z 265 stránek
Titul
1
2
3
4
Edice
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
17
18
19
20
21
22
23
24
25
26
27
28
29
30
31
32
33
34
35
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57
58
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87
88
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119
120
121
122
123
124
125
126
127
128
129
130
131
132
133
134
135
136
137
138
139
140
141
142
143
144
145
146
147
148
149
150
151
152
153
154
155
156
157
158
159
160
161
162
163
164
165
166
167
168
Komentáře skladeb
169
170
171
172
173
174
175
176
177
178
179
180
181
182
183
184
185
186
187
188
189
190
191
192
193
194
195
196
197
198
199
200
201
202
203
204
205
206
207
208
209
210
211
212
213
214
215
216
217
218
219
220
221
222
223
224
225
226
227
228
229
230
231
232
233
234
235
236
237
238
239
240
241
242
243
244
245
246
247
248
249
250
251
252
253
254
255
256
257
258
259
260
261
262
263
264
Opravy omylů
265
- s. 23: ...pro spasení své i bližních dáti v zmaření. Všeckoť to Pán Bůh při něm činil i srdce otcův na šich k němu...
- s. 24: ...od nich přišlo také v tento čas. 23 R° Když Pán Bůh dal nám k témuž přijíti, zprostiv Antykrysta, a v jejich...
- s. 45: ...potějšení velké z toho majíce, C XII z vítězství jich Pána Boha chválíce. Ti, kteříž jsou v České zemi zrozeni, v Pražském...
- s. 60: ...se zasadili, před vším sněmem prav du jsou tvrdili. DXII Pán Bůh takové obhájce rač církvi dáti, ostříhati. Též i Mistr Jeroným...
- s. 77: ...u víře, v stálosti, k věčné radosti přišli. Buď pochválen Pán Bůh náš. Amen. 77 XVII. Jako: Církev svatá v po: Mistře...
- s. 136: ...školy vedla a mistru poručila, k učení odevzdala. 135 Prosila Pána Boha sedmkrát, když jej vedla do škojly na učení, by mu...
- s. 139: ...kterýž byl věrný správce Krystového ovčince. Ej nuž, milí Čechové, Pánu Bohu děkujme, že jest v našem národu rozhlásil svatou pravdu bez...
- s. 143: ...zemi, proti neřádům kněžským, zlému pokrytství mluvil, na jehožto místo Pán Bůh nyní jiné vzbudil. Zbouřili se kano vníci, mniši, preláti, pokrytci,...
- s. 143: ...jináč mstíti, kázali ho upáliti, duch dáblu poroučejíc; ale kterak Pán Bůh pomstil té křivdy stokrát víc, skrze jeho začátky pravdu svou...
Název:
Husitský zpěvník : nábožné písně o Mistru Janovi Husovi a Mistru Jeronymovi
Autor:
Novotný, Václav
Rok vydání:
1930
Místo vydání:
Praha
Česká národní bibliografie:
Počet stran celkem:
265
Počet stran předmluvy plus obsahu:
265
Obsah:
- 1: Titul
- 5: Edice
- 169: Komentáře skladeb
- 265: Opravy omylů
upravit
Strana 1
HUSITSKÝ ZPĚVNÍK NÁBOŽNÉ PÍSNĚ O MISTRU JANOVI HUSOVI A MISTRU JERONYMOVI PRAHA MCMXXX
HUSITSKÝ ZPĚVNÍK NÁBOŽNÉ PÍSNĚ O MISTRU JANOVI HUSOVI A MISTRU JERONYMOVI PRAHA MCMXXX
Strana 2
Strana 3
Strana 4
VIlu. &G&Y ABERIEX Ř Vh IIIlifiilii RTA Vh — are . t.vind. erenk- "xeua.. nne1é & 4tPYa — n) .. . . O1. b B
VIlu. &G&Y ABERIEX Ř Vh IIIlifiilii RTA Vh — are . t.vind. erenk- "xeua.. nne1é & 4tPYa — n) .. . . O1. b B
Strana 5
»ŠPALÍČEK« VIII.
»ŠPALÍČEK« VIII.
Strana 6
Strana 7
1. [V milosti boží Mistr Hus Jan z České země svatý vydán. Jenž jest upálen pro pravdu boží v Konstancí od roty biskupské léta božího tisicího čtyrstého patnáctého. Ten jest kázal svaté čtení, to dobře Česká země ví. Ale rota kněžská, kanovnická, mnišská, vydali svědectví lživé na Mistra Jana do Konstancie ze zlosti bez milosti. Mistr Jan Hus živ byl v spravedlnosti, hyzdil hříchy, chválil ctnosti, učil přikázání, božímu prorokování, svůj život za to dal,
1. [V milosti boží Mistr Hus Jan z České země svatý vydán. Jenž jest upálen pro pravdu boží v Konstancí od roty biskupské léta božího tisicího čtyrstého patnáctého. Ten jest kázal svaté čtení, to dobře Česká země ví. Ale rota kněžská, kanovnická, mnišská, vydali svědectví lživé na Mistra Jana do Konstancie ze zlosti bez milosti. Mistr Jan Hus živ byl v spravedlnosti, hyzdil hříchy, chválil ctnosti, učil přikázání, božímu prorokování, svůj život za to dal,
Strana 8
do nebe se dostal se všemi zvolenými. Chceme-li my hříšní tam býti, musíme pro pravdu trpěti, pravdu velebiti, křivdu tupiti, živu býti v boze bez pokrytství, neb pán bůh srdce ví, všech zlých i dobrých jakžto bůh od věčnosti. Pane bože, náš stvořiteli, dej nám míti dobrou vůli, abychom plnili tvé přikázání a čtení v lásce a v milosti, sebe posilujíc tvým tělem svatým a tvou krví do skončení. A ty, milá Husi, vždycky k tobě musí 8
do nebe se dostal se všemi zvolenými. Chceme-li my hříšní tam býti, musíme pro pravdu trpěti, pravdu velebiti, křivdu tupiti, živu býti v boze bez pokrytství, neb pán bůh srdce ví, všech zlých i dobrých jakžto bůh od věčnosti. Pane bože, náš stvořiteli, dej nám míti dobrou vůli, abychom plnili tvé přikázání a čtení v lásce a v milosti, sebe posilujíc tvým tělem svatým a tvou krví do skončení. A ty, milá Husi, vždycky k tobě musí 8
Strana 9
Čechové lásku míti, nebť nevědí, kde vzíti kazatele tak ctného.]
Čechové lásku míti, nebť nevědí, kde vzíti kazatele tak ctného.]
Strana 10
II. NA MISTRA JANA HUSA PAMATUJME. (Ztracena.) 10
II. NA MISTRA JANA HUSA PAMATUJME. (Ztracena.) 10
Strana 11
III. Ó SVOLÁNIE KONSTANSKÉ. O svolánie konstanské, jenž se nazýváš svaté, jak jsi bez opatrnosti shladilo bez milosti člověka svatého! Zdali je tiem zavinil, že mnohým hřiechy zjevil z daru milosti božie, aby pravé pokánie činili beze lsti? Pychánie a smilstvo tvé i lakomstvie nesyté od tebe chtěl odvésti a tě na cestu zvésti dóstojenstvie tvého. II
III. Ó SVOLÁNIE KONSTANSKÉ. O svolánie konstanské, jenž se nazýváš svaté, jak jsi bez opatrnosti shladilo bez milosti člověka svatého! Zdali je tiem zavinil, že mnohým hřiechy zjevil z daru milosti božie, aby pravé pokánie činili beze lsti? Pychánie a smilstvo tvé i lakomstvie nesyté od tebe chtěl odvésti a tě na cestu zvésti dóstojenstvie tvého. II
Strana 12
A ty, sebe nedbaje, božích daruov neznaje, zlé za dobré vracuješ, nevděčnost ukazuješ k spasiteli svému! Již všady na vše strany hlásaly vaše činy, že jste z řádu súzenie a božieho zpravenie zjevně vystúpili. Nebo jste bez rozumu, i pravého dóvodu křikem vaším nesmyslným, obyčejem židovským pravdu potupili. Proč ste nepřepatřili těch práv, kteráž jste dřiev čtli, že to na vás neslušie, byste skrze skřekánie měli svítěziti. 12
A ty, sebe nedbaje, božích daruov neznaje, zlé za dobré vracuješ, nevděčnost ukazuješ k spasiteli svému! Již všady na vše strany hlásaly vaše činy, že jste z řádu súzenie a božieho zpravenie zjevně vystúpili. Nebo jste bez rozumu, i pravého dóvodu křikem vaším nesmyslným, obyčejem židovským pravdu potupili. Proč ste nepřepatřili těch práv, kteráž jste dřiev čtli, že to na vás neslušie, byste skrze skřekánie měli svítěziti. 12
Strana 13
Daleko ste zblúdili a z pravdy vystúpili, svědectvie všech dobrých s vaší hanbú i jiných davše u potupu. Nad ty sobě zvolivše, své vóli povolivše, svědky pravdě protivné, vieře nedostatečné přijeli ste vzácně. Skrze snažnost vaši zlú, bohu velmi protivnú, k libosti a k vóli svej juž plně dokonanej, co dobrého pójde? Zdali skrze smrt jeho, člověka nevinného, zlosti kněžské ohavné, světu všemu poznané, budú se tajiti? 13
Daleko ste zblúdili a z pravdy vystúpili, svědectvie všech dobrých s vaší hanbú i jiných davše u potupu. Nad ty sobě zvolivše, své vóli povolivše, svědky pravdě protivné, vieře nedostatečné přijeli ste vzácně. Skrze snažnost vaši zlú, bohu velmi protivnú, k libosti a k vóli svej juž plně dokonanej, co dobrého pójde? Zdali skrze smrt jeho, člověka nevinného, zlosti kněžské ohavné, světu všemu poznané, budú se tajiti? 13
Strana 14
Bohu mnohem vděčnějie i vám užitečnějie bylo by bez omyly, byste byli přijeli to, co on jest kázal! Již po takém neřádu přijměte tuto radu, aby nedbajíc světské, potlačíc lsti ďábelské, jmětež boží pramen, činiec pokánie pravé, jenž jest hřiešným vydané. A to vám ten rač dáti, kterýžť má kralovati všecky věky. Amen.] 14
Bohu mnohem vděčnějie i vám užitečnějie bylo by bez omyly, byste byli přijeli to, co on jest kázal! Již po takém neřádu přijměte tuto radu, aby nedbajíc světské, potlačíc lsti ďábelské, jmětež boží pramen, činiec pokánie pravé, jenž jest hřiešným vydané. A to vám ten rač dáti, kterýžť má kralovati všecky věky. Amen.] 14
Strana 15
IV. [ Jako: O svolánie konstanské, jenž se. Nuže, milí Čechové, den slavný pamatujme našich milých krajanů, kteříž pro boží pravdu zbaveni životů: Jedni u Hory Kutny do dolův jsou vmetáni, jiní v Labi ztopeni, rozličně usmrceni v vodě i na zemi. U města] Litoměřic najdem velký počet jich, kteříž z mostu smetáni jsou, do Labe vstrkáni, lidé ovšem svatí. A [XJIIII 15
IV. [ Jako: O svolánie konstanské, jenž se. Nuže, milí Čechové, den slavný pamatujme našich milých krajanů, kteříž pro boží pravdu zbaveni životů: Jedni u Hory Kutny do dolův jsou vmetáni, jiní v Labi ztopeni, rozličně usmrceni v vodě i na zemi. U města] Litoměřic najdem velký počet jich, kteříž z mostu smetáni jsou, do Labe vstrkáni, lidé ovšem svatí. A [XJIIII 15
Strana 16
Jiní pak upáleni, falešně odsouzeni na smrti velmi těžké, tyranstvím vymyšlené z pouhé zlosti lidské. Nemoh' jich svět snášeti, neb směli nakouknouti každému v jeho oči, strašíc jeho svědomí pro zlé obcování. Dalť jim to Pán Bůh věčný, že slávy mučedlnický i koruny dosáhli, s radostí umírali a to v víře pra ví. AXV Zvláště pak tito Mistři poctiví, také dobří, mistr Jan a Jeroným svatým obcováním svým byli v příklad jiným 16
Jiní pak upáleni, falešně odsouzeni na smrti velmi těžké, tyranstvím vymyšlené z pouhé zlosti lidské. Nemoh' jich svět snášeti, neb směli nakouknouti každému v jeho oči, strašíc jeho svědomí pro zlé obcování. Dalť jim to Pán Bůh věčný, že slávy mučedlnický i koruny dosáhli, s radostí umírali a to v víře pra ví. AXV Zvláště pak tito Mistři poctiví, také dobří, mistr Jan a Jeroným svatým obcováním svým byli v příklad jiným 16
Strana 17
netoliko v vlasti své, ale také v Německé; pravdu boží vyznali, pro ni hrdla ztratili, mezi svaté přišli. Nejprv v Čechách mluvili z bludův lid vyvodili, v kterýchž tehdáž Čechové leželi a hluboce, v slepotě chodíce. Potom sou povoláni na ten sněm do Konstancí oba dva jsou tam jeli, aby počet vydali z své křesťanské víry. BI Tam jsou byli slyšáni, nikdy nenapraveni, aby co měli scestně držeti aneb bludně proti pravé víře. 17
netoliko v vlasti své, ale také v Německé; pravdu boží vyznali, pro ni hrdla ztratili, mezi svaté přišli. Nejprv v Čechách mluvili z bludův lid vyvodili, v kterýchž tehdáž Čechové leželi a hluboce, v slepotě chodíce. Potom sou povoláni na ten sněm do Konstancí oba dva jsou tam jeli, aby počet vydali z své křesťanské víry. BI Tam jsou byli slyšáni, nikdy nenapraveni, aby co měli scestně držeti aneb bludně proti pravé víře. 17
Strana 18
Však k vůli nabadačům, k tomu nepravým svědkům za bludné jsou počteni, kacíři vyhlášeni, vše bez provinění. Knihy když jich čítáme, to světle poznáváme, že jsou měli oba dva dary svatého Ducha, otevřená ústa, aby pravdu mluvili, za ni se nestyděli, ač jim to svět převracel i v kacířství obracel, jakž vždy obyčej měl. BII Z toho my se těšiti, znamenitě síliti máme, že z našich předkův, dobrých a svatých Čechův, pán Bůh mučedlníkův 18
Však k vůli nabadačům, k tomu nepravým svědkům za bludné jsou počteni, kacíři vyhlášeni, vše bez provinění. Knihy když jich čítáme, to světle poznáváme, že jsou měli oba dva dary svatého Ducha, otevřená ústa, aby pravdu mluvili, za ni se nestyděli, ač jim to svět převracel i v kacířství obracel, jakž vždy obyčej měl. BII Z toho my se těšiti, znamenitě síliti máme, že z našich předkův, dobrých a svatých Čechův, pán Bůh mučedlníkův 18
Strana 19
z své milosti nadělal a k tomu je povolal, by jeho jméno nesli, před knížaty a králi, všudy je hlásali. Buďmež my toho vděčni, že pán Bůh milosrdný z Čechův slavné dědictví synu svému hromáždí Krystu Pánu tady. B III Prosmež jeho milosti, ať oči neodvrací od nás také nehodných, než bydlí v našich srdcích jako v našich předcích. Amen, dejž to pán Bůh náš, jenž na nebi přebýváš v svaté Trojici jeden, cti a chvály jsi hoden ode všech vždy. Amen. 19
z své milosti nadělal a k tomu je povolal, by jeho jméno nesli, před knížaty a králi, všudy je hlásali. Buďmež my toho vděčni, že pán Bůh milosrdný z Čechův slavné dědictví synu svému hromáždí Krystu Pánu tady. B III Prosmež jeho milosti, ať oči neodvrací od nás také nehodných, než bydlí v našich srdcích jako v našich předcích. Amen, dejž to pán Bůh náš, jenž na nebi přebýváš v svaté Trojici jeden, cti a chvály jsi hoden ode všech vždy. Amen. 19
Strana 20
V. Jako: Chvála bud Bohu. Národe český, chvaliž Boha, neb tobě obzvláštní dobrodiní mnohá v tom učinil, žeť Mistra Husa k službě vzbudil, aby skrze jeho kázání B IIII obnovil v Čechách církev svou pro spasení. Buďmež vděčni, kdož sme toho nyní účastni. R° Vzezřel Bůh na hrozné zavedení od Písma svatého, zpomenul na věrné zaslíbení Krysta, Syna svého, že těch dnů ukrátí, Antykrysta zkazí duchem úst svých skrze posly své, kázání jich. K tomut jest Mistra Jana zvolil věrou i ctnostmi, tím kněžským rouchem, odil, 20
V. Jako: Chvála bud Bohu. Národe český, chvaliž Boha, neb tobě obzvláštní dobrodiní mnohá v tom učinil, žeť Mistra Husa k službě vzbudil, aby skrze jeho kázání B IIII obnovil v Čechách církev svou pro spasení. Buďmež vděčni, kdož sme toho nyní účastni. R° Vzezřel Bůh na hrozné zavedení od Písma svatého, zpomenul na věrné zaslíbení Krysta, Syna svého, že těch dnů ukrátí, Antykrysta zkazí duchem úst svých skrze posly své, kázání jich. K tomut jest Mistra Jana zvolil věrou i ctnostmi, tím kněžským rouchem, odil, 20
Strana 21
aby se stkvěl, poselství pravého důvod měl. Je hož duchem svým k tomu pudil, aby Písmům svatým s pilností se učil, kterémuž dal, že nad jiné jim srozumíval. A tak jej hned od jeho mladosti k slávě jména svého oddělil i naplnil milostí života svatého; tomuť jsou svědectví vydali v království páni Čeští, Moravští, všickni mistři Pražští. B V Ten kázal Čechům svaté čtení a oznamoval dábelské zavedení, byť je znali, Boha nad lidi poslouchali. B VI Toť jest byl] grunt učení jeho, pro nějž potupen jsa, trpěl mnoho zlého klatbou scestnou, naň i jiné Čechy vydanou. 21
aby se stkvěl, poselství pravého důvod měl. Je hož duchem svým k tomu pudil, aby Písmům svatým s pilností se učil, kterémuž dal, že nad jiné jim srozumíval. A tak jej hned od jeho mladosti k slávě jména svého oddělil i naplnil milostí života svatého; tomuť jsou svědectví vydali v království páni Čeští, Moravští, všickni mistři Pražští. B V Ten kázal Čechům svaté čtení a oznamoval dábelské zavedení, byť je znali, Boha nad lidi poslouchali. B VI Toť jest byl] grunt učení jeho, pro nějž potupen jsa, trpěl mnoho zlého klatbou scestnou, naň i jiné Čechy vydanou. 21
Strana 22
R° Jehož Bůh ráčil sám posilniti proti těm mocnostem, byť se mohl hrůzy jich neděsiti a proti jich zlostem aby pravdu hlásil předce, blud, hřích kazil; neb tak Bůh chtěl, aby mnohým k spasení prospěl. Učení své všem k soudu vydal, lepšího naučení z Písem svatých žádal; není dáno, falešně na něj žalováno. Nemělť jest srdce kacířské ho, BVII ale měl ducha vší pravdě povolného; proň odpustil Bůh v Krystu, v čemž by koliv zbloudil. R° Avšak jej pravdě tak povolného rota papežova za glejtem odsoudila, svatého zlostně usmrtila, potom mnoho jiných jeho následovných, 22
R° Jehož Bůh ráčil sám posilniti proti těm mocnostem, byť se mohl hrůzy jich neděsiti a proti jich zlostem aby pravdu hlásil předce, blud, hřích kazil; neb tak Bůh chtěl, aby mnohým k spasení prospěl. Učení své všem k soudu vydal, lepšího naučení z Písem svatých žádal; není dáno, falešně na něj žalováno. Nemělť jest srdce kacířské ho, BVII ale měl ducha vší pravdě povolného; proň odpustil Bůh v Krystu, v čemž by koliv zbloudil. R° Avšak jej pravdě tak povolného rota papežova za glejtem odsoudila, svatého zlostně usmrtila, potom mnoho jiných jeho následovných, 22
Strana 23
jenž trpěli, pro pravdu hrdla složili. O jaká to horlivost byla, jenž života svého sobě nevážila pro spasení své i bližních dáti v zmaření. Všeckoť to Pán Bůh při něm činil i srdce otcův na šich k němu naklonil, B VIII byť přijali pravdu čtení a při ní stáli. R° Kteřížto vzdálivše se nečistot bludův Antykrysta, shlukli se, držíc se pravých jistot na církvi Pana Krysta, majíc obnovení v víře jeho čtení, což i na nás od nich přišlo také v tento čas. 23
jenž trpěli, pro pravdu hrdla složili. O jaká to horlivost byla, jenž života svého sobě nevážila pro spasení své i bližních dáti v zmaření. Všeckoť to Pán Bůh při něm činil i srdce otcův na šich k němu naklonil, B VIII byť přijali pravdu čtení a při ní stáli. R° Kteřížto vzdálivše se nečistot bludův Antykrysta, shlukli se, držíc se pravých jistot na církvi Pana Krysta, majíc obnovení v víře jeho čtení, což i na nás od nich přišlo také v tento čas. 23
Strana 24
R° Když Pán Bůh dal nám k témuž přijíti, zprostiv Antykrysta, a v jejich těžké úsilé vjíti, v tom, v čemž pravda čistá, vzdávejmež chválení, jsouce v požívání té mi losti. Bud Bohu chvála na výsosti. Amen. BIX 24
R° Když Pán Bůh dal nám k témuž přijíti, zprostiv Antykrysta, a v jejich těžké úsilé vjíti, v tom, v čemž pravda čistá, vzdávejmež chválení, jsouce v požívání té mi losti. Bud Bohu chvála na výsosti. Amen. BIX 24
Strana 25
VI. Jako: Církev svatá v po. Husi milá, v Konstancí odsouzená i zbavená ouřadu kněžského i roucha mešného, toť jest známé, že si přijal to právo apoštolské, umřel jsi na pravdě sloupu církve svaté. R Nynější pak kněží, jenž ouřady těží, na to jsou se vydali, aby Zákon boží potupovali a lidská ustanovení zvelebovali. Milá Husi, vyzná valas Zákon boží jako sluší a pro to vyznání pustils v plamen duši. Tvá dušička Krystu, choti svému, se očistila, když se k němu skrz ohnivý plamen brala. BX 25
VI. Jako: Církev svatá v po. Husi milá, v Konstancí odsouzená i zbavená ouřadu kněžského i roucha mešného, toť jest známé, že si přijal to právo apoštolské, umřel jsi na pravdě sloupu církve svaté. R Nynější pak kněží, jenž ouřady těží, na to jsou se vydali, aby Zákon boží potupovali a lidská ustanovení zvelebovali. Milá Husi, vyzná valas Zákon boží jako sluší a pro to vyznání pustils v plamen duši. Tvá dušička Krystu, choti svému, se očistila, když se k němu skrz ohnivý plamen brala. BX 25
Strana 26
R° A již se raduješ, neb s Bohem kraluješ, ještos věrně pracoval, Zákon boží lidu jsi oznamoval a protos vyznání mučedlnickou korunu přijal 26
R° A již se raduješ, neb s Bohem kraluješ, ještos věrně pracoval, Zákon boží lidu jsi oznamoval a protos vyznání mučedlnickou korunu přijal 26
Strana 27
VII. Jako: Krystus Ježíš Naza: Králi Kryste, Bože věčný, koruno všech tvých zvolených, jenž kraluješ na výsosti v neskonalé radosti, BXI vzhlédniž na své zde na zemi, kteříž mnohá zarmoucení nesou mile pro tvou pravdu, jimž dáš odplatu hojnou. Nebs ty smutných potěšení, pracujících posilnění, těch všech, kteříž pro tvé jméno trpí zde pohanění. Jakož naši Čechové milí slavní, stateční rytíři, Mistr Jan Hus a Jeroným dali příklad všem věrným. 27
VII. Jako: Krystus Ježíš Naza: Králi Kryste, Bože věčný, koruno všech tvých zvolených, jenž kraluješ na výsosti v neskonalé radosti, BXI vzhlédniž na své zde na zemi, kteříž mnohá zarmoucení nesou mile pro tvou pravdu, jimž dáš odplatu hojnou. Nebs ty smutných potěšení, pracujících posilnění, těch všech, kteříž pro tvé jméno trpí zde pohanění. Jakož naši Čechové milí slavní, stateční rytíři, Mistr Jan Hus a Jeroným dali příklad všem věrným. 27
Strana 28
Ti jsou stále a zmužile bojovali proti šelmě, pýchu její potupili, Krysta následo vali. B XII Trpěli jsou mnoho zlého pro slovo svědectví jeho, lstivé, posměšné rouhání i ukrutné vězení od zlostného kněžstva toho, z líté šelmy zrozeného, kteříž proti nim povstali, aby je zahladili. Nemohše své ukrutnosti jinak nad nimi provésti, ohněm je spáliti dali, v tom svou zlost dokonali. Tak ty svaté a nevinné věrné Čechy zahladili, 28
Ti jsou stále a zmužile bojovali proti šelmě, pýchu její potupili, Krysta následo vali. B XII Trpěli jsou mnoho zlého pro slovo svědectví jeho, lstivé, posměšné rouhání i ukrutné vězení od zlostného kněžstva toho, z líté šelmy zrozeného, kteříž proti nim povstali, aby je zahladili. Nemohše své ukrutnosti jinak nad nimi provésti, ohněm je spáliti dali, v tom svou zlost dokonali. Tak ty svaté a nevinné věrné Čechy zahladili, 28
Strana 29
nepoznavše pravdy boží, po dnes v bludích zůstali. Protož všickni Bohu svému BXIII vzdejmež čest slušnou a chválu z toho daru přehojného, z lásky nám všem daného, žeť nám ráčí otvírati pravdu svou, dává poznati skrze věrné kazatele, církve rozmnožitele, kteříž hojně v této zemi ohlašují svaté čtení. Z toho věrní se radují, nevěrní zarmucují. Na zlost jejich nic nedbejme, v Bohu svém naději mějme; snáz nebe, země pomine, než pravda Páně zhyne. 29
nepoznavše pravdy boží, po dnes v bludích zůstali. Protož všickni Bohu svému BXIII vzdejmež čest slušnou a chválu z toho daru přehojného, z lásky nám všem daného, žeť nám ráčí otvírati pravdu svou, dává poznati skrze věrné kazatele, církve rozmnožitele, kteříž hojně v této zemi ohlašují svaté čtení. Z toho věrní se radují, nevěrní zarmucují. Na zlost jejich nic nedbejme, v Bohu svém naději mějme; snáz nebe, země pomine, než pravda Páně zhyne. 29
Strana 30
Setřiž, Bože, py šnou hlavu zlému, proklatému hadu a tvou církev rozptýlenou shromaždiž v jednu víru, B XIIII ať by tebe jediného pastýře dobrotivého ovce tvé následovaly, tvůj hlas milý slyšely. O dejž pomoc, Kryste, králi, všem tvým věrným, ať jsou stálí, při tom, cos jim dal poznati, do smrti dej setrvati. Správce věrné a upřímné v církvi tvé rač rozmnožiti a všem bludným a nevěrným dejž svou pravdu poznati. 30
Setřiž, Bože, py šnou hlavu zlému, proklatému hadu a tvou církev rozptýlenou shromaždiž v jednu víru, B XIIII ať by tebe jediného pastýře dobrotivého ovce tvé následovaly, tvůj hlas milý slyšely. O dejž pomoc, Kryste, králi, všem tvým věrným, ať jsou stálí, při tom, cos jim dal poznati, do smrti dej setrvati. Správce věrné a upřímné v církvi tvé rač rozmnožiti a všem bludným a nevěrným dejž svou pravdu poznati. 30
Strana 31
Bychom spolu zde na zemi BXV v lásce u víře trvali, po smrti s tvými svatými věčně se radovali. Amen. 31
Bychom spolu zde na zemi BXV v lásce u víře trvali, po smrti s tvými svatými věčně se radovali. Amen. 31
Strana 32
VIII. Jako: V naději boží Mistr: Tě Boha chválíme na věky, že jsi nás navštívil, Čechy, skrze Mistra Jana a Jeronýma učení, kteréž jsou kázali a skutky dobrými dokazovali, Krysta oslavovali. Učení mistrovského z Prahy a rodem z Husince z městečka, chudé rodiče měl, však potom došel umění slávy důstojenství mezi pány Mistry ku poctivosti své milé České vlasti. BXVI Řečí mnohých to potvrzeno, že, když malé dítě bylo, 32
VIII. Jako: V naději boží Mistr: Tě Boha chválíme na věky, že jsi nás navštívil, Čechy, skrze Mistra Jana a Jeronýma učení, kteréž jsou kázali a skutky dobrými dokazovali, Krysta oslavovali. Učení mistrovského z Prahy a rodem z Husince z městečka, chudé rodiče měl, však potom došel umění slávy důstojenství mezi pány Mistry ku poctivosti své milé České vlasti. BXVI Řečí mnohých to potvrzeno, že, když malé dítě bylo, 32
Strana 33
Strana 34
W y . Veus
W y . Veus
Strana 35
matka jeho milá Boha prosila, klekajíc, do školy uvodíc, aby jemu pán Bůh za života dnův ráčil dáti milost svou. Navštívil ho Bůh požehnáním, že jest byl učiněn dobrým k chvále církve boží i České zemi radami byl pomocen svými ke všemu dobrému, spasitedl nému i také počestnému. CI Ó jak hned počátky umění měl dobré od přirození, když v Prachaticích byl, do školy chodil, nad jiné v tom vtipnější býval, že se mu nejeden v jeho učení častokrát i divíval. 35
matka jeho milá Boha prosila, klekajíc, do školy uvodíc, aby jemu pán Bůh za života dnův ráčil dáti milost svou. Navštívil ho Bůh požehnáním, že jest byl učiněn dobrým k chvále církve boží i České zemi radami byl pomocen svými ke všemu dobrému, spasitedl nému i také počestnému. CI Ó jak hned počátky umění měl dobré od přirození, když v Prachaticích byl, do školy chodil, nad jiné v tom vtipnější býval, že se mu nejeden v jeho učení častokrát i divíval. 35
Strana 36
Vzala jej potom kolej Pražská, tehdáž v umění přeslavná; muži osvícení, vzácnosti hodní dali mu k učení svobodu, že tudíž učiněn filozofem a potom theologem. Zkušený v sedmerém u mění, přijal kněžské povolání v Betlémském kostele; postaven za učitele, kázal pravdu boží, ať se ona množí, kterouž byl šatan nakazil bludem a lží. C II „Každý věrný můj posluchači říkal, „buď pilen té řeči: Aby se uvaroval, pilně vystříhal lakomství i všeho modlářství kněžstva nevěrného, neupřímného, znej Krista Pána svého. 36
Vzala jej potom kolej Pražská, tehdáž v umění přeslavná; muži osvícení, vzácnosti hodní dali mu k učení svobodu, že tudíž učiněn filozofem a potom theologem. Zkušený v sedmerém u mění, přijal kněžské povolání v Betlémském kostele; postaven za učitele, kázal pravdu boží, ať se ona množí, kterouž byl šatan nakazil bludem a lží. C II „Každý věrný můj posluchači říkal, „buď pilen té řeči: Aby se uvaroval, pilně vystříhal lakomství i všeho modlářství kněžstva nevěrného, neupřímného, znej Krista Pána svého. 36
Strana 37
Jakou smělost jsou ukázali, kteříž nařízení boží jináč proměnili, zle vyložili, aby to tak bylo dáváno pod jednou spůsobou proměnitedlnou, C III v těle krev zůstavenou. Psal jest proti tomu Mistr Hus Jan, až potom byl i obeslán; na tom sněmě vyznal, co jest kdy kázal, protož jej odsoudil sbor kněžský, upálen v Konstancí a tak svou smrtí oslavil pravdu boží. Nejen upálen pro krev boží, ale i pro kněžské zboží, by nepanovali, ofer nebrali, nekupčili, jakž jest z chrámu vyhnal, svatokupce trestal Ježíš Krystus pán, tak mistr Hus Jan až smrt trpěl. C IIII 37
Jakou smělost jsou ukázali, kteříž nařízení boží jináč proměnili, zle vyložili, aby to tak bylo dáváno pod jednou spůsobou proměnitedlnou, C III v těle krev zůstavenou. Psal jest proti tomu Mistr Hus Jan, až potom byl i obeslán; na tom sněmě vyznal, co jest kdy kázal, protož jej odsoudil sbor kněžský, upálen v Konstancí a tak svou smrtí oslavil pravdu boží. Nejen upálen pro krev boží, ale i pro kněžské zboží, by nepanovali, ofer nebrali, nekupčili, jakž jest z chrámu vyhnal, svatokupce trestal Ježíš Krystus pán, tak mistr Hus Jan až smrt trpěl. C IIII 37
Strana 38
Mistr Hus Jan spálen bez milosti, neb oznámil kněžské zlosti lidu obecnému, také každému zbožnému, což jest z Písem kázal, toho potvrzoval životem ctnostným, šlechetným, trpělivým. Kněží život jeho čtou, chválí, sami se od něho vzdálí; neb jest byl pokorný, pýše odporný i chudý, střídmý, zdrženlivý, v zákoně bedlivý, při pravdě stálý, jižť chválí Boha v nebi. 38
Mistr Hus Jan spálen bez milosti, neb oznámil kněžské zlosti lidu obecnému, také každému zbožnému, což jest z Písem kázal, toho potvrzoval životem ctnostným, šlechetným, trpělivým. Kněží život jeho čtou, chválí, sami se od něho vzdálí; neb jest byl pokorný, pýše odporný i chudý, střídmý, zdrženlivý, v zákoně bedlivý, při pravdě stálý, jižť chválí Boha v nebi. 38
Strana 39
IX. Jako: Sel přes potok Ceſdron]. Zpívej, jazyk, o přeslavném CV boji rytířském snažném, kterýž vedou osvícení, božskou mocí odění proti lstem převráceného houfce, zlosti plného. Když šťastně česká krajina muže ctného zplodila, v víře boží zmužilého, Bohu i lidem milého a v svém lůně vychovala, do Konstancí vyslala. Kdež pravdu čtení hlásaje, kněžskou zlost odkrývaje, stálou myslí všem dovodil, písma svatá přivodil, 39
IX. Jako: Sel přes potok Ceſdron]. Zpívej, jazyk, o přeslavném CV boji rytířském snažném, kterýž vedou osvícení, božskou mocí odění proti lstem převráceného houfce, zlosti plného. Když šťastně česká krajina muže ctného zplodila, v víře boží zmužilého, Bohu i lidem milého a v svém lůně vychovala, do Konstancí vyslala. Kdež pravdu čtení hlásaje, kněžskou zlost odkrývaje, stálou myslí všem dovodil, písma svatá přivodil, 39
Strana 40
jakby v ví ře živi byli, Bohu se v tom líbili. C VI Tu jako nectný potupen, těžkým vězením trápen pravdomluvný od falešných, spravedlivý od hříšných, od těch lítých katův spálen, svatý z světa vyhlazen. Tak sa věrný slouha Páně, korunován jest slavně životem v nebi přeskvoucím, věčnou slávu majícím, neb jest vítězství obdržel, když zlost světa přemáhal. Otci, Synu nejvyzšímu, také Duchu svatému budiž čest, císařství, sláva u věčnosti vzdávána, jenž své věrné po ouzkosti daruje svou radostí. Amen. C VII 40
jakby v ví ře živi byli, Bohu se v tom líbili. C VI Tu jako nectný potupen, těžkým vězením trápen pravdomluvný od falešných, spravedlivý od hříšných, od těch lítých katův spálen, svatý z světa vyhlazen. Tak sa věrný slouha Páně, korunován jest slavně životem v nebi přeskvoucím, věčnou slávu majícím, neb jest vítězství obdržel, když zlost světa přemáhal. Otci, Synu nejvyzšímu, také Duchu svatému budiž čest, císařství, sláva u věčnosti vzdávána, jenž své věrné po ouzkosti daruje svou radostí. Amen. C VII 40
Strana 41
X. Jako: Této velebné Sváſtostiſ. Zpívej, jazyk, přeslavného boje rytěřování, jimž s pomocí Pána svého bojují jeho věrní proti lstem převráceného a zlostného svolání. Muže nad jiné ctnostného Česká země zplodila, ctného a užitečného v lůnu svém vykrmila, v živé víře zmužilého na sněm jest vypravila. Kdež pravdu zákona Páně CVIII stálou myslí vyznával a skrytou kněžskou zlost zjevně všem vůbec znáti dával, 41
X. Jako: Této velebné Sváſtostiſ. Zpívej, jazyk, přeslavného boje rytěřování, jimž s pomocí Pána svého bojují jeho věrní proti lstem převráceného a zlostného svolání. Muže nad jiné ctnostného Česká země zplodila, ctného a užitečného v lůnu svém vykrmila, v živé víře zmužilého na sněm jest vypravila. Kdež pravdu zákona Páně CVIII stálou myslí vyznával a skrytou kněžskou zlost zjevně všem vůbec znáti dával, 41
Strana 42
čistotu, jenž sluší na ně, z písem svatých jest kázal. Potupen jakžto proklatý jsa, pravý od falešných, těžkými okovy spjatý spravedlivý od scestných, upálen ohněm kněz svatý od katů přeukrutných. Věrný rytíř korunován, dokonav své vítězství, slávou cti vyvýšil ho Pán v svém nebeském království, jenž zvítězil, sa v boj vy dán, máť chválu v svém rekovství. C IX Otci, Synu budiž vzdána čest, chvála i císařství, s Duchem Svatým buď konána věčně v jednom jich panství, jenž svým věrným radost dává po ukrutném tyranství. 42
čistotu, jenž sluší na ně, z písem svatých jest kázal. Potupen jakžto proklatý jsa, pravý od falešných, těžkými okovy spjatý spravedlivý od scestných, upálen ohněm kněz svatý od katů přeukrutných. Věrný rytíř korunován, dokonav své vítězství, slávou cti vyvýšil ho Pán v svém nebeském království, jenž zvítězil, sa v boj vy dán, máť chválu v svém rekovství. C IX Otci, Synu budiž vzdána čest, chvála i císařství, s Duchem Svatým buď konána věčně v jednom jich panství, jenž svým věrným radost dává po ukrutném tyranství. 42
Strana 43
XI. Jako: Vitamque faciunt: Zpívejž, jazyk, toho rytěřování, nebť boj obdrželi Čechové věrní, pro pravdu Kristovu se zasadivše, na zlost složenou se neohlédavše. Dala nám země člověka ctnostné ho, CX Mistra Jana, v Husinci schovaného, užitečného, v víře zmužilého, do Konstancí na sněm vypravila ho. Pravdu Krysta, již v Betlémě kázával, stálou myslí věrným Čechům vyznával, kněžskou zlost vůbec zjevně vypravoval, čistotu jenž náleží oslavoval. Bez viny kleli, na smrt odsoudili, vězením ukrutným sú ho ztížili. Potom jeho katům v ruce podali, bez milosti k upálení vydali. 43
XI. Jako: Vitamque faciunt: Zpívejž, jazyk, toho rytěřování, nebť boj obdrželi Čechové věrní, pro pravdu Kristovu se zasadivše, na zlost složenou se neohlédavše. Dala nám země člověka ctnostné ho, CX Mistra Jana, v Husinci schovaného, užitečného, v víře zmužilého, do Konstancí na sněm vypravila ho. Pravdu Krysta, již v Betlémě kázával, stálou myslí věrným Čechům vyznával, kněžskou zlost vůbec zjevně vypravoval, čistotu jenž náleží oslavoval. Bez viny kleli, na smrt odsoudili, vězením ukrutným sú ho ztížili. Potom jeho katům v ruce podali, bez milosti k upálení vydali. 43
Strana 44
Tak rytíř věrný obdržel vítězství, C XI vyzískal za to nebeské království. Slávou a ctí vysoce jest darován, mučedlnickou korunou korunován. Bohu Otci i Synu budiž chvála, duchu svatému jednostejná sláva, jenž svým stálým rytířům odměnuje, k věčné radosti k sobě přivinuje. 44
Tak rytíř věrný obdržel vítězství, C XI vyzískal za to nebeské království. Slávou a ctí vysoce jest darován, mučedlnickou korunou korunován. Bohu Otci i Synu budiž chvála, duchu svatému jednostejná sláva, jenž svým stálým rytířům odměnuje, k věčné radosti k sobě přivinuje. 44
Strana 45
XII. JINÁ NA TÝŽ DEN. Touž notou: Mučedlníkův českých připomínáme, srdcem nábožným sobě rozjímáme, potějšení velké z toho majíce, C XII z vítězství jich Pána Boha chválíce. Ti, kteříž jsou v České zemi zrozeni, v Pražském učení ctnostmi ozdobeni, čtení svaté upřímně vykládali, i lid boží tomu vyučovali. Ale řehola stavu duchovního, přidržíce se učení prvního, jejich pravé učení potupili, k jich těžkosti jim nápomocni byli. Ctní dva mistři Pražští se vydařili, ti o večeři Páně vysvědčili. 45
XII. JINÁ NA TÝŽ DEN. Touž notou: Mučedlníkův českých připomínáme, srdcem nábožným sobě rozjímáme, potějšení velké z toho majíce, C XII z vítězství jich Pána Boha chválíce. Ti, kteříž jsou v České zemi zrozeni, v Pražském učení ctnostmi ozdobeni, čtení svaté upřímně vykládali, i lid boží tomu vyučovali. Ale řehola stavu duchovního, přidržíce se učení prvního, jejich pravé učení potupili, k jich těžkosti jim nápomocni byli. Ctní dva mistři Pražští se vydařili, ti o večeři Páně vysvědčili. 45
Strana 46
Všem pod obojí přijímati kázal, kněží, aby podávali, zavázal. C XIII I jsouť od duchovních k soudu podáni, od křivých oudův křivě obžalováni. Svědky falešnými pře dolíčili, Čechům k hanbě je na smrt odsoudili. Při smrti jich pilně při nich hledali, chtíc, aby pravdy Krysta odvolali. Oni jsou stáli, smrtí to stvrdili, pro pravdu Krysta oheň podstoupili. Štastní jsou ti, kteříž ten kříž podnikají, před trůn Krystův všickni se po stavují. C XIIII Nebudouť přímluvy se obávati, za práci síru s ohněm přijímati. Krom těch dvou jiných všech Čechuov památka, jenž pro Krysta trápeni, nebožátka, kteříž se pravdy Páně přidržali, životy své vedlé toho skládali. 46
Všem pod obojí přijímati kázal, kněží, aby podávali, zavázal. C XIII I jsouť od duchovních k soudu podáni, od křivých oudův křivě obžalováni. Svědky falešnými pře dolíčili, Čechům k hanbě je na smrt odsoudili. Při smrti jich pilně při nich hledali, chtíc, aby pravdy Krysta odvolali. Oni jsou stáli, smrtí to stvrdili, pro pravdu Krysta oheň podstoupili. Štastní jsou ti, kteříž ten kříž podnikají, před trůn Krystův všickni se po stavují. C XIIII Nebudouť přímluvy se obávati, za práci síru s ohněm přijímati. Krom těch dvou jiných všech Čechuov památka, jenž pro Krysta trápeni, nebožátka, kteříž se pravdy Páně přidržali, životy své vedlé toho skládali. 46
Strana 47
Mnozíť jsou u Hory v šachty vmetáni a jiní ukrutně mečem stínáni a někteří v říčních vodách stopeni, mrskáním jináč rozličně trápeni. Česká země můž se štastnou položiti, z počtův mučedlníkův se potěšiti. Chvála Otci i Synu jeho milému, Duchu svatému utěšujícímu, v Trojici dokonalé Bůh jediný, spolu věčný ode všech chvály hodný. CXV 47
Mnozíť jsou u Hory v šachty vmetáni a jiní ukrutně mečem stínáni a někteří v říčních vodách stopeni, mrskáním jináč rozličně trápeni. Česká země můž se štastnou položiti, z počtův mučedlníkův se potěšiti. Chvála Otci i Synu jeho milému, Duchu svatému utěšujícímu, v Trojici dokonalé Bůh jediný, spolu věčný ode všech chvály hodný. CXV 47
Strana 48
XIII. Jako: Králi nebeský, k tobě: Jak byl učený Jeroným výmluvný, Pogius psal v listu svém, dávaje svědectví dobré o něm, tři sta čtyřicet dní byl v hrozném vězení, však tak moudře že mluvil, až se mu náramně mnohý divil. Za lobníky své a jejich svědkové, provedl, že jsou falešní, čině své víry pravé vyznání. CXVI Rekl, že „lidé jste a tak bloudit můžte, mne prvé odsoudivše, nežli, jaký bych byl, srozuměvše. 48
XIII. Jako: Králi nebeský, k tobě: Jak byl učený Jeroným výmluvný, Pogius psal v listu svém, dávaje svědectví dobré o něm, tři sta čtyřicet dní byl v hrozném vězení, však tak moudře že mluvil, až se mu náramně mnohý divil. Za lobníky své a jejich svědkové, provedl, že jsou falešní, čině své víry pravé vyznání. CXVI Rekl, že „lidé jste a tak bloudit můžte, mne prvé odsoudivše, nežli, jaký bych byl, srozuměvše. 48
Strana 49
Svatí doktoři bývali v rozepři ne proto, že bloudili, ale aby pravdu vyhledali. Hus spálili jste proto, neb vinní ste hříchy, z nichž on vás trestal, že chtěl, aby zlý řád při vás přestal. Tak jsou trpěli svatí i kdožkoli co dobrého činili, za dobré tu odplatu jsou vzali. DI An jest ještě div, že kdo z svatých jest živ v tom převráceném světě, kdež ďábel tím světem divně mete.“ Když byl odsouzen, aby byl spálen, 49
Svatí doktoři bývali v rozepři ne proto, že bloudili, ale aby pravdu vyhledali. Hus spálili jste proto, neb vinní ste hříchy, z nichž on vás trestal, že chtěl, aby zlý řád při vás přestal. Tak jsou trpěli svatí i kdožkoli co dobrého činili, za dobré tu odplatu jsou vzali. DI An jest ještě div, že kdo z svatých jest živ v tom převráceném světě, kdež ďábel tím světem divně mete.“ Když byl odsouzen, aby byl spálen, 49
Strana 50
nic se nestrašil smrti, kázal katům po předku zapáliti, řka: „Kdybych se bál, té smrti strachoval, nikdá bych nepřijel sem, neb ujíti toho dobře mohl jsem. Ale víru mou abych vyznal pravou, přijel jsem do Konstancí, pro Krysta a církev veda práci. Tak Jeroným zšel, mučedlnictví došel skrze ten zbor Konstanský, jenž činil ctným Mistrům nekřesťansky. Však zle požili toho, neb jsou měli svědomí nepokojné i Bůh skrz Žižku hrozně trestal je. 50
nic se nestrašil smrti, kázal katům po předku zapáliti, řka: „Kdybych se bál, té smrti strachoval, nikdá bych nepřijel sem, neb ujíti toho dobře mohl jsem. Ale víru mou abych vyznal pravou, přijel jsem do Konstancí, pro Krysta a církev veda práci. Tak Jeroným zšel, mučedlnictví došel skrze ten zbor Konstanský, jenž činil ctným Mistrům nekřesťansky. Však zle požili toho, neb jsou měli svědomí nepokojné i Bůh skrz Žižku hrozně trestal je. 50
Strana 51
Pak vinni budou vší krví nevinnou, kteráž kdy vylila se! Lide bídný, na světě nezlob se. Dejž nám Bůh pokoj a zruš všeliký boj, ať bychom tě chválili, jméno tvé volně sla vili. DIII 51
Pak vinni budou vší krví nevinnou, kteráž kdy vylila se! Lide bídný, na světě nezlob se. Dejž nám Bůh pokoj a zruš všeliký boj, ať bychom tě chválili, jméno tvé volně sla vili. DIII 51
Strana 52
XIV. Jako: V naději boží. Buď z toho věčný Bůh pochválen, kterýž jest s Českým národem své milosrdenství z hojné milosti učinil, když jest jemu vzbudil Mistra Jana Husi, jenž odkryl bludy škodlivé, církvi scestné. Měl prvé slovo národ Český, že kusy právě vojenský umí dobře znáti, jich užívati, v potřebě svého nepřítele že silné přemoci umí rytířsky, 52
XIV. Jako: V naději boží. Buď z toho věčný Bůh pochválen, kterýž jest s Českým národem své milosrdenství z hojné milosti učinil, když jest jemu vzbudil Mistra Jana Husi, jenž odkryl bludy škodlivé, církvi scestné. Měl prvé slovo národ Český, že kusy právě vojenský umí dobře znáti, jich užívati, v potřebě svého nepřítele že silné přemoci umí rytířsky, 52
Strana 53
udatnou rukou silnou. Ale již mnohem větší chválu DIIII má národ Český opravdu, že božská tajemství, platná k spasení, má sobě zjevená v čistotě skrze Mistra Jana, svého krajana z Husince, v dobré stránce. Jiní se národové učí po dnes víře z této husi, knihy jeho čtouce, uvažujíce, jak mnoho bylo mu zjeveno skrz Ducha svatého v písmích prorockých, Kristových, apoštolských. 53
udatnou rukou silnou. Ale již mnohem větší chválu DIIII má národ Český opravdu, že božská tajemství, platná k spasení, má sobě zjevená v čistotě skrze Mistra Jana, svého krajana z Husince, v dobré stránce. Jiní se národové učí po dnes víře z této husi, knihy jeho čtouce, uvažujíce, jak mnoho bylo mu zjeveno skrz Ducha svatého v písmích prorockých, Kristových, apoštolských. 53
Strana 54
Všickni dobří Čechy milují, kteříž je prve drželi za škodné kacíře vší církve svaté, již nyní, došedše naučení právě křesťanského, spasitedlného, drží se víry jisté. DV Děkují pánu Bohu svému, kterýž národu Českému víc než před sta léty zjevil své řeči skrze ty, jenž jsou upáleni pro víry vyznání v městě Konstancí od roty papežovy. 54
Všickni dobří Čechy milují, kteříž je prve drželi za škodné kacíře vší církve svaté, již nyní, došedše naučení právě křesťanského, spasitedlného, drží se víry jisté. DV Děkují pánu Bohu svému, kterýž národu Českému víc než před sta léty zjevil své řeči skrze ty, jenž jsou upáleni pro víry vyznání v městě Konstancí od roty papežovy. 54
Strana 55
My také, jsouce toho vděčni, že naši Čechové věrní, v pravdě jsouce stálí, ústa zacpali těm lidem, jenž scestným jazykem pravdu potupili, lež zvelebili, mi lujme pravdu Páně. DVI Příkladem Mistra Jana Husi zamítejme scestné kusy, jimiž pravá pocta našeho Boha zastřína velmi škodně bývá k vzdělání modlářství, toho království ďáblova, Satanova, 55
My také, jsouce toho vděčni, že naši Čechové věrní, v pravdě jsouce stálí, ústa zacpali těm lidem, jenž scestným jazykem pravdu potupili, lež zvelebili, mi lujme pravdu Páně. DVI Příkladem Mistra Jana Husi zamítejme scestné kusy, jimiž pravá pocta našeho Boha zastřína velmi škodně bývá k vzdělání modlářství, toho království ďáblova, Satanova, 55
Strana 56
a toho se nedopouštějme, aby které země jiné Mistra Jana Husi od nás vytáhly na naši potupu budoucí, kdyžby jim zůstalo jeho pravidlo, nám samé jeho jméno. Milosrdný pane Bože náš, jenž sám potřebu naši znáš, my tebe prosíme, a to důvěrně, račiž v nás zachovati svůj hlas, ať slovo tvé svaté v srdcích svých máme z výkladuov našich předkuov. D VII 56
a toho se nedopouštějme, aby které země jiné Mistra Jana Husi od nás vytáhly na naši potupu budoucí, kdyžby jim zůstalo jeho pravidlo, nám samé jeho jméno. Milosrdný pane Bože náš, jenž sám potřebu naši znáš, my tebe prosíme, a to důvěrně, račiž v nás zachovati svůj hlas, ať slovo tvé svaté v srdcích svých máme z výkladuov našich předkuov. D VII 56
Strana 57
Dejž nám předně pravé poznání, podlé něho setrvání v štěstí i v neštěstí i v pokušení, ať pro tě podstoupiti smíme, což ráčíš vzložiti na naše hřbety pro pravdu tvou přesvatou. Amen, ó Bože, staniž se tak zač prosíme, pokorně však již se vyznáváme, tebeť žádáme, smilůj se, bychom po žalosti přišli do radosti, z čehož buď chválen na věky věkův. Amen. 57
Dejž nám předně pravé poznání, podlé něho setrvání v štěstí i v neštěstí i v pokušení, ať pro tě podstoupiti smíme, což ráčíš vzložiti na naše hřbety pro pravdu tvou přesvatou. Amen, ó Bože, staniž se tak zač prosíme, pokorně však již se vyznáváme, tebeť žádáme, smilůj se, bychom po žalosti přišli do radosti, z čehož buď chválen na věky věkův. Amen. 57
Strana 58
XV. Jako: Pane Bože, otče všeſch]. Dva mistry české vzbudils s Čechy některými, kteříž tvou pravdu hlásali mezi jinými: nevážili sobě pro tě hrdel ztratiti, aby jméno tvé svaté mohli hodně oslaviti, rač nám s nimi dáti věčnou radost, kdež není svárův, žádná žalost, kdež již nebudou moci tvých věrných trápiti, jim škoditi. Pán Bůh Mistra Jana Husi ráčil jest po slati, DIX když nejvejš hříchové počali povstávati, nejvyzší preláti pýchu provozovali, nedbajíc na Zákon, o břicho se starali. Protož Mistr Hus Jan jim velmi domlouval, z nepravosti je vyvozoval, uče, aby všickni stáli v svém povolání a v pokání. 58
XV. Jako: Pane Bože, otče všeſch]. Dva mistry české vzbudils s Čechy některými, kteříž tvou pravdu hlásali mezi jinými: nevážili sobě pro tě hrdel ztratiti, aby jméno tvé svaté mohli hodně oslaviti, rač nám s nimi dáti věčnou radost, kdež není svárův, žádná žalost, kdež již nebudou moci tvých věrných trápiti, jim škoditi. Pán Bůh Mistra Jana Husi ráčil jest po slati, DIX když nejvejš hříchové počali povstávati, nejvyzší preláti pýchu provozovali, nedbajíc na Zákon, o břicho se starali. Protož Mistr Hus Jan jim velmi domlouval, z nepravosti je vyvozoval, uče, aby všickni stáli v svém povolání a v pokání. 58
Strana 59
Proti němu dábel nastrojil holomky své Michala de Causis a Štěpána Páleče, kteříž ho na koncilium obžalovali a bludy rozličné jemu připisovali; takž z nabádání nepřátel jeho odsoudili jej za bludného, napomínajíc, aby život svůj zachoval a odvolal. DX On pak, boje se Boha, střahl se pohoršení, aby nebyl sveden lid od svatého čtení, nechtěl učení křesťanského odvolati, radči s dobrým svědomím chtěl hrdlo ztratiti, za své nepřátely se modlíce, svou při Bohu poroučejíce, prosil, aby ho nenásledovali ve zlém, ale v dobrém. Kázal se za krále i za královnu modliti a pro spálení jeho knih se nes trašiti, DXI aby laskavi byli na kostel Betlémský, kdež slovem božím rušil jest dílo ďábelský, 59
Proti němu dábel nastrojil holomky své Michala de Causis a Štěpána Páleče, kteříž ho na koncilium obžalovali a bludy rozličné jemu připisovali; takž z nabádání nepřátel jeho odsoudili jej za bludného, napomínajíc, aby život svůj zachoval a odvolal. DX On pak, boje se Boha, střahl se pohoršení, aby nebyl sveden lid od svatého čtení, nechtěl učení křesťanského odvolati, radči s dobrým svědomím chtěl hrdlo ztratiti, za své nepřátely se modlíce, svou při Bohu poroučejíce, prosil, aby ho nenásledovali ve zlém, ale v dobrém. Kázal se za krále i za královnu modliti a pro spálení jeho knih se nes trašiti, DXI aby laskavi byli na kostel Betlémský, kdež slovem božím rušil jest dílo ďábelský, 59
Strana 60
že ďábel se na to místo hněvá, kdež v pravdě se církev svatá vzdělává. Protož i těchto kostelů sluší šetřiti, v nichž Bůh se ctí. Urozeným pánům kázal díky činiti, kteříž ho a pravdy boží směli hájiti: Bouslavovi Dubskému, Janovi Chlumskému, Vilémovi Zajíci, jenž věrni byli mu, že směle o něj se zasadili, před vším sněmem prav du jsou tvrdili. DXII Pán Bůh takové obhájce rač církvi dáti, ostříhati. Též i Mistr Jeroným jako ctná hrdina ve všem životě oslavoval jesti Pána, k pravé boží poctě všecky jest přivozoval a věrné lidi v pravé víře potvrzoval; z jehož poklísky bázni boží se naučme, na sobě nic nezakládejme, abychom pak jako on smrti se nebáli, byli stálí. 60
že ďábel se na to místo hněvá, kdež v pravdě se církev svatá vzdělává. Protož i těchto kostelů sluší šetřiti, v nichž Bůh se ctí. Urozeným pánům kázal díky činiti, kteříž ho a pravdy boží směli hájiti: Bouslavovi Dubskému, Janovi Chlumskému, Vilémovi Zajíci, jenž věrni byli mu, že směle o něj se zasadili, před vším sněmem prav du jsou tvrdili. DXII Pán Bůh takové obhájce rač církvi dáti, ostříhati. Též i Mistr Jeroným jako ctná hrdina ve všem životě oslavoval jesti Pána, k pravé boží poctě všecky jest přivozoval a věrné lidi v pravé víře potvrzoval; z jehož poklísky bázni boží se naučme, na sobě nic nezakládejme, abychom pak jako on smrti se nebáli, byli stálí. 60
Strana 61
Mnohem směleji potom vyznával jest Krysta, to tvrdě, že on sám do nebe jest ta cesta, DXIII dovodil toho, jak všickni svatí trpěli a že mudrci pohanští touž záplatu měli; tím zavřel, že rád chce z světa sjíti, aby pravdy boží mohl potvrditi. Tak ctný Mistr sšel z světa, jenž byl zázrak světa: ó smrti svatá! Králi slavný, Kriste dobrý, Boha Otce rozený, synu Marie, dej pomoc nuzným, jež miluješ, aby mohli živi býti bez poškvrny. Světlo nebeské dáváš církvi svaté, kteroužs vykoupil tvou svatou krví, aby byla přestkvoucí rouchem slavnosti D XIIII u věčnosti. U věčnosti nebeské, Pane vší slavnosti, odpusť nám naše zlosti, 61
Mnohem směleji potom vyznával jest Krysta, to tvrdě, že on sám do nebe jest ta cesta, DXIII dovodil toho, jak všickni svatí trpěli a že mudrci pohanští touž záplatu měli; tím zavřel, že rád chce z světa sjíti, aby pravdy boží mohl potvrditi. Tak ctný Mistr sšel z světa, jenž byl zázrak světa: ó smrti svatá! Králi slavný, Kriste dobrý, Boha Otce rozený, synu Marie, dej pomoc nuzným, jež miluješ, aby mohli živi býti bez poškvrny. Světlo nebeské dáváš církvi svaté, kteroužs vykoupil tvou svatou krví, aby byla přestkvoucí rouchem slavnosti D XIIII u věčnosti. U věčnosti nebeské, Pane vší slavnosti, odpusť nám naše zlosti, 61
Strana 62
dej dar své milosti, našemu nás v své vlasti připoj kazateli slavnému mučedlníku Janovi Husovi, kdež již není více bolesti, kvílení, ale věčně radost, utěšení tvoji milí volení v samém tobě mají v věčné slávě. 62
dej dar své milosti, našemu nás v své vlasti připoj kazateli slavnému mučedlníku Janovi Husovi, kdež již není více bolesti, kvílení, ale věčně radost, utěšení tvoji milí volení v samém tobě mají v věčné slávě. 62
Strana 63
XVI. Jako: Putovali poutníci, aneb: Svrchovaného Otce: Krátce vám oznámím to, což v pravdě vím o Mistru Janovi příjmím Husovi, což jsem o něm slýchal anebo čítal. DXV Byl rodem z Husince, chudé rodiče maje, v svém dětinství způsobný dosti jsa k dobrému všemu i pobožnému. Když jsou to spatřili jeho rodiči, jsouce hnuti zvláštním božským vnuknutím, 63
XVI. Jako: Putovali poutníci, aneb: Svrchovaného Otce: Krátce vám oznámím to, což v pravdě vím o Mistru Janovi příjmím Husovi, což jsem o něm slýchal anebo čítal. DXV Byl rodem z Husince, chudé rodiče maje, v svém dětinství způsobný dosti jsa k dobrému všemu i pobožnému. Když jsou to spatřili jeho rodiči, jsouce hnuti zvláštním božským vnuknutím, 63
Strana 64
dali ho učiti, v škole cvičiti. Chudá jeho matka, když ho již vedla do Prachatic k Mistru správci školnímu, pecen chleba vzala na svá ramena, DXV aby darovala tím preceptora, kterýž měl učiti, k dobrému vésti jejího synáčka, jsouci chudičká. Byla by snad ráda víc jemu dala, ale že dostatku, hojného statku žádného neměla, to dát musila. 64
dali ho učiti, v škole cvičiti. Chudá jeho matka, když ho již vedla do Prachatic k Mistru správci školnímu, pecen chleba vzala na svá ramena, DXV aby darovala tím preceptora, kterýž měl učiti, k dobrému vésti jejího synáčka, jsouci chudičká. Byla by snad ráda víc jemu dala, ale že dostatku, hojného statku žádného neměla, to dát musila. 64
Strana 65
T h. T HORUT V7 W Ut L A e unké L S urtiuzálſky uLa LiRÉ BOQ VINOVN Z
T h. T HORUT V7 W Ut L A e unké L S urtiuzálſky uLa LiRÉ BOQ VINOVN Z
Strana 66
Strana 67
Na té pracné cestě jdouce z Husince, sedmkrát poklekla na svá kolena a prosila Boha za svého syna, aby všemohoucí Bůh dobrotivý ráčil naň vzhlédnouti okem své lásky, dal mu chut k dobrému, užitečnému. EI Jestližeby z něho co býti mělo církvi prospěšného, obcem platného, aby mu Bůh dal dlouhý život vésti. Pakliby měl býti lidem škodlivý, 67
Na té pracné cestě jdouce z Husince, sedmkrát poklekla na svá kolena a prosila Boha za svého syna, aby všemohoucí Bůh dobrotivý ráčil naň vzhlédnouti okem své lásky, dal mu chut k dobrému, užitečnému. EI Jestližeby z něho co býti mělo církvi prospěšného, obcem platného, aby mu Bůh dal dlouhý život vésti. Pakliby měl býti lidem škodlivý, 67
Strana 68
aby Bůh ukrátil jeho let, shladil hned v jeho mladosti jí bez starosti. Byla uslyšána její modlitba, z srdce upřímného, víry plného, jenž jest pocházela, neb obdržela, že její syn milý prospíval léty, bál se Boha svého, pilen dobrého byl, zvláště učení a v Písmích čtení. EI Když pak byl odrostlý v letech šestnácti, došel Pražské školy vysoce slavný; 68
aby Bůh ukrátil jeho let, shladil hned v jeho mladosti jí bez starosti. Byla uslyšána její modlitba, z srdce upřímného, víry plného, jenž jest pocházela, neb obdržela, že její syn milý prospíval léty, bál se Boha svého, pilen dobrého byl, zvláště učení a v Písmích čtení. EI Když pak byl odrostlý v letech šestnácti, došel Pražské školy vysoce slavný; 68
Strana 69
tu se učil pilně a velmi snažně, až pro ostrost vtipu i práci snažnou došel mistrovského jména slavného v svobodném umění, v filozofiji. Dále bakalářem potom učiněn jsa v písmích prorockých i v jiných svatých, přijal úřad kněžský nad jiné pracný. Kázal jest v Betlémě na Starém městě za některé léto, mluvě lidu to, což Buoh žádá míti, velí plniti. E III 69
tu se učil pilně a velmi snažně, až pro ostrost vtipu i práci snažnou došel mistrovského jména slavného v svobodném umění, v filozofiji. Dále bakalářem potom učiněn jsa v písmích prorockých i v jiných svatých, přijal úřad kněžský nad jiné pracný. Kázal jest v Betlémě na Starém městě za některé léto, mluvě lidu to, což Buoh žádá míti, velí plniti. E III 69
Strana 70
Z bludů vyvozoval, o to pracoval pak, by boží pocta byla poznána a zašlost škodlivá místa neměla. Ukazoval k Krystu ku prostředníku mezi Bohem Otcem hříšným člověkem, aby jeho všickni znáti uměli, že on sám jediný za naše viny učinil jest dosti svou hořkou smrtí a skutkové naši že nás nespasí, než že je činiti máme z té víry, E IIII 70
Z bludů vyvozoval, o to pracoval pak, by boží pocta byla poznána a zašlost škodlivá místa neměla. Ukazoval k Krystu ku prostředníku mezi Bohem Otcem hříšným člověkem, aby jeho všickni znáti uměli, že on sám jediný za naše viny učinil jest dosti svou hořkou smrtí a skutkové naši že nás nespasí, než že je činiti máme z té víry, E IIII 70
Strana 71
bychom dokázali, že jsme křesťané, v svatosti chodíce, již Bůh míti chce. Mluvíval na pejchu s tváří horlivú, nejsa pochlebníkem ni nájemníkem, trestal z hříchův všeckny, zvláště duchovní. Neb tehdáž lakomství bylo v hojnosti, když i svaté věci skrz mnohé kněží byly prodávány, v zisk změňovány. O jeho učení kdo chce věděti, jaké jesti bylo, čti knihy jeho, 71
bychom dokázali, že jsme křesťané, v svatosti chodíce, již Bůh míti chce. Mluvíval na pejchu s tváří horlivú, nejsa pochlebníkem ni nájemníkem, trestal z hříchův všeckny, zvláště duchovní. Neb tehdáž lakomství bylo v hojnosti, když i svaté věci skrz mnohé kněží byly prodávány, v zisk změňovány. O jeho učení kdo chce věděti, jaké jesti bylo, čti knihy jeho, 71
Strana 72
tu v hojnosti najdeš, nač se ptáti chceš. EV Ale jakž bývalo jiným činěno, kteříž Boží pravdu hlásávali jsou, tak tomuto Mistru přišlo pohříchu, že sou hned povstali, rychle se našli, kteříž Boží dílo, jenž prokvítalo, chtěli zahladiti svými správami. Naň sou žalovali králi, císaři, ovšem papežovi, že káže bludy, však jich neprovedli naň v pravdě nikdy. 72
tu v hojnosti najdeš, nač se ptáti chceš. EV Ale jakž bývalo jiným činěno, kteříž Boží pravdu hlásávali jsou, tak tomuto Mistru přišlo pohříchu, že sou hned povstali, rychle se našli, kteříž Boží dílo, jenž prokvítalo, chtěli zahladiti svými správami. Naň sou žalovali králi, císaři, ovšem papežovi, že káže bludy, však jich neprovedli naň v pravdě nikdy. 72
Strana 73
Cert pomáhal díla, že ta zběř lítá k tomu jest přivedla, aby do Říma musil pracovati, tam se spraviti. EVI Ani na tom dosti nemohlo býti, sněm rychle zaražen, přísně uložen do města Konstancí v Německé zemi. Musil pracovati tam Hus, muž svatý, aby počet vydal, svou víru vyznal před tím shromážděním jistě nemalým. Maje glejt bezpečný před každou mocí, 73
Cert pomáhal díla, že ta zběř lítá k tomu jest přivedla, aby do Říma musil pracovati, tam se spraviti. EVI Ani na tom dosti nemohlo býti, sněm rychle zaražen, přísně uložen do města Konstancí v Německé zemi. Musil pracovati tam Hus, muž svatý, aby počet vydal, svou víru vyznal před tím shromážděním jistě nemalým. Maje glejt bezpečný před každou mocí, 73
Strana 74
jel tam s dobrou myslí v naději lepší, že Krystova pravda bude vážena. Oni pak smyšlené naň artykule zlobivě sebrali, křivě svěd čili, že by on tak učil a lidi svodil. E VII Čemuž když odpíral, k tomu se volal, že chce naučen býti z svatého čtení, držel-li co bludně, napraví volně, nebylo mu dáno ni ukázáno učení zdravější spasitedlnější, 74
jel tam s dobrou myslí v naději lepší, že Krystova pravda bude vážena. Oni pak smyšlené naň artykule zlobivě sebrali, křivě svěd čili, že by on tak učil a lidi svodil. E VII Čemuž když odpíral, k tomu se volal, že chce naučen býti z svatého čtení, držel-li co bludně, napraví volně, nebylo mu dáno ni ukázáno učení zdravější spasitedlnější, 74
Strana 75
než tak k vůli lidem na smrt odsouzen. Na velikou hanbu všech věrných Čechů tento muž učený, k tomu pobožný, hanebně upálen, těžce usmrcen. Kdo chce jeho čísti život, věděti, máš-li Eneáše, potom pa peže Silvia Vlaského, tam najdeš mnoho. E VIII Nýbrž dosti pilně jeden v latině z Němcův jeho vydal a život vypsal, od toho dětinství až do té smrti. 75
než tak k vůli lidem na smrt odsouzen. Na velikou hanbu všech věrných Čechů tento muž učený, k tomu pobožný, hanebně upálen, těžce usmrcen. Kdo chce jeho čísti život, věděti, máš-li Eneáše, potom pa peže Silvia Vlaského, tam najdeš mnoho. E VIII Nýbrž dosti pilně jeden v latině z Němcův jeho vydal a život vypsal, od toho dětinství až do té smrti. 75
Strana 76
Já toliko toho dotkl jsem málo, což mimo sepsání jiných sebrání, o něm jsem kdy slýchal, jsa jeho krajan. Neb v Prachenském kraji připamatují mnozí dost jistého o mravích jeho i také rodičích, to po svých starších. Jistě jest potřebné, nemálo hodné, aby ten muž sva tý byl nám v paměti; skrz osobu jeho dal nám Bůh mnoho. EIX Dejž nám Bůh takových víc mužův svatých, 76
Já toliko toho dotkl jsem málo, což mimo sepsání jiných sebrání, o něm jsem kdy slýchal, jsa jeho krajan. Neb v Prachenském kraji připamatují mnozí dost jistého o mravích jeho i také rodičích, to po svých starších. Jistě jest potřebné, nemálo hodné, aby ten muž sva tý byl nám v paměti; skrz osobu jeho dal nám Bůh mnoho. EIX Dejž nám Bůh takových víc mužův svatých, 76
Strana 77
jenž by v tyto časy velmi nešťastný pravdy byli pilni, jiné učili, abychom tak všickni, jsouc potvrzeni u víře, v stálosti, k věčné radosti přišli. Buď pochválen Pán Bůh náš. Amen. 77
jenž by v tyto časy velmi nešťastný pravdy byli pilni, jiné učili, abychom tak všickni, jsouc potvrzeni u víře, v stálosti, k věčné radosti přišli. Buď pochválen Pán Bůh náš. Amen. 77
Strana 78
XVII. Jako: Církev svatá v po: Mistře slavný Jene Husi, učiteli příkladný, tebe potupil sbor kněžský, nepříkladný. EX By byl nyní bez tvého na sněm Konstanský jezdění, doma od svých také vzal by pohanění. R° Nebyla tak známá pravda Krysta Pána těch časuov jako nyní, protož se tak diviti čemu není, nebylo ani krve boží přijímání. R° Nyní se pak množí všudy pravda Boží, proti níž povstávají mnozí, jenž praví, že ji zastávají, svou zlost nad jiné horší tím vyznávají. 78
XVII. Jako: Církev svatá v po: Mistře slavný Jene Husi, učiteli příkladný, tebe potupil sbor kněžský, nepříkladný. EX By byl nyní bez tvého na sněm Konstanský jezdění, doma od svých také vzal by pohanění. R° Nebyla tak známá pravda Krysta Pána těch časuov jako nyní, protož se tak diviti čemu není, nebylo ani krve boží přijímání. R° Nyní se pak množí všudy pravda Boží, proti níž povstávají mnozí, jenž praví, že ji zastávají, svou zlost nad jiné horší tím vyznávají. 78
Strana 79
Rozdávají, Tělo boží též i krev pod obojí spůsobou a tím se věrní býti zdají. Přikryvše se tím, že k kalichu Krystovu znají se, s odporníky proti věrným puntují se. EXI Pravdou se chlubíce, na odpor činíce, ústy velebí Krysta a skutkem vyzdvihují Antykrysta, víc jeho poslušenství držíc než Krysta. R° Hrozné oslepení, dábelské svedení! Pravdu čistou zastřeli, blud modlářství krásným pláštěm přistřeli pravou službu boží kacířství nazvali. Mistr Hus Jan spravedlivě mistrem věrným E XII [jest] nazván, neb v učení mistra věčného věrně stál. 79
Rozdávají, Tělo boží též i krev pod obojí spůsobou a tím se věrní býti zdají. Přikryvše se tím, že k kalichu Krystovu znají se, s odporníky proti věrným puntují se. EXI Pravdou se chlubíce, na odpor činíce, ústy velebí Krysta a skutkem vyzdvihují Antykrysta, víc jeho poslušenství držíc než Krysta. R° Hrozné oslepení, dábelské svedení! Pravdu čistou zastřeli, blud modlářství krásným pláštěm přistřeli pravou službu boží kacířství nazvali. Mistr Hus Jan spravedlivě mistrem věrným E XII [jest] nazván, neb v učení mistra věčného věrně stál. 79
Strana 80
Učil stále, založen jsa na Krystu, pevné skále, nepřemohla ho moc papeže ni krále. R° Mistři pak nynější chtí mnozí moudřejší býti nad Krysta Pána, jsouc přemistrovači jeho zákona, v nichž Antykryst proti Krystu svou lest koná. R° Moudrost jich je svedla, žádost cti zavedla, umění je nadulo a k Luciperově pýše přivedlo, pokornému Ježíši v odpor uvedlo E XIII R° Po cti, slávě touží, břichu svému slouží jako kněží Bélovi, modlu pravíc bohem býti královi, k skáze jich dal Bůh moudrost Danyelovi. 80
Učil stále, založen jsa na Krystu, pevné skále, nepřemohla ho moc papeže ni krále. R° Mistři pak nynější chtí mnozí moudřejší býti nad Krysta Pána, jsouc přemistrovači jeho zákona, v nichž Antykryst proti Krystu svou lest koná. R° Moudrost jich je svedla, žádost cti zavedla, umění je nadulo a k Luciperově pýše přivedlo, pokornému Ježíši v odpor uvedlo E XIII R° Po cti, slávě touží, břichu svému slouží jako kněží Bélovi, modlu pravíc bohem býti královi, k skáze jich dal Bůh moudrost Danyelovi. 80
Strana 81
R° Kteříž jsou pak věrní tuto se nemíní, neb ti své cti nechtějí vznésti na božskou, ale chtí raději Krysta zvelebiti nad jiné slavněji. Věrní, znejme Krysta a jeho pravdu vyznávejme, na svůdce a odpůrce pravdy nedbejme, Antykrysta zavrzme a držme se Krysta, ont jest pravda, život, také E XIIII cesta jistá. R° Kdož se k němu přizná, před lidmi ho vyzná, vyznáť ho zase před svým Fán Krystus, syn boží, otcem nebeským, i také přede vším zástupem andělským. R° Ale kdož ho zapří, takéť on ho zapří před otcem, před anděly, 81
R° Kteříž jsou pak věrní tuto se nemíní, neb ti své cti nechtějí vznésti na božskou, ale chtí raději Krysta zvelebiti nad jiné slavněji. Věrní, znejme Krysta a jeho pravdu vyznávejme, na svůdce a odpůrce pravdy nedbejme, Antykrysta zavrzme a držme se Krysta, ont jest pravda, život, také E XIIII cesta jistá. R° Kdož se k němu přizná, před lidmi ho vyzná, vyznáť ho zase před svým Fán Krystus, syn boží, otcem nebeským, i také přede vším zástupem andělským. R° Ale kdož ho zapří, takéť on ho zapří před otcem, před anděly, 81
Strana 82
i tehdyť bude vyznán mezi dábly každý ten, kdož není v pravdě boží stálý. Zde na světě lépe jest trpěti, ó Kryste, pro tě, než tě zaprouc, potom býti v věčné psotě. Ó předivná a vzácným lidem v světě nepříjemná EX cesta k životu s tebou jest vyměřena. R° Nouze, bída, psota, chudoba, nahota, bití, lání, hanění, kříž, meč, hranice i všecka trápení, zámutkův i všech protivenství snášení, R° tot od Antykrysta těm, jenž znají Krysta, děje se bez milosti, kteříž na samém Krystu mají dosti, neutíkajíc se jinam v své ouzkosti. 82
i tehdyť bude vyznán mezi dábly každý ten, kdož není v pravdě boží stálý. Zde na světě lépe jest trpěti, ó Kryste, pro tě, než tě zaprouc, potom býti v věčné psotě. Ó předivná a vzácným lidem v světě nepříjemná EX cesta k životu s tebou jest vyměřena. R° Nouze, bída, psota, chudoba, nahota, bití, lání, hanění, kříž, meč, hranice i všecka trápení, zámutkův i všech protivenství snášení, R° tot od Antykrysta těm, jenž znají Krysta, děje se bez milosti, kteříž na samém Krystu mají dosti, neutíkajíc se jinam v své ouzkosti. 82
Strana 83
Oznámil nám Pán Krystus, dal nám příklad na sobě sám, že skrze kříž cesta jest, kterouž on šel tam, EXVI řka, každý svůj kříž vezma, mne, Pána svého, následuj, široké cesty nech, ouzkou vždy oblibuj. R° Jsouc v víře stálí, v lásce dokonalí, té cesty se nestrašme, ale slib Krysta, Pána svého, važme, že po zármutcích v radosti býti máme. R° Kriste, mocný pane, mdlíť se býti známe, k tobě se utíkáme, obrany a pomoci tvé žádáme, svítězíc, ať s tebou v nebi přebýváme. 83
Oznámil nám Pán Krystus, dal nám příklad na sobě sám, že skrze kříž cesta jest, kterouž on šel tam, EXVI řka, každý svůj kříž vezma, mne, Pána svého, následuj, široké cesty nech, ouzkou vždy oblibuj. R° Jsouc v víře stálí, v lásce dokonalí, té cesty se nestrašme, ale slib Krysta, Pána svého, važme, že po zármutcích v radosti býti máme. R° Kriste, mocný pane, mdlíť se býti známe, k tobě se utíkáme, obrany a pomoci tvé žádáme, svítězíc, ať s tebou v nebi přebýváme. 83
Strana 84
R°S Mistrem Hu sí Janem, jenž s tebou, svým pánem, tou ouzkou cestou se bral, svítězil, korunu mučedlnickou vzal, prosímeť, aby nám s ním věčnou radost dal. FI Amen. 84
R°S Mistrem Hu sí Janem, jenž s tebou, svým pánem, tou ouzkou cestou se bral, svítězil, korunu mučedlnickou vzal, prosímeť, aby nám s ním věčnou radost dal. FI Amen. 84
Strana 85
XVIII. Jako: Svatých apoštoſlůj. Mnozít jsou skládali, smrt Mistra sepsali, Jana Husi ctného, v pověsti dobrého. R' Takt se jest na smrt chystal, neb je z hříchův trestal světské i duchovní, došel jest hanění i na smrt vydání. Ano světská říše, kanovníci, mnišie, peníze sebrali, z země ho vydali. F II R° Pro jeho kázání a přístné trestání, pro svatokupectví 85
XVIII. Jako: Svatých apoštoſlůj. Mnozít jsou skládali, smrt Mistra sepsali, Jana Husi ctného, v pověsti dobrého. R' Takt se jest na smrt chystal, neb je z hříchův trestal světské i duchovní, došel jest hanění i na smrt vydání. Ano světská říše, kanovníci, mnišie, peníze sebrali, z země ho vydali. F II R° Pro jeho kázání a přístné trestání, pro svatokupectví 85
Strana 86
i jich kuběnářství, pro veliké panství. Jistili ho glejty, zápisy i listy od sboru Římského, krále Uherského. R° Zdrželi ho dlouho, v Konstancí měvše ho, glejtu nezdrželi, cti své zapoměli, křivě ho vinili. V žalář ho vsadili, jím se ujistili, soud jsou osadili, by ho odsoudili. R° Na němž král Uherský seděl i zbor Římský s kardinály, s biskupy, F III 86
i jich kuběnářství, pro veliké panství. Jistili ho glejty, zápisy i listy od sboru Římského, krále Uherského. R° Zdrželi ho dlouho, v Konstancí měvše ho, glejtu nezdrželi, cti své zapoměli, křivě ho vinili. V žalář ho vsadili, jím se ujistili, soud jsou osadili, by ho odsoudili. R° Na němž král Uherský seděl i zbor Římský s kardinály, s biskupy, F III 86
Strana 87
s duchovními slúpy nejeden byl hlúpý. Svědky křivé majíc, v nichžto mnozí, znajíc, že všecko z závisti mluvili ti jistí. R° To všecko pro peníze, vinili ho tíže, smyšlenú věc kovali, na něm neshledali, ani jsou slyšeli. Tak sou se řítili a naň obořili, pravíce falešné a kusy smyšlené. R° K nim odpovídati chtěl, jim odpírati, nedali mluviti, 87
s duchovními slúpy nejeden byl hlúpý. Svědky křivé majíc, v nichžto mnozí, znajíc, že všecko z závisti mluvili ti jistí. R° To všecko pro peníze, vinili ho tíže, smyšlenú věc kovali, na něm neshledali, ani jsou slyšeli. Tak sou se řítili a naň obořili, pravíce falešné a kusy smyšlené. R° K nim odpovídati chtěl, jim odpírati, nedali mluviti, 87
Strana 88
musil jest mlčeti, Bohu poručiti. F IIII A nemoha snésti, musil odpírati, ač jsou mu mluviti nedali ti jistí. R° „Z čehož mne viníte, kacířem pravíte, kusův odpírám těch, neznám se však ve všech, z toho [mi] není hřiech. Rozlítili se naň, dosti, by byl pohan, vystavili svědky, falešné však všecky. R° Odsoudili jsou ho za kacíře zlého, kacířem nazývali, 88
musil jest mlčeti, Bohu poručiti. F IIII A nemoha snésti, musil odpírati, ač jsou mu mluviti nedali ti jistí. R° „Z čehož mne viníte, kacířem pravíte, kusův odpírám těch, neznám se však ve všech, z toho [mi] není hřiech. Rozlítili se naň, dosti, by byl pohan, vystavili svědky, falešné však všecky. R° Odsoudili jsou ho za kacíře zlého, kacířem nazývali, 88
Strana 89
knihy odsoudili, jichž jsou nečítali. Ihned jsou mu řekli a křivě naň utkli, by se jim| vinen dal, na smrt se nevydal. F V R° Těch kusuov narčených, svědomí odporných, on nechtěl svoliti, raději voliti a smrt podstúpiti. On pak vedce: „Jistě, by naučení jistšie bylo ukázáno, písmem dovedeno, R° chtěl bych odvolati, naučení přijíti. Oni zatvrzeným 89
knihy odsoudili, jichž jsou nečítali. Ihned jsou mu řekli a křivě naň utkli, by se jim| vinen dal, na smrt se nevydal. F V R° Těch kusuov narčených, svědomí odporných, on nechtěl svoliti, raději voliti a smrt podstúpiti. On pak vedce: „Jistě, by naučení jistšie bylo ukázáno, písmem dovedeno, R° chtěl bych odvolati, naučení přijíti. Oni zatvrzeným 89
Strana 90
kacířem neústupným nazvali úhlavním. Hned na kolena klek', k Bohu se s tím utek', při svou poručil jest i také svou pověst, R° za své nepřátely, jenž jej odsoudili, by jim to odpustil, pekelných muk zprostil a nad nimi nemstil. FV A oni se smáli, kunšt z toho činili, kněžství ho zbavili, pleš jsou mu zrušili, R° kalich z rukou vzali, dáblům poručili i z mešného rúcha. 90
kacířem neústupným nazvali úhlavním. Hned na kolena klek', k Bohu se s tím utek', při svou poručil jest i také svou pověst, R° za své nepřátely, jenž jej odsoudili, by jim to odpustil, pekelných muk zprostil a nad nimi nemstil. FV A oni se smáli, kunšt z toho činili, kněžství ho zbavili, pleš jsou mu zrušili, R° kalich z rukou vzali, dáblům poručili i z mešného rúcha. 90
Strana 91
Bylať mu odtucha od svatého Ducha. Na jich odsouzení, jejich zlořečenství dobře jest odtušil, zlý úsudek zrušil: R° „Vy jste odsoudili, dáblu poručili, dnes má u Ježíše píti bude duše u nebeské říše. Nedbavše pak na to, ko runu však proto jemu jsou podali, na hlavu vstavili, F VII R°s dábly malovanou a velmi potvornou. Již nic nevědúce, 91
Bylať mu odtucha od svatého Ducha. Na jich odsouzení, jejich zlořečenství dobře jest odtušil, zlý úsudek zrušil: R° „Vy jste odsoudili, dáblu poručili, dnes má u Ježíše píti bude duše u nebeské říše. Nedbavše pak na to, ko runu však proto jemu jsou podali, na hlavu vstavili, F VII R°s dábly malovanou a velmi potvornou. Již nic nevědúce, 91
Strana 92
dali jsou ho rúče v ty katové ruce. A kati chopili, ukrutně svázali. Od nich na smrt veden mimo oheň jeden, R° na němž jsou pálili a knihy metali; tomu zasmál se jest: „Nebudeť má pověst umenšena ni čest." S ním na místo přišli, z města v houfích vyšli s braní a v odění, Hus byl v božském bdění. R° Klek', modlil se dlouho, F VIII vůkol vodili ho, vítr svalil korunu 92
dali jsou ho rúče v ty katové ruce. A kati chopili, ukrutně svázali. Od nich na smrt veden mimo oheň jeden, R° na němž jsou pálili a knihy metali; tomu zasmál se jest: „Nebudeť má pověst umenšena ni čest." S ním na místo přišli, z města v houfích vyšli s braní a v odění, Hus byl v božském bdění. R° Klek', modlil se dlouho, F VIII vůkol vodili ho, vítr svalil korunu 92
Strana 93
mrzce malovanú a v pravdě potupnú. Hus korunu uzřel, řetěz rzavej zazřel, k tomu měl se tiše, pomněv na Ježíše. R° Rka: „On muky těžšie trpěl jesti tiše; snáším to vše míle, na krátké to chvíle čekaje veselé. Oufám Bohu silně, že dnes neomylně budu hodovati s Ježíšem v radosti." R° Za úhlavní svědky, nepřátely všecky, pokorně se modlil, 93
mrzce malovanú a v pravdě potupnú. Hus korunu uzřel, řetěz rzavej zazřel, k tomu měl se tiše, pomněv na Ježíše. R° Rka: „On muky těžšie trpěl jesti tiše; snáším to vše míle, na krátké to chvíle čekaje veselé. Oufám Bohu silně, že dnes neomylně budu hodovati s Ježíšem v radosti." R° Za úhlavní svědky, nepřátely všecky, pokorně se modlil, 93
Strana 94
aby pomstou prodlil, milostí jim nedlil. F IX Spatřiv tu veliké množství všelijaké, povýšil jest hlasu, pravě toho času: R° „Netrpím pro bludy, potvrditi křivdy smrt chci podstoupiti, nechtě jim svoliti, [raději trpěti] Amen jest zazpíval, k Bohu takto zvolal: „Ty, synu živého Boha jsa věčného, 94
aby pomstou prodlil, milostí jim nedlil. F IX Spatřiv tu veliké množství všelijaké, povýšil jest hlasu, pravě toho času: R° „Netrpím pro bludy, potvrditi křivdy smrt chci podstoupiti, nechtě jim svoliti, [raději trpěti] Amen jest zazpíval, k Bohu takto zvolal: „Ty, synu živého Boha jsa věčného, 94
Strana 95
R° nademnou smiluj se, tváří svou okaž se, ať tě chválím vždycky po časy tvé všecky, potom až na věky Amen. 95
R° nademnou smiluj se, tváří svou okaž se, ať tě chválím vždycky po časy tvé všecky, potom až na věky Amen. 95
Strana 96
XIX. Jako: Králi nebeský. Jeroným svatý byl jest rychle jatý na tom místě Sulopachu, chtě ujíti smrti, také strachu. Jsa [jat], uvázán a řetězi svázán, dán v Ludvíkové v ruce, ku posměchu veden přes ulice. Rychle zboru dán, a jsa obžalován od nepřátelův lítých, od kněžstva a doktoruov pokrytých. Onit nespali, jako psa svázali, do žaláře ho vedli, do klády ukrutně jej vsadili. 96
XIX. Jako: Králi nebeský. Jeroným svatý byl jest rychle jatý na tom místě Sulopachu, chtě ujíti smrti, také strachu. Jsa [jat], uvázán a řetězi svázán, dán v Ludvíkové v ruce, ku posměchu veden přes ulice. Rychle zboru dán, a jsa obžalován od nepřátelův lítých, od kněžstva a doktoruov pokrytých. Onit nespali, jako psa svázali, do žaláře ho vedli, do klády ukrutně jej vsadili. 96
Strana 97
☞ S T mus pří L
☞ S T mus pří L
Strana 98
Strana 99
Nemoh' seděti, musil jest viseti, hlavou země sahati; tak vise i byl jest blízek smrti. I žádal kně ze, sa v takové touze, chtěl se rád zpovídati, sotva to na nich moh' obdržeti. F XI Mučivše ho tak, že jesti visel znak, teprv mu polehčili, v poutách jsou ho toliko nechali. Uvedli před sbor, davše mnoho úkor, naň křivě žalujíce, lest o něm velikou tak kujíce. Spolu se spikli a to sú naň řekli, 99
Nemoh' seděti, musil jest viseti, hlavou země sahati; tak vise i byl jest blízek smrti. I žádal kně ze, sa v takové touze, chtěl se rád zpovídati, sotva to na nich moh' obdržeti. F XI Mučivše ho tak, že jesti visel znak, teprv mu polehčili, v poutách jsou ho toliko nechali. Uvedli před sbor, davše mnoho úkor, naň křivě žalujíce, lest o něm velikou tak kujíce. Spolu se spikli a to sú naň řekli, 99
Strana 100
aby on jim to schválil, že zbor dobře jesti Hus upálil. Poslech' jich v tom jest, chtě skrotiti jich lest a tak smrti ujíti; počalo ho svědomí z toho hrý zti. F XII I rozpomenuv se, k slyšení volal se, řeč první jest opáčil, tak jakž jeho Duch svatý jest naučil. Ařka: „Co jsem řekl, k vůli vaší přiřekl, tohoť želím srdečně, ale však odpírám užitečně. " Již všickni [z] sboru vzali jsou úkoru, by jej na smrt odsoudili, korunu z papíru připravili, 100
aby on jim to schválil, že zbor dobře jesti Hus upálil. Poslech' jich v tom jest, chtě skrotiti jich lest a tak smrti ujíti; počalo ho svědomí z toho hrý zti. F XII I rozpomenuv se, k slyšení volal se, řeč první jest opáčil, tak jakž jeho Duch svatý jest naučil. Ařka: „Co jsem řekl, k vůli vaší přiřekl, tohoť želím srdečně, ale však odpírám užitečně. " Již všickni [z] sboru vzali jsou úkoru, by jej na smrt odsoudili, korunu z papíru připravili, 100
Strana 101
a na ní ďábli jako chrti vztáhlí byli jsou malováni, chlupatí, ryšaví a červení. Na se ji vstavil a takto jest pravil, že Ježíš, nebeský pán, těžší korunu nes, na smrt vydán. F XIII Svázán od katův, a z očí prelátův veden jest na popravu, posměšnou korunou přikryl hlavu. Ihned vesele „Víru“ zpíval směle i jiné svaté písně, veden sa na popravu pospěšně. S pokorou kleče, modlil se, však mlče, 101
a na ní ďábli jako chrti vztáhlí byli jsou malováni, chlupatí, ryšaví a červení. Na se ji vstavil a takto jest pravil, že Ježíš, nebeský pán, těžší korunu nes, na smrt vydán. F XIII Svázán od katův, a z očí prelátův veden jest na popravu, posměšnou korunou přikryl hlavu. Ihned vesele „Víru“ zpíval směle i jiné svaté písně, veden sa na popravu pospěšně. S pokorou kleče, modlil se, však mlče, 101
Strana 102
k sloupu jsa tak přivázán, v mnohém posměchu jsouci katům dán. Mistr zmužile pravil víru směle, že „netrpím pro bludy, ale pro Antykrystovy svody." Již jsa ob kladen dřívím, duchem veden, začal jest píseň s vděčností o velikonoci, té slavnosti. F XIIII Rychle spálen jest, ostaviv zde pověst ctnou mučedlnictva božího, poručil duši svou v ruce jeho. Tak jest život zděl, bez sedmi dní rok seděl v žaláři, těžkém vězení, to pro Krystova jména vyznání. 102
k sloupu jsa tak přivázán, v mnohém posměchu jsouci katům dán. Mistr zmužile pravil víru směle, že „netrpím pro bludy, ale pro Antykrystovy svody." Již jsa ob kladen dřívím, duchem veden, začal jest píseň s vděčností o velikonoci, té slavnosti. F XIIII Rychle spálen jest, ostaviv zde pověst ctnou mučedlnictva božího, poručil duši svou v ruce jeho. Tak jest život zděl, bez sedmi dní rok seděl v žaláři, těžkém vězení, to pro Krystova jména vyznání. 102
Strana 103
Protož my všickni, k pravdě jsouc náchylni kalicha, Krysta Ježíše žádejme, ať přijde k soudu spíše, by jeho věrní v rozlličném trápení z mdloby, z křehkosti neklesli, v tenetách Antykrysta nezvízli, F XV ale jsouc stálí v tvé víře, ó králi. Kryste, i nám dej svou milost po smrti v nebesích věčnou radost. Amen. 103
Protož my všickni, k pravdě jsouc náchylni kalicha, Krysta Ježíše žádejme, ať přijde k soudu spíše, by jeho věrní v rozlličném trápení z mdloby, z křehkosti neklesli, v tenetách Antykrysta nezvízli, F XV ale jsouc stálí v tvé víře, ó králi. Kryste, i nám dej svou milost po smrti v nebesích věčnou radost. Amen. 103
Strana 104
XX. Jako: Věrní křesťané bez: Věrní Čechové, pána Boha chvalme, radujíc se v tento den, jemu poděkujme, žeť prvotně nad jiné všecky okolní země dal nám z hojné milosti svou pravdu poznati skrze muže ctné, věrou osvícené, kteréž so bě vyvolil z této České FXVI země: Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronýma, jichžto pověst přeslavná na věky nezhyne. R° Ti, majíc prvotiny dar ducha svatého, neb jsou zde v Pražských městech činili mnohý prospěch, na žádného nedbali, směle pravdu mluvili, ve všem stálí byli. 104
XX. Jako: Věrní křesťané bez: Věrní Čechové, pána Boha chvalme, radujíc se v tento den, jemu poděkujme, žeť prvotně nad jiné všecky okolní země dal nám z hojné milosti svou pravdu poznati skrze muže ctné, věrou osvícené, kteréž so bě vyvolil z této České FXVI země: Mistra Jana z Husince a Mistra Jeronýma, jichžto pověst přeslavná na věky nezhyne. R° Ti, majíc prvotiny dar ducha svatého, neb jsou zde v Pražských městech činili mnohý prospěch, na žádného nedbali, směle pravdu mluvili, ve všem stálí byli. 104
Strana 105
Byli jsou obcování šlechetného před Bohem i před lidmi, nic pohoršlivého na sobě nedávali, příkladný život ve dli, ctnostmi jej ozdobujíc, při všem střídmí byli. Jichžto srdce nebylo jest zkaženo, pejchou, smilstvem, lakomstvím není G porušeno; všecko to potupili, světa chvály nedbali, tak jako věrní vůdci za Krystem se brali. Jejichž život příkladný svítil jako svíce, mnohý užitek nesli z té rozkošné vinice, sladké hrozny vydali, v dobrých skutcích pracujíc, trpěliví byli. Mistr Jan Hus, jsa věrný slouha boží, G II svobodně z hříchův trestal světské i duchovní, 105
Byli jsou obcování šlechetného před Bohem i před lidmi, nic pohoršlivého na sobě nedávali, příkladný život ve dli, ctnostmi jej ozdobujíc, při všem střídmí byli. Jichžto srdce nebylo jest zkaženo, pejchou, smilstvem, lakomstvím není G porušeno; všecko to potupili, světa chvály nedbali, tak jako věrní vůdci za Krystem se brali. Jejichž život příkladný svítil jako svíce, mnohý užitek nesli z té rozkošné vinice, sladké hrozny vydali, v dobrých skutcích pracujíc, trpěliví byli. Mistr Jan Hus, jsa věrný slouha boží, G II svobodně z hříchův trestal světské i duchovní, 105
Strana 106
svatokupectví kazil, lidí z bludův vyvodil, tak jako věrný posel cestu Páně strojil. I zbouřil dábel mnichy, kanovníky, biskupy, kardynály, papežské holomky; proti němu povstali, zkrvavě naň hleděli, lest v něm ukládajíc, byť ho zahubili. R° Nemohouc větší pomsty nad ním učiniti, kněžství jeho zbavili, dáblům jej poručili, svatého nevinného vlkům k sežrání dali, ohněm jej spálili. G III A tak svůj boj rytířsky dokonali, ouzkou cestou k nebeské radosti se brali, trpěli mnoho zlého pro Krysta, Pána svého, za to slavné koruny vzali jsou od něho. 106
svatokupectví kazil, lidí z bludův vyvodil, tak jako věrný posel cestu Páně strojil. I zbouřil dábel mnichy, kanovníky, biskupy, kardynály, papežské holomky; proti němu povstali, zkrvavě naň hleděli, lest v něm ukládajíc, byť ho zahubili. R° Nemohouc větší pomsty nad ním učiniti, kněžství jeho zbavili, dáblům jej poručili, svatého nevinného vlkům k sežrání dali, ohněm jej spálili. G III A tak svůj boj rytířsky dokonali, ouzkou cestou k nebeské radosti se brali, trpěli mnoho zlého pro Krysta, Pána svého, za to slavné koruny vzali jsou od něho. 106
Strana 107
Nevážili jsou sobě hrdla svého, život časný ztrativše, nabyli věčného, v němžto odpočívají, po práci se radují, za tím stolem rozkošným s anděly hodují. R° Chcemeliž my za nimi v tu radost přijíti, musíme trpělivě všecko zlé podstoupiti, jsouce vždycky hotovi pro slovo živé pravdy časnou smrt trpěti. G IIII Ale nynější pak mnozí křesťané, duchovní také světští, lehce chtí do nebe; pravdy znáti nechtějí, o víru se hadrují, nepříkladně jsou živi, užitku nečiní. Nebyli takoví ti učitelé, Mistr Jan Hus, Jeroným, ni jiní Čechové, co jsou lidem mluvili, sami skutkem činili, 107
Nevážili jsou sobě hrdla svého, život časný ztrativše, nabyli věčného, v němžto odpočívají, po práci se radují, za tím stolem rozkošným s anděly hodují. R° Chcemeliž my za nimi v tu radost přijíti, musíme trpělivě všecko zlé podstoupiti, jsouce vždycky hotovi pro slovo živé pravdy časnou smrt trpěti. G IIII Ale nynější pak mnozí křesťané, duchovní také světští, lehce chtí do nebe; pravdy znáti nechtějí, o víru se hadrují, nepříkladně jsou živi, užitku nečiní. Nebyli takoví ti učitelé, Mistr Jan Hus, Jeroným, ni jiní Čechové, co jsou lidem mluvili, sami skutkem činili, 107
Strana 108
dobrý příklad na sobě všem ukazovali. R° Následůjmež v svatosti jejich obcování předlož mež sobě radost věčného utěšení, do kteréž nelze vjíti těm, kdož nechtí plniti božích přikázání. G V Příjměmež my raddu Petra svatého, víc Boha poslouchejme, stvořitele svého, nežli jeho stvoření, zpravujíc se pravidlem, živým a čistým slovem přesvatého čtení. Na ukrutnost světskú my nic nedbejme, čisté pravdy Krystovy skutečně se držme, nelekejme se smrti, však Pán zaslíbil dáti těm, kdož chtí setrvati nebeské králov ství. R° Beřmež ku posilnění jeho svaté tělo, pijmež tu krev předrahou G VI 108
dobrý příklad na sobě všem ukazovali. R° Následůjmež v svatosti jejich obcování předlož mež sobě radost věčného utěšení, do kteréž nelze vjíti těm, kdož nechtí plniti božích přikázání. G V Příjměmež my raddu Petra svatého, víc Boha poslouchejme, stvořitele svého, nežli jeho stvoření, zpravujíc se pravidlem, živým a čistým slovem přesvatého čtení. Na ukrutnost světskú my nic nedbejme, čisté pravdy Krystovy skutečně se držme, nelekejme se smrti, však Pán zaslíbil dáti těm, kdož chtí setrvati nebeské králov ství. R° Beřmež ku posilnění jeho svaté tělo, pijmež tu krev předrahou G VI 108
Strana 109
z kalichu přesvatého, na nevěrné nedbejme, pravda Páně zůstane, na věky nezhyne. R° Dejž nám k tomu pomoc svou, ó nebeský králi, ať bychom v utrpení tebe následovali, zde nabyli milosti, potom věčné radosti v nebeském království. 109
z kalichu přesvatého, na nevěrné nedbejme, pravda Páně zůstane, na věky nezhyne. R° Dejž nám k tomu pomoc svou, ó nebeský králi, ať bychom v utrpení tebe následovali, zde nabyli milosti, potom věčné radosti v nebeském království. 109
Strana 110
XXI. Tou notou. Věrní křesťané Krysta krále svého, pilně se vystříhej me učení scestného, G VII jímž při světa skonání Antykryst lidi mámí, vážíc svá ustavení víc než svaté čtení. Dábel hned v ráji člověka oklamal, když proti boží vůli falešnou radu dal prvnímu Adamovi; Istivou radou sa sveden, člověk k smrti přiveden, v hněv Bohu uveden. R° Bůh Otec z své milosti ten pád napravil sám, Syna svého z výsosti poslal, skrz něj vydal nám svá nová přikázání, kdož je koliv na plní, tent přijde k spasení. G VIII 110
XXI. Tou notou. Věrní křesťané Krysta krále svého, pilně se vystříhej me učení scestného, G VII jímž při světa skonání Antykryst lidi mámí, vážíc svá ustavení víc než svaté čtení. Dábel hned v ráji člověka oklamal, když proti boží vůli falešnou radu dal prvnímu Adamovi; Istivou radou sa sveden, člověk k smrti přiveden, v hněv Bohu uveden. R° Bůh Otec z své milosti ten pád napravil sám, Syna svého z výsosti poslal, skrz něj vydal nám svá nová přikázání, kdož je koliv na plní, tent přijde k spasení. G VIII 110
Strana 111
° Hodnét jest poslouchati učení zdravého, přikázání plniti Boha krále věčného; ale kdož jest podveden, cizím učením sveden, zatracen bude ten. Kdož naplní rozkaz krále časného, ten ho má pána k sobě vždy milostivého; kdož ho pak poslouchati, jeho vůle činiti nechce, ten pomsty jeho nemůže ujíti. Nad to pak krále, císaře věčného, kdož by chtěl přebývati vždy v milosti jeho, mát vždy poslou/chati a všecko zachovati, což ráčil rozkázati, jinak nedělati. Těžkéť jest upadnouti v pomstu krále svého, hroznějšít jest vpadnouti G IX 111
° Hodnét jest poslouchati učení zdravého, přikázání plniti Boha krále věčného; ale kdož jest podveden, cizím učením sveden, zatracen bude ten. Kdož naplní rozkaz krále časného, ten ho má pána k sobě vždy milostivého; kdož ho pak poslouchati, jeho vůle činiti nechce, ten pomsty jeho nemůže ujíti. Nad to pak krále, císaře věčného, kdož by chtěl přebývati vždy v milosti jeho, mát vždy poslou/chati a všecko zachovati, což ráčil rozkázati, jinak nedělati. Těžkéť jest upadnouti v pomstu krále svého, hroznějšít jest vpadnouti G IX 111
Strana 112
v hněv Boha nebeského; časná pomsta konec má, ale ta pomsta věčná nikdy konce nemá. R' Lépet jest poslouchati Boha jediného, nežli následovati zástupu velikého lidí v světě vznešených, mocných, moudrých, učených, není-li pravda v nich. Moudrost světská jest před Bohem bláznovství, kteráž lidí zavedla již veliké množství, GX když všetečně změnila a pyšně potupila, což slavně nařídila — Krystus — moudrost věčná. V spůsobu chleba nám pokrm posvátný, též i v spůsobu vína ten nápoj předrahý božská moudrost vydala, moudrost světská změnila, 112
v hněv Boha nebeského; časná pomsta konec má, ale ta pomsta věčná nikdy konce nemá. R' Lépet jest poslouchati Boha jediného, nežli následovati zástupu velikého lidí v světě vznešených, mocných, moudrých, učených, není-li pravda v nich. Moudrost světská jest před Bohem bláznovství, kteráž lidí zavedla již veliké množství, GX když všetečně změnila a pyšně potupila, což slavně nařídila — Krystus — moudrost věčná. V spůsobu chleba nám pokrm posvátný, též i v spůsobu vína ten nápoj předrahý božská moudrost vydala, moudrost světská změnila, 112
Strana 113
svého přemistrovala Mistra, Krysta Pána. R° Věrní, na to nedbejme, slyšmež pána svého, mudrování nechejme, držme se slova jeho: nebe, země pomine, slo vo jeho zůstane, moudrost jich zahyne. R° Moudrost světskou potupme s její ukrutností, moudrost božskou zvelebme s její milostivostí; světská věrné zsužuje, nebeská posilňuje, sám Pán oznamuje. G XI Nebojmež se těch, jenž tělo mordují, neb co by učinili více nám, nemají. Krystus Pán jim radí sám a řka: ját ukáži vám, koho se máte báti, pravé naučení dám: 113
svého přemistrovala Mistra, Krysta Pána. R° Věrní, na to nedbejme, slyšmež pána svého, mudrování nechejme, držme se slova jeho: nebe, země pomine, slo vo jeho zůstane, moudrost jich zahyne. R° Moudrost světskou potupme s její ukrutností, moudrost božskou zvelebme s její milostivostí; světská věrné zsužuje, nebeská posilňuje, sám Pán oznamuje. G XI Nebojmež se těch, jenž tělo mordují, neb co by učinili více nám, nemají. Krystus Pán jim radí sám a řka: ját ukáži vám, koho se máte báti, pravé naučení dám: 113
Strana 114
Bojte se toho, jenž má moc zabíti, tělo a duši na zatracení poslati, kdež pláč, zubů škřípení, GXII žádného potěšení, ale ohněm pálení věčně bez skončení. R° Bojmež se, věrní, svého krále nebeského, pravdu jeho milujme a v ní do konce stůjme; neb v našem zarmoucení dal nám sám potěšení Pán Krystus v svém čtení. R° Řka: Mé stádce maličké, nechtějte se báti, neboť vám chce nebeský otec království dáti; kdož setrvá do konce, radost věčnou bez konce v nebesích má míti. 114
Bojte se toho, jenž má moc zabíti, tělo a duši na zatracení poslati, kdež pláč, zubů škřípení, GXII žádného potěšení, ale ohněm pálení věčně bez skončení. R° Bojmež se, věrní, svého krále nebeského, pravdu jeho milujme a v ní do konce stůjme; neb v našem zarmoucení dal nám sám potěšení Pán Krystus v svém čtení. R° Řka: Mé stádce maličké, nechtějte se báti, neboť vám chce nebeský otec království dáti; kdož setrvá do konce, radost věčnou bez konce v nebesích má míti. 114
Strana 115
R° Kryste, náš milý Pane, račiž s námi býti, tě pokorně žádáme, račiž nás posilniti tělem svým a krví drahú, ať proti zlému vrahu můžeme svítěziti. G XIII 115
R° Kryste, náš milý Pane, račiž s námi býti, tě pokorně žádáme, račiž nás posilniti tělem svým a krví drahú, ať proti zlému vrahu můžeme svítěziti. G XIII 115
Strana 116
XXII. Jako: Bože Otče náš, jenž si. Z víry upřímné, naděje snížené, lásky všech ctností nikdá neproměnné, [bez všetečnosti] bližních utrhání k tobě voláme: Náš věčný Bože, uslyšiž nás nyní v tomto dnešním dni, oslaveném velmi skrz slovo svaté, jež kázali v pravdě beze vší falše mistři pobožní svobodných umění. G XIIII 116
XXII. Jako: Bože Otče náš, jenž si. Z víry upřímné, naděje snížené, lásky všech ctností nikdá neproměnné, [bez všetečnosti] bližních utrhání k tobě voláme: Náš věčný Bože, uslyšiž nás nyní v tomto dnešním dni, oslaveném velmi skrz slovo svaté, jež kázali v pravdě beze vší falše mistři pobožní svobodných umění. G XIIII 116
Strana 117
Bez známosti jich vše se klade za hřích, jichž jména věčně s tebou přebývají i zde trvají. V pravdě učili tě, Boha samého, být jediného stvořitele svého, tobě poklonu i poctu činili vždy každou chvíli. Byli naučeni vůli tvé milostné, které by dary mít ráčil rozkošné: víru, naději, lásku, vedli jsou ctný život útrpný. 117
Bez známosti jich vše se klade za hřích, jichž jména věčně s tebou přebývají i zde trvají. V pravdě učili tě, Boha samého, být jediného stvořitele svého, tobě poklonu i poctu činili vždy každou chvíli. Byli naučeni vůli tvé milostné, které by dary mít ráčil rozkošné: víru, naději, lásku, vedli jsou ctný život útrpný. 117
Strana 118
Rozkazův božských nepřestupovali, žádného z lidí se neostejchali, všem slovo boží, trvaljící věky, hlásali vždycky. G XV Jan Hus, Jeroným hrdla nastavili, aby tvou svatou vůli vždy tvrdili podle rozkazu tvého ohlášení, nám k potěšení. Oumysl takový jejich bídy, psoty nepošel z lidí, než z božské dobroty, z vnuknutí Ducha svatého, milého, v dařích hojného. 118
Rozkazův božských nepřestupovali, žádného z lidí se neostejchali, všem slovo boží, trvaljící věky, hlásali vždycky. G XV Jan Hus, Jeroným hrdla nastavili, aby tvou svatou vůli vždy tvrdili podle rozkazu tvého ohlášení, nám k potěšení. Oumysl takový jejich bídy, psoty nepošel z lidí, než z božské dobroty, z vnuknutí Ducha svatého, milého, v dařích hojného. 118
Strana 119
Nevažiž toho málo, což se pro tě činí, však pán Bůh jest hojný v dobrotě; čiň zde pokání, dojdeš smilování v časném skonání. Mnoho sobě važ pravdy slova toho, jež kázal Jan Hus i tovaryš jeho, ne z svévolnosti, neb z ošemetnosti, ale z mocnosti G XVI Pána mocného, stvořitele svého; cožkoli vidíš, v nebi, v zemi spatříš, v nejhlubším pekle, jinde kdež pak koli, jest s jeho vólí. 119
Nevažiž toho málo, což se pro tě činí, však pán Bůh jest hojný v dobrotě; čiň zde pokání, dojdeš smilování v časném skonání. Mnoho sobě važ pravdy slova toho, jež kázal Jan Hus i tovaryš jeho, ne z svévolnosti, neb z ošemetnosti, ale z mocnosti G XVI Pána mocného, stvořitele svého; cožkoli vidíš, v nebi, v zemi spatříš, v nejhlubším pekle, jinde kdež pak koli, jest s jeho vólí. 119
Strana 120
Trestali oba prostný lid i kněží, jenž tělem dobře, duší pak zle těží; všecky upřímně vyvozujíc pilně z činův zlých věrně. Chloubu, pejchu světskou, nadu tou smilnost, panství jich světská uvodili v marnost, hýzdě lotrovství, nectné kuběnářství, zlost i lakomství. HI Hned všeho zlého, ničehož dobrého na ty hltavé pastýře pošmourné nepřinášeli, neb hodni nebyli, jenž lid mámili. 120
Trestali oba prostný lid i kněží, jenž tělem dobře, duší pak zle těží; všecky upřímně vyvozujíc pilně z činův zlých věrně. Chloubu, pejchu světskou, nadu tou smilnost, panství jich světská uvodili v marnost, hýzdě lotrovství, nectné kuběnářství, zlost i lakomství. HI Hned všeho zlého, ničehož dobrého na ty hltavé pastýře pošmourné nepřinášeli, neb hodni nebyli, jenž lid mámili. 120
Strana 121
Sami od sebe toho nečinili, z prorokův svatých tomu se naučili, že z rukou kněží Bůh počtu požádá ze všeho stáda. My sme to všickni stádo, lidé milí, važme sobě všech kazatelův věrných víc než otcův svých, když nás pasou pilně, souce živi ctně. H II Adama složíc, hříchy světa zlého, nechme marností, v nichž nic prospěšného není složeno, ale zlého mnoho, duši škodného. 121
Sami od sebe toho nečinili, z prorokův svatých tomu se naučili, že z rukou kněží Bůh počtu požádá ze všeho stáda. My sme to všickni stádo, lidé milí, važme sobě všech kazatelův věrných víc než otcův svých, když nás pasou pilně, souce živi ctně. H II Adama složíc, hříchy světa zlého, nechme marností, v nichž nic prospěšného není složeno, ale zlého mnoho, duši škodného. 121
Strana 122
Chvalmež a ctěme Pána Boha svého, v trojici svaté jednoho mocného, naději, víru, lásku k němu mějme, jeho milujme. Hádek všelikých i zlostných mluvení nechme o věcech, které jsou duchovní; s nábožným srdcem dobrého žá dejme, takto zvolejme: H III O, Jezu Kriste, zruš různice, sváry, jenžs dal národu Českému své dary, víru, naději, lásku, trpělivost, v tom věčnou radost. 122
Chvalmež a ctěme Pána Boha svého, v trojici svaté jednoho mocného, naději, víru, lásku k němu mějme, jeho milujme. Hádek všelikých i zlostných mluvení nechme o věcech, které jsou duchovní; s nábožným srdcem dobrého žá dejme, takto zvolejme: H III O, Jezu Kriste, zruš různice, sváry, jenžs dal národu Českému své dary, víru, naději, lásku, trpělivost, v tom věčnou radost. 122
Strana 123
K tobě samému bychom zření měli, tě velebili a upřímně ctili, nespouštěli se tvé milosti Božské, souc v bídě lidské, abychom mohli s učedlníky tvými, kteříž pro tebe nesli mnoho velmi, u nebesích býti, slavně vždy zpívati svatý, řkouc amen. 123
K tobě samému bychom zření měli, tě velebili a upřímně ctili, nespouštěli se tvé milosti Božské, souc v bídě lidské, abychom mohli s učedlníky tvými, kteříž pro tebe nesli mnoho velmi, u nebesích býti, slavně vždy zpívati svatý, řkouc amen. 123
Strana 124
XXIII. Jako: O svolání Konstanſské]. Kryste, soudce všech věcí, HIIII Pane náš všemohoucí, pohleď na nás z výsosti, zbaviž nás ukrutnosti, Antykrysta chytrosti. Jenž v chrámě církve svaté jako Bůh posadil se, bludy své zvelebujíc, tvou pravdu potupujíc, věrné pro ni sužujíc. Onť církev tvou v spuštění uvedl i v zavedení, jenž vírou, láskou, ctností stkvěla se slavně dosti, svatú trpělivostí, 124
XXIII. Jako: O svolání Konstanſské]. Kryste, soudce všech věcí, HIIII Pane náš všemohoucí, pohleď na nás z výsosti, zbaviž nás ukrutnosti, Antykrysta chytrosti. Jenž v chrámě církve svaté jako Bůh posadil se, bludy své zvelebujíc, tvou pravdu potupujíc, věrné pro ni sužujíc. Onť církev tvou v spuštění uvedl i v zavedení, jenž vírou, láskou, ctností stkvěla se slavně dosti, svatú trpělivostí, 124
Strana 125
když v prostnosti trvala, tvým slovem se řídila, mile pro víru trpíc, nemstíc se, nemordujíc, protivenství snášejíc. HV Nuže ty, církvi Rímská, i všecka zběři mnišská, jenž se samou velebíš a nevinností chlubíš, jiné všecky tupíš, co jsi již učinila nebo se dopustila, kams poděla nevinnost, lásku a trpělivost, že pášeš ukrutnost? Krev nevinnou proléváš, na sobě to znát dáváš, že se Krystu protivíš a jemu se nelíbíš, když ukrutnost činíš. 125
když v prostnosti trvala, tvým slovem se řídila, mile pro víru trpíc, nemstíc se, nemordujíc, protivenství snášejíc. HV Nuže ty, církvi Rímská, i všecka zběři mnišská, jenž se samou velebíš a nevinností chlubíš, jiné všecky tupíš, co jsi již učinila nebo se dopustila, kams poděla nevinnost, lásku a trpělivost, že pášeš ukrutnost? Krev nevinnou proléváš, na sobě to znát dáváš, že se Krystu protivíš a jemu se nelíbíš, když ukrutnost činíš. 125
Strana 126
Srovnáváš se s oněmi biskupy ži dovskými, kteříž sou raddu měli, aby Krysta zabili, z světa zprovodili, H VI proto že jest je trestal, pokrytství jich odkrýval a spravedlnosti učil, kterouž skutečně činil, od zlého odvodil. Též Mistr Jan slovutný, vida hrozné neřády, pýchu, lakomství, smilství a všelikterakou zlost, měl nad tebou lítost. Kázal, učil i trestal a tvé hříchy odkrýval, zda by porozuměla, jaká jest církev byla, že velmi zprzněná, 126
Srovnáváš se s oněmi biskupy ži dovskými, kteříž sou raddu měli, aby Krysta zabili, z světa zprovodili, H VI proto že jest je trestal, pokrytství jich odkrýval a spravedlnosti učil, kterouž skutečně činil, od zlého odvodil. Též Mistr Jan slovutný, vida hrozné neřády, pýchu, lakomství, smilství a všelikterakou zlost, měl nad tebou lítost. Kázal, učil i trestal a tvé hříchy odkrýval, zda by porozuměla, jaká jest církev byla, že velmi zprzněná, 126
Strana 127
aby se obrátila a pokání či nila, zachovala spravedlnost, lásku a dobrou svornost, opustila tu zlost. HVII Ale žes dotýkána přepravou pravdou byla, ta nenávist vzbudila a tebe popudila, aby ho upálila. Čehož jiného čekáš, nebo se nadíti máš? Jedné s židy zkažení a potom odsouzení do věčného vězení. 127
aby se obrátila a pokání či nila, zachovala spravedlnost, lásku a dobrou svornost, opustila tu zlost. HVII Ale žes dotýkána přepravou pravdou byla, ta nenávist vzbudila a tebe popudila, aby ho upálila. Čehož jiného čekáš, nebo se nadíti máš? Jedné s židy zkažení a potom odsouzení do věčného vězení. 127
Strana 128
XXIV. Jako: Sebestyáne, boží: Mistra Pražského, v písmích učeného, památku ctíme, v naději svatého, jehož pro pravdu vydali k spálení kněží ne věrní. H VIII Jan od milosti jméno jeho bylo, z městečka Husince též víme pošlého, z Čech do Konstancí na sněm vyslaného, tam spáleného. Věrného Čecha proroctví se plní, kteréž předzvěděl, sedě u vězení, že po stu letech přijde k osvícení jeho učení. To, což on kázal, v spisích nám zanechal, také Eneas Sylvius jest sepsal v svých knihách, kterýmž takové jméno dal: Kronyka česká. 128
XXIV. Jako: Sebestyáne, boží: Mistra Pražského, v písmích učeného, památku ctíme, v naději svatého, jehož pro pravdu vydali k spálení kněží ne věrní. H VIII Jan od milosti jméno jeho bylo, z městečka Husince též víme pošlého, z Čech do Konstancí na sněm vyslaného, tam spáleného. Věrného Čecha proroctví se plní, kteréž předzvěděl, sedě u vězení, že po stu letech přijde k osvícení jeho učení. To, což on kázal, v spisích nám zanechal, také Eneas Sylvius jest sepsal v svých knihách, kterýmž takové jméno dal: Kronyka česká. 128
Strana 129
7 Q k �Pitt 12. Vs —e Slaily TTe V ☞ T ☞ S achn, "Thu S. Mra stáralií awinz.g e Tnts L utřne A .i1.-.e gne . ....989....A A — — POčATčK B0Ž36h B03OVnÉKŮ
7 Q k �Pitt 12. Vs —e Slaily TTe V ☞ T ☞ S achn, "Thu S. Mra stáralií awinz.g e Tnts L utřne A .i1.-.e gne . ....989....A A — — POčATčK B0Ž36h B03OVnÉKŮ
Strana 130
Strana 131
Rytíř statečný směle pravdu vyznal, až do té smrti zjevně oznamoval, hrůzy papežské v ničemž se nelekal, Bůh mu spomáhal. H IX Pravda, jakž tehdy malý průchod měla, tak i nyničky mnohém zvošklivila, neb kříž každému věrnému nastává, kdož ji vyznává. Pravil, že papež nad jiné biskupy, jáhny a kněží v ničemž vyzší není, život šlechetný milého člověka že Bohu činí. Prosba za mrtvé daremní se děje, oheň očistce již na onom světě žádný že není, ale vše lakomí nallezli kněží: HX Mnišské řeholy, všecky svěceniny, zpověď šeptavou i také offěry 131
Rytíř statečný směle pravdu vyznal, až do té smrti zjevně oznamoval, hrůzy papežské v ničemž se nelekal, Bůh mu spomáhal. H IX Pravda, jakž tehdy malý průchod měla, tak i nyničky mnohém zvošklivila, neb kříž každému věrnému nastává, kdož ji vyznává. Pravil, že papež nad jiné biskupy, jáhny a kněží v ničemž vyzší není, život šlechetný milého člověka že Bohu činí. Prosba za mrtvé daremní se děje, oheň očistce již na onom světě žádný že není, ale vše lakomí nallezli kněží: HX Mnišské řeholy, všecky svěceniny, zpověď šeptavou i také offěry 131
Strana 132
ďábel vymyslil, aby tím odvodil od Krysta Pána. Též i špalkové — svatých obrazové, kláštery mnišské — peleše lotrovské, pomoci svatých v Krystu ještě spících že jsou daremné. Krystus, syn boží, prostředník jediný, jemuž podobný není žádný jiný, obětuje se, vždycky oroduje za nás před otcem. Ozdoby kněžské smyšlení papežské, také svěcení slavností kostelních, HXI hodin dreptání jen času maření. že sou, vyznával. Svobodu dával každému učiti, kněží že mají všickni chudí býti, zjevní hříšníci v nižádném úřadu nemají býti. 132
ďábel vymyslil, aby tím odvodil od Krysta Pána. Též i špalkové — svatých obrazové, kláštery mnišské — peleše lotrovské, pomoci svatých v Krystu ještě spících že jsou daremné. Krystus, syn boží, prostředník jediný, jemuž podobný není žádný jiný, obětuje se, vždycky oroduje za nás před otcem. Ozdoby kněžské smyšlení papežské, také svěcení slavností kostelních, HXI hodin dreptání jen času maření. že sou, vyznával. Svobodu dával každému učiti, kněží že mají všickni chudí býti, zjevní hříšníci v nižádném úřadu nemají býti. 132
Strana 133
Na každém místě kněz tomu volený můž posloužiti večeří poslední, nehledíc času, ale potřebnosti lidské žádosti. Též nálezkové lidští, zákonové, nic nejsou platní k lidskému spasení. Všecko to kázal, v Konstancí vyznával proto i] smrt vzal. HXII Protož my, věrní, buďmež toho vděční, že lid strávený papežským učením vyšel z temnosti a přišel k milosti pravdy poznání skrz Mistra Jana, kterýž Krysta Pána erb i kříž nosil, jak mu Bůh uložil, tak za ním jděme, až k konci přijdeme uloženému. 133
Na každém místě kněz tomu volený můž posloužiti večeří poslední, nehledíc času, ale potřebnosti lidské žádosti. Též nálezkové lidští, zákonové, nic nejsou platní k lidskému spasení. Všecko to kázal, v Konstancí vyznával proto i] smrt vzal. HXII Protož my, věrní, buďmež toho vděční, že lid strávený papežským učením vyšel z temnosti a přišel k milosti pravdy poznání skrz Mistra Jana, kterýž Krysta Pána erb i kříž nosil, jak mu Bůh uložil, tak za ním jděme, až k konci přijdeme uloženému. 133
Strana 134
Dejž v pokušení, Kryste, setrvání, ať bychom došli s tebou králování, kdež není smutku, ale veselení v věčné radosti. Amen. 134
Dejž v pokušení, Kryste, setrvání, ať bychom došli s tebou králování, kdež není smutku, ale veselení v věčné radosti. Amen. 134
Strana 135
XXV. Jako: O svolání Konstanſské]. Mistr Jan Hus, učitel, pravdy boží kazatel, jenž byl rodem z Husince blíž města Prachatice, měl jest prosté rodiče. H XIII Jakž jest ho Bůh předzvěděl, by nad jeho lidem bděl, žádného nešanoval, ale všech napomínal, jim v hříších nefolkoval. Neb dal jeho vnuknutí matce k tomu Duch svatý, by jej do školy vedla a mistru poručila, k učení odevzdala. 135
XXV. Jako: O svolání Konstanſské]. Mistr Jan Hus, učitel, pravdy boží kazatel, jenž byl rodem z Husince blíž města Prachatice, měl jest prosté rodiče. H XIII Jakž jest ho Bůh předzvěděl, by nad jeho lidem bděl, žádného nešanoval, ale všech napomínal, jim v hříších nefolkoval. Neb dal jeho vnuknutí matce k tomu Duch svatý, by jej do školy vedla a mistru poručila, k učení odevzdala. 135
Strana 136
Prosila Pána Boha sedmkrát, když jej vedla do škojly na učení, by mu Bůh požehnání dal, v něm i setrvání. H XIIII Radostně učitele v Prachaticích ve škole žádala, davši chleba pecník, aby jej Boha naučil znáti docela. On trval v svém učení v pravém božím poznání, živ byl v světě šlechetně, jakž nejvejš bylo možné, sloužíce Bohu snažně. V učení ctně prospíval, neb mu Bůh požehnával, jiné jest vyučoval, k dobrému napomínal, až i mistrovství dostal. 136
Prosila Pána Boha sedmkrát, když jej vedla do škojly na učení, by mu Bůh požehnání dal, v něm i setrvání. H XIIII Radostně učitele v Prachaticích ve škole žádala, davši chleba pecník, aby jej Boha naučil znáti docela. On trval v svém učení v pravém božím poznání, živ byl v světě šlechetně, jakž nejvejš bylo možné, sloužíce Bohu snažně. V učení ctně prospíval, neb mu Bůh požehnával, jiné jest vyučoval, k dobrému napomínal, až i mistrovství dostal. 136
Strana 137
Akademie Pražs ké byl jest přední ochránce, též potom církve svaté a Čechů věrný správce, víry Krysta obhájce. HXV Života nelitoval, sebe v tom nešanoval, pro čest a slávu boží pohrdal světa zbožím, pro něž zoufají mnozí. Nechal památky věrným Čechům a krajanóm svým, přijal jest ouřad kněžský, zvelebil jazyk český zmužile a rytířsky. Udatně jest pracoval a směle odpovídal před nepřáteli svými, lepšího mu nemohli z Písma dáti naučení. HXVI 137
Akademie Pražs ké byl jest přední ochránce, též potom církve svaté a Čechů věrný správce, víry Krysta obhájce. HXV Života nelitoval, sebe v tom nešanoval, pro čest a slávu boží pohrdal světa zbožím, pro něž zoufají mnozí. Nechal památky věrným Čechům a krajanóm svým, přijal jest ouřad kněžský, zvelebil jazyk český zmužile a rytířsky. Udatně jest pracoval a směle odpovídal před nepřáteli svými, lepšího mu nemohli z Písma dáti naučení. HXVI 137
Strana 138
Smrti se nestrachoval, neb na to pamatoval, co jest pověděl všem nám spasitel náš, Krystus Pán, jakž svatý Mathouš zapsal: Kdožby pro mne svuoj život zde v světě vydal na smrt, potom že jej nalezne, v království věčném vezme, korunován sa slavně. A tak tento muž svatý, v písmích svatých bohatý, v stálosti jest nalezen a pro pravdu upálen, Čech věrný z světa shlazen. JI Ej z tohoť mají věrní Čechové potěšení, že Bůh z jejich národu zvolil sobě nádobu, jenž kázal boží pravdu. 138
Smrti se nestrachoval, neb na to pamatoval, co jest pověděl všem nám spasitel náš, Krystus Pán, jakž svatý Mathouš zapsal: Kdožby pro mne svuoj život zde v světě vydal na smrt, potom že jej nalezne, v království věčném vezme, korunován sa slavně. A tak tento muž svatý, v písmích svatých bohatý, v stálosti jest nalezen a pro pravdu upálen, Čech věrný z světa shlazen. JI Ej z tohoť mají věrní Čechové potěšení, že Bůh z jejich národu zvolil sobě nádobu, jenž kázal boží pravdu. 138
Strana 139
Zvolil sobě slavného, životem příkladného Mistra Jana z Husince, kterýž byl věrný správce Krystového ovčince. Ej nuž, milí Čechové, Pánu Bohu děkujme, že jest v našem národu rozhlásil svatou pravdu bez všelikého bludu. Sláva Bohu věčnému, v Trojici jedinému, pokoj lidu věrnému, v pravdě trvajícímu a ji milujícímu. 139
Zvolil sobě slavného, životem příkladného Mistra Jana z Husince, kterýž byl věrný správce Krystového ovčince. Ej nuž, milí Čechové, Pánu Bohu děkujme, že jest v našem národu rozhlásil svatou pravdu bez všelikého bludu. Sláva Bohu věčnému, v Trojici jedinému, pokoj lidu věrnému, v pravdě trvajícímu a ji milujícímu. 139
Strana 140
XXVI. Ač kdo chce erbován býti, slavné koruny dojíti od krále věčného, ten má věrnost, v boji stálost ustavičnou míti, jinak ku poctivosti té aniž můž přijíti. Jako Krystus, náš Ježíš pán, na svět od otce byl poslán, silný boj bojoval, když moc světa i knížata s mistry přemohl všecky, dábla zka zil, smrt porazil, králuje na J III věky. Potom jeho náměstkové, věrní v poselství svědkové, dobrý boj provedli, když mrskáni, z města hnáni pro krále bývali, v potěšení za trápení koruny dosáhli. 140
XXVI. Ač kdo chce erbován býti, slavné koruny dojíti od krále věčného, ten má věrnost, v boji stálost ustavičnou míti, jinak ku poctivosti té aniž můž přijíti. Jako Krystus, náš Ježíš pán, na svět od otce byl poslán, silný boj bojoval, když moc světa i knížata s mistry přemohl všecky, dábla zka zil, smrt porazil, králuje na J III věky. Potom jeho náměstkové, věrní v poselství svědkové, dobrý boj provedli, když mrskáni, z města hnáni pro krále bývali, v potěšení za trápení koruny dosáhli. 140
Strana 141
Ten nám Krystus příklad vydal, byť ho každý na křtu přijal: zlé oudy mrtviti; vůli boží a však mnozí již nejsme poddáni; kdo tak umře v nedověře, bude zlé znamení. Světu, ďáblu, tělu svému odpírajte snažně jemu, radí řeč Kry stova, věrou silní, lásky plní jsouc, boj obdržíme, v boji mocí bez pomoci lidské svítězíme. J IIII Zbouří-li dábel proti nám svou moc všecku, bude vyhnán, komonstvem poražen v Rudém moři, jako mnozí boží protivníci; silní buďme, v lásce stůjme, pravdy milovníci. Kdož jest, aby uškodil nám, bude-li Ježíš, Krystus Pán, vládnouti nad námi? Poručme se a kořme se Pánu velebnému, uslyšíť nás v potřebný čas, dá pomoc každému. 141
Ten nám Krystus příklad vydal, byť ho každý na křtu přijal: zlé oudy mrtviti; vůli boží a však mnozí již nejsme poddáni; kdo tak umře v nedověře, bude zlé znamení. Světu, ďáblu, tělu svému odpírajte snažně jemu, radí řeč Kry stova, věrou silní, lásky plní jsouc, boj obdržíme, v boji mocí bez pomoci lidské svítězíme. J IIII Zbouří-li dábel proti nám svou moc všecku, bude vyhnán, komonstvem poražen v Rudém moři, jako mnozí boží protivníci; silní buďme, v lásce stůjme, pravdy milovníci. Kdož jest, aby uškodil nám, bude-li Ježíš, Krystus Pán, vládnouti nad námi? Poručme se a kořme se Pánu velebnému, uslyšíť nás v potřebný čas, dá pomoc každému. 141
Strana 142
Bože náš jeden v podstatě, hříšné slouhy vzýváme tě, uslyš naše hlasy, zpravůj vždycky nás zde všecky, buď s námi obránce, nebude-li tvé pomoci, zahynem na krátce. JV Ježíši, naše naděje, nad námi at se smiluje velebnost otcova, s hříchy, zlostmi, nepravostmi v soužení vzdycháme, tvé pomoci ve dne v noci, lkajíce, čekáme. V tobě život náš záleží, neb každý, kdož v tebe věří, živ bude, by umřel; při skonání budiž s námi, když JVI budeme mříti, pamět dobrú, víru pravou dej na smrti míti. Jako onen dědic český, slovutný Mistr Jan (Hus) Pražský 142
Bože náš jeden v podstatě, hříšné slouhy vzýváme tě, uslyš naše hlasy, zpravůj vždycky nás zde všecky, buď s námi obránce, nebude-li tvé pomoci, zahynem na krátce. JV Ježíši, naše naděje, nad námi at se smiluje velebnost otcova, s hříchy, zlostmi, nepravostmi v soužení vzdycháme, tvé pomoci ve dne v noci, lkajíce, čekáme. V tobě život náš záleží, neb každý, kdož v tebe věří, živ bude, by umřel; při skonání budiž s námi, když JVI budeme mříti, pamět dobrú, víru pravou dej na smrti míti. Jako onen dědic český, slovutný Mistr Jan (Hus) Pražský 142
Strana 143
té svaté paměti, těm zuřivým a ukrutným obrům směl dostáti, takže nyní musí jemu to za pravé dáti. Ten jest pravdu Páně hlásal, buď vděk neb nevděk, nic nedbal, v slavné České zemi, proti neřádům kněžským, zlému pokrytství mluvil, na jehožto místo Pán Bůh nyní jiné vzbudil. Zbouřili se kano vníci, mniši, preláti, pokrytci, pravdy protivníci, na svůj sněm krvavý do Konstancí jsou se sjeli proti Mistru Janovi, aby ho zahladili. JVII Nemohše se jináč mstíti, kázali ho upáliti, duch dáblu poroučejíc; ale kterak Pán Bůh pomstil té křivdy stokrát víc, skrze jeho začátky pravdu svou rozmnožujíc. 143
té svaté paměti, těm zuřivým a ukrutným obrům směl dostáti, takže nyní musí jemu to za pravé dáti. Ten jest pravdu Páně hlásal, buď vděk neb nevděk, nic nedbal, v slavné České zemi, proti neřádům kněžským, zlému pokrytství mluvil, na jehožto místo Pán Bůh nyní jiné vzbudil. Zbouřili se kano vníci, mniši, preláti, pokrytci, pravdy protivníci, na svůj sněm krvavý do Konstancí jsou se sjeli proti Mistru Janovi, aby ho zahladili. JVII Nemohše se jináč mstíti, kázali ho upáliti, duch dáblu poroučejíc; ale kterak Pán Bůh pomstil té křivdy stokrát víc, skrze jeho začátky pravdu svou rozmnožujíc. 143
Strana 144
Rcemež všickni spolu: Amen, ať se rozmnožuje pramen té právdy velebné, kteráž jest osvítila všecky okolní země skrze dědice českého věrného kazatele Kryste, dej, ať tvé stvoření právě pozná svaté čtení, žádáme pokorně, bludy v církvi, nejednoty, zlého Antykrysta, rač zkaziti a nám dáti naučení J VIII svá jistá. 144
Rcemež všickni spolu: Amen, ať se rozmnožuje pramen té právdy velebné, kteráž jest osvítila všecky okolní země skrze dědice českého věrného kazatele Kryste, dej, ať tvé stvoření právě pozná svaté čtení, žádáme pokorně, bludy v církvi, nejednoty, zlého Antykrysta, rač zkaziti a nám dáti naučení J VIII svá jistá. 144
Strana 145
XXVII. Jako: Vérní Čechové Páſna]. Věrní křesťané, silně doufejme, o Krystově večeři nepochybujme, ani přivolujme lidem od ďábla svedeným a kacířům ouhlavním, jenž pokoutně mluví, pravíc a řkouc, byť byl blud, omylnost tělo pána Ježíše, v němž jest všecka ctnost, v posvátném přijímání. O proklatá slepoto v ohyzdnosti míti to, což Krystus zůstavil. R° Na poslední večeři seděls s bratry svými, dals jim své tělo jísti a z kalicha krev píti, řka: Čiňtež pamatování o mém umučení až do mého příští. 145
XXVII. Jako: Vérní Čechové Páſna]. Věrní křesťané, silně doufejme, o Krystově večeři nepochybujme, ani přivolujme lidem od ďábla svedeným a kacířům ouhlavním, jenž pokoutně mluví, pravíc a řkouc, byť byl blud, omylnost tělo pána Ježíše, v němž jest všecka ctnost, v posvátném přijímání. O proklatá slepoto v ohyzdnosti míti to, což Krystus zůstavil. R° Na poslední večeři seděls s bratry svými, dals jim své tělo jísti a z kalicha krev píti, řka: Čiňtež pamatování o mém umučení až do mého příští. 145
Strana 146
Toho důvod ve čtení jest zůstavil, čtyry evangelistové na tom se sjednali JIX a pevně potvrdili: Mathouš, Marek, Jan, Lukáš; čtyry svědky pevné máš — pročež ty je zamítáš? Zdaliž pro libost papežských nálezkuov, těch lidí přelakomých, falešných prorokův, biskupův, kardynálův? Nedejte se svoditi, kdož chtí pravdě věřiti, jeho svatému čtení. R° Víc sluší poslouchati stvořitele svého, nežli stvoření jeho, člověka smrtedlného; tak svatý Pavel radí v knihách obci Koryntské i jiným všem věrným. V té písni odporní pravdě Krystově, praví býti pět kusuov pravého kacířství, 146
Toho důvod ve čtení jest zůstavil, čtyry evangelistové na tom se sjednali JIX a pevně potvrdili: Mathouš, Marek, Jan, Lukáš; čtyry svědky pevné máš — pročež ty je zamítáš? Zdaliž pro libost papežských nálezkuov, těch lidí přelakomých, falešných prorokův, biskupův, kardynálův? Nedejte se svoditi, kdož chtí pravdě věřiti, jeho svatému čtení. R° Víc sluší poslouchati stvořitele svého, nežli stvoření jeho, člověka smrtedlného; tak svatý Pavel radí v knihách obci Koryntské i jiným všem věrným. V té písni odporní pravdě Krystově, praví býti pět kusuov pravého kacířství, 146
Strana 147
neshledavše jednoho; jestit! jim již žel toho, daliť by za to mnoho, byť to bylo tejno. Toto praví, že kdož krev boží pijí z kalichu posvátného, že smrtedlně hřeší. Ó veliké rouhání děje se od nich nyní Krystově pravdě zjevně, od roty poběhlé. Ro Věrní se vždy radujme, na to nedbajíce, posilnění majíce od zákona Krystova, žet neminou ta slova až do skonání světa, kteráž jest Krystus pověděl. JX Papež sám na každý rok to činí na den velikonoční, tu svatou neděli tělo boží dávaje, jáhen ho následuje, 147
neshledavše jednoho; jestit! jim již žel toho, daliť by za to mnoho, byť to bylo tejno. Toto praví, že kdož krev boží pijí z kalichu posvátného, že smrtedlně hřeší. Ó veliké rouhání děje se od nich nyní Krystově pravdě zjevně, od roty poběhlé. Ro Věrní se vždy radujme, na to nedbajíce, posilnění majíce od zákona Krystova, žet neminou ta slova až do skonání světa, kteráž jest Krystus pověděl. JX Papež sám na každý rok to činí na den velikonoční, tu svatou neděli tělo boží dávaje, jáhen ho následuje, 147
Strana 148
dávaje krev z kalicha, věrným jest útěcha. Toť jest také strana jich vyznala, neb je k tomu pudila moc Ducha svatého, J XI jakžto biskupa zlého Kajfáše zlostného Krystovu zahubení pro lidské spasení. Budiž chvála, čest Bohu věčnému, jenž jest ráčil zjeviti zlost Antykrystovu v své krvi předrahé, kterouž jest píti kázal lidu svému věrnému na odpuštění hříchův. R° Pímež tu krev předrahou z kalicha svatého, tu naději majíce a nepochybujíce, v tom posilnění berouce, že zde nabudem milosti v nebeském království. 148
dávaje krev z kalicha, věrným jest útěcha. Toť jest také strana jich vyznala, neb je k tomu pudila moc Ducha svatého, J XI jakžto biskupa zlého Kajfáše zlostného Krystovu zahubení pro lidské spasení. Budiž chvála, čest Bohu věčnému, jenž jest ráčil zjeviti zlost Antykrystovu v své krvi předrahé, kterouž jest píti kázal lidu svému věrnému na odpuštění hříchův. R° Pímež tu krev předrahou z kalicha svatého, tu naději majíce a nepochybujíce, v tom posilnění berouce, že zde nabudem milosti v nebeském království. 148
Strana 149
R° Na poslední večeři, sedě s bratry svými, dal jim své tělo jísti a z kalicha krev píti, řka: Čiňtež pamatování o mém umučení až do mého příští. 149
R° Na poslední večeři, sedě s bratry svými, dal jim své tělo jísti a z kalicha krev píti, řka: Čiňtež pamatování o mém umučení až do mého příští. 149
Strana 150
XXVIII. Má svou vlastní notu. JXII Kristus věčné radosti připravuje z milosti svým vyvoleným na tomto světě, na památku smrti své za nejlepší zboží sám se v pokrm dávaje, svým se vždy obětuje, nic lepšího nemaje, způsob chleba a vína, když se posvěcuje. Nemoudré ztazování i temné pochybení, kterak bývá změnění; sama víra to zastaň, což rozum neumí. 150
XXVIII. Má svou vlastní notu. JXII Kristus věčné radosti připravuje z milosti svým vyvoleným na tomto světě, na památku smrti své za nejlepší zboží sám se v pokrm dávaje, svým se vždy obětuje, nic lepšího nemaje, způsob chleba a vína, když se posvěcuje. Nemoudré ztazování i temné pochybení, kterak bývá změnění; sama víra to zastaň, což rozum neumí. 150
Strana 151
Zamlč, aniž vykládej, chtě zvěděti tajemství; porazí tě veliké božství; když vírou Boha poznáš, zhyneť zahloupení. Nejvyzší věci božské skryty jsou pod způsobem té svátosti velebné, těla, duše rozkojše, kdož je právě berou. J XIII Krystus, dárce milosti, kdyžť ráčí z své štědrosti, nic lepšího nemaje, než když kdo takové má s nebe nasycení. Protož, Kryste, tvou milost dada nám i setrvání, nezamítej svého stvoření, kdož tvou slavnou večeři právě pamatují. Amen. 151
Zamlč, aniž vykládej, chtě zvěděti tajemství; porazí tě veliké božství; když vírou Boha poznáš, zhyneť zahloupení. Nejvyzší věci božské skryty jsou pod způsobem té svátosti velebné, těla, duše rozkojše, kdož je právě berou. J XIII Krystus, dárce milosti, kdyžť ráčí z své štědrosti, nic lepšího nemaje, než když kdo takové má s nebe nasycení. Protož, Kryste, tvou milost dada nám i setrvání, nezamítej svého stvoření, kdož tvou slavnou večeři právě pamatují. Amen. 151
Strana 152
REGISTRUM PÍSNÍ TĚCHTO. A JII (str. 140) Ač kdo chce erbován býti B Buď z toho věčný Bůh poch: D III (str. 52) D Dva mistry české vzbu: D VIII (str. 58) H Husi milá, v Konstancí od: BIX (str. 25) J Jak byl učený Jeroným vý: EXV (str. 48) F IX (str. 96) Jeroným svatý byl jest ry: K BX (str. 27) Králi Kryste, bože věčný DXV (str. 63) Krátce vám oznámím to H IIII (str. 124) Kryste, soudce všech věcí Krystus věčné radosti při: J XII (str. 150) M C XI (str. 45) Mučedlníkův českých pří: Mistře slavný, Jene Husi. E IX (str. 78) Mnozít jsou skládali, smrt F I(str. 85) 152
REGISTRUM PÍSNÍ TĚCHTO. A JII (str. 140) Ač kdo chce erbován býti B Buď z toho věčný Bůh poch: D III (str. 52) D Dva mistry české vzbu: D VIII (str. 58) H Husi milá, v Konstancí od: BIX (str. 25) J Jak byl učený Jeroným vý: EXV (str. 48) F IX (str. 96) Jeroným svatý byl jest ry: K BX (str. 27) Králi Kryste, bože věčný DXV (str. 63) Krátce vám oznámím to H IIII (str. 124) Kryste, soudce všech věcí Krystus věčné radosti při: J XII (str. 150) M C XI (str. 45) Mučedlníkův českých pří: Mistře slavný, Jene Husi. E IX (str. 78) Mnozít jsou skládali, smrt F I(str. 85) 152
Strana 153
Mistr Jan Hus učitel pra: H XIII (str. 135) Mistra Pražského v písmích HVII (str. 128) A XIII (str. 15) AXV (str. 10) B III (str. 20) N Nuže, milí Čechové, den: Na Mistra Jana Hus pa: Národe Český, chvaliž Bo: O Ó svolání Konstanské, jenž AIX (str. 11) BXV (str. 32) Tě Boha chválíme na vě: V V milosti boží Mistr Hus A I (str. 7) Věrní Čechové, Pána Bo: FXV (str. 104) Věrní křesťané, Krysta kra: G VI (str. 110) Věrní křesťané, silně dou: JVIII (str. 145) Z C IX (str. 43) Zpívejž jazyk toho rytěřo: C V (str. 39) Zpívej jazyk o přeslavném C VII (str. 41) Zpívej jazyk přeslavného Z víry upřímné, naděje sní: G XIII (str. 116) 153
Mistr Jan Hus učitel pra: H XIII (str. 135) Mistra Pražského v písmích HVII (str. 128) A XIII (str. 15) AXV (str. 10) B III (str. 20) N Nuže, milí Čechové, den: Na Mistra Jana Hus pa: Národe Český, chvaliž Bo: O Ó svolání Konstanské, jenž AIX (str. 11) BXV (str. 32) Tě Boha chválíme na vě: V V milosti boží Mistr Hus A I (str. 7) Věrní Čechové, Pána Bo: FXV (str. 104) Věrní křesťané, Krysta kra: G VI (str. 110) Věrní křesťané, silně dou: JVIII (str. 145) Z C IX (str. 43) Zpívejž jazyk toho rytěřo: C V (str. 39) Zpívej jazyk o přeslavném C VII (str. 41) Zpívej jazyk přeslavného Z víry upřímné, naděje sní: G XIII (str. 116) 153
Strana 154
[XXIX] Utěšená milost boží, v kterémžto se srdci složí, přemáhá strach a trápení, meč, smrt i ohně pálení. Pamatůjme na smrt svatých, rozjímejme životy jich, také i Čecha našeho, Mistra Jana Husi ctného. Učiněn jest Bohu svému, také národu Českému milý, jehož jest Krystus pán ráčil sobě zvoliti sám. Rodem z městečka Husince, dobré rodiče majíce, od Prachatic na půl míle, byl jest pacholátko milé. 154
[XXIX] Utěšená milost boží, v kterémžto se srdci složí, přemáhá strach a trápení, meč, smrt i ohně pálení. Pamatůjme na smrt svatých, rozjímejme životy jich, také i Čecha našeho, Mistra Jana Husi ctného. Učiněn jest Bohu svému, také národu Českému milý, jehož jest Krystus pán ráčil sobě zvoliti sám. Rodem z městečka Husince, dobré rodiče majíce, od Prachatic na půl míle, byl jest pacholátko milé. 154
Strana 155
Když pak odrost', matka jeho pobožná, života ctného, loktušku mu na hřbet dala, do Prachatic s ním se brala. Modlila se jest za něho, aby Bůh posvětil jeho, na cestě sedmkrát klekla, prosíc Boha, takto řekla: „Jakožs Samuele Anně požehnal, můj [ Bože Pane, požehnej [i] syna mého, řiď jej k slávě jména svého. Slyšel Bůh její modlení, dal Janovi vtip k učení, srdce k přikázáním jeho, že byl člověk svatý z něho. Také byl tichý, pokorný, stydlivý a bohabojný, 155
Když pak odrost', matka jeho pobožná, života ctného, loktušku mu na hřbet dala, do Prachatic s ním se brala. Modlila se jest za něho, aby Bůh posvětil jeho, na cestě sedmkrát klekla, prosíc Boha, takto řekla: „Jakožs Samuele Anně požehnal, můj [ Bože Pane, požehnej [i] syna mého, řiď jej k slávě jména svého. Slyšel Bůh její modlení, dal Janovi vtip k učení, srdce k přikázáním jeho, že byl člověk svatý z něho. Také byl tichý, pokorný, stydlivý a bohabojný, 155
Strana 156
prospíval jest v ctném umění mnohým lidem k podivení. Učiv se v koleji Pražské, přijal místo bakalářské, byl mistrem filosofie, rektorem akademie. A spravoval kolej Pražskú, v kteréž pod kápí doktorskú Písma svatá jest čítával, povinnost svú vykonával. Rozkoš v písmích svatých maje, doktory svaté čítaje, přijal na se ouřad kněžský, svatý, boží, apoštolský. A když Němci zsužovali Čechy, jim ubližovali, měli ouřady konšelské v moci i učení Pražské, 156
prospíval jest v ctném umění mnohým lidem k podivení. Učiv se v koleji Pražské, přijal místo bakalářské, byl mistrem filosofie, rektorem akademie. A spravoval kolej Pražskú, v kteréž pod kápí doktorskú Písma svatá jest čítával, povinnost svú vykonával. Rozkoš v písmích svatých maje, doktory svaté čítaje, přijal na se ouřad kněžský, svatý, boží, apoštolský. A když Němci zsužovali Čechy, jim ubližovali, měli ouřady konšelské v moci i učení Pražské, 156
Strana 157
dosti pracně o to jednal s jinými, až dovolil král, že jim ustoupit musili; tak svých svobod potvrdili. Dal mu Bůh Ducha svatého, tak že jest milostí jeho trestal lid z hříchův horlivě, napomínal dobrotivě. Jakž počal kněžstvo kárati, proti jich hříchům kázati, pýše, lakomství i smilství, neřádům, svatokupectví, ej hned se na něj bouřili, myslíc, by jej zahubili, velikou summu sebrali, papeži naň žalovali. Měl pak válku papež tehdáž, s králem Neapůlským nesnáz, 157
dosti pracně o to jednal s jinými, až dovolil král, že jim ustoupit musili; tak svých svobod potvrdili. Dal mu Bůh Ducha svatého, tak že jest milostí jeho trestal lid z hříchův horlivě, napomínal dobrotivě. Jakž počal kněžstvo kárati, proti jich hříchům kázati, pýše, lakomství i smilství, neřádům, svatokupectví, ej hned se na něj bouřili, myslíc, by jej zahubili, velikou summu sebrali, papeži naň žalovali. Měl pak válku papež tehdáž, s králem Neapůlským nesnáz, 157
Strana 158
odpustky do Čech jest poslal tomu, kdož by peníze dal. Jakž to zvěděl Mistr Jan Hus, kázal jest směle pro ten kus: nemají pomá hat, mluvíc, křesťané proti sobě nic. Ej tři, kteříž jsou v kostele odepřeli kněžím směle, byli jsou proto zjímáni, na Starém městě stínáni. Své žáky jest Mistr Hus Jan poslal pro sťaté na rynk tam, kteříž je na máry vzali, takto nad nimi zpívali: „Tatoť jsou těla svatých, hle, kteříž pro zákon boží zde životy své na smrt dali." V Betlémě je pochovali. 158
odpustky do Čech jest poslal tomu, kdož by peníze dal. Jakž to zvěděl Mistr Jan Hus, kázal jest směle pro ten kus: nemají pomá hat, mluvíc, křesťané proti sobě nic. Ej tři, kteříž jsou v kostele odepřeli kněžím směle, byli jsou proto zjímáni, na Starém městě stínáni. Své žáky jest Mistr Hus Jan poslal pro sťaté na rynk tam, kteříž je na máry vzali, takto nad nimi zpívali: „Tatoť jsou těla svatých, hle, kteříž pro zákon boží zde životy své na smrt dali." V Betlémě je pochovali. 158
Strana 159
Již pak pro Mistra Jana hned stala se jest ta zápověď, by nikdy mše nesloužili, neodávali, nekřtili. Také byl jest Mistr Hus Jan do Říma k papeži pohnán, plnomocníky tam poslal, slovo boží předce kázal. Často Němci se vztěkali a do Betléma běhali, aby jej zamordovali, sekerami naň házeli. Jakž pak byl odtud vypuzen, odešel kázat z Prahy ven, lid mnohý ho následoval, jimž jest po polích kázával. Na hrad Kozí potom se dal, kdež jest Postyllu svou sepsal, 159
Již pak pro Mistra Jana hned stala se jest ta zápověď, by nikdy mše nesloužili, neodávali, nekřtili. Také byl jest Mistr Hus Jan do Říma k papeži pohnán, plnomocníky tam poslal, slovo boží předce kázal. Často Němci se vztěkali a do Betléma běhali, aby jej zamordovali, sekerami naň házeli. Jakž pak byl odtud vypuzen, odešel kázat z Prahy ven, lid mnohý ho následoval, jimž jest po polích kázával. Na hrad Kozí potom se dal, kdež jest Postyllu svou sepsal, 159
Strana 160
též knihu o Církvi svaté, tou zbouřil kněžstvo bohaté. Nábožně stroje se k smrti, koštoval, zda by trpěti mohl oheň, hlavni živou přistrkal k tělu ohnivou. Dlouho trpět nemoh', trh' zas, řka: „Bože můj, mdlobu mú znáš, nestatečný sem k trpení, dejž mi pomoc k svítězení. Časem v kázání říkal to: „Vohořalá pečenka to není, komuž Bůh trpěti dá, pro pravdu oheň snésti. " I byl sněm v Konstancí svolán a tam Mistr Jan Hus pohnán, kdež jest prv umínil jíti, z víry své počet činiti. 160
též knihu o Církvi svaté, tou zbouřil kněžstvo bohaté. Nábožně stroje se k smrti, koštoval, zda by trpěti mohl oheň, hlavni živou přistrkal k tělu ohnivou. Dlouho trpět nemoh', trh' zas, řka: „Bože můj, mdlobu mú znáš, nestatečný sem k trpení, dejž mi pomoc k svítězení. Časem v kázání říkal to: „Vohořalá pečenka to není, komuž Bůh trpěti dá, pro pravdu oheň snésti. " I byl sněm v Konstancí svolán a tam Mistr Jan Hus pohnán, kdež jest prv umínil jíti, z víry své počet činiti. 160
Strana 161
Dal mu glejt Zikmund císař byl, však mu král Václav neradil, řka: „Nejezď tam, Jene, nyní, nebo můj bratr jest divný. Lásku boží v sobě maje, Mistr Jan, v boha doufaje, jel do Konstancí v radosti, modle se Bohu s pilností. I když do Konstancí přijel, celú noc na modlitbách bděl, jehož to] se jeden optal, proč by tak celou noc nespal. Na to jemu odpověděl: „Milý pane, aby věděl, mám přede vším světem státi, za sebe odpovídati." A byl svátek svaté panny mučedlnice Kateřiny. 161
Dal mu glejt Zikmund císař byl, však mu král Václav neradil, řka: „Nejezď tam, Jene, nyní, nebo můj bratr jest divný. Lásku boží v sobě maje, Mistr Jan, v boha doufaje, jel do Konstancí v radosti, modle se Bohu s pilností. I když do Konstancí přijel, celú noc na modlitbách bděl, jehož to] se jeden optal, proč by tak celou noc nespal. Na to jemu odpověděl: „Milý pane, aby věděl, mám přede vším světem státi, za sebe odpovídati." A byl svátek svaté panny mučedlnice Kateřiny. 161
Strana 162
Mistr Jan jest jat na ten den a mezi Bosáky veden. Utrhajíc mu, jej kleli, by odvolal, tomu chtěli, nářky křivé naň skládali, aby na něj žalovali. Sněm byl v kostele osazen, král v majestátě posazen, kdež biskupův, lidu mnoho sešlo se tam času toho. Jakž kázání dokonali, na Jana sou žalovali a mluviti mu nedali, vespolek na něj kříkali. Kterýž bludům odporoval a k bohu se odvolával, což jsou za blud potupili a na smrt ho odsoudili. 162
Mistr Jan jest jat na ten den a mezi Bosáky veden. Utrhajíc mu, jej kleli, by odvolal, tomu chtěli, nářky křivé naň skládali, aby na něj žalovali. Sněm byl v kostele osazen, král v majestátě posazen, kdež biskupův, lidu mnoho sešlo se tam času toho. Jakž kázání dokonali, na Jana sou žalovali a mluviti mu nedali, vespolek na něj kříkali. Kterýž bludům odporoval a k bohu se odvolával, což jsou za blud potupili a na smrt ho odsoudili. 162
Strana 163
Snažně žádal jest lepšího naučení z Písma svatého, však mu ho dáti nechtěli, neboť sou nic neuměli. Trpělivě měl se, tiše, vzývaje Krysta Ježíše, prosil za své nepřátely, jenž ho zahubiti chtěli. Pročež mnozí prelátové a zvláště pak biskupové jemu sou se posmívali a naň se ušklebovali. A když jest byl v roucho mešné oblečen dosti posměšně, řekl: „Krystus byl posmíván v bílém rouše potupován. Lidé, mnozí národové byli při věci takové, 163
Snažně žádal jest lepšího naučení z Písma svatého, však mu ho dáti nechtěli, neboť sou nic neuměli. Trpělivě měl se, tiše, vzývaje Krysta Ježíše, prosil za své nepřátely, jenž ho zahubiti chtěli. Pročež mnozí prelátové a zvláště pak biskupové jemu sou se posmívali a naň se ušklebovali. A když jest byl v roucho mešné oblečen dosti posměšně, řekl: „Krystus byl posmíván v bílém rouše potupován. Lidé, mnozí národové byli při věci takové, 163
Strana 164
před něž Mistr Jan postaven, na vysoký stůl vystaven. Mluvili biskupové mu, aby, chce-li zdraví svému, odpřisáh' se hned bludův těch a to před přítomností všech. Ale on pak dobrotivě mluvil s pláčem žalostivě tehdáž k množství lidu tomu, řka: „Nabádají mne k tomu mocně, abych odpřisáh se a odvolal v tomto čase bludů, kterýchž sem nekázal, nedržal, nepsal, nehlásal. Odvolat nesmím ničeho, boje se Boha živého, bych nebyl lhářem učiněn, před tvaří boží obviněn, 164
před něž Mistr Jan postaven, na vysoký stůl vystaven. Mluvili biskupové mu, aby, chce-li zdraví svému, odpřisáh' se hned bludův těch a to před přítomností všech. Ale on pak dobrotivě mluvil s pláčem žalostivě tehdáž k množství lidu tomu, řka: „Nabádají mne k tomu mocně, abych odpřisáh se a odvolal v tomto čase bludů, kterýchž sem nekázal, nedržal, nepsal, nehlásal. Odvolat nesmím ničeho, boje se Boha živého, bych nebyl lhářem učiněn, před tvaří boží obviněn, 164
Strana 165
činíc se vinen, čehož sem já nečinil v kázání svém, bych pravdy, svědomí svého neurazil nižádného." Zazlobili se na něho biskupové a od něho kalich vzali, zlořečíce, on pak plakal, volajíce: »Jáť věřím bohu mi lému a vykupiteli mému, žet on kalicha ode mne vykoupení neodejme. Doufám pevně v Boha svého, žet jej dnes v království jeho budu pít nový v radosti s jeho pomocí milosti.“ Lest svou vyjeviti směli, duši ďáblům poroučeli, 165
činíc se vinen, čehož sem já nečinil v kázání svém, bych pravdy, svědomí svého neurazil nižádného." Zazlobili se na něho biskupové a od něho kalich vzali, zlořečíce, on pak plakal, volajíce: »Jáť věřím bohu mi lému a vykupiteli mému, žet on kalicha ode mne vykoupení neodejme. Doufám pevně v Boha svého, žet jej dnes v království jeho budu pít nový v radosti s jeho pomocí milosti.“ Lest svou vyjeviti směli, duši ďáblům poroučeli, 165
Strana 166
nad kterouž moci neměli, sami v jich hrdle vězeli. A Mistr Jan ruce spěvši, řekl: »Já ji Krystu Ježíši poroučím nejmocnějšímu a nejdobrotivějšímu.“ Nešlechetní mu na hlavu korunu velmi rúhavú, papírovú, s dábly třemi vstavili malovanými. Snášel jest to vše pokorně, řka: „Krystus Pán nesl pro mne korunu trnovou tvrdší nevinně, mnohokrát těžší. Když byl na smrt z města veden a na rozhrání přiveden, klekl na zemi, ruce spěl, a oči ma k nebi hleděl. 166
nad kterouž moci neměli, sami v jich hrdle vězeli. A Mistr Jan ruce spěvši, řekl: »Já ji Krystu Ježíši poroučím nejmocnějšímu a nejdobrotivějšímu.“ Nešlechetní mu na hlavu korunu velmi rúhavú, papírovú, s dábly třemi vstavili malovanými. Snášel jest to vše pokorně, řka: „Krystus Pán nesl pro mne korunu trnovou tvrdší nevinně, mnohokrát těžší. Když byl na smrt z města veden a na rozhrání přiveden, klekl na zemi, ruce spěl, a oči ma k nebi hleděl. 166
Strana 167
I vzýval jest Boha svého, žalmy Davida svatého velmi nábožně říkaje, duši bohu poroučeje. Dal to bůh, že jest rouhavá ta koruna papírová spadla ihned z hlavy jeho a on pozasmál se z toho. Ej žoldnéři, jenž tu byli, na hlavu mu ji vstavili, řkouc: „Ať s ďábly, pány svými, jimž sloužil, spálen jest s nimi. Dosti veliké bláznovství jejich, vzteklost i bloudovství, že ďábly spáliti chtěli, kterým sou sami sloužili. I když jest vzhůru povstal byl, velikým hlasem se modlil, 167
I vzýval jest Boha svého, žalmy Davida svatého velmi nábožně říkaje, duši bohu poroučeje. Dal to bůh, že jest rouhavá ta koruna papírová spadla ihned z hlavy jeho a on pozasmál se z toho. Ej žoldnéři, jenž tu byli, na hlavu mu ji vstavili, řkouc: „Ať s ďábly, pány svými, jimž sloužil, spálen jest s nimi. Dosti veliké bláznovství jejich, vzteklost i bloudovství, že ďábly spáliti chtěli, kterým sou sami sloužili. I když jest vzhůru povstal byl, velikým hlasem se modlil, 167
Strana 168
řka: „Pane Kryste Ježíši, smrt mou ohavnou nynější, kteroužto mám podstoupiti, chci rád pokorně trpěti pro kázání slova tvého a pravdu čtení svatého. Uslyšiž mne mile z nebe a... 168
řka: „Pane Kryste Ježíši, smrt mou ohavnou nynější, kteroužto mám podstoupiti, chci rád pokorně trpěti pro kázání slova tvého a pravdu čtení svatého. Uslyšiž mne mile z nebe a... 168
Strana 169
Zvěčnělý bibliotekář Strahovský Cyril Straka nalezl roku 1915 mezi poklady této knihovny neznámý do té doby sborníček pís- ní o Husovi a Jeronymovi. Není neporušen, prvních několik listů je dnes vytrženo. Je to tím bolestnější, že to, co ztraceno, nedá se úplně nahraditi. Na konci sborníčku zacho- ván je totiž obsah (tohoto vydání str. 152), z něhož poznáváme, (ač ne bez jistých zá- had), co bylo obsahem listů dnes ztracených. Dnes knížečka začíná stranou A IIII, ale není nesnadno poznati, že je to omyl tiskový mís- to A XIIII, poněvadž strana další je označena jako AXV. V stránkování ostatním sice jed- notlivá písmena jsou číslována od I do XVI, ale zde, u skupiny A, ukončeno patrně číslem XV, poněvadž text pokračuje neporušeně na listě BI. Stalo se to asi tím, že se s paginací začalo hned na zadní straně listu titulního 169
Zvěčnělý bibliotekář Strahovský Cyril Straka nalezl roku 1915 mezi poklady této knihovny neznámý do té doby sborníček pís- ní o Husovi a Jeronymovi. Není neporušen, prvních několik listů je dnes vytrženo. Je to tím bolestnější, že to, co ztraceno, nedá se úplně nahraditi. Na konci sborníčku zacho- ván je totiž obsah (tohoto vydání str. 152), z něhož poznáváme, (ač ne bez jistých zá- had), co bylo obsahem listů dnes ztracených. Dnes knížečka začíná stranou A IIII, ale není nesnadno poznati, že je to omyl tiskový mís- to A XIIII, poněvadž strana další je označena jako AXV. V stránkování ostatním sice jed- notlivá písmena jsou číslována od I do XVI, ale zde, u skupiny A, ukončeno patrně číslem XV, poněvadž text pokračuje neporušeně na listě BI. Stalo se to asi tím, že se s paginací začalo hned na zadní straně listu titulního 169
Strana 170
nebo předmluvy (nepaginovaného), takže strana AXV stala se poslední stranou prvé osmilisté skupiny. Podle toho jsou dnes ztraceny strany AI až A XIII. Z dotčeného již obsahu dovídáme se, že se na straně A I začínala píseň „V mi- losti boží Mistr Hus“, na str. A IX píseň: „O svolání Konstanské“, na str. A XIII píseň „Nuže, milí Čechové“. Všecky tyto tři písně známe odjinud, takže jejich ztrátu lze nahra- diti. Podle „Obsahu" však četla se ve sbor- níčku ještě píseň „Na Mistra Jana Hus pa[ma- tujme].“ Začínala prý na str. A XV, ale to je zřejmý omyl. Stranu tu máme zachovánu, na ní se píseň nečte a čísti nemohla. Poněvadž však ve sborníčku jistě obsažena byla, nutno připustiti v „Obsahu“ omyl tiskový, nejspíše asi místo A V, poněvadž píseň „V milosti“, známá odjinud, sotva mohla vyplniti plných osm stran, jak by bylo nutno předpokládati, když píseň „Ó svolání“ začíná se teprve stra- nou A IX. Byl tedy patrně původní pořad: I „V milosti", II „Na Mistra", III „Osvolání“, 170
nebo předmluvy (nepaginovaného), takže strana AXV stala se poslední stranou prvé osmilisté skupiny. Podle toho jsou dnes ztraceny strany AI až A XIII. Z dotčeného již obsahu dovídáme se, že se na straně A I začínala píseň „V mi- losti boží Mistr Hus“, na str. A IX píseň: „O svolání Konstanské“, na str. A XIII píseň „Nuže, milí Čechové“. Všecky tyto tři písně známe odjinud, takže jejich ztrátu lze nahra- diti. Podle „Obsahu" však četla se ve sbor- níčku ještě píseň „Na Mistra Jana Hus pa[ma- tujme].“ Začínala prý na str. A XV, ale to je zřejmý omyl. Stranu tu máme zachovánu, na ní se píseň nečte a čísti nemohla. Poněvadž však ve sborníčku jistě obsažena byla, nutno připustiti v „Obsahu“ omyl tiskový, nejspíše asi místo A V, poněvadž píseň „V milosti“, známá odjinud, sotva mohla vyplniti plných osm stran, jak by bylo nutno předpokládati, když píseň „Ó svolání“ začíná se teprve stra- nou A IX. Byl tedy patrně původní pořad: I „V milosti", II „Na Mistra", III „Osvolání“, 170
Strana 171
IV „Nuže, milí“. Ale píseň „Na Mistra“ nutno prozatím pokládati za ztracenou úplně, poněvadž se jí nikde jinde nelze dohledati a tedy nelze jako při ostatních jejího znění doplniti odjinud. V náhradu přináší Strahovský exemplář na svém konci (za „Obsahem“) jinou píseň, počínající slovy „Utěšená milost boží“. Již typografická úprava ukazuje, že nenáležela k původnímu sborníčku — není ovšem ani v „Obsahu“ uvedena — a dostala se s ním ve spojení čistě zevní a pouhou náhodou, že si patrně některý bývalý majetník sborníčku i písně dal oba tisky svázati v jedno; bohužel není zachována celá, konec její chybí a nelze jej, poněvadž tisk tento rovněž je jediný zná- mý text její, odjinud doplniti. Se sborníčkem nesouvisí nikterak, leda že se také týká Husa, ale je původem i cenou významnější než té- měř všecky písně sborníčku. A to snad do- vede dostatečně ospravedlniti, že i v tomto vydání vzata v počet náhoda, která toto sklá- dání k sborníčku připojila a že tedy toto naše 171
IV „Nuže, milí“. Ale píseň „Na Mistra“ nutno prozatím pokládati za ztracenou úplně, poněvadž se jí nikde jinde nelze dohledati a tedy nelze jako při ostatních jejího znění doplniti odjinud. V náhradu přináší Strahovský exemplář na svém konci (za „Obsahem“) jinou píseň, počínající slovy „Utěšená milost boží“. Již typografická úprava ukazuje, že nenáležela k původnímu sborníčku — není ovšem ani v „Obsahu“ uvedena — a dostala se s ním ve spojení čistě zevní a pouhou náhodou, že si patrně některý bývalý majetník sborníčku i písně dal oba tisky svázati v jedno; bohužel není zachována celá, konec její chybí a nelze jej, poněvadž tisk tento rovněž je jediný zná- mý text její, odjinud doplniti. Se sborníčkem nesouvisí nikterak, leda že se také týká Husa, ale je původem i cenou významnější než té- měř všecky písně sborníčku. A to snad do- vede dostatečně ospravedlniti, že i v tomto vydání vzata v počet náhoda, která toto sklá- dání k sborníčku připojila a že tedy toto naše 171
Strana 172
vydání přináší vše, co dnes exemplář Stra- hovský obsahuje. Vlastní sborníček končí tedy „Obsahem" (str. 153), co následuje, po- šlo odjinud. Při otisku sborníčku bylo ovšem záhodno doplniti, pokud lze, stránky dnes ztracené. Text písně I a III a začátek IV, které v tisku chybí, doplněny podle rukopisů a tisků ji- ných a naznačeno to tím, že položeny do hranatých závorek [ J. U písně II, odjinud neznámé, nebylo to možno, proto se bylo třeba omeziti na to, že jen její začátek po- ložen na místo, kam asi původně náležela. Běžná čísla římská doplněna k usnadnění přehledu teprve při vydání, v původním tis- ku jich není. Jinak podává se text tak, jak se čte v tisku Strahovském, až na opravu omylů tiskových i jiných, jak na to v příslušných poznámkách upozorněno. Jde nyní o bližší určení, jakého původu je sborníček, a o zjištění — je-li možné — jeho názvu, když v jediném dochovaném exem- pláři titulní list chybí. V. Flajšhans, jenž se 172
vydání přináší vše, co dnes exemplář Stra- hovský obsahuje. Vlastní sborníček končí tedy „Obsahem" (str. 153), co následuje, po- šlo odjinud. Při otisku sborníčku bylo ovšem záhodno doplniti, pokud lze, stránky dnes ztracené. Text písně I a III a začátek IV, které v tisku chybí, doplněny podle rukopisů a tisků ji- ných a naznačeno to tím, že položeny do hranatých závorek [ J. U písně II, odjinud neznámé, nebylo to možno, proto se bylo třeba omeziti na to, že jen její začátek po- ložen na místo, kam asi původně náležela. Běžná čísla římská doplněna k usnadnění přehledu teprve při vydání, v původním tis- ku jich není. Jinak podává se text tak, jak se čte v tisku Strahovském, až na opravu omylů tiskových i jiných, jak na to v příslušných poznámkách upozorněno. Jde nyní o bližší určení, jakého původu je sborníček, a o zjištění — je-li možné — jeho názvu, když v jediném dochovaném exem- pláři titulní list chybí. V. Flajšhans, jenž se 172
Strana 173
otázkou soustavněji obíral (v článku: Tradi- ce o Husovi v „Písních nábožných“ XVI stol., Cas. Ces. Mus. 1916 str. 145—151), upozor- nil, že se Ant. Koniáš ve svém pověstném „Klíči“ (z r. 1729) na dvou místech (str. 115 a 126) zmiňuje o podobných sbírkách, které by mohly přijíti v úvahu, a prohlásil, míně druhý odkaz, že „srovnáním se zprávou Ko- niášovou poznáváme zcela určitě, že naše anonymum jsou „Písně nábožné“, jež Koniáš ve svém Klíči opatřil hvězdičkou na znamení „librum non esse dignum correctione“. Ale věc není tak jednoduchá, třeba tvrzení Flajš- hansovu přisvědčili A. Kraus (Husitství v li- teratuře zejména německé I, 1917 str. 259 pozn. 1, podávaje sám pěkný rozbor sborníč- ku) a F. M. Bartoš (Národop. Věst. Čsl. XVII, 35 s udáním obsahu jeho). Do plné bezpeč- nosti chybí velmi mnoho. Koniáš v prvním citátu (str. 115) uvádí ti- tul: „*Nábožné a horlivé písně o M. Janovi z Husince mučedlníku“ a pod tím ještě „O narození P. Krysta list A 7“. Týká-li se tento 173
otázkou soustavněji obíral (v článku: Tradi- ce o Husovi v „Písních nábožných“ XVI stol., Cas. Ces. Mus. 1916 str. 145—151), upozor- nil, že se Ant. Koniáš ve svém pověstném „Klíči“ (z r. 1729) na dvou místech (str. 115 a 126) zmiňuje o podobných sbírkách, které by mohly přijíti v úvahu, a prohlásil, míně druhý odkaz, že „srovnáním se zprávou Ko- niášovou poznáváme zcela určitě, že naše anonymum jsou „Písně nábožné“, jež Koniáš ve svém Klíči opatřil hvězdičkou na znamení „librum non esse dignum correctione“. Ale věc není tak jednoduchá, třeba tvrzení Flajš- hansovu přisvědčili A. Kraus (Husitství v li- teratuře zejména německé I, 1917 str. 259 pozn. 1, podávaje sám pěkný rozbor sborníč- ku) a F. M. Bartoš (Národop. Věst. Čsl. XVII, 35 s udáním obsahu jeho). Do plné bezpeč- nosti chybí velmi mnoho. Koniáš v prvním citátu (str. 115) uvádí ti- tul: „*Nábožné a horlivé písně o M. Janovi z Husince mučedlníku“ a pod tím ještě „O narození P. Krysta list A 7“. Týká-li se tento 173
Strana 174
odkaz knihy, jejíž titul výše uveden (což je sice možné, ale nikoli zcela jisté), byl by to bezpečný důkaz, že Koniáš knihou, jejíž titul zde udává, našeho sborníčku nemínil. Třeba list A 7 dnes byl vytržen, lze přece určitě říci, že nějaké zmínky o narození páně neobsa- hoval. Mimo to titul ani obsahu našeho sbor- níčku neodpovídá (nehledě k dalšímu důvo- du, který poznáme níže). Proto tedy má pravdu Flajšhans, míní-li, že na tuto knihu mysliti nelze a že se patrně nedochovala. Druhý citát Koniášův zní (str. 126): „*Pís- ně nábožné o svaté paměti Janovi Husovi a Jarolímovi Pražském.“ Titul by sice našemu sborníčku (hleděk jeho obsahu) slušel lépe a je také pravděpodobné, že není, jak u Koniáše často bývá, pouhým jeho výmyslem, nýbrž že odpovídá skutečnosti — zmínka o „svaté pa- měti“ je tu dostatečnou zárukou. To by tedy ztotožnění neodporovalo. Ale nelze-li za- příti, že jsou to důvody velmi slabé, tím mé- ně lze přehlížeti, co mluví proti ztotožnění. Méně záleží na tom, že se v titule mluví 174
odkaz knihy, jejíž titul výše uveden (což je sice možné, ale nikoli zcela jisté), byl by to bezpečný důkaz, že Koniáš knihou, jejíž titul zde udává, našeho sborníčku nemínil. Třeba list A 7 dnes byl vytržen, lze přece určitě říci, že nějaké zmínky o narození páně neobsa- hoval. Mimo to titul ani obsahu našeho sbor- níčku neodpovídá (nehledě k dalšímu důvo- du, který poznáme níže). Proto tedy má pravdu Flajšhans, míní-li, že na tuto knihu mysliti nelze a že se patrně nedochovala. Druhý citát Koniášův zní (str. 126): „*Pís- ně nábožné o svaté paměti Janovi Husovi a Jarolímovi Pražském.“ Titul by sice našemu sborníčku (hleděk jeho obsahu) slušel lépe a je také pravděpodobné, že není, jak u Koniáše často bývá, pouhým jeho výmyslem, nýbrž že odpovídá skutečnosti — zmínka o „svaté pa- měti“ je tu dostatečnou zárukou. To by tedy ztotožnění neodporovalo. Ale nelze-li za- příti, že jsou to důvody velmi slabé, tím mé- ně lze přehlížeti, co mluví proti ztotožnění. Méně záleží na tom, že se v titule mluví 174
Strana 175
o „Jarolímovi“, kdežto písně ve sborníčkuob- sažené užívají výhradně formy „Jeroným“. To by se dalo vyložiti, že pozdní pořadatel užil formy v jeho době obvyklé (nejstarší doklad formy Jarolím uvádí Gebauer, Slov- ník z r. 1592), nepovšimnuv si, že písně, jež otiskuje, vzniknuvše v době starší, této for- my neznají. A ani to nebylo by vyloučeno, že si proměnu dovolil teprve Koniáš sám, když jemu ona forma již byla běžná. Důležitější je jiná věc. Oba tituly uvádí Koniáš ve skupině „České knihy in octavo". Vím, že u něho nesmíme hledati přesnosti moderního bibliografa. Ale přece jen zdá se mi pravděnepodobným, že by drobný formát našeho sborníčku mohl označiti jako oktáv. Z těchto důvodů rozpakuji se, ač možnosti nevylučuji zcela, užíti titulu Koniášem dolo- ženého pro náš sborníček, jenž se zlomysl- ností osudu stal anonymním, a volil jsem ra- ději pojmenování nové podle obsahu sbírky dané. Pokud jde o dobu, kdy „Písně“ byly vy- 175
o „Jarolímovi“, kdežto písně ve sborníčkuob- sažené užívají výhradně formy „Jeroným“. To by se dalo vyložiti, že pozdní pořadatel užil formy v jeho době obvyklé (nejstarší doklad formy Jarolím uvádí Gebauer, Slov- ník z r. 1592), nepovšimnuv si, že písně, jež otiskuje, vzniknuvše v době starší, této for- my neznají. A ani to nebylo by vyloučeno, že si proměnu dovolil teprve Koniáš sám, když jemu ona forma již byla běžná. Důležitější je jiná věc. Oba tituly uvádí Koniáš ve skupině „České knihy in octavo". Vím, že u něho nesmíme hledati přesnosti moderního bibliografa. Ale přece jen zdá se mi pravděnepodobným, že by drobný formát našeho sborníčku mohl označiti jako oktáv. Z těchto důvodů rozpakuji se, ač možnosti nevylučuji zcela, užíti titulu Koniášem dolo- ženého pro náš sborníček, jenž se zlomysl- ností osudu stal anonymním, a volil jsem ra- ději pojmenování nové podle obsahu sbírky dané. Pokud jde o dobu, kdy „Písně“ byly vy- 175
Strana 176
tištěny, byl to zase Flajšhans (str. 148), jenž podle data jednotlivých písní odhadl dobu vzniku naší sbírky do 1. 1560—1590. Ale z okolností, že některé písně byly tištěny teprve v kancionále Musophilově 1585, nelze ještě souditi, že tam byly tištěny dříve; je zcela dobře možno, že je Musophil převzal teprve odtud, nebo spíše odjinud, když texto- vé odchylky obou vydání ukazují, že jeden text nebyl přímou předlohou druhému, nebo aspoň nebyl přejímán bez proměny. A tu text našeho sborníčku velmi často zaručuje — nelze zde unavovati doklady, — že zachoval znění původnější. Ani to ovšem není důka- zem, že náš tisk musí býti starší, ale tím mé- ně lze z toho souditi, že by musil býti mladší, čímž důvod pro datování uvedený stává se pochybným. Naproti tomu Bartoš (Ndp. V. Čsl. XVII, 36) domnívá se, že k tisku došlo po r. 1609, ale důvod jeho nezdá se mi dosti průkazným. Zdá se vskutku, že se asi tisk našich „Pís- ní“ od doby svrchu odhadnuté časově příliš 176
tištěny, byl to zase Flajšhans (str. 148), jenž podle data jednotlivých písní odhadl dobu vzniku naší sbírky do 1. 1560—1590. Ale z okolností, že některé písně byly tištěny teprve v kancionále Musophilově 1585, nelze ještě souditi, že tam byly tištěny dříve; je zcela dobře možno, že je Musophil převzal teprve odtud, nebo spíše odjinud, když texto- vé odchylky obou vydání ukazují, že jeden text nebyl přímou předlohou druhému, nebo aspoň nebyl přejímán bez proměny. A tu text našeho sborníčku velmi často zaručuje — nelze zde unavovati doklady, — že zachoval znění původnější. Ani to ovšem není důka- zem, že náš tisk musí býti starší, ale tím mé- ně lze z toho souditi, že by musil býti mladší, čímž důvod pro datování uvedený stává se pochybným. Naproti tomu Bartoš (Ndp. V. Čsl. XVII, 36) domnívá se, že k tisku došlo po r. 1609, ale důvod jeho nezdá se mi dosti průkazným. Zdá se vskutku, že se asi tisk našich „Pís- ní“ od doby svrchu odhadnuté časově příliš 176
Strana 177
neodchyluje; lze jej, jak již Kraus učinil, po- ložiti do druhé půle (určitěji za léta šedesátá) 16. stol. Vnější úprava odpovídá tiskům této doby a jistě i typologický rozbor, bude-li kdy podán, dovede tento odhad potvrditi. O osobě svého původce nedovede nám naše sbírka, pokud je zachována, pověděti nic. Byla-li původně, jak je pravděpodobné, předeslána nějaká předmluva, je dnes s ostat- ními začátečními stránkami ztracena, a z u- spořádání sbírky nelze o původci ani o zása- dách, jimiž se řídil, souditi nic. Jistě byl horlivý utrakvista a nadšený ctitel Husův i Jeronymův, jak sám výběr písní dovede za- ručiti, ale ani z toho, že se nerozpakuje po- jmouti do své sbírky i písně zřetelně lutera- nisující, neodvážil bych se nějakého závěru, poněvadž tu jde o písně cizí, leda by bylo lze připustiti, že mu jejich stanovisko nepřeká- želo. Snad ještě jedna věc zasluhuje povšim- nutí. Mezi písněmi najdeme jednu (č. V) slo- ženou od Jana Augusty. Závěr nějaký není odtud oprávněn, když nevíme, byl-li tento 177
neodchyluje; lze jej, jak již Kraus učinil, po- ložiti do druhé půle (určitěji za léta šedesátá) 16. stol. Vnější úprava odpovídá tiskům této doby a jistě i typologický rozbor, bude-li kdy podán, dovede tento odhad potvrditi. O osobě svého původce nedovede nám naše sbírka, pokud je zachována, pověděti nic. Byla-li původně, jak je pravděpodobné, předeslána nějaká předmluva, je dnes s ostat- ními začátečními stránkami ztracena, a z u- spořádání sbírky nelze o původci ani o zása- dách, jimiž se řídil, souditi nic. Jistě byl horlivý utrakvista a nadšený ctitel Husův i Jeronymův, jak sám výběr písní dovede za- ručiti, ale ani z toho, že se nerozpakuje po- jmouti do své sbírky i písně zřetelně lutera- nisující, neodvážil bych se nějakého závěru, poněvadž tu jde o písně cizí, leda by bylo lze připustiti, že mu jejich stanovisko nepřeká- želo. Snad ještě jedna věc zasluhuje povšim- nutí. Mezi písněmi najdeme jednu (č. V) slo- ženou od Jana Augusty. Závěr nějaký není odtud oprávněn, když nevíme, byl-li tento 177
Strana 178
skladatel znám sběrateli sborníčku. Více vá- hy nabývá to ve spolku s okolností jinou. Náš sborníček je míněn jako zpěvník, ale po- něvadž není notován, udává při jednotlivých písních nápěv, podle něhož se mají zpívati. Písně, podle nichž se mají naše zpěvy zpívati, jsou dílem neznámé, dílem známé (vypočetl je již Flajšhans). Uvidíme dále, že tyto ná- pěvy udávány dosti libovolně, ano že někdy píseň nápěvu je mladší než píseň, jež se má podle něho zpívati (srovn. i Nejedlý, Hus. zpěv 281). Tu tedy jistě nesmí býti přehléd- nuto, že vedle písně Rokycanovy „Církev svatá“ (podle ní č. VI a XVII) najdeme i od- kaz na píseň Br. Michalce „Krystus Ježíš“ (podle ní č. VII) a Br. Lukáše „Šel přes po- tok“ (podle ní č. II). Sběratel tedy neváhal odkazovati ani na písně Bratrské. A tu zejmé- na odkaz na píseň Lukášovu při č. IX zasluhu- je pozornosti, poněvadž udává nápěv k písni skládané po vzoru církevní hymny „Pange lingua“. Více o tom pověděno v poznámkách k č. IX. Zde stačí uvésti, že pořadateli (ovšem 178
skladatel znám sběrateli sborníčku. Více vá- hy nabývá to ve spolku s okolností jinou. Náš sborníček je míněn jako zpěvník, ale po- něvadž není notován, udává při jednotlivých písních nápěv, podle něhož se mají zpívati. Písně, podle nichž se mají naše zpěvy zpívati, jsou dílem neznámé, dílem známé (vypočetl je již Flajšhans). Uvidíme dále, že tyto ná- pěvy udávány dosti libovolně, ano že někdy píseň nápěvu je mladší než píseň, jež se má podle něho zpívati (srovn. i Nejedlý, Hus. zpěv 281). Tu tedy jistě nesmí býti přehléd- nuto, že vedle písně Rokycanovy „Církev svatá“ (podle ní č. VI a XVII) najdeme i od- kaz na píseň Br. Michalce „Krystus Ježíš“ (podle ní č. VII) a Br. Lukáše „Šel přes po- tok“ (podle ní č. II). Sběratel tedy neváhal odkazovati ani na písně Bratrské. A tu zejmé- na odkaz na píseň Lukášovu při č. IX zasluhu- je pozornosti, poněvadž udává nápěv k písni skládané po vzoru církevní hymny „Pange lingua“. Více o tom pověděno v poznámkách k č. IX. Zde stačí uvésti, že pořadateli (ovšem 178
Strana 179
připojil-li udání nápěvu sám) píseň Lukášo- va byla běžná a že tedy snad nebyl dalek kruhů Bratrských. Než k nějaké určité do- mněnce to, tuším, nestačí. Jednotlivé písně samy vznikly ovšem v do- bě nestejné, vedle skládání sáhajících vzni- kem až k samé tragedii kostnické, jak vždy v příslušných poznámkách uvedeno, najde- me i písně Václava Nicolaidesa Vodňanské- ho z Radkova z let šedesátých a Jana Tábor- ského z doby ještě pozdější, vše bez nějakého znatelného pořádku a programu. Úprava textová není vždy nejpečlivější, ač tu jistě, nehledě k omylům tiskovým, mnoho bude třeba sčísti na vrub písařů a tisků star- ších. Na některé omyly upozornil již Flajš- hans, o jiných stane se zmínka v poznám- kách. Formálně ani obsahem většina písní ne- vyniká, ač ani pod úroveň souvěké tvorby neklesá; lze sice vskutku přisvědčiti Flajš- hansovi, že většinou je obsah písní jalový a prázdný, zvláště pokud jde o písně ze 16. stol. 179
připojil-li udání nápěvu sám) píseň Lukášo- va byla běžná a že tedy snad nebyl dalek kruhů Bratrských. Než k nějaké určité do- mněnce to, tuším, nestačí. Jednotlivé písně samy vznikly ovšem v do- bě nestejné, vedle skládání sáhajících vzni- kem až k samé tragedii kostnické, jak vždy v příslušných poznámkách uvedeno, najde- me i písně Václava Nicolaidesa Vodňanské- ho z Radkova z let šedesátých a Jana Tábor- ského z doby ještě pozdější, vše bez nějakého znatelného pořádku a programu. Úprava textová není vždy nejpečlivější, ač tu jistě, nehledě k omylům tiskovým, mnoho bude třeba sčísti na vrub písařů a tisků star- ších. Na některé omyly upozornil již Flajš- hans, o jiných stane se zmínka v poznám- kách. Formálně ani obsahem většina písní ne- vyniká, ač ani pod úroveň souvěké tvorby neklesá; lze sice vskutku přisvědčiti Flajš- hansovi, že většinou je obsah písní jalový a prázdný, zvláště pokud jde o písně ze 16. stol. 179
Strana 180
Přece však najdeme tu i písně prostým citem uchvacující (na př. Husi milá č. VI a j.), a i když jich není většina, je sborníček vý- mluvným důkazem neutuchající úcty k Hu- sovi a živého zájmu, a již proto zasluhuje, aby se dostal do ruky dnešního čtenáře. I. (str. 7—9). Podle „Obsahu" (na str. 153) četla se tato píseň na začátku celého sborníčku (f. A I), jenž však nyní vytržen. V našem vydání do- plněna, což nebylo nesnadné. Píseň tato to- tiž, jedna z nejstarších písní o Husovi vůbec, vznikla jistě záhy po jeho smrti, jak dosvěd- čuje současník (byť i později píšící) Prokop, písař Novoměstský (v. Höfler, Geschicht- schreiber der Hus. Bevegung I, 71), a byla velmi rozšířena. Došla nás v několika ruko- pisech, i z 15. stol. ještě, i v tiscích. Nej- starší je rukopis Národní knihovny Vídeň- ské 4557, psaný v této části asi r. 1420, kde se píseň čte na f. 207—207', notovaný zápis 180
Přece však najdeme tu i písně prostým citem uchvacující (na př. Husi milá č. VI a j.), a i když jich není většina, je sborníček vý- mluvným důkazem neutuchající úcty k Hu- sovi a živého zájmu, a již proto zasluhuje, aby se dostal do ruky dnešního čtenáře. I. (str. 7—9). Podle „Obsahu" (na str. 153) četla se tato píseň na začátku celého sborníčku (f. A I), jenž však nyní vytržen. V našem vydání do- plněna, což nebylo nesnadné. Píseň tato to- tiž, jedna z nejstarších písní o Husovi vůbec, vznikla jistě záhy po jeho smrti, jak dosvěd- čuje současník (byť i později píšící) Prokop, písař Novoměstský (v. Höfler, Geschicht- schreiber der Hus. Bevegung I, 71), a byla velmi rozšířena. Došla nás v několika ruko- pisech, i z 15. stol. ještě, i v tiscích. Nej- starší je rukopis Národní knihovny Vídeň- ské 4557, psaný v této části asi r. 1420, kde se píseň čte na f. 207—207', notovaný zápis 180
Strana 181
čte se dále v rukopise universitní knihovny Pražské VI C 20 a (na f 96), jemuž se podle někdejšího majetníka dává jméno kancio- nálu Rackova, a konečně v rukopisném kan- cionále Teplickém z r. 1566 (f. 239); tiskem vydal píseň Miřinský r. 1522, (f LXVIII'), po druhé v druhém vydání jeho 1531 (f H VI'— H VII), a opět ve zpracování tohoto kancio- nálu Janem Táborským r. 1577 (fol. M XII); nověji podle nejstaršího textu vydal ji F. Menčík, Rozmanitosti I, str. 84, s přihlédnu- tím ke všem dochovaným textům V. Novot- ný v Pram. děj. č. VIII, str. 425—427. Za základ nynějšího rekonstruovaného vydání položil jsem nejstarší rukopis Vídeň- ský, až na to, že jsem staré tvary nahradil dnešními (a až na změny, o nichž níže). Zdálo se mi to nejsprávnějším východiskem, když vlastní znění sborníčku Strahovského je dnes ztraceno a nevíme tedy, jak tam původně zněla. Bylo by arci možno namítnouti, že tam nebylo již čtení původní — píseň velmi ob- líbená bývala často měněna, jak hned uvidí- 181
čte se dále v rukopise universitní knihovny Pražské VI C 20 a (na f 96), jemuž se podle někdejšího majetníka dává jméno kancio- nálu Rackova, a konečně v rukopisném kan- cionále Teplickém z r. 1566 (f. 239); tiskem vydal píseň Miřinský r. 1522, (f LXVIII'), po druhé v druhém vydání jeho 1531 (f H VI'— H VII), a opět ve zpracování tohoto kancio- nálu Janem Táborským r. 1577 (fol. M XII); nověji podle nejstaršího textu vydal ji F. Menčík, Rozmanitosti I, str. 84, s přihlédnu- tím ke všem dochovaným textům V. Novot- ný v Pram. děj. č. VIII, str. 425—427. Za základ nynějšího rekonstruovaného vydání položil jsem nejstarší rukopis Vídeň- ský, až na to, že jsem staré tvary nahradil dnešními (a až na změny, o nichž níže). Zdálo se mi to nejsprávnějším východiskem, když vlastní znění sborníčku Strahovského je dnes ztraceno a nevíme tedy, jak tam původně zněla. Bylo by arci možno namítnouti, že tam nebylo již čtení původní — píseň velmi ob- líbená bývala často měněna, jak hned uvidí- 181
Strana 182
me, — což ukazuje již udání začátku v „Ob- sahu“. Zní: „V milosti boží...“ Nejstarší zá- pis a téměř všecky ostatní začínají: „V naději boží...“, začátek shodný s udáním „Obsahu“ má jen vydání Miřinského z r. 1531. Ale tím není ještě zaručeno, že toto znění bylo také ve Strahovském sborníku vzato za základ. Proto jsem sice první verš uvedl tak, aby byl ve shodě s rejstříkem, ale jinak jsem zpra- vidla podržel čtení nejstarší. Ale právě proto zdá se mi záhodno pověděti, čím se texty pozdější, a hlavně text Miřinského 1531 od původního liší. Uvádím jen věci podstatné, drobné odchylky pomíjím vůbec. Sl. 1., v. 1.: „v milosti“ má jen Miřín. 1531. Sloka 1., verš 2.: zní v nejstarším zápise: „České zemi svatým vydán. Sloka 2., verš 3.—4.: zní u Miřínského 1531 a 1577: „ale rota mnišská a kanovnic- ká německá“. Sloka 2., verš 6.: v rukopise Vídeňském zní: „do Konstancie na Mistra Jana“; opra- veno pro rým. 182
me, — což ukazuje již udání začátku v „Ob- sahu“. Zní: „V milosti boží...“ Nejstarší zá- pis a téměř všecky ostatní začínají: „V naději boží...“, začátek shodný s udáním „Obsahu“ má jen vydání Miřinského z r. 1531. Ale tím není ještě zaručeno, že toto znění bylo také ve Strahovském sborníku vzato za základ. Proto jsem sice první verš uvedl tak, aby byl ve shodě s rejstříkem, ale jinak jsem zpra- vidla podržel čtení nejstarší. Ale právě proto zdá se mi záhodno pověděti, čím se texty pozdější, a hlavně text Miřinského 1531 od původního liší. Uvádím jen věci podstatné, drobné odchylky pomíjím vůbec. Sl. 1., v. 1.: „v milosti“ má jen Miřín. 1531. Sloka 1., verš 2.: zní v nejstarším zápise: „České zemi svatým vydán. Sloka 2., verš 3.—4.: zní u Miřínského 1531 a 1577: „ale rota mnišská a kanovnic- ká německá“. Sloka 2., verš 6.: v rukopise Vídeňském zní: „do Konstancie na Mistra Jana“; opra- veno pro rým. 182
Strana 183
Sloka 3., verš 4.: tisky vynechávají „bo- žímu“, ale doplňují: „prorokování, svaté čtení“. Sloka IV. a V. prodělaly změny největší, byvše později i shrnuty v jednu. Verš 4.—6. zní jen v kanc. Teplickém tak jako v zápise původním, ale verš 7. chybí i tam. Obě starší vydání Miřínského i kancionál Rackův čtou verš 4.: „živu býti v lásce a v milosti,“ což je v původním zápise 5. verš V. sloky, k ně- muž se ihned pojí její verše 6 a 7, takže slo- ky IV. verš 7. a V. verš 1.—4. zde odpadly. Místo tu zní: „sebe posilňujíc tělem a krví boží vespolek do skonání“ u Racka, v textech Miřínského: „tělem božím i krví vespolek do skončení. Toto čtení má i zpracování Táborského z r. 1577, jež však připojuje nyní ještě sloky další, jinde neobsažené, patrně přídavek Tá- borského, v tomto znění: Po stu letech kázání tvé, Mistře Husi, i v Němcích tkve, 183
Sloka 3., verš 4.: tisky vynechávají „bo- žímu“, ale doplňují: „prorokování, svaté čtení“. Sloka IV. a V. prodělaly změny největší, byvše později i shrnuty v jednu. Verš 4.—6. zní jen v kanc. Teplickém tak jako v zápise původním, ale verš 7. chybí i tam. Obě starší vydání Miřínského i kancionál Rackův čtou verš 4.: „živu býti v lásce a v milosti,“ což je v původním zápise 5. verš V. sloky, k ně- muž se ihned pojí její verše 6 a 7, takže slo- ky IV. verš 7. a V. verš 1.—4. zde odpadly. Místo tu zní: „sebe posilňujíc tělem a krví boží vespolek do skonání“ u Racka, v textech Miřínského: „tělem božím i krví vespolek do skončení. Toto čtení má i zpracování Táborského z r. 1577, jež však připojuje nyní ještě sloky další, jinde neobsažené, patrně přídavek Tá- borského, v tomto znění: Po stu letech kázání tvé, Mistře Husi, i v Němcích tkve, 183
Strana 184
kterés v zemi České, v kaple Betlemské i jinde v čisté pravdě kázal, i by div ukázal a v tom prospěch dal věčný král po všem světě, aby Kristus, pravda věčná, jenž jest sám cesta bezpečná, sám i věčný život, [srv. Jan 14, 6] ode všech scestných rot byl poznán, on, všech věřících sám, prostředník a smírce, jistý přímluvce u votce z milosti své. Ó dejž to, mistře nebeský, ať jest všecken lid křesťanský uveden v jednotu, v lásku, v dobrotu; 184
kterés v zemi České, v kaple Betlemské i jinde v čisté pravdě kázal, i by div ukázal a v tom prospěch dal věčný král po všem světě, aby Kristus, pravda věčná, jenž jest sám cesta bezpečná, sám i věčný život, [srv. Jan 14, 6] ode všech scestných rot byl poznán, on, všech věřících sám, prostředník a smírce, jistý přímluvce u votce z milosti své. Ó dejž to, mistře nebeský, ať jest všecken lid křesťanský uveden v jednotu, v lásku, v dobrotu; 184
Strana 185
slepotu rač od nás zahnati, daj se právě znáti, v pravdě tvé státi, setrvati do skončení. Stajštět [= stýskát] se nám s nesnázemi, dajž nám pokoj svůj na zemi, rozmnož dobré správce; sám tvého stádce ochránce malého rač býti, od vlkův brániti, ať tebe můžem chváliti bez přestání. Rač nám víry přispořiti, v naději nás upevniti. Ó votče nebeský, slyš svój lid zemský, křesťanský, v jménu syna tvého smiluj se pro něho, přijmiž v počet svých volených milostivě. 185
slepotu rač od nás zahnati, daj se právě znáti, v pravdě tvé státi, setrvati do skončení. Stajštět [= stýskát] se nám s nesnázemi, dajž nám pokoj svůj na zemi, rozmnož dobré správce; sám tvého stádce ochránce malého rač býti, od vlkův brániti, ať tebe můžem chváliti bez přestání. Rač nám víry přispořiti, v naději nás upevniti. Ó votče nebeský, slyš svój lid zemský, křesťanský, v jménu syna tvého smiluj se pro něho, přijmiž v počet svých volených milostivě. 185
Strana 186
Chvála buď věčnému votci i jeho synu též moci i duchu svatému, v božství rovnému, dobrému, neb jest toho hoden vždycky na každý den, aby byl chválen na věky věkův. Amen. J. T. Konečně závěrečné čtyři verše jsou zvlášt- ní dopěvek, který asi k původní písni nepa- třil — nejstarší zápis ho nemá, — ale již v 15. stol. byl přidáván (v. zápis Rackův) a stal se jakýmsi dodatkem písně. Obě vydání Miřín- ského jej mají (Táborský nikoliv), a býval patrně zpíván i na závěr písní jiných. Srovn. ostatně, co o tom dí J. Jireček, Hymnologia Bohemica (Poj. Král. Spol. nauk VI, 9) a v Čas. Ces. Mus. 1879, 46, Bartoš Národp. Věst. čsl. XVII, 21. 186
Chvála buď věčnému votci i jeho synu též moci i duchu svatému, v božství rovnému, dobrému, neb jest toho hoden vždycky na každý den, aby byl chválen na věky věkův. Amen. J. T. Konečně závěrečné čtyři verše jsou zvlášt- ní dopěvek, který asi k původní písni nepa- třil — nejstarší zápis ho nemá, — ale již v 15. stol. byl přidáván (v. zápis Rackův) a stal se jakýmsi dodatkem písně. Obě vydání Miřín- ského jej mají (Táborský nikoliv), a býval patrně zpíván i na závěr písní jiných. Srovn. ostatně, co o tom dí J. Jireček, Hymnologia Bohemica (Poj. Král. Spol. nauk VI, 9) a v Čas. Ces. Mus. 1879, 46, Bartoš Národp. Věst. čsl. XVII, 21. 186
Strana 187
II. (str. 10). Píseň, jež pravděpodobně na tomto místě byla vytištěna (v. v úvodě svrchu) začínala slovy „Na Mistra Jana Hus pamatujme", ale je dnes s ostatním začátkem sborníčku Stra- hovského a tak i vůbec ztracena, poněvadž jinde zachována není. III. (str. 11—14). Jde o jednu znejstarších písní památce Hu- sově věnovaných. Složena byla záhy po smrti Husově a patrně ještě před upálením Jero- nymovým, tedy snad hned koncem r. 1415, a to v dvojím parallelním textu, latinském a českém od jednoho asi původce, tak aby text latinský byl osvědčením před veřejností, zvláště cizinou, text český povzbuzením pro domácí ctitele Husovy. Příslušná část sborníčku Strahovského je vytržena, ale text písně snadno lze nahraditi, zachovalať se v četných rukopisech i tiscích. 187
II. (str. 10). Píseň, jež pravděpodobně na tomto místě byla vytištěna (v. v úvodě svrchu) začínala slovy „Na Mistra Jana Hus pamatujme", ale je dnes s ostatním začátkem sborníčku Stra- hovského a tak i vůbec ztracena, poněvadž jinde zachována není. III. (str. 11—14). Jde o jednu znejstarších písní památce Hu- sově věnovaných. Složena byla záhy po smrti Husově a patrně ještě před upálením Jero- nymovým, tedy snad hned koncem r. 1415, a to v dvojím parallelním textu, latinském a českém od jednoho asi původce, tak aby text latinský byl osvědčením před veřejností, zvláště cizinou, text český povzbuzením pro domácí ctitele Husovy. Příslušná část sborníčku Strahovského je vytržena, ale text písně snadno lze nahraditi, zachovalať se v četných rukopisech i tiscích. 187
Strana 188
Nejstarší, skoro současný je rukopis Třeboň- ský H 179 (= Z 19 f. 6'—7) s textem latin- ským i českým, dále kancionál Rackův (univ. knih. VI C 20 a f. 95'—96) rovněž s textem latinským i českým, kancionál Teplický z r. 1566 (f. 241—241'). Tištěna byla v kancio- nále Miřínského z r. 1522 a častěji, posledně vydal ji Nejedlý, Počátky husit. zpěvu (Pra- ha 1907) str. 498—499 a nyní obojí text vy- dán mnou v Pram. děj. č. VIII, str. 422—424. Za základ vzat text nejstarší, jen místy po- opravený. Sloka VI., verš 3.: „nesmyslným“ vyslo- vovalo se trojslabičně. Sloka IX., verš 5.: „přijeli“ = přijali. Sloka XII., verš 4.: „ Sloka XIV., verš 5.: v rkp. Třeb. zní: „na věky věkoma Amen“; užito znění Rackova. IV. (str. 15—19). Píseň tuto, jakož i některé jiné, české (v. č. XIV. a XVI.) i latinské, složil M. Václav 188
Nejstarší, skoro současný je rukopis Třeboň- ský H 179 (= Z 19 f. 6'—7) s textem latin- ským i českým, dále kancionál Rackův (univ. knih. VI C 20 a f. 95'—96) rovněž s textem latinským i českým, kancionál Teplický z r. 1566 (f. 241—241'). Tištěna byla v kancio- nále Miřínského z r. 1522 a častěji, posledně vydal ji Nejedlý, Počátky husit. zpěvu (Pra- ha 1907) str. 498—499 a nyní obojí text vy- dán mnou v Pram. děj. č. VIII, str. 422—424. Za základ vzat text nejstarší, jen místy po- opravený. Sloka VI., verš 3.: „nesmyslným“ vyslo- vovalo se trojslabičně. Sloka IX., verš 5.: „přijeli“ = přijali. Sloka XII., verš 4.: „ Sloka XIV., verš 5.: v rkp. Třeb. zní: „na věky věkoma Amen“; užito znění Rackova. IV. (str. 15—19). Píseň tuto, jakož i některé jiné, české (v. č. XIV. a XVI.) i latinské, složil M. Václav 188
Strana 189
Nicolaides Vodňanský z Radkova, zemřelý r. 1564 jako radní písař a před tím školmistr města Žatce. Svědectví o jeho autorství těch- to tří českých písní vydává Tomáš Musophi- lus Soběslavský ve svém Kancionále zr. 1585 (f. YIII), a zasluhuje víry tím spíše, že české tyto písně, vespolek úzce příbuzné, jsou zá- roveň jakýmsi zpracováním — poznal to již Josef Truhlář, O bohoslužebných písních k poctě Husově (Věst. Král. spol. nauk 1886 str. 10) — jeho latinských skládání Husovi vě- novaných, které vydal Nicolaides sám r. 1554 ve své sbírce Cantiones evangelicae ad usi- tatas harmonias..., k níž předmluvu napsal Melanchton. Styky s ním navázal autor za svých studií ve Wittenberce, kde také získán byl nauce Lutherově. Přilnul také k studiím humanistickým, ale zůstal při tom ctitelem Husovým, za jehož krajana se sám s chlou- bou hlásí (v. píseň: Krátce vám oznámím č. XVI, níže str. 76). Píseň, jíž se zde zabýváme, došla nás ru- kopisně v kancionále Teplickém z r. 1566, 189
Nicolaides Vodňanský z Radkova, zemřelý r. 1564 jako radní písař a před tím školmistr města Žatce. Svědectví o jeho autorství těch- to tří českých písní vydává Tomáš Musophi- lus Soběslavský ve svém Kancionále zr. 1585 (f. YIII), a zasluhuje víry tím spíše, že české tyto písně, vespolek úzce příbuzné, jsou zá- roveň jakýmsi zpracováním — poznal to již Josef Truhlář, O bohoslužebných písních k poctě Husově (Věst. Král. spol. nauk 1886 str. 10) — jeho latinských skládání Husovi vě- novaných, které vydal Nicolaides sám r. 1554 ve své sbírce Cantiones evangelicae ad usi- tatas harmonias..., k níž předmluvu napsal Melanchton. Styky s ním navázal autor za svých studií ve Wittenberce, kde také získán byl nauce Lutherově. Přilnul také k studiím humanistickým, ale zůstal při tom ctitelem Husovým, za jehož krajana se sám s chlou- bou hlásí (v. píseň: Krátce vám oznámím č. XVI, níže str. 76). Píseň, jíž se zde zabýváme, došla nás ru- kopisně v kancionále Teplickém z r. 1566, 189
Strana 190
tiskem vydána v kancionále Musophilově z r. 1585 (f. Z II), odkud doplněn začátek, ve sborníčku Strahovském utržený. Nyní je tiš- těna i v Pram. děj. č. VIII str. 453—454. Sloka II.: Narážka na ukrutnosti páchané na začátku bouře husitské zvláště r. 1420 od Kutnohorských, kteří jímali i kupovali při- vržence Husovy a zejména kněží a vrhali je do šachet. Vzpomínka na to vrací se v pís- ních, kázáních i bohoslužebných skládáních této i starší doby častěji. Sloka III.: Narážka na utopení stoupenců kalicha v Litoměřicích r. 1420 (ví o něm i Historie o protivenstvích církve české kap. XII.), o němž podrobněji Lippert, Gesch. der Stadt Leitmeritz str. 75, Tomek, Dějepis Prahy IV2, str. 223. Sloka XVI. (str. 19). V Strahovském sbor- níčku znějí poslední dva verše: „před kní- žata a krále, všude hlásali je", čímž sice dosa- ženo rýmu mezi těmito dvěma verši, nikoli však s předcházejícím „nesli“. Kancionál Teplický čte „před krále i knížaty, všude je 190
tiskem vydána v kancionále Musophilově z r. 1585 (f. Z II), odkud doplněn začátek, ve sborníčku Strahovském utržený. Nyní je tiš- těna i v Pram. děj. č. VIII str. 453—454. Sloka II.: Narážka na ukrutnosti páchané na začátku bouře husitské zvláště r. 1420 od Kutnohorských, kteří jímali i kupovali při- vržence Husovy a zejména kněží a vrhali je do šachet. Vzpomínka na to vrací se v pís- ních, kázáních i bohoslužebných skládáních této i starší doby častěji. Sloka III.: Narážka na utopení stoupenců kalicha v Litoměřicích r. 1420 (ví o něm i Historie o protivenstvích církve české kap. XII.), o němž podrobněji Lippert, Gesch. der Stadt Leitmeritz str. 75, Tomek, Dějepis Prahy IV2, str. 223. Sloka XVI. (str. 19). V Strahovském sbor- níčku znějí poslední dva verše: „před kní- žata a krále, všude hlásali je", čímž sice dosa- ženo rýmu mezi těmito dvěma verši, nikoli však s předcházejícím „nesli“. Kancionál Teplický čte „před krále i knížaty, všude je 190
Strana 191
hlásili“, Soběslavský: „před knížaty a krále, všude hlásali je.“ Jsou tedy všecky texty po- rušeny a proto provedena oprava podle do- hadu. Mezi sloku XVIII. a XIX. vkládají kancio- nál Teplický a Musophilův ještě sloku: abychom, milujíce pravdu jeho najvíce, srdcem ji ujímali, ústy také [směle Mus.] vyznali, v potřebě uznali [do smrti v tom trvali Mus.] Naproti tomu sloka XIX. v kancionále Tep- lickém chybí. V. (str. 20—24). Nápěv udán: „Jako: Chvála buď Bohu“, tedy podle písně přičítané podle vyšetření Flajšhansova J. Táborskému. Jde o píseň, za jejíhož autora stará tradice prohlašuje Jana Augustu. F. M. Bartoš (Ná- 191
hlásili“, Soběslavský: „před knížaty a krále, všude hlásali je.“ Jsou tedy všecky texty po- rušeny a proto provedena oprava podle do- hadu. Mezi sloku XVIII. a XIX. vkládají kancio- nál Teplický a Musophilův ještě sloku: abychom, milujíce pravdu jeho najvíce, srdcem ji ujímali, ústy také [směle Mus.] vyznali, v potřebě uznali [do smrti v tom trvali Mus.] Naproti tomu sloka XIX. v kancionále Tep- lickém chybí. V. (str. 20—24). Nápěv udán: „Jako: Chvála buď Bohu“, tedy podle písně přičítané podle vyšetření Flajšhansova J. Táborskému. Jde o píseň, za jejíhož autora stará tradice prohlašuje Jana Augustu. F. M. Bartoš (Ná- 191
Strana 192
rodop. Věst. Čsl. XVII, 35) sice nadhazuje podle Blahoslava možnost, že autorem by mohl býti i Br. Martin Michalec, ale není proč opravovati tradici. Je-li správná, bude třeba pozměniti běžný úsudek o Augustově nedostatku nadání básnického. Jeť píseň, třeba nebyla nějakým zvlášť vynikajícím plodem, přec celkem zdařilá a svým citem jímavá. Tištěna byla po prvé v kancionále Bratr- ském zr. 1561 (přetisk 1611, f. OXX) i v dal- ších vydáních, později přetiskl ji ve svém kancionále zr. 1603 (f. J XXII) Tomáš Závor- ka, nověji vydal ji J. Feifalík v Sitzungsber. Akad. Wien XXXIX, 326—328. Sborníček Strahovský je v této části po- někud poškozen, část textu utržena; doplně- no to podle tisku bratrského. Sloka I., verš 3.: slova „k službě vzbudil“ utržena. Sloka II., verš 3.: slova „—ství pravého důvod měl“ utržena. Sloka II.: Repetice naráží asi na protestní 192
rodop. Věst. Čsl. XVII, 35) sice nadhazuje podle Blahoslava možnost, že autorem by mohl býti i Br. Martin Michalec, ale není proč opravovati tradici. Je-li správná, bude třeba pozměniti běžný úsudek o Augustově nedostatku nadání básnického. Jeť píseň, třeba nebyla nějakým zvlášť vynikajícím plodem, přec celkem zdařilá a svým citem jímavá. Tištěna byla po prvé v kancionále Bratr- ském zr. 1561 (přetisk 1611, f. OXX) i v dal- ších vydáních, později přetiskl ji ve svém kancionále zr. 1603 (f. J XXII) Tomáš Závor- ka, nověji vydal ji J. Feifalík v Sitzungsber. Akad. Wien XXXIX, 326—328. Sborníček Strahovský je v této části po- někud poškozen, část textu utržena; doplně- no to podle tisku bratrského. Sloka I., verš 3.: slova „k službě vzbudil“ utržena. Sloka II., verš 3.: slova „—ství pravého důvod měl“ utržena. Sloka II.: Repetice naráží asi na protestní 192
Strana 193
list české šlechty pro upálení Husovo ze dne 2. září 1415 a vysvědčení university ve pro- spěch jeho a Jeronyma v téže době vydané a potom opakované (tištěno častěji, posledně Pram. d. č. VIII, str. 228 a d.) Sloka III., verš 2.: místo „dábelské“ čte kanc. Bratrský „papežské“, Závorka mění za- čáteční dva verše vůbec. Závěrečná Repeticio u Závorky změněna. VI. (str. 25—26). Právem asi nazval Jan Táborský ve vydání starého kancionálu Miřínského (r. 1577) tuto píseň „velmi starou“. Sice Truhlář (str. 11) míní, že o tom, „slušně možná pochybovati“, ale důvodů svých pochybností neuvedl a by- lo by těžko je najíti. A. Kraus (str. 259) vy- slovil mínění, že byla otištěna již v starém kancionále Miřínského, ale tam jí není. Přes to její forma — je to jedna z nejněžnějších písní podobných — i obsah dovedou, tuším, zaručiti její vznik v době živých vzpomínek 193
list české šlechty pro upálení Husovo ze dne 2. září 1415 a vysvědčení university ve pro- spěch jeho a Jeronyma v téže době vydané a potom opakované (tištěno častěji, posledně Pram. d. č. VIII, str. 228 a d.) Sloka III., verš 2.: místo „dábelské“ čte kanc. Bratrský „papežské“, Závorka mění za- čáteční dva verše vůbec. Závěrečná Repeticio u Závorky změněna. VI. (str. 25—26). Právem asi nazval Jan Táborský ve vydání starého kancionálu Miřínského (r. 1577) tuto píseň „velmi starou“. Sice Truhlář (str. 11) míní, že o tom, „slušně možná pochybovati“, ale důvodů svých pochybností neuvedl a by- lo by těžko je najíti. A. Kraus (str. 259) vy- slovil mínění, že byla otištěna již v starém kancionále Miřínského, ale tam jí není. Přes to její forma — je to jedna z nejněžnějších písní podobných — i obsah dovedou, tuším, zaručiti její vznik v době živých vzpomínek 193
Strana 194
na Husa, a nerozpakoval bych se klásti ji do konce 15. stol. Tomu neodporuje, že „nota" je udána písní „Církev svatá“, již Flajšhans (str. 149) prohlašuje za Rokycanovu. Došla nás mimo vzpomenutý kancionál Táborské- ho (kde se čte na f. G XII) a mimo tento tisk Strahovský rukopisně v kancionále Tep- lickém z r. 1566 (f. 239'). V něm je rozšířena ještě o jednu sloku věnovanou Jeronymovi, jež v obou tiscích chybí. Forma ji prozrazuje jako pozdější, ale celkovému rázu slok před- cházejících blíží se dosti dobře, třeba neza- chovávala stejného počtu slabik. Zní: Jeronyme, tys za ním šel jako Petr za pánem, aby tam tebú byl zákon boží oznámen. O tos pracoval, aby Mistra Jana Husi řeči potvrzoval, a též si tam také mučedlnictví korunu přijal. R° O hrozné oslepení, ďábelské zmámení, 194
na Husa, a nerozpakoval bych se klásti ji do konce 15. stol. Tomu neodporuje, že „nota" je udána písní „Církev svatá“, již Flajšhans (str. 149) prohlašuje za Rokycanovu. Došla nás mimo vzpomenutý kancionál Táborské- ho (kde se čte na f. G XII) a mimo tento tisk Strahovský rukopisně v kancionále Tep- lickém z r. 1566 (f. 239'). V něm je rozšířena ještě o jednu sloku věnovanou Jeronymovi, jež v obou tiscích chybí. Forma ji prozrazuje jako pozdější, ale celkovému rázu slok před- cházejících blíží se dosti dobře, třeba neza- chovávala stejného počtu slabik. Zní: Jeronyme, tys za ním šel jako Petr za pánem, aby tam tebú byl zákon boží oznámen. O tos pracoval, aby Mistra Jana Husi řeči potvrzoval, a též si tam také mučedlnictví korunu přijal. R° O hrozné oslepení, ďábelské zmámení, 194
Strana 195
že nemohli poznati, těch dvú mužů víry seznati! Třeba jim bude hrozného soudu čekati. Celek vydán nyní v Pram. děj. č. VIII, 445. VII. (str. 27—31). Píseň odjinud neznámá. Její stáří lze určiti jen dohadem. Praví-li se ve sloze 9 (str. 29), že protivníci zahladili věrné Čechy a „nepo- znavše pravdy boží, podnes v bludu zůstali“, lze v tom snad vytušiti, že píseň vznikla ještě před reformací Lutherovou, kdy „pravda bo- ží“ pronikla i k dotavadním protivníkům. Není to sice úplně spolehlivé, ale dobře by se s tím dalo srovnati, mluví-li se ve sloze 11.—12. o věrných kazatelích, „kteříž hojně v této zemi ohlašují svaté čtení“. Poněvadž na dobu prvních začátků husitských brání mysliti forma, bylo by v tom možno slyšeti narážku na léta osmdesátá 15. stol., kdy sly- šíme o četnějších kazatelích, anebo na doby 195
že nemohli poznati, těch dvú mužů víry seznati! Třeba jim bude hrozného soudu čekati. Celek vydán nyní v Pram. děj. č. VIII, 445. VII. (str. 27—31). Píseň odjinud neznámá. Její stáří lze určiti jen dohadem. Praví-li se ve sloze 9 (str. 29), že protivníci zahladili věrné Čechy a „nepo- znavše pravdy boží, podnes v bludu zůstali“, lze v tom snad vytušiti, že píseň vznikla ještě před reformací Lutherovou, kdy „pravda bo- ží“ pronikla i k dotavadním protivníkům. Není to sice úplně spolehlivé, ale dobře by se s tím dalo srovnati, mluví-li se ve sloze 11.—12. o věrných kazatelích, „kteříž hojně v této zemi ohlašují svaté čtení“. Poněvadž na dobu prvních začátků husitských brání mysliti forma, bylo by v tom možno slyšeti narážku na léta osmdesátá 15. stol., kdy sly- šíme o četnějších kazatelích, anebo na doby 195
Strana 196
při rozhranní obou století, když činnost obou italských biskupů do Čech zavítavších na čas nedostatek kněžstva pod obojí umenšila. A tomuto určení nebrání ani jazyk, třebas nesl spíše známky pozdější. To ovšem mohlo býti také proměněno teprve pozdějším vydavate- lem; aspoň jedna známka dovoluje tušiti změnu, když totiž ve sloze 14. rýmuje se „roz- ptýlenou“ a „víru“ — snad původní tvar „rozptýlenú“ nahrazen pozdějším. A podob- ně již ve sloze 2. rým „pravdu“ žádá původ- ního znění „hojnú“. Spolehlivé ani to není, poněvadž rýmy tu častěji bývají nahrazeny pouhými asonancemi, ale jistě není tu nic, co by znemožňovalo věřiti, že konec věku 15. nebo začátek 16. je dobou, kdy naše pí- seň vznikla, až na to, že nápěv udán písní „ Jako: Krystus Ježíš Nazaretský", již Flajš- hans (147) prohlašuje za Michalcovu († 1547); ale určení není zcela bezpečné a může býti mí- něna i píseň jiná, mimo to pak, jak níže uvi- díme, není udání „noty“ vždy spolehlivým dokladem pro stáří písně podle ní zpívané. 196
při rozhranní obou století, když činnost obou italských biskupů do Čech zavítavších na čas nedostatek kněžstva pod obojí umenšila. A tomuto určení nebrání ani jazyk, třebas nesl spíše známky pozdější. To ovšem mohlo býti také proměněno teprve pozdějším vydavate- lem; aspoň jedna známka dovoluje tušiti změnu, když totiž ve sloze 14. rýmuje se „roz- ptýlenou“ a „víru“ — snad původní tvar „rozptýlenú“ nahrazen pozdějším. A podob- ně již ve sloze 2. rým „pravdu“ žádá původ- ního znění „hojnú“. Spolehlivé ani to není, poněvadž rýmy tu častěji bývají nahrazeny pouhými asonancemi, ale jistě není tu nic, co by znemožňovalo věřiti, že konec věku 15. nebo začátek 16. je dobou, kdy naše pí- seň vznikla, až na to, že nápěv udán písní „ Jako: Krystus Ježíš Nazaretský", již Flajš- hans (147) prohlašuje za Michalcovu († 1547); ale určení není zcela bezpečné a může býti mí- něna i píseň jiná, mimo to pak, jak níže uvi- díme, není udání „noty“ vždy spolehlivým dokladem pro stáří písně podle ní zpívané. 196
Strana 197
Po stránce formální nestojí píseň příliš vy- soko, rýmy, druhdy nepříliš umělé, ustupují i asonancím, ač zase jindy najdeme i rýmy zdařilé, a ani myšlenkově nelze písni upříti ceny. Celkem lze píseň míti za dobrou ukáz- ku lidového kultu Husova. VIII. (str. 32—38). Ani tato píseň, jejíž nápěv udává se podle prvního čísla našeho sborníčku, není odji- nud známa. Je to jakýsi pokus o veršovaný životopis Husův, lze-li ovšem veršováním nazvati úpornou snahu o jakés takés sesku- pení slov. Kdyby nebyl udán nápěv, bylo by dosti těžko pokusiti se o strofické rozdělení, a ne- vím, podařilo-li se mi, když ani to, co nazna- čuje tisk sám, někdy nepomáhá. Již to do- voluje souditi, že píseň sama jest asi pozdější. Nebylo by nemožné, že vzorem byla jí píseň „Utěšená milost boží“ k našemu sborníčku na konec přidaná (v č. XXIX, str. 154 a d.), jež 197
Po stránce formální nestojí píseň příliš vy- soko, rýmy, druhdy nepříliš umělé, ustupují i asonancím, ač zase jindy najdeme i rýmy zdařilé, a ani myšlenkově nelze písni upříti ceny. Celkem lze píseň míti za dobrou ukáz- ku lidového kultu Husova. VIII. (str. 32—38). Ani tato píseň, jejíž nápěv udává se podle prvního čísla našeho sborníčku, není odji- nud známa. Je to jakýsi pokus o veršovaný životopis Husův, lze-li ovšem veršováním nazvati úpornou snahu o jakés takés sesku- pení slov. Kdyby nebyl udán nápěv, bylo by dosti těžko pokusiti se o strofické rozdělení, a ne- vím, podařilo-li se mi, když ani to, co nazna- čuje tisk sám, někdy nepomáhá. Již to do- voluje souditi, že píseň sama jest asi pozdější. Nebylo by nemožné, že vzorem byla jí píseň „Utěšená milost boží“ k našemu sborníčku na konec přidaná (v č. XXIX, str. 154 a d.), jež 197
Strana 198
sama před půli 16. stol. nesahá, ač je pravdě- podobné, že by v tom případě rýmovací tech- nika byla přece dovednější. Životopisné zprá- vy se ovšem v podstatě kryjí s tím, co přináší ona píseň, ale tu oběma byl patrně prame- nem životopis Heremitův, zachovaný ve sta- rém tisku z počátku 16. stol. (nyní otištěn znovu mnou v Pram. děj. č. VIII, str. 371 a d.) V tisku, zdá se, provedeny již některé mo- dernisující změny, ač ani pokus o restituo- vání textu původního za druhou půli 16. stol. jíti nedovoluje. Sl. III., verš 1. a d.: Autor se dovolává „řeči mnohých“ — vedle Heremity a dotčené pís- ně XXIX. zmínka o cestě do školy Pracha- tické čte se opravdu v četných písních i bo- hoslužebných skládáních XVI. stol. Sl. III., verš 6. - 7.: místo „dnův“, „svou“ čtlo se asi původně „dnú“, „svú“. Sloka VI., verš 2.: „Tehdáž“ může rovněž nasvědčovati pozdnímu vzniku. Sloka VII., verš 2.—3.: Knězem stal se Hus asi r. 1401, kazatelem v Betlemě 1402. 198
sama před půli 16. stol. nesahá, ač je pravdě- podobné, že by v tom případě rýmovací tech- nika byla přece dovednější. Životopisné zprá- vy se ovšem v podstatě kryjí s tím, co přináší ona píseň, ale tu oběma byl patrně prame- nem životopis Heremitův, zachovaný ve sta- rém tisku z počátku 16. stol. (nyní otištěn znovu mnou v Pram. děj. č. VIII, str. 371 a d.) V tisku, zdá se, provedeny již některé mo- dernisující změny, ač ani pokus o restituo- vání textu původního za druhou půli 16. stol. jíti nedovoluje. Sl. III., verš 1. a d.: Autor se dovolává „řeči mnohých“ — vedle Heremity a dotčené pís- ně XXIX. zmínka o cestě do školy Pracha- tické čte se opravdu v četných písních i bo- hoslužebných skládáních XVI. stol. Sl. III., verš 6. - 7.: místo „dnův“, „svou“ čtlo se asi původně „dnú“, „svú“. Sloka VI., verš 2.: „Tehdáž“ může rovněž nasvědčovati pozdnímu vzniku. Sloka VII., verš 2.—3.: Knězem stal se Hus asi r. 1401, kazatelem v Betlemě 1402. 198
Strana 199
Sloka VII., verš 4.: v tisku „za učitele po- staven“; opraveno k vůli rýmu. Sloka IX.—X.: Proti ustanovení přijímání pod jednou a ve prospěch kalicha Hus ovšem v Betlemě nekázal. Sloka XIII., verš 1.: týká se asi čtení Pa- šije Husovy (z péra Petra z Mladoňovic) v kostelích. IX. (str. 39—42). Nápěv této písně je udán: „Jako: Šel přes potok Cedron.“ Může to vlastně překvapiti, neboť skládání je překlad latinské oslavné písně na Husa, složené podle známého cír- kevního hymnu „Pange lingua“. Latinské ono skládání, dosti obratné a zdařilé, vznik- lo jistě záhy po smrti Husově, a nic nebrání názoru, že souvisí již se začátky uctívání Hu- sova jako světce, s čímž i to je ve shodě, že je to skládání latinské, tedy před počeštěním bohoslužby vzniklé. Arci počeštění nedalo na sebe dlouho čekati, ale česká naše píseň 199
Sloka VII., verš 4.: v tisku „za učitele po- staven“; opraveno k vůli rýmu. Sloka IX.—X.: Proti ustanovení přijímání pod jednou a ve prospěch kalicha Hus ovšem v Betlemě nekázal. Sloka XIII., verš 1.: týká se asi čtení Pa- šije Husovy (z péra Petra z Mladoňovic) v kostelích. IX. (str. 39—42). Nápěv této písně je udán: „Jako: Šel přes potok Cedron.“ Může to vlastně překvapiti, neboť skládání je překlad latinské oslavné písně na Husa, složené podle známého cír- kevního hymnu „Pange lingua“. Latinské ono skládání, dosti obratné a zdařilé, vznik- lo jistě záhy po smrti Husově, a nic nebrání názoru, že souvisí již se začátky uctívání Hu- sova jako světce, s čímž i to je ve shodě, že je to skládání latinské, tedy před počeštěním bohoslužby vzniklé. Arci počeštění nedalo na sebe dlouho čekati, ale česká naše píseň 199
Strana 200
nemůže býti příliš stará. Může-li již udání nápěvu svědčiti, že překlad vznikl v době, kdy se již na souvislost latinské předlohy s církevním hymnem zapomnělo, samo udání nápěvu vede dále. Píseň, podle níž se má zpívati, je totiž, jak zjistil Flajšhans (str. 147) dílo Br. Lukáše († 1528). Jenže v tomto pří- padě svědectví není docela průkazné. V kan- cionále Jednoty Bratrské zvaném podle mís- ta tisku Šamotulským (z r. 1561 a později přetiskovaném) je, jak upozornil Jos. Truhlář (O bohoslužeb. písních 8) nápěv udán podle písně „Bože, jenž si na výsosti“ a teprve při této je udána nota „Pange lingua“. Může to býti důkazem, že nápěv udáván nahodile, po paměti a že tedy pozdější udání „noty podle nápěvu nějaké písně nemusí býti dů- kazem, že píseň, jež podle tohoto nápěvu má býti zpívána, musí býti mladší než píseň za „notu“ určená. Zvláště v tomto případě třeba to uvážiti. J. Truhlářtotiž upozornil také, že v bratrském kancionále z r. 1598 je naše píseň označena 200
nemůže býti příliš stará. Může-li již udání nápěvu svědčiti, že překlad vznikl v době, kdy se již na souvislost latinské předlohy s církevním hymnem zapomnělo, samo udání nápěvu vede dále. Píseň, podle níž se má zpívati, je totiž, jak zjistil Flajšhans (str. 147) dílo Br. Lukáše († 1528). Jenže v tomto pří- padě svědectví není docela průkazné. V kan- cionále Jednoty Bratrské zvaném podle mís- ta tisku Šamotulským (z r. 1561 a později přetiskovaném) je, jak upozornil Jos. Truhlář (O bohoslužeb. písních 8) nápěv udán podle písně „Bože, jenž si na výsosti“ a teprve při této je udána nota „Pange lingua“. Může to býti důkazem, že nápěv udáván nahodile, po paměti a že tedy pozdější udání „noty podle nápěvu nějaké písně nemusí býti dů- kazem, že píseň, jež podle tohoto nápěvu má býti zpívána, musí býti mladší než píseň za „notu“ určená. Zvláště v tomto případě třeba to uvážiti. J. Truhlářtotiž upozornil také, že v bratrském kancionále z r. 1598 je naše píseň označena 200
Strana 201
jako „Pražská z latinské“, a vyložil také správně, co tím má býti řečeno, totiž že to není píseň bratrská, nýbrž utrakvistická, od Bratří přijatá. Udává-li se tedy zde nápěv podle písně Lukášovy, neplyne z toho, že by sama musila býti mladší, nýbrž jen tolik, že vydavatel užil k označení nápěvu písně, jež mu byla běžná. Než příliš vyššího stáří nelze asi našemu překladu přiříci. J. Truhlář se sice nechtěl rozhodnouti, vznikla-li v do- bě, „kdy stáli Pražané proti Táborům, nebo na konec XV. stol., kdy vyvinula se již jed- nota bratrská,“ myslím však, že přisvědčíme spíše možnosti druhé. Jazyk sám nebyl by rozhodující, mohl býti zmodernisován pozdě- ji, ale dosti váží forma. Překlad je sice dosti dovedný a plynný, ale kazí dojem celé písně proměnou schématu rýmového, klade rýmy sdružené místo střídavých (aa, bb, cc místo ab, ab, ab), takže se rýmují verše o nestejném počtu slabik, velmi nevkusně, čehož by se asi sotva byl dopustil skladatel době vzniku ori- ginálu blízký. 201
jako „Pražská z latinské“, a vyložil také správně, co tím má býti řečeno, totiž že to není píseň bratrská, nýbrž utrakvistická, od Bratří přijatá. Udává-li se tedy zde nápěv podle písně Lukášovy, neplyne z toho, že by sama musila býti mladší, nýbrž jen tolik, že vydavatel užil k označení nápěvu písně, jež mu byla běžná. Než příliš vyššího stáří nelze asi našemu překladu přiříci. J. Truhlář se sice nechtěl rozhodnouti, vznikla-li v do- bě, „kdy stáli Pražané proti Táborům, nebo na konec XV. stol., kdy vyvinula se již jed- nota bratrská,“ myslím však, že přisvědčíme spíše možnosti druhé. Jazyk sám nebyl by rozhodující, mohl býti zmodernisován pozdě- ji, ale dosti váží forma. Překlad je sice dosti dovedný a plynný, ale kazí dojem celé písně proměnou schématu rýmového, klade rýmy sdružené místo střídavých (aa, bb, cc místo ab, ab, ab), takže se rýmují verše o nestejném počtu slabik, velmi nevkusně, čehož by se asi sotva byl dopustil skladatel době vzniku ori- ginálu blízký. 201
Strana 202
Rukopisně zachována jest — skvostně psá- na — ve známém kancionálu Malostranském z roku 1572, tištěna byla častěji, přešedši i do kancionálů Bratrských. Nyní je vydána i v Pram. děj. č. VIII, 420—421. X. (str. 41—42). Přes znešvařenou formu píseň předešlá pa- trně těšila se oblibě, jak zejména její schvá- lení od Jednoty dokazuje. Ale přes to nechy- bělo lidí, jež patrně právě forma její urážela. Svědčí o tom zajisté píseň, o níž nyní jed- náme. Její nápěv je sice označen: „Jako: Této velebné svátosti“ a této písně odjinud neznáme, ale již letmý pohled ukazuje, že naše píseň je zase překlad latinského Pange lingua na počest Husovu, a to překlad velmi dovedný, třeba téměř doslovný. Jeho pů- vodce slušně ovládá rým a dovedl se vy- hnouti onomu nevkusu, kterého se změnou pořadu rýmového dopustil překladatel č. IX. Již tím je řečeno, že píseň X. vznikla později 202
Rukopisně zachována jest — skvostně psá- na — ve známém kancionálu Malostranském z roku 1572, tištěna byla častěji, přešedši i do kancionálů Bratrských. Nyní je vydána i v Pram. děj. č. VIII, 420—421. X. (str. 41—42). Přes znešvařenou formu píseň předešlá pa- trně těšila se oblibě, jak zejména její schvá- lení od Jednoty dokazuje. Ale přes to nechy- bělo lidí, jež patrně právě forma její urážela. Svědčí o tom zajisté píseň, o níž nyní jed- náme. Její nápěv je sice označen: „Jako: Této velebné svátosti“ a této písně odjinud neznáme, ale již letmý pohled ukazuje, že naše píseň je zase překlad latinského Pange lingua na počest Husovu, a to překlad velmi dovedný, třeba téměř doslovný. Jeho pů- vodce slušně ovládá rým a dovedl se vy- hnouti onomu nevkusu, kterého se změnou pořadu rýmového dopustil překladatel č. IX. Již tím je řečeno, že píseň X. vznikla později 202
Strana 203
než IX. — po překladu zdařilém sotva by byl mohl vzniknouti tak nepovedený. V zájmu vkusu našich předků rádi bychom uvěřili, že k náhradě došlo záhy. Ale mnoho tím nezí- skáváme — zdařilý překlad tento nedošel většího rozšíření, a mimo náš Sborníček není znám jiný tisk ani rukopis. Píseň je otištěna, jak se čte ve sborníčku Strahovském, až na to, že ve sloze IV. verš 3., jenž tam zní „těžkými spiatý okovy“ pře- měněn, jak žádá rým a jak se jistě původně četlo — obratnost našeho překladatele je tu sama dostatečnou zárukou. Nyní je otištěna také v Pram. děj. č. VIII, 420—421. XI. (str. 43—44). Nápěv písně je udán: „Jako: Vitam que faciunt“, ale nepoví nám mnoho, poněvadž této písně neznáme. Více naznačuje začátek, ač ani jím není řečeno vše. Soudí-li podle něho Bartoš (str. 28, pozn. 59), že tu jde 203
než IX. — po překladu zdařilém sotva by byl mohl vzniknouti tak nepovedený. V zájmu vkusu našich předků rádi bychom uvěřili, že k náhradě došlo záhy. Ale mnoho tím nezí- skáváme — zdařilý překlad tento nedošel většího rozšíření, a mimo náš Sborníček není znám jiný tisk ani rukopis. Píseň je otištěna, jak se čte ve sborníčku Strahovském, až na to, že ve sloze IV. verš 3., jenž tam zní „těžkými spiatý okovy“ pře- měněn, jak žádá rým a jak se jistě původně četlo — obratnost našeho překladatele je tu sama dostatečnou zárukou. Nyní je otištěna také v Pram. děj. č. VIII, 420—421. XI. (str. 43—44). Nápěv písně je udán: „Jako: Vitam que faciunt“, ale nepoví nám mnoho, poněvadž této písně neznáme. Více naznačuje začátek, ač ani jím není řečeno vše. Soudí-li podle něho Bartoš (str. 28, pozn. 59), že tu jde 203
Strana 204
o nové zčeštění písně Pange lingua, má prav- du a nemá. Naše skládání nemůže býti mí- něno jako nová varianta překladu této písně, to zaručuje, i když neznáme písně, podle níž měla býti zpívána, celá její stavba. Ale přes to je to vskutku nové zpracování překladu Pange lingua; svého vzoru přidrží se téměř ve všem, až na to, že jmenuje výslovně ro- diště Husovo a dodává zmínku o Mistrově působení v Betlemě. Rýmy jsou jinak dosti primitivní, a vysvětlení, proč po zdařilém překladu předcházejícím došlo k zpracování novému, lze hledati pouze v tom, že právě je skládání míněno jako píseň jiná. Sloky jsou místo šestiřádkových originálu pouze čtyř- řádkové a proto také nápěv musil býti jiný. Ani to ovšem nemůže zaručiti, že by toto zpracování musilo býti mladší předešlého. Mohlť zajisté již před tím někdo usnadniti si složení písně o Husovi tím, že sáhl k textu již hotovému a pouze jej upravil pro potřeby nové písně. Ale skládání samo nemůže ani jinak zaručiti vyššího stáří a náleží nejspíš až 204
o nové zčeštění písně Pange lingua, má prav- du a nemá. Naše skládání nemůže býti mí- něno jako nová varianta překladu této písně, to zaručuje, i když neznáme písně, podle níž měla býti zpívána, celá její stavba. Ale přes to je to vskutku nové zpracování překladu Pange lingua; svého vzoru přidrží se téměř ve všem, až na to, že jmenuje výslovně ro- diště Husovo a dodává zmínku o Mistrově působení v Betlemě. Rýmy jsou jinak dosti primitivní, a vysvětlení, proč po zdařilém překladu předcházejícím došlo k zpracování novému, lze hledati pouze v tom, že právě je skládání míněno jako píseň jiná. Sloky jsou místo šestiřádkových originálu pouze čtyř- řádkové a proto také nápěv musil býti jiný. Ani to ovšem nemůže zaručiti, že by toto zpracování musilo býti mladší předešlého. Mohlť zajisté již před tím někdo usnadniti si složení písně o Husovi tím, že sáhl k textu již hotovému a pouze jej upravil pro potřeby nové písně. Ale skládání samo nemůže ani jinak zaručiti vyššího stáří a náleží nejspíš až 204
Strana 205
druhé půli stol. 16. Odjinud píseň známa není. XII. (str. 45—47). V týž den 6. července a touž notou má se zpívati i tato píseň, odjinud rovněž nezná- má. Je to prosté, ale dojemné skládání na po- čest Husovu i Jeronymovu, rýmované dosti obratně. Jazyk neposkytuje opory pro určení doby vzniku, ale zmínka (ve sloze IV., v. ní- že), že Hus a Jeronym doporoučeli přijímání pod obojí, brání klásti jej do doby událostem blízké. Počínajíc slokou VII. píseň vykazuje zřejmé ohlasy na oficium, snad původně la- tinské, které se od posledního dvacetiletí 15. stol. po celé stol. další objevuje v rozličných variantách latinských i českých, jako se také památka jiných husitských mučedníků i ji- nak (v kázáních a p.) vrací. Poněvadž v naší písni není ještě výslovné zmínky o knězi Michalovi z Czeszeova, polském kazateli v Praze působivším a r. 1480 v Karlštejnském 205
druhé půli stol. 16. Odjinud píseň známa není. XII. (str. 45—47). V týž den 6. července a touž notou má se zpívati i tato píseň, odjinud rovněž nezná- má. Je to prosté, ale dojemné skládání na po- čest Husovu i Jeronymovu, rýmované dosti obratně. Jazyk neposkytuje opory pro určení doby vzniku, ale zmínka (ve sloze IV., v. ní- že), že Hus a Jeronym doporoučeli přijímání pod obojí, brání klásti jej do doby událostem blízké. Počínajíc slokou VII. píseň vykazuje zřejmé ohlasy na oficium, snad původně la- tinské, které se od posledního dvacetiletí 15. stol. po celé stol. další objevuje v rozličných variantách latinských i českých, jako se také památka jiných husitských mučedníků i ji- nak (v kázáních a p.) vrací. Poněvadž v naší písni není ještě výslovné zmínky o knězi Michalovi z Czeszeova, polském kazateli v Praze působivším a r. 1480 v Karlštejnském 205
Strana 206
vězení zemřevším, o němž ona skládání i ká- zání obyčejně mluví, je dobře možno, že pí- seň náleží do začátku tohoto vývoje a mohla tedy vzniknouti již koncem 15. nebo začát- kem 16. stol., čemuž ani to neodporuje, že zmínka o ostatních mučednících působí zřej- mě dojmem dodatku, k skládání o Husovi a Jeronymovi dodatečně připojeného. Sloka IV., verš 3.—4.: O přijímání pod o- bojí ani Hus ani Jeronym nekázali, ač je Hus v Kostnici ještě před uvězněním schválil a později v žaláři (po zákaze koncilem vyda- ném) výslovně doporučil. Sloka VII. a d. prozrazuje známost boho- služebných skládání i kázání, jež vedle Husa a Jeronyma také jiných mučedníků vzpomí- nají. Sloka IX., verš 1.: narážka na násilnosti Horníků na počátku války r. 1419—1420 a na metání přivrženců kalicha do šachet. Sloka IX., verš 2.: snad narážka na popra- vu Jana Želivského r. 1422. Sloka IX., verš 3.: snad narážka na utopení 206
vězení zemřevším, o němž ona skládání i ká- zání obyčejně mluví, je dobře možno, že pí- seň náleží do začátku tohoto vývoje a mohla tedy vzniknouti již koncem 15. nebo začát- kem 16. stol., čemuž ani to neodporuje, že zmínka o ostatních mučednících působí zřej- mě dojmem dodatku, k skládání o Husovi a Jeronymovi dodatečně připojeného. Sloka IV., verš 3.—4.: O přijímání pod o- bojí ani Hus ani Jeronym nekázali, ač je Hus v Kostnici ještě před uvězněním schválil a později v žaláři (po zákaze koncilem vyda- ném) výslovně doporučil. Sloka VII. a d. prozrazuje známost boho- služebných skládání i kázání, jež vedle Husa a Jeronyma také jiných mučedníků vzpomí- nají. Sloka IX., verš 1.: narážka na násilnosti Horníků na počátku války r. 1419—1420 a na metání přivrženců kalicha do šachet. Sloka IX., verš 2.: snad narážka na popra- vu Jana Želivského r. 1422. Sloka IX., verš 3.: snad narážka na utopení 206
Strana 207
stoupenců kalicha v Litoměřicích r. 1420 (v. svrchu píseň IV., sloku 3. a pozn. str. 190), anebo na nějaké podobné násilnosti v Plzni blíže neznámé, o nichž se zmiňuje kazatel Koranda (v. Höfler II. str. 836 a nyní Pram. d. č. VIII, 368). XIII. (str. 48—51). Píseň je věnována Jeronymovi, nápěv u- dán jako „Králi nebeský, k tobě“, tedy písní J. Táborského (Flajšhans 147), zdá se však, že její vznik lze klásti do doby kolem polo- vice 16. stol. Hned na začátku skladatel od- kazuje na Poggia, a je to skutečně jeho slav- ný list o smrti Jeronymově, kterého se dosti těsně téměř až do konce písně přidrží a jej poeticky, ač nepříliš dovedně, zpracovává. Teprve ve sloze 13. úvaha o trestech, jež sti- haly původce této nevinné smrti, přivádí mu na mysl Žižku, který byl nástrojem božím k tomuto trestání. Myšlenka, že války husit- ské jsou pomstou za Husa, vynořuje se již 207
stoupenců kalicha v Litoměřicích r. 1420 (v. svrchu píseň IV., sloku 3. a pozn. str. 190), anebo na nějaké podobné násilnosti v Plzni blíže neznámé, o nichž se zmiňuje kazatel Koranda (v. Höfler II. str. 836 a nyní Pram. d. č. VIII, 368). XIII. (str. 48—51). Píseň je věnována Jeronymovi, nápěv u- dán jako „Králi nebeský, k tobě“, tedy písní J. Táborského (Flajšhans 147), zdá se však, že její vznik lze klásti do doby kolem polo- vice 16. stol. Hned na začátku skladatel od- kazuje na Poggia, a je to skutečně jeho slav- ný list o smrti Jeronymově, kterého se dosti těsně téměř až do konce písně přidrží a jej poeticky, ač nepříliš dovedně, zpracovává. Teprve ve sloze 13. úvaha o trestech, jež sti- haly původce této nevinné smrti, přivádí mu na mysl Žižku, který byl nástrojem božím k tomuto trestání. Myšlenka, že války husit- ské jsou pomstou za Husa, vynořuje se již 207
Strana 208
v druhé čtvrti 15. stol., ale nejvíce k jejímu rozšíření přispěl Eneáš Sylvius (srovn. No- votný, Několik příspěvků k poznání osoby a doby Žižkovy. I, Žižka, mstitel Husův, Sbor- ník Žižkův, uspořádal R. Urbánek, Praha 1924 str. 82 a d.). V této formě je myšlenka českému prostředí cizí, ač mohla posíliti ná- zor z českého pojetí vznikající, o pomstě bo- ží za nevinnou smrt provinilé trestající. Stojí tudíž za povšimnutí, že podobnou myšlenku najdeme ve sbírce kázání kol r. 1540 v Praze vzniklé (v. o ní O. Odložilík, Utrakvistická postilla z r. 1540, Věst. Král. spol. nauk 1924 č. III), kde ve dvou kázáních vystoupení Žiž- kovo považuje se za projev pomsty boží. Zdá se mi, že vnitřní tato souvislost je dostateč- ným důvodem, abychom i vznik naší písně směli do této doby položiti. Mimo náš sbor- níček byla tištěna a najde se přivázána k čes- ké pašiji Jeronymově z r. asi 1598 (v knihov- ně Nár. mus. signatura 36 F 19). Sloka I., v. 3.: Pogius = Poggio Braccio- lini, slavný italský humanista, jenž za pobytu 208
v druhé čtvrti 15. stol., ale nejvíce k jejímu rozšíření přispěl Eneáš Sylvius (srovn. No- votný, Několik příspěvků k poznání osoby a doby Žižkovy. I, Žižka, mstitel Husův, Sbor- ník Žižkův, uspořádal R. Urbánek, Praha 1924 str. 82 a d.). V této formě je myšlenka českému prostředí cizí, ač mohla posíliti ná- zor z českého pojetí vznikající, o pomstě bo- ží za nevinnou smrt provinilé trestající. Stojí tudíž za povšimnutí, že podobnou myšlenku najdeme ve sbírce kázání kol r. 1540 v Praze vzniklé (v. o ní O. Odložilík, Utrakvistická postilla z r. 1540, Věst. Král. spol. nauk 1924 č. III), kde ve dvou kázáních vystoupení Žiž- kovo považuje se za projev pomsty boží. Zdá se mi, že vnitřní tato souvislost je dostateč- ným důvodem, abychom i vznik naší písně směli do této doby položiti. Mimo náš sbor- níček byla tištěna a najde se přivázána k čes- ké pašiji Jeronymově z r. asi 1598 (v knihov- ně Nár. mus. signatura 36 F 19). Sloka I., v. 3.: Pogius = Poggio Braccio- lini, slavný italský humanista, jenž za pobytu 208
Strana 209
v Kostnici byl přítomen posledním výsle- chům a upálení Jeronymově a vypsal své dojmy vzletným dopisem svému příteli Lio- nardovi Brunimu z Arezza, psaným v sám den upálení. List došel značného rozšíření, byl bezpočtukrát vydán, posledně se staročes- kým překladem v Pram. děj. č. VIII, 323 až 334. Naše píseň přidrží se ho velmi těsně v celém znění dalším, opírajíc se o jeho znění latinské. Sloka XV, verš 4.: ke zmínce o Žižkovi vedle toho, co pověděno výše v úvodní po- známce k této písni, srovn. Pram. děj. č. VIII, str. 410, 414. XIV. (str. 52—57). Také tato píseň, jejíž nápěv je udán podle prastaré písně husitské, prvního čísla našeho sborníčku, má podobně jako č. IV. a XVI. původcem Václava Nicolaidesa Vodňanské- ko z Radkova. Prozrazují to také podoby jak s dvěma ostatními jeho skládáními českými, 209
v Kostnici byl přítomen posledním výsle- chům a upálení Jeronymově a vypsal své dojmy vzletným dopisem svému příteli Lio- nardovi Brunimu z Arezza, psaným v sám den upálení. List došel značného rozšíření, byl bezpočtukrát vydán, posledně se staročes- kým překladem v Pram. děj. č. VIII, 323 až 334. Naše píseň přidrží se ho velmi těsně v celém znění dalším, opírajíc se o jeho znění latinské. Sloka XV, verš 4.: ke zmínce o Žižkovi vedle toho, co pověděno výše v úvodní po- známce k této písni, srovn. Pram. děj. č. VIII, str. 410, 414. XIV. (str. 52—57). Také tato píseň, jejíž nápěv je udán podle prastaré písně husitské, prvního čísla našeho sborníčku, má podobně jako č. IV. a XVI. původcem Václava Nicolaidesa Vodňanské- ko z Radkova. Prozrazují to také podoby jak s dvěma ostatními jeho skládáními českými, 209
Strana 210
tak s jeho latinskými písněmi, o nichž byla již řeč (v. svrchu u č. IV., str. 189), a na něž upozornil již Jos. Truhlář (na uv. m. str. 10). Vznikla tedy, jako i dvě ostatní, někdy kon- cem let padesátých, což i celý její ráz prozra- zuje. Autor, vzpomenuv někdejší vojenské slávy české, těší se ještě více z úspěchu, je- hož došel národ český skrze Husa „svého krajana“ na poli náboženském, kdy také ně- kdejší nepřátelé myšlence jeho získáni. A na konec, vybízeje k následování Husa, vyslo- vuje obavy, aby se památka Husova nepře- nesla spíše k jiným, než jeho vlastnímu ná- rodu. Forma písně je dosti neumělá, a třeba také kancionál Soběslavského (ač je v něm píseň notována) udává týž nápěv (V naději boží), je těžko se dohádati, jak by tou notou bylo možno naši píseň zpívati. Nevím ani, podařilo-li se mi dobře podati rozdělení ver- šů v jednotlivých strofách, ač se celkem opí- rá o rozdělení naznačené v obou tiscích (J. Truhlář má rozdělení jiné, ale ani to se s uda- ným nápěvem neshoduje). 210
tak s jeho latinskými písněmi, o nichž byla již řeč (v. svrchu u č. IV., str. 189), a na něž upozornil již Jos. Truhlář (na uv. m. str. 10). Vznikla tedy, jako i dvě ostatní, někdy kon- cem let padesátých, což i celý její ráz prozra- zuje. Autor, vzpomenuv někdejší vojenské slávy české, těší se ještě více z úspěchu, je- hož došel národ český skrze Husa „svého krajana“ na poli náboženském, kdy také ně- kdejší nepřátelé myšlence jeho získáni. A na konec, vybízeje k následování Husa, vyslo- vuje obavy, aby se památka Husova nepře- nesla spíše k jiným, než jeho vlastnímu ná- rodu. Forma písně je dosti neumělá, a třeba také kancionál Soběslavského (ač je v něm píseň notována) udává týž nápěv (V naději boží), je těžko se dohádati, jak by tou notou bylo možno naši píseň zpívati. Nevím ani, podařilo-li se mi dobře podati rozdělení ver- šů v jednotlivých strofách, ač se celkem opí- rá o rozdělení naznačené v obou tiscích (J. Truhlář má rozdělení jiné, ale ani to se s uda- ným nápěvem neshoduje). 210
Strana 211
Vedle našeho sborníčku je píseň tištěna také v kancionále Tomáše Musophila Sobě- slavského z r. 1585, kde se čte na f. Y IIII'-Z'. Nyní je tištěna také v Pram. děj. č. VIII, str. 451—453. Sloka II., v. 7.: místo „silné“ oba tisky čtou „silně“. Sloka IV., v. 3.: podobná zmínka o kni- hách Husových čte se v písni XVI. (str. 71) a v latinské jedné písni Nicolaidově. Sloka VIII., v. 1.: v tisku Soběslavského chybí slovo „Jana". Sloka IX., v.9.: místo „samé", jak mají oba tisky, mělo by asi býti „samo“. Sloka X., v. 10.: oba tisky čtou „předkův“ opraveno ve shodě s předcházejícím „výkla- duov". XV. (str. 58—62). Píseň tato, odjinud neznámá, zasluhuje pozornosti z několika příčin. Její nápěv jest udán: „Jako: Pane Bože, otče všemohoucí“, 211
Vedle našeho sborníčku je píseň tištěna také v kancionále Tomáše Musophila Sobě- slavského z r. 1585, kde se čte na f. Y IIII'-Z'. Nyní je tištěna také v Pram. děj. č. VIII, str. 451—453. Sloka II., v. 7.: místo „silné“ oba tisky čtou „silně“. Sloka IV., v. 3.: podobná zmínka o kni- hách Husových čte se v písni XVI. (str. 71) a v latinské jedné písni Nicolaidově. Sloka VIII., v. 1.: v tisku Soběslavského chybí slovo „Jana". Sloka IX., v.9.: místo „samé", jak mají oba tisky, mělo by asi býti „samo“. Sloka X., v. 10.: oba tisky čtou „předkův“ opraveno ve shodě s předcházejícím „výkla- duov". XV. (str. 58—62). Píseň tato, odjinud neznámá, zasluhuje pozornosti z několika příčin. Její nápěv jest udán: „Jako: Pane Bože, otče všemohoucí“, 211
Strana 212
což, jak míní Flajšhans, jest píseň Jana Tá- borského. Ale podle všeho i zde stojíme před zjevem, že pozdější vydavatel připojil udání „noty“ libovolně, podle svých znalostí — (a snad se dá vytušiti, proč právě tento ná- pěv volil). — Naše píseň totiž působí dojmem skládání staršího. Jak již začátek naznačuje, je určena obě- ma svatým mučedníkům, Husovi i Jerony- movi, a autor se vědomě omezuje na vypsání jejich smrti. Sice u Husa také vzpomíná jeho začátků, jeho kázání proti znemravnělosti duchovenstva, ale jen zcela zběžně, jistě po- dle obecného přesvědčení všech českých je- jich stoupenců. Hned potom přistupuje k vy- líčení jeho pašije. Zmínka o Pálčovi a Micha- lovi prozrazuje pramen jeho — je to česká „Pašije" Petra z Mladoňovic, jíž se i potom přidržuje (jak níže svými místy ukázáno). K ní však hned přistupuje i pramen jiný — je to známý a lze říci slavný list Husův ze dne 10. června 1415, jenž se tu ozývá místy i do- slovně; vedle něho užito i listu ze 24. červ- 212
což, jak míní Flajšhans, jest píseň Jana Tá- borského. Ale podle všeho i zde stojíme před zjevem, že pozdější vydavatel připojil udání „noty“ libovolně, podle svých znalostí — (a snad se dá vytušiti, proč právě tento ná- pěv volil). — Naše píseň totiž působí dojmem skládání staršího. Jak již začátek naznačuje, je určena obě- ma svatým mučedníkům, Husovi i Jerony- movi, a autor se vědomě omezuje na vypsání jejich smrti. Sice u Husa také vzpomíná jeho začátků, jeho kázání proti znemravnělosti duchovenstva, ale jen zcela zběžně, jistě po- dle obecného přesvědčení všech českých je- jich stoupenců. Hned potom přistupuje k vy- líčení jeho pašije. Zmínka o Pálčovi a Micha- lovi prozrazuje pramen jeho — je to česká „Pašije" Petra z Mladoňovic, jíž se i potom přidržuje (jak níže svými místy ukázáno). K ní však hned přistupuje i pramen jiný — je to známý a lze říci slavný list Husův ze dne 10. června 1415, jenž se tu ozývá místy i do- slovně; vedle něho užito i listu ze 24. červ- 212
Strana 213
na. Také o tom podrobná data uvedena níže v poznámkách. Další data o Jeronymovi při- držují se listu Poggiova. Celek svědčí o pojetí i zpracování celkem dosti samostatném. Ale po ukončení sloky VIII. následuje bez jakéhokoli označení, že jde o píseň jinou, Husovi přičítaná píseň „Krá- li slavný, Kriste dobrý“. O autorství Husově bývalo pochybováno, ale od té doby, kdy ve výkopech ve zříceninách někdejšího Sezi- mova Ústí nalezena nádobka s nápisem, po- dávajícím začátek písně, a zvláště, když se mi podařilo nalézti tento začátek také v jed- nom listě Husově, je autorství Husovo prav- děpodobnější, jak jsem to jinde podrobněji vyložil (v. M. Jan Hus II, 483-488). Před tím se mínění o autorství Husově za- kládalo jen na svědectví Jana Táborského z Klokotské Hory, jenž v pěkně ilustrovaném kancionále z r. 1573 (dnes v městském museu Pražském) píseň za Husovu prohlásil. Ale ne- ní bez záhad. Táborský sice praví tu: „Próza o sv. Mistru Janovi z Husince svaté paměti 213
na. Také o tom podrobná data uvedena níže v poznámkách. Další data o Jeronymovi při- držují se listu Poggiova. Celek svědčí o pojetí i zpracování celkem dosti samostatném. Ale po ukončení sloky VIII. následuje bez jakéhokoli označení, že jde o píseň jinou, Husovi přičítaná píseň „Krá- li slavný, Kriste dobrý“. O autorství Husově bývalo pochybováno, ale od té doby, kdy ve výkopech ve zříceninách někdejšího Sezi- mova Ústí nalezena nádobka s nápisem, po- dávajícím začátek písně, a zvláště, když se mi podařilo nalézti tento začátek také v jed- nom listě Husově, je autorství Husovo prav- děpodobnější, jak jsem to jinde podrobněji vyložil (v. M. Jan Hus II, 483-488). Před tím se mínění o autorství Husově za- kládalo jen na svědectví Jana Táborského z Klokotské Hory, jenž v pěkně ilustrovaném kancionále z r. 1573 (dnes v městském museu Pražském) píseň za Husovu prohlásil. Ale ne- ní bez záhad. Táborský sice praví tu: „Próza o sv. Mistru Janovi z Husince svaté paměti 213
Strana 214
na jeho vlastní píseň udělaná od J. T.“, ale je to překlad latinské prósy (= bohoslužeb- ného čtení), již máme zachovánu již v tex- tech z počínajícího se 15. stol. a jejíž sklada- tel užil oné písně (ovšem v překladu latin- ském); jsou tu sice některé neshody, ale nelze pochybovati, že není pouhá náhoda, když za- čáteční slova každého třetího verše, sestave- na k sobě, dají latinské znění této písně, což arci ani současníkům neušlo a došlo výrazu tím, že v jednom rukopise ona „prósa" a „can- tio“ k ní připojená je zakončena latinským zněním písně „Králi“. Český její text je star- ší, je zachován již v t. zv. kancionále Jisteb- nickém z doby okolo r. 1420. Skladatel la- tinské prósy užil tedy při svém skládání již latinského překladu textu českého a přiznání Táborského, svrchu uvedenému, jest rozu- měti tak, že, překládaje onu prósu a znaje český originál písně Husovy, užil ho ovšem na příslušných místech svého překladu a při- pojil po vzoru prósy latinské na konec aspoň upozornění, že z počátečních slov jednotli- 214
na jeho vlastní píseň udělaná od J. T.“, ale je to překlad latinské prósy (= bohoslužeb- ného čtení), již máme zachovánu již v tex- tech z počínajícího se 15. stol. a jejíž sklada- tel užil oné písně (ovšem v překladu latin- ském); jsou tu sice některé neshody, ale nelze pochybovati, že není pouhá náhoda, když za- čáteční slova každého třetího verše, sestave- na k sobě, dají latinské znění této písně, což arci ani současníkům neušlo a došlo výrazu tím, že v jednom rukopise ona „prósa" a „can- tio“ k ní připojená je zakončena latinským zněním písně „Králi“. Český její text je star- ší, je zachován již v t. zv. kancionále Jisteb- nickém z doby okolo r. 1420. Skladatel la- tinské prósy užil tedy při svém skládání již latinského překladu textu českého a přiznání Táborského, svrchu uvedenému, jest rozu- měti tak, že, překládaje onu prósu a znaje český originál písně Husovy, užil ho ovšem na příslušných místech svého překladu a při- pojil po vzoru prósy latinské na konec aspoň upozornění, že z počátečních slov jednotli- 214
Strana 215
vých veršů lze sestaviti českou píseň (v. Pram. d. č. VIII, 246 a 466). Pro text v našem sborníčku obsažený jed- na věc stojí za povšimnutí. V něm je, jak ře- čeno, píseň „Králi slavný“ připojena k písni jiné. Ale po ní následuje ještě sloka další, jež však není než překladem oné „cantio“ připojené k próse latinské, již Táborský spo- lu s prósou přeložil také. Skladatel našeho sborníčku znal tedy již celý překlad Tábor- ského, jehož prioritu zaručuje jedna chyba, již pomocí textu Táborského lze opraviti. A tím snad lze vysvětliti, že nápěv vlastní písně („Dva mistry“), k níž „Králi slavný“ při- pojena, udal podle písně Táborského, ač pí- seň „Dva mistry“ zdá se býti starší. Jazyk sám neprozrazuje sice stop vyššího stáří, ale mohl býti modernisován, čehož, neznajíce písně odjinud, nemůžeme rozhodnouti. Dů- ležitější zdá se mi závěrečná poznámka ve sloze V. (verš 7.—8.), kde zmíniv se o prosbě Husově za Betlém, míní, že je šetřiti kostelů, v nichž Bůh se ctí. Nelze ovšem mysliti na 215
vých veršů lze sestaviti českou píseň (v. Pram. d. č. VIII, 246 a 466). Pro text v našem sborníčku obsažený jed- na věc stojí za povšimnutí. V něm je, jak ře- čeno, píseň „Králi slavný“ připojena k písni jiné. Ale po ní následuje ještě sloka další, jež však není než překladem oné „cantio“ připojené k próse latinské, již Táborský spo- lu s prósou přeložil také. Skladatel našeho sborníčku znal tedy již celý překlad Tábor- ského, jehož prioritu zaručuje jedna chyba, již pomocí textu Táborského lze opraviti. A tím snad lze vysvětliti, že nápěv vlastní písně („Dva mistry“), k níž „Králi slavný“ při- pojena, udal podle písně Táborského, ač pí- seň „Dva mistry“ zdá se býti starší. Jazyk sám neprozrazuje sice stop vyššího stáří, ale mohl býti modernisován, čehož, neznajíce písně odjinud, nemůžeme rozhodnouti. Dů- ležitější zdá se mi závěrečná poznámka ve sloze V. (verš 7.—8.), kde zmíniv se o prosbě Husově za Betlém, míní, že je šetřiti kostelů, v nichž Bůh se ctí. Nelze ovšem mysliti na 215
Strana 216
dobu počátečního odmítání kostelní nádhe- ry; tak stará píseň býti nemůže. Ale ani v do- bě Táborského nedá se doložiti nějaká udá- lost, na niž by se mohlo mysliti, a není tedy nemožno, že narážka pochází z doby, kdy mladé luterství méně cenilo obvyklou nád- heru zvláště kostelů katolických. Podle toho mohla by snad naše píseň pocházeti asi — ne-li dříve — z polovice 16. stol. A snad i to lze vzíti v počet, co níže pověděno o prameni sloky II. Nejsouc odjinud známa, otiskuje se zde po Strahovském sborníčku po prvé. Píseň „Králi slavný“ tištěna byla častěji, závěrečnou stro- fu otiskl s celou prósou V. Vojtíšek v biblio- filské knížce „Památce M. Jana Husi“ (Pra- ha 1915), str. 121—127, nyní pak je také s celou prósou otištěna v mém vydání v Pram. děj. č. VIII, str. 464—466. Sloka II. Ve zmínce o začátcích působení Husova ozývá se asi stará tradice, s jejímiž stopami se shledáváme ve Starých letopisech, v Kronice o Janovi Žižkovi, v kázáních ně- 216
dobu počátečního odmítání kostelní nádhe- ry; tak stará píseň býti nemůže. Ale ani v do- bě Táborského nedá se doložiti nějaká udá- lost, na niž by se mohlo mysliti, a není tedy nemožno, že narážka pochází z doby, kdy mladé luterství méně cenilo obvyklou nád- heru zvláště kostelů katolických. Podle toho mohla by snad naše píseň pocházeti asi — ne-li dříve — z polovice 16. stol. A snad i to lze vzíti v počet, co níže pověděno o prameni sloky II. Nejsouc odjinud známa, otiskuje se zde po Strahovském sborníčku po prvé. Píseň „Králi slavný“ tištěna byla častěji, závěrečnou stro- fu otiskl s celou prósou V. Vojtíšek v biblio- filské knížce „Památce M. Jana Husi“ (Pra- ha 1915), str. 121—127, nyní pak je také s celou prósou otištěna v mém vydání v Pram. děj. č. VIII, str. 464—466. Sloka II. Ve zmínce o začátcích působení Husova ozývá se asi stará tradice, s jejímiž stopami se shledáváme ve Starých letopisech, v Kronice o Janovi Žižkovi, v kázáních ně- 216
Strana 217
kterých, u Heremity a j. Také to by mohlo svědčiti pro starší původ naší písně. Sloka III., v. 2.: Zmínka o Pálčovi a Micha- lovi ukazuje, že pramenem byla asi česká Pašije Petra z Mladoňovic o Husovi, což lze sledovati i v další části sloky této a z části i následující (v. Pram. děj. č. VIII, 122, 137). Sloka IV., v. 8.: „aby ho nenásledovali" atd. je ohlas listu Husova ze dne 10. června (mého vydání Husova korespondence a do- kumenty č. 129, str. 270). Sloka V., v. I.: ohlas téhož listu (mého vy- dání str. 272). Sloka V., v. 2.: „pro spálení“ — kodex Strahov. čte „pro spasení“, arci mylně. Je to ohlas listu ze dne 24. června (mého vydání č. 147, str. 304). Sloka V., v. 3.—6.: ohlas listu z 10. červ- na (mého vydání str. 272—273). Sloka VI., v. 1.—6.: ohlas téhož listu (tamt. 271); „Bouslavovi“ je patrně omyl místo Václavovi; jdeť o Václava z Dubé, Jana 217
kterých, u Heremity a j. Také to by mohlo svědčiti pro starší původ naší písně. Sloka III., v. 2.: Zmínka o Pálčovi a Micha- lovi ukazuje, že pramenem byla asi česká Pašije Petra z Mladoňovic o Husovi, což lze sledovati i v další části sloky této a z části i následující (v. Pram. děj. č. VIII, 122, 137). Sloka IV., v. 8.: „aby ho nenásledovali" atd. je ohlas listu Husova ze dne 10. června (mého vydání Husova korespondence a do- kumenty č. 129, str. 270). Sloka V., v. I.: ohlas téhož listu (mého vy- dání str. 272). Sloka V., v. 2.: „pro spálení“ — kodex Strahov. čte „pro spasení“, arci mylně. Je to ohlas listu ze dne 24. června (mého vydání č. 147, str. 304). Sloka V., v. 3.—6.: ohlas listu z 10. červ- na (mého vydání str. 272—273). Sloka VI., v. 1.—6.: ohlas téhož listu (tamt. 271); „Bouslavovi“ je patrně omyl místo Václavovi; jdeť o Václava z Dubé, Jana 217
Strana 218
z Chlumu, Viléma Zajíce, které Hus vedle ji- ných v onom listě jmenuje. Sloka VII.: autor znal asi českou Pašiji Mladoňovicovu o Jeronymovi (srovn. Pram. děj. č. VIII, 352, 357). Sloka VIII. je patrně ohlasem listu Poggio- va (srovn. tamtéž str. 328 a d.). Co následuje, je píseň nejspíš Husova, k níž připojen Jana Táborského překlad zpě- vu („cantio“) přidaného k „Próse“ o Husovi Z 15. stol.; verš 3. od konce tohoto dodatku zní v tisku Strahovském: „ale věčná radost“ opraveno podle kancionálu Jana Táborské- ho, jak žádá smysl. XVI. (str. 63—77). Jde o třetí z českých písní Václava Nico- laida Vodňanského z Radkova (vedle č. IV. a XIV). Zpěvníček náš udává nápěv: „Jako: Putovali poutníci aneb: Svrchovaného otce“. Již Jos. Truhlář, znaje píseň z kancionálu Musophilova (nazývá jej mylně Rosaciovým) 218
z Chlumu, Viléma Zajíce, které Hus vedle ji- ných v onom listě jmenuje. Sloka VII.: autor znal asi českou Pašiji Mladoňovicovu o Jeronymovi (srovn. Pram. děj. č. VIII, 352, 357). Sloka VIII. je patrně ohlasem listu Poggio- va (srovn. tamtéž str. 328 a d.). Co následuje, je píseň nejspíš Husova, k níž připojen Jana Táborského překlad zpě- vu („cantio“) přidaného k „Próse“ o Husovi Z 15. stol.; verš 3. od konce tohoto dodatku zní v tisku Strahovském: „ale věčná radost“ opraveno podle kancionálu Jana Táborské- ho, jak žádá smysl. XVI. (str. 63—77). Jde o třetí z českých písní Václava Nico- laida Vodňanského z Radkova (vedle č. IV. a XIV). Zpěvníček náš udává nápěv: „Jako: Putovali poutníci aneb: Svrchovaného otce“. Již Jos. Truhlář, znaje píseň z kancionálu Musophilova (nazývá jej mylně Rosaciovým) 218
Strana 219
z roku 1585, vyslovil pochybnosti (str. 10. pozn.), jak je ji možno zpívati podle nápěvu písně „Putovali poutníci“ a záhada se nemění ani tím, že Musophilus Soběslavský, pravě o ní: „Tato zpívá se jako Putovali poutníci k sv. Jakubu etc., což teď noty ukazují,“ od- kazuje k svému zápisu notovanému. Autor opíral se, jak rovněž již Jos. Truhlář (str. 11.) poznal, o svoje latinské skládání „Laudan- dus in saecula Deus“ (tištěné nyní v Pram. děj. č. VIII, 447—448), ale přes to jistě mohl říci, že chce povědět, co o Husovi „slýchal anebo čítal“, neboť jistě již skládaje onu bá- seň latinskou, měl tytéž vědomosti, jako se ozývají v české písni této. Výslovně jmenuje mezi svými zpravodaji jenom Eneáše Sylvia, (sl. 31.), což již J. Truhlářovi právem loudilo úsměv na rty, a ovšem i Vodňanský ví o Hu- sovi více a lépe, než autor, k němuž odka- zuje. Mimo to uvádí (sl. 32.) latinské vypsání osudů Husových z péra nějakého Němce, a- niž lze dnes bezpečně určiti, koho míní. Ale nejvíce zpráv poskytl mu, ač ho výslovně ne- 219
z roku 1585, vyslovil pochybnosti (str. 10. pozn.), jak je ji možno zpívati podle nápěvu písně „Putovali poutníci“ a záhada se nemění ani tím, že Musophilus Soběslavský, pravě o ní: „Tato zpívá se jako Putovali poutníci k sv. Jakubu etc., což teď noty ukazují,“ od- kazuje k svému zápisu notovanému. Autor opíral se, jak rovněž již Jos. Truhlář (str. 11.) poznal, o svoje latinské skládání „Laudan- dus in saecula Deus“ (tištěné nyní v Pram. děj. č. VIII, 447—448), ale přes to jistě mohl říci, že chce povědět, co o Husovi „slýchal anebo čítal“, neboť jistě již skládaje onu bá- seň latinskou, měl tytéž vědomosti, jako se ozývají v české písni této. Výslovně jmenuje mezi svými zpravodaji jenom Eneáše Sylvia, (sl. 31.), což již J. Truhlářovi právem loudilo úsměv na rty, a ovšem i Vodňanský ví o Hu- sovi více a lépe, než autor, k němuž odka- zuje. Mimo to uvádí (sl. 32.) latinské vypsání osudů Husových z péra nějakého Němce, a- niž lze dnes bezpečně určiti, koho míní. Ale nejvíce zpráv poskytl mu, ač ho výslovně ne- 219
Strana 220
jmenuje, opět Heremita, ač není nemožno, že část toho, v čem se s ním shoduje, podal mu pramen, kterého se rovněž dovolává a jenž snad posloužil již Heremitovi — tradice v Pracheňském kraji. Blízký krajan Husův, rodák z Vodňan, jistě mohl zaslechnouti v okolí svého rodiště zkazky o Husovi, a ne- lze nevěřiti jeho udání (sl. 34.), že v Pracheň- ském kraji ještě tenkrát mnozí dovedli vy- pravovati o Husovi a jeho rodičích, byť šlo z části o tradici již upadající, jejíž motivy arci i autor sám dovedl rozváděti (sl. 3), jako ne- váhal přičítati Husovi i názory, jež jemu sa- mému byly sympatické (sl. 18.—20.), jak na to v poznámkách upozorněno. Tiskem došlo nás jeho skládání vedle sbor- níčku Strahovského také v kancionále To- máše Musophila Soběslavského, kde se čte na l. Y III-Y IIII' č. 110. Nové vydání v Pram. děj. č. VIII, 448—451. Sl. III.: autor rozvádí motiv tradicí daný, arci v jejím duchu. 220
jmenuje, opět Heremita, ač není nemožno, že část toho, v čem se s ním shoduje, podal mu pramen, kterého se rovněž dovolává a jenž snad posloužil již Heremitovi — tradice v Pracheňském kraji. Blízký krajan Husův, rodák z Vodňan, jistě mohl zaslechnouti v okolí svého rodiště zkazky o Husovi, a ne- lze nevěřiti jeho udání (sl. 34.), že v Pracheň- ském kraji ještě tenkrát mnozí dovedli vy- pravovati o Husovi a jeho rodičích, byť šlo z části o tradici již upadající, jejíž motivy arci i autor sám dovedl rozváděti (sl. 3), jako ne- váhal přičítati Husovi i názory, jež jemu sa- mému byly sympatické (sl. 18.—20.), jak na to v poznámkách upozorněno. Tiskem došlo nás jeho skládání vedle sbor- níčku Strahovského také v kancionále To- máše Musophila Soběslavského, kde se čte na l. Y III-Y IIII' č. 110. Nové vydání v Pram. děj. č. VIII, 448—451. Sl. III.: autor rozvádí motiv tradicí daný, arci v jejím duchu. 220
Strana 221
Sl. IV.: zpráva o obdarování preceptora vyskytuje se u Heremity i jinde častěji. Sl. V.: Také zprávu o sedmerém poklek- nutí má již Heremita; pochází patrně z do- mácí tradice. Musophilus praví „třikrát jest poklekla“. Sl. IX., v. 3.: místo „prospěšného“ čte Mu- sophilus „příhodného“. Sl. XIII.: sdělení tradice, že Hus přišel do Prahy šestnáctiletý, shoduje se s faktem, že se dá doložiti v Praze před r. 1386; narodil-li se r. 1369, byl by r. 1385 šestnáctiletý; v. No- votný, Hus, I, 1, str. 4., pozn. 2. Sl. XIV.: Mistrem svobodných umění stal se Hus r. 1396. Sl. XV.: Bakalářství theologie došel Hus kol r. 1404, knězem se stal r. 1401. Sl. XVI.: V Betlemě kázal Hus v l. 1402 až 1412. Sl. XVI.: v. 5.: Musophil má tu tvar „Bůh“, tedy čtení textu Strahovského je starší. Sloka XVII., v. 3.: místo „pak, by“ čte Mu- sophilus „jak by“. 221
Sl. IV.: zpráva o obdarování preceptora vyskytuje se u Heremity i jinde častěji. Sl. V.: Také zprávu o sedmerém poklek- nutí má již Heremita; pochází patrně z do- mácí tradice. Musophilus praví „třikrát jest poklekla“. Sl. IX., v. 3.: místo „prospěšného“ čte Mu- sophilus „příhodného“. Sl. XIII.: sdělení tradice, že Hus přišel do Prahy šestnáctiletý, shoduje se s faktem, že se dá doložiti v Praze před r. 1386; narodil-li se r. 1369, byl by r. 1385 šestnáctiletý; v. No- votný, Hus, I, 1, str. 4., pozn. 2. Sl. XIV.: Mistrem svobodných umění stal se Hus r. 1396. Sl. XV.: Bakalářství theologie došel Hus kol r. 1404, knězem se stal r. 1401. Sl. XVI.: V Betlemě kázal Hus v l. 1402 až 1412. Sl. XVI.: v. 5.: Musophil má tu tvar „Bůh“, tedy čtení textu Strahovského je starší. Sloka XVII., v. 3.: místo „pak, by“ čte Mu- sophilus „jak by“. 221
Strana 222
Sl. XVIII.—XX.: jsou tu vysloveny zásady, jichž Hus takto nehlásal, nýbrž v nichž se již jeví vlivy reformace Lutherovy, k níž se autor písně hlásil. Sl. XX., v. 2.: oba texty mají znění sou- hlasné, ale snad by se (k vůli rýmu) mělo čísti „z víry té“. Sl. XXI., v. 2.: místo „horlivú“ má Muso- phil mladší tvar „horlivou". Sl. XXIII.: odkaz na knihy Husovy čte se u Vodňanského častěji; srovn. na př. výše píseň XIV. (str. 53) a píseň IV. (str. 18). Sl. XXVII., v. 1.: Strahovský sborník čte „Dábel pomáhal“; přijato čtení Musophilo- vok vůli metru; do Říma pohnán Hus r. 1410. Sl. XXVIII.: koncil Kostnický svolán na r. 1414. Sl. XXX., v. 3.: Strah, čte „jel jest tam“; při- jato čtení Musophilovo k vůli metru; o glejtu v. Novotný, Ces. Čas. Hist. II. Sl. XXXI., v. 3.: Strah. čte „zlobivé". Sl. XXXII., v. 3.: „naučen" čte se dvoj- slabičně. 222
Sl. XVIII.—XX.: jsou tu vysloveny zásady, jichž Hus takto nehlásal, nýbrž v nichž se již jeví vlivy reformace Lutherovy, k níž se autor písně hlásil. Sl. XX., v. 2.: oba texty mají znění sou- hlasné, ale snad by se (k vůli rýmu) mělo čísti „z víry té“. Sl. XXI., v. 2.: místo „horlivú“ má Muso- phil mladší tvar „horlivou". Sl. XXIII.: odkaz na knihy Husovy čte se u Vodňanského častěji; srovn. na př. výše píseň XIV. (str. 53) a píseň IV. (str. 18). Sl. XXVII., v. 1.: Strahovský sborník čte „Dábel pomáhal“; přijato čtení Musophilo- vok vůli metru; do Říma pohnán Hus r. 1410. Sl. XXVIII.: koncil Kostnický svolán na r. 1414. Sl. XXX., v. 3.: Strah, čte „jel jest tam“; při- jato čtení Musophilovo k vůli metru; o glejtu v. Novotný, Ces. Čas. Hist. II. Sl. XXXI., v. 3.: Strah. čte „zlobivé". Sl. XXXII., v. 3.: „naučen" čte se dvoj- slabičně. 222
Strana 223
Sl. XXXIV., v. 2.: Strah. čte „Čechův“. Sl. XXXV.: autor odkazuje na Eneáše Syl- via „Historia Bohemiae“, nejspíš na český překlad Konáčův, ač líčení Sylviovo je stra- nické. Sl. XXXVI.: nelze určiti, který spis autor míní. Sl. XXXVIII., v. 2.: Strah. čte „dotekl"; k vůli metru přijato čtení Musophilovo. Ro- dák Vodňanský hlásí se tu za krajana Huso- va. O existenci tradice v kraji Prachenském srovn. úvodní poznámky a Novotný, Hus I, 1, str. 3., pozn. 4. Sl. XXXIX., v. 5.: Strah. čte „o čem". Sl. XL., v. 4.: Strah. čte „neštastné". XVII. (str. 78—84). Nápěv písně této jest udán: „Jako: Církev svatá v po[koji]“, a potvrzení dostává se to- muto udání také oklikou. V novém vydání kancionálu Miřínského, které pořídil Jan Tá- borský (asi r. 1577) najdeme tuto píseň (jak 223
Sl. XXXIV., v. 2.: Strah. čte „Čechův“. Sl. XXXV.: autor odkazuje na Eneáše Syl- via „Historia Bohemiae“, nejspíš na český překlad Konáčův, ač líčení Sylviovo je stra- nické. Sl. XXXVI.: nelze určiti, který spis autor míní. Sl. XXXVIII., v. 2.: Strah. čte „dotekl"; k vůli metru přijato čtení Musophilovo. Ro- dák Vodňanský hlásí se tu za krajana Huso- va. O existenci tradice v kraji Prachenském srovn. úvodní poznámky a Novotný, Hus I, 1, str. 3., pozn. 4. Sl. XXXIX., v. 5.: Strah. čte „o čem". Sl. XL., v. 4.: Strah. čte „neštastné". XVII. (str. 78—84). Nápěv písně této jest udán: „Jako: Církev svatá v po[koji]“, a potvrzení dostává se to- muto udání také oklikou. V novém vydání kancionálu Miřínského, které pořídil Jan Tá- borský (asi r. 1577) najdeme tuto píseň (jak 223
Strana 224
uvedl již Jos. Truhlář str. 11) za písní „Husi milá“ (našeho vydání č. VI, str. 25) s úvodní poznámkou: „Jiná taková nová, touž notou od J. T. složena létha 1556.“ A vskutku také je píseň č. VI. v našem zpěvníčku opatřena odkazem na týž nápěv (Církev svatá), ačkoli se co do metra úplně neshoduje. Udání, že píseň je nová a že ji složil Jan Táborský r. 1556, není proč nevěřiti. Forma se s písní, podle níž skládána, zcela neshoduje. Je to v podstatě píseň třídílná, ač ne beze změny. Po zpěvu šestiveršovém (nebo lépe dvakrát tříveršovém) následuje dvojí repetice pěti- veršová, kdežto píseň „Husi milá“ má repe- tici toliko jednu, mimo to pak v naší písni ve strofě třetí přidány dvě repetice další a ve strofě 6. jedna, takže strofa třetí má repetice čtyři, šestá tři. Snad se to vysvětlí tím, že stejný nápěv prostě opakován. Lze říci, že skládání je dosti obratné. Sice rýmy nejsou vždy právě zvučné, leckdy je nahrazuje pou- há asonance, ale celkem nestojí skládání for- málně nízko a myšlenkově vykazuje někte- 224
uvedl již Jos. Truhlář str. 11) za písní „Husi milá“ (našeho vydání č. VI, str. 25) s úvodní poznámkou: „Jiná taková nová, touž notou od J. T. složena létha 1556.“ A vskutku také je píseň č. VI. v našem zpěvníčku opatřena odkazem na týž nápěv (Církev svatá), ačkoli se co do metra úplně neshoduje. Udání, že píseň je nová a že ji složil Jan Táborský r. 1556, není proč nevěřiti. Forma se s písní, podle níž skládána, zcela neshoduje. Je to v podstatě píseň třídílná, ač ne beze změny. Po zpěvu šestiveršovém (nebo lépe dvakrát tříveršovém) následuje dvojí repetice pěti- veršová, kdežto píseň „Husi milá“ má repe- tici toliko jednu, mimo to pak v naší písni ve strofě třetí přidány dvě repetice další a ve strofě 6. jedna, takže strofa třetí má repetice čtyři, šestá tři. Snad se to vysvětlí tím, že stejný nápěv prostě opakován. Lze říci, že skládání je dosti obratné. Sice rýmy nejsou vždy právě zvučné, leckdy je nahrazuje pou- há asonance, ale celkem nestojí skládání for- málně nízko a myšlenkově vykazuje někte- 224
Strana 225
ré pěkné obraty. Autor — (srovn. co o něm vyšetřil J. Jireček, Rukověť II, 281 n., a no- věji Teige, Jan Táborský z Klokotské Hory a jeho Zpráva o orloji Staroměstském, Čas. spol. star. IX, 1 a d., 65 a d.) — jeví se ctite- lem Husovým, jak ho také z jiné jeho čin- nosti poznáváme, ale není, ač se množí prav- da boží, spokojen s nynějšími poměry, odsu- zuje falešné ctitele kalicha — míní snad Bratří, u nichž se sám arci také netěšil obli- bě (srovn. Čas. Čes. Mus. 1862, 39) — mis- trům vytýká pýchu, ač hned vyjímá mistry dobré. Snad je v tom ohlas jeho sporů s ně- kterými z nich, když byl obviněn z kacířství (srovn. Borový, Akta konsistoře I, 168). Tiskem vydána píseň mimo zpěvníček Strahovský v Táborského vydání kancionálu Miřínského asi z r. 1577, zde se čte na 1. G XIII—G XIIII. Sl. I., repetice 1., verš 5.: slovo „krve" nutno čísti jednoslabičně. Sl. II., repetice 2., verš 5.: vydání Miř.- Táb. čte „kacířstvím“. 225
ré pěkné obraty. Autor — (srovn. co o něm vyšetřil J. Jireček, Rukověť II, 281 n., a no- věji Teige, Jan Táborský z Klokotské Hory a jeho Zpráva o orloji Staroměstském, Čas. spol. star. IX, 1 a d., 65 a d.) — jeví se ctite- lem Husovým, jak ho také z jiné jeho čin- nosti poznáváme, ale není, ač se množí prav- da boží, spokojen s nynějšími poměry, odsu- zuje falešné ctitele kalicha — míní snad Bratří, u nichž se sám arci také netěšil obli- bě (srovn. Čas. Čes. Mus. 1862, 39) — mis- trům vytýká pýchu, ač hned vyjímá mistry dobré. Snad je v tom ohlas jeho sporů s ně- kterými z nich, když byl obviněn z kacířství (srovn. Borový, Akta konsistoře I, 168). Tiskem vydána píseň mimo zpěvníček Strahovský v Táborského vydání kancionálu Miřínského asi z r. 1577, zde se čte na 1. G XIII—G XIIII. Sl. I., repetice 1., verš 5.: slovo „krve" nutno čísti jednoslabičně. Sl. II., repetice 2., verš 5.: vydání Miř.- Táb. čte „kacířstvím“. 225
Strana 226
Sl. III., verš 2.: slovo „jest“ chybí ve Strah.; doplněno z Miř.-Táb. k vůli metru. Sl. III., repet. 2., verš 4.: „Luciperové" čte Strah. Sl. III., repet. 3.: viz Daniel, kap. XIV. Sl. III., rep. 4., verš 1.: „pak“ chybí v Strah. Sl. III., repet. 4., verš 4.: Miř.-Táb. má starší tvar „božskú". Sl. IV., verš 1. a 3.: Miř.-Táb. má starší tvary „znajme" — „vyznávajme" — „ne- dbajme". Sl. IV., verš 3.: Miř.-Táb. má starší tvar „odpuorce". Sl. IV., verš 6.: Srovn. Jan XIV, 6. Sl. IV., rep. 1.—2.: Srovn. Mat. X, 32—33. Sl. IV., repetice 1., verš 1.: Miř.-Táb. má starší tvar „ktož“. Sl. IV., repetice 2., verš 1.: Miř.-Táb. má starší tvar „ktož". Sl. V., repetice I., verš 5.: Miř.-Táb. má starší tvar „zámutkuov". Sl. VI., verš 2.: místo „dal“ čte Miř.-Táb. „dav". 226
Sl. III., verš 2.: slovo „jest“ chybí ve Strah.; doplněno z Miř.-Táb. k vůli metru. Sl. III., repet. 2., verš 4.: „Luciperové" čte Strah. Sl. III., repet. 3.: viz Daniel, kap. XIV. Sl. III., rep. 4., verš 1.: „pak“ chybí v Strah. Sl. III., repet. 4., verš 4.: Miř.-Táb. má starší tvar „božskú". Sl. IV., verš 1. a 3.: Miř.-Táb. má starší tvary „znajme" — „vyznávajme" — „ne- dbajme". Sl. IV., verš 3.: Miř.-Táb. má starší tvar „odpuorce". Sl. IV., verš 6.: Srovn. Jan XIV, 6. Sl. IV., rep. 1.—2.: Srovn. Mat. X, 32—33. Sl. IV., repetice 1., verš 1.: Miř.-Táb. má starší tvar „ktož“. Sl. IV., repetice 2., verš 1.: Miř.-Táb. má starší tvar „ktož". Sl. V., repetice I., verš 5.: Miř.-Táb. má starší tvar „zámutkuov". Sl. VI., verš 2.: místo „dal“ čte Miř.-Táb. „dav". 226
Strana 227
Sl. VI., verš 4.: srovn. Mat. XVI, 24, Mar. VIII, 34, Luk. IX, 23. Sl. VI., repet. 1., v. 5.: srovn. Jan XVI, 20. Sl. VI., repet. 2., verš 3.—4. chybí v Miř.- Táb. XVIII. (str. 85—95). Nápěv udán: „Jako: Svatých apoštolů“, tedy podle písně známé, jak zjistil Flajšhans, z kancionálu Miřínského z r. 1522. V témže kancionále obsažena jest i naše píseň s nad- pisem „O pravém pastýři M. Janovi Hus“ a zde jako vzor nápěvu udána píseň „Ave ru- bens stella“. Zdá se však, že byla velmi oblí- bena. Vedle četných tisků (v. níže) známe ji rukopisně také z kancionálu Teplického z r. 1566 (str. 237—240), zvláště však svědčí o její oblibě přípisek, jemuž není důvodu ne- věřiti a kterým ji provází kancionál Muso- philův takto: „O upálení M. Jana Husi v Kon- stanci. Kterážto píseň i s druhou o Mistru Jeronymovi [míněno č. XIX.] tlačena bývala 227
Sl. VI., verš 4.: srovn. Mat. XVI, 24, Mar. VIII, 34, Luk. IX, 23. Sl. VI., repet. 1., v. 5.: srovn. Jan XVI, 20. Sl. VI., repet. 2., verš 3.—4. chybí v Miř.- Táb. XVIII. (str. 85—95). Nápěv udán: „Jako: Svatých apoštolů“, tedy podle písně známé, jak zjistil Flajšhans, z kancionálu Miřínského z r. 1522. V témže kancionále obsažena jest i naše píseň s nad- pisem „O pravém pastýři M. Janovi Hus“ a zde jako vzor nápěvu udána píseň „Ave ru- bens stella“. Zdá se však, že byla velmi oblí- bena. Vedle četných tisků (v. níže) známe ji rukopisně také z kancionálu Teplického z r. 1566 (str. 237—240), zvláště však svědčí o její oblibě přípisek, jemuž není důvodu ne- věřiti a kterým ji provází kancionál Muso- philův takto: „O upálení M. Jana Husi v Kon- stanci. Kterážto píseň i s druhou o Mistru Jeronymovi [míněno č. XIX.] tlačena bývala 227
Strana 228
při životu jich. Zpívá se jako: Ave, rubens rosa etc. Jest notována pod LVI. počtem", kterýžto odkaz vztahuje se na f. MIII, kde je notovaný zápis písně: „Ó nevinná smrt pána našeho J. Kr. Rozjímati vždy sluší.“ Neznám sice žádného tištěného životopisu Husova, k němuž by tato píseň byla připoje- na, ale proto netřeba udání Musophilova za- mítati. Píseň byla patrně velmi oblíbena, ač je vlastně dosti těžko pochopiti, proč. Je to dosti prosté a téměř neumělé veršování o od- " souzení Husově, opřené v podstatě o „Pašiji“ Petra z Mladoňovic, z níž převzaty jednotli- vé detaily. Snad oblibu podmiňovalo její stá- ří. To, že je obsažena již v kancionále Miřín- ského z r. 1522, zaručuje nejenom, že tenkrát byla již známa, nýbrž může svědčiti o stáří ještě vyšším, když, jak upozornil F. M. Bartoš (str. 22=3), kancionál onen vyšel sice teprve r. 1522, ale svým vznikem je mnohem starší, an jeho původce, kněz Václav Miřínský, ze- mřel již r. 1482 (v. Jireček, Rukovět II, 34). Podle toho náležel by její vznik před toto 228
při životu jich. Zpívá se jako: Ave, rubens rosa etc. Jest notována pod LVI. počtem", kterýžto odkaz vztahuje se na f. MIII, kde je notovaný zápis písně: „Ó nevinná smrt pána našeho J. Kr. Rozjímati vždy sluší.“ Neznám sice žádného tištěného životopisu Husova, k němuž by tato píseň byla připoje- na, ale proto netřeba udání Musophilova za- mítati. Píseň byla patrně velmi oblíbena, ač je vlastně dosti těžko pochopiti, proč. Je to dosti prosté a téměř neumělé veršování o od- " souzení Husově, opřené v podstatě o „Pašiji“ Petra z Mladoňovic, z níž převzaty jednotli- vé detaily. Snad oblibu podmiňovalo její stá- ří. To, že je obsažena již v kancionále Miřín- ského z r. 1522, zaručuje nejenom, že tenkrát byla již známa, nýbrž může svědčiti o stáří ještě vyšším, když, jak upozornil F. M. Bartoš (str. 22=3), kancionál onen vyšel sice teprve r. 1522, ale svým vznikem je mnohem starší, an jeho původce, kněz Václav Miřínský, ze- mřel již r. 1482 (v. Jireček, Rukovět II, 34). Podle toho náležel by její vznik před toto 228
Strana 229
datum, tedy asi do poslední čtvrti 15. stol. S tím by se dobře srovnávala řeč, třeba v poz- dějších tiscích již namnoze porušená, přece však stopy vyššího stáří někde zachovavší, jak svými místy upozorněno. Vedle zmíněného rukopisného dochování v kancionále Teplickém byla vydána tiskem (mimo Strahovský sborník) v kancionále Mi- řínského z r. 1522 f. LXVII—L XVIII', opět v novém jeho vydání z r. 1531, kde nápěv udán: „Všemohúcí Bože, cos na mne“, dále s označením výše uvedeným v kancionále Musophilově f. Z III—ZIIII pod č. CXIII. Nyní je vydána také v Pram. d. č. VIII, str. 439—442. Pokud jde o stránku textovou, třeba po- dotknouti, že v otisku zpravidla podrženo čtení sborníčku Strahovského, i tam, kde Miř. 1522 (a dílem i jiné texty) podržují tvary starší. Jenom tam, kde rým nebo jiné okol- nosti podmiňují tvary starší, bylo jich užito, což v příslušných poznámkách vyloženo. Sl. II., verš 2.: místo „mnišie“ mají všecky 229
datum, tedy asi do poslední čtvrti 15. stol. S tím by se dobře srovnávala řeč, třeba v poz- dějších tiscích již namnoze porušená, přece však stopy vyššího stáří někde zachovavší, jak svými místy upozorněno. Vedle zmíněného rukopisného dochování v kancionále Teplickém byla vydána tiskem (mimo Strahovský sborník) v kancionále Mi- řínského z r. 1522 f. LXVII—L XVIII', opět v novém jeho vydání z r. 1531, kde nápěv udán: „Všemohúcí Bože, cos na mne“, dále s označením výše uvedeným v kancionále Musophilově f. Z III—ZIIII pod č. CXIII. Nyní je vydána také v Pram. d. č. VIII, str. 439—442. Pokud jde o stránku textovou, třeba po- dotknouti, že v otisku zpravidla podrženo čtení sborníčku Strahovského, i tam, kde Miř. 1522 (a dílem i jiné texty) podržují tvary starší. Jenom tam, kde rým nebo jiné okol- nosti podmiňují tvary starší, bylo jich užito, což v příslušných poznámkách vyloženo. Sl. II., verš 2.: místo „mnišie“ mají všecky 229
Strana 230
texty „mniší“, položen starší tvar k vůli rý- mu. Sl. III., verš 6.: místo „měvše“ má Miř. 21 „něvše“. O glejtu v. Novotný v Čes. Čas. Hist. II. — Sl. IV., verš 8.—9.: Str. čte: „slaupy hlaupý“, ale oba Miř. mají „hlúpý“, jistě čtení původní, jehož žádá rým, proto opraveno. Sl. V., verš 5.: Musoph. čte „To vše pro peníze“, jak by žádalo metrum. Sl. VI., verš 7.: Strah. čte: „nedali mu mlu- viti". Sl. VII., verš 7.—9. texty čtou: „kusům od- pírám těm, neznám se však ze všech, z toho mi není hřích“ (Musoph. text mění); opra- veno, jak asi znělo původně. Sl. VIII., verš 7.: metrum by žádalo: „na- zvali"; Musoph. čte „spletencem nazvali". Sl. X., verš 2.: texty (mimo Musoph., jenž mění) čtou „jistší“; „naučení“ trojslabičně (tak i ve verši 6.). Odtud patrněji viděti ohlas Petra z Mladoňovic. Sl. X., verš 8.: „neustupným“ trojslabičně. 230
texty „mniší“, položen starší tvar k vůli rý- mu. Sl. III., verš 6.: místo „měvše“ má Miř. 21 „něvše“. O glejtu v. Novotný v Čes. Čas. Hist. II. — Sl. IV., verš 8.—9.: Str. čte: „slaupy hlaupý“, ale oba Miř. mají „hlúpý“, jistě čtení původní, jehož žádá rým, proto opraveno. Sl. V., verš 5.: Musoph. čte „To vše pro peníze“, jak by žádalo metrum. Sl. VI., verš 7.: Strah. čte: „nedali mu mlu- viti". Sl. VII., verš 7.—9. texty čtou: „kusům od- pírám těm, neznám se však ze všech, z toho mi není hřích“ (Musoph. text mění); opra- veno, jak asi znělo původně. Sl. VIII., verš 7.: metrum by žádalo: „na- zvali"; Musoph. čte „spletencem nazvali". Sl. X., verš 2.: texty (mimo Musoph., jenž mění) čtou „jistší“; „naučení“ trojslabičně (tak i ve verši 6.). Odtud patrněji viděti ohlas Petra z Mladoňovic. Sl. X., verš 8.: „neustupným“ trojslabičně. 230
Strana 231
Sl. X., verš 9.: „nazývali“ Str., Tepl. Sl. XI., verš 1.—2.: Strah. čte „...klekl ... utekl"; srovn. Petra z Mladoňovic. Sl. XII., verš 7.: Strah, čte „roucha"; i zde je pramenem Mladoňovic. Sl. XIV., verš 7.—9.: Str. čte „nevědouce, dali jsou ho rouče v ty katové ruce"; v. Petra z Mladoňovic. Sl. XV.: zde i dále se báseň přidržuje Petra z Mladoňovic. Sl. XVI., verš 5.: Strah. čte „Klekl". Sl. XVI., verš 8.—9.: Strah. čte „malova- nou... potupnou“. I dále je pramenem Mla- doňovic. Sl. XVII., verš 3.: Strah. čte „měv". Sl. XVII., verš 5.: Strah. čte „těžší“ (jak i ostatní texty). Sl. XIX., verš 9. v Strah. vynechán. XIX. (str. 96—103). Nápěv této písně o M. Jeronymovi udává Strahovský sborník: „Jako: Králi nebeský 231
Sl. X., verš 9.: „nazývali“ Str., Tepl. Sl. XI., verš 1.—2.: Strah. čte „...klekl ... utekl"; srovn. Petra z Mladoňovic. Sl. XII., verš 7.: Strah, čte „roucha"; i zde je pramenem Mladoňovic. Sl. XIV., verš 7.—9.: Str. čte „nevědouce, dali jsou ho rouče v ty katové ruce"; v. Petra z Mladoňovic. Sl. XV.: zde i dále se báseň přidržuje Petra z Mladoňovic. Sl. XVI., verš 5.: Strah. čte „Klekl". Sl. XVI., verš 8.—9.: Strah. čte „malova- nou... potupnou“. I dále je pramenem Mla- doňovic. Sl. XVII., verš 3.: Strah. čte „měv". Sl. XVII., verš 5.: Strah. čte „těžší“ (jak i ostatní texty). Sl. XIX., verš 9. v Strah. vynechán. XIX. (str. 96—103). Nápěv této písně o M. Jeronymovi udává Strahovský sborník: „Jako: Králi nebeský 231
Strana 232
a jeho udání potvrzují i ostatní tisky, jak níže bude uvedeno. Je to patrně ona píseň o Je- ronymovi, o níž svědectví Musophilovo (vú- vodě k předešlé písni uvedené) zaručuje, že spolu s předešlou písní o Husovi bývala tiš- těna při vydání jejich „Pašijí“. A také jinak je jí svými zevními osudy blízká. Jako ona vyšla již v kancionále Miřínského r. 1522 a jako o ní lze míti za to, že je starší, asi z po- slední čtvrti 15. stol. z důvodů na uvedeném místě vzpomenutých, jimž ani zde důvody ja- zykové neodporují. Co do obsahu, je to vlast- ně, jak již Bartoš (na uv. m.) správně uvedl, zveršování české „Pašije“ Mladoňovicovy, takže není ani třeba na shody zvláště upo- zorňovati. Tiskem vydána byla r. 1522 v kancionále Miřínského f.LXIX'—LXX' s nadpisem: „O Jeronymovi, Králi nebeský, k Tobě lid kr.“, otiskl ji (mimo sborník Strahovský) Muso- philus f. Z IIII—Aa Vs označením: „O Mistru Jeronymovi z Prahy, jehož nepřátelé pravdy Krystovy též upálili v Konstancí. Zpívá se 232
a jeho udání potvrzují i ostatní tisky, jak níže bude uvedeno. Je to patrně ona píseň o Je- ronymovi, o níž svědectví Musophilovo (vú- vodě k předešlé písni uvedené) zaručuje, že spolu s předešlou písní o Husovi bývala tiš- těna při vydání jejich „Pašijí“. A také jinak je jí svými zevními osudy blízká. Jako ona vyšla již v kancionále Miřínského r. 1522 a jako o ní lze míti za to, že je starší, asi z po- slední čtvrti 15. stol. z důvodů na uvedeném místě vzpomenutých, jimž ani zde důvody ja- zykové neodporují. Co do obsahu, je to vlast- ně, jak již Bartoš (na uv. m.) správně uvedl, zveršování české „Pašije“ Mladoňovicovy, takže není ani třeba na shody zvláště upo- zorňovati. Tiskem vydána byla r. 1522 v kancionále Miřínského f.LXIX'—LXX' s nadpisem: „O Jeronymovi, Králi nebeský, k Tobě lid kr.“, otiskl ji (mimo sborník Strahovský) Muso- philus f. Z IIII—Aa Vs označením: „O Mistru Jeronymovi z Prahy, jehož nepřátelé pravdy Krystovy též upálili v Konstancí. Zpívá se 232
Strana 233
jako: „Králi nebeský, k tobě lid křesťanský etc.“, ale je tu notována. Nyní vyšla také v Pram. děj. č. VIII, 445—447. Sl. I.: Jeronym byl zajat za návratu z Kost- nice v dubnu 1415 v Hiršavě a odveden k falc- kraběti Janovi do Sulzbachu. Sl. II., v. 1.: „jat“ chybí ve Strah. — Do Kostnice přiveden Jeronym 23. května pod dozorem bratra Janova, falckrabí Ludvíka. Sl. IV., v. 1.: ve Strah. omylem: „Ont“. Sl. V., v. 4.: Strah. z neporozumění čte„byl blíže k smrti“. Sl. VI., v. 2.: Strah. čte „touže". Sl. X.: odvolání Jeronymovo stalo se 23. září 1415. Sl. XIV., v. 1.: ve Strahov. „Z“ chybí. Sl. XIV., v. 3.: ve Strahov. verš má o sla- biku více. Sl. XV., v. 4.: Strah. čte: „korunu nes, jsa na smrt vydán“; opraveno k vůli metru. Sl. XVI., v. 2.: Miř. má asi čtení původní „od otcí prelátuo“. 233
jako: „Králi nebeský, k tobě lid křesťanský etc.“, ale je tu notována. Nyní vyšla také v Pram. děj. č. VIII, 445—447. Sl. I.: Jeronym byl zajat za návratu z Kost- nice v dubnu 1415 v Hiršavě a odveden k falc- kraběti Janovi do Sulzbachu. Sl. II., v. 1.: „jat“ chybí ve Strah. — Do Kostnice přiveden Jeronym 23. května pod dozorem bratra Janova, falckrabí Ludvíka. Sl. IV., v. 1.: ve Strah. omylem: „Ont“. Sl. V., v. 4.: Strah. z neporozumění čte„byl blíže k smrti“. Sl. VI., v. 2.: Strah. čte „touže". Sl. X.: odvolání Jeronymovo stalo se 23. září 1415. Sl. XIV., v. 1.: ve Strahov. „Z“ chybí. Sl. XIV., v. 3.: ve Strahov. verš má o sla- biku více. Sl. XV., v. 4.: Strah. čte: „korunu nes, jsa na smrt vydán“; opraveno k vůli metru. Sl. XVI., v. 2.: Miř. má asi čtení původní „od otcí prelátuo“. 233
Strana 234
Sl. XVII., Jeronym cestou na popraviště zpíval „Credo" a píseň „Salve, festa dies". Sl. XX.: Míněna velikonoční píseň „Salve, festa dies". Sl. XXI., v. 3.: „mučedlnickou“ je čísti čtyřslabičně. Sl. XXII.: Jeronym byl v žaláři od 23. květ- na 1415 do 30. května 1416; počítáno patrně od zmírnění vazby; číslo má již Mladoňovic. XX. (str. 104—109). Udává-li náš zpěvníček „notu“ této písně „Jako: Věrní křesťané bez“, mnoho tím ne- získáváme. Sice míní nejspíš píseň následu- jící (ač se začátek zcela neshoduje, v. o tom více u č. XXI.), ale nápěvu jejího ovšem od- tud nepoznáváme a nepoznáváme ho ani z nového vydání kancionálu Miřínského (po- řízeného Janem Táborským), v němž naše píseň rovněž uvedena. Ani o svém vzniku nedovede nám píseň mnoho říci. Začíná vý- zvou k díkůvzdání za to, že z České země 234
Sl. XVII., Jeronym cestou na popraviště zpíval „Credo" a píseň „Salve, festa dies". Sl. XX.: Míněna velikonoční píseň „Salve, festa dies". Sl. XXI., v. 3.: „mučedlnickou“ je čísti čtyřslabičně. Sl. XXII.: Jeronym byl v žaláři od 23. květ- na 1415 do 30. května 1416; počítáno patrně od zmírnění vazby; číslo má již Mladoňovic. XX. (str. 104—109). Udává-li náš zpěvníček „notu“ této písně „Jako: Věrní křesťané bez“, mnoho tím ne- získáváme. Sice míní nejspíš píseň následu- jící (ač se začátek zcela neshoduje, v. o tom více u č. XXI.), ale nápěvu jejího ovšem od- tud nepoznáváme a nepoznáváme ho ani z nového vydání kancionálu Miřínského (po- řízeného Janem Táborským), v němž naše píseň rovněž uvedena. Ani o svém vzniku nedovede nám píseň mnoho říci. Začíná vý- zvou k díkůvzdání za to, že z České země 234
Strana 235
vyšli Hus a Jeronym, vzpomíná, ač celkem jen obecnými slovy, jejich ctného života, pů- sobení a utrpení (ač tu má hlavně Husa na mysli), stěžuje si, že nynější kněží ani laiko- vé tak si nevedou, a vybízí proto k následo- vání obou mučedníků. Nic určitého není tu tedy řečeno, ale přece, tuším, lze spíše mysliti na pozdější 16. stol., než na dobu dřívější. Formou jde o píseň třístrofou, po dvou slo- kách 6veršových následuje 6veršová repe- tice (při poslední sloze dvojí). Ale jinak ani formálně píseň příliš nevyniká. Došla nás vedle sborníku Strahovského v Táborského obnoveném vydání kancionálu Miřínského, kde se čte na f. GXIIII'—GXV za záhlavím „Píseň o svatém Janovi Husovi a Jeronymovi." Sl. I., rep. v. 1.: zdá se, že je nějak porušen. Sl. II., v. 6.: Strah. má chybné „střímí“. Sl. IV., v. 3.: Strah. má chybu tiskovou „trplěi". Sl. V., v. 7.: Strah. má „tito“; opraveno podle Miř., jak žádá metrum. 235
vyšli Hus a Jeronym, vzpomíná, ač celkem jen obecnými slovy, jejich ctného života, pů- sobení a utrpení (ač tu má hlavně Husa na mysli), stěžuje si, že nynější kněží ani laiko- vé tak si nevedou, a vybízí proto k následo- vání obou mučedníků. Nic určitého není tu tedy řečeno, ale přece, tuším, lze spíše mysliti na pozdější 16. stol., než na dobu dřívější. Formou jde o píseň třístrofou, po dvou slo- kách 6veršových následuje 6veršová repe- tice (při poslední sloze dvojí). Ale jinak ani formálně píseň příliš nevyniká. Došla nás vedle sborníku Strahovského v Táborského obnoveném vydání kancionálu Miřínského, kde se čte na f. GXIIII'—GXV za záhlavím „Píseň o svatém Janovi Husovi a Jeronymovi." Sl. I., rep. v. 1.: zdá se, že je nějak porušen. Sl. II., v. 6.: Strah. má chybné „střímí“. Sl. IV., v. 3.: Strah. má chybu tiskovou „trplěi". Sl. V., v. 7.: Strah. má „tito“; opraveno podle Miř., jak žádá metrum. 235
Strana 236
Sl. VI., v. 1.—2.: Srovn. Skutk. ap. V, 29. Sl. VI., v. 4.: Strah, má tiskovou chybu „plavidlem". Sl. VI., repetice 1., v. 2.: Strah. čte „při- jímejž“; opraveno z Miř. k vůli metru. XXI. (str. 110—115). Zpěvníček udává, že se zpívá „Tou notou“, a její začátek bezděky budí vzpomínku na udání nápěvu při písni předcházející. Sice úplně se neshoduje, podle udání onoho za- čátek písně, k níž se odkazuje, zněl: „Věrní křesťané, bez“, kdežto tato píseň začíná „Věr- ní křesťané Krysta“, a nelze tedy říci, že by se odkaz při písni XX. vztahoval k písni této (XXI). Na druhé straně však sotva lze pochy- bovati, že nápěv, k němuž se odkazuje onde, byl asi týž, jakým se zpívala naše píseň. Arci struktura veršová se neshoduje. Píseň XXI. k dvěma slokám „versus“ dodává dvojí (a při poslední sloze trojí) repetici a počet slabik veršů těchto repetic se neshoduje s repetice- 236
Sl. VI., v. 1.—2.: Srovn. Skutk. ap. V, 29. Sl. VI., v. 4.: Strah, má tiskovou chybu „plavidlem". Sl. VI., repetice 1., v. 2.: Strah. čte „při- jímejž“; opraveno z Miř. k vůli metru. XXI. (str. 110—115). Zpěvníček udává, že se zpívá „Tou notou“, a její začátek bezděky budí vzpomínku na udání nápěvu při písni předcházející. Sice úplně se neshoduje, podle udání onoho za- čátek písně, k níž se odkazuje, zněl: „Věrní křesťané, bez“, kdežto tato píseň začíná „Věr- ní křesťané Krysta“, a nelze tedy říci, že by se odkaz při písni XX. vztahoval k písni této (XXI). Na druhé straně však sotva lze pochy- bovati, že nápěv, k němuž se odkazuje onde, byl asi týž, jakým se zpívala naše píseň. Arci struktura veršová se neshoduje. Píseň XXI. k dvěma slokám „versus“ dodává dvojí (a při poslední sloze trojí) repetici a počet slabik veršů těchto repetic se neshoduje s repetice- 236
Strana 237
mi písně oné. Obsahem je to vlastně píseň o přijímání pod obojí a životě křesťanském — jméno Husovo nevyskytuje se vůbec, — a skladatel varuje před nepravým učením, vybízí k řádnému životu. Formálně stojí pí- seň dosti vysoko, skladatel slušně ovládá techniku veršovou a ani myšlenkově neupa- dá v prostřednost. Tím spíše poutá otázka, kdy píseň vznikla. Sice Bartoš (str. 35) mýlí se míněním, (svedl ho k němu Jireček, Hym- nologie 80—81, opravil Nejedlý, Husitský zpěv 225, pozn. 73; v. níže při č. XXVII), že byla r. 1480 stihána — tato zpráva týká se písně jiné, v našem sborníčku č. XXVII), — ale jistě právem lze míti za to, že píseň náleží již stol. 15., vynikajíc nad ploché rýmovačky století 16. Tomu, tuším, nasvědčuje i řeč, přes to, že nás píseň došla již ve formě zmoder- nisované. Sl. I., v. 5.: Strah, čte „ustanovení“ patrně místo původního „ustavení“, jehož žádá i metrum. 237
mi písně oné. Obsahem je to vlastně píseň o přijímání pod obojí a životě křesťanském — jméno Husovo nevyskytuje se vůbec, — a skladatel varuje před nepravým učením, vybízí k řádnému životu. Formálně stojí pí- seň dosti vysoko, skladatel slušně ovládá techniku veršovou a ani myšlenkově neupa- dá v prostřednost. Tím spíše poutá otázka, kdy píseň vznikla. Sice Bartoš (str. 35) mýlí se míněním, (svedl ho k němu Jireček, Hym- nologie 80—81, opravil Nejedlý, Husitský zpěv 225, pozn. 73; v. níže při č. XXVII), že byla r. 1480 stihána — tato zpráva týká se písně jiné, v našem sborníčku č. XXVII), — ale jistě právem lze míti za to, že píseň náleží již stol. 15., vynikajíc nad ploché rýmovačky století 16. Tomu, tuším, nasvědčuje i řeč, přes to, že nás píseň došla již ve formě zmoder- nisované. Sl. I., v. 5.: Strah, čte „ustanovení“ patrně místo původního „ustavení“, jehož žádá i metrum. 237
Strana 238
Sl. II., v. 9.: metrum by žádalo čtení,„vždy- cky“. Sl. II., v. 12.: Strah. čte „a jinak"; opra- veno k vůli metru. Sl. II., v. 13.: Strah. čte „vpadnouti", ale metrum žádá opravy. Sl. III.: srovn. Mat. XXIV, 35, Mar. XIII, 31. Sl. IV.: srovn. Mat. X, 28. Sl. IV., repet. 2.: srovn. Luk. XII, 32. Sl. IV., repetice 3., v. 5.: Strah. čte „krví drahou“, následující verš („vrahu“) ukazuje, že třeba čísti, jak opraveno; může to býti svědectvím vyššího stáří písně, pro něž svěd- čí i to, že „krví“ třeba čísti jednoslabičně. XXII. (str. 116—123). Nápěv je udán podle neznámé písně: „Ja- ko: Bože otče náš, jenž si“, a také o písni samé domníval se Flajšhans (str. 148), že od- jinud známa není. Ale omylem. Zná a otiskl ji již Musophilus s označením: „Na den sva- tých mučedlníkův z národu Českého Mistra 238
Sl. II., v. 9.: metrum by žádalo čtení,„vždy- cky“. Sl. II., v. 12.: Strah. čte „a jinak"; opra- veno k vůli metru. Sl. II., v. 13.: Strah. čte „vpadnouti", ale metrum žádá opravy. Sl. III.: srovn. Mat. XXIV, 35, Mar. XIII, 31. Sl. IV.: srovn. Mat. X, 28. Sl. IV., repet. 2.: srovn. Luk. XII, 32. Sl. IV., repetice 3., v. 5.: Strah. čte „krví drahou“, následující verš („vrahu“) ukazuje, že třeba čísti, jak opraveno; může to býti svědectvím vyššího stáří písně, pro něž svěd- čí i to, že „krví“ třeba čísti jednoslabičně. XXII. (str. 116—123). Nápěv je udán podle neznámé písně: „Ja- ko: Bože otče náš, jenž si“, a také o písni samé domníval se Flajšhans (str. 148), že od- jinud známa není. Ale omylem. Zná a otiskl ji již Musophilus s označením: „Na den sva- tých mučedlníkův z národu Českého Mistra 238
Strana 239
Jana Husi a M. Jeronyma. Táž nota.“ Toto udání vztahuje se až k písni otištěné mno- hem výše (na f. X pod č. CIIII), kde se čte: „Jako Carmen sapphicum aneb jako Bože otče náš, jenž jsi na nebesích etc. neb Šebes- tyane boží muč. etc.“ Přes hojnější výběr je tedy v podstatě o nápěvu shoda. Ale pro dobu složení nic z toho neplyne, poněvadž žádné z těchto písní neznáme. Vydání Musophilovo zaru- čuje, že píseň existovala v osmdesátých le- tech 16. stol., sama o svém vzniku mnoho nepoví. Také ona je spíše nábožným rozjí- máním, vzpomínajíc obecnými slovy života Husova a vybízejíc k životu zbožnému, zdů- razňujíc zvláště víru, naději a lásku. Výzva k zanechání hádek o věcech duchovních mohla arci býti napsána i koncem šestnácté- ho století. Přece však zdá se, že píseň, která se přes nevysokou celkem úroveň místy po- vznáší k jisté poetické výši a v rýmovací technice někde vhodně nápodobí starší vzo- ry (srovn. na př. sl. XII, XIII), je vznikem ně- 239
Jana Husi a M. Jeronyma. Táž nota.“ Toto udání vztahuje se až k písni otištěné mno- hem výše (na f. X pod č. CIIII), kde se čte: „Jako Carmen sapphicum aneb jako Bože otče náš, jenž jsi na nebesích etc. neb Šebes- tyane boží muč. etc.“ Přes hojnější výběr je tedy v podstatě o nápěvu shoda. Ale pro dobu složení nic z toho neplyne, poněvadž žádné z těchto písní neznáme. Vydání Musophilovo zaru- čuje, že píseň existovala v osmdesátých le- tech 16. stol., sama o svém vzniku mnoho nepoví. Také ona je spíše nábožným rozjí- máním, vzpomínajíc obecnými slovy života Husova a vybízejíc k životu zbožnému, zdů- razňujíc zvláště víru, naději a lásku. Výzva k zanechání hádek o věcech duchovních mohla arci býti napsána i koncem šestnácté- ho století. Přece však zdá se, že píseň, která se přes nevysokou celkem úroveň místy po- vznáší k jisté poetické výši a v rýmovací technice někde vhodně nápodobí starší vzo- ry (srovn. na př. sl. XII, XIII), je vznikem ně- 239
Strana 240
co starší. Naznačují to některé poruchy, zvlá- ště jazykové, na něž proto níže upozorněno. Tiskem vyšla mimo náš sborníček v kancio- nále Musophilově f. Y—YII pod číslem CIX. Sl. I., v. 5.: v Strah. chybí, doplněn z Mu- sophila. Sl.I., v.6.—7.: patrně porušen; „voláme“ o- pravil jsem z„volání“, ale netroufám si háda- ti, byl-li v předchozím verši rým „utrhánie“. Sl. V., v. 1.: „naučeni" trojslabičné. Sl. XI., v. 5.: Musophilus má starší tvar „najhlubším“. Sl. XIII., v. 1.—2.: počet slabik, neshodný jinak se schématem, ukazuje asi, že při zpěvu slabika „skou“ (ze slova „světskou“) splý- vala již s veršem druhým. Sl. XIX., verš 6. a 7.: Musophilus má: „žá- dajme... zvolajme". XXIII. str. 124—127). Píseň tato, jinak neznámá, má se zpívati „Jako: O svolání Konstantské“. Začíná se vý- 240
co starší. Naznačují to některé poruchy, zvlá- ště jazykové, na něž proto níže upozorněno. Tiskem vyšla mimo náš sborníček v kancio- nále Musophilově f. Y—YII pod číslem CIX. Sl. I., v. 5.: v Strah. chybí, doplněn z Mu- sophila. Sl.I., v.6.—7.: patrně porušen; „voláme“ o- pravil jsem z„volání“, ale netroufám si háda- ti, byl-li v předchozím verši rým „utrhánie“. Sl. V., v. 1.: „naučeni" trojslabičné. Sl. XI., v. 5.: Musophilus má starší tvar „najhlubším“. Sl. XIII., v. 1.—2.: počet slabik, neshodný jinak se schématem, ukazuje asi, že při zpěvu slabika „skou“ (ze slova „světskou“) splý- vala již s veršem druhým. Sl. XIX., verš 6. a 7.: Musophilus má: „žá- dajme... zvolajme". XXIII. str. 124—127). Píseň tato, jinak neznámá, má se zpívati „Jako: O svolání Konstantské“. Začíná se vý- 240
Strana 241
zvou ke Kristu, aby zbavil církev násilí An- tikristova, jenž zkazil prvotní dokonalou cír- kev, a obrací se proti církvi Rímské ostrými výtkami, že po způsobu biskupů Židovských, umučivších Krista, upálila Husa za to, že hlá- sal pravdu. Píseň, složená dosti obratně, ne- prozrazuje ničím známek svého stáří, ač by, tuším, její celý tón nebránil mínění, že mohla vzniknouti v době živějšího zápalu nábožen- ského a snad ještě v 15. stol. Sl. III., v. 2.: „uvedl“ patrně dvojslabičně. Sl. IX., v. 3.: „spravedlnosti“ čtyřslabičně. Sl. XII., v. 3.: „spravedlnost“ trojslabičně. Sl. XIII., v. 5.: mělo by asi býti „by“ Sl. XIV., v. 5.: metrum by žádalo znění: „u věčné vězení“. XXIV. (str. 128—134). Píseň tato, rovněž odjinud neznámá, má se zpívati „Jako: Šebestyane Boží“. Tuto píseň jako vzor uvádí Musophilus také pro č. XXI 241
zvou ke Kristu, aby zbavil církev násilí An- tikristova, jenž zkazil prvotní dokonalou cír- kev, a obrací se proti církvi Rímské ostrými výtkami, že po způsobu biskupů Židovských, umučivších Krista, upálila Husa za to, že hlá- sal pravdu. Píseň, složená dosti obratně, ne- prozrazuje ničím známek svého stáří, ač by, tuším, její celý tón nebránil mínění, že mohla vzniknouti v době živějšího zápalu nábožen- ského a snad ještě v 15. stol. Sl. III., v. 2.: „uvedl“ patrně dvojslabičně. Sl. IX., v. 3.: „spravedlnosti“ čtyřslabičně. Sl. XII., v. 3.: „spravedlnost“ trojslabičně. Sl. XIII., v. 5.: mělo by asi býti „by“ Sl. XIV., v. 5.: metrum by žádalo znění: „u věčné vězení“. XXIV. (str. 128—134). Píseň tato, rovněž odjinud neznámá, má se zpívati „Jako: Šebestyane Boží“. Tuto píseň jako vzor uvádí Musophilus také pro č. XXI 241
Strana 242
(v. výše), ale její forma je naprosto jiná, snad tedy jde o nějaké nedorozumění. Píseň, určená oslavě Husově, nemůže býti starší než z prvé polovice 16. stol. Hned na začátku se autor dovolává „České historie" Eneáše Sylvia, ale ještě zřetelněji vysvítá to ze slov, v nichž mluví o učení Husově a v nichž luteranisující smýšlení autorovo ote- vřeně vystupuje. Naproti tomu však zmínka (sl. III) o proroctví „věrného Čecha“ v žaláři, že za sto let přijde osvícení — tedy přímá narážka na Luthera, nasvědčuje spíše, že jde teprve o začátek této pověsti (u Luthera po prvé r. 1531. V. Kraus I, 176). Bude třeba při novém probírání vzniku této pověsti také naší písni věnovati pozornost, což na tomto místě není možno. Ale možnosti, že byla slo- žena v polovici 16. stol., to nepřekáží. Sl. II., v. 2.: čítá o slabiku více; snad by se mělo čísti „z města Husince“. Sl. III. obsahuje narážku na pozdější po- věst, že Hus ve vězení prorokoval příchod Lutherův; že zde není výslovné zmínky 242
(v. výše), ale její forma je naprosto jiná, snad tedy jde o nějaké nedorozumění. Píseň, určená oslavě Husově, nemůže býti starší než z prvé polovice 16. stol. Hned na začátku se autor dovolává „České historie" Eneáše Sylvia, ale ještě zřetelněji vysvítá to ze slov, v nichž mluví o učení Husově a v nichž luteranisující smýšlení autorovo ote- vřeně vystupuje. Naproti tomu však zmínka (sl. III) o proroctví „věrného Čecha“ v žaláři, že za sto let přijde osvícení — tedy přímá narážka na Luthera, nasvědčuje spíše, že jde teprve o začátek této pověsti (u Luthera po prvé r. 1531. V. Kraus I, 176). Bude třeba při novém probírání vzniku této pověsti také naší písni věnovati pozornost, což na tomto místě není možno. Ale možnosti, že byla slo- žena v polovici 16. stol., to nepřekáží. Sl. II., v. 2.: čítá o slabiku více; snad by se mělo čísti „z města Husince“. Sl. III. obsahuje narážku na pozdější po- věst, že Hus ve vězení prorokoval příchod Lutherův; že zde není výslovné zmínky 242
Strana 243
o Lutherovi, mohlo by ukazovati, že běží o začátek pověsti. Sl. VI., v. 2.: nějak porušen; snad se má čísti „mnohým“. Sl. VIII., v. 2.: Strah. čte „oheň očistec“. Sl. VIII. a d. podává již názory pod vlivem reformace vzniklé, jichž Hus v této krajní formě ovšem nehlásal. Sl. IX., v. 2.: Strah. čte „offěru“. Sl. XII., v. 3.: tak ve Strah. XXV. (str. 135—139). Také tato píseň, jež se má zpívati: „Jako: O svolání Konstanské“, je známa jen ze sbor- níku Strahovského. Je to opět jakýsi pokus o zrýmování života Husova, zdůrazňující ze- jména jeho mládí a opírající se zvláště o He- remitu, ač není nemožno, že i některé po- dobné básně (srovn. č. VIII, XVI a vzadu poslední skládání) znal skladatel, patrně hor- livý ctitel Husův, píšící nejspíš až v druhé půli 16. stol. 243
o Lutherovi, mohlo by ukazovati, že běží o začátek pověsti. Sl. VI., v. 2.: nějak porušen; snad se má čísti „mnohým“. Sl. VIII., v. 2.: Strah. čte „oheň očistec“. Sl. VIII. a d. podává již názory pod vlivem reformace vzniklé, jichž Hus v této krajní formě ovšem nehlásal. Sl. IX., v. 2.: Strah. čte „offěru“. Sl. XII., v. 3.: tak ve Strah. XXV. (str. 135—139). Také tato píseň, jež se má zpívati: „Jako: O svolání Konstanské“, je známa jen ze sbor- níku Strahovského. Je to opět jakýsi pokus o zrýmování života Husova, zdůrazňující ze- jména jeho mládí a opírající se zvláště o He- remitu, ač není nemožno, že i některé po- dobné básně (srovn. č. VIII, XVI a vzadu poslední skládání) znal skladatel, patrně hor- livý ctitel Husův, píšící nejspíš až v druhé půli 16. stol. 243
Strana 244
Sl. III., v. 1.—2.: „jeho“ se vztahuje pa- trně až k „matce“. Sl. V., v. 5.: „naučil“ dvojslabičně. Sl. IX., v. 4. : rým je nesprávný, snad pů- vodně verš zněl „povrhl světa zboží“. Sl. XI., v. 5.: „naučení“ trojslabičně. Sl. XIII., srovn. Mat. XIX, 29. XXVI. (str. 140—144). Píseň tato, rovněž jen z našeho sborníku známá, je v něm připojena bezprostředně k písni předcházející, ač nelze pochybovati, že jde o píseň novou, jak patrno z nestejné formy, a jak i to svědčí, že je v rejstříku jako zvláštní píseň uvedena. F. M. Bartoš (36 =17) upozornil, že píseň tato se asi před r. 1601 nevyskytuje, poněvadž jí Jireček nezná, a byl by ochoten, jak řečeno, posunouti vznik sborníku za r. 1609. Ale Jireček neuvádí ani jiných určitě v 16. stol. vzniklých. V písni samé najdeme jen dvě narážky. Je to jednak uspokojení (sl. XI), že se nyní dává Husovi 244
Sl. III., v. 1.—2.: „jeho“ se vztahuje pa- trně až k „matce“. Sl. V., v. 5.: „naučil“ dvojslabičně. Sl. IX., v. 4. : rým je nesprávný, snad pů- vodně verš zněl „povrhl světa zboží“. Sl. XI., v. 5.: „naučení“ trojslabičně. Sl. XIII., srovn. Mat. XIX, 29. XXVI. (str. 140—144). Píseň tato, rovněž jen z našeho sborníku známá, je v něm připojena bezprostředně k písni předcházející, ač nelze pochybovati, že jde o píseň novou, jak patrno z nestejné formy, a jak i to svědčí, že je v rejstříku jako zvláštní píseň uvedena. F. M. Bartoš (36 =17) upozornil, že píseň tato se asi před r. 1601 nevyskytuje, poněvadž jí Jireček nezná, a byl by ochoten, jak řečeno, posunouti vznik sborníku za r. 1609. Ale Jireček neuvádí ani jiných určitě v 16. stol. vzniklých. V písni samé najdeme jen dvě narážky. Je to jednak uspokojení (sl. XI), že se nyní dává Husovi 244
Strana 245
za pravdu, a dále (sl. XII), že mu bůh nyní vzbudil následovníky. To by ovšem určení Bartošovu neodporovalo, není to však tak určité, aby jenom ten výklad bylnutný, a jistě podobné subjektivní uspokojení mohlo také jindy býti vyjádřeno, jako ani to, že dříve nebyla tištěna, nemůže proti staršímu vzniku písně mluviti. Hlásí-li se celý sborník prav- děpodobně do posledních desetiletí 16. stol., lze také vznik písně v této době pravděpo- dobně přijímati. Její forma je dosti umělá, pětiveršové stro- fy o verších s nestejným počtem slabik (8, 8, 6, 14, 14). Skladatel dovede se druhdy vy- jádřiti dosti poeticky, slušně ovládá rým a užívá někdy sdružených rýmů i uprostřed veršů, ale přízvuku ovšem nedbá — není sám v té době — a zvláště několik strof na konci je po té stránce odstrašujícím příkla- dem. Obsahem je vybízení k řádnému živo- tu křesťanskému po příkladu Husově. Sl. II., v. 4.: „přemohl“ asi třeba čísti „pře- moh'“. 245
za pravdu, a dále (sl. XII), že mu bůh nyní vzbudil následovníky. To by ovšem určení Bartošovu neodporovalo, není to však tak určité, aby jenom ten výklad bylnutný, a jistě podobné subjektivní uspokojení mohlo také jindy býti vyjádřeno, jako ani to, že dříve nebyla tištěna, nemůže proti staršímu vzniku písně mluviti. Hlásí-li se celý sborník prav- děpodobně do posledních desetiletí 16. stol., lze také vznik písně v této době pravděpo- dobně přijímati. Její forma je dosti umělá, pětiveršové stro- fy o verších s nestejným počtem slabik (8, 8, 6, 14, 14). Skladatel dovede se druhdy vy- jádřiti dosti poeticky, slušně ovládá rým a užívá někdy sdružených rýmů i uprostřed veršů, ale přízvuku ovšem nedbá — není sám v té době — a zvláště několik strof na konci je po té stránce odstrašujícím příkla- dem. Obsahem je vybízení k řádnému živo- tu křesťanskému po příkladu Husově. Sl. II., v. 4.: „přemohl“ asi třeba čísti „pře- moh'“. 245
Strana 246
Sl. X., v. 3.: „by umřel“ = byť i umřel. Sl. X., v. 5.: podle „dobrú“ mělo by se čísti i „pravú". Sl. XI. a XII.: narážka na současné pomě- ry, jíž však nelze blíže určiti. Sl. XIV., v. 3.: metrum by žádalo spíše čtení „poručíc“. Sl. XV., v. 5.: k vůli metru mělo by se asi čísti „skrz“. Sl. XVI., v. 5.: „naučení“ tříslabičně. XXVII. (str. 145—149). Zpěvníček poznámkou: „Jako: Věrní Če- chové, pána“ odkazuje k č. XX. Ale tu právě lze viděti, že těchto udání lze při určování stáří jednotlivých písní užívati jen velmi opa- trně. Naše píseň je starší než ona, podle níž se má zpívati, náleží vůbec mezi nejstarší husitské písně a má zajímavé dějiny. Došla nás již v t. zv. kancionále Jistebnickém, a již tím je její vznik položen aspoň do dvacátých let 15. stol. Ale těšila se oblibě i dlouho po- 246
Sl. X., v. 3.: „by umřel“ = byť i umřel. Sl. X., v. 5.: podle „dobrú“ mělo by se čísti i „pravú". Sl. XI. a XII.: narážka na současné pomě- ry, jíž však nelze blíže určiti. Sl. XIV., v. 3.: metrum by žádalo spíše čtení „poručíc“. Sl. XV., v. 5.: k vůli metru mělo by se asi čísti „skrz“. Sl. XVI., v. 5.: „naučení“ tříslabičně. XXVII. (str. 145—149). Zpěvníček poznámkou: „Jako: Věrní Če- chové, pána“ odkazuje k č. XX. Ale tu právě lze viděti, že těchto udání lze při určování stáří jednotlivých písní užívati jen velmi opa- trně. Naše píseň je starší než ona, podle níž se má zpívati, náleží vůbec mezi nejstarší husitské písně a má zajímavé dějiny. Došla nás již v t. zv. kancionále Jistebnickém, a již tím je její vznik položen aspoň do dvacátých let 15. stol. Ale těšila se oblibě i dlouho po- 246
Strana 247
tom, po celé století následující. A je pravdě- podobné, že tato obliba rostla také odporem, který se proti ní zdvihal z kruhů úředních. Již r. 1480 zaznamenávají Staré letopisy (str. 219 č. 608), že tenkrát „stala se veliká nesnáz o tu pieseň: Věrní křesťané“, když král Vla- dislav k žádosti pánů „protivných“ (= pod jednou) zakázal ji zpívati a přísně trestal, kdo zákazu neuposlechli. Jos. Jireček (Hymno- logie 80 a z něho Bartoš 35) vztahoval toto udání na píseň, již náš sborníček uvádí pod č. XXI. Již Nejedlý (Husit. zpěv. 225, pozn. 73) omyl opravil, zcela právem. Sice zpráva le- topiscova není zcela určitá, když písní o po- dobném začátku bylo více, ale právě zde dostává se jí neklamného doplnění. O bouři Kutnohorské došla nás zpráva v pamětech Bartoše a Mikuláše z Práchňan (vyd. Rezek, Paměti Mikuláše Dačického z Heslova I, 45), a zde se dí výslovně, že k bouři došlo „pro tu píseň: Věrní křesťané silně doufejme o Kris- tově večeři a nepochybujme etc.“ Snad prá- vě proto byla píseň tato demonstrativně zpí- 247
tom, po celé století následující. A je pravdě- podobné, že tato obliba rostla také odporem, který se proti ní zdvihal z kruhů úředních. Již r. 1480 zaznamenávají Staré letopisy (str. 219 č. 608), že tenkrát „stala se veliká nesnáz o tu pieseň: Věrní křesťané“, když král Vla- dislav k žádosti pánů „protivných“ (= pod jednou) zakázal ji zpívati a přísně trestal, kdo zákazu neuposlechli. Jos. Jireček (Hymno- logie 80 a z něho Bartoš 35) vztahoval toto udání na píseň, již náš sborníček uvádí pod č. XXI. Již Nejedlý (Husit. zpěv. 225, pozn. 73) omyl opravil, zcela právem. Sice zpráva le- topiscova není zcela určitá, když písní o po- dobném začátku bylo více, ale právě zde dostává se jí neklamného doplnění. O bouři Kutnohorské došla nás zpráva v pamětech Bartoše a Mikuláše z Práchňan (vyd. Rezek, Paměti Mikuláše Dačického z Heslova I, 45), a zde se dí výslovně, že k bouři došlo „pro tu píseň: Věrní křesťané silně doufejme o Kris- tově večeři a nepochybujme etc.“ Snad prá- vě proto byla píseň tato demonstrativně zpí- 247
Strana 248
vána, když po smíření Pražanů s králem bis- kup Augustin Lucian uveden do Prahy a zde slavnostně podával pod obojí. Tenkrát se letopisec (Star. let 241 č. 635) vyjadřuje urči- těji, pravě, že laikové zpívali píseň: „Věrní křesťane, silně doufajme.“ Ani později obli- by její neubylo, jak svědčí zpráva k r. 1521 (tamt. 449 č. 1071) o tom, jak spolu s písní: „V naději boží Mistr Hus Jan“ také píseň „Věrní křesťané silně doufejme“ zpívána při procesí uspořádaném od ctitelů Husových v neděli po 6. červenci t. r. Tato obliba ovšem způsobila, že také for- ma písně podlehla rozličným změnám. Pů- vodní podobu zachoval kancionál Jistebnic- ký a kriticky ji ocenil vyčerpávajícím způso- bem Zd. Nejedlý (Husit. zpěv. 227—228). Ale již v 16. stol. rozličné sloky přidávány, sborník Strahovský rozmnožuje počet jejich novými, jak o tom níže bude řeč. Původně byla to strofa třídílná, ale patrně zpívána tak, že repetice strofy prvé opakována i po strofě druhé, ač tato měla repetici zvláštní. Ukazuje 248
vána, když po smíření Pražanů s králem bis- kup Augustin Lucian uveden do Prahy a zde slavnostně podával pod obojí. Tenkrát se letopisec (Star. let 241 č. 635) vyjadřuje urči- těji, pravě, že laikové zpívali píseň: „Věrní křesťane, silně doufajme.“ Ani později obli- by její neubylo, jak svědčí zpráva k r. 1521 (tamt. 449 č. 1071) o tom, jak spolu s písní: „V naději boží Mistr Hus Jan“ také píseň „Věrní křesťané silně doufejme“ zpívána při procesí uspořádaném od ctitelů Husových v neděli po 6. červenci t. r. Tato obliba ovšem způsobila, že také for- ma písně podlehla rozličným změnám. Pů- vodní podobu zachoval kancionál Jistebnic- ký a kriticky ji ocenil vyčerpávajícím způso- bem Zd. Nejedlý (Husit. zpěv. 227—228). Ale již v 16. stol. rozličné sloky přidávány, sborník Strahovský rozmnožuje počet jejich novými, jak o tom níže bude řeč. Původně byla to strofa třídílná, ale patrně zpívána tak, že repetice strofy prvé opakována i po strofě druhé, ač tato měla repetici zvláštní. Ukazuje 248
Strana 249
to zápis kancionálu Jistebnického (v. otisk, který podává Nejedlý str. 837), ukazuje také sborník Strahovský, kde při poslední strofě, ač i ona má svou repetici, položena za ní re- petice strofy první. Zpívala se tedy patrně od počátku tak, že mimo strofu první zpívá- ny u všech ostatních vlastně repetice dvě. Ve sborníku Strahovském přistupuje pak ješ- tě ten rozdíl, že v poslední strofě ke dvěma obvyklým „versus“ přidán ještě třetí, takže zde tato strofa má tři „versus". Jinak arci frygický její nápěv tím dotčen není. Dochování v kancionále Jistebnickém za- ručuje vznik písně naší již ve dvacátých le- tech 15. stol. Nejedlý pokusil se dokázati, že je to píseň táborská, spatřuje ve zmínce o po- svátném přijímání ohlas táborského mínění o svátostní pouze (nikoli skutečné) přítom- nosti Kristově. Názor zní sice dosti svůdně, nicméně mám za to, že tolik do oněch slov vkládati nelze a že tedy táborský její původ prokázán není, nehledě ani k tomu, že by oblíbenost právě táborské písně i v dobách 249
to zápis kancionálu Jistebnického (v. otisk, který podává Nejedlý str. 837), ukazuje také sborník Strahovský, kde při poslední strofě, ač i ona má svou repetici, položena za ní re- petice strofy první. Zpívala se tedy patrně od počátku tak, že mimo strofu první zpívá- ny u všech ostatních vlastně repetice dvě. Ve sborníku Strahovském přistupuje pak ješ- tě ten rozdíl, že v poslední strofě ke dvěma obvyklým „versus“ přidán ještě třetí, takže zde tato strofa má tři „versus". Jinak arci frygický její nápěv tím dotčen není. Dochování v kancionále Jistebnickém za- ručuje vznik písně naší již ve dvacátých le- tech 15. stol. Nejedlý pokusil se dokázati, že je to píseň táborská, spatřuje ve zmínce o po- svátném přijímání ohlas táborského mínění o svátostní pouze (nikoli skutečné) přítom- nosti Kristově. Názor zní sice dosti svůdně, nicméně mám za to, že tolik do oněch slov vkládati nelze a že tedy táborský její původ prokázán není, nehledě ani k tomu, že by oblíbenost právě táborské písně i v dobách 249
Strana 250
tak pozdních byla velmi nápadná. Buď jak buď, tolik lze míti za jisté, že ti, kdo ji po- zději zpívali, viděli v ní obranu přijímání pod obojí. Aspoň v pamětech Práchňanských vý- slovně se praví, že ta „píseň byla římskému náboženství protivná a přísně zapověděná“, a také Letopisec vidí důvod její zápovědi v žádosti pánů pod jednou. Původně obsahovala toliko dvě prvé stro- fy, ale již v 15. stol. její text rozšířen o dvě strofy další, v sborníku Strahovském rozší- ření postoupilo, jako také po stránce metric- ké podniknuty rozličné změny. Zachována jest rukopisně v kancionále Jistebnickém, odkud ji tiskem vydal Nejedlý str. 836—838; s dodatkem z doby krále Jiřího v t. zv. ru- kopise Jenském (v. Nejedlý, Oldřicha Kale- nice z Kalenic satyrický list Luciperův ke Lvovi z Rožmitála z r. 1478, Věst. Král. spol. nauk 1903, str. 6) a ze 16. stol. v rukopise Stokholmském (o němž Dudik, Forschungen in Schweden 160). Tiskem přináší ji sborník Strahovský. Jeho znění ponecháno celkem 250
tak pozdních byla velmi nápadná. Buď jak buď, tolik lze míti za jisté, že ti, kdo ji po- zději zpívali, viděli v ní obranu přijímání pod obojí. Aspoň v pamětech Práchňanských vý- slovně se praví, že ta „píseň byla římskému náboženství protivná a přísně zapověděná“, a také Letopisec vidí důvod její zápovědi v žádosti pánů pod jednou. Původně obsahovala toliko dvě prvé stro- fy, ale již v 15. stol. její text rozšířen o dvě strofy další, v sborníku Strahovském rozší- ření postoupilo, jako také po stránce metric- ké podniknuty rozličné změny. Zachována jest rukopisně v kancionále Jistebnickém, odkud ji tiskem vydal Nejedlý str. 836—838; s dodatkem z doby krále Jiřího v t. zv. ru- kopise Jenském (v. Nejedlý, Oldřicha Kale- nice z Kalenic satyrický list Luciperův ke Lvovi z Rožmitála z r. 1478, Věst. Král. spol. nauk 1903, str. 6) a ze 16. stol. v rukopise Stokholmském (o němž Dudik, Forschungen in Schweden 160). Tiskem přináší ji sborník Strahovský. Jeho znění ponecháno celkem 250
Strana 251
beze změny, až na zřejmé omyly; místy (ač nevšude) položen do poznámky původní text pro lepší porozumění. Sl. I., v. 1.—3.: původní znění má „úfaj- te... nepochybujte... přivolujte“. Sl. I., v. 7.: „byť byl“ = že by byl. Sl. I., v. 9.: původně zněl: „posvátně při- jímati“. Sl. I., repet. v. 5.—7.: srovn. Luk. XXII, 19. Sl. II.: srovn. Mat. XXVI, 26 a d., Mar. XIV, 22 a d., Luk. XXII, 19 a d., Jan VI, 59. Sl. II., v. 8.: místo „lidí“ původně se četlo „kněží“. Sl. II., repetice: citát není v listech Korint- ským, nýbrž Skutk. V, 29. Sl. III., v. 1.: Strah, omylem „v tě“; naráž- ka na spory v době Vladislavské; odtud se začínají pozdější přídavky. Sl. IV., v. 13.—18.: (třetí „versus“) jen ve Strah. Sl. IV., repet. I., v. 4.—6. zní ve starších textech: „v tom nepochybujíce, že rozličných milostí nabudem i radostí v nebeském krá- 251
beze změny, až na zřejmé omyly; místy (ač nevšude) položen do poznámky původní text pro lepší porozumění. Sl. I., v. 1.—3.: původní znění má „úfaj- te... nepochybujte... přivolujte“. Sl. I., v. 7.: „byť byl“ = že by byl. Sl. I., v. 9.: původně zněl: „posvátně při- jímati“. Sl. I., repet. v. 5.—7.: srovn. Luk. XXII, 19. Sl. II.: srovn. Mat. XXVI, 26 a d., Mar. XIV, 22 a d., Luk. XXII, 19 a d., Jan VI, 59. Sl. II., v. 8.: místo „lidí“ původně se četlo „kněží“. Sl. II., repetice: citát není v listech Korint- ským, nýbrž Skutk. V, 29. Sl. III., v. 1.: Strah, omylem „v tě“; naráž- ka na spory v době Vladislavské; odtud se začínají pozdější přídavky. Sl. IV., v. 13.—18.: (třetí „versus“) jen ve Strah. Sl. IV., repet. I., v. 4.—6. zní ve starších textech: „v tom nepochybujíce, že rozličných milostí nabudem i radostí v nebeském krá- 251
Strana 252
lovství. Amen.“ Následující II. repetice v nich chybí; je opakování repetice I. strofy. XXVIII. (str. 150—151). Poslední píseň našeho sborníku, která „Má svou vlastní notu“, je známa, jak po Jirečkovi vyšetřil Flajšhans, odjinud. Není to vlastně píseň o Husovi, nýbrž o přijímání pod obojí, ač se to jen nevtíravě hlásí. Otištění v kancio- nále Miřínského r. 1522 klade její složení před tento rok, a snad i zde lze mysliti, hledě k vzniku tohoto kancionálu, na konec 15. stol. Způsob, jímž odmítá (ve sl. III. a IV.) nevhodné hloubání o přítomnosti Kristově ve svátosti, mohl by upomínati na začáteční rozpaky Bratrské, kdyby celý ráz složení ne- dával tušiti, že autor sám je asi přivržencem transsubstanciace. Podle toho bylo by ho hledati mezi nejmírnějšími husity strany Pražské. Tištěna byla (podle Jirečka) také r. 1581, 1559 a v kancionále Táborského. 252
lovství. Amen.“ Následující II. repetice v nich chybí; je opakování repetice I. strofy. XXVIII. (str. 150—151). Poslední píseň našeho sborníku, která „Má svou vlastní notu“, je známa, jak po Jirečkovi vyšetřil Flajšhans, odjinud. Není to vlastně píseň o Husovi, nýbrž o přijímání pod obojí, ač se to jen nevtíravě hlásí. Otištění v kancio- nále Miřínského r. 1522 klade její složení před tento rok, a snad i zde lze mysliti, hledě k vzniku tohoto kancionálu, na konec 15. stol. Způsob, jímž odmítá (ve sl. III. a IV.) nevhodné hloubání o přítomnosti Kristově ve svátosti, mohl by upomínati na začáteční rozpaky Bratrské, kdyby celý ráz složení ne- dával tušiti, že autor sám je asi přivržencem transsubstanciace. Podle toho bylo by ho hledati mezi nejmírnějšími husity strany Pražské. Tištěna byla (podle Jirečka) také r. 1581, 1559 a v kancionále Táborského. 252
Strana 253
Vlastní sborník Strahovský touto písní (a rejstříkem) se končil a jenom náhoda, jak již svrchu připomenuto, chtěla tomu, že k váza- nému exempláři připojena ještě píseň [XXIX. (str. 154—168).] Je věnována rovněž Husovi a došla nás jen v tomto výtisku; její konec, který zde chybí, je tedy ztracen — asi navždy, a je to- ho litovati, poněvadž píseň, jak již rovněž naznačeno, náleží k nejzajímavějším z celé této sbírky. Je to opětně jakýsi veršovaný ži- votopis, který, i když jeho prameny z části známe, někde přece prozrazuje vědomosti jinak nedoložené a dílem na dobré informaci spočívající a jistě tedy aspoň někde nahražuje prameny ztracené, třeba zase jinde tradice, jež se z písně ozývá, je zřejmě již porušena. F. M. Bartoš (str. 23—24, 31—32, zvl. ot. str. 4—5, 12—13), jenž se písní podrobněji zabýval, hledá autora naší písně v nějakém profesoru Pražské university, a zdá se mu, 253
Vlastní sborník Strahovský touto písní (a rejstříkem) se končil a jenom náhoda, jak již svrchu připomenuto, chtěla tomu, že k váza- nému exempláři připojena ještě píseň [XXIX. (str. 154—168).] Je věnována rovněž Husovi a došla nás jen v tomto výtisku; její konec, který zde chybí, je tedy ztracen — asi navždy, a je to- ho litovati, poněvadž píseň, jak již rovněž naznačeno, náleží k nejzajímavějším z celé této sbírky. Je to opětně jakýsi veršovaný ži- votopis, který, i když jeho prameny z části známe, někde přece prozrazuje vědomosti jinak nedoložené a dílem na dobré informaci spočívající a jistě tedy aspoň někde nahražuje prameny ztracené, třeba zase jinde tradice, jež se z písně ozývá, je zřejmě již porušena. F. M. Bartoš (str. 23—24, 31—32, zvl. ot. str. 4—5, 12—13), jenž se písní podrobněji zabýval, hledá autora naší písně v nějakém profesoru Pražské university, a zdá se mu, 253
Strana 254
že „nejedna známka ukazuje jako na původ- ce na M. Václava Korandu (1425—1519)“. To se sotva dá držeti, tím méně dokázati. Že by původcem byl nějaký universitní profe- sor, tomu nenasvědčuje nic, shody s jedním kázáním — (nehledě ani k tomu, že autorství Korandovo je snad pravděpodobné, ale ni- koli bezpečně prokázáno) — lze vyložiti, pokud nejsou z Heremity, užitím společné tradice, a nejméně již ovšem váží forma bás- ně (osmislabičný verš), která přec pro Koran- du není nijak příznačná. Myslím, že ani pro domněnku podobnou nelze nalézti nejmenší opory. Jedna věc mohla by, zdá se, hned na první pohled toto mínění vylučovati. Ve sloze 10. praví se: „byl mistrem filozofie, rektorem akademie“. To je, tuším, obrat ještě počát- kem 16. stol. naprosto nemožný a teprve v jeho druhé půli se vyskytující. Ale důvod zdánlivě rozhodný přece se zase oslabuje připuštěním možnosti, že toto místo bylo později změněno. Jeť i jinde možno nalézti 254
že „nejedna známka ukazuje jako na původ- ce na M. Václava Korandu (1425—1519)“. To se sotva dá držeti, tím méně dokázati. Že by původcem byl nějaký universitní profe- sor, tomu nenasvědčuje nic, shody s jedním kázáním — (nehledě ani k tomu, že autorství Korandovo je snad pravděpodobné, ale ni- koli bezpečně prokázáno) — lze vyložiti, pokud nejsou z Heremity, užitím společné tradice, a nejméně již ovšem váží forma bás- ně (osmislabičný verš), která přec pro Koran- du není nijak příznačná. Myslím, že ani pro domněnku podobnou nelze nalézti nejmenší opory. Jedna věc mohla by, zdá se, hned na první pohled toto mínění vylučovati. Ve sloze 10. praví se: „byl mistrem filozofie, rektorem akademie“. To je, tuším, obrat ještě počát- kem 16. stol. naprosto nemožný a teprve v jeho druhé půli se vyskytující. Ale důvod zdánlivě rozhodný přece se zase oslabuje připuštěním možnosti, že toto místo bylo později změněno. Jeť i jinde možno nalézti 254
Strana 255
stopy, že původní text byl již proměněn, byť i ne zcela nepochybné. Ve sloze 44. praví se: „A když jest byl v roucho směšné oblečen velmi posměšně.“ Není ovšem pochybnosti, že čtení „směšné“ je mylné, jde o roucho ke mši, a tu rým snad ukazuje, že tu původně stál starší tvar „mešnie“ (třeba Gebauer má doklady jen pro tvar „mešný“, k němuž při „mešní“ odkazuje). Ve sl. 56. se na slova „na hlavu“ rýmuje „rouhavou“, čímž jistě později nahrazeno původní „rúhavú“ (a dále „papí- rovú“), ve sl. 58. se čte: „ruce spěl a očima k nebi hleděl“ — patrně zase změněno z pů- vodního „spial... hleďal“. Změny tyto nedovedou arci určiti stáří naší písně, ale jistě dokazují, že její text byl měněn a modernisován, že nás tedy již ne- došla ve formě původní. Tím by se i její vznik počátkem 16. stol. mohl státi pravděpodob- nějším. Přece však, myslím, době Korandově, tedy před r. 1519, náležeti nemůže. Pramenem byl našemu skladateli přede- vším životopis Heremitův, jehož se přidržuje 255
stopy, že původní text byl již proměněn, byť i ne zcela nepochybné. Ve sloze 44. praví se: „A když jest byl v roucho směšné oblečen velmi posměšně.“ Není ovšem pochybnosti, že čtení „směšné“ je mylné, jde o roucho ke mši, a tu rým snad ukazuje, že tu původně stál starší tvar „mešnie“ (třeba Gebauer má doklady jen pro tvar „mešný“, k němuž při „mešní“ odkazuje). Ve sl. 56. se na slova „na hlavu“ rýmuje „rouhavou“, čímž jistě později nahrazeno původní „rúhavú“ (a dále „papí- rovú“), ve sl. 58. se čte: „ruce spěl a očima k nebi hleděl“ — patrně zase změněno z pů- vodního „spial... hleďal“. Změny tyto nedovedou arci určiti stáří naší písně, ale jistě dokazují, že její text byl měněn a modernisován, že nás tedy již ne- došla ve formě původní. Tím by se i její vznik počátkem 16. stol. mohl státi pravděpodob- nějším. Přece však, myslím, době Korandově, tedy před r. 1519, náležeti nemůže. Pramenem byl našemu skladateli přede- vším životopis Heremitův, jehož se přidržuje 255
Strana 256
od počátku (sl. 4.) až do konce, neboť také líčení odsouzení a smrti Husovy vyplynulo z něho, nikoli z české Pašije Petra z Mlado- ňovic, jak myslí Bartoš, poněvadž shody s ní v naší písni vysvětlují se tím, že také Here- mita vypisoval zde českou „Pašiji“ doslovně. Z Heremity jest narážka na Samuela, třebas ji autor písně obratně přemístil, vloživ ji do úst matky Husovy, jako také jinde motivy z Heremity převzaté vkládá na jiná místa (o sumě kněžstvem sebrané sl. 17. a j.). Z nich nejzajímavější je přemístění povídačky o Hu- sově pokuse, snese-li mučení. Kdežto Here- mita ji má hned v mládí Husově, naše píseň klade pokus až před odchod do Kostnice, ale jistě velmi nevhodně, poněvadž v té době Hus jistě neměl času na podobná dětinství. A netřeba podotýkati, že jde vůbec o pozdní smyšlenku, která se povaze Husově příčí. Shoda jde tak daleko, že se někde slova He- remitova vracejí téměř úplně shodně, jen k vůli formě básnické jinak seskupena — a tu lze hned říci, že zpravidla velmi dovedně. 256
od počátku (sl. 4.) až do konce, neboť také líčení odsouzení a smrti Husovy vyplynulo z něho, nikoli z české Pašije Petra z Mlado- ňovic, jak myslí Bartoš, poněvadž shody s ní v naší písni vysvětlují se tím, že také Here- mita vypisoval zde českou „Pašiji“ doslovně. Z Heremity jest narážka na Samuela, třebas ji autor písně obratně přemístil, vloživ ji do úst matky Husovy, jako také jinde motivy z Heremity převzaté vkládá na jiná místa (o sumě kněžstvem sebrané sl. 17. a j.). Z nich nejzajímavější je přemístění povídačky o Hu- sově pokuse, snese-li mučení. Kdežto Here- mita ji má hned v mládí Husově, naše píseň klade pokus až před odchod do Kostnice, ale jistě velmi nevhodně, poněvadž v té době Hus jistě neměl času na podobná dětinství. A netřeba podotýkati, že jde vůbec o pozdní smyšlenku, která se povaze Husově příčí. Shoda jde tak daleko, že se někde slova He- remitova vracejí téměř úplně shodně, jen k vůli formě básnické jinak seskupena — a tu lze hned říci, že zpravidla velmi dovedně. 256
Strana 257
Ale přes to neomezil se skladatel jenom na tento pramen. Vedle něho užil také zpra- cování pašije Mladoňovicovy, jež nás došlo v rukopise Roudnickém a jemuž jsem ve svém vydání (Pram. d. č. VIII, str. 222—227) dal jméno „Vypravování o smrti Husově“. Bylo by možno nazvati je prvým beletristic- kým zpracováním tématu, k němuž došlo někdy ve třicátých letech 15. stol. Jeho užití zavinilo některé omyly, jak na to svými místy ukázáno, a může svědčiti pro pozdější vznik naší písně, kdy již vědomosti o Husovi začaly upadati. Jinak užívá autor jiných pramenů, zejména tam, kde chce zprávy Heremitovy doplniti, a také tu nutno přiznati, že se snažil uvésti všecko podstatné, o čem Heremita pomlčel. Tak mluvě o událostech souvislých s vydá- ním dekretu Kutnohorského, užil asi české- ho životopisu Jeronymova z péra Petra z Mla- doňovic anebo akt koncilních (v. níže), a není nemožno, že užil již také zpětného překladu české relace Mladoňovicovy do latiny, k ně- 257
Ale přes to neomezil se skladatel jenom na tento pramen. Vedle něho užil také zpra- cování pašije Mladoňovicovy, jež nás došlo v rukopise Roudnickém a jemuž jsem ve svém vydání (Pram. d. č. VIII, str. 222—227) dal jméno „Vypravování o smrti Husově“. Bylo by možno nazvati je prvým beletristic- kým zpracováním tématu, k němuž došlo někdy ve třicátých letech 15. stol. Jeho užití zavinilo některé omyly, jak na to svými místy ukázáno, a může svědčiti pro pozdější vznik naší písně, kdy již vědomosti o Husovi začaly upadati. Jinak užívá autor jiných pramenů, zejména tam, kde chce zprávy Heremitovy doplniti, a také tu nutno přiznati, že se snažil uvésti všecko podstatné, o čem Heremita pomlčel. Tak mluvě o událostech souvislých s vydá- ním dekretu Kutnohorského, užil asi české- ho životopisu Jeronymova z péra Petra z Mla- doňovic anebo akt koncilních (v. níže), a není nemožno, že užil již také zpětného překladu české relace Mladoňovicovy do latiny, k ně- 257
Strana 258
muž došlo ve dvacátých letech 16. stol. (v. sl. 40), jako je vůbec možno, že měl i nějaký pramen latinský (srovn. sl. 46). Ale především měl tu také jistě ústní po- dání. Tak již líčení změny ve stanovisku du- chovenstva, když Hus začal kárati vady kněž- ské (sl. 16) nebo zmínka o penězích (sl. 18) může svědčiti, že vedle Heremity užil přímo tradice samé (ať psané, či ústní), jež se ostatně i v jiných pramenech té doby ozývá (Leto- pisy, Kronika velmi pěkná atd.). Z tradice patrně vyplynula zmínka o Husově výroku o mučednictví, s níž se i v kázání z konce 15. stol. setkáváme, aniž by shoda musila uka- zovati na jednoho původce. Vedle věcí méně významných zachoval však takto i věci dů- ležité, jako na př. ve sl. 32. svědectví o přá- telském poměru Václavovu k Husovi ještě před odchodem na koncil. A tak práce, třeba většinou o známý pra- men opřená, stává se také cenným prame- nem pro život Husův vůbec. K tomu přistu- puje, že ani forma není podprůměrná. Ne- 258
muž došlo ve dvacátých letech 16. stol. (v. sl. 40), jako je vůbec možno, že měl i nějaký pramen latinský (srovn. sl. 46). Ale především měl tu také jistě ústní po- dání. Tak již líčení změny ve stanovisku du- chovenstva, když Hus začal kárati vady kněž- ské (sl. 16) nebo zmínka o penězích (sl. 18) může svědčiti, že vedle Heremity užil přímo tradice samé (ať psané, či ústní), jež se ostatně i v jiných pramenech té doby ozývá (Leto- pisy, Kronika velmi pěkná atd.). Z tradice patrně vyplynula zmínka o Husově výroku o mučednictví, s níž se i v kázání z konce 15. stol. setkáváme, aniž by shoda musila uka- zovati na jednoho původce. Vedle věcí méně významných zachoval však takto i věci dů- ležité, jako na př. ve sl. 32. svědectví o přá- telském poměru Václavovu k Husovi ještě před odchodem na koncil. A tak práce, třeba většinou o známý pra- men opřená, stává se také cenným prame- nem pro život Husův vůbec. K tomu přistu- puje, že ani forma není podprůměrná. Ne- 258
Strana 259
povznáší se sice k nějaké oslnivé básnické výši, ale je to veršování celkem obratné, rý- my zpravidla zvučné, básnické obraty druhdy zdařilé. Náleží tedy píseň naše, jejíž vznik bych kladl do druhé čtvrti 16. stol., mezi vý- znamné a cenné projevy o Husovi. Tím více nutno litovati, že konec její je utržen a tudíž ztracen snad navždy. Došla nás jen ve sborníku Strahovském. Odtud vy- dal ji tiskem Bartoš na uv. m. 32—35 (zvl. ot. 13— 16), na témže sborníku založeno i vy- dání mé v Pram. d. č. VIII, 391—394. Sl. IV.: Odtud se opírá píseň o Heremitu (mého vydání str. 377). Sl. VI.: jde o pověst, která se vedle Here- mity ozývá i jindy častěji (také v některých písních svrchu vydaných). Ve verši 3. „i“ do- dáno k vůli metru. Sl. VII.: Biblický motiv, zde do úst matky Husovy vložený, dodal Heremita (str. 377); i v další sloze ozývá se Heremita dílem do- slovně. 259
povznáší se sice k nějaké oslnivé básnické výši, ale je to veršování celkem obratné, rý- my zpravidla zvučné, básnické obraty druhdy zdařilé. Náleží tedy píseň naše, jejíž vznik bych kladl do druhé čtvrti 16. stol., mezi vý- znamné a cenné projevy o Husovi. Tím více nutno litovati, že konec její je utržen a tudíž ztracen snad navždy. Došla nás jen ve sborníku Strahovském. Odtud vy- dal ji tiskem Bartoš na uv. m. 32—35 (zvl. ot. 13— 16), na témže sborníku založeno i vy- dání mé v Pram. d. č. VIII, 391—394. Sl. IV.: Odtud se opírá píseň o Heremitu (mého vydání str. 377). Sl. VI.: jde o pověst, která se vedle Here- mity ozývá i jindy častěji (také v některých písních svrchu vydaných). Ve verši 3. „i“ do- dáno k vůli metru. Sl. VII.: Biblický motiv, zde do úst matky Husovy vložený, dodal Heremita (str. 377); i v další sloze ozývá se Heremita dílem do- slovně. 259
Strana 260
Sl. X.: Bakalářem stal se Hus r. 1393, mis- trem 1396, rektorem university zvolen 1409. Sl. XII.: Knězem stal se Hus r. 1401. Sl. XIII.—XIV.: V líčení bojů o dekret Kutnohorský zní ohlas tradice, který se ozý- vá i z českého životopisu Jeronymova, psa- ného Petrem z Mladoňovic, a v aktech kon- cilu (v. mé vydání str. 352 a 312). Sl. XV.—XVII.: užito asi pramene, který se vedle Heremity ozývá i ze St. letopisů, Kroniky velmi pěkné o Janovi Žižkovi a ně- kterých kázání (v. Pram. d. č. VIII, 370, 378). Sl. XVII., v. 3.—4.: do Říma pohnán Hus r. 1410; také zmínka o sumě kněžstvem se- brané kolovala v tradici. Sl. XVIII.: Jde o válku Jana XXIII. s La- dislavem Neapolským; odpustková bula při- šla do Čech r. 1412. O těchto událostech (sl. 18—23) Heremita nemluví. Sl. XX.: Míněni tři mladíci: Martin, Jan a Stašek, popravení pro odpor proti odpust- kům r. 1412. Sl. XXI.: Hus se sice pohřbu popravených 260
Sl. X.: Bakalářem stal se Hus r. 1393, mis- trem 1396, rektorem university zvolen 1409. Sl. XII.: Knězem stal se Hus r. 1401. Sl. XIII.—XIV.: V líčení bojů o dekret Kutnohorský zní ohlas tradice, který se ozý- vá i z českého životopisu Jeronymova, psa- ného Petrem z Mladoňovic, a v aktech kon- cilu (v. mé vydání str. 352 a 312). Sl. XV.—XVII.: užito asi pramene, který se vedle Heremity ozývá i ze St. letopisů, Kroniky velmi pěkné o Janovi Žižkovi a ně- kterých kázání (v. Pram. d. č. VIII, 370, 378). Sl. XVII., v. 3.—4.: do Říma pohnán Hus r. 1410; také zmínka o sumě kněžstvem se- brané kolovala v tradici. Sl. XVIII.: Jde o válku Jana XXIII. s La- dislavem Neapolským; odpustková bula při- šla do Čech r. 1412. O těchto událostech (sl. 18—23) Heremita nemluví. Sl. XX.: Míněni tři mladíci: Martin, Jan a Stašek, popravení pro odpor proti odpust- kům r. 1412. Sl. XXI.: Hus se sice pohřbu popravených 260
Strana 261
neúčastnil, ale svolil k jejich pohřbení v Be- tlémě; v. Novotný, Hus I, 2, 117. Sl. XXII.: Je překlad antifony: Isti sunt sancti, jež zpívána, když mrtvoly ze Staro- městského náměstí do Betlema přenášeny. Sl. XXIII.: Interdikt vyhlášen r. 1412. Sl. XXIV.: Autor se zase vrací k Heremi- tovi, zapomenuv, že o půhonu ke kurii (do- šlo k němu r. 1410) již mluvil; plnomocníky Husovými byli Jan z Jesenice, Marek z Hrad- ce a Mikuláš ze Stojčína. Sl. XXV.: ohlas lidového popěvku (v. No- votný, Hus I, 2, 280). Sl. XXVI.: Z Prahy odešel Hus r. 1412, zprvu však nekázal. Heremita se o tom ne- zmiňuje. Sl. XXVII.: Postilla dokončena na Kozím 28. října 1413, spis Des ecclesia 6. června 1413. Sl. XXVIII.—XXIX.: Jde o pozdní smyš- lenku. Heremita, jenž se tu zase slovně ozý- vá, klade ji však do mládí Husova. Sl. XXX.: Výrok Husův uvádí také autor 261
neúčastnil, ale svolil k jejich pohřbení v Be- tlémě; v. Novotný, Hus I, 2, 117. Sl. XXII.: Je překlad antifony: Isti sunt sancti, jež zpívána, když mrtvoly ze Staro- městského náměstí do Betlema přenášeny. Sl. XXIII.: Interdikt vyhlášen r. 1412. Sl. XXIV.: Autor se zase vrací k Heremi- tovi, zapomenuv, že o půhonu ke kurii (do- šlo k němu r. 1410) již mluvil; plnomocníky Husovými byli Jan z Jesenice, Marek z Hrad- ce a Mikuláš ze Stojčína. Sl. XXV.: ohlas lidového popěvku (v. No- votný, Hus I, 2, 280). Sl. XXVI.: Z Prahy odešel Hus r. 1412, zprvu však nekázal. Heremita se o tom ne- zmiňuje. Sl. XXVII.: Postilla dokončena na Kozím 28. října 1413, spis Des ecclesia 6. června 1413. Sl. XXVIII.—XXIX.: Jde o pozdní smyš- lenku. Heremita, jenž se tu zase slovně ozý- vá, klade ji však do mládí Husova. Sl. XXX.: Výrok Husův uvádí také autor 261
Strana 262
kázání o mučednících (Václav Koranda?); v. Höfler II, 838 a nyní Pram. děj. č. VIII, 371. Sl. XXXI.: Koncil svolán na r. 1414, ale pohnán k němu Hus nebyl. Sl. XXXII.: Výrok krále Václava, jistě zce- la hodnověrný (byť nebyl v té formě prone- sen), potvrzuje skutečnost neprávem popíra- nou, že Václav byl Husovi přízniv až do jeho smrti. Sl. XXXIII.: Hus nastoupil cestu 11. října 1414. Sl. XXXIV.: Do Kostnice přijel dne 3. lis- topadu 1414; vypravování další (i ve sloze následující) opírá se o beletristické zpraco- vání Mladoňovice, jež vydal Patera, Věst. Král. Spol. Nauk 1888, str. 140; nyní Pram. d. č. VIII, 222. Sl. XXXIV., v. 3.: Strah. čte „jehož"; opraveno k vůli metru. Sl. XXXVI.: Sv. Kateřiny je 27. list., Hus zatčen dne 28., ale neuveden k Bosákům, nýbržke Kazatelům. Omyl má již ono vypra- vování (str. 223), Heremita o tom nemluví. 262
kázání o mučednících (Václav Koranda?); v. Höfler II, 838 a nyní Pram. děj. č. VIII, 371. Sl. XXXI.: Koncil svolán na r. 1414, ale pohnán k němu Hus nebyl. Sl. XXXII.: Výrok krále Václava, jistě zce- la hodnověrný (byť nebyl v té formě prone- sen), potvrzuje skutečnost neprávem popíra- nou, že Václav byl Husovi přízniv až do jeho smrti. Sl. XXXIII.: Hus nastoupil cestu 11. října 1414. Sl. XXXIV.: Do Kostnice přijel dne 3. lis- topadu 1414; vypravování další (i ve sloze následující) opírá se o beletristické zpraco- vání Mladoňovice, jež vydal Patera, Věst. Král. Spol. Nauk 1888, str. 140; nyní Pram. d. č. VIII, 222. Sl. XXXIV., v. 3.: Strah. čte „jehož"; opraveno k vůli metru. Sl. XXXVI.: Sv. Kateřiny je 27. list., Hus zatčen dne 28., ale neuveden k Bosákům, nýbržke Kazatelům. Omyl má již ono vypra- vování (str. 223), Heremita o tom nemluví. 262
Strana 263
Sl. XXXVIII.: odtud začíná se ozývati Heremita — arci z Petra z Mladoňovic čer- pající, — ač jeho motivy píseň přemísťuje. Sl. XL.: Asi omyl vzniklý z lat. překladu české Pašije Mladoňovicovy (v. Pram. d. č. VIII, 133, pozn. 19). Sl. XLI., v. 2.: „naučení“ trojslabičně. Sl. XLIV., v. 1.: Strah, čte „směšné“; opra- veno, ale snad by se mělo (vzhledem k rý- mu) čísti „mešnie“. Odtud přidrží se píseň Heremity zas místy doslovně. Sl. XLVI.: „zdraví“; snad ohlas latinské- ho „saluti". Sl. LV., v. 2.: „řekl“ asi čísti jednoslabič- ně nebo opraviti na „řek". Sl. LVI.: Str. čte: „korunu velmi rouha- vou“; položeno čtení prvotní „rúhavú“, jak žádá rým, a podle toho i další „papírovú“. Sl. LVIII.: původně asi bylo „spial“ „hledal“. — 263
Sl. XXXVIII.: odtud začíná se ozývati Heremita — arci z Petra z Mladoňovic čer- pající, — ač jeho motivy píseň přemísťuje. Sl. XL.: Asi omyl vzniklý z lat. překladu české Pašije Mladoňovicovy (v. Pram. d. č. VIII, 133, pozn. 19). Sl. XLI., v. 2.: „naučení“ trojslabičně. Sl. XLIV., v. 1.: Strah, čte „směšné“; opra- veno, ale snad by se mělo (vzhledem k rý- mu) čísti „mešnie“. Odtud přidrží se píseň Heremity zas místy doslovně. Sl. XLVI.: „zdraví“; snad ohlas latinské- ho „saluti". Sl. LV., v. 2.: „řekl“ asi čísti jednoslabič- ně nebo opraviti na „řek". Sl. LVI.: Str. čte: „korunu velmi rouha- vou“; položeno čtení prvotní „rúhavú“, jak žádá rým, a podle toho i další „papírovú“. Sl. LVIII.: původně asi bylo „spial“ „hledal“. — 263
Strana 264
Strana 265
OPRAVY OMYLŮ TISKOVÝCH: Str. 40., ř. 8. zdola: místo „obdržel“ čti „obdržal“. y" Str. 110. v záhlaví: místo „XX“ čti„XXI“. Str. 184., ř. 8. zdola: čárku po slově „sám“ třeba vynechati. Str. 205., ř. 2. zdola: místo „Czeszeova" čti „Czeszewa“. 265
OPRAVY OMYLŮ TISKOVÝCH: Str. 40., ř. 8. zdola: místo „obdržel“ čti „obdržal“. y" Str. 110. v záhlaví: místo „XX“ čti„XXI“. Str. 184., ř. 8. zdola: čárku po slově „sám“ třeba vynechati. Str. 205., ř. 2. zdola: místo „Czeszeova" čti „Czeszewa“. 265
- 1: Array
- 5: Array
- 169: Array
- 265: Array