrchnie strana, stehně, ty kázal učiniti železné, ale dolóv dále z podkolenie až do chodidl byli jsú jedni údové olovění a druzí hlinění. Tak tě také k téj modle přirovnati mušíme: neb v prvních svých časóv zmladu byl si s zlatú hlavú, totížto s dobrým rozumem a s zlatýma očima, žes' byl ve všech věcech opatren a při smysle a při studu a při črvenosti jako zlato. Potoms' byl prsma a rukama střiebrný, totížto žes' se pohoršoval a mdlel a se zapomínal v těch kusiech, v nichžto se dřieve vždy mieval při sobě. Potom si byl břichem a ledví mosazný, totížto jakož mosaz se všeho přijme, kdež ji pohladí, taks' ty se přijel všech světských mar- ností, a jakož mosaz se ohlásí, když v ni čím udeří, taks' ty se tajiti nemohl v svých marných činiech. Potom si byl svými stehny železný, totíž jako železo jest těžko a se samo jie, když zerzavie, taks' ty nynie těžek nám, a netoliko nám, ale i sobě sám; sám se jeda od sebe sám rzí zahyneš, svým zlým úmyslem. A tak jakož ta modla byla sprvu z dobré věci učiněna a potom dálež dálež vždy z horšie dodělána, taks' ty také sprvu byl podoben k mnoho dobrému, ale již čím dále dolóv, tiem vždy tobě ubývá. Než ješče sme poostavili jeden kus téj modly, až doluov do země hliněných a olově- 184
goras radí, aby se těch lidí choval a takýchžto, ktož kde móže, s nimi v jednom domu nebýval. A pakli mlčeti vždy již nechceš a mlčeti snad netbáš, šmětli neb právě mluv, lib se řeč naše neb nelib, slyš neb neslyš, tak tě vždy přirovnáme k téj modle a k téj soše, ješto ji sobě byl kázal učiniti Nabochodonozor král, o němž se píše, že byl učinil modlu jednu jako sochu nebo jako slúp někaký vzhuoru postavený. Téj modle král ten byl kázal učiniti hlavu zlatú s hrdlem, ale ruce a prsi byl kázal zdělati střiebrné; břich a ledvie, toť jest byl kázal zdělati mosazné; nohy, totíž svrchnie strana, stehně, ty kázal učiniti železné, ale dolóv dále z podkolenie až do chodidl byli jsú jedni údové olovění a druzí hlinění. Tak tě také k téj modle přirovnati mušíme: neb v prvních svých časóv zmladu byl si s zlatú hlavú, totížto s dobrým rozumem a s zlatýma očima, žes' byl ve všech věcech opatren a při smysle a při studu a při črvenosti jako zlato. Potoms' byl prsma a rukama střiebrný, totížto žes' se pohoršoval a mdlel a se zapomínal v těch kusiech, v nichžto se dřieve vždy mieval při sobě. Potom si byl břichem a ledví mosazný, totížto jakož mosaz se všeho přijme, kdež ji pohladí, taks' ty se přijel všech světských mar- ností, a jakož mosaz se ohlásí, když v ni čím udeří, taks' ty se tajiti nemohl v svých marných činiech. Potom si byl svými stehny železný, totíž jako železo jest těžko a se samo jie, když zerzavie, taks' ty nynie těžek nám, a netoliko nám, ale i sobě sám; sám se jeda od sebe sám rzí zahyneš, svým zlým úmyslem. A tak jakož ta modla byla sprvu z dobré věci učiněna a potom dálež dálež vždy z horšie dodělána, taks' ty také sprvu byl podoben k mnoho dobrému, ale již čím dále dolóv, tiem vždy tobě ubývá. Než ješče sme poostavili jeden kus téj modly, až doluov do země hliněných a olově- 184
Strana 185
ných noh, totížto křehké, jako hrncový a hliněný střep před kamenem, a olověné, totíž měkké a povolné a ohnuté ke všemu pokušení; v tom sme tě ješče tak daleko neshlédali, pro něžto tebe tiem haněti nechcem. Než slyš a znamenaj! Takt dlúho blázen rukama svýma máchá a sem i tam jimi točí, jednak je vtasí pod paži, jednak za se, jednak nad se, jednak před se, až je i v usta vtasí a žváti je bude. Tak ty snad učiníš; tak sebú mnoho točíš a sebe sám na svém smysle ujímáš, až i takémuž nerozumnému a nezřiezenému člověku podoben budeš netoliko na počátku, ale i od konce a na skonání. Činíš jako činí luňák; prvé léto honí ptáky rozličné a potom bude sebe tak netbati, že jedno myši hledá a mrchy, kdež téj dojíti móže. Tak ty právě činíš: byv dřiev s lidmi s rozumnými zarovno, i činíš z sebe již obludu a omámence; maje čím déle, tiem v lepšiem smysle stav svój dokonati a skonati, i béřeš na se přirozenie, ještoť dáno nenie. Mlč, Tkadleč- ku, a styď se, že se sám chceš tak hanebně a tak šeředně zavésti a z dobrého počatého smysla chceš v zlé a v hlúpé skonánie vniknúti. Slyš, cot k tomu praví Aristotileš v svých druhých knihách Metafyziky: „Ktož zkazí konec, totížto dokonánie které věci, ten jest zkazil vše dobré a nic úžitka jistého sobě nepřivedl.“ Móžeš se dobře za to styděti, žeť tě teď již Aristotileš zjevně miení. A jinde, v svých třetích knihách Ethicorum, praví: „Lépe jest umřieti nežli proti dobrému, jenžto z ctnosti pocházie, učiniti." Mlč, Tkadlečku, a nepyč, čeho mieti nemóžeš! Neb jestliže téj svéj vždy pykati chceš, rádi bychom věděli, proč jie pyčeš. Nebo slyš! Neb jie pyčeš z téj lásky, ještos' ji k nie měl anebo ješče máš, anebo smyslu dobrého nemáš při sobě, anebo nerozumnost jest při tobě beze všeho studu. Jsi-li nerozumen k našim řečem 185
ných noh, totížto křehké, jako hrncový a hliněný střep před kamenem, a olověné, totíž měkké a povolné a ohnuté ke všemu pokušení; v tom sme tě ješče tak daleko neshlédali, pro něžto tebe tiem haněti nechcem. Než slyš a znamenaj! Takt dlúho blázen rukama svýma máchá a sem i tam jimi točí, jednak je vtasí pod paži, jednak za se, jednak nad se, jednak před se, až je i v usta vtasí a žváti je bude. Tak ty snad učiníš; tak sebú mnoho točíš a sebe sám na svém smysle ujímáš, až i takémuž nerozumnému a nezřiezenému člověku podoben budeš netoliko na počátku, ale i od konce a na skonání. Činíš jako činí luňák; prvé léto honí ptáky rozličné a potom bude sebe tak netbati, že jedno myši hledá a mrchy, kdež téj dojíti móže. Tak ty právě činíš: byv dřiev s lidmi s rozumnými zarovno, i činíš z sebe již obludu a omámence; maje čím déle, tiem v lepšiem smysle stav svój dokonati a skonati, i béřeš na se přirozenie, ještoť dáno nenie. Mlč, Tkadleč- ku, a styď se, že se sám chceš tak hanebně a tak šeředně zavésti a z dobrého počatého smysla chceš v zlé a v hlúpé skonánie vniknúti. Slyš, cot k tomu praví Aristotileš v svých druhých knihách Metafyziky: „Ktož zkazí konec, totížto dokonánie které věci, ten jest zkazil vše dobré a nic úžitka jistého sobě nepřivedl.“ Móžeš se dobře za to styděti, žeť tě teď již Aristotileš zjevně miení. A jinde, v svých třetích knihách Ethicorum, praví: „Lépe jest umřieti nežli proti dobrému, jenžto z ctnosti pocházie, učiniti." Mlč, Tkadlečku, a nepyč, čeho mieti nemóžeš! Neb jestliže téj svéj vždy pykati chceš, rádi bychom věděli, proč jie pyčeš. Nebo slyš! Neb jie pyčeš z téj lásky, ještos' ji k nie měl anebo ješče máš, anebo smyslu dobrého nemáš při sobě, anebo nerozumnost jest při tobě beze všeho studu. Jsi-li nerozumen k našim řečem 185
Strana 186
aneb jim z netbánie rozuměti nechceš a snad jako dietě styděti se neumieš aniž snad mníš, by co nepočestně učinil svú tú lehkú řečí, jížto jako ze sna bledeš, pros Boha, ať z své milosti popřeje, aby ty našie řeči srozuměl a srozuměje činil, cot pravíme! Jest-li pak, že téj tvéj želéš a jsi v zámutku skutečně, jakož pravíš usty a to bez studu vedeš, uposlúchaj nás, pusť mimo se smutek a truchlost a vezmi před se toto, ještoť povieme. Když Aristotileš, ten pohanský veliký mistr, byl otázán od jednoho mládence, ješto také byl žalostí srdečnú za- múcen, kterak by jie zbyl a téj odolati mohl, tak jemu odpověděl a řka: „Radost, smutek, bázen a naděje, ta čtvera věc všem lidem na světě nepokoj činí, a zvlášče těm lidem, ješto se v těch čtyřech věcech střieci ne- umějí. Radost a bázen každú chvíli krátie, ale smutek a naděje, tyť chvíli dlie. Ktož tu čtveru věc z srdce a z mysli uplně nevypustí a nevyžéne toho netbáním, ten muší po vše časy v zamúcené starosti přebývati." Slýchal-lis' to kdy anebo přihodilo-lit se tobě to kdy, když jest co bylo k mysli a svú mysl nač uložil, že netoliko by o to myslil na jevě, než i ve spání a ve sně se s tiem obieral; a netoliko ve spání, ale i na jevě druhdy zmysle se o téj věci a o jinéj věci mluvě, avšak se někdy o onéj věci miléj něco z úst vytasí, a že někdy nechtě vypovieš, anot někdy druhdy žel toho bude, že toho tajiti nemóžeš. Vídáme to často, že člověk druhdy, ješto jest tvrdé mysli a hrubé paměti, což uslyší někdy čtyřikrát, někdy desetkrát, tomu nemóž srozuměti; ale když co uslyší o tom, o němž myslí, jedinú, hned to upamatuje a tomu se naučí a to dlúho pomní a sobě z toho radost velikú činí a utěšenie. Avšak po radosti, stój dokud stój, vždy smutek bývá, a po milosti žalost vždy lidé na světě mievají a mieti musie. Milost a žalost vždy sú spolu, tos' dřév od nás slýchal; neb smutek 186
aneb jim z netbánie rozuměti nechceš a snad jako dietě styděti se neumieš aniž snad mníš, by co nepočestně učinil svú tú lehkú řečí, jížto jako ze sna bledeš, pros Boha, ať z své milosti popřeje, aby ty našie řeči srozuměl a srozuměje činil, cot pravíme! Jest-li pak, že téj tvéj želéš a jsi v zámutku skutečně, jakož pravíš usty a to bez studu vedeš, uposlúchaj nás, pusť mimo se smutek a truchlost a vezmi před se toto, ještoť povieme. Když Aristotileš, ten pohanský veliký mistr, byl otázán od jednoho mládence, ješto také byl žalostí srdečnú za- múcen, kterak by jie zbyl a téj odolati mohl, tak jemu odpověděl a řka: „Radost, smutek, bázen a naděje, ta čtvera věc všem lidem na světě nepokoj činí, a zvlášče těm lidem, ješto se v těch čtyřech věcech střieci ne- umějí. Radost a bázen každú chvíli krátie, ale smutek a naděje, tyť chvíli dlie. Ktož tu čtveru věc z srdce a z mysli uplně nevypustí a nevyžéne toho netbáním, ten muší po vše časy v zamúcené starosti přebývati." Slýchal-lis' to kdy anebo přihodilo-lit se tobě to kdy, když jest co bylo k mysli a svú mysl nač uložil, že netoliko by o to myslil na jevě, než i ve spání a ve sně se s tiem obieral; a netoliko ve spání, ale i na jevě druhdy zmysle se o téj věci a o jinéj věci mluvě, avšak se někdy o onéj věci miléj něco z úst vytasí, a že někdy nechtě vypovieš, anot někdy druhdy žel toho bude, že toho tajiti nemóžeš. Vídáme to často, že člověk druhdy, ješto jest tvrdé mysli a hrubé paměti, což uslyší někdy čtyřikrát, někdy desetkrát, tomu nemóž srozuměti; ale když co uslyší o tom, o němž myslí, jedinú, hned to upamatuje a tomu se naučí a to dlúho pomní a sobě z toho radost velikú činí a utěšenie. Avšak po radosti, stój dokud stój, vždy smutek bývá, a po milosti žalost vždy lidé na světě mievají a mieti musie. Milost a žalost vždy sú spolu, tos' dřév od nás slýchal; neb smutek 186
Strana 187
a milost nenie jiného aniž z jiného pocházie, jedno když sobě kto na mysl co vezme a toho na své mysli otbyti nechce; jako právě, ktož na čem dosti mieti chce, ač jest i malá věc, o niž stojí, vždy dosti má a tak za to má; a pak jakož ktož mnoho a druhdy přielišně maje, a vždy viece žádá, nikdy dosti nemá, neb ty obě věci nejsú jedno po jmění a po skutečných věcech, ale jsú na člověčie vuoli a na dobré vuoli. Též právě tobě po- vieme: Ktož starú lásku a minutú milost z srdce a z úmyslu a z mysli vypustiti nechce, ten jie nikdy syt nebude aniž smutka pozbude. Slyš, tomu nikdy žádná krmě pečitá ni vařená vonna nebude, tent má to již všechno, ještoť člověk na světě mieti má, i dobré i zlé, smutek i žalost, zdravie i nemoc, bujnost i nesmělost, múdrost i nerozumnost, chytrost i hlúpost, o němž ty, Tkadlečku, vieš, kteraks' byl dřiev složil o milosti. Pust, Tkadlečku, z srdce i z úmyslu i z mysli milé zpomínanie a milost srdečnú zastaralú, hned a uplně všeho smutka a všeho hoře se vší žalostí pozbudeš. Vezmi sobě příklad jiný! Když co ztratíš, ačt jest bylo velmi mílo, a toho zase se nenaděješ mieti, hned to z mysli pust a čiň, jako by se to tebe nic nedotklo, jedno žes' to někde jinde u někoho vídal aneb žes' to ve sně měl; hned tě také všechno mine, hned tvá žalost všechna sejde, jako by ji teplú vodú smyl. Neučiníš-li toho, jakožs' nám dřieve pravil a řka, že to neslušie, by kto dobrého přietele tak brzo a tak netbánlivě za- pomenul, že to činie pohané a dobytek nebo zlí lidé: Tkadlečku, jistě, neučiníš-li toho, věz to na ny a nás tiem dobře připomínaj, že nikdy bez zámutku nebudeš. A nebudeš-li bez zámutku, v němž sobě odolati ne- budeš moci, strach nás, byť tě tvé myšlenie marné neosidlalo, jakož sú někdy v pohanském řádě myšlenie dvorná osidlaly byly lidi pohanské, ješto sobě byli 187
a milost nenie jiného aniž z jiného pocházie, jedno když sobě kto na mysl co vezme a toho na své mysli otbyti nechce; jako právě, ktož na čem dosti mieti chce, ač jest i malá věc, o niž stojí, vždy dosti má a tak za to má; a pak jakož ktož mnoho a druhdy přielišně maje, a vždy viece žádá, nikdy dosti nemá, neb ty obě věci nejsú jedno po jmění a po skutečných věcech, ale jsú na člověčie vuoli a na dobré vuoli. Též právě tobě po- vieme: Ktož starú lásku a minutú milost z srdce a z úmyslu a z mysli vypustiti nechce, ten jie nikdy syt nebude aniž smutka pozbude. Slyš, tomu nikdy žádná krmě pečitá ni vařená vonna nebude, tent má to již všechno, ještoť člověk na světě mieti má, i dobré i zlé, smutek i žalost, zdravie i nemoc, bujnost i nesmělost, múdrost i nerozumnost, chytrost i hlúpost, o němž ty, Tkadlečku, vieš, kteraks' byl dřiev složil o milosti. Pust, Tkadlečku, z srdce i z úmyslu i z mysli milé zpomínanie a milost srdečnú zastaralú, hned a uplně všeho smutka a všeho hoře se vší žalostí pozbudeš. Vezmi sobě příklad jiný! Když co ztratíš, ačt jest bylo velmi mílo, a toho zase se nenaděješ mieti, hned to z mysli pust a čiň, jako by se to tebe nic nedotklo, jedno žes' to někde jinde u někoho vídal aneb žes' to ve sně měl; hned tě také všechno mine, hned tvá žalost všechna sejde, jako by ji teplú vodú smyl. Neučiníš-li toho, jakožs' nám dřieve pravil a řka, že to neslušie, by kto dobrého přietele tak brzo a tak netbánlivě za- pomenul, že to činie pohané a dobytek nebo zlí lidé: Tkadlečku, jistě, neučiníš-li toho, věz to na ny a nás tiem dobře připomínaj, že nikdy bez zámutku nebudeš. A nebudeš-li bez zámutku, v němž sobě odolati ne- budeš moci, strach nás, byť tě tvé myšlenie marné neosidlalo, jakož sú někdy v pohanském řádě myšlenie dvorná osidlaly byly lidi pohanské, ješto sobě byli 187
Strana 188
umyslili, že by nic nebylo na světě, ktož by co koli činil, by k zvláštniemu dielu každý člověk neměl zvláštnieho boha, a tak majíce za to myslili, že by nic lepšieho nebylo nežli to; a těch měli dvanádcte, jenž je velmi ctili. První jich buoh byl Jupiter, jenž pravili, by ten nebesami vládl. Druhý slúl jest Juno, a to byla bohyně a byla sestra prvnieho boha. Třetie byla bo- hyně, ta slúla Minerva, a ta vládla múdrostí. Čtvrtá slúla Ceres, také bohyně, a ta vládla obilím na poli a dobrú úrodú. Pátá slúla Diana, také bohyně; tak pravili, by ta vládla lovy a hony lesními. Šestá slúla Venus, také bohyně, ta vládla milostí. Sedmý buoh byl, jemužto jmě bylo Mars, ten vládl bojem a pobitím. Osmý buoh slúl Neptunus, ten vládl vodami, mokrostí svrchní i dolní. Devátý slúl Saturnus, ten vládl rolí a dědinami zemskými. Desátý slúl Vulcanus, ten vládl ohněm. Jedenádctý slúl Merkurius, ten vládl vší kúpí a kupci samými. Dvanáctá byla bohyně, a ta slúla Vesta, a ta jest vládla zemí a což na zemi neb pod zemí. Slyš, Tkadlečku, bludu a nerozumnosti těch lidí! Než těmt jest veliký div nebyl, tit sú byli pohané a lidé nerozumní k vieře; ale tys' křesťan! Nečiň sobě boha na své mysli z uobludy! Nebuď tak nesmyslný, by mněl, by toho na tě Buoh nevěděl; všet vie, všechnot vidí. Nečiň, jako učinili Židé; když Ezechiel byl v duchu veden, utiekaje před těmi lidmi, jenž Kaldani neb Kaldejščí slúli, přišel do Jeruzalema, i ukázal jemu Buch u vidění mnoho model, ješto sobě Židé byli tajně a skrytě zdělali a načinili, jimžto se tajně a pokútně proti božiemu přikázaní modlili. Ej, Tkadlečku, i co jest tajně se modliti modlám a pokútně, jedno umlčečky proti božie vuoli člověka, jenž jako nic nenie, nad Boha, svého Stvořitele, milovati? Pomni se a věz, žet Buoh jest tak všemohúcí, žeť vše vidí, vše vie, všadyť jest 188
umyslili, že by nic nebylo na světě, ktož by co koli činil, by k zvláštniemu dielu každý člověk neměl zvláštnieho boha, a tak majíce za to myslili, že by nic lepšieho nebylo nežli to; a těch měli dvanádcte, jenž je velmi ctili. První jich buoh byl Jupiter, jenž pravili, by ten nebesami vládl. Druhý slúl jest Juno, a to byla bohyně a byla sestra prvnieho boha. Třetie byla bo- hyně, ta slúla Minerva, a ta vládla múdrostí. Čtvrtá slúla Ceres, také bohyně, a ta vládla obilím na poli a dobrú úrodú. Pátá slúla Diana, také bohyně; tak pravili, by ta vládla lovy a hony lesními. Šestá slúla Venus, také bohyně, ta vládla milostí. Sedmý buoh byl, jemužto jmě bylo Mars, ten vládl bojem a pobitím. Osmý buoh slúl Neptunus, ten vládl vodami, mokrostí svrchní i dolní. Devátý slúl Saturnus, ten vládl rolí a dědinami zemskými. Desátý slúl Vulcanus, ten vládl ohněm. Jedenádctý slúl Merkurius, ten vládl vší kúpí a kupci samými. Dvanáctá byla bohyně, a ta slúla Vesta, a ta jest vládla zemí a což na zemi neb pod zemí. Slyš, Tkadlečku, bludu a nerozumnosti těch lidí! Než těmt jest veliký div nebyl, tit sú byli pohané a lidé nerozumní k vieře; ale tys' křesťan! Nečiň sobě boha na své mysli z uobludy! Nebuď tak nesmyslný, by mněl, by toho na tě Buoh nevěděl; všet vie, všechnot vidí. Nečiň, jako učinili Židé; když Ezechiel byl v duchu veden, utiekaje před těmi lidmi, jenž Kaldani neb Kaldejščí slúli, přišel do Jeruzalema, i ukázal jemu Buch u vidění mnoho model, ješto sobě Židé byli tajně a skrytě zdělali a načinili, jimžto se tajně a pokútně proti božiemu přikázaní modlili. Ej, Tkadlečku, i co jest tajně se modliti modlám a pokútně, jedno umlčečky proti božie vuoli člověka, jenž jako nic nenie, nad Boha, svého Stvořitele, milovati? Pomni se a věz, žet Buoh jest tak všemohúcí, žeť vše vidí, vše vie, všadyť jest 188
Strana 189
mocně! Pravít' David: „Pane, jestližet se pozdvihnu až k nebi, tebe se chtě skrýti, tys' tu; zachovám-li se kde v skalí nebo pod zemí, ano tu moc tvá; pohrúzím-li se v moři, a ty je stvořil; sstúpím-li do pekla, chtě se tebe skrýti, a ty mocně a pansky tam vládneš; schovám-li " se kde v horách, ano vešken svět v tvú rukú!" Nech, Tkadlečku, svého úmysla a věz, že ta tvá tobě utěšená nenieť nic jiného nežli jako jiný člověk — tohoť sme tě dřieve již často zpravili, — a chovaj se příslovie onoho mudrce Seneky, jenžto nadhlas praví a řka: „Nic na světě nenie člověku škodlivějšie věci i k bohóm i k světu, nežli v takémž řádu a v takémž stavu pře- " bývati, v němžto člověk mievá zlé příslovie o sobě.“ A jindeť praví mudřec Tuliáš: „Kohož jednú pevně zlé příslovie se od lidí obecných chopí, mnoho vody potře- buje a práci mieti muší, nežli je s sebe smyje a spéře, aby byl jako dřiev,“ leč v to se chceš poddati a se chceš dáti na slovo, jakožt se jest byl dal múdrý Šalomon pro tu svú a pro tu múřenínku, pro niž se i modlám jejím klaněl a je ctil, o němž i podnes hanebné jest příslovie a snad bude na věky světa. Než tomuť jest to div nebyl; tak jeho Buoh tiem potupiti chtěl a jeho dopustil k téj nemúdrosti. A toť se jest snad mělo státi pro někaký příklad jiných budúciech lidí. Ale těť Buoh nechce od sebe zavrci, leč sám chtieti budeš a to zacho- vávati budeš uměti. Věz také, Tkadlečku: pohané ti, ještoť sú sobě byli tolik bohuov zvolili, anebo Židé, tit' sú jim nic pomocni nebyli, neb sobě sami ti bohové nemohli pomoci. Hled a znamenaj pilně: i podnes ješče to bývá, že všichni, ješto v jiné úfají viece nežli v svého Boha, od něhož sú pošli, vždyť k konci naposledy zahynú aniž dostáti mohú tiem, večť úfají. Hleď a šetři i všech učených, ješto za tvých časuov v tvé umění viece úfali nežli 89
mocně! Pravít' David: „Pane, jestližet se pozdvihnu až k nebi, tebe se chtě skrýti, tys' tu; zachovám-li se kde v skalí nebo pod zemí, ano tu moc tvá; pohrúzím-li se v moři, a ty je stvořil; sstúpím-li do pekla, chtě se tebe skrýti, a ty mocně a pansky tam vládneš; schovám-li " se kde v horách, ano vešken svět v tvú rukú!" Nech, Tkadlečku, svého úmysla a věz, že ta tvá tobě utěšená nenieť nic jiného nežli jako jiný člověk — tohoť sme tě dřieve již často zpravili, — a chovaj se příslovie onoho mudrce Seneky, jenžto nadhlas praví a řka: „Nic na světě nenie člověku škodlivějšie věci i k bohóm i k světu, nežli v takémž řádu a v takémž stavu pře- " bývati, v němžto člověk mievá zlé příslovie o sobě.“ A jindeť praví mudřec Tuliáš: „Kohož jednú pevně zlé příslovie se od lidí obecných chopí, mnoho vody potře- buje a práci mieti muší, nežli je s sebe smyje a spéře, aby byl jako dřiev,“ leč v to se chceš poddati a se chceš dáti na slovo, jakožt se jest byl dal múdrý Šalomon pro tu svú a pro tu múřenínku, pro niž se i modlám jejím klaněl a je ctil, o němž i podnes hanebné jest příslovie a snad bude na věky světa. Než tomuť jest to div nebyl; tak jeho Buoh tiem potupiti chtěl a jeho dopustil k téj nemúdrosti. A toť se jest snad mělo státi pro někaký příklad jiných budúciech lidí. Ale těť Buoh nechce od sebe zavrci, leč sám chtieti budeš a to zacho- vávati budeš uměti. Věz také, Tkadlečku: pohané ti, ještoť sú sobě byli tolik bohuov zvolili, anebo Židé, tit' sú jim nic pomocni nebyli, neb sobě sami ti bohové nemohli pomoci. Hled a znamenaj pilně: i podnes ješče to bývá, že všichni, ješto v jiné úfají viece nežli v svého Boha, od něhož sú pošli, vždyť k konci naposledy zahynú aniž dostáti mohú tiem, večť úfají. Hleď a šetři i všech učených, ješto za tvých časuov v tvé umění viece úfali nežli 89
Strana 190
u Buoh řkúce: „Cožť bych já od Boha dočekal, bychť já neuměl sobě zaslúžiti?“ Koliko jich za tvých časuov dvorně sešlo a předivně konec svých přebývanie vzali! Znamenaj toho umění, jemuž jmě gramatika, ještoť jest krunfešt a založenie všie latinské řeči, k čemut to jest proti Bohu a proti nám? Leč nic! Než znamenaj i umění, jemužto jmě retorika, ještoť jest v svém úmysle na vy- povědění libé a okrášlené řeči, to, což k listóm posíla- jícím býti má, pěknú řečí svú ozdobí a okrášlí. Poslúchaj umění, jenž slove loika, jenž jest umění lstivé u podjetí svú řečí a rozumné v rozeznání křivdy a pravdy. Šetři pilně umění, jenž slove geometria, jenž mírú svú a vahú svú měří a vážně rozeznává vysokost anebli nízkost hor od země, vysokost domuov, výsost království, výsost krajin, čím která věc kterým povýšením výše nebli níže býti muož. Hlediž umění, jemuž jmě arismetrika, jakét to jest, jenž svú brzkostí a svú rychlostí na počítanie hned nalezne a zvie, co z kterého počtu býti má a kterak který počet se čím děliti muože a co na čem jeho summa bývá. Ztěž se, co jest astronomia, to umění, ješto všichnu moc hvězd a svrchních planétóv misterně bez pochybenie vykládá, co který planéta, co která hvězda kterú moc od přirozenie svého v sobě má. Slyš pilně, co jest to umění musika, jenž svým zpívaním a svým sjednaným hlasem, svým ohnutým prostraným poškřekem se vydává. Pomysl, které jest to umění filozofia, jenž jest rolí všech múdrostí, z niežto pochá- zejí a vycházejí všichni dóvtipové; a ti se dóvtipové dělé na dvé: v múdrost přirozených smysluov, jenž od přirozenie jest u poznání a v rozmnoženie mnohých při- rozených dobrých mravuov a obyčejóv, mnoho dobrých dómysluov, a v múdrost dóvtipnú nebli shledalú, ta, jenž pocházie z dómysluov a seznání věcí svrchních a dolejních, co z kterých kdy co dobrého nebli zlého 190
u Buoh řkúce: „Cožť bych já od Boha dočekal, bychť já neuměl sobě zaslúžiti?“ Koliko jich za tvých časuov dvorně sešlo a předivně konec svých přebývanie vzali! Znamenaj toho umění, jemuž jmě gramatika, ještoť jest krunfešt a založenie všie latinské řeči, k čemut to jest proti Bohu a proti nám? Leč nic! Než znamenaj i umění, jemužto jmě retorika, ještoť jest v svém úmysle na vy- povědění libé a okrášlené řeči, to, což k listóm posíla- jícím býti má, pěknú řečí svú ozdobí a okrášlí. Poslúchaj umění, jenž slove loika, jenž jest umění lstivé u podjetí svú řečí a rozumné v rozeznání křivdy a pravdy. Šetři pilně umění, jenž slove geometria, jenž mírú svú a vahú svú měří a vážně rozeznává vysokost anebli nízkost hor od země, vysokost domuov, výsost království, výsost krajin, čím která věc kterým povýšením výše nebli níže býti muož. Hlediž umění, jemuž jmě arismetrika, jakét to jest, jenž svú brzkostí a svú rychlostí na počítanie hned nalezne a zvie, co z kterého počtu býti má a kterak který počet se čím děliti muože a co na čem jeho summa bývá. Ztěž se, co jest astronomia, to umění, ješto všichnu moc hvězd a svrchních planétóv misterně bez pochybenie vykládá, co který planéta, co která hvězda kterú moc od přirozenie svého v sobě má. Slyš pilně, co jest to umění musika, jenž svým zpívaním a svým sjednaným hlasem, svým ohnutým prostraným poškřekem se vydává. Pomysl, které jest to umění filozofia, jenž jest rolí všech múdrostí, z niežto pochá- zejí a vycházejí všichni dóvtipové; a ti se dóvtipové dělé na dvé: v múdrost přirozených smysluov, jenž od přirozenie jest u poznání a v rozmnoženie mnohých při- rozených dobrých mravuov a obyčejóv, mnoho dobrých dómysluov, a v múdrost dóvtipnú nebli shledalú, ta, jenž pocházie z dómysluov a seznání věcí svrchních a dolejních, co z kterých kdy co dobrého nebli zlého 190
Strana 191
protivně pojíti a přijíti muož. Snábdi snažně, kteraké jest to umění fyzika, jenž jest vnitřnieho lékařstvie pán a mistryně, jenž podstaty svými konfekty a svými traňky a svými syropy člověčí zdravie za chvíli při síle zdrží. Shlédaj, coť jest to umění geomantia, jenž svým vysazením svrchních planétóv a svrchních rozličných nebeských znamení podobně a rozumně zde na zemi lidem vykládá. Zkus, co jest to umění pyromantia, jenž na vzezření ohně časné věci jistým svým znamením věděti a viděti dává. Pokus se, o čemť praví to umění ydromantia, jenž na hnutí a na ohýbaní vody budúcie věci z sebe rozumně vydává. Zvěz, coť tě učí astroloia, jenž po svrchních nebeských věcech jich vlitú a přiro- zenú mocí všecky zdejší věci na světě se zpravují a zpraviti musie a jimi státi po jich zřiezení. Otěž se na to, coť tobě praví to umění, jemuž jmě ciromantia, jenž na lidských rukú, zvlášče na dlani a potom na prstech dává poznánie jisté budúcích jistých věcí. Zeptaj se, coť slove nigromancia, jenž při hlúpých lidech černé knihy slovú, na kuoži, jenž s prsteny k tomu připra- venými a s pečetmi nebli s znameními vypsanými, vy- rytými a obětmi rozličnými zlé duchy u povětří i na zemi v jich moci je zaklíná a silnými slovy svazuje. Nauč se znáti kunšt a uměnie to, jemužto alchymia říkají, jenž z rozličných metallí, totížto z rozličné věci, jakožto jest mosaz a měd, čistec, olovo, síra, rtut, salnytr, arsenik bílý, hutrých, a z takýchžto věcí smyšlených zlato a střiebro z sebe vydává. Dojdi toho učenie, jemužto jmě jest notoria, jenž svými sladkými a nábožnými modlitbami, svým silným zaklínaním mnoho a rozličných věcí pravým uměním dojde. Pře- slyš, ještoť slove augurium, jenž v ščebetání ptačím rozumně věci budúcie přivodí, příhody dává znáti. Hni sebú a ztěž se, co jest to umění, jemužto jmě aruspi- 191
protivně pojíti a přijíti muož. Snábdi snažně, kteraké jest to umění fyzika, jenž jest vnitřnieho lékařstvie pán a mistryně, jenž podstaty svými konfekty a svými traňky a svými syropy člověčí zdravie za chvíli při síle zdrží. Shlédaj, coť jest to umění geomantia, jenž svým vysazením svrchních planétóv a svrchních rozličných nebeských znamení podobně a rozumně zde na zemi lidem vykládá. Zkus, co jest to umění pyromantia, jenž na vzezření ohně časné věci jistým svým znamením věděti a viděti dává. Pokus se, o čemť praví to umění ydromantia, jenž na hnutí a na ohýbaní vody budúcie věci z sebe rozumně vydává. Zvěz, coť tě učí astroloia, jenž po svrchních nebeských věcech jich vlitú a přiro- zenú mocí všecky zdejší věci na světě se zpravují a zpraviti musie a jimi státi po jich zřiezení. Otěž se na to, coť tobě praví to umění, jemuž jmě ciromantia, jenž na lidských rukú, zvlášče na dlani a potom na prstech dává poznánie jisté budúcích jistých věcí. Zeptaj se, coť slove nigromancia, jenž při hlúpých lidech černé knihy slovú, na kuoži, jenž s prsteny k tomu připra- venými a s pečetmi nebli s znameními vypsanými, vy- rytými a obětmi rozličnými zlé duchy u povětří i na zemi v jich moci je zaklíná a silnými slovy svazuje. Nauč se znáti kunšt a uměnie to, jemužto alchymia říkají, jenž z rozličných metallí, totížto z rozličné věci, jakožto jest mosaz a měd, čistec, olovo, síra, rtut, salnytr, arsenik bílý, hutrých, a z takýchžto věcí smyšlených zlato a střiebro z sebe vydává. Dojdi toho učenie, jemužto jmě jest notoria, jenž svými sladkými a nábožnými modlitbami, svým silným zaklínaním mnoho a rozličných věcí pravým uměním dojde. Pře- slyš, ještoť slove augurium, jenž v ščebetání ptačím rozumně věci budúcie přivodí, příhody dává znáti. Hni sebú a ztěž se, co jest to umění, jemužto jmě aruspi- 191
Strana 192
cium, jenž po starém pohanském právě puotky dobré nebli protivné na dýmu seznávali, jenž oběti své v oheň mecíc činili. Dotěž se také potom, co jest to pedomancia, jenž na obětech, ješto je činili pohané dětinskými střevy, a ornomancia, jenž byla z tetřevných a z luňákových střev. Mimo ty všechna uměnie, jenž jura slovú a čes- kým jazykem práva duchovnie, jenž jest právo obrtlivé a protivné, i lidé ti jemu se učiec: neb sú lidé dobrého, lehkého svědomie a je pilně seznají v jich znamenatých, zámatných a nejistých vyrčeních, jenž je svými často křivými artikuli přivozují. Ta všechna umění, jenžť sme je již vypravili a jme- novali, i mnoho ješče jiného umění, toť proti naší moci nikdy nic uplně nebývá, aniž jsú, aniž budú. Každé umění, jenž při člověku jest, nás se žádnú chytrostí neodmluví anižto odseče; ač nás kdy pozbude člověk na čas i jiné stvořenie, však v našem kole miesto koně, jakožto na horách, ješto vodu z doluov a z jam vážie, pobiehati vždy musí každý člověk, jeden viece, druhý méně. Myť sme jako kostka: když hráč kostce najviec úfá, by mu sedla, jakž chce, s těmi voky, jakž on sobě umienil, tehdy ona sedá zpět. Též my činíme: když se nás kto najvíc bojí, tak ho nechámy, a kto se nás naj- méň naděje, a zvlášče ten, ktož se nás nestrachuje, v svú múdrost nebli v své rozličné věci úfaje, ten nás hned při sobě má. Nebť my se žádného mudrce, žádného reka, žádné zpupné paní, žádné hrdé ani bujné panny, žádného takého, ješto kterú zvláštnie věcí nad lidi býti chce, nebojíme, a netoliko bychom se báli, ale každého ta- kého neradi se malú věcí oň pokusíme, jedno takúžto věcí, ještoť jest dobře znamenitá. Ano to sprostní lidé řiekají: „Člověk múdrý, ten se nerad zklamá o malú věc, jedno o dobře pevnú a velikú.“ Slýchal-lis' to kdy 192
cium, jenž po starém pohanském právě puotky dobré nebli protivné na dýmu seznávali, jenž oběti své v oheň mecíc činili. Dotěž se také potom, co jest to pedomancia, jenž na obětech, ješto je činili pohané dětinskými střevy, a ornomancia, jenž byla z tetřevných a z luňákových střev. Mimo ty všechna uměnie, jenž jura slovú a čes- kým jazykem práva duchovnie, jenž jest právo obrtlivé a protivné, i lidé ti jemu se učiec: neb sú lidé dobrého, lehkého svědomie a je pilně seznají v jich znamenatých, zámatných a nejistých vyrčeních, jenž je svými často křivými artikuli přivozují. Ta všechna umění, jenžť sme je již vypravili a jme- novali, i mnoho ješče jiného umění, toť proti naší moci nikdy nic uplně nebývá, aniž jsú, aniž budú. Každé umění, jenž při člověku jest, nás se žádnú chytrostí neodmluví anižto odseče; ač nás kdy pozbude člověk na čas i jiné stvořenie, však v našem kole miesto koně, jakožto na horách, ješto vodu z doluov a z jam vážie, pobiehati vždy musí každý člověk, jeden viece, druhý méně. Myť sme jako kostka: když hráč kostce najviec úfá, by mu sedla, jakž chce, s těmi voky, jakž on sobě umienil, tehdy ona sedá zpět. Též my činíme: když se nás kto najvíc bojí, tak ho nechámy, a kto se nás naj- méň naděje, a zvlášče ten, ktož se nás nestrachuje, v svú múdrost nebli v své rozličné věci úfaje, ten nás hned při sobě má. Nebť my se žádného mudrce, žádného reka, žádné zpupné paní, žádné hrdé ani bujné panny, žádného takého, ješto kterú zvláštnie věcí nad lidi býti chce, nebojíme, a netoliko bychom se báli, ale každého ta- kého neradi se malú věcí oň pokusíme, jedno takúžto věcí, ještoť jest dobře znamenitá. Ano to sprostní lidé řiekají: „Člověk múdrý, ten se nerad zklamá o malú věc, jedno o dobře pevnú a velikú.“ Slýchal-lis' to kdy 192
Strana 193
o jednom králi, jemuž jmě bylo Dionysius, rozprávěti, jenž jest byl velmi múdrý, bohatý a mocný, avšak jemu ta múdrost ani bohactvie nevždy spomohlo; nebť sme jeho potom mocí svú osidlali a jen v svú moc byli pojali, že sme jej k tomu přivedli, že potom byl tak chud a tak bieden, že v Řiemě jednomu měščenínu jeho dietky do školy vodil a je učil a jich hlédal. Poslú- chaj, Tkadlečku: Král Polykrates, byv tyran a veliký ukrutník všech lidí, avšak na všech věcech byl velmi ščastný, tak že sám sobě se často protivil, že tak ščastný byl ve všech věcech a jiní jemu z toho záviděli; až jednú, chtě zvěděti, co by byl smutek, prsten svuoj milý, jenž jej na ruce nosil, uvrhl u moře a chtě zvě- děti, co by z toho býti mohlo, želel-li by toho a z té žalosti měl-li by který smutek. Ale tak dlúho to stálo, že on vždy prsten zase měl a zase nalezl, neb rybář jeden jej s rybú k dvoru jeho přinesl a prodal, v niežto byl ten prsten; i v tom se to Ščestie jemu ohyzditi ne- chtělo. Než však sme tomu jistému králi potom byli zjednali, že byl od krále Daria jat a potom po mnohé psotě, jenž měl naším jednáním, na kolo zbit, a svět- skú hanbu trpě, hanebnú smrtí umřel. Ba ved ješče slyš! Čti Valeria, velikého mistra; tent' praví o jednom, jemužto jmě bylo Metellus, že tak ščastný byl, že v žádných věcech žádného protivenstvie neměl kromě smrti. Měl ve všech kusiech na svú stranu Ščestie, neb otec jeho byl převýborný skladatel všech věcí, buďto bez rýmuov neb s rýmy. Druhé měl to ščestie, že otec jeho i mátě byli dobře urozeni, dobré skutky učinili a dobra. Třetie měl ščestie, že sám byl velmi veselé a bujné mysli po vše časy. Čtvrté ščestie měl, že měl ženu velmi pěknú, k tomu tichú a pokornú, múdrú a šlechetnú a k tomu plodnú. Páté ščestie, že byl konšelem a v tom konšelstvie dlúho trval, a často 193
o jednom králi, jemuž jmě bylo Dionysius, rozprávěti, jenž jest byl velmi múdrý, bohatý a mocný, avšak jemu ta múdrost ani bohactvie nevždy spomohlo; nebť sme jeho potom mocí svú osidlali a jen v svú moc byli pojali, že sme jej k tomu přivedli, že potom byl tak chud a tak bieden, že v Řiemě jednomu měščenínu jeho dietky do školy vodil a je učil a jich hlédal. Poslú- chaj, Tkadlečku: Král Polykrates, byv tyran a veliký ukrutník všech lidí, avšak na všech věcech byl velmi ščastný, tak že sám sobě se často protivil, že tak ščastný byl ve všech věcech a jiní jemu z toho záviděli; až jednú, chtě zvěděti, co by byl smutek, prsten svuoj milý, jenž jej na ruce nosil, uvrhl u moře a chtě zvě- děti, co by z toho býti mohlo, želel-li by toho a z té žalosti měl-li by který smutek. Ale tak dlúho to stálo, že on vždy prsten zase měl a zase nalezl, neb rybář jeden jej s rybú k dvoru jeho přinesl a prodal, v niežto byl ten prsten; i v tom se to Ščestie jemu ohyzditi ne- chtělo. Než však sme tomu jistému králi potom byli zjednali, že byl od krále Daria jat a potom po mnohé psotě, jenž měl naším jednáním, na kolo zbit, a svět- skú hanbu trpě, hanebnú smrtí umřel. Ba ved ješče slyš! Čti Valeria, velikého mistra; tent' praví o jednom, jemužto jmě bylo Metellus, že tak ščastný byl, že v žádných věcech žádného protivenstvie neměl kromě smrti. Měl ve všech kusiech na svú stranu Ščestie, neb otec jeho byl převýborný skladatel všech věcí, buďto bez rýmuov neb s rýmy. Druhé měl to ščestie, že otec jeho i mátě byli dobře urozeni, dobré skutky učinili a dobra. Třetie měl ščestie, že sám byl velmi veselé a bujné mysli po vše časy. Čtvrté ščestie měl, že měl ženu velmi pěknú, k tomu tichú a pokornú, múdrú a šlechetnú a k tomu plodnú. Páté ščestie, že byl konšelem a v tom konšelstvie dlúho trval, a často 193
Strana 194
pobitie maje s svými nepřátely, vždy vítězem ostal. Šesté měl ščestie, že měl tři syny múdré, řádné a zko- monilé: jeden byl knížetem najvyšším v Římě, druhý byl vladařem ve vší Hišpaní, třetí byl kniežetem v Ce- cilí. Sedmé ščestie měl — a to jest bylo mezi jinými najvětší počteno — že měl tři dcery: jedna měla knieže Sicilské, druhá měla knieže Hišpanské; třetie měla da- ruov dosti přirozených, neb doma byvši, běhu hvězdář- skému učéc se a rozeznávajíc stav a přebývanie svrch- ních planétuov, jimižto jest seznala svých přátel bu- dúcí pótky, zlé neb dobré. Tu král nikdy až do smrti ani jeho děti nevěděly, co jest to smutek. Avšak sme byli potom jeho osidlali, že stár jsa a ve cti světské po vše časy přebývaje, kostí se zadávil rybnú jeda ryby. Děti potom jeho všechny rozličnými a ohavnými smrtmi zemřely. A co jich takýmiž dvornými přího- dami za tvých časuov, ještos' je dobře seznal, sešlo! Slyš ješče! Takýchžto a mnoho jiných sme my v své osídla upletli, o nichž si slýchal lépe a prostranějí v těch knihách, ješto slovú O úpadu osviecených lidí, latin- ským hlaholem De casu illustrium virorum; co ty knihy vyčítají rozličných lidí úpad, tak králuov, kniežat, ciesa- řuov, mudrcuov starých, mladých bujařův i žen i panen i mnoho jiných rozličného řádu lidí, kterak sú totíž, všedše na najvyšší čest, na najvětší bohactvie, v naj- větší moc, potom hanebně, chudě, biedně spadli na naj- nižší, nevědúce prvé ani kdy seznavše jiného jedno moc světskú, i upadli v jámu všie ohavnosti našeho osídla, byvše i jako by nikdy nebyli, a druzí jsúce radějí by nebyli. Znamenaj vešken stav lidský, všechny lidi na světě, a shledáš a seznáš očitě v těch všech věcech, jenž bydlé kakúsi zlostí v sobě sami vnitř k lidem, jeden k druhému; a táž zlost kakúsi zevnitřní pěknú počest- ností druhdy od pravdy aneb od spravedlivosti podlé 194
pobitie maje s svými nepřátely, vždy vítězem ostal. Šesté měl ščestie, že měl tři syny múdré, řádné a zko- monilé: jeden byl knížetem najvyšším v Římě, druhý byl vladařem ve vší Hišpaní, třetí byl kniežetem v Ce- cilí. Sedmé ščestie měl — a to jest bylo mezi jinými najvětší počteno — že měl tři dcery: jedna měla knieže Sicilské, druhá měla knieže Hišpanské; třetie měla da- ruov dosti přirozených, neb doma byvši, běhu hvězdář- skému učéc se a rozeznávajíc stav a přebývanie svrch- ních planétuov, jimižto jest seznala svých přátel bu- dúcí pótky, zlé neb dobré. Tu král nikdy až do smrti ani jeho děti nevěděly, co jest to smutek. Avšak sme byli potom jeho osidlali, že stár jsa a ve cti světské po vše časy přebývaje, kostí se zadávil rybnú jeda ryby. Děti potom jeho všechny rozličnými a ohavnými smrtmi zemřely. A co jich takýmiž dvornými přího- dami za tvých časuov, ještos' je dobře seznal, sešlo! Slyš ješče! Takýchžto a mnoho jiných sme my v své osídla upletli, o nichž si slýchal lépe a prostranějí v těch knihách, ješto slovú O úpadu osviecených lidí, latin- ským hlaholem De casu illustrium virorum; co ty knihy vyčítají rozličných lidí úpad, tak králuov, kniežat, ciesa- řuov, mudrcuov starých, mladých bujařův i žen i panen i mnoho jiných rozličného řádu lidí, kterak sú totíž, všedše na najvyšší čest, na najvětší bohactvie, v naj- větší moc, potom hanebně, chudě, biedně spadli na naj- nižší, nevědúce prvé ani kdy seznavše jiného jedno moc světskú, i upadli v jámu všie ohavnosti našeho osídla, byvše i jako by nikdy nebyli, a druzí jsúce radějí by nebyli. Znamenaj vešken stav lidský, všechny lidi na světě, a shledáš a seznáš očitě v těch všech věcech, jenž bydlé kakúsi zlostí v sobě sami vnitř k lidem, jeden k druhému; a táž zlost kakúsi zevnitřní pěknú počest- ností druhdy od pravdy aneb od spravedlivosti podlé 194
Strana 195
jejího vysazenie jest velmi daleka. Jsú pak druzí lidé na světě podlé svého smysla, ješto na světě beze všech puotek protivných od lidí s pokojem bydliti mohú, avšak se protivným pótkám a lidským nechutem podvolé pro světskú chlúbu, jenž ty protivné puotky někdy se k smrti chýlejí. Jsú jiní, ješto žádají v stavu počestném státi, ale veň vniknúti nikdíž nemienie počíti. Jsú jiní, ješto mnoho a přielišně zbožie všelikterak dobyli i duší i tělem pracujíce a toho mnoho nahromazdili a ješče vždy viece žádají mieti. Jsú jiní, ješto nic nemajíc všeho jsú účastni, všie svobodnosti. Jsú jiní, neměvše, jakž sú živi, nic, i pravie, že vždy navzbyt mají. Jsú jiní, jenž o to ve dne i v noci myslé, kam to po smrti dějí, co na světě dobyli, mysléc a želejíc, že jim od toho jest sníti. Jsú jiní, ješto vší mocí a vší silú stáli o to zmladu, aby cti světské došli a dobyli, avšak jie dobyti ani dojíti nemohli. Jsú jiní, ješto vší silú světské pochvaly a cti marné by rádi prázdni byli, a téjť se skrýti nemohú. Jsú jiní, ješto jsú dobrých a druhdy všech lidí utrhači jich cti a na vše jim to dobře projde do chvíle. Jsú jiní, ješto sobě všady zachovávají, avšak druhdy žádné přiezni nemají. Jsú jiní, ješto netbají žádného sobě zachovati. Jsú jiní, což- koli zlého na světě učinie, vždy jim to dobře projde. Jsú jiní, ješto se všeho zlého střehú, avšak v hanebných řečech od lidí stojí. Jsú jiní, ješto se sami zdají lidem počestni a vzácni, avšak jsú na ohyzdu a mrzie lidem. Jsú jiní, ješto lidem všem mrzie, avšak se sobě sami velmi líbie. Jsú jiní, ješto lidem viece věří, když jim kto o jich skutciech pochlebuje, nežli sami na svém svědomí sobě věřie. Jsú jiní, ješto sobě pokoje nedadí, jeliž toho dojdú, oč stojie, a dojdúce toho sobě za nic neobrátie. Jsú jiní, ješto o to stojí, jehož nikdy nedojdú. Jsú jiní, oč se pokusie, toho snadně dojdú. Jsú jiní, jenž se sprostni činie a jsú v sobě lehkého svědomie. Jsú jiní, 195
jejího vysazenie jest velmi daleka. Jsú pak druzí lidé na světě podlé svého smysla, ješto na světě beze všech puotek protivných od lidí s pokojem bydliti mohú, avšak se protivným pótkám a lidským nechutem podvolé pro světskú chlúbu, jenž ty protivné puotky někdy se k smrti chýlejí. Jsú jiní, ješto žádají v stavu počestném státi, ale veň vniknúti nikdíž nemienie počíti. Jsú jiní, ješto mnoho a přielišně zbožie všelikterak dobyli i duší i tělem pracujíce a toho mnoho nahromazdili a ješče vždy viece žádají mieti. Jsú jiní, ješto nic nemajíc všeho jsú účastni, všie svobodnosti. Jsú jiní, neměvše, jakž sú živi, nic, i pravie, že vždy navzbyt mají. Jsú jiní, jenž o to ve dne i v noci myslé, kam to po smrti dějí, co na světě dobyli, mysléc a želejíc, že jim od toho jest sníti. Jsú jiní, ješto vší mocí a vší silú stáli o to zmladu, aby cti světské došli a dobyli, avšak jie dobyti ani dojíti nemohli. Jsú jiní, ješto vší silú světské pochvaly a cti marné by rádi prázdni byli, a téjť se skrýti nemohú. Jsú jiní, ješto jsú dobrých a druhdy všech lidí utrhači jich cti a na vše jim to dobře projde do chvíle. Jsú jiní, ješto sobě všady zachovávají, avšak druhdy žádné přiezni nemají. Jsú jiní, ješto netbají žádného sobě zachovati. Jsú jiní, což- koli zlého na světě učinie, vždy jim to dobře projde. Jsú jiní, ješto se všeho zlého střehú, avšak v hanebných řečech od lidí stojí. Jsú jiní, ješto se sami zdají lidem počestni a vzácni, avšak jsú na ohyzdu a mrzie lidem. Jsú jiní, ješto lidem všem mrzie, avšak se sobě sami velmi líbie. Jsú jiní, ješto lidem viece věří, když jim kto o jich skutciech pochlebuje, nežli sami na svém svědomí sobě věřie. Jsú jiní, ješto sobě pokoje nedadí, jeliž toho dojdú, oč stojie, a dojdúce toho sobě za nic neobrátie. Jsú jiní, ješto o to stojí, jehož nikdy nedojdú. Jsú jiní, oč se pokusie, toho snadně dojdú. Jsú jiní, jenž se sprostni činie a jsú v sobě lehkého svědomie. Jsú jiní, 195
Strana 196
jenž se velmi múdři stavějí, jako by ke všemu rozuměli, a smyslu málo mají, Jsú druzí, ješto se lidí dobrých a urozených držie nazchvále, takýchž, jakož jest sám, tak, jsú-li dobři, aby to tiem dovedli skutečně, že s dob- rými přebývají, pakli jsú zlí, aby držiece se dobrých tady zlost svú přikryli. Jsú jiní, ješto žádného nešetřie podlé svého stavu, jedno sebe sami. Jsú jiní, ješto s lidmi pěkně bydlejí a rozličnými cestami jich mysl svú chyt- rostí zvědúce, jim se potom protivie a sobě jich za nic nevážie. Jsú jiní, ješto, činíc se ke všemu nerozumně, téměř všemu rozumějí. Jsú jiní, ješto mnoho znají k světu i k Bohu a hlubokých se věcí držie, a se sami neznají. Jsú jiní, ješto se tomu velmi divie, kdy kto zle aneb hanebně učiní, a sami o sobě a na sobě zlého seznati ne- tbají aniž chtie. Jsú jiní, ješto jedno o to myslé, aby podlé světa a světu k jeho běhu živi byli. Jsú jiní, když podlé světa čest má, že mní i za to má, že jest i k Bohu dobrý. Jsú jiní, ješto, chtíc chytrostí a ne věrú dojíti lidský úmysl, co kto umie, přikáže se rozličným pánóm, aby tady se zdvihl k zbožie, ke cti a k jiným světským lehkostem. Jsú jiní, ješto myslé, by kterak mohli zlé učiniti, a to se jim zlým od světa neodplácelo, že by se v tom vždy ukázali, aniž by toho pro Buoh nechali. Jsú jiní, ješto se ve všechny rady mocných lidí trú, aby tady pod se jiné tiskli. Jsú jiní, ješto o žádném člověku nic dobrého nemyslé. Jsú jiní, ješto ničímž od druhých vděčni nejsú. Jsú jiní, ješto všechny jiné káže a treskce, a sám sebe nekáže aniž tresktánie přijíti chce. Jsú jiní, ješto jedno k svéj vuoli bydliti chtie. Jsú jiní, jenž se sami sebú stydie. Jsú jiní, jenž svú nerozumnost a svuoj nesmysl v klam a v kratochvíl obracují. Jsú jiní, jenž klam svuoj svobodenstvím a řečí smělú přivésti umějí. Jsú jiní, jenž v svých řečech nikdy bez klamu nejsú, chtíce tiem řeč svú podobnějí ozdobiti. Jsú jiní, jenž 196
jenž se velmi múdři stavějí, jako by ke všemu rozuměli, a smyslu málo mají, Jsú druzí, ješto se lidí dobrých a urozených držie nazchvále, takýchž, jakož jest sám, tak, jsú-li dobři, aby to tiem dovedli skutečně, že s dob- rými přebývají, pakli jsú zlí, aby držiece se dobrých tady zlost svú přikryli. Jsú jiní, ješto žádného nešetřie podlé svého stavu, jedno sebe sami. Jsú jiní, ješto s lidmi pěkně bydlejí a rozličnými cestami jich mysl svú chyt- rostí zvědúce, jim se potom protivie a sobě jich za nic nevážie. Jsú jiní, ješto, činíc se ke všemu nerozumně, téměř všemu rozumějí. Jsú jiní, ješto mnoho znají k světu i k Bohu a hlubokých se věcí držie, a se sami neznají. Jsú jiní, ješto se tomu velmi divie, kdy kto zle aneb hanebně učiní, a sami o sobě a na sobě zlého seznati ne- tbají aniž chtie. Jsú jiní, ješto jedno o to myslé, aby podlé světa a světu k jeho běhu živi byli. Jsú jiní, když podlé světa čest má, že mní i za to má, že jest i k Bohu dobrý. Jsú jiní, ješto, chtíc chytrostí a ne věrú dojíti lidský úmysl, co kto umie, přikáže se rozličným pánóm, aby tady se zdvihl k zbožie, ke cti a k jiným světským lehkostem. Jsú jiní, ješto myslé, by kterak mohli zlé učiniti, a to se jim zlým od světa neodplácelo, že by se v tom vždy ukázali, aniž by toho pro Buoh nechali. Jsú jiní, ješto se ve všechny rady mocných lidí trú, aby tady pod se jiné tiskli. Jsú jiní, ješto o žádném člověku nic dobrého nemyslé. Jsú jiní, ješto ničímž od druhých vděčni nejsú. Jsú jiní, ješto všechny jiné káže a treskce, a sám sebe nekáže aniž tresktánie přijíti chce. Jsú jiní, ješto jedno k svéj vuoli bydliti chtie. Jsú jiní, jenž se sami sebú stydie. Jsú jiní, jenž svú nerozumnost a svuoj nesmysl v klam a v kratochvíl obracují. Jsú jiní, jenž klam svuoj svobodenstvím a řečí smělú přivésti umějí. Jsú jiní, jenž v svých řečech nikdy bez klamu nejsú, chtíce tiem řeč svú podobnějí ozdobiti. Jsú jiní, jenž 196
Strana 197
klam svuoj jinými lidmi chtie vyvésti. Jsú jiní, ješto z pravé hrdosti a z pýchy pokorni se činie. Jsú jiní, ješto všem lidem raditi umějí, a když je samé co potká, tehdy jako by smysla neměli, tak se stavějíce. Jsú jiní, ješto všem lidem jich věc vyvésti chtie, a sobě sami spomoci nemohú. Jsú jiní, ješto k řečem smělost mají na své mysli, a když těch lidí dojdú, ješto s nimi řečí zajíti chtie, tak všie paměti a řeči s studem a některakú vnitřní bázní zapomenú. Jsú jiní, ješto vždy od toho se tíhnú a vzdalují, oč z práva státi mají, a o to, oč státi nemají, vší silú stojie, mysléce toho dojíti. Jsú jiní tak netbacie, ješto jim zajtra jako dnes, letos jako luoni, dobře jako zle, počestně jako hanebně, téměř sobě lidi tratie, jako je sobě zachovávají. Jsú jiní, o nichžto třeba praviti nenie, ješto dobrotivých a přieznivých obyčejóv jsú a přemilých řečí i skutkuov i jiných ctností, dokudž jsú v neznámosti cti anebli bez povýšení stavu světského a úřaduov znamenitých; a jakož brzo k čemu takovému zavoláni budú nebli k takýmž znamenatým věcem po- tvrzeni, tak hned se na svých obyčejích i na přirozené dobrotě projmění; a tak se hned ukáží tak, jako by ti nikdy nebyli. Jsú jiní, jenž sobě žádné cti bez úžitku a bez póžitka nevážie. Jsú jiní, ješto všecko, což činie, pychem a vysokú myslí činie. Jsú jiní, ješto všem zá- vidie, což se komu co dobrého děje. Jsú jiní, ješto jsú vždy ščedřie proti těm, jimž toho třeba nenie, a těm, jimžto potřeba jest, nic nedávají. Jsú jiní, ješto mnoho dobrého slyšie od sprostného člověka, ale proto, že té postavy nemá zřiezené a poctivé, jeho bázni a druhdy dobrých skutkuov následovati nechce. Jsú jiní, ješto sobě žádného za nic nevážie aniž o to stojie, by se komu zachovati chtěli. Jsú jiní, ješto svým urozením mnoho dobrého dojdú. Jsú jiní, ježto v své urozenie úfajíc zajisté za to mají, že jsú lepšie nežli jiní lidé, jenž často 197
klam svuoj jinými lidmi chtie vyvésti. Jsú jiní, ješto z pravé hrdosti a z pýchy pokorni se činie. Jsú jiní, ješto všem lidem raditi umějí, a když je samé co potká, tehdy jako by smysla neměli, tak se stavějíce. Jsú jiní, ješto všem lidem jich věc vyvésti chtie, a sobě sami spomoci nemohú. Jsú jiní, ješto k řečem smělost mají na své mysli, a když těch lidí dojdú, ješto s nimi řečí zajíti chtie, tak všie paměti a řeči s studem a některakú vnitřní bázní zapomenú. Jsú jiní, ješto vždy od toho se tíhnú a vzdalují, oč z práva státi mají, a o to, oč státi nemají, vší silú stojie, mysléce toho dojíti. Jsú jiní tak netbacie, ješto jim zajtra jako dnes, letos jako luoni, dobře jako zle, počestně jako hanebně, téměř sobě lidi tratie, jako je sobě zachovávají. Jsú jiní, o nichžto třeba praviti nenie, ješto dobrotivých a přieznivých obyčejóv jsú a přemilých řečí i skutkuov i jiných ctností, dokudž jsú v neznámosti cti anebli bez povýšení stavu světského a úřaduov znamenitých; a jakož brzo k čemu takovému zavoláni budú nebli k takýmž znamenatým věcem po- tvrzeni, tak hned se na svých obyčejích i na přirozené dobrotě projmění; a tak se hned ukáží tak, jako by ti nikdy nebyli. Jsú jiní, jenž sobě žádné cti bez úžitku a bez póžitka nevážie. Jsú jiní, ješto všecko, což činie, pychem a vysokú myslí činie. Jsú jiní, ješto všem zá- vidie, což se komu co dobrého děje. Jsú jiní, ješto jsú vždy ščedřie proti těm, jimž toho třeba nenie, a těm, jimžto potřeba jest, nic nedávají. Jsú jiní, ješto mnoho dobrého slyšie od sprostného člověka, ale proto, že té postavy nemá zřiezené a poctivé, jeho bázni a druhdy dobrých skutkuov následovati nechce. Jsú jiní, ješto sobě žádného za nic nevážie aniž o to stojie, by se komu zachovati chtěli. Jsú jiní, ješto svým urozením mnoho dobrého dojdú. Jsú jiní, ježto v své urozenie úfajíc zajisté za to mají, že jsú lepšie nežli jiní lidé, jenž často 197
Strana 198
tiem pozdvižením potupie i sami často na světě zahynú. Jsú jiní, ješto nic dobrého nemyslé proti žádnému. Jsú druzí, ješto svým bláznovstvím viec sobě vyslúžie při kniežecích dvořiech nežli druzí urození nebo múdří. Jsú jiní, ješto vše, což činiti mají, radú jiných lidí činie. Jsú jiní, ješto na všem po své vuoli činiti chtie. Jsú jiní, ješto rádi lehkým a marným utrhavým řečem svěřie. Jsú jiní, ješto žádné řeči nepřijmú od žádného, by jie neb nepřičinil neb neujal. Jsú jiní, ješto vždy myslí vysokú nade všemi býti chtie, však toho druhdy dostati nemohú. Jsú jiní, ješto chudobu svú a rozličný nedosta- tek rozličně před lidmi okrašlují. Jsú jiní, ješto, chtiec jiným naspořiti a jim se v tom slíbiti, své marně utrá- cejí. Jsú jiní, jenž jiným zbožím velmi opatrni jsú a pilni, a svých věcí doma nechajíce. Jsú jiní, ješto se o nic ne- starají, než s nedbánlivostí sobě jeden den jako druhý pokládají. Jsú jiní, jenž náboženstvie vedú lidem na oči. Jsú jiní, ješto jedno lidem aniž Bohu se slíbiti myslé. Jsú jiní, ješto sobě sami na ničemž nerozumějí. Jsú jiní, ješto před lidmi se velmi počestně stavějí a počestně činie, a kromě lidí jsú jako hovada. Jsú jiní, ješto sobě to zvolé na mysli a v srdci, ješto toho před lidmi zjeviti nesmějí, avšak sobě tiem druhdy utěšenie činie. Jsú jiní, ješto každého člověka řeč svým smyslem a svú řečí chce ozdobiti. Jsú jiní, ješto sobě všecky lidi zachovati chtie, chtiece tady u přiezen vjíti světskú. Jsú druzí, cokoli jednají, nikdy sami sebú toho nejednají, než vždy po jiných lidech, zda by je co potkalo, aby z toho vyjíti mohli a toho odbyti. Jsú jiní, ješto se všeho strachují. Jsú jiní, ješto vše zvěděti chtie. Jsú jiní, ješto s lidmi se všemi bydlé velmi ochotně, a kromě očí o nich nic dobrého nepovědí. Jsú jiní, ješto všechna tajemstvie lidská zvěděti chtie, avšak svého žádného nezjeví. Jsú jiní, ješto každého člověka tupie, a sami se za najlepšie 198
tiem pozdvižením potupie i sami často na světě zahynú. Jsú jiní, ješto nic dobrého nemyslé proti žádnému. Jsú druzí, ješto svým bláznovstvím viec sobě vyslúžie při kniežecích dvořiech nežli druzí urození nebo múdří. Jsú jiní, ješto vše, což činiti mají, radú jiných lidí činie. Jsú jiní, ješto na všem po své vuoli činiti chtie. Jsú jiní, ješto rádi lehkým a marným utrhavým řečem svěřie. Jsú jiní, ješto žádné řeči nepřijmú od žádného, by jie neb nepřičinil neb neujal. Jsú jiní, ješto vždy myslí vysokú nade všemi býti chtie, však toho druhdy dostati nemohú. Jsú jiní, ješto chudobu svú a rozličný nedosta- tek rozličně před lidmi okrašlují. Jsú jiní, ješto, chtiec jiným naspořiti a jim se v tom slíbiti, své marně utrá- cejí. Jsú jiní, jenž jiným zbožím velmi opatrni jsú a pilni, a svých věcí doma nechajíce. Jsú jiní, ješto se o nic ne- starají, než s nedbánlivostí sobě jeden den jako druhý pokládají. Jsú jiní, jenž náboženstvie vedú lidem na oči. Jsú jiní, ješto jedno lidem aniž Bohu se slíbiti myslé. Jsú jiní, ješto sobě sami na ničemž nerozumějí. Jsú jiní, ješto před lidmi se velmi počestně stavějí a počestně činie, a kromě lidí jsú jako hovada. Jsú jiní, ješto sobě to zvolé na mysli a v srdci, ješto toho před lidmi zjeviti nesmějí, avšak sobě tiem druhdy utěšenie činie. Jsú jiní, ješto každého člověka řeč svým smyslem a svú řečí chce ozdobiti. Jsú jiní, ješto sobě všecky lidi zachovati chtie, chtiece tady u přiezen vjíti světskú. Jsú druzí, cokoli jednají, nikdy sami sebú toho nejednají, než vždy po jiných lidech, zda by je co potkalo, aby z toho vyjíti mohli a toho odbyti. Jsú jiní, ješto se všeho strachují. Jsú jiní, ješto vše zvěděti chtie. Jsú jiní, ješto s lidmi se všemi bydlé velmi ochotně, a kromě očí o nich nic dobrého nepovědí. Jsú jiní, ješto všechna tajemstvie lidská zvěděti chtie, avšak svého žádného nezjeví. Jsú jiní, ješto každého člověka tupie, a sami se za najlepšie 198
Strana 199
mají. Jsú jiní, ješto by rádi, by je každý znal. Jsú jiní, ješto, co činíce, to vše s dobrú myslí a dobrú měrú to činie. Jsú jiní, ješto na všech činech, na všech věcech všechny lidi jiné súdie a zpósobují, onohono jinak, onoho tak, a opět onoho tak, onoho jinak. Neb jestliže jest který člověk podobný, pokorný a s světskými věcmi nic činiti nechce, tak hned pravie naň, že jest pokrytec; neb jest-li kto mdlého přirození a kterého posilnění po- žívá, tak hned pravie naň, že jest lakomý; a jest-li kto tichý, tak hned pravie, že jest báznivý; jest-li kto spra- vedlivý, takt hned pravie, že jest ukrutný a nemilostivý ani milosrdný a pravý tyran ukrutný; jest-li kto sprost- ných řečí a postavy sprostné, tak naň hned pravie, že jest nemúdrý a bez smysla a bez dobrého rozumu; jest-li kto vesel počestnú kratochvílí, tak naň pravie, že jest roztržitých skutkuov a světský v svých věcech; jest-li kto, jenž múdrosti požívá a po té lidi nerozumné treskce, tak hned naň pravie, že jest zlobivý a lidský utrhač; jestliže kto jest, v zákonu v kterém počestném bydlí a v něm nětco dobrovolně nad kázen dobře činí, tak naň hned pravie, že se nad lidi pne a zpíná nad ustavenie božie a nad ustavenie chce býti živ s anjely za jedno; jest-li kto, ješto jiné treskce a jiné káže, tak hned pravie, že se chce v tom ukázati, že take jest smělý, až chce, aby o něm pravili, že jesti on velmi spravedlivý a múdrý; jest-li kto v skrovnosti živ, tak hned naň pravie, že jest skúp a nesmí toho požívati, což má; jest-li kto, že rád káže a rád o Boze a o jeho svatých dobrých skutciech praví a o jiných dobrých činech a o dobrých dielech, tak naň hned pravie, že to činí z světské chlúby a z lidské pochvaly, aby mu za to dávali obroky neb jinú tělestnú potřebu, neb aby ho proto ctili mezi lidmi; jest-li kto, ješto snad pro rozličný nedostatek kázati aneb jinú du- chovní práci vésti nemuož anebo se k tomu pro rozličné 99
mají. Jsú jiní, ješto by rádi, by je každý znal. Jsú jiní, ješto, co činíce, to vše s dobrú myslí a dobrú měrú to činie. Jsú jiní, ješto na všech činech, na všech věcech všechny lidi jiné súdie a zpósobují, onohono jinak, onoho tak, a opět onoho tak, onoho jinak. Neb jestliže jest který člověk podobný, pokorný a s světskými věcmi nic činiti nechce, tak hned pravie naň, že jest pokrytec; neb jest-li kto mdlého přirození a kterého posilnění po- žívá, tak hned pravie naň, že jest lakomý; a jest-li kto tichý, tak hned pravie, že jest báznivý; jest-li kto spra- vedlivý, takt hned pravie, že jest ukrutný a nemilostivý ani milosrdný a pravý tyran ukrutný; jest-li kto sprost- ných řečí a postavy sprostné, tak naň hned pravie, že jest nemúdrý a bez smysla a bez dobrého rozumu; jest-li kto vesel počestnú kratochvílí, tak naň pravie, že jest roztržitých skutkuov a světský v svých věcech; jest-li kto, jenž múdrosti požívá a po té lidi nerozumné treskce, tak hned naň pravie, že jest zlobivý a lidský utrhač; jestliže kto jest, v zákonu v kterém počestném bydlí a v něm nětco dobrovolně nad kázen dobře činí, tak naň hned pravie, že se nad lidi pne a zpíná nad ustavenie božie a nad ustavenie chce býti živ s anjely za jedno; jest-li kto, ješto jiné treskce a jiné káže, tak hned pravie, že se chce v tom ukázati, že take jest smělý, až chce, aby o něm pravili, že jesti on velmi spravedlivý a múdrý; jest-li kto v skrovnosti živ, tak hned naň pravie, že jest skúp a nesmí toho požívati, což má; jest-li kto, že rád káže a rád o Boze a o jeho svatých dobrých skutciech praví a o jiných dobrých činech a o dobrých dielech, tak naň hned pravie, že to činí z světské chlúby a z lidské pochvaly, aby mu za to dávali obroky neb jinú tělestnú potřebu, neb aby ho proto ctili mezi lidmi; jest-li kto, ješto snad pro rozličný nedostatek kázati aneb jinú du- chovní práci vésti nemuož anebo se k tomu pro rozličné 99
Strana 200
příčiny a pro rozličné nedostatky nevedl anebo snad toho daru od Boha nemá, tak hned pravie naň, že jest zlý a netbánlivý a zúfalý; jest-li kto, ješto snad má lásku a přiezen lidskú k sobě, hned naň pravie, že jest téj dobyl pochlebenstvím; jest-li kto, ješto pochlebovati nechce a pravdu praví, hned naň pravie, že nenie dobře při sobě a nemá smysla, anebo že jest trženina; jest-li kto, ješto co dobrého obecného z svéj dobroty činí a to vede buď kterýmkoli kusem, tak vždy od lidí súzen bude, od jednoho jinak a od druhého jinak a od onoho tajně a od onoho zjevně a od onoho sic a od onoho tak. A tak, že vždy člověk, jsa v kterémkoli stavě aneb v kterémžkoli řádě, vždy puotky a nechuti má od lidí, ale naším to vše jednáním. Jsú ješče jiní, jichžto obyčeje podobně vybrati nemuožem ani takýchžto lidí obyčeje prostraně vypsati. Bychom všech řečí jazyk vymluviti uměli a všech lidí přirozený a učený smysl měli a rozumy nebeských anjeluov se vší múdrostí měli, lidských všech vášní a obyčejóv a jich všech puotek bychom nevymlu- vili. Poněvadž každý člověk na světě netoliko jiným člověkem jist býti nemuož, ale sebú sám žádný jist nenie proti nám, mlč, Tkadlečku, a měj to od nás za naučenie. To, cožt sme pravili, tot' jest tak! Všichni jsú lidé v naši moc poddáni, buďto kteréhožkoli obyčeje aneb kterýchž- koli vášní neb kteréhožkoli přirozenie, tyť my po své vuoli a po rozkázaní svrchnieho zpravitele mistrujem, jedny viece, druhé méně. A ti lidé, což od nás zde na zemi trpie, toť jim na onom světě umenšeno bude, ač to s volností přezřie a míle přijmú. Shlédni, Tkadlečku, kdy kde kamenem co dělati chtie, že jej prvé tvrdými kladivy tepú a teší sem i tam jím obracujíc, nic tiem úmyslem, by se nehodil, ale tiem úmyslem, aby kamen- ník vhod sobě učinil a ku póžitku přivedl. Vidíš také, kdy kto obilé které požiti chce, prvé, nežli je ku póžitku 200
příčiny a pro rozličné nedostatky nevedl anebo snad toho daru od Boha nemá, tak hned pravie naň, že jest zlý a netbánlivý a zúfalý; jest-li kto, ješto snad má lásku a přiezen lidskú k sobě, hned naň pravie, že jest téj dobyl pochlebenstvím; jest-li kto, ješto pochlebovati nechce a pravdu praví, hned naň pravie, že nenie dobře při sobě a nemá smysla, anebo že jest trženina; jest-li kto, ješto co dobrého obecného z svéj dobroty činí a to vede buď kterýmkoli kusem, tak vždy od lidí súzen bude, od jednoho jinak a od druhého jinak a od onoho tajně a od onoho zjevně a od onoho sic a od onoho tak. A tak, že vždy člověk, jsa v kterémkoli stavě aneb v kterémžkoli řádě, vždy puotky a nechuti má od lidí, ale naším to vše jednáním. Jsú ješče jiní, jichžto obyčeje podobně vybrati nemuožem ani takýchžto lidí obyčeje prostraně vypsati. Bychom všech řečí jazyk vymluviti uměli a všech lidí přirozený a učený smysl měli a rozumy nebeských anjeluov se vší múdrostí měli, lidských všech vášní a obyčejóv a jich všech puotek bychom nevymlu- vili. Poněvadž každý člověk na světě netoliko jiným člověkem jist býti nemuož, ale sebú sám žádný jist nenie proti nám, mlč, Tkadlečku, a měj to od nás za naučenie. To, cožt sme pravili, tot' jest tak! Všichni jsú lidé v naši moc poddáni, buďto kteréhožkoli obyčeje aneb kterýchž- koli vášní neb kteréhožkoli přirozenie, tyť my po své vuoli a po rozkázaní svrchnieho zpravitele mistrujem, jedny viece, druhé méně. A ti lidé, což od nás zde na zemi trpie, toť jim na onom světě umenšeno bude, ač to s volností přezřie a míle přijmú. Shlédni, Tkadlečku, kdy kde kamenem co dělati chtie, že jej prvé tvrdými kladivy tepú a teší sem i tam jím obracujíc, nic tiem úmyslem, by se nehodil, ale tiem úmyslem, aby kamen- ník vhod sobě učinil a ku póžitku přivedl. Vidíš také, kdy kto obilé které požiti chce, prvé, nežli je ku póžitku 200
Strana 201
svému přivede, mnoho s ním práce míti musí: prvé zorati dědinu, zdělati, osieti, zvlačiti a potom sžieti, sušiti, někdy pražiti, vymlátiti, vybiti, druhdy vařiti, mléti, až vždy ku póžitku přijde a na své miesto, jakož býti má. Ba, ved, Tkadlečku, by tebe žádný nekázal, a ty by se sám neznal a ty by snad nevěděl, kto jest Buoh tvuoj! Zdalis' neslýchal řeč múdrých lidí, ješto pravie: „Ktož se tak zapomene, že Boha svého poznati nechce, ten ni sobě ni žádnému vhod nenie, neb nevěda Boha nic nevie, a nevěda to, což věděti má, i upadne v neposlušnost, z neposlušnosti v zhrdánie všelikakého tresktánie, z zhrdánie tresktánie v zapeklitost zlosti, z zapeklitosti v uoslepenie všeho zlého, ze všeho zlého na věčné zatracenie." Mlč a seznaj se sám, co si, od kohos' pošel, kýmžš' stvořen, co máš činiti, co máš znáti a co poznaje věděti a zvěda toho se držeti a k dobrému požívati. Věz to uplně, žeť jest mnoho úžitečnějí tobě i každému se sa- mého seznati a se právě poznati a Stvořitele svého, od něhožsto pošel, nežli by uměl seznati všech svrchních planétů jich přirozené běhy, moc všeho kořenie a moc všeho drahého kamenie anebo lidského přirozenie a jich rozličné obyčeje. Neboť tobě praví Pavel apoštol i kaž- dému takémuž, ješto o světskú múdrost stojí, a řka: „Múdrost toho světa jest bláznovstvie před Bohem.“ Neboť ta uměnie a ty všecky věci světské brzo minú a zahynú, ale ty svým pravým seznáním k Bohu nikdy nemineš anižto zahyneš, buď v kterýchžtokoli protiv- nostech, ještoť sú od Boha, jimiž tě tresktati mínie. Protož mlč a Bohu pilně děkuj, že jest tě té, před Bohem dosti lehkého stvořenie, té tvé jisté zbavil, pro niž by ty se byl Boha zbavil a jej ztratil. Raduj se, žes' jie prázden; však vieme, a to již od nás slyšíš, že jiné miníš nežli jmenuješ, jedno že tepeš psa miesto lva, ani 201
svému přivede, mnoho s ním práce míti musí: prvé zorati dědinu, zdělati, osieti, zvlačiti a potom sžieti, sušiti, někdy pražiti, vymlátiti, vybiti, druhdy vařiti, mléti, až vždy ku póžitku přijde a na své miesto, jakož býti má. Ba, ved, Tkadlečku, by tebe žádný nekázal, a ty by se sám neznal a ty by snad nevěděl, kto jest Buoh tvuoj! Zdalis' neslýchal řeč múdrých lidí, ješto pravie: „Ktož se tak zapomene, že Boha svého poznati nechce, ten ni sobě ni žádnému vhod nenie, neb nevěda Boha nic nevie, a nevěda to, což věděti má, i upadne v neposlušnost, z neposlušnosti v zhrdánie všelikakého tresktánie, z zhrdánie tresktánie v zapeklitost zlosti, z zapeklitosti v uoslepenie všeho zlého, ze všeho zlého na věčné zatracenie." Mlč a seznaj se sám, co si, od kohos' pošel, kýmžš' stvořen, co máš činiti, co máš znáti a co poznaje věděti a zvěda toho se držeti a k dobrému požívati. Věz to uplně, žeť jest mnoho úžitečnějí tobě i každému se sa- mého seznati a se právě poznati a Stvořitele svého, od něhožsto pošel, nežli by uměl seznati všech svrchních planétů jich přirozené běhy, moc všeho kořenie a moc všeho drahého kamenie anebo lidského přirozenie a jich rozličné obyčeje. Neboť tobě praví Pavel apoštol i kaž- dému takémuž, ješto o světskú múdrost stojí, a řka: „Múdrost toho světa jest bláznovstvie před Bohem.“ Neboť ta uměnie a ty všecky věci světské brzo minú a zahynú, ale ty svým pravým seznáním k Bohu nikdy nemineš anižto zahyneš, buď v kterýchžtokoli protiv- nostech, ještoť sú od Boha, jimiž tě tresktati mínie. Protož mlč a Bohu pilně děkuj, že jest tě té, před Bohem dosti lehkého stvořenie, té tvé jisté zbavil, pro niž by ty se byl Boha zbavil a jej ztratil. Raduj se, žes' jie prázden; však vieme, a to již od nás slyšíš, že jiné miníš nežli jmenuješ, jedno že tepeš psa miesto lva, ani 201
Strana 202
tebe již oba odběhla, a ty také je již oba zmařil i jich stopy ztratil, nebs' psa zaháněl a ke lvus' svobody mieti nehledal; proč, to vieme, ač jest pak k mysli bylo, jakož vieme. To již mimo se pust jako minutú zimu a děkuj Bohu, žeť tě toho lva zbavil jako nemoci veliké. A pomni to do své smrti, že na veliké a na nechvilné vodě malá lodíčka brzo utone a trváti nemuož dlúho k sobě ne- podobná věc, jakožkoli spojena jest. Navrat' se zase; bude-lit se ješče čeho chtieti podlé světa, Ščestie tebe nemine. A děkuj Bohu, žes' té prázden, pro nižs' ty sám nikdy a na své mysli prázden nebýval i mnoho jiných nechutí byl dočekal, pro něžto by i Smrt k tobě čáku byla bez pochyby mievala, a raduj se, žes' jie znikl a vyšel z jejie kázni, žeť tě jie sám Buoh zbavil a tě z jejích světských osídl a z jejie nesmyslné kázni vyňal a v svú milostivú kázen míle a dobrotivě přijal, jenž jest tobě dáti viece tisíckrát slíbil a tě takúžto nebli vyššieho řádu obdařiti, ač o to státi budeš. Máš tři dary od Boha: ščestie podlé přirozenie od dobrých lidí, výmluvnost prostranú v dobrých rozprávkách, smysl a rozeznánie brzké, co býti aneb nebyti muože. A chovaj se, byť se tebe ta ohyzda nedržela, ještoť ji pověděl Galienus ten mistr a řka: „Uměnie, učenie a přirozenie nic platno nenie na to člověku." * 202
tebe již oba odběhla, a ty také je již oba zmařil i jich stopy ztratil, nebs' psa zaháněl a ke lvus' svobody mieti nehledal; proč, to vieme, ač jest pak k mysli bylo, jakož vieme. To již mimo se pust jako minutú zimu a děkuj Bohu, žeť tě toho lva zbavil jako nemoci veliké. A pomni to do své smrti, že na veliké a na nechvilné vodě malá lodíčka brzo utone a trváti nemuož dlúho k sobě ne- podobná věc, jakožkoli spojena jest. Navrat' se zase; bude-lit se ješče čeho chtieti podlé světa, Ščestie tebe nemine. A děkuj Bohu, žes' té prázden, pro nižs' ty sám nikdy a na své mysli prázden nebýval i mnoho jiných nechutí byl dočekal, pro něžto by i Smrt k tobě čáku byla bez pochyby mievala, a raduj se, žes' jie znikl a vyšel z jejie kázni, žeť tě jie sám Buoh zbavil a tě z jejích světských osídl a z jejie nesmyslné kázni vyňal a v svú milostivú kázen míle a dobrotivě přijal, jenž jest tobě dáti viece tisíckrát slíbil a tě takúžto nebli vyššieho řádu obdařiti, ač o to státi budeš. Máš tři dary od Boha: ščestie podlé přirozenie od dobrých lidí, výmluvnost prostranú v dobrých rozprávkách, smysl a rozeznánie brzké, co býti aneb nebyti muože. A chovaj se, byť se tebe ta ohyzda nedržela, ještoť ji pověděl Galienus ten mistr a řka: „Uměnie, učenie a přirozenie nic platno nenie na to člověku." * 202
Strana 203
POZNÁMKY Po skončení korektury dostala se mi do rukou právě vyšlá stat F. M. Bartoše (Listy fil. 66, 1939 str. 205 n.), v níž pronáší autor hypo- thesu, že skladatelem Tkadlečka byl snad Vavřinec z Březové, známý historik husitství. Jeho domněnka bude asi sotva potvrzena; nelze se tu šířiti o podrobnostech, ale tolik aspoň uvádím, že Adlička byla najisto ve dvorské službě a že její attributy, s nimiž se ve skladbě několikrát setkáváme (topička, dvorská topička, pecopalička, pecopalka, jistbo- metice, kuchometice), nejsou jen alegorické, jak soudí Bartoš — vždyť autor přímo vyčítá Neštěstí, že ji chce těmi názvy ponižovati, jako by taková služba bylo něco nečestného. V dalších poznámkách uvádím mimo jiné i některé prameny Tkadlečkovy, pokud se mně nebo jiným podařilo je nově zjistiti (citáty, určené v akademickém vydání, pomíjím). Upozorňuji jen předem, jsou-li některé citáty uváděny přímo z originálu, neznamená to — nepřihlížíme-li ovšem k úryvkům z bible — že je odtud čerpal i skladatel Tkadlečka. Ve středověku i v prvních stoletích novověku bylo oblíbeno několik spisů, jež byly vhodnou pomůckou jak theolo- gům, tak i beletristům, aby z nich mohli citovati výroky vynikajících mužů, anekdoty, úryvky ze životopisů slavných mužů atp. Z těchto pomůcek znal Tkadleček najisto spis Waltera Burleyel) (žil asi v 1. 1275—1345), Angličana, rodilého v Oxfordě. Františku Novot- nému náleží zásluha, že ukázal na značný vliv tohoto díla v cizině i u nás (v Lfil. 40, 1913, str. 351 nn.); české zpracování spisu Burleyova vytiskl r. 1514 Mikuláš Konáč z Hodiškova s názvem Životové a mravná naučení mudrcův přirozených a dvakrát (1591 a 1595) Šimon Lomnický. Ale už předtím kolovalo toto dílo v českém rouchu ruko- pisně (sr. Novotného str. 352 n.). Tkadleček tedy mohl znáti tento spis nejen z latinského originálu, ale i z některé rukopisné recense české. Z Burleye poznal patrně Tkadleček nejeden výrok z četných „mudrců“ (sr. jejich výčet u Novotného str. 345 n.), na př. Statia, Symmacha, Jana ze Salisbury (sr. Novotného str. 349) atd. Ve středo- 1) Qualterus Burlaeus, De vita et moribus philosophorum anti- quorum (nové vydání pořídil r. 1886 H. Knust, sr. Vilikovského, Próza z doby Karla IV., Praha 1938, str. 264). 203
POZNÁMKY Po skončení korektury dostala se mi do rukou právě vyšlá stat F. M. Bartoše (Listy fil. 66, 1939 str. 205 n.), v níž pronáší autor hypo- thesu, že skladatelem Tkadlečka byl snad Vavřinec z Březové, známý historik husitství. Jeho domněnka bude asi sotva potvrzena; nelze se tu šířiti o podrobnostech, ale tolik aspoň uvádím, že Adlička byla najisto ve dvorské službě a že její attributy, s nimiž se ve skladbě několikrát setkáváme (topička, dvorská topička, pecopalička, pecopalka, jistbo- metice, kuchometice), nejsou jen alegorické, jak soudí Bartoš — vždyť autor přímo vyčítá Neštěstí, že ji chce těmi názvy ponižovati, jako by taková služba bylo něco nečestného. V dalších poznámkách uvádím mimo jiné i některé prameny Tkadlečkovy, pokud se mně nebo jiným podařilo je nově zjistiti (citáty, určené v akademickém vydání, pomíjím). Upozorňuji jen předem, jsou-li některé citáty uváděny přímo z originálu, neznamená to — nepřihlížíme-li ovšem k úryvkům z bible — že je odtud čerpal i skladatel Tkadlečka. Ve středověku i v prvních stoletích novověku bylo oblíbeno několik spisů, jež byly vhodnou pomůckou jak theolo- gům, tak i beletristům, aby z nich mohli citovati výroky vynikajících mužů, anekdoty, úryvky ze životopisů slavných mužů atp. Z těchto pomůcek znal Tkadleček najisto spis Waltera Burleyel) (žil asi v 1. 1275—1345), Angličana, rodilého v Oxfordě. Františku Novot- nému náleží zásluha, že ukázal na značný vliv tohoto díla v cizině i u nás (v Lfil. 40, 1913, str. 351 nn.); české zpracování spisu Burleyova vytiskl r. 1514 Mikuláš Konáč z Hodiškova s názvem Životové a mravná naučení mudrcův přirozených a dvakrát (1591 a 1595) Šimon Lomnický. Ale už předtím kolovalo toto dílo v českém rouchu ruko- pisně (sr. Novotného str. 352 n.). Tkadleček tedy mohl znáti tento spis nejen z latinského originálu, ale i z některé rukopisné recense české. Z Burleye poznal patrně Tkadleček nejeden výrok z četných „mudrců“ (sr. jejich výčet u Novotného str. 345 n.), na př. Statia, Symmacha, Jana ze Salisbury (sr. Novotného str. 349) atd. Ve středo- 1) Qualterus Burlaeus, De vita et moribus philosophorum anti- quorum (nové vydání pořídil r. 1886 H. Knust, sr. Vilikovského, Próza z doby Karla IV., Praha 1938, str. 264). 203
Strana 204
věku nebylo ovšem takovéto chlubení „cizím peřím“ ničím neobvyk- lým, nelze je tedy vyčítati ani našemu skladateli2). Sr. i Naši vědu 1924, 29 n. Str. 14. pro zlý skutek; tak (spr.) čteme v nově objeveném stč. rkpise Tkadlečka (v akad. vyd.: prosby skutek) — tak uprav i mé doplňky v Lfil. 63 (1936) str. 268. Str. 15. Aristoteles; citát je z díla Heoì doptotxov ělsygov (ed. Buhle, Aristotelis Opera omnia, Biponti 1792, vol. III. p. 577). Str. 17. Neb tvé volánie jest hrubé... Sr. Zatočila, Čfil. 24, 160. Str. 20. Iason, rek řecký, vzal si za manželku Medeu, ale po čase ji opustil. Str. 22. Sr. Cato, dist. I. 30 (Čfil. XXIII, 427). Str. 24. plášť svój... Sr. Zatočila Čfil. XXIV, 154 n. všecky dvořky... Sr. tamtéž str. 154. Str. 25. ve dcsky...; sr. Zatočila tamtéž str. 153 pozn. Str. 33. Bernarta mnicha...; sr. Bernarda, list 156 (Rajmundovi) (Patrologia L. 182, str. 650). Str. 34. Faliscenes — spr. Aischylos (sr. Vil. str. 264). Str. 35. Krále ciesaře = Karla (IV.) císaře. Sr. k tomu i Zatočila Čfil. XXIV str. 159. Str. 44. Veliký Valerius = Valerius Maximus, z jehož spisu Factorum ac dictorum memorabilium libri IX. čerpal autor leckde přímo. Anaksarka = Anaxarchus (vypravování zde uvedené je i u Erasma Rotterdamského, Apophthegmata, str. 769). Str. 46. Platius — spr. C. Plautius Numida (sr. Čfil. XXIV. str. 147 n.). syn Katenóv — spr. dcera Katonova (sr. tamtéž). Pyramus a Thisbe — milenci ve starém Babyloně; báji o nich krásně podal Ovidius v Metamorfosách IV. 55 nn. Str. 58. v Polykratovi — spr. v Polycratikovi; tak se nazývá spis Jana ze Salisbury (Ioannes Saresberiensis), z něhož čerpal hojně i Burley (sr. Lfil. 40, 1913, str. 349). Polykratus. Sr. předcházející pozn.; Polycraticus ovšem není mudřec, ale název spisu. Str. 59. laciná věc tobě draha nebuď — snad podle Catonova dist. I. 29 (Čfil. XXIV str. 160). 2) Zkratky, jichž dále užívám: Lfil. = Listy filologické; Čfil. = Časopis pro moderní filologii; Vil. = Vilikovský, Próza z doby Karla IV., kde jsou otištěny i ukázky z Tkadlečka na str. 219—240. 204
věku nebylo ovšem takovéto chlubení „cizím peřím“ ničím neobvyk- lým, nelze je tedy vyčítati ani našemu skladateli2). Sr. i Naši vědu 1924, 29 n. Str. 14. pro zlý skutek; tak (spr.) čteme v nově objeveném stč. rkpise Tkadlečka (v akad. vyd.: prosby skutek) — tak uprav i mé doplňky v Lfil. 63 (1936) str. 268. Str. 15. Aristoteles; citát je z díla Heoì doptotxov ělsygov (ed. Buhle, Aristotelis Opera omnia, Biponti 1792, vol. III. p. 577). Str. 17. Neb tvé volánie jest hrubé... Sr. Zatočila, Čfil. 24, 160. Str. 20. Iason, rek řecký, vzal si za manželku Medeu, ale po čase ji opustil. Str. 22. Sr. Cato, dist. I. 30 (Čfil. XXIII, 427). Str. 24. plášť svój... Sr. Zatočila Čfil. XXIV, 154 n. všecky dvořky... Sr. tamtéž str. 154. Str. 25. ve dcsky...; sr. Zatočila tamtéž str. 153 pozn. Str. 33. Bernarta mnicha...; sr. Bernarda, list 156 (Rajmundovi) (Patrologia L. 182, str. 650). Str. 34. Faliscenes — spr. Aischylos (sr. Vil. str. 264). Str. 35. Krále ciesaře = Karla (IV.) císaře. Sr. k tomu i Zatočila Čfil. XXIV str. 159. Str. 44. Veliký Valerius = Valerius Maximus, z jehož spisu Factorum ac dictorum memorabilium libri IX. čerpal autor leckde přímo. Anaksarka = Anaxarchus (vypravování zde uvedené je i u Erasma Rotterdamského, Apophthegmata, str. 769). Str. 46. Platius — spr. C. Plautius Numida (sr. Čfil. XXIV. str. 147 n.). syn Katenóv — spr. dcera Katonova (sr. tamtéž). Pyramus a Thisbe — milenci ve starém Babyloně; báji o nich krásně podal Ovidius v Metamorfosách IV. 55 nn. Str. 58. v Polykratovi — spr. v Polycratikovi; tak se nazývá spis Jana ze Salisbury (Ioannes Saresberiensis), z něhož čerpal hojně i Burley (sr. Lfil. 40, 1913, str. 349). Polykratus. Sr. předcházející pozn.; Polycraticus ovšem není mudřec, ale název spisu. Str. 59. laciná věc tobě draha nebuď — snad podle Catonova dist. I. 29 (Čfil. XXIV str. 160). 2) Zkratky, jichž dále užívám: Lfil. = Listy filologické; Čfil. = Časopis pro moderní filologii; Vil. = Vilikovský, Próza z doby Karla IV., kde jsou otištěny i ukázky z Tkadlečka na str. 219—240. 204
Strana 205
Str. 65. toť se jest ta varovala takových světských lovcóv...; sr. tamtéž str. 153 n. Str. 70. Ovidiáš — Ovidius. Sr. k tomuto místu Vil., Latinská poesie v střed. Čechách (Bratislava IV, 1930, str. 92). Str. 73. Valerius — viz výše; sr. i Čfil. XXIV str. 147 n. Str. 76. Iulia — viz tamtéž. Str. 77. Oratius — Horatius; správně však má býti Ovidius. Str. 80. Sokratesa — snad m. Zoroasta; sr. Migne, Patrol. L. 41, 728. Str. 87. Tulius = Cicero. Str. 91/2. Aristotileš; citát první je z Burleye, druhý je ve spisu De anima 3, 4 (str. 430a). Str. 93. Dionides — spr. Diogenes. Boec = Boethius, Philosophiae consolationis 1. III. 2 :Id autem est bonum, quo quis adepto nihil ulterius desiderare queat (vyd. Weinberger 1934, str. 47). Str. 94. drž kuoň smysla svého na uzdě; sr. Čfil. XXIV str. 153. Str. 95. aby šli na vinnici dělat atd.; rozdělení věků člověka — podle sv. Augustina a sv. Rehoře — vyskytuje se u kazatelů často (na př. i u Husa, u Rokycany a j.). Str. 101. Citáty z Aristotela („Těžko jest...“ a „přietel pravý...“) jsou u Burleye. Secundus praví...; citát je z Burleye. Str. 114. První výrok Aristippovi tu přičtený je Aristotelův (sr. Vil. str. 264); druhý je skutečně Aristippův (Vil. t.). O přísaze žáků Hipokratových čte se u Burlaea (Vil. t.). Anastarsus — spr. Anacharsis (je též u Burlaea, sr. Vil. t.). Str. 115. Srovnání se špatným mlynářem je podle sv. An- selma (cituje též Rokycana v českém Výkladu na ev. sv. Lukáše i na ev. sv. Jana). Str. 118. Sr. Přísl. 25, 20 (Čfil. XXIV str. 148). Str. 122. Šavle!...; citát je ze Skutk. ap. 26, 24. Str. 124. Co se tu vypravuje o Hipokratovi, je známá historka o Diogenovi; tak i u Burlaea (Vil. str. 264). Elena = Helena, pro jejíž únos vznikla válka trojská. Str. 126. Ameron — spr. Jeremiáš. Str. 127. Plato; citát má Tkadleček z Burlaea (Vil. str. 264). Komentátor Aristotelův — Averroes. Str. 128. citát z Platona je rovněž u Burlaea (Vil. str. 264). Str. 131. Tulius = Cicero. Str. 138. A čím bývá většie milost na přebývanie...; citát je ze Speculum sapientiae beati Cyrilli (sr. Zatočila Čfil. XXIV str. 145). 205
Str. 65. toť se jest ta varovala takových světských lovcóv...; sr. tamtéž str. 153 n. Str. 70. Ovidiáš — Ovidius. Sr. k tomuto místu Vil., Latinská poesie v střed. Čechách (Bratislava IV, 1930, str. 92). Str. 73. Valerius — viz výše; sr. i Čfil. XXIV str. 147 n. Str. 76. Iulia — viz tamtéž. Str. 77. Oratius — Horatius; správně však má býti Ovidius. Str. 80. Sokratesa — snad m. Zoroasta; sr. Migne, Patrol. L. 41, 728. Str. 87. Tulius = Cicero. Str. 91/2. Aristotileš; citát první je z Burleye, druhý je ve spisu De anima 3, 4 (str. 430a). Str. 93. Dionides — spr. Diogenes. Boec = Boethius, Philosophiae consolationis 1. III. 2 :Id autem est bonum, quo quis adepto nihil ulterius desiderare queat (vyd. Weinberger 1934, str. 47). Str. 94. drž kuoň smysla svého na uzdě; sr. Čfil. XXIV str. 153. Str. 95. aby šli na vinnici dělat atd.; rozdělení věků člověka — podle sv. Augustina a sv. Rehoře — vyskytuje se u kazatelů často (na př. i u Husa, u Rokycany a j.). Str. 101. Citáty z Aristotela („Těžko jest...“ a „přietel pravý...“) jsou u Burleye. Secundus praví...; citát je z Burleye. Str. 114. První výrok Aristippovi tu přičtený je Aristotelův (sr. Vil. str. 264); druhý je skutečně Aristippův (Vil. t.). O přísaze žáků Hipokratových čte se u Burlaea (Vil. t.). Anastarsus — spr. Anacharsis (je též u Burlaea, sr. Vil. t.). Str. 115. Srovnání se špatným mlynářem je podle sv. An- selma (cituje též Rokycana v českém Výkladu na ev. sv. Lukáše i na ev. sv. Jana). Str. 118. Sr. Přísl. 25, 20 (Čfil. XXIV str. 148). Str. 122. Šavle!...; citát je ze Skutk. ap. 26, 24. Str. 124. Co se tu vypravuje o Hipokratovi, je známá historka o Diogenovi; tak i u Burlaea (Vil. str. 264). Elena = Helena, pro jejíž únos vznikla válka trojská. Str. 126. Ameron — spr. Jeremiáš. Str. 127. Plato; citát má Tkadleček z Burlaea (Vil. str. 264). Komentátor Aristotelův — Averroes. Str. 128. citát z Platona je rovněž u Burlaea (Vil. str. 264). Str. 131. Tulius = Cicero. Str. 138. A čím bývá většie milost na přebývanie...; citát je ze Speculum sapientiae beati Cyrilli (sr. Zatočila Čfil. XXIV str. 145). 205
Strana 206
Str. 140. v Apokalypsi; sr. Zj. 14, 11. Str. 145. Nepotupuj...; je podle Přísl. 24, 28. Job: Citát je z Joba 6, 12. Str. 146. Palistenes — spr. Callisthenes. Str. 153. ani máme byt...; sr. Zatočila, Slav. Rundschau X (1938) str. 96 nn. Str. 155 n. O obrazu Neštěstí sr. Vil. str. 264; Arnošt Kraus, Germanoslavica II. str. 546 n. Pro zajímavost upozorňuji i na dopis Veršauserův Dobrovskému (Volf, Dopisy Dobrovského..., Spisy a projevy Jos. Dobrovského sv. XXI. str. 59). Str. 156. O Fulgenciovi sr. Vilikovského, Bratislava IV (1930) str. 107 n. Str. 162. Ligurius — spr. Lycurgus. Albert Veliký — omyl, spr. Albericus (převzato z Fulgencia). Str. 166. Nebť jest trój lidský stav...; sr. Čfil. XXIV str. 149, pozn. 5. Str. 167 n. žeť ještě jest šest věcí...; sr. Přísl. 6, 16 nn. (Čil. XXIV str. 148). Str. 173. K bajce o vlku a oslu sr. Vil. str. 264 n. Str. 176. Co sobě nechceš...; Tobiáš 4, 16. (Tkadleček však má na mysli asi výrok Sokratův, uvedený u Burleye). Spravedlivý často...; Přísl. 11, 8. Str. 183. Symmachus; citát má Tk. patrně z Burleye. Str. 187. Ktož starú lásku...; sr. Speculum sapientiae beati Cyrilli (Zatočil, Čfil. XXIV str. 145). Str. 189. Tuliáš = Tullius (Cicero). Str. 190. loika = logika; arismetrika = aritmetika. Str. 191. Co je nigromantia, ydromantia, auguria a aruspicia, poučuje podle díla sv. Augustina De civitate Dei Decretum Gratiani (vyd. Friedberg c. 1032 nn.). astroloia = astrologie; ciromantia — chiromantie (hádání z ruky). Str. 193. O Dionysiovi sr. Čfil. XXIV str. 148; o Polykratovi tamtéž; rovněž o Metellovi. Str. 194. De casibus illustrium virorum je spis Boccacciův. Str. 202. Galienus — správně Galenus, jehož znal Tk. asi prostřed- nictvím Burleyovým (sr. Lfil. 40, 1913, str. 346). Závěr Tkadlečka je zkomolen; v stč. překladě Burleye zní slova Galenova takto: Umění nemúdrému nic prospěšné nenie aniž rozum tomu, ktož ho neužívá prospívá. Citátů z Burleye je v Tkadlečkovi mnohem více, než jsme vý- slovně uvedli. Toto vydání, určené především pro širší vrstvy čtenář- 206
Str. 140. v Apokalypsi; sr. Zj. 14, 11. Str. 145. Nepotupuj...; je podle Přísl. 24, 28. Job: Citát je z Joba 6, 12. Str. 146. Palistenes — spr. Callisthenes. Str. 153. ani máme byt...; sr. Zatočila, Slav. Rundschau X (1938) str. 96 nn. Str. 155 n. O obrazu Neštěstí sr. Vil. str. 264; Arnošt Kraus, Germanoslavica II. str. 546 n. Pro zajímavost upozorňuji i na dopis Veršauserův Dobrovskému (Volf, Dopisy Dobrovského..., Spisy a projevy Jos. Dobrovského sv. XXI. str. 59). Str. 156. O Fulgenciovi sr. Vilikovského, Bratislava IV (1930) str. 107 n. Str. 162. Ligurius — spr. Lycurgus. Albert Veliký — omyl, spr. Albericus (převzato z Fulgencia). Str. 166. Nebť jest trój lidský stav...; sr. Čfil. XXIV str. 149, pozn. 5. Str. 167 n. žeť ještě jest šest věcí...; sr. Přísl. 6, 16 nn. (Čil. XXIV str. 148). Str. 173. K bajce o vlku a oslu sr. Vil. str. 264 n. Str. 176. Co sobě nechceš...; Tobiáš 4, 16. (Tkadleček však má na mysli asi výrok Sokratův, uvedený u Burleye). Spravedlivý často...; Přísl. 11, 8. Str. 183. Symmachus; citát má Tk. patrně z Burleye. Str. 187. Ktož starú lásku...; sr. Speculum sapientiae beati Cyrilli (Zatočil, Čfil. XXIV str. 145). Str. 189. Tuliáš = Tullius (Cicero). Str. 190. loika = logika; arismetrika = aritmetika. Str. 191. Co je nigromantia, ydromantia, auguria a aruspicia, poučuje podle díla sv. Augustina De civitate Dei Decretum Gratiani (vyd. Friedberg c. 1032 nn.). astroloia = astrologie; ciromantia — chiromantie (hádání z ruky). Str. 193. O Dionysiovi sr. Čfil. XXIV str. 148; o Polykratovi tamtéž; rovněž o Metellovi. Str. 194. De casibus illustrium virorum je spis Boccacciův. Str. 202. Galienus — správně Galenus, jehož znal Tk. asi prostřed- nictvím Burleyovým (sr. Lfil. 40, 1913, str. 346). Závěr Tkadlečka je zkomolen; v stč. překladě Burleye zní slova Galenova takto: Umění nemúdrému nic prospěšné nenie aniž rozum tomu, ktož ho neužívá prospívá. Citátů z Burleye je v Tkadlečkovi mnohem více, než jsme vý- slovně uvedli. Toto vydání, určené především pro širší vrstvy čtenář- 206
Strana 207
stva, vytýká jen význačnější z nich; odborník si ostatní v Burleyovi snadno najde. — Bylo proneseno mínění, že se Tkadleček obíral asi sám podrobněji Aristotelem, z něhož uvádí opravdu téměř 90 citátů. Ale to je velmi nepravděpodobné; čerpal nejspíše z některého výboru sentencí Aristotelových (na př. jen Beda Venerabilis sestavil výběr asi 1000 citátů z Aristotela). Snad se časem podaří zjistiti podobný výbor, z něhož Tkadleček vypsal pro své dílo myšlenky tohoto řeckého mudrce. Opravdovou chvalořečí krásy a libozvučnosti češtiny díla, jež tuto právě vydáváme, je VIII. část spisu Ferdinanda Pujmana „Zhudeb- něná mateřština“. „Český jazyk — svědek, ústroj dávné hudebnosti svého kmene — tehdy nezněl jenom zemitě a hutně, bytelně a selsky, český jazyk tehdy s urychlením roztančil se právě, rozezvonil, vyzrál hudebně a vyzařoval do vět všechen jas a všecku světelnost i zpěvnost“ tak uzavírá povolaný znalec svůj soud o Tkadlečkovi v této knize, jež právě vyšla.
stva, vytýká jen význačnější z nich; odborník si ostatní v Burleyovi snadno najde. — Bylo proneseno mínění, že se Tkadleček obíral asi sám podrobněji Aristotelem, z něhož uvádí opravdu téměř 90 citátů. Ale to je velmi nepravděpodobné; čerpal nejspíše z některého výboru sentencí Aristotelových (na př. jen Beda Venerabilis sestavil výběr asi 1000 citátů z Aristotela). Snad se časem podaří zjistiti podobný výbor, z něhož Tkadleček vypsal pro své dílo myšlenky tohoto řeckého mudrce. Opravdovou chvalořečí krásy a libozvučnosti češtiny díla, jež tuto právě vydáváme, je VIII. část spisu Ferdinanda Pujmana „Zhudeb- něná mateřština“. „Český jazyk — svědek, ústroj dávné hudebnosti svého kmene — tehdy nezněl jenom zemitě a hutně, bytelně a selsky, český jazyk tehdy s urychlením roztančil se právě, rozezvonil, vyzrál hudebně a vyzařoval do vět všechen jas a všecku světelnost i zpěvnost“ tak uzavírá povolaný znalec svůj soud o Tkadlečkovi v této knize, jež právě vyšla.
Strana 208
Strana 209
SLOVNÍČEK Čtenář i bez znalosti staré češtiny porozumí textu, bude-li míti na mysli, že staré ó (uo) = novočeské à, á (au) — né. ou, ie (6) — f, aj = ej, šč = šť, a použije-li tohoto slovníčku. aby (často) — abys ač = jestli, třeba alafanc = podmazánka, podplá- „cení ale — tedy artikul — článek asa — aspoň báti baju, bajeá — bájiti, básniti baziliskus = bazilišek báznivý = bázlivý bezděčstvie = nucení, nedobro- volnost bezsmyslný = nerozumný biblije = bible blatný = bahnitý blekotný = žvanivý blesti, bledu = tlachati bliz = blizko blüzenie = poblouzeni bolest = boläk bran = zbraň brdo = tkalcovský hřeben brzkost = rychlost bujaf — kdo si bujně vede by (leckdy) — bys bylinie = rostlinstvo byt — bytnost, jsoucnost bytý = jsoucí cibky komu dávati — posmívati se mu strkáním palce mezi uka- zováček a prostřední prst ciesařová = císařovna čáka — naděje čakati = čekati čakankový = &ekankovy čistec = cin érnookÿ — černooký érnÿ = černý ért — čert črvenost = Cervenost érveny = červený čstíti = ctíti čstnost = ctnost čtyrmezdcietma = 24 iti = cftiti dálež dálež — dál a dal dáliti se = vzdalovati se daremny = marny dcka — deska denničnie záře = dennice dětelík = jetelik diel = dil, rozdil, kapitola dielen — rozdílny dlíti — protahovati docakati — docekati dohoniti se — uloviti domysl, dómysl — dümysl, vtip, domnéní dómyslný = bystrý dosieci = dosähnouti dosiesti — vysedéti doslySeti — do konce vyslech- nouti dospělý = zralý dotéZ se = dotaz se 209
SLOVNÍČEK Čtenář i bez znalosti staré češtiny porozumí textu, bude-li míti na mysli, že staré ó (uo) = novočeské à, á (au) — né. ou, ie (6) — f, aj = ej, šč = šť, a použije-li tohoto slovníčku. aby (často) — abys ač = jestli, třeba alafanc = podmazánka, podplá- „cení ale — tedy artikul — článek asa — aspoň báti baju, bajeá — bájiti, básniti baziliskus = bazilišek báznivý = bázlivý bezděčstvie = nucení, nedobro- volnost bezsmyslný = nerozumný biblije = bible blatný = bahnitý blekotný = žvanivý blesti, bledu = tlachati bliz = blizko blüzenie = poblouzeni bolest = boläk bran = zbraň brdo = tkalcovský hřeben brzkost = rychlost bujaf — kdo si bujně vede by (leckdy) — bys bylinie = rostlinstvo byt — bytnost, jsoucnost bytý = jsoucí cibky komu dávati — posmívati se mu strkáním palce mezi uka- zováček a prostřední prst ciesařová = císařovna čáka — naděje čakati = čekati čakankový = &ekankovy čistec = cin érnookÿ — černooký érnÿ = černý ért — čert črvenost = Cervenost érveny = červený čstíti = ctíti čstnost = ctnost čtyrmezdcietma = 24 iti = cftiti dálež dálež — dál a dal dáliti se = vzdalovati se daremny = marny dcka — deska denničnie záře = dennice dětelík = jetelik diel = dil, rozdil, kapitola dielen — rozdílny dlíti — protahovati docakati — docekati dohoniti se — uloviti domysl, dómysl — dümysl, vtip, domnéní dómyslný = bystrý dosieci = dosähnouti dosiesti — vysedéti doslySeti — do konce vyslech- nouti dospělý = zralý dotéZ se = dotaz se 209
Strana 210
drážiti = drážditi dřéve = dříve; dřéve času = předčasně dřevní = dřívější dřevo = strom družice = družka dska, dcka = deska dvořáček = dvořan dvořka = dvořanka dvorně = divně dvorný = divný folkovati = následovati frejieř = milovník frejieřka = milenka heslo = úsloví, přísloví Hišpanie = Hispanie hlahol = jazyk hlédati = hlídati, ostříhati hlozí = hlodají hlohovie = hloží, trní hniezdo = doupě hnilý = shnilý hodě býti = býti vhod, k užitku hospoda = pán hostajenstvie = rozmařilé veselí hostajně = rozmařile, lehkomy- slně hovadnost = zhovadilost hovadsky = zvířecky hrabie = hrabě Hradec na Labi = Král. Hradec hrbovatý = hrbatý hrdati = pohrdati hřeblo = hrabadlo hutrajch = utrých chozi = chodím chrast = chrastí chvátanie = uchvacování, lou- pení chvatě; jsem chvatě = chvátám chýleti (chýliti) se = vztahovati se Ipokras = Hippokrates ja = věru, ano jedenmedcietmý = jedenadvacátý jedinú = jen jednou jedno = jen jeliž = až jen = jej ješto = je(n)ž, kteří jezdilý = zcestovalý jieti = zajmouti jistbometice = metařka jizby jmě = jméno jmieti = míti kak = jak kaký = jaký kancléř = evangelista kanonika = epištola kapička = malá kápě kázanie = rozkázání kázati = napomínati; k. se = stříci se kázn = kázeň, vedení klamovný = posměšný kléceti = kolísati se, kulhati kolerik = cholerik komentátor = vykladač komplexí = letora konfekt = lektvar lékárnický konšel = konsul konšelstvie = konsulát kóže = kůže; metati kým na kuoži = činiti co komu na potupu charpený = chrpový chot = nevěsta chovati se = stříci se 210
drážiti = drážditi dřéve = dříve; dřéve času = předčasně dřevní = dřívější dřevo = strom družice = družka dska, dcka = deska dvořáček = dvořan dvořka = dvořanka dvorně = divně dvorný = divný folkovati = následovati frejieř = milovník frejieřka = milenka heslo = úsloví, přísloví Hišpanie = Hispanie hlahol = jazyk hlédati = hlídati, ostříhati hlozí = hlodají hlohovie = hloží, trní hniezdo = doupě hnilý = shnilý hodě býti = býti vhod, k užitku hospoda = pán hostajenstvie = rozmařilé veselí hostajně = rozmařile, lehkomy- slně hovadnost = zhovadilost hovadsky = zvířecky hrabie = hrabě Hradec na Labi = Král. Hradec hrbovatý = hrbatý hrdati = pohrdati hřeblo = hrabadlo hutrajch = utrých chozi = chodím chrast = chrastí chvátanie = uchvacování, lou- pení chvatě; jsem chvatě = chvátám chýleti (chýliti) se = vztahovati se Ipokras = Hippokrates ja = věru, ano jedenmedcietmý = jedenadvacátý jedinú = jen jednou jedno = jen jeliž = až jen = jej ješto = je(n)ž, kteří jezdilý = zcestovalý jieti = zajmouti jistbometice = metařka jizby jmě = jméno jmieti = míti kak = jak kaký = jaký kancléř = evangelista kanonika = epištola kapička = malá kápě kázanie = rozkázání kázati = napomínati; k. se = stříci se kázn = kázeň, vedení klamovný = posměšný kléceti = kolísati se, kulhati kolerik = cholerik komentátor = vykladač komplexí = letora konfekt = lektvar lékárnický konšel = konsul konšelstvie = konsulát kóže = kůže; metati kým na kuoži = činiti co komu na potupu charpený = chrpový chot = nevěsta chovati se = stříci se 210
Strana 211
králová = královna kromě očí = v nepřítomnosti krumfešt = základ kuchometice — žena, která za- metá kuchyni kunst, kumšt — žert, posměch kunštovati (kým) = žerty si tro- piti (z koho) kvali — násilí léci — lehnouti lehačka = komorná lén; jest mé lén — jsem lenivy léní — lenivy letně = přátelsky, důvěrně lib — lib — bud — bud lib se aneb nelib — at se líbí nebo nelíbí libicka — milenka liblicka, libolicka = divka libého lice libomyslicka — Zena libé mysli lzáti = lizati malovanec — (malovaný) obraz; stien a malovanec — stínovy obraz marinar — námořník městišče = místo, půda měščenín = měšťan móścka — móśtanka metall — kov miehodiek — mój toho dik miezha == míza milost = láska minulý, minutý = pomíjející, mi- nulý mísa; o mísu sázeti = hostiti mladičstvý — mladistvý mnedle — pro mne, tedy mordéř — vrazednik mrzeti = hnusiti se mrzuty — odporný, seredny müdroáce = moudré výklady mütiti — rmoutiti mužský = mužný myslivost = myšlení, přemýšlení naddosti = více než dosti nadhlas = nahlas nádvorný = dvorský nádvorstvie = moc, právo nad dvorem nahromazditi = nashromážditi näkovadlen = kovadlina náměstek = zástupce, nástupce namietati = nadhazovati napásti = nasytiti napoly = na půl narázeti se — roditi se národ — rod, pokolení násilny — náramny, prudky nastojte — pomoc, béda! nástroj — nastrojení nasûti — nasypati navozovati — navádéti navrübiti — na vrub zaznamenati návuz — amulet nebázn — nebojácnost nebojácí — nebojácny nebožčík = nebožák nebrzo = nesnadno nečasie — nečas nechvilný — nepokojný, neklidný neješitný — marný někak = nějak někaký = nějaký neobmeskaly = hbity nepodobný = neuvěřitelný, ne- slušný nepořád = nepořádek neposkvrnitý = neposkvrněný 211
králová = královna kromě očí = v nepřítomnosti krumfešt = základ kuchometice — žena, která za- metá kuchyni kunst, kumšt — žert, posměch kunštovati (kým) = žerty si tro- piti (z koho) kvali — násilí léci — lehnouti lehačka = komorná lén; jest mé lén — jsem lenivy léní — lenivy letně = přátelsky, důvěrně lib — lib — bud — bud lib se aneb nelib — at se líbí nebo nelíbí libicka — milenka liblicka, libolicka = divka libého lice libomyslicka — Zena libé mysli lzáti = lizati malovanec — (malovaný) obraz; stien a malovanec — stínovy obraz marinar — námořník městišče = místo, půda měščenín = měšťan móścka — móśtanka metall — kov miehodiek — mój toho dik miezha == míza milost = láska minulý, minutý = pomíjející, mi- nulý mísa; o mísu sázeti = hostiti mladičstvý — mladistvý mnedle — pro mne, tedy mordéř — vrazednik mrzeti = hnusiti se mrzuty — odporný, seredny müdroáce = moudré výklady mütiti — rmoutiti mužský = mužný myslivost = myšlení, přemýšlení naddosti = více než dosti nadhlas = nahlas nádvorný = dvorský nádvorstvie = moc, právo nad dvorem nahromazditi = nashromážditi näkovadlen = kovadlina náměstek = zástupce, nástupce namietati = nadhazovati napásti = nasytiti napoly = na půl narázeti se — roditi se národ — rod, pokolení násilny — náramny, prudky nastojte — pomoc, béda! nástroj — nastrojení nasûti — nasypati navozovati — navádéti navrübiti — na vrub zaznamenati návuz — amulet nebázn — nebojácnost nebojácí — nebojácny nebožčík = nebožák nebrzo = nesnadno nečasie — nečas nechvilný — nepokojný, neklidný neješitný — marný někak = nějak někaký = nějaký neobmeskaly = hbity nepodobný = neuvěřitelný, ne- slušný nepořád = nepořádek neposkvrnitý = neposkvrněný 211
Strana 212
neposvadlý = nezvadlý nepoznalj — nepoznany neprávé — neprávem nepřestanlivý = nepřetržitý nepřestavný = ustavičný nepřevýmluvný — nevyslovny nepříležitý = nevhodný nepřirozený = nikoli rodný nerozdielný = nerozdělitelný nesmysl — nerozum nesmyslnost — nerozumnost nesmyslný = poëetilÿ nesmyślenie — nerozvażnost nestateéné — daremne nestatečný = marný, daremný nestrašlivý = nebojácný nestydlivý = nestydatý netbánlivě = nedbale netbánlivost = nedbalost netbánlivý = nedbalý netbánie = nedbäni netbati — nedbati néticka = topicka netolik = nejen neústavnost = nestálost neústavný = nestálý nevědomie = nevědomost nevolnost = otroctví nevyvedený = neporozený nezaplaceny — nezaplatitelny neznámost — neznamy kraj, ci- zota nežiwl; z neživle = z ničeho niestěje = otvor do kamen ny = nás obec; podlé obce = jako każdy jiný obecný člověk obecenstvie = obcování obecný, obyčejný, prostý; spo- lečný 212 objetrievati se = jítřiti se objietřiti se = zjítřiti se oblisati = ulichotiti obluda = mámivé zjevení oblápiti — oloupiti obmysliti (co) — vzíti zfetel (na) obraz — socha obrázek = soška obrtlivý = obracející se ocadniti = očaditi se, zčernati od — v. ot— ohbitý = ohebný ohladiti = hlazenim uchlácholiti ohläsiti = prozraditi, projeviti; o. se = (též) státi se proslulým ohlasitý = známý, proslulý ohlödanie = ohlizeni ohledati = soudně vyšetřiti ohlučiti se = shluknouti se okolo ohnutý = ohebný ohyb anie (vody) — vlnéní ohyraly = nestydatý, lehko- myslný ohyzda — hanba, mrzkost, nečest ohyzditi (se) — zo&kliviti (se) ochoze — vymezená část, rayon ochudnüti = zchudnouti okojiti = upokojiti omámenec = omámený člověk opáciti — vrátiti opadnüti (koho) — odpadnouti (od koho) opakovati se — stavéti se na od- por opatřenie = spatření opatřiti — shlédnouti; o. se = okoukati se, zorientovati se oplaziti = prolezti oplynúti = pryč uplynouti opne se = skryje se opovédéti se — ohlásiti se
neposvadlý = nezvadlý nepoznalj — nepoznany neprávé — neprávem nepřestanlivý = nepřetržitý nepřestavný = ustavičný nepřevýmluvný — nevyslovny nepříležitý = nevhodný nepřirozený = nikoli rodný nerozdielný = nerozdělitelný nesmysl — nerozum nesmyslnost — nerozumnost nesmyslný = poëetilÿ nesmyślenie — nerozvażnost nestateéné — daremne nestatečný = marný, daremný nestrašlivý = nebojácný nestydlivý = nestydatý netbánlivě = nedbale netbánlivost = nedbalost netbánlivý = nedbalý netbánie = nedbäni netbati — nedbati néticka = topicka netolik = nejen neústavnost = nestálost neústavný = nestálý nevědomie = nevědomost nevolnost = otroctví nevyvedený = neporozený nezaplaceny — nezaplatitelny neznámost — neznamy kraj, ci- zota nežiwl; z neživle = z ničeho niestěje = otvor do kamen ny = nás obec; podlé obce = jako każdy jiný obecný člověk obecenstvie = obcování obecný, obyčejný, prostý; spo- lečný 212 objetrievati se = jítřiti se objietřiti se = zjítřiti se oblisati = ulichotiti obluda = mámivé zjevení oblápiti — oloupiti obmysliti (co) — vzíti zfetel (na) obraz — socha obrázek = soška obrtlivý = obracející se ocadniti = očaditi se, zčernati od — v. ot— ohbitý = ohebný ohladiti = hlazenim uchlácholiti ohläsiti = prozraditi, projeviti; o. se = (též) státi se proslulým ohlasitý = známý, proslulý ohlödanie = ohlizeni ohledati = soudně vyšetřiti ohlučiti se = shluknouti se okolo ohnutý = ohebný ohyb anie (vody) — vlnéní ohyraly = nestydatý, lehko- myslný ohyzda — hanba, mrzkost, nečest ohyzditi (se) — zo&kliviti (se) ochoze — vymezená část, rayon ochudnüti = zchudnouti okojiti = upokojiti omámenec = omámený člověk opáciti — vrátiti opadnüti (koho) — odpadnouti (od koho) opakovati se — stavéti se na od- por opatřenie = spatření opatřiti — shlédnouti; o. se = okoukati se, zorientovati se oplaziti = prolezti oplynúti = pryč uplynouti opne se = skryje se opovédéti se — ohlásiti se
Strana 213
opraviti = napraviti opučný = kamenný opuka = kámen, skála opykati = oželeti ornomantia — věštění z vnitřností ptáků osednûti == zmocniti se osidlati = do osidel zaplésti osiesti = obsaditi, zmocniti se ostrovid = rys ostydati se = ostychati se ostyděti se = pozbyti studu osüti se = osypati se ošivek — premování otdati, oddati — odevzdati, od- platiti; otdati kým = spojiti s kým othnévati — hnévem odpuditi otkati — utkati, dohromady slo- žiti otlíčiti — odčiniti otmluviti se — mluvením se zba- viti otpovéd — vypovčdční prátelství otpuščenie bráti ot koho — lou- Citi se otrapa — vytržení, extase otrútiti = omráčiti otsieci = ubräniti otsiesti — opustiti, zanechati otstati se, otestati se — byti od- ¢inénu, napravenu otstipiti = odpadnouti ottucha = odlehčení, potěšení ottušenie = potěcha, potěšení ottusiti = potésiti otvod = důvod otvozenie — odvádéní, odvracení otvozovati — odvádéti, odvraceti ovšem = natož, zvláště oznámiti se = státi se slavným pamět; s pamětí = vědomě pant = spoutání, pouta, vazba pásti = hlídati, stříci; živiti pastorek = nevlastní dítě pastviti = krmiti pavička = samice páva pecopalička = topicka pecopalka = topièka pedomantia = věštění z vnitř- ností dětských platí mi co = jde mi oč pléška = pampeliška pobitie = bitva poctivý = počestný podjetie = úskok, lest podjieti = uchvätiti, napadnouti podjimati = napadati podjíti = podskočiti, napadnouti podkládati se = podrobovati se podobně = správně, pěkně, slušně podobný = slušný podporný = podpory poskytující podstrčiti = kontrolovati podtisknüti = podrobiti podtrhnüti = podvesti, oklamati podvoj = veřeje pojide = šel pokryti se = skrýti se pokrývati se = skrývati se pole = válka poledne = jih pólnoc = půlnoc, sever polský = polní poně = snad, tuším popuzenie = pobidka popüzeti — pobízeti, popouzeti por — polní éesnek poruditi = svéfiti poruka = porucenstvi, moc poskñek = nářek, pokřik postata = moc 213
opraviti = napraviti opučný = kamenný opuka = kámen, skála opykati = oželeti ornomantia — věštění z vnitřností ptáků osednûti == zmocniti se osidlati = do osidel zaplésti osiesti = obsaditi, zmocniti se ostrovid = rys ostydati se = ostychati se ostyděti se = pozbyti studu osüti se = osypati se ošivek — premování otdati, oddati — odevzdati, od- platiti; otdati kým = spojiti s kým othnévati — hnévem odpuditi otkati — utkati, dohromady slo- žiti otlíčiti — odčiniti otmluviti se — mluvením se zba- viti otpovéd — vypovčdční prátelství otpuščenie bráti ot koho — lou- Citi se otrapa — vytržení, extase otrútiti = omráčiti otsieci = ubräniti otsiesti — opustiti, zanechati otstati se, otestati se — byti od- ¢inénu, napravenu otstipiti = odpadnouti ottucha = odlehčení, potěšení ottušenie = potěcha, potěšení ottusiti = potésiti otvod = důvod otvozenie — odvádéní, odvracení otvozovati — odvádéti, odvraceti ovšem = natož, zvláště oznámiti se = státi se slavným pamět; s pamětí = vědomě pant = spoutání, pouta, vazba pásti = hlídati, stříci; živiti pastorek = nevlastní dítě pastviti = krmiti pavička = samice páva pecopalička = topicka pecopalka = topièka pedomantia = věštění z vnitř- ností dětských platí mi co = jde mi oč pléška = pampeliška pobitie = bitva poctivý = počestný podjetie = úskok, lest podjieti = uchvätiti, napadnouti podjimati = napadati podjíti = podskočiti, napadnouti podkládati se = podrobovati se podobně = správně, pěkně, slušně podobný = slušný podporný = podpory poskytující podstrčiti = kontrolovati podtisknüti = podrobiti podtrhnüti = podvesti, oklamati podvoj = veřeje pojide = šel pokryti se = skrýti se pokrývati se = skrývati se pole = válka poledne = jih pólnoc = půlnoc, sever polský = polní poně = snad, tuším popuzenie = pobidka popüzeti — pobízeti, popouzeti por — polní éesnek poruditi = svéfiti poruka = porucenstvi, moc poskñek = nářek, pokřik postata = moc 213
Strana 214
postrkánie = ústrk posüti — posypati posvadniti — zvadnouti potaz — porada, rozmysl potázati se — poraditi se pótka — piíhoda potknáti — stréiti, postréiti potratiti — ztratiti potvora — obluda potykati — potkávati, napadati povaZovati — odvażovati povetfie — vzduch; u p. mlwiti = do větru mluviti povzdviženie = zpupnost poznalý = poznaný, osvědčený požitečný = užitečný požitek, póžitek = užitek poźiti, poźwu — użiti požitý = stravitelný prach — prášek práv = právě právě — právem, po právu pravovati = vypravovati próboj = rvačka procítiti — procitnouti prodlenie = prodloužení prodliti — prodloużiti propustiti se — provaliti se prostraně = hojně, obšírně prostraný = volný, hojný prostý = vzpřímený; volný prozřieti = naskrz prohlédnouti pršeti = padati přebierati = čistiti přehověti = shovívavě přehléd- nouti přemlčeti = mlčením pominouti přenevýmluvný = nevýslovný přeslyšeti = až do konce vyslyšeti prevabiti = odlouditi prezrieti = prehlédnouti 214 přiesný = přísný, krutý přiezn = přátelství přieznivě = laskavě přieznivý = příznivý, přátelský přijitie = příchod přikázati se = poručiti se přiklonitý = nakloněný příležeti = patřiti, náležeti přilúditi = pfivâbiti primluva — domluva; řeč přimlúvanie = domlouvání přimlúvati — domlouvati; p. se k čemu — souhlasiti s čím přimluvenie = domluva primluviti = promluviti prinutkati = pfinutiti pripletièie = proutí, připlétané ke kolům v plotě připuzenie = přinucení připúzeti = přinucovati přirozenie = přirozená povaha, příroda, původ příslovie = přísloví, pověst přitiehne = natáhne přivésti se = naučiti se přívětně = vlídně přívětnost = vlídnost, laskavost přivládanie = vláda přivozovati = pfivädeti, zpüso- bovati půúšče = poušť pit — cesta pyromantia — hádání z ohně rataj = oráč, rolník recice — rekovná Zena rejistr = registrum rovenstvie — rovnost rozdiel = rozdil, kapitola rozejhrâti se = dati se do poska- kování
postrkánie = ústrk posüti — posypati posvadniti — zvadnouti potaz — porada, rozmysl potázati se — poraditi se pótka — piíhoda potknáti — stréiti, postréiti potratiti — ztratiti potvora — obluda potykati — potkávati, napadati povaZovati — odvażovati povetfie — vzduch; u p. mlwiti = do větru mluviti povzdviženie = zpupnost poznalý = poznaný, osvědčený požitečný = užitečný požitek, póžitek = užitek poźiti, poźwu — użiti požitý = stravitelný prach — prášek práv = právě právě — právem, po právu pravovati = vypravovati próboj = rvačka procítiti — procitnouti prodlenie = prodloužení prodliti — prodloużiti propustiti se — provaliti se prostraně = hojně, obšírně prostraný = volný, hojný prostý = vzpřímený; volný prozřieti = naskrz prohlédnouti pršeti = padati přebierati = čistiti přehověti = shovívavě přehléd- nouti přemlčeti = mlčením pominouti přenevýmluvný = nevýslovný přeslyšeti = až do konce vyslyšeti prevabiti = odlouditi prezrieti = prehlédnouti 214 přiesný = přísný, krutý přiezn = přátelství přieznivě = laskavě přieznivý = příznivý, přátelský přijitie = příchod přikázati se = poručiti se přiklonitý = nakloněný příležeti = patřiti, náležeti přilúditi = pfivâbiti primluva — domluva; řeč přimlúvanie = domlouvání přimlúvati — domlouvati; p. se k čemu — souhlasiti s čím přimluvenie = domluva primluviti = promluviti prinutkati = pfinutiti pripletièie = proutí, připlétané ke kolům v plotě připuzenie = přinucení připúzeti = přinucovati přirozenie = přirozená povaha, příroda, původ příslovie = přísloví, pověst přitiehne = natáhne přivésti se = naučiti se přívětně = vlídně přívětnost = vlídnost, laskavost přivládanie = vláda přivozovati = pfivädeti, zpüso- bovati půúšče = poušť pit — cesta pyromantia — hádání z ohně rataj = oráč, rolník recice — rekovná Zena rejistr = registrum rovenstvie — rovnost rozdiel = rozdil, kapitola rozejhrâti se = dati se do poska- kování
Strana 215
rozený = rodný, přirozený rozeznänie = schopnost rozlišo- vati rozchovati = vykrmiti rozpáčenie = hání rozpästi = vykrmiti rozpakoväni, vä- rozpránie = vůle; dáti čemu r. = povoliti; milost sobě rozpránie nedá — nechabne rozpravenie — vypravování rozprostíavj — rozcuchany rozpuëiti se — rozpuknouti se roztíkati — rozmysliti, rozváZiti rozvdzivy = rozvazlivy rozvolávati — rozhlašovati řčenie = výrok Římené, Rímeníné — Římané sanguineus — sanguinik sdzeti o misu = hostiti sbożie, zbożie — majetek, bohat- ství sbydliti se = jedno obydlí s ně- kým obrati sečný = kdo seká sen = tento; do sie(ž) chvíle = do této chvíle sešlý = zašlý, minulý sezdati = seckati shledánie = ohledání shniezditi se = zahnízditi se sic(e) = jinak; tak siesti = sednouti sietný = sítěný sjednaný hlas = soulad sjednati = spojiti, slouGiti sjednävati se = shodovati se skale = skali skonänie = konec skonävati se = vyplňovati se skončenie — konec, smrt skřeklavý = křiklavý sladec — osladié sleptati = sezrati slovo = písmeno; výrok; dáti se na s. = dostati se do lidských řečí slibiti se = zalibiti se slušeti = nälezeti, prisluseti smieti = odvažovati se smieti se — smáti se smücenie — zarmoucení smucovati — zarmucovati smütiti = zarmoutiti smysl — rozum; zámysl smysliti = zamysleti smyslny = rozumny smyšlený = vSemoZny, rozma- nity snábdéti — pozorovati snitie — zánik, smrt snoSovati = (dohromady) snášeti soběmúdrý = domýšlivý sobévolny — samostatný, samo- volný spolkem = společně sprostnost — prostota sprostny — prosty srdečný = srdcelomny, hofky sstarati = starým učiniti starček = stařeček starší = rodiče statčiti = staëiti stój dokud stój = ať to trvá jak chce dlouho strahovitě = ostražitě stráže = strážce stred (gen. strdi) = med stvofenie — tvor(stvo) sumovina — sumec Ex — on
rozený = rodný, přirozený rozeznänie = schopnost rozlišo- vati rozchovati = vykrmiti rozpáčenie = hání rozpästi = vykrmiti rozpakoväni, vä- rozpránie = vůle; dáti čemu r. = povoliti; milost sobě rozpránie nedá — nechabne rozpravenie — vypravování rozprostíavj — rozcuchany rozpuëiti se — rozpuknouti se roztíkati — rozmysliti, rozváZiti rozvdzivy = rozvazlivy rozvolávati — rozhlašovati řčenie = výrok Římené, Rímeníné — Římané sanguineus — sanguinik sdzeti o misu = hostiti sbożie, zbożie — majetek, bohat- ství sbydliti se = jedno obydlí s ně- kým obrati sečný = kdo seká sen = tento; do sie(ž) chvíle = do této chvíle sešlý = zašlý, minulý sezdati = seckati shledánie = ohledání shniezditi se = zahnízditi se sic(e) = jinak; tak siesti = sednouti sietný = sítěný sjednaný hlas = soulad sjednati = spojiti, slouGiti sjednävati se = shodovati se skale = skali skonänie = konec skonävati se = vyplňovati se skončenie — konec, smrt skřeklavý = křiklavý sladec — osladié sleptati = sezrati slovo = písmeno; výrok; dáti se na s. = dostati se do lidských řečí slibiti se = zalibiti se slušeti = nälezeti, prisluseti smieti = odvažovati se smieti se — smáti se smücenie — zarmoucení smucovati — zarmucovati smütiti = zarmoutiti smysl — rozum; zámysl smysliti = zamysleti smyslny = rozumny smyšlený = vSemoZny, rozma- nity snábdéti — pozorovati snitie — zánik, smrt snoSovati = (dohromady) snášeti soběmúdrý = domýšlivý sobévolny — samostatný, samo- volný spolkem = společně sprostnost — prostota sprostny — prosty srdečný = srdcelomny, hofky sstarati = starým učiniti starček = stařeček starší = rodiče statčiti = staëiti stój dokud stój = ať to trvá jak chce dlouho strahovitě = ostražitě stráže = strážce stred (gen. strdi) = med stvofenie — tvor(stvo) sumovina — sumec Ex — on
Strana 216
svèdomy = znalý, známý svéFiti = uvériti; s. sobé = dů- věru k sobě pojmouti svétiti se — odméniti, odplatiti se svítéziti — zvitéziti svobodenstvie — svoboda svrchovaný = dokonalý svyknúti — zvyknouti; s. se s kym — navyknouti si na koho Sacovati = ceniti Séebetati, ščekati, ščenec atp. = štěbetati, štěkati, štěnec (— štěně) šenk = číšník u dvora Setfiti — dbáti šlak = stopa, šlépěj; způsob Slechetnicka — šlechetná žena šlechetnost = ušlechtilost šlechetný = počestný, ušlechtilý šlechta = šlechtična; urozenost šlechtilý = ušlechtilý šlojieř = závoj šmatlati — źvaniti, tlachati šmatlavý = žvanivý špílný = Zertovny štemfl = podpora tbáti — dbâti teď = tuto, zde, nyní télesenstvie — télesnost téměř = stejně; skoro; raději, spíše teskliti sobě = stesk míti tesknúti sobě = stýskati si tésenÿ — utéseny tetfevny — tetrevi tiehnu = tähnu tisknuti = tlačiti, utlačovati totíž = totiž 2106 tovařišstvie = společenství trarik = nápoj trâti = trvati tratiti — ztráceti trefiti se = zdafiti se trefovati se = hoditi se tresktänie = käräni tresktati = kärati trlice = nástroj, na němž selen tře trnka = planá hruška trúba ozdobných fečí = chlubné Ťeči trženina = potrhlý člověk třímedcietmý = třiadvacátý tüáZiti — nalíkati, žalovati, stě- Y Zovati si ubytie — ztráta učedlník = učedník; učitel učenie — umění, učení účinek = skutek udati — udéliti; dopustiti udatstvie — udatnost udrasniti — $krabnouti üfati — doufati, spoléhati uhovéti — vyhovéti uhroziti — zastra&iti ujieti — uchopiti (ujem — ucho- piv); ubrati. — Ujieti sobé — pfivlastniti si uküsiti — (u)kousnouti umlčečky = mlčky úmluva = výmluvnost úmysl = rozum; v ú. sobě vzíti koho = vzíti si na mysl koho, obírati se s kým v mysli úpad = pád, klesnutí upamatovati = zapamatovati si upästi, upadu = upadnouti uposlüchati, uposluchnüti = upo- slechnouti
svèdomy = znalý, známý svéFiti = uvériti; s. sobé = dů- věru k sobě pojmouti svétiti se — odméniti, odplatiti se svítéziti — zvitéziti svobodenstvie — svoboda svrchovaný = dokonalý svyknúti — zvyknouti; s. se s kym — navyknouti si na koho Sacovati = ceniti Séebetati, ščekati, ščenec atp. = štěbetati, štěkati, štěnec (— štěně) šenk = číšník u dvora Setfiti — dbáti šlak = stopa, šlépěj; způsob Slechetnicka — šlechetná žena šlechetnost = ušlechtilost šlechetný = počestný, ušlechtilý šlechta = šlechtična; urozenost šlechtilý = ušlechtilý šlojieř = závoj šmatlati — źvaniti, tlachati šmatlavý = žvanivý špílný = Zertovny štemfl = podpora tbáti — dbâti teď = tuto, zde, nyní télesenstvie — télesnost téměř = stejně; skoro; raději, spíše teskliti sobě = stesk míti tesknúti sobě = stýskati si tésenÿ — utéseny tetfevny — tetrevi tiehnu = tähnu tisknuti = tlačiti, utlačovati totíž = totiž 2106 tovařišstvie = společenství trarik = nápoj trâti = trvati tratiti — ztráceti trefiti se = zdafiti se trefovati se = hoditi se tresktänie = käräni tresktati = kärati trlice = nástroj, na němž selen tře trnka = planá hruška trúba ozdobných fečí = chlubné Ťeči trženina = potrhlý člověk třímedcietmý = třiadvacátý tüáZiti — nalíkati, žalovati, stě- Y Zovati si ubytie — ztráta učedlník = učedník; učitel učenie — umění, učení účinek = skutek udati — udéliti; dopustiti udatstvie — udatnost udrasniti — $krabnouti üfati — doufati, spoléhati uhovéti — vyhovéti uhroziti — zastra&iti ujieti — uchopiti (ujem — ucho- piv); ubrati. — Ujieti sobé — pfivlastniti si uküsiti — (u)kousnouti umlčečky = mlčky úmluva = výmluvnost úmysl = rozum; v ú. sobě vzíti koho = vzíti si na mysl koho, obírati se s kým v mysli úpad = pád, klesnutí upamatovati = zapamatovati si upästi, upadu = upadnouti uposlüchati, uposluchnüti = upo- slechnouti
Strana 217
upřiemý, upřiemný = upřímný úraz = urážka uraziti = ublížiti, uhoditi usazenie = spolehnutí useděti = zůstati uchráněn ustanovitý = ustanovený ustati = unaviti se ustavenie = ustanovení ustavičnost = vytrvalost, stálost ustavičný = stálý ustaviti = ustanoviti ústavnost = vytrvalost, stálost ustydati se = ostýchati se uščnúti, ušt- = kousnouti utajiti se = umlknouti útěcha = potěšení utěšený = půvabný utknúti = uhoditi utrhnúti = ukřivditi útulnost = pokornost, skrom- nost, bázlivost, malomyslnost váha = rozvaha, povaha vápenice = pec vazba = poddanost ved = zajisté, však věděný = známý viděnie, vizenie = vidění, zjevení viera = věrnost víl = závoj vinovatý = vinný, povinný vinutý = sepiatý vítěžstvie = udatnost vizi = vidím vládanie = vláda, panství vlast = země vláštnost = důvěrnost vnikovati = vnikati vpieti se = připnouti se vtasiti = vstrčiti výboj = drancování vybranec = vyvolenec vyčítanie = počítání vyčtenie = výčet vydávati se = vynášeti se, chlu- biti se vydavovati = vymačkávati, vy- tiskovati vydělaný = vyzdobený vydělati = vytesati vydělávati = vytesávati vyložiti = vymazati výmluva = výmluvnost vyniknúti = vyjíti vyplináti = vyplíti výpověd = vyhnanství vypravenie = vypravování vypraviti = říci; vyprostiti (z ru- kojemství) vyražovati = vyrážeti vyrčenie = výrok vysaditi = určiti; osaditi vysazenie = zřízení výsost = výška vystřieci = uchrániti vystrúhati = vyhladiti vytasiti se = vyskočiti vyvedený = porozený vyvináti = vymknouti vyzina = vyza vyzinka = (malá) vyza vzácný čeho = vděčný zač vzdieti = udělati vznésti se = zpyšněti vzničenie = vznik vznositi (vznošovati) se = vyná- šeti se vztrhovati se = vytrhovati se zabylstvie = šílenost zaceleti = zahojiti se zacelo = zcela 217
upřiemý, upřiemný = upřímný úraz = urážka uraziti = ublížiti, uhoditi usazenie = spolehnutí useděti = zůstati uchráněn ustanovitý = ustanovený ustati = unaviti se ustavenie = ustanovení ustavičnost = vytrvalost, stálost ustavičný = stálý ustaviti = ustanoviti ústavnost = vytrvalost, stálost ustydati se = ostýchati se uščnúti, ušt- = kousnouti utajiti se = umlknouti útěcha = potěšení utěšený = půvabný utknúti = uhoditi utrhnúti = ukřivditi útulnost = pokornost, skrom- nost, bázlivost, malomyslnost váha = rozvaha, povaha vápenice = pec vazba = poddanost ved = zajisté, však věděný = známý viděnie, vizenie = vidění, zjevení viera = věrnost víl = závoj vinovatý = vinný, povinný vinutý = sepiatý vítěžstvie = udatnost vizi = vidím vládanie = vláda, panství vlast = země vláštnost = důvěrnost vnikovati = vnikati vpieti se = připnouti se vtasiti = vstrčiti výboj = drancování vybranec = vyvolenec vyčítanie = počítání vyčtenie = výčet vydávati se = vynášeti se, chlu- biti se vydavovati = vymačkávati, vy- tiskovati vydělaný = vyzdobený vydělati = vytesati vydělávati = vytesávati vyložiti = vymazati výmluva = výmluvnost vyniknúti = vyjíti vyplináti = vyplíti výpověd = vyhnanství vypravenie = vypravování vypraviti = říci; vyprostiti (z ru- kojemství) vyražovati = vyrážeti vyrčenie = výrok vysaditi = určiti; osaditi vysazenie = zřízení výsost = výška vystřieci = uchrániti vystrúhati = vyhladiti vytasiti se = vyskočiti vyvedený = porozený vyvináti = vymknouti vyzina = vyza vyzinka = (malá) vyza vzácný čeho = vděčný zač vzdieti = udělati vznésti se = zpyšněti vzničenie = vznik vznositi (vznošovati) se = vyná- šeti se vztrhovati se = vytrhovati se zabylstvie = šílenost zaceleti = zahojiti se zacelo = zcela 217
Strana 218
zachdzeti = v nepřátelství se dá- vati zajímati = vydlužovati se zajíti s kým — povaditi se zakletý = prokletý zaléci — políčiti zaláčiti = zahojiti založenie = zäklad zámatny — kfivy, nesprávny zamekl — zamknul zamüc- — zarmouc- zámutek — zármutek zamütiti — zarmoutiti zapeklitost — zarputilost, zatvr- zelost zapeklitÿ = zatvrzelÿ, zaryty záplata = zaplacení, dluh zásada — lest, áklad zase — zpét, navzájem zasmieti se — zasmáti se zastalÿ = stálý zastarati se = zestárnouti zastaviti = cestu zameziti zástérek — zástéra zástěrný = ochranný zastúpiti = zajiti zasüti = zasypati zášijek — záludnost zatvrditi = pevně uzavříti zavázaně = závazně zavazeny = zaväzany zavozovati se = zaváděti se v omyl zazřieti = uzříti zažéci se = zapáliti se zažehati = zapalovati zbíti — sloziti zblüzenie — poblouzení zbuoh — zbühdarma zbyti = pozbyti; pobyti zdařilý = dokonalý 218 zdržeti = zachovati zechtieti = poditi chtiti zerzavéti — zrezavéti zetřieti = potříti zevně = zjevně zhola — úplné zhrzenie — pohrdání zhrzeti — pohrdati ziščný; ziščen býti čeho čím = míti zisk z čeho v něčem zjezdilý = zcestovaly zkašlati se = kašláním se zbaviti zkäzati = pokärati, potrestati zkomonily = vzrostly zlobivy = zlomyslny zloděj = zločinec zlost = zloba zmek — zloduch, d'ábel zmilelíčka = milovaná dívka zmilelý = milovaný zmilitky = milý zmysliti se = na mysl si uvésti znamenatý = významu plný znamenávati se = smysl míti zniknüti = uniknouti znikovati = unikati zpieti se = vzepnouti se zpósoba = podoba zpósobilý = krásný, dokonalý zpósobnost = schopnost, příhod- nost zpravenie = poučení zpravitel = ředitel zpučiti se = nabubfeti, nadmouti se zřemě = zřejmě zřiezeně = způsobně zřiezenie = pořádek zřiezený — nastrojeny ztázati se — otázati se (ztéz = otaZ)
zachdzeti = v nepřátelství se dá- vati zajímati = vydlužovati se zajíti s kým — povaditi se zakletý = prokletý zaléci — políčiti zaláčiti = zahojiti založenie = zäklad zámatny — kfivy, nesprávny zamekl — zamknul zamüc- — zarmouc- zámutek — zármutek zamütiti — zarmoutiti zapeklitost — zarputilost, zatvr- zelost zapeklitÿ = zatvrzelÿ, zaryty záplata = zaplacení, dluh zásada — lest, áklad zase — zpét, navzájem zasmieti se — zasmáti se zastalÿ = stálý zastarati se = zestárnouti zastaviti = cestu zameziti zástérek — zástéra zástěrný = ochranný zastúpiti = zajiti zasüti = zasypati zášijek — záludnost zatvrditi = pevně uzavříti zavázaně = závazně zavazeny = zaväzany zavozovati se = zaváděti se v omyl zazřieti = uzříti zažéci se = zapáliti se zažehati = zapalovati zbíti — sloziti zblüzenie — poblouzení zbuoh — zbühdarma zbyti = pozbyti; pobyti zdařilý = dokonalý 218 zdržeti = zachovati zechtieti = poditi chtiti zerzavéti — zrezavéti zetřieti = potříti zevně = zjevně zhola — úplné zhrzenie — pohrdání zhrzeti — pohrdati ziščný; ziščen býti čeho čím = míti zisk z čeho v něčem zjezdilý = zcestovaly zkašlati se = kašláním se zbaviti zkäzati = pokärati, potrestati zkomonily = vzrostly zlobivy = zlomyslny zloděj = zločinec zlost = zloba zmek — zloduch, d'ábel zmilelíčka = milovaná dívka zmilelý = milovaný zmilitky = milý zmysliti se = na mysl si uvésti znamenatý = významu plný znamenávati se = smysl míti zniknüti = uniknouti znikovati = unikati zpieti se = vzepnouti se zpósoba = podoba zpósobilý = krásný, dokonalý zpósobnost = schopnost, příhod- nost zpravenie = poučení zpravitel = ředitel zpučiti se = nabubfeti, nadmouti se zřemě = zřejmě zřiezeně = způsobně zřiezenie = pořádek zřiezený — nastrojeny ztázati se — otázati se (ztéz = otaZ)
Strana 219
ztracenec = ztracený člověk ztratiti boj = prohráti zúfalec = zlý člověk zúfalstvie = všetečná odvaha zúfalý = zlý zvěhlasiti sobě = umoudřiti si zvěř = zvíře zvěřátko = malé zvíře zvésti = zvednouti, dovésti, způ- sobiti zvláščnost = důvěrnost žádný = žádoucí, milý ženská tvář, ženská hlava = žena živel = živý tvor živnost = život živost = život žváti = žvýkati žžený = pálený
ztracenec = ztracený člověk ztratiti boj = prohráti zúfalec = zlý člověk zúfalstvie = všetečná odvaha zúfalý = zlý zvěhlasiti sobě = umoudřiti si zvěř = zvíře zvěřátko = malé zvíře zvésti = zvednouti, dovésti, způ- sobiti zvláščnost = důvěrnost žádný = žádoucí, milý ženská tvář, ženská hlava = žena živel = živý tvor živnost = život živost = život žváti = žvýkati žžený = pálený
- 1: Array
- 5: Array
- 9: Array
- 203: Array
- 209: Array