Strana 1
Ročník III. Číslo 2.-4. STUDIE A TEXTY K NÁBOŽENSKÝM DĚJINÁM ČESKÝM FRANCOUZSKÁ HUSSITICA Rada první Akta a listy z let 1383—1435 Podává P. AUGUSTIN NEUMANN, O. S. A. Súvodními statěmi a dvěma mapkami 1 9 2 3 OLOMOUC Nákladem Matice cyrilometodějské v Olomouci Tiskem Arcibiskupské knih- a kamenotiskárny v Olomouci

Strana 2

Strana 3
FRANCOUZSKÁ HUSSITICA

Strana 4
IMPRIMATUR Olomucii, die 21. Augusti 1923 Vicarius generalis Dr. Leopoldus Prečan Josephus Vyvlečka, cancellarius

Strana 5
PŘEDMLUVA MOTTO: „Partes Italiae necnon Franciae et Angliae sciunt haec, ob quod non dubito, eos haec suis annalibus commendasse.“ (Ondřej z Brodu, Höfler II, 331.) POČÍNÁME tímto svazkem uveřejňovati nové prameny k dějinám husitství. Jsou to doklady dochované v archivech a knihovnách fran- couzských. Podnět k badání ve Francii zavdala kritika mé práce „České sekty ve stol. XIV. a XV.“ napsaná Bartošem.1 Jak jsme již jinde poukázali, prohlásil Bartoš všechny prameny, o něž jsme se opírali, za bezcenné, aniž by uvedl, proč. Ohledně t. zv. „Vespertili- onistů“ pravil, že články Petrem z Klatov napsané jsou pouhou slá- taninou a že pro vznik českého pikardství není „pranic... záhad- ného a úkolem srovnávacího studia je toliko pokusiti se najíti v Pikar- dii či v blízkém okolí, kde skutečně sekta ta byla od staletí roz- šířena... skupinu, která v tu dobu asi právě z vlasti odešla.“2 Obdržev stipendium za účelem studií na „École nationale des Chartes a na „Institut catholique“, použil jsem této příležitosti, bych pátral dle intencí Bartošových, a, bohudíky, nalezl jsem doklady hledané. Jak laskavý čtenář níže pozná, byli to sektáři z Flandrů a Pikardie, u nichž je nápadno, že jejich názory se ztotožňují s články, zazna- menanými Petrem z Klatov. Jelikož pak nejnovější hereseolog severní Francie, pastor Beuzart3 prohlásil tamní sektáře za nositele idejí valdensko-viklefských, jest tím potvrzena správnost naší analyse nauky „Vespertilionistů“. Poněvadž pak jméno této sekty se ve Fland- rech skutečně vyskytuje a jelikož její předák z Tournai se súčastnil prohlášení čtyř artikulů pražských, pak je tím prokázán styk oné sekty s Čechami a potvrzena správnost údaje Petra z Klatov, dle něhož přišla sekta z Anglie do Francie a odtud k nám. Otázka článků t. zv. „Vespertilionistů“ jest kromě toho i otázkou povahy zásadní. Oba kritikové, Bartoš i Novotný,4 prohlašují věro- učné články různých sekt za historicky bezvýznamné, protože (prý) jsou opsány ad verbum dle jistých předloh. Považme: Předvádějí-li nám články „Vespertilionistů“ nauku sekty, rozšířené (pokud víme) ve Flandrech, Pikardii a v Čechách, pak inkvisitoři, chtějící své okolí obeznámiti s jejími názory, byli nuceni čerpati zprávy o nich 1 Naše věda. III (1921), 199-204. 2 U. D., 202. 3 Viz hlavu II. 4 Posudek v Č M M., XLV (1921). 115. 5

Strana 6
z pramene nejlepšího. Může v takovém případě ono doslovné opiso- vání článků býti důkazem, že by sekta u nás neexistovala? A jed- nalo-li se o sektu u nás i jinde rozšířenou, jak mohli katoličtí znalci podati její články sobě zcela protichůdně, kdyžtě její přivrženci měli názory stejné? Aby nám nebylo zase vytýkáno nedovolené zachá- zení s prameny, tedy klademe ve formě otázky novou zajímavou podrobnost: Jsou-li články českých Pikartů u Hötlera, (I, 503—506) dle Bartošel zmatenou slátaninou, jak vysvětliti, že potupný název šibenice, dávaný u nich kříži, jest vzat z úst francouzským sektá- řům, kteří byli ve spojení s Čechami? Na to nedovede nikdo od- pověděti, kdo setrvá při názoru Bartošově, dle něhož doslovně opí- sované články jsou historicky bezvýznamnými. Stejně zůstávají nezodpověděny i články Runkariů, mezi nimiž jest příznačný článek, zamítající transsubstanciaci a panenství P. Marie. Tyto dva články jsou od XIV. století tradicionelním údělem sektářů v severní Francii. Víme-li dnes, že tyto zásady prorazily kolem roku 1380 až do Šváb- ska (Ulm) a byly odsouzeny pražskou i vídeňskou universitou, jak lze rozuměti Klatovovi, mluvícímu o jejich rozšíření v Čechách a na Moravě, když dle Bartoše články doslovně opsané jsou histo- ricky bezvýznamné? Kromě nových dokladů o stycích sektářů českofrancouzských, nalezli jsme ještě i jiné prameny: o marném usilování Avignonu o získání nově nastouplého císaře Václava IV. Jsou to věci již známé ze spisu, jejž vydal Noël Valois: „Le grand schisme d' Oc- cident“, nicméně jsme považovali za vhodno otisknouti je in ex- tenso pro jejich důležitost. Další nová serie týká se husitských tažení. Jsou to dopisy, opsané z politické korespondence města Štrasburka. Pro české dějiny jí bylo použito Weizsäckrem při vydávání R T A. Doklady námi otisknuté se do rámce onoho díla nehodily, neboť byly povahy čistě sou- kromé. Za to historikům husitských vojen skýtají zprávy velmi vítané. Můžeme si snadno představiti, kolik takových dokladů asi ještě od- počívá v archivech města Nördling, Ulmu, Straubing a j. Až se poměry politické uklidní, budou moci naši historikové začíti svá badání v německých archivech. Naše nové zprávy o husitských taženích mají tento příznačný rys: V městě Tachově, jenž později padl husitům do rukou, byli zrádci, kteří měli v přihodné době pomoci k dobytí města. Kde ale narazili husité na silná katolická vojska, tam buď utekli (Biskupská Týnice) anebo byli poraženi (Ostrov). Jsou to nové doklady o neudržitelnosti Tomanovy teorie o husitském válečnictví, která hledá mezi husity jen samé hrdiny 1 U. d., 203. 6

Strana 7
a mezi křižáky nachází jen samé zbabělce. To neodpovídá skuteč- nosti, neb světlé i temné zjevy byly na obou stranách. Třetí skupinu tvoří doklady, týkající se jednání husitů s kon- cilem basilejským. Jsou to jednak buly, jednak korespondence francouzských duchovních, kteří se jednání súčastnili, a sice: Buly, zaslané koncilem basilejským Otovi, opatovi v Cluny, listy převora téhož kláštera k opatovi, list nejmenovaného řeholníka ze Citeau, adre- sovaný generálnímu opatovi cisterciátskému, jenž jest vlastně pouhým opisem známého listu biskupa z Vichu, odeslaného roku 1437 ze Znojma do Basileje. Všechny tyto doklady, jak později podrobně ukážeme, jsou dochovány v rukopisech někdejších klášterů v Citeau a Cluny. Několik jiných dokladů poskytují rukopisy bývalé knihovny Jiljiho Carleria, děkana z Cambrai, jenž (jak známo) súčastnil se jednání s husity a byl u nás s biskupem Filibertem. Nejcennějším dokladem ze sbírky Carleriovy jest dopis krále francouzského Karla VII. k husitům, přišlým do Basileje.1 Jsme pevně přesvědčeni, že i jiní historikové budou se věnovati studiu styků českofrancouzských v době husitské, a proto k vůli usnadnění práce nemůžeme opominouti věci, která při francouzských pramenech působí a bude působiti potíže. Jsou to místní a osobní jména. Proto podáváme v abecedním pořádku jména pro další ba- dání důležitá: 1. Albrecht (rakouský) — Alebret. V druhém návrhu na výpravu proti husitům (příloha 42): „le duc Alebret d' Osteriche. 2. Čapek ze Sán, Jan — Salzto, v listu převora z Cluny (pří- loha 44). 3. Čechy — „Boesme“ u Chastellaina (VI) : „C' est assavoir Boesme et France.“ „Behaigne“ v prvém návrhu na tažení Filipa Dobrého (příl. 17.):... „incredules ou royaulme de Behaigne“. 4. Heidelberg — Edelbert, v druhém návrhu Filipa Dobrého. 5. Husité — Les Housses, v této formě přicházejí v obou na- vrzích Filipových. Jiné listiny a také Chastellain je označují dle jména působiště Husova, Prahy a sice ve dvou variantech. Chastel- lain je nazývá „Pragiens“ (VI), v mandátech Filipa Dobrého při- cházejí „les faulx hérites Praguois“ (příloha 23.). V latinských ruko- pisech francouzských potkáváme se s formou „Hussistae“, jako na př. v traktátě opata Geffroy z Lérins (Rkp. lat. národ. knih., Paříž, č. 1506, fol. 131 b'). Po stránce fonetické jest název tento zajímavý v anonymním traktátě „De iustificatione vocationis Bohe- 1 Bylo naším úmyslem přinésti v úvodě popis rukopisů námi použitých, jsme však nuceni to odložiti až k vydání II. dílu a sice pro nahodilou (dopravní) překážku.

Strana 8
morum“, kde nacházíme „errores Ussitarum“. (Nár. knih. Paříž., Rkp. lat. 1548, fol. 46 a). Mimochodem podotýkáme, že Čech a Husita bývají synonyma, jako na př v bule Martina V., jež zná „infideles Hussitas sive Bohemos.“ (Příloha 28.) 6. Keřský, Ondřej — Krerislia, v druhém dopisu převora z Cluny (Příl. 44.) 7. Kralovec, Jan — Calorretz, tamže. 8. Most — Mosca (Fleury, L' histoire de l' Eglise, XXI, 553.) 9. Páleč, Štěpán. — Palis. (Akta procesu proti Janu Malému, Archives départ, Dijon, B, 11614.) 10. Prokop Holý. — Protestus du Tabouret, u Monstreleta (Bu- chon, Choix de chroniques etc., II, 679.) — Propius, I. list převora z Cluny. (Příl. 43.) 11. Z Rožmberka (Oldřich?) — Conte de Rossen (Fleury, u. m.) 12. Skalice (Česká). — Scalilips, v listě nejmenovaného purkrabi k císaři Zikmundovi (Příl. 45.) 13. Svojše ze Zahrádky. — Brubrysse, v II. listě převora z Cluny. (Příl. 44.) 14. Žižkov (Vítkov). — Villechon (Fleury, u. m.) Na konec ještě nutno dodati toto: Podáváme též některé doklady, které vyšly již jinde tiskem. Činíme tak proto, že se jedná o díla již rozebraná a tudíž našim badatelům nedostupná. Praktický toho důsledek bude ten, že historik bude míti před sebou nejdůležitější doklady o duchovních vztazích českofrancouzských ve století XV. Prací touto se otevírá nová kapitola v dějinách husitství a přejeme si vroucně, aby byla pobídkou k pracím dalším. V PARIŽI na sv. Aloise 1923.

Strana 9
TIŠTĚNÉ PRAMENY KÚVODNÍM STATÍMPOUŽITÉ Archiv český, III (Praha, 1844). Beausobre, Dissertation sur les Adamites (V Lenfantově: L' hi- stoire de la guerre des Hussites, Utrecht, 1731). Berger, Les bibles provençales et vaudoises (V „Romania“, XVIII.) Beuzart, Les hérésies pendant le moyen âge et la réforme jusqu' à la mort de Philippe II, 1598, dans la région de Douai, d' Arras, et au pays d' Alleu. (Paris, 1912). Bezold, König Sigmund und die Reichskriege etc. (München, 1872). Broek Van den, Extraits des anciens registres aux délibérations des consaux de la ville de Tournai (Mémoires de la société histo- rique et littéraire de Tournai, VIII., (Tournai, 1866.) Buchon, J. A. C., Chroniques d' Engerrand Monstrelet, II. (V „Choix des chroniques et mémoires sur l' histoire de Françe“, Paris, 1836). Corpus chronicorum Flandriae I. (V „Documents inédits de Belgique“). Časopis Matice Moravské, XLV. (Brno, 1921). Duplessis d' Argentre, Carolus, Collectio iudiciorum de novis erroribus I, 2. (Parisiis, 1728). Duverger, La Vauderie dans les Etats de Philippe le Bon, (Arras, 1785). Fontes rerum Bohemicarum, V, (Praha, 1893). Frédéricq, Corpus documentorum inquisitionis hereticae pravi- tatis Neerlandicae, 1—III. (Gent, 1889—1902). Gachard, Rapport à monsieur le ministre de l' intérieur sur les documents concernant l' histoire de la Belgique, I archives de Dijon (Bruxelles, 1842). Gallia christiana, III, IV. Goll, Chelčický a Jednota v XV. století. (Praha 1916). Haupt, Waldensertum und Inkvisition etc. (Freiburg, 1890). Hennebert, Histoire générale de la province d' Artois, III. (Lille 1786). Höfler, Geschichtsschreiber der hussitischen Bewegung, III. (Vi- deň, 1866). Inventaire des archives du Nord, I, 2. Inventaire des archives de la ville de Cambrai. de Lettenhove Kervyn, Oeuvres de Georges Chastellain (Bruxelles, 1863). Mélicocq, Documents inédits pour servir à l' histoire de Vau- 9

Strana 10
dois dans le Nord de la Françe au XVe siècle. (V „Annuaire bul- letin de la société de l' histoire de Françe,“ Paris, 1865). Monumenta conciliorum generalium saeculi XV, I, II. (Vídeň, 1857). Naše věda, III (Praha 1921). Neumann, České sekty ve století XIV. a XV. (Velehrad, 1920). Týž, Z dějin bohoslužeb v době husitské (Hradec Králové, 1922). Nouvelle biographie générale, X. (Paris, 1856). Perret, La faculté théologique de Paris IV. (Paris, 1897). Tomek, Dějiny válek husitských. (Praha, 1898). Urbánek, Věk poděbradský, I. (Praha, 1915). Vinařický, Život kněží táborských, Č K D., IV. (Praha 1863). Zeschwitz, Die Katechismen der böhmischen Brüder etc. (Er- langen, 1863). ARCHIVY A KNIHOVNY, JICHŽ POUŽITO K VYDÁNÍ TOHOTO SVAZKU Archives départementales de la Côte d' Or, Dijon. Archives départementales du Nord, Lille. Archives Nationales, Paris. Archives de la ville, Strasbourg. Bibliothèque départementale: Dijon, Orléans. Bibliothèque Mazarine, Paris. Bibliothèque Nationale, Paris. Bibliothèque de Valenciennes.

Strana 11
HUSA JERONYM O PROCESU Husově jsou ve Francii zachovány doklady v čet- ných opisech, ale v podstatě nepřinášejí nic nového. Našeho histo- rika bude zajímati, jak pohlíželi Francouzi na oba procesy kost- nické. Názory na Husa se velmi rozcházejí, neb jejich nositelé jsou povahy zcela protichůdné. Prvním jest generální inkvisitor francouzský Jan de Podio se sídlem v Toulousu, druhý pak byl mluvčí gallikánské církve na synodě v Bourges, doktor bohosloví Jan de Corricellis. Zmíněný inkvisitor sepsal kroniku, v níž pojednával o dějinách světových od stvoření až do roku 1429. Na samém konci jeho díla se potkáváme se zprávami o Husovi a Jeronymovi.1 Každého z nich, zrovna jako Viklefa, nazývá lišákem. Nejprve mluví o obou všeobecně, vytýkaje kostnickému sboru, že nezakročil proti nim ostřeji a dříve. Vysvětluje si tak váhavé jednání neznalostí poměrů se strany koncilu anebo jeho nedbalostí. Jeronymovi věnuje zvláštní odstavec. Pro francouzské prameny jest příznačno, že mluví-li o husitech dle jejich duchovního tvůrce, že se nikdy nezmiňují o Husovi, nýbrž vždy o sektě Jeronyma pražského. Toulousský inkvisitor psal o Jeronymovi neúprosně, snad až příliš ostře. Nazývá jej totiž psem, jenž nosil v prsou vřed. Uvádí též jeho články, z nichž jeden dává nám tušiti, že informace pisatelovy nebyly právě tuze věrohodné. Praví se v něm totiž, kterak dle učení viklefského jest dovoleno obyčejným věřícím obojího po- hlaví sloužiti mši sv. a přisluhovati svátostmi. Pro nazírání Fran- couze na duchovního otce husitství, Jeronyma pražského, je to však zajímavo z dvojího ohledu. Považuje jeho nauku za totožnou s vi- klefstvím a zaměňuje liturgické výstřelky husitských radikálů s hu- sitstvím samotným. Jak níže poznáme, je to totéž generalisování po stránce rituelní, jako bylo u flandersko-brabantských bojovníků po stránce sociální. Zcela opačného mínění byl řečník na synodě v Bourges (1432), jenž při dokazování superiority koncilu nad papežem uvedl na přetřes Husův proces.2 Počíná otázkou kladenou husitům, zda každý koncil, i kostnický, představuje cirkev Kristovu? Takto vyslovená superiorita koncilu byla prý definována u přítomnosti Martina V. a jestli někdo namítá proti tomu, že se tak stalo pouze se strany 1 Bibl. Nationale, Paříž. Ms. lat. 4924., fol. 154a — 161a". 2 Bibl. Mazarine. Paříž. Rkp. 1688, fol. 135b a 139b. 11

Strana 12
stoupenců Jana XXIII, pak padá podobné tvrzení na základě jiné otázky, husitům kladené: Zda Hus a Viklef byli řádně koncilem odsouzeni, ač jest známo, že rozsudek nad Husem byl vynesen dříve, nežli v Kostnici byly všechny tři obedience. — V dějinách procesu Husova se tím nic nemění, neboť betlemský kazatel byl souzen koncilem řádně svolaným a přesně dle kanonických předpisů. Z jiného dokladu, a sice z akt procesu proti francouzskému bludaři Janovi, řečenému Malý, poznáváme některé české theology, kteří se onoho jednání súčastnili. Pro nás jest to proto zajímavo, jelikož proces konal se v Kostnici. V komisi zasedali celkem tři Čechové: Páleč (Palis), Fr. Matouš, cisterciák zbraslavský a Fr. Petr z Mo- ravy, dominikán.1 II FRANCIE A HUSITSKÉ VÁLKY TATO kapitola obsahuje nejvíce nového materiálu. Celkem lze jej rozděliti na dvě hlavní části: 1. Učast Francie na husitských voj- nách a 2. o stycích česko-francouzských sektářů. (Nutno podo- tknouti, že doklady tohoto období se týkající jsou valnou většinou tištěné, ale českým historikům těžce přístupné, neboť jsou již vět- šinou rozebrané.) Učast Francouzů na Husově procesu jest známa. Víme, že všichni (Gerson, kardinál remešský, Dětřich z Nîmes) byli pro ostrý postup proti Husovi, neboť pokládali opačnou akci za velmi nebezpečnou. S počátku snad nehleděli Francouzi na husitství nějak tragicky, neboť Petr d'Ailly při procesu proti Janu Malému vedeném pro- hlásil, že jeho nauka je daleko nebezpečnější, nežli zavržený laický kalich český.2 Ale později Francouzi poznali, že se nejedná pouze o kalich, nýbrž i o existenci katolictví. Proto Francouzi nezapřeli svou katolickou povahu, když konflikt mezi církví a husity nabýval již hrozivých rozměrů. Francouzi, kteří až do té doby súčastnili se všech výprav kří- žových měrou vynikající, připojili se i tentokráte ke křižákům, by zbraní donutili Čechy ku smíru s církví, kdyžtě jejich rady byly marny. Pokud víme, bylo vybízeno k výpravě proti husitům a sbírány peníze v severní Francii v diecési Tournai (nyní Belgie). Biskup z Lutichu připojil se s vojskem k oddílům porýnským. Dle Monstre- Archives départem. Dijon, B. 11614. 2 Arch. départem. Dijon, B. 11614. 12

Strana 13
leta docílily tyto oddíly jistých lokálních úspěchů,i ale celá výprava skončila neúspěchem. Zpráva tohoto kronikáře jest zajímava proto, že hledá příčinu ve veliké chtivosti vůdců. Jiný souvěký pramen2 nás zpravuje o tom, že kněžstvo v okolí Tournai a Lille zamlčelo lidu porážku křižáků v Čechách. Příčinou toho bylo mnoho při- vrženců husitství ve Flandrech a v Artois. Přicházíme takto k nej- zajímavější části česko-francouzských styků v letech 1418—1431. Pro české dějiny jest to období velice důležité, neb můžeme na základě jeho studia vniknouti do genese husitského pikardství. Chceme-li porozuměti vzniku husitských Pikardů, pak jest třeba všimnouti si dvou věcí: 1. Sektářství v severní Francii a 2. Dosa- vadního stavu otázky genese t. zv. adamitství. Pěknou práci o prvním bodě vydal Beuzart.3 Podáváme přehled dějin heresí ve Flandrech a Artois dle tohoto díla. S prvními sto- pami sekt potkáváme se tam roku 1025. Lze se domnívati, že sek- táři v Artois byli pod vlivem italským, Claudia z Turina, náruži- vého to odpůrce kultu obrazů. Bylo prý to přeneseno do Artois jistým Gundulfem, jenž tam přišel z krajin, kde se učení Claudiovo velmi uplatňovalo.4 Učení sekty se jevilo v obrazoborectví, zamítání obřadů a svátostí, zvláště svátosti oltářní, křtu a pokání.5 Příznačno jest, že herese byla rozšířena mezi tkalci. Sektáři tito byli ve spo- jení s jihem, ale Beuzart rozhodně popírá, že by v tomto období již byli pod vlivem katarrským. To se dá dokázati až pro druhou periodu, pro poslední čtvrt XII. století. V té době není již sekta omezena na pouhé tkalce, nýbrž shledáváme se s ní ve všech vrstvách a jest ve spojení s jižní Francií. Sektáři,6 jako v prvním období, zamítali Eucharistii a křest a kromě toho prohlašovali ještě Boha pouze za Tvůrce věčnosti a považovali věci časné za dílo 1 Buchon, J. A. C., Chroniques d'Engerrand de Monstrelet (ve sbírce: „Choix de chroniques et mémoires sur l'histoire de Françe, Paris, 1836). II, 486, kap. 236. Těžko říci, která místa myslel, neb jejich jména jsou velmi zkomolena. Cteme: „Si entrèrent au pays des dits Pragois, qui fut par eux moult exilé, et prirent un fort châtel nommé Nasone et la forte ville de Caldes avec aucunes autres. Toutefois aucuns de ceux qui étoient en cette armée en assez grand nombre se départirent et retrouvèrent en leurs lieux, pour che que les dessus dits capitaines comme il leur sembloit, usoient de trop grand'convoitise." 2 Viz Duplessis d'Argentre, Carolus, Collectio iudiciorum de novis erroribus etc. I. 2. str. 172—174. (Paris. 1728.) 3 Les hérésies pendant le moyen âge et la réforme jusqu' à la mort de Philippe II, 1598, dans la région de Douai. d' Arras et au pays d' Alleu. (Paris. 1912). 4 U. d.. 6. 5Frédéricq, Corpus documentorum inquisitionis ...Neerlandicae I, (Gent, 1889). 6 Beuzart, 12. 13

Strana 14
ďáblovo.1 Beuzart2 v nich vidí splynulinu valdenství s katarrstvím. Dalším článkem řetězu jsou sektáři zvaní „Poplicains“. Jméno prý jest tohoto původu: Francouzští křižáci setkali se (ve XII. století) v Orientě s Pauliciány, sektou to gnosticko-manichejskou, kterou Villehardouin přezval na „Poplicains“. Toto jméno pak dali Fran- couzi Katarrům. Jméno Poplicain je tudíž totožno s jménem Pata- renus. Sekta ona byla zvláště rozšířena v severní Francii a v Anglii a držela střední místo mezi Kathary a Valdenskými. Zamítali křest dítek, pokud není jejich rozum vyvinut, vzývání svatých a modlení za mrtvé.3 Středem sektařství jest Arras.4 Později se tam vyskytuji t. zv. Bougres (Bulgari), kteří se od právě uvedených heretiků pod- statně neliší. Proti těmto bludařům bylo velmi ostře zakročeno in- kvisicí roku 1230 a 1240, ale přes to nevymizeli. — Poslední, a pro nás nejdůležitější období, jsou léta 1372—1420. Roku 1372 bylo v Paříži potřeno t. zv. „Bratrstvo chudých“. Vzhledem k předešlým sektám mělo ve svém programu o to více, že popíralo existenci sv. Tro ice, chtělo nahraditi neděli sobotou a zavrhovalo panenství Boho- rodičky. Se svými předchůdci se sektáři shodovali v zamítání trans- substanciace, křtu, pokání, zádušních mší, kříže a svěcené vody. Sekta ona byla všeobecně označována jménem „Turlupini“ a jak Beuzart dokázal, byla to přezdívka dávaná Valdenským.6 „Turlupini“ se znovu objevili v diecési Cambrai a Arras roku 1410.7 Od svých dřívějších předchůdců se lišili tím, že byli také ještě pod vlivem viklefským.8 Beuzart praví, že tito sektáři byli inkvirováni roku 1420 ve Valenciennes9 a že všechny inkvisiční procesy od roku 1411—1465 směřovaly proti nim.10 Zapomenul však při tom na jednu věc: na jméno sekty. Bula kostnického koncilu daná dne 12. dubna 1418 vypočitává tyto sekty v severní Francii: Valdenské, Begardy a „ultimate cuiusdam Vespertilionis sic nominati“.11 To znamená, že se jedná o sektu seskupenou kolem osoby, jíž přezdíváno „Vesper- tilio“. Dle toho se tedy jedná o sektu zcela mladou, což zcela pří- sluší nejmenované sektě, která „vers 1410... réproduisait les cyni- 1 U. d., 14. 2 U. d., 15. 3 Tamže. 17. 4U. d., 18. 5 Beuzart, 50. 6 U. d.. 53. 7U. d., 50. 8 U. d., 48. 9 50. 10 63. 11 Frédéricq II. 207. 14

Strana 15
ques erreurs des Turlupins“.1 Tolik lze říci o vývoji heresí ve Flandrech a Artois. Přejdeme nyní na českou půdu. Jaký jest dosavadní stav otázky o vzniku českého pikardství? Sek- táři přišlí roku 1418 do Prahy zůstávali stále záhadnými. V práci o českých sektách ve století XIV. a XV. jsme poukázali na vlivy sekty svobodného ducha při popírání transsubstanciace a kromě toho jsme věnovali zvláštní kapitolu sektě anglo-české, t. zv. Vesperti- lionistů. Zvláštní kapitolu proto, jelikož se nám jiných zpráv o ní až dosud nedostávalo. Opírali jsme se o závěrečnou poznámku při- činěnou dominikánem, Petrem z Klatov: „Aliquibus eciam videtur, quod hec secta processit ab Anglicis et demum declinavit ad Fran- ciam atque inde pervenit ad Boemiam,“2 na základě které, jakož i podobnosti nauky s českými Pikardy, vyslovili jsme domněnku o souvislosti sekt; ale dr. Bartoš ve své polemice namítl, že jest nutno dokázati, kdy se nějaká ve Francii odtrhla a k nám přišla. To bude tedy naším úkolem. První zmínku o šíření nauky Husovy v severní Francii nacházíme roku 1418. Biskupovi z Tournai se nabídli dva augustiniáni-eremité, že budou kázati proti sektářům v jeho diecési. Jeden z nich, Mi- kuláš Serrurier, člen kláštera v Tournai, místo aby potíral herese, počal hlásati články Viklefovy a Husovy. Kromě toho ještě přeložil odsouzené bludy z latiny do francouzštiny a šířil je po kraji. Učinek dostavil se záhy. V lidu nastalo takové rozjitření proti kněžstvu, že v Tournai se neodvážili ani konati procesí.3 Byv pohnán před koncil kostnický, Mikuláš všechno odvolal a byl internován v klášteře metském. Rozsudek nad ním vynesený dává nám tušiti, až kam jeho vliv sahal. Zakazovalo se mu v něm totiž doživotně, by vstoupil na území diecése Tournai a Cambrai a na deset let okolí Paříže.4 Nelze ani v nejmenším pochybovati, že Mikuláš byl spíše agitátorem viklefským nežli husovským, ale v jedné věci jest jeho proces svědkem neklamným: že sektáři v severní Francii byli pod vlivem viklefským. O přímém spojení severní Francie s Čechami, čili Valdenských s husity se dovídáme o dvě léta později, roku 1420. Kronikář města Douai i Monstrelet mluví o tom zcela jasně. Onen zcela všeobecně mluví, že „heresie de Prague“5 se u nich šíří, tento6 pak udává Beuzart. 50. 2 Neumann: České sekty ve století XIV. a XV., 38°. 2 Frédéricq, II. 207. 4U. d., II. 225. Viz přílohu č. 14. 5 Beuzart, 38. „L'hérésie de Prague se propage, plusieurs de ses sectaires tiennent leur conciliabule à Sin—lez—Douai; quelques—uns se repentirent. les autres furent brûlés à Arras. Douai. Valenciennes. 6 Buchon, o. c., 311. Klade inkvisici do roku 1421, řka: „Et en cel an 15

Strana 16
výslovně, že se jedná o „heresye des Hussites de Prague“. Inkvi- siční protokoly podávají nám o tom přesné zprávy. Děj se odehrává v Douai a okolí. Jean de Fiérin, občan z Douai měl u městské brány dvorec zvaný Grain-Nourry. Pozoroval, že u nájemce jeho se delší dobu konají v noci tajné schůzky. Chtěl věděti, oč se jedná, a proto, aby si získal jejich účastníky, kriti- soval před nimi církev, kněžstvo a nauku o svátostech. To mu zjednalo přístup do schůzek. Chodil tam s klerikem zvaným Gamot neb Gaviot. Oba předstírali touhu seznámiti se, co nejlépe s učením sekty. Když již domácí učitelé byli s katechisací hotovi, tedy jim nabídli, že povolají ještě kazatele z Valenciennes. Jeho návštěvu stanovili na Zvěstování P. Marie (25. března). To byla vhodná přiležitost pro oba zdánlivé katechumeny, kteří oznámili věc měst- ské radě, jež v ohlášený čas tajně místo obklíčila a celé shromáž- dění zatknula. Celkem bylo uvězněno 18 osob.1 Proces proti nim vedený trval až do 9. května 1420, kdy byl vynesen rozsudek. Stalo se tak v Arrasu u přítomnosti asi 10—12 tisíc osob. Sedm osob bylo odsouzeno k smrti, ostatní k vězení dle velikosti viny. Ortel smrti byl vykonán ještě téhož dne.2 Ne- cháváme stranou zajímavé podrobnosti o popravě3 a klademe důraz na věci mající význam pro naši otázku. Předně se dovídáme, že sekta nebyla ničím novým neb Kateřina Maynardová měla u sebe knihy obsahující učení sekty asi od třiceti dvou let.4 Zastoupeni byli v sektě jenom prostí lidé vyjma jednoho panoše (écuyer): kovář, dřevař, tkadlec a čeledin.5 Řada osob byla spřízněna. Za- jímavo jest, že se potkáváme i s rodinou nesoucí jméno anglické: Becquet. Byly tam dvě rodiny zvané tímto jménem.6 Učení se ne- lišilo od sektářů na konci XIV. století. Popírali panenství P. Marie, zamítali svátosti, úctu svatým vzdávanou, kříž, requiem, svěcenou meismes furent plusieurs (femmes) trouvées et ossy beaucoup d'hommes tenans laditte hérésye (des Hussites de Prague), faisans et tenans leur concil à ung village emprès Douay, nommé Graimori. Auquel village il furent trouvés et menés prisonnier à Arras en la court de l'évesque dudit lieu. Desquès les aucuns se repentirent et rappelèrent, qui furent recheuz à pénitanche et à mercy et les altres furent ars et bruis ausdits lieux d'Arras et de Douay et ossy Valenciennes. Esquelx lieux, avant leur mort, il furent preschiés sur grans escaffaux devant tout le peuple par l'évesque dudit lieu d'Arras et par le maistre et inquisiteur des bougres." 1 Beuzart, 39—40. 2 U. d., 42—44. 3U d., 45—47. Viz přílohu č. 5. 4 U. d. 478. 5 Tamže. 41. 6 Frédéricq, Corpus III. 57—59. 16

Strana 17
vodu, prohlašovali církev za nevěstku apokalyptickou. Radikálnější byli o to, že tvrdili o Matce Boží, že měla více synů a popírali existenci sv. Trojice.1 Beuzart2 prohlašuje o nich, že byli bližšimi Viklefovi a Valdovi nežli Husovi a odůvodňuje to i nepoměrně větší blízkostí Flandrů a Anglie. O nějakém skutečném spojení Čech s Flandry neví ničeho. V této věci chceme doplniti jeho údaje a dokázati ideovou souvislost sekt. Oběma badatelům, Beuzartovi i Frédéricqeovi unikl doklad, jenž pro naši otázku jest pramenem prvního řádu: sektářský oběžník zaslaný Janem z Thoisy, biskupem z Tournai, theologické fakultě pařížské. Nejmenovaný sektář se v něm obrací ke svým souvěrcům, vychvaluje jim život husitů v Praze, odkud se právě vrátil a zve je, aby přistoupili k učení Husovu. Vzhledem k důležitosti dokladu všimneme si ho blíže.3 Pisatel nejprve oznamuje, že císař Zikmund byl poražen, s po- dotknutím, že francouzské kněžstvo tuto porážku zamlčelo. Pak rozebírá čtyry artikule pražské, které se snaží odůvodniti citáty z Písma. Pak obeznamuje přátele s proudy apokalyptickými a na konec jim sděluje, že jest ochoten podati jim bližší vysvětlení o husitech, chtějí-li jejich nauku přijmouti. Prohlašuje při tom, že jistý Bierquerius, jenž byl u nich popraven, položil život za nauku Husovu. Takový jest asi obsah oběžníku. K vůli ocenění jeho histo- rického významu třeba nejprve podati bližší údaje. Osoba pisatele dá se určiti. Jak historik theologické fakulty pa- řížské praví,4 byl „horlivý husita, bezpochyby místní apoštol“. O tři léta později (1423) byl biskupovi v Tournai prozrazen ne- jmenovaný sektář, jenž rozšiřoval v noci husitské spisy.5 Z jiného dokladu téže věci se týkajícího se dovídáme, že to byl někdejší písař městský, klerik Jiljí Mersault.6 Uvedené právě dokumenty potvrzují správnost našeho mínění i po stránce vnitřní, neb praví, 1 Beuzart, 42. 20. c. 47. a 48. 3 Duplessis, Collectio iudiciorum, I, 172—174. Viz přílohu č. 6. 4 Perret P., La faculté théologique de Paris (Paris 1897.) IV, 104. 5 Frédéricq. II. 248. „celui, qui .. . avoit seme en IIIIXX lieux et plus par la ville cedulles, rolles et quoyers de l'heresie que ceulx de Peraghe et de Behaigne tenoient." 6 O. c. II. 304. „Un estranger, qui avoit autrefois servy de clerc à quelque un de la halle ou magistrat, vint à Tournay et sema de nuict plusieurs bul- letins où estoient scripts je ne sçay quelles erreurs contre la foy chrestienne, qu'il se vantoit pouvoir prouver par la Bible. Iceluy fut trouvé ... et mené aux prisons de l'évesque.“ Str. 305: . . . „on leur (= konšelům) eut leu settres de monseigneur l'évesque de Tournay pour le faict de Gilles Mer- lault“ . . . 17

Strana 18
že v oněch spisech se snaží pisatel opříti nauku husitskou o Písmo Pisatel se opírá o čtyry artikule pražské formulované ve dnech 3. července—1. srpna. Uvážíme-li, že spis byl podan theologické fakultě pařížské ještě roku 1420 a že odeslaný exemplár byl již druhou redakcí (první byla rovněž zabavena), pak se můžeme do- mnívati, že leták byl sepsán někdy na podzim 1420. Jaký jest historický význam oběžníku? Předně dokazuje přítom- nost valdenského předáka z Flander roku 1420 v Praze, neb vý- slovně praví: „Ante recessum meum de dicta civitate Pragensi. Za druhé: Z vyzvání, by sektáři přistoupili na učení formulované pražskými artikuly, jakož i z událostí, jež se po roce 1420 ve Flandrech odehrávaly, seznáváme, že Valdenští v severní Francii byli od konce roku 1420 pod vlivem husitským. Jedná se nyní o druhou část otázky: o vlivu valdenství na hu- sitství a hlavně na vznik českých Pikardů. Vyjdeme od úsudku Beuzartova,1 dle něhož sektáři inkvirovaní v severní Francii v letech 1420—1465 byli navzájem úplně totožni. Zároveň jsme poznali, že dle francouzských pramenů vynořili se ve Flandrech a Artois „Vespertilionisté“. Jejich články sice nejsou v nich zaznamenány, ale za to se s nimi potkáváme ve sborníku Petra z Klatov a sice s poznámkou, že přišli asi z Anglie do Francie a odtud do Čech. Má-li Petr pravdu, pak se musí články jeho sektářů shodovati s naukou francouzských heretiků. Srovnávejme tudíž články Petra z Klatov s články inkvisičního protokolu ve Valenciennes (1420) a sice právě ty nejpříznačnější: Ceští „Vespertilionisté". Sektáři z Flandrů. 30 dicunt, quod debemus confiteri peccata nostra soli Deo et non sacerdotibus2 . . . . . . que ce n'estoit rien des pres- tres, et que a eulx on ne devoit confesser.3 . . . confession n'est rien. 4 que la confession n'est rien a un prestre5 . . . 1U. d., 63. „Tous ces procès, de 1411, 1420, 1429, 1430. 1460 et 1465, ont un air de famille. A Lille, à Douai, à Tournai et à Arras, on porsuit la même . „hérésie et incredulité“ 2 Neumann, České sekty atd., 43. 3 Beuzart, 478. 4 U. m. 5 U. d., 476. 18

Strana 19
90 dicunt, quod omnes sancti dormiunt in pulvere usque ad diem iudicii, nec sunt in celo et per consequens, non possunt orare pro nobis.1 que saints n'estoient point en pa- radis qui oient puissance,2 140 dicunt, quod nullus intravit in celum, nisi Christus3 . . . 170 dicunt, quod si fides Trini- tatis esset vera, omnia evangelia essent mendosa. qui'ls ne creoient point au Pere, au Fil, au sainct Esprit que ce fust une meme personne;4 180 dicunt, quod solus pater est Deus et non filius, nec spiritus sanctus et expresse negant Deum trinum et unum.5 220 dicunt, quod debemus cele- brare sabbatum et non domini- cam.7 230 dicunt, quod misse de re- quiem non prosunt defunctis, sed processerunt a dyabolo.9 250 dampnant aquam benedic- tam11 . . Guillaume Lancrin pour avoir non . creu le Trinite6 . . . . . et estoit d'oppinion de faire au samedy le sabbat,8 que les messes de „Reqiem“ n'es- toient de nulle valeur aux tres- passes, 10 Johanne Fourdine disoit que l'eauwe benoite n'est de aucun plus grand effet que l’eauwe d'un puch.12 270 dicunt, quod sacerdotes dicen- tes, quod pueri decedentes sine baptismo non videbunt Dominum que le batesme . . . n'est rien, 1 Neumann, u. d., 44—45. 2 Beuzart, u. d., 476. 3 Neumann, 45. 4 U. d., 46. 5 Beuzart, 476. 6 U. d., 477. 7 Neumann, u. d., 46. s Beuzart, 477. 9 Neumann, 46. 1 Beuzart, 477. 11 Neumann. 46. 12 Beuzart, 477. 19

Strana 20
facie ad faciem, menciuntur male.1 11° dicunt, quod in sacramento altaris non est verum corpus Christi2 . . . Jehenne Rose, femme dudit Simon Becquet, qui soustenoit que le sacrement de l'autel que le prestre celebre n'estoit rien que abus,3 Tassart Fourdin qui avoit un livre par lequel il ne croioit po- int au sacrement de l'autel,4 Vidíme, že v názorech „Vespertilionistů“ a francouzských sek- tářů jest naprostá shoda a to právě v oněch nejrázovitějších. Při- kročme nyní k otázce vzniku českého pikardství. Předně po stránce vnější. Víme, že k nám přišli roku 1418 sektáři zvaní obecně Pikardi. Že byli původu cizího vysvítá z toho, že jim v Praze nikdo nerozuměl. Dle Vavřince z Březové byl jejich vůdcem „vir latinus“.5 Lasitius6 pak zaznamenal, že dle vypravo- vání sektářů „byli vyhnáni z vlasti k vůli evangeliu“. To zcela dobře odpovídá dějinám inkvisice v severní Francii. Roku 1416 konala se v Tournai a o rok později (1417) v Lille.7 Je tudiž velmi pravděpodobno, co praví Papoušek: Přišli k nám „quidam de Misna, alii de Pikardia, alii de Anglia.“8 Jak vidno, Papoušek rozeznává přesně dle zeměpisného původu sektářů a nelze pochy- bovati, že sektáři dle něho přišlí z Pikardie jsou totožni s Pikardy u Vavřince z Březové. To potvrzuje námi nalezený oběžník z Tournai psaný jedním Valdenským předákem vrátivším se na podzim 1420 z Prahy. Srovnávejme nyní učení a praxi českých Pikardů s francouz- skými. . . . intelligens sacrum panem et vinum et non corpus et sangui- nem Christi9 . . . le sacrement de l'autel que le prestre celebre n'estoit rien que abus 10 1 Neumann, 47. 2 U. d., 45. 3 Beuzart, 477. 4 U. m. 5 FRB. V. 431. 6 Beausobre, Dissertation sur les Adamites v Lenfantově: L'histoire de la guerre des Hussites etc. 265. 7 Duverger, La Vauderie dans les Etats de Philippe le Bon. 24. s Höfler, Geschichtsschreiber der hussit. Bewegung. III, 159. 9FRB. V. 430. 10 U. m. 20

Strana 21
. . . quidam eorum, cum viderent in missa sacramentum . . . ele- vari vel in monstrancia . . . ex- poni . . . oculos in terram decli- nabanti . . . induit plusieurs que s'ils alloient a l'eglise et si on celebroit qu'ils regardassent ailleurs,2 Zde máme shodu právě v nejrázovitějším názoru: v nazírání na Eucharistii, jakož i v praktickém důsledku z něho plynoucím. Na dotvrzení toho uvádíme svědectví Vavřince z Březové, dle něhož Zikmund z Repan „od Pikhardův předpověděných v ten blud a kacířství s jinými byl sveden“. Ti pak „strachem přestrašeni odešli, tak že oni (= Zikmund a stoupenci) nezvěděli, kam se děli“.3 Ne- patřil mezi Pikardy z Prahy též i pisatel oběžníku z Tournai? Jak tedy patrno, svědčí vnitřní i vnější známky o souvislosti českých Pikardů se sektáři severofrancouzskými. Nelze se diviti, že za takových poměrů severní Francie se súčast- nila křížové výpravy i v roce 1421. Byl to Lutich a Hainaut.4 V čele prvního oddílu byl biskup Jan Hinsberg.5 Kromě toho byla zastoupena Lovaň 180 ozbrojenci, v jejichž čele byl jistý Matěj van den Ende a kněz Petr Ballinck.6 Všichni tito žoldnéři byli ve vojsku z Porýní. Jest zajímavo věděti, s jakými představami táhli brabantští křižáci proti husitům. Dle kroniky Hadriana de Budt klášterníka v Dunes u Duncerque, považovali Prahu za středisko toho nejohavnějšího kommunismu.7 Jeho vyznavači prohlašovali vše za společné, i ženy. Výprava dopadla neslavně. Zmíněný leto- pisec praví, že zničili majetek kacířů a sebe připravili o zdraví a peníze. Jak ze souvěké listiny vysvítá, nevyčkali Brabanťané ani konce výpravy, nýbrž vyžádali sobě od arcibiskupa kolínského dovolení, by mohli dříve odejíti.8 Zatím husitská agitace v severní Francii trvala dále. Roku 1421 Beuzart, 477. 2 Frédéricq. III. 58. 3FRB. V. 431. 4 Duverger, La Vauderie dans les Etats de Philippe le Bon, 24. 5 Gallia christiana. III. 902. 6 Gachard, Rapport à monsieur le ministre de l'interieur etc., 147. 7Documents inédits de Belgique. Corpus chronicorum Flandriae, I, 256: „Eodem anno XXI. multitudo de diversis regnis adierunt regnum Bohemiae et civitatem Pragensem cruce signati contra haereticos Pragenses, qui, bonis eorumdem lapidatis, bursis evacuatis, corporibus fatigatis, nibil proficientes, ad propria redierunt. Dicebatur, quod hoc fuit imperatore defendente, qui civitatem suam sic noluit desolatam et destructam esse, licet pessima hae- resis fuit, quia dicitur, quod dicebant, omnia esse communia et etiam mulieres. Per alium enim modum reducti sunt.“ 8 Gachard, 1. c. 21

Strana 22
nebo 1422 komtessa z Hainaut, Markéta bavorská, dala upáliti (30. září) jednoho husitu u Cambrai.1 Souviselo to patrně s Douai a Valenciennes, neboť deset dní před popravou odeslala tam rada města Cambrai posla k vůli exekuci tamních sektářů.2 Lze si snadno představiti sílu sektářského hnutí, uvážíme-li, že průbojník jeho z Prahy se vrátivší troufal si pozvati své stoupence ke schůzi — na náměstí. Vyslovili jsme domněnku, že tak učinil klerik Jiljí Mersault. Jeho činnost byla neobyčejná. Za jednu je- dinou noc (17. března, 1423) rozšířil3 na osmdesát propagačních spisů husitských nejrůznější kategorie: cedule, oběžníky a sešity. Agitátor byl udán biskupovi v Tournai a uvězněn. Lze se domní- vati, že sem přišel z Verdunu, neb několik dní před polapením Mersaultovým přišel do Tournai Fr. Regnart, minorita z Verdunu, by upozornil na jakéhosi předáka heretiků, jenž přišel do Tournai.4 Mersaultův proces podává mnoho zajímavých podrobností o hnutí v Tournai. Vyšetřování netrvalo tak dlouho, ale provedení roz- sudku (upálení) dalo na sebe dlouho čekati, neboť lid se postavil proti němu. Jakub Bleharies předstoupil dne 10 června 1423 před biskupa z Tournai a jménem svých druhů žádal o propuštění Mersaulta z vězení.5 Biskup, obávaje se vzbouření, vyhověl této žádosti. Mersault byl na svobodě až do konce července, kdy dru- 1 Inventář městského archivu v Cambrai, str. 92, rejstřík CC. 50: „Donné le derrain jour de septembre au messaigier de Madame de Haynau, qui ce dit jour aporta lettres à Messieurs, faisant mencion d'un hérite, qui ce dit jour, devoit estre escaiffaudes devant le Cambre, XIIII s. 2 U. m. fol. 46.: .. . . à Simon Fanon, qui par l'ordonnance de Messieurs, se parti le XXe jour de septembre pour aler à Douay et à Valenciennes. pour avoir conseil et lui informer ou nom de Messieurs aux eschievins desdiz lieux de la manière de l'exécution d'aucuns hérétiques esdiz lieux exécutez... V rejstříku jmen jsou tito sektáři označeni jako husité. 3 Frédéricq, Corpus documentorum, II, 248. „Au Bauduyn de Maingonal, pour cause de ce que, le dimence XXIIIe jour du mois de Mars, il avoit de- nonchie et fait savoir a Monsieur l'evesque de Tournay le lieu et maison ou s'estoit muchies et retraits celui, qui, le merquedy precedent, de nuit, avoit seme en IIIIXX (= 80) lieux et plus par la ville cedulles, rolles et quoyers de l'heresie que ceulx de Peraghe et de Behaigne tenoient contre le foy chrestienne; pour ce lui a donne par courtoisie C sols." 4 Tamže: „A frère Regnart de Marville, cordelier du couvent de Verdun. lequel avoit aporté à Messigneurs les consaux, le dit jour (= 9. března) lettres closes de par l'official et vicaires de l'inquisiteur de la foy ou diocèse de Verdun, et tout le clergié, de le cité du dit lieu, pour le fait d'aucun faux hérites et erreurs contre le foy chrestienne, dont disoit le maistre venir à Tournay, et sur icelles lettres exposé sa crédence de par le dit clergié; pour le don qui pour ce, lui fu fait en la révérence de sainte église et l'onneur de ladite ville“ etc. . . . „Le XIe jour de march, à frère Regnault de Meure ville, frère mineur du couvent de Verdun, VIII lor." 5 Frédéricq, III. 63—64. 22

Strana 23
hové Bleharies-ovi dali biskupovi satisfakci. Mersault byl hned na- to (22. července) upálen a Bleharies vypovězen z města. Husitské hnutí v severní Francii se patrně rozšířilo k vůli so- ciální povaze českého sektářství. V oběžníku zachyceném v Tournai věnuje pisatel při výkladu pražských artikulů pozornost světskému panovaní kněžstva a usuzuje takto: Kněžstvo nemá žádného práva, by drželo sobě statky, a proto Čechové mu nijak nekřivdí, zaba- vují-li církevní majetek. Tato zásada nalezla přijetí i ve Francii, jak vysvítá z buly Martina V. dané roku 1425 (15. prosince) v Římě. Papež v ní vyslovuje biskupovi z Tournai své uspokojení a žádá jej, by stíhal dále všechny, kdož nechtějí odváděti dávky. K tomu třeba podotknouti, že církevní orgány nepotíraly hnutí pouze negativně, nýbrž snažily se mu čeliti i positivně. Pisatel zmíněného cirkuláře těžil z jakéhosi kněžského skandálu v Lille, stavě proti němu mravní přísnost pražských husitů. Martin V. proto žádal, ba přímo prosil biskupa z Tournai, by provedl reformu mravů duchovenstva své diecése a tím aby vyrazil zbraň sektářům2 Podobného opatření bylo velmi třeba, neboť nový agitátor viklef- skohusitský se vynořil opět na obzoru. Byl to Mikuláš Serrurier, jenž prchnul z kláštera augustiniánů v Metách (1423) a začal opětně šířiti bludy. Tentokráte zabihala jeho činnost až do Švýcar. Nelze přesně říci, kde všude agitoval, neboť bula Martina V. praví, že byl „in nonnullis Galliarum par- tibus“3 Zcela bezpečně víme o činnosti jeho v diecési Besancon a ve švýcarském biskupství Lausanne.4 Patrno z toho, že agitátoři asi pracovali nejvíce v krajinách Valdenskými obývaných. Zajímavo jest, jak církevní úřady proti Mikulášovi zakročily. Byl sice uvězněn a souzen v Lausanne (kde byl polapen), ale tamní biskup se zdráhal nějak ostřeji jej trestati. Vymlouval se na nemoc, ale ve skutečnosti se bál — lidu. Tedy táž situace jako v Tournai a co ještě zajímavějšího jest, je okolnost, že biskup činil tak na pokyn Jana z Vastiny, kanovníka — v Tournai. Jednání toto jest tím nápadnější, jelikož vévoda savojský Amadaeus nabídl bisku- povi své služby. Proto Martin V. zakročil sám. Dal inkvisitorovi právo5 a moc vykonati všechny rozkazy sv. Stolice, kdyby biskup lausannský nechtěl tak učiniti. Poněvadž ale v Římě věděli, že ani inkvisitor si netroufá proti sektářům zakročiti, tedy dal papež po- 1 U. d. II. 307—308. 2 Frédéricq, u. d. II. 249. Itaque .. . te etiam atque etiam exhortamur, ut clerum tuum ita instruas ... ut non dent adversariis locum maledicendi... 3 U. d., 258. 4O. c., 256. 5 Tamže, 259. 23

Strana 24
dobnou plnomoc ještě biskupovi z Besançonu. Dostalo se mu práva potlačiti hnutí i pomocí ramene světského, zbraní.l Jak patrno, byly poměry na straně francouzsko-švýcarské právě takové jako ve Flandrech a v Artois: Církevní úřady se bály stou- penců husitství. Jest těžko říci, odkud vyvěrala ona smělost, ale možno jest, že zprávy o nových vítězstvích husitů značně půso- bily na sebevědomí jejich francouzských přivrženců. Ve Francii se o výsledcích dosavadních tažení dobře vědělo. Monstrelet2 vypra- vuje právě při roku 1423, kterak husité dobývají čím dále tím více úspěchů. Král uherský byl dokonce nucen odtáhnouti domů s nepořízenou. V době, kdy císař Zikmund prodléval v Budíně, zavítalo tam za ním francouzské poselství, v jehož čele byl básník Alain Chartier. Poselství přišlo z Říma, a jak Bartoš3 praví, bylo to právě ve chvíli, kdy na dvoře císařském dlelo poselství Kory- butovo, jednající s císařem o smír husitů s církví. To ho přivedlo k domněnce, že kromě vlastního politického poslání v Budíně mělo i úkol církevně-politický, a to na podnět římských poslů císařových. Císař, chtěje prý dosáhnouti smíru s husity a tím se uvolniti, po- žádal prý prostřednictvím svých poslů římských francouzskou le- gaci v Římě, aby v Budíně působila v tom smyslu na husity. Když tedy Francouzi již svou úlohu u císaře dohráli, tu Chartier obrátil se ještě k husitům, žádaje jich důtklivě, aby se s církví smířili. Projev, k němuž došlo někdy v červnu 1425, podepsali všichni členové poselstva, by mu dodali více váhy. Začal apelem na skromnost. Jest třeba býti skromným. Ať si nikdo ne- myslí, že zná Písmo sv. lépe nežli všichni učitelé církevní a všechny koncily. Takové mínění jest tím smutnější, jestli jeho nositel jest přivržencem bludu a nikoliv pravé víry. Řečník spatřuje v nábo- ženských polemikách opomenutí vlastního poslání evangelia, které bylo dáno lidstvu, by je spasilo, a ne aby bylo předmětem neko- nečných hádek. Vykládají-li Písmo lidé nevzdělaní, u nichž pře- vládá řeč nad rozumem, pak jest to tím smutnější. Takové diskuse nemají žádného výsledku. Čechové sice říkají, že bojují proti zka- 1 Frédéricq. II. 260—261. 2 Buchon, u. d. kniha II, kap. VI, 541.: „Au temps dessus dit, vinrent les nouvelles ès marches de France des hérèses et rebelles contre la foi chresti- enne étant à Prague et ès marches de là environ lesquels se mettoient en peine de acquérir et mettre en subjection châteaux et forteresses sur les chrestiens. Et étoient iceux hérèses en plus grand erreur et plus puissants que par avant n'avoient été; et tant que l'empereur ne pouvoit résister contre eux, et s'en retourna en son pays de Hongrie sans eux rien méfaire." 3 Poslání francouzského básníka Alaina Chartiera husitům z r. 1425. (Sborník filologický, 1922, VII. 169.) 24

Strana 25
ženosti kněžstva, ale jak? Proti chybám se nebojuje ani zločiny, ani bouřemi, nýbrž autoritativním zakročením. Jest to typem velké nevyspělosti, chce-li si národ pomoci reptáním proti vrchnostem, ale při tom nedovede nalézti žádných positivních prostředků k re- formě potřebných. K nápravě vede dvojí úřad: v ohledu duchovním, to jest papež, ve věcech světských císař. Při tom naznačuje bu- doucnost, jež záleží na tom, na jakou cestu nastoupí: Nesmíří-li se, bude v národě českém řada sekt, které se budou vzájemně potírati, národ pak (jako celek) bude při tom hynouti. Řečník při tom srovnává český národ se zuřivcem, který na konec roztrhal sám sebe. Dle jeho mínění se může národ zachrániti pouze smírem s katolickou církví. Bude tím obnovena dřívější jednota, nastane pokoj a země začne zase prospívati. Svou řeč skončil takto: „Upo- slechnete-li mých rad, nezahynete. V Tournai, středisku to husitské propagandy, trvala vzpoura lidu dále. Ukázalo se to roku 1427. Pomocník Mersaultův Bleharies použil svého vyloučení k šíření sektářství po venkově. Byl proto znovu uvězněn, a tu městská rada v Tournai, obávajíc se nových bouří, obrátila se (26. ledna 1427) na tamního inkvisitora se žá- dostí, aby jim dal písemně na vědomí, čím se Bleharies provinil. Chtějí to oznámiti velké obci, které se budou tázati, jaké stano- visko zaujímá k novému inkvisičnímu procesu. Měšťané se shro- máždili ještě téhož dne a učinili usnesení, jímž se bylo inkvisito- rovi — podrobiti lidu. Chce-li se inkvisitor přizpůsobiti přání lidu, pak mu dají pokyny své písemně, ne-li, ať ponechá odsouzence „v dobrém vězení“, až jak rozhodne — magistrát. Ten na konec dovolil inkvisitorovi, aby rozsudek smrti byl vykonán. Zároveň bylo obyvatelstvo upozorněno, že každý, kdo by při popravě reptal anebo povykoval, bude trestán jako zločinec („criminellement“) 2 Marně. Dne 30. ledna 1427 se shlukli někteří měšťané, vyzývajíce lid, by pomohl Bleharies-mu z vězení. Příčinou toho byla nespo- kojenost s odsouzením k smrti. Proto městská rada svolala ještě 1 Van den Broek, Ex traits des anciens registresaux délibérations des con- saux de la ville de Tournai, (Mémoires de la société historique et littéraire de Tournai, VIII) II, 224: „L'inquisiteur sera prié de faire connaître par écrit le cas d'hérésie dont Jaquemart de Bleharies est prévenu; on assemblera ensuite le peuple pour avoir son avis sur cette affaire — Le 26 le peuple est assemblé et les consaux décident que son avis sera exposé verbalement à l'inquisiteur de la foi chrestienne. Si celui ci a l'intention de se conformer au rapport du peuple et désire avoir une copie de ce rapport, on la lui dé- livrera, mais s'il fait quelque difficulté, on le priera de tenir la chose en surséance en lui proposant de détenir l'inculpé en bonne et sûre prison jusqu'à ce que les consaux aient terminé leur enquête." 2 Van den Broek, u. m. 25

Strana 26
téhož dne velkou obec a vyložila jí příčinu vyneseného ortelu.1 Lid byl tím uspokojen, načež Bleharies byl odpraven a jeho stou- penci vypovězeni z města.2 Městští prefektové si umínili, že od té doby nebude u nich nikdo odsouzen k smrti — bez souhlasu lidu.3 Všimněme si nyní válečných událostí u nás, pokud s Francií souvisely. Máme o nich řadu dokladů, z nichž zvláště zajímavé jsou dva: návrhy na tažení Filipa Dobrého proti husitům. První výpravu chtěl podniknouti Filip Dobrý na podnět legáta, kardinála Jindřicha Winchesterského. Jak se z projektu4 dovídáme, odebral se kardinál v průvodu převora z Pont-Saint-Esprit k Fi- lipovi Dobrému a vybídl jej, by vzal na sebe úkol pokoření husitů. Terminus post quem k datování návrhu jest třetí článek prvního oddílu, v němž se počítá, že Anglie postaví do pole proti husitům 4000—6000 pěších. Víme, že legát skutečně se vypravil roku 1429 včele 5000 mužů, pročež můžeme klásti sepsání tohoto návrhu do let 1428—1429. Autorem projektu byl některý dvořan Filipa Dobrého, neb jej důsledně nazývá „mon dit seigneur le duc“. Projevuje neobyčejnou bystrost organisátorskou i politickou, jak z obsahu seznáme. Projekt jest rozdělen na osm částí, z nichž každá má celou řadu bodů. V první části zabývá se autor výhradně diplomatickým jednáním. K provedení úkolu tak nesnadného doporučuje předně, by vévoda uzavřel sňatek s nějakou mocnou princeznou a tím sobě zajistil vydatnou podporu. Za druhé jest třeba začíti vyjed- návati se sv. Stolicí. Byv vybídnut poslem papežským, převorem z Pont de Saint Esprit, jakož i anglickým kardinálem, zahořel vévoda touhou po křížovém tažení proti husitům, a co více, i Němci byli pro to, aby Filip Dobrý postavil se v čelo křižáků. Kdo mu měl poskytnouti v nastávajícím boji s husity pomoc, měl býti papež. Jednalo se předně o podporu morální. Papež zaručí vévodovi bur- gundskému vrchní velení, vyšle poselstvo ku králi francouzskému a následníkovi, jakož i na dvůr bretoňský, brabantský, do Lutichu, Namuru, Hollandu, Zeelandu a Hainaut. Učelem jeho má býti agitace pro křížové tažení do Čech. Zároveň se sv. Stolice postará o do- časné zastavení bojů o dědictví v Hainaut, Hollandu a Zeelandu. Dále uvádí autor počet vojska, jež může dodati Anglie s Francií. Anglie vyšle 4000—6000 mužů, Burgundsko 3000—4000 jízdných 1 U. d. 224—225. 2 Mémoires de la société historique et littéraire de Tournai, XVII. 323. 3 Van den Broek, u. m. 4 Na tento zajímavý, dosud nepovšimnutý doklad upozornil baron Kervyn de Lettenhove v „Oeuvres de Georges Chastellain“ (Bruxelles, 1863). Viz přílohu č. 17. 26

Strana 27
a 4000 pěších, Francie ostatní — aspoň něco. Celkem asi 15.000 mužů. Finanční podporu měla poskytnouti sv. Stolice a sice z hlá- sání kříže a z udílení odpustků. Kromě toho měl papež ještě po- skytnouti jistou sumu peněžitou. Zajímavo jest, že hlásáním kříže měl býti pověřen biskup té diecése, v níž husitská agitace jevila se nejsilněji. Byl to biskup z Tournai! Druhá část zabývá se výhradně jednáním s Německem a jest po- vahy čistě vojenské. Vévoda odešle do Němec legaci, která vyšetří, čím mohou německá knížata přispěti na výpravu, a zároveň požádá o dovolení, by francouzsko-anglická vojska mohla protáhnouti říší. Komise zároveň zajistí stravování vojska a opatří sobě všemožné informace. Jakým směrem má se táhnouti a kde vtrhnouti do Čech, rekognoskovati pohraniční území německo-české, vyšetřiti způsob boje, jaký vedou husité, jakých používají zbraní a zvláště lstí vá- lečných (malices). Bylo i třeba vyšetřiti, jak se má prováděti oblé- hací válka a pro jistotu, jak se říditi při — ústupu. Že byly Čechy pro Francouze temnou pevninou, vysvítá z toho, že zástupcové burgundského vévody se měli optati, jakých dopravních prostředků se má při křížovém tažení použíti, zda vozů, anebo — lodí(!). Část třetí souvisela s druhou, neb se v ní navrhovalo, by Filip Dobrý oznámil císaři, že papež jej požádal, by táhl proti kacířům. Císař měl zakročiti u říšských stavů ohledně povolení průchodu křižákům. Čtvrtý oddíl zabývá se hlásáním kříže. Nařídí je legát a pro- vede je biskup z Tournai. Sběrači, doprovázeni jsouce faráři, budou choditi od domu k domu a k vůli kontrole budou třikrát po sobě v každem kostele předčítána jména dárců s kazatelny. Mimo od- pustků se ještě uloží desátky kostelním lidem. Měšťané potáhnou buď na vlastní útraty anebo vyšlou místo sebe ozbrojence. Další, pátý díl zabývá se podrobněji finanční stránkou výpravy, jakož i její početní silou. Vydání s výpravou spojená se odhadují na 100 tisíc escus měsíčně a přibližně se odhaduje síla oddílů po- skytnutých knížaty francouzskými: Z Brabantska přijde sám vévoda s 300 ozbrojenci, nebo některý čelný šlechtic s 200 muži. Vévoda bretoňský může vypraviti 600 mužů, kníže savojský rovněž tolik a Lutich 400 žoldnéřů. Celkem se odhadovala výprava na 11.000 mužů. Až bude vše definitivně ujednáno, dá Filip Dobrý sestaviti zvláštní vojenský řád a pověří vévodu lucemburského s princem oranžským, by k němu přivedli vojska z jednotlivých krajů. Šestý oddíl doporučuje různé druhy zbraní, jimiž možno hu- sitům odolati a zvláště poukazuje na to, aby dělostřelectvo bylo zamluveno v Anglii. 27

Strana 28
V sedmé části se radí vévodovi burgundskému, by si opatřil 10—12 zkušených rádců, na které by se mohl při výpravě spo- lehnouti. Kromě toho se doporučuje Filipovi Dobrému odění při- měřené jeho hodnosti i kraji, do něhož potáhne, a znovu se zdů- razňuje nutnost předběžného zajištění aprovisace pro vojsko. V posledním oddílu se mluví o ustanovení zástupce Filipova v Burgundsku a odhaduje se počet jeho vojska úhrnem na 15 tisíc mužů, nečítaje v to 5—6 tisíc Angličanů. K vůli lepšímu porozumění historického významu Filipova pro- jektu jest třeba srovnávati znění jeho konečného textu s konceptem. Poznáme při tom celou řadu zajímavých podrobností. Předně se dovídáme o pohnutkách, jež přiměly vévodu burgund- ského k tažení proti husitům. V definitivním textu se dočítáme, že na něho působil anglický kardinál, kdežto v konceptu se dočítáme, že kromě něho to byl ještě zvláštní posel papežův, převor z Pont de Saint-Esprit a zároveň se při tom dočítáme, jak na vévodu působili: vylíčili mu všechny válečné ukrutnosti, kterých se husité dopouštěli.1 Jiná část konceptu prozrazuje, proč papež usiloval právě o vévodu burgundského: Byl to křesťanský suverén, který mohl učiniti více, nežli kterýkoliv jiný.2 O kousek dále pak se do- vídáme, jak velké naděje kladl papež do jeho výpravy. Papež Martin V. by byl velice potěšen, kdyby Filip Dobrý se postavil v čelo výpravy proti husitům.3 Ke konečnému rozhodnutí ho asi pohnula slova převora-legáta, dle nichž by hrozilo veliké nebez- pečí křesťanstvu, kdyby existence husitství byla zajištěna na delší dobu.4 Jak podobná slova na Filipa Dobrého působila, o tom se dočítáme v jiné části konceptu: Byl naplněn horoucí touhou po- raziti „zlé husity, kacíře“ . . . „a stále trvá na tomto svatém předsevzetí“.5 Ohledně příprav k válce nacházíme v konceptu toto plus: Po- 1 Bibliothèque Nationale, Ms. français No. 1278, fol. 153b . . . . „oy par mon dit seigneur le cardinal les tres grans cruaultez et heresies des dessu dits Housses“ . . . (fol. 153b). 2 „Item lui dist aultre icellui cardinal que c'estoit le prince chretien qui plus pooit faire de bien en ceste chose“ .. (fol. 153b). 3 „que notre dit Saint Pere auroit grant plaisir et seroit moult joyeux, se mon dit seigneur en ce se vouloit employer pour le bien et relievement de notre foy chretienne“ . . . (fol. 153b). 4 . . . „le meschief que ce est et seroit pour la chretiente se tele erreur et duroit longuement que de ceste besongne lui avoit parle le devant mon- seigneur le prieur“ . . . (fol. 153b). 5. .. „affeccion que mon dit seigneur a au bien de la chretiente et le grant desir qu'il a destruire les mauvais Houx, herites ... et que tous jours persevere en ce saint propos.“ . . . (fol. 152 a). 28

Strana 29
čítal rozhodně s pomocí papežovou, jenž byl jednoduše povinen pomáhati církvi a víře.1 Pokud se týkalo sbírání vojska v jeho zemi, mělo to býti uloženo šlechtě, se kterou vždy konával výpravy.2 Původně se čítalo, že by Filipovi stačilo osm rádců, ale pak pisatel ono číslo škrtnul a napsal: X nebo XII. Srovnáváme-li konečné znění s konceptem, tu shledáme, že de- finitivní text poskytuje tyto přiznačné dodatky: Mluví-li koncept o poselství k papeži, pak druhá redakce k tomu dodává, že se tak má státi rychle (hastivement). S jiným příznačným dodatkem se potkáváme v kapitole III, (1. odstavec). Dle první redakce má se odeslati poselstvo k císaři, druhé znění k tomu dodává, že zatím se budou konati vojenské přípravy.3 Pisatel projektu tedy zcela jistě předpokládal, že císař ochotně přivolí, a proto již předem na- vrhnul sbírání vojska. V druhém odstavci IV. oddílu se dočítáme o jednání legáta s pány stran peněz k tažení potřebných. Konečné znění k tomu dodává, aby nařízeno bylo hlásání kříže, a aby vě- řící dávali dle své vůle a přesvědčení.4 Ohledně tažení samotného nacházíme důležitý dodatek v sedmém odstavci II. hlavy. Píše se tam, že se má vyšetřiti, jak se provádí v Čechách oblehací válka. Anonymní pisatel k tomu při druhé redakci připojil, aby se kromě toho jistě zjistilo, kterak provésti zásobování vojska.5 Horlivé tyto přípravy ztroskotaly jednak liknavostí Němců, jednak úskočností Angličanů, kteří sebraných 5000 mužů obrátili proti Francouzům místo proti husitům. Za těchto okolností nepřekvapuje, že vévoda Filip pokračoval doma v inkvisici proti husitům. Záhy po inkvisici v Tournai uká- zali se stoupenci husitství v Lille a okolí. Dovídáme se o nich z listu vévody Filipa Dobrého, daného roku 1430, (11. března) v Lille.6 Dle něho v městě Lille a přilehlých okrscích (baiulátech) 1 . . . „qui en ceste grant affaire doit aidier a soustenir la foy et l'eglise." (fol. 154 a). 2. .. „mon dit seigneur doit mander devers lui tous les notables seigneurs... que il a acoustume de mander pour mener en ses guerres“ .. . (fol. 157 b). 3 „Item pendant le tempz qu'on feroit les choses dessus dictes, envoyer devers l'empereur“ . . . 4 „Il (= le legat) deveroit ordonner notables predicacions qui par toutes les eglises et paroisces de par de ca seroient preschies par pluseurs jours so- lempnez“ . . . „sur chacun certain taux d'argent outant que leur devocion porteroit“ . . . 5 „. . . comment on les porroit assegier et continuer les sieges et aussi avoir vivres" . . 6 Frédéricq, I, 313 . . . en noz ville et chastellenie de Lille, à cause de ce que plusieurs noz subgiez puis peu de temps en çà, par la séduccion de l'ennemi, ont tenu creu et dogmatisé plusieurs des erreurs dampnables, que 29

Strana 30
byli lidé držící se učení „falešných kacířů pražských“. Nacházíme při tom několik zajímavých podrobností o povaze husitské agitace. “ Konaly se „tajné schůzky v místech a hodinách podezřelých“ Z toho patrno, že se jedná o osady již dávno známé jako útulky heretiků. Dle jejich jmen vidíme, že se jedná o Flandry. Jsou to předně místa mezi Lille a Douai: Avelin, Ennevelin, Fretain a Seclin. Pak jedno místo mezi Douai a Valenciennes: Landas a dvě města severně od Lille: Tourcoing a Roubaix. Mluví-li Filipova listina o prostých lidech, pak se dá souditi na šíření se husitské nauky mezi venkovany. Jejich chování bylo nepoddajné. Byvše vyzváni, by se smířili s církví, odmítli tak učiniti, uprchli a skrývali se od té doby u svých stoupenců. Proto Filip Dobrý vydal mandát proti uprchlíkům i jejich přechovávatelům. Rozkaz onen zněl velmi energicky. Vévoda v něm poroučel svým úředníkům takto: „Nechť tato odsouzení hodná sekta jest úplně vypleněna a ať nejste při- stiženi při žádné nedbalosti.“1 Tentokráte se však naskytly jiné překážky. Byla to flanderská města, která se postavila na odpor inkvisi- torovi. Měšťané měli již od XII. století municipální zřízení. Konfis- kaci statků duchovním soudem považovali za poškozování své autonomie a proto se jí energicky vzepřeli. Inkvisice v Lille počala v listopadu 1429 a výsledkem jejím bylo pět ortelů k smrti upále- ním.2 Rozsudek byl záhy vykonán a to za rozsáhlych bezpečnost- ních opatření. Obsazeny městské brány a v noci před popravou procházely ulicemi ozbrojené hlídky. Magistrát zatím odeslal své zástupce do Douai a Amiensu, by prostudovali způsob, jakým jejich sousedé hájili svou autonomii, a hned na to konaly se po- rady čelných hodnostářů lillské kastellanie. Výsledkem jejich bylo, že k vévodovi burgundskému meškajícímu tehdy v Brugách bylo vypraveno poselství, jež ho o celé záležitosti obšírně zpravilo. Filip se déle rozmýšlel, ale na konec, v březnu 1430 dal městu Lille privilej „de non confiscando“, zrušiv zabavení statků.3 Přísné zakročení proti sektářům nebylo nikterak úspěšným. Jako tiennent contre nostre foy chrestienne et nostre mère Saincte Église les faulx hérites Praguois; et pour décevoir autres simples gens esdits erreurs en la secte dampnable et perverse desdits Praguois, ont tenu plusieurs con- venticles secrés en lieux souspeconneux et à heures suspectes." 1U. d., 314.: „que ceste secte dampnable puist de tout estre extirpée et que ne puissiez estre reprins de négligence“. Viz přiloženou mapku č. 1. 2 Mélicocq, Documents inédits pour servir à l'histoire des Vaudois dans le Nord de la Françe au XVe siècle. (Annuaire bulletin de la société de l'hi- stoire de France, 1865). 156. 3 Inventaire des archives départementales du Nord. I. 2. str. 163. Viz pří- lohu čís. 24. 30

Strana 31
Bleharies z Tournai, tak i tito, uprchnuvše, šířili bludy jinde. Tak se stalo, že inkvisice ještě napomohla k dalšímu rozsévání zásad husitských. Proces lillský jest zajímavý ještě v jiném ohledu: jako v roce 1418, tak i roku 1430 sektáři hledali útulek — v Čechách! Máme o jednom z nich (kteří jsou jmenováni v listu Filipa Dobrého) zprávu dosti podrobnou. Byl to Jan z Hiellin u, ženatý klerik z Tournai, o němž zajímavé údaje podává bula Martina V. daná v Římě, 22. dubna, 1431.1 Vzhledem k důležitosti dokumentu bu- deme se s ním obšírněji zabývati. K jaké sektě Jan z Hiellin-u náležel? V bule čteme: „Volens ad infideles Hussitas sive Bohemos transire eorumque sectam, que utique in multis cum opinionibus, quas ipse tenebat, concordabat“... Na jiném místě čteme: „cum olim quedam secta in partibus illis (= Tournai) de novo exorta fuisset, exponens ipse . . . eius errores“. Dle Beuzarta to byli (jak jsme již nahoře poukázali) po- kračovatelé Turlupinů, t. j. sekta viklefsko-valdenská. To úplně potvrzují další slova buly, dle nichž klerik Jan se držel své sekty přes patnáct let. Přináležel k ní tudíž již aspoň od roku 1416, což souhlasí s vývojem sektářství ve Flandrech, jak jsme ho již seznali. Jaké bylo učení sekty? Směřovalo „contra fidem catholicam et sanctam matrem ecclesiam eiusque sacramenta et ministros“. To zcela odpovídá nauce sektářů inkvirovaných roku 1420. Jedná se teď o českou sektu, která byla s nimi spřizněna, což není nesnadno. Oficielní strana pražská nauku o svátostech vždy hájila, takže se dá mysleti jenom na radikální husity. Jedná se nyní o osobu chyceného sektáře. Jestli dle uvedeného již mandátu vévody Filipa sestávala sekta z lidí prostých, pak se dá předpokládati, že klerik nad ně rozhodně vynikal a tudíž ne- patřil mezi poslední. Skutečně se o něm dočítáme, že svedl mnoho lidí dospělých i dětí, jakož i že měl u sebe mnoho knih psaných, „in vulgari gallico“. Dá se souditi, že to nebyly pouze kazatelské příručky, nýbrž i apologetické (katechismy?), neboť bula praví, že „dubia que habebant (= posluchači) in eisdem libris interpreta- batur“. Jan z Hiellin-u byl tedy zcela jistě valdenským agitátorem, který chtěl „tota intencione adherere“ husitům. Všimněme si věci po stránce zeměpisné. Kolem roku 1423 agi- toval na území francouzsko-švýcarském Mikuláš Serrurier, v letech 1429—1430 konala se ve Frýburku (švýcarském) inkvisice Valden- ských, kteří se prohlašovali za totožné s husity.2 V téže době 1 Frédéricq. III. 81. Viz přílohu č. 28. 2 Haupt, Waldensertum und Inquisition, etc., 110. 31

Strana 32
Valdenští v Dauphiné učinili peněžitou sbírku ve prospěch českých sektářů.1 To jsou nesporné doklady, že jedna z cest, kterými se Valdenští ubírali do Čech, vedla přes Švýcary. Možná, že Jan z Hiellin-u se ubíral touže cestou, neb v bule čteme: „de patria sua fugit et ad partes Alamanie se transtulit, volens ad infideles Hussitas . . . licet prohibentibus viarum periculis ad illos tandem transitum habere nequiverit.“ Jak níže poznáme, mohla to býti ještě jiná cesta. Tyto vztahy mezi Valdenskými ze severní Francie a husitskými radikály jsou zajímavy i se stanoviska literárního. Jak jsme již poznali, nesl s sebou Jan z Hiellin-u do Čech valdenské, fran- couzsky psané knihy. Nelze ani trochu pochybovati, že při spo- jení Flander s Čechami a při tolika inkvisičních procesech přišli k nám i jiní sektáři s knihami. Onen „vir latinus“, jenž dle Va- vřince z Březové předčítal roku 1418 „Pikardům“ v jazyce Pra- žanům nesrozumitelném, jest toho důkazem. Jedna z takových, knih, jež byly v Čechách, jest provençalská bible chovaná v Gre- noblu. Jest to mínění vynikajícího znalce středověké bible francouz- 1 Vzhledem k důležitosti toho fakta podáváme nauku Valdenských z Dauphiné dle inkvisičních akt z rozhraní XV. a XVI. století zachovaných v ruk. lat. č. 3375 pařížské národní knihovny. 1. Zpověď: „Dicti barbe dicebant, quod tenebant sanctam vitam sancti Petri et quod habebant potestatem absolvendi a peccatis (fol. 248 b) — Et ulterius dicebant dicti barbe, quod nisi papa teneret sanctam vitam, non habebat potestatem absolvendi a peccatis (249 a). — Interrogatus, si eisdem barbis fuerit confessus omnia peccata sua, dixit, quod sic; et inter cetera fuit confessus, se verberasse quemdam hominem et peciit ab eo penitenciam, qui barba eidem dixit, quod solveret barbi tonsorum (sic) tantum et non ultra (243 a) — . . . dum confitebatur . . . stabat coram dictis barbis, geni- bus flexis et interrogabant eundem Thomam de suis peccatis et eidem dice- bant, quod custodiret ad malefaciendum et quod erat peccatum mortale de- predare proximum suum, frangere matrimonium et portare falsum testimonium, et quod se abstineret a predictis (246a, 247b). Za pokání: Otčenáš, Věřím v Boha, nikdy Ave Maria (247b). 2. Eucharistie. Interrogatus, quid dictus barba ibidem in eius domo faciebat. dixit, quod pascayrabat eum et dedit ad comedendum et bibendum (246 a). 3. Očistec. . . . dabant eidem ad intelligendum, quod non erant nisi due vie, videlicet paradisus et infernus . . . (242 b). Život sekty. a) Sbírky. Interrogatus, quid dicti barbe dictis Magdalene, Jacobe et Daniele dicebant et docebant, dixit quod haberent satis ad facien- dum, et quod reducerent aliqua de bonis suis, ut possint sibi subvenire tempore persecutionis, si casus accideret (251b) ... quod reducerent sal et ligniam in montibus suis et aliqua de bonis suis, ut possint sibi subvenire... quia ipsi pauperes de Lugduno satis ad faciendum deinde successive habe- bunt (252 b ). b) Zrazení sekty ... barbe Valdenses sibi prohibuerant,ne haberet ipsam sectam Valdensie alicui detegere. (244 a). — Tato vyznání jsou většinou z roku 1495. 32

Strana 33
ské, Berger-a.1 Zajímavy jsou důvody, o něž se opírá. Na konci rukopisu jsou totiž perikopy, které jsou určeny pro svaté, s ja- kými se v XV. století shledáváme v misálech českých. Berger praví, že opisovači lekcionáře byli sobě úplně dobře vědomi, že se jedná o cizí diecési, neboť vymazali jména všech českých světců, nechávajíce pouze jejich perikopy. Dále prohlašuje, že o valdenské povaze této bible nelze pochybovati, a opíraje se o Vavřince z Bře- zové mluvícího o Pikardech roku 1418 do Čech přišlých dospívá k tomuto závěru: „Bylo by neodpustitelno, kdybych necitoval toto místo (= Vavřincovy kroniky), na základě něhož lze věřiti, že valdenská bible cestovala s valdenskými emigranty z Čech“2 Všimněme si nyní táborské konfese sepsané, jak známo, roku 1431. Jest nápadno, že se v ní shledáváme s jedním provençal- ským slovem.3 Jest to tím nápadnější, uvážíme-li český původ je- jího autora i písaře, jakož i tu okolnost, že roku 1418 nikdo v Praze Pikardům nerozuměl, kdežto v táborské konfesi sepsané o třinácte let později nacházíme provençalské slovo. Přichází dále v úvahu, že táborská konfese byla v Provenci známá, neb byla přeložena do provençalštiny. Poslední okolnost, již nutno vzíti v úvahu jest explicit grenobelského rukopisu: „Finitus anno Do- mini M° CCCCXXXIIII°, quo eciam anno fratres sunt prostrati.“4 Jedná se o porážku u Lipan. Pisatel se staví k poraženým Tábo- ritům přátelsky, nazývaje je „fratres“. Napsal tak tři léta po for- mulaci táborské konfese. Poněvadž pak Berger jest pevně pře- svědčen, že ona valdensko-provençalská bible byla s Valdenskými v Čechách, pak by se dalo románské slovo v táborské konfesi vysvětliti stykem Táborů s valdenskými uprchlíky.5 1 Les bibles provençales et vaudoises (Romania, XVIII.) 392. . . . „le lec- tionnaire de Grenoble reproduit un lectionnaire de Prague“. To je „de la plus grande importance. D'abord le caractère vaudois (ou, si l'on veut, hussite) de notre manuscrit est mis hors de doute, mais nous voyons plus clairement encore jusqu' à présent, que l'une et l'autre secte étaient fondues au point que les Vaudois étaient, peut être sans le savoir, les saints du diocèse de Prague. Quant à ces qui ont traduit ce lectionnaire, ils se rendaient parfai- tement compte de son origine et de son caractère, car ils ont effacé les noms des saints les plus spécialement bohêmes en laissant subsister les leçons de leurs fêtes.“ Jedná se o perikopy na den sv. Václava, sv. Jiří a Víta a Navštívení P. Marie. 2U. m. „Je ne me serais pas pardonné de ne pas citer ici ce passage, qui nous permet de croire que la Bible vaudoise a fait le voyage de la Bo- hême avec les emigrés vaudois." 3 Zeschwitz, Die Katechismen der Waldesier und böhm. Brüder etc., 114: „quia ecclesiam oportet habere duas maneras“. 4 Berger. u. d. 411. 5 Nemožno opominouti dokument velmi záhadný a snad pro styky sektářů 33

Strana 34
Nakonec ještě sobě všimneme poměru Francie k poslední křížové výpravě proti husitům. Julian Cesarini začal vyjednávati v první polovici května 1431 s Filipem Dobrým stran odeslání pomoci do Čech. Vévoda burgundský vyslovil ochotu tak učiniti, ale neopo- menul při tom podotknouti, že se o nové výpravě dovídá velmi pozdě. Kdyby mu to bývalo dříve oznámeno, pak by býval ode- slal daleko větší vojsko do Čech.1 Ve skutečnosti se však jednalo o jinou věc: o nepřátelství mezi Rakousy a Burgundskem a zá- pletky Filipovy se sousedy lutišskými. Legát se nabídl zprostřed- kovati mezi Burgundskem a Luttichem a skutečně, koncem června byl již skoro jist úspěchem.2 Ale počátkem července všechny na- děje se rozplynuly o odpor vévody burgundského při jednání vzniklý a legát vůbec pochyboval, že by k nějaké výpravě mohlo dojíti. Tak se stalo, že Burgundsko nepřímo přispělo k porážce křižáků u Domažlic. Jestli Filip Dobrý nemohl se súčastniti výpravy k vůli nesnázím ve své zahraniční politice, pak neopomenul doma stíhati přivržence husitství. Na podzim (9. listopadu) 1431 jmenoval převora domi- nikánů v Kolíně nad Rýnem Jindřicha Kalteisena inkvisitorem pro diecési Cambrai a Luttich.3 O tomto řeholníkovi jest známo, že byl před tím inkvisitorem v Kolíně, kde roku 1429 sepsal obšírný traktát proti husitům. Chápeme proto, proč právě jeho volil vévoda burgundský pro kraje husitskou propagandou ohrožené. Přicházíme takto k věci velmi důležité: k národnostnímu momentu při sektář- ské agitaci. Vynikající znalci středověkých heresí, Haupt4 a Goll5 kladou jednomyslně důraz na zprostředkovací úlohu německého valden- ství mezi Čechami a Francií, a domnívají se, že jí byli pověřeni Valdenští v německo-románském území švýcarském. O správnosti této domněnky nelze pochybovati, ale třeba k ní dodati, že byly obou zemí důležitý. Jest to položka v účtech města Cambrai z roku 1429 nebo 1430: „A un messagier de l'empereur, lequel apporte lettres à mes dits seigneurs touchant le fait des incredules d'entoure Peraghe, XXX. s., VI. d.“ (Inventář měst. archivu v Cambrai, str. 94, Rkp. CC, 54, fol. 52.) Víme, že Cambrai bylo jedním z prvních měst francouzských, kde působil Mikuláš Serrurier. Lze mysleti, že by se císař býval obrátil přímo na město se žá- dostí o pomoc proti husitům, když to spadalo do pravomoci Filipa Dobrého? Škoda, že městský archiv v Cambrai jinak ničeho nemá, co by s naší otáz- kou souviselo! 1 MC. I. 85. 2 U. m. 3 Frédéricq, I. 323. 4 Waldensertum und Inquisition, 110. 5 Chelčický a Jednota, 299. 34

Strana 35
i přímé styky mezi francouzskými Valdenskými a husity, jak do- kazuje oběžník z roku 1420 a případ Jana z Hiellin-u, a za druhé že i ve Flandrech se stýkali Valdenští francouzsko-němečtí. Pro tento druhý fakt mluví následující doklady: Kromě ustanovení ně- meckého inkvisitora Jindřicha shledáváme se tam později ještě s jinými dominikány-Němci pověřenými týmž úkolem: roku 1507 a 1508 dva jiní dominikáni s výslovným podotknutím, že jsou pro „lingua Teutonica“.1 Naproti tomu roku 1508 shledáváme se tamže s inkvisitorem pro „lingua Gallica“2 Uvážíme-li, že inkvi- sitoři výhradně pro Němce určení byli posláni do francouzského Tournai, pak je tím prokázán pobyt německých Valdenských ve Flandrech. Jak němečtí Valdenští působili, o tom velmi zajímavý doklad nacházíme v inkvisičních aktech z roku 1460. Dovídáme se z nich, že německá propaganda sahala až do Holandska a sice — knihou. V Haarlemu byl roku 1458 uvězněn „quidam heresiar- cha, Edo nomine.“ Čteme o něm toto: „Fuit lector multorum Teu- tonicorum librorum, quia fuit totus laicus ignorans latinam linguam. Habebat enim apud se multos libros sacre scripture ex latino in Teutoninum translatos, quos studiose legendo perlustravit.“3 Kolem něho byla seskupena řada stoupenců, jimž vykládal každodenně Písmo. Učení, jehož se Edo přidržoval, nelišilo se valně od běž- ných názorů valdenských, pouze jeden článek vytýkáme, jako zvláště příznačný, a se kterým se potkáváme i u našich Run- kariů (1464): quod sanctus Lucas evangelista non debite dixit scribendo: „Maria peperit filium suum primogenitum“, ex hoc allegantes quasi postea plures proles habuisset . . 4 . . . quod Virgo Maria plures filios habuit quam unum, alle- gantès illud ewangeliste: „Et peperit filium suum primogeni- a 5 tum. Nechceme činiti z něho žádných závěrů, ale upozorňujeme na jednu věc: V Haarlemu, kde podobná sekta byla, konala se roku 1466 provinciální kapitula dominikánů, která se usnesla vyslati Mikuláše Jacqueri-ho, inkvisitora v Lille, do Čech proti husitům, což se také stalo. Zmíněný dominikán působil u nás přes celý 1 Frédéricq, III. 156, 157. 2 Tamže, 154. 3 Frédéricq, 1, 338—339. 4 U. d., 339. 5 Neumann, České sekty atd., 39. 35

Strana 36
rok, káže a disputuje, načež se opět vrátil do Lille.1 Tyto holand- ské doklady svědčí, že agitace valdenská šla přes Flandry do Němec. V tomto ohledu jest zajímavo, že ve Valenciennes jest za- chováno v souvěkém opisu znění výnosu pražské fakulty boho- slovecké, jímž se odsuzuje učení šířené ve Švábsku (v Ulmu). Vy- značovalo se popíráním transsubstanciace a tvrzením, že Matka Boží měla více synů. Jak již známo, bylo první učení dědičným typem všech flanderských heresí, o druhém článku pak víme, že popírání panenství P. Marie se právě v té době vyskytovalo u francouz- ských sektářů. Jest proto nápadno, že se s rozsudkem pražským potkáváme ve Valenciennes, jež patřily k význačným střediskům náboženského hnutí v severní Francii. V tomto směru bude třeba ještě pátrati dále.2 1 Frédéricq, III, 116 .. .„il est envoyé en Bohême par les Pères assemblez à Harlem pour tâcher de ramener les Hussites à la véritable doctrine, où il demere pendant plus d'un an, s'opposant à leurs erreurs par ses disputes et ses écricts." 2 Podotýkáme, že sekta stihaná v té době ve Francii byla tam nazývána „Turlupini“. (Du Cange, VI. 702.) Jest zajímavo, že toto jméno bylo známo tehdy i v Čechách. Dle Janovových „Regulí“ byli tak nazýváni lidé nábožen- sky podezřelí. (I, 199, 210. III, 65, IV, 138). Bludařům flanderským bylo pře- zdíváno v jejich domovině „Piffles“ (Du Cange, 1235, 1236). Zajímavo jest, že až dosud existují v Čechách rodiny toho jména a sice právě v okolí Lanškrounu, kde (jak známo) byli mezi Němci usazeni Valdenští. Pro styky Flander s Čechami jest — po stránce zeměpisné — důležit ru- kopis universitní knihovny v Gentu, 13c (136), jenž byl napsán na rozkaz opata gentského kláštera St. Bavon, Rafaele z Mercatelle, a sice na konci XV. století. V něm (fol. 109) nacházíme všechna města, jimiž se bylo ubírati pocestným z Flandrů (resp. z Bruges) přes Kolín n./R. do Prahy a Krakova. Nejprve jest plán cesty jednotný. Jelo se podél Rýna až do Mohuče, kde se cesta dělila na dva směry: Kratší, přes Miltenberg a Windsheim, jež čítala 35 mil, a delší přes Frankfurt a Würzburg mající 36 mil. Z Norimberka byla opětně jediná směrnice přes Prahu do Vratislavi a Krakova. Podáváme tento zajímavý doklad, kladouce správná znění jmen do závorek. (Viz mapu č. 2.) De Brugis usque Crakau per Pragam in Bohemia directe. (Univ. bibl., Gent, Rkp. 13c [136], fol. 109.) Mens (Mohuč) (mil z Bruges) Hoberbergh (Obernburg) XLV Cuelen (Kolín n./R.) Multenbuergh (Miltenberg) IIII Bonnen (Bonn) VI Bisscophaim (Bischofsheim) Andernack (Andernach) IIII Coenalens (Koblenc) Cronfueld (Grünsfeld) Bombaerde (Boppard) IIII Gem (?) Binghene (Bingen) III Norembergh (Norimberk) IIII II IIII Il IIII III Vel aliter pler] Vranken[f]ord indirekte. Per nemora LXII V Kitsinghen (Kitzingen) Mens (Mohuč) Vrancken[flord (Frankfurt) III 36

Strana 37
III JEDNÁNÍ HUSITŮ S BASILEJSKYM KONCILEM JAK již Palacký dokázal, byla to porážka křižáků u Domažlic, která udržela basilejský koncil při životě. Dle téhož spisovatele „mužové znamenití netoliko v Němcích, ale i v Anglii, ve Francii a ve Španělích, přesvědčili se více a více o pravdě toho, co již na konstantském sboru hlásáno bylo zvláště od Čechů strany římské, že husitismu nelze brániti podstatně, leč provedením žá- daných oprav ve církvi.“1 Jak nahlížela Francie na povolání husitů ke koncilu? List císaře Zelghenstat (Seligenstadt) Asscaffengherne (Aschaffenburg) Witbuerch (Würzburg) II Pipaert (Bibart) III Ter Nieurverstat (Neustadt) IX Noremberghe (Norimberk) Somme . IIII . XCVII Ultra de Noremberghe usque Pragam directe. Lauf (Lauf) Hertsbruc (Hersbruck) Julsebath (Sulzbach) Hirsan (Hirschau) Weiden (Weiden) Pirnau (Bärnau) Dachau (Tachov) III II Claudraen (Kladruby) III Pilsen (Plzeň) IlI Secleren (?) Paren (Beroun?) Praghen (Praha) III III Somma . De Brugis . . . pler] Vrancken[flord III IIII IIII III IIII XXXVI CXXXIIII CXL Vel aliter de Pragen usque Crakau directe. Zeembroed (Český Brod) Goel (Kolín) Grets (Hradec Králové) Germer (Jaroměř) Trautenau (Trutnov) Luitschunt (Landshut) Vuerdants (Fürstenau?) Pric (Břeh-Brieg) Ippel (Opol) Steelich (?) IIII Peyscretschem (Peiskretscham) IIII Beuten (Bitom) VI Pol(l)onia. Panden (Bendzin?) II IIII Ilaec (Olkusz) IIII Ilitus (?) Crakau (Krakov) IIII Summa De Brugis . . LXX . . CCl IIII IIII III III Jest pro nás velmi zajímavo, že východištěm z Flander byly Brugy. Tam totiž bylo roku 1460 několik španělských kupců, kteří, upadnuvše v pode- zření z kacířství, náhle zmizeli. Jelikož jest známo, že táborský manifest pro- nikl až do Španěl, tedy jest možno, že se tam dostal prostřednictvím kupců do Flander dojíždějících. (Srov. Frédéricq, I. 362—366). 1 Dějiny. III, 440. 37

Strana 38
Zikmunda ke koncilu ohledně vyjednávání s husity a Řeky potkal se ve Francii s velkou pozorností. Dokladem toho jest rukopisné rozšíření listu, rozvedený jeho obsah v kronice Monstreletově a výměna názorů jím vyvolaná. Představitelem sporných názorů o pozvání husitů jest anonymní „Tractatus de justificatione voca- tionis Bohemorum“.1 Byl dokončen dne 14. října 1431, t. j. v oka- mžiku, kdy Zikmund odeslal svůj pověstný list ke koncilu. Autora traktátu neznáme, ale byl to rozhodně Francouz, neb na jednom místě — při světském panování kněžstva — mluví o galských druidech. Možná, že jím byl Jiljí Carlier, děkan z Cambrai. Autor se rozhodně staví na stranu těch, kdož jsou pro jednání s husity. Příčiny, jimiž své mínění odůvodňuje, jsou velmi zajímavé. Na první pohled poznáváme, že se opírá o důvody vyslovené cí- sařem Zikmundem. 1. Husité nebojují pouze zbraněmi tysickými, ale i duchovními. Rozšiřují totiž spousty pamfletů, jejichž účelem jest podkopávati církevní autoritu. Církev je povinna brániti se týmiž zbraněmi, neboť jinak by tím jenom utvrdila mínění rozšířené mezi věřícími, dle něhož prý se otcové basilejští bojí disputace s Čechy. 2. Odpůrcové vyjednávání s husity namítají: „Jestli husité byli již jednou odsouzeni (v Kostnici), nač s nimi ještě vyjednávati?“ Autor odpovídá: „Byli tímto odsouzením Čechové obráceni?“ Dle slov apoštolových jest se sice varovati kacířů, ale nelze při tom zapomínati, že se nikterak nebrání, by byli poučováni ve víře. Kromě toho jest přece známo, že koncil tajně vyjednává s císařem, s králem francouzským, polským, s vévodou burgundským, ra- kouským a s knížaty německými. Němci již slíbili, že podniknou novou výpravu proti Čechům, jestliže se nepodrobí. V čem spočívá význam druhého bodu našeho traktátu? Předně v tom, že ona námitka nemá žádné souvislosti s listem Zikmun- dovým, pročež může býti považována za námitku čistě původu francouzského. Za druhé: Bylo vysloveno domnění,2 dle něhož církev, zvouc husity do Basileje, kapitulovala před nimi. To ne- odpovídá našemu traktátu. Nebyla to žádná kapitulace, nýbrž úmysl poučiti husity a zároveň odhodlanost k novému boji, pakli mírné jednání ukáže se bezvýsledným. Kdo jest odhodlán k no- vým bojům, ten nemá nikdy úmyslu vzdáti se.3 1 Bibl. nationale, Paris, Rkp. lat., 1548. 2 Urbánek, Věk poděbradský. I. 91. 3O pravdivosti zprávy o tajném vyjednávání s panovníky proti husitům svědčí jiné souvěké doklady. Dne 3. listopadu 1431 hlásil koncilu jistý ne- jmenovaný kanovník, jenž prostředkoval mezi vévodou rakouským a bur- gundským, že vévoda savojský jest připraven táhnouti proti Čechům. (MC. 38

Strana 39
3. Je-li dovoleno polapaného bludaře mučiti a popraviti, aby ne- nakazil druhých, proč by nemohlo býti připuštěno rozmlouvati s ním o věcech víry, aby se obrátil a žil? Bude-li církev zaned- bávati poučování kacířů, pak tím bude přispívati k jejich věčné záhubě. Příznačný jest závěr tohoto článku: Platí-li to o vězněných, pak tím spíše lze to říci o těch, kteří jsou na svobodě, neb jest se obávati, aby za takových okolností nebyly jimi polapeny — církevní orgány! To jsou asi hlavní důvody, jimiž anonym podporoval povolání husitů do Basileje. Jak známo, byli husité skutečně pozváni, tak- že traktát onen psán nadarmo nebyl. Kromě listu Zikmundova, zajímal ještě jiný doklad francouzskou veřejnost: táborský manifest. Byl patrně dosti rozšířen po Francii, neb se s ním ve francouzských rukopisech několikrát potkáváme. Jiným dokladem o jeho rozšíření jest traktát proti němu sepsaný a v celé řadě francouzských rukopisů zachovaný. Kdo se ozval ve Francii proti táborskému manifestu? Byl to Geoffroy, opat slavného kláštera benediktinů v Lérins.1 Z úvodních slov poznáváme, že manifest byl patrně rozšířen až na pobřeží západní Francie do Loire, neb opat z Lérins dostal jeho text od svého přítele Miku- láše, kanovníka — scholastica v Toursu. Předně se z něho dovídáme o pohnutkách, jež opata přinutily k sepsání repliky: Byla to neobyčejná odvaha, s jakou se husité obraceli k celemu křesťanstvu. Nemohl jednoduše chápati, jak tak mohli činiti právě ti lidé, kteří zničili tolik svatyň a kteří prolili tolik křesťanské krve. Při tom tlumočí mínění o Češích ve Francii: „Hodnověrní lidé, kteří byli v Čechách, nám vypravují, že je to barbarský národ, jehož mravy jsou velmi drsné.“ Zároveň odvo- zuje jméno „Boemus“ od latinského: boare — řváti! Po této „zdvořilé“ předmluvě obrací se proti manifestu samému. I, 125). V lednu 1432 legát Cesarini psal do Basileje, že Německo a Bur- gundsko již konají vojenské přípravy proti husitům. (U. d., 1. 112.) Tuto zprávu částečně potvrdil biskup z Nevers, jenž přišel ke koncilu jako posel Filipa Dobrého, vévody burgundského. Prohlásil, že vévoda jest ochoten osobně se súčastniti tažení proti husitům. (U. d., II. 340.) O návrzích daných Filipovi k nové výpravě viz níže a příl. 42. Nebyla tedy církev nucena ka- pitulovati ani po stránce vojenské. 1 Byl mnichem kláštera sv. Martina u Toursu, doktorem církevního práva a bakalářem bohosloví. Za svého pobytu v Římě dostal od papeže Martina V. opatství svého kláštera. Když se konvent proti tomu opřel, vyslala krá- lovna sicilská vojsko, jež donutilo mnichy k poddajnosti (1420). Opat Geoffroy zastupoval Ludvíka III., krále sicilského na koncilu basilejském. Dostav od Eugena IV. opatství St. Germain de Près (v Paříži), soudil se o ně s jiným pretendentem, ale mezi tím zemřel 1436 (Gallia Christiana, III, 1204—1205). 39

Strana 40
Potírá nejprve názor, dle něhož laici jsou oprávněni trestati chy- bující kněžstvo. To jest názor falešný se stanoviska právního i so- ciálního. Odporujeť kánonům, dle nichž laici nemají naprosto žádného práva trestati kněze. Zásada ta jest nebezpečna po stránce sociální, neb se tím poddaným dává právo stavěti se proti duchov- ním představeným. To jest počátek revoluce, neb taková zásada se může snadno rozšířiti z pole církevního na světské, od církev- ních vrchností se může přejiti na světské. Husité odsuzují, že kněžstvo má statky. To není nic nového. Vždyť již Julian — odpadlík zabavoval církevní majetek, a čeští sektáři mající podobné intence měli by se proto jmenovati „Julia- nisté“ místo „husité“. Nestačí dovolávati se Písma sv., neb jest známo, že husité sami se jím neřídí. Jsou pro evangelickou chu- dobu, ale při tom se všemožně snaží uvázati se v držení církev- ních statků oni sami. Stejně nestačí poukazovati, že bohatství jest na ujmu mravní dokonalosti kněžstva. Vždyť beneficia mohou slou- žiti i věcem mravně ušlechtilým a dobročinnosti. Naproti tomu jest známo, že chudoba husity tolik vynášená tak často nutí ke lži, pokrytectví, podvodu a k nemravnostem, zvláště u žen. Tedy ne- toliko bohatství, ale i chudoba mohou býti příčinou zla. Sv. Au- gustin pak dokázal, že každá věc může svésti člověka ke zlému a proto by nesmělo býti vůbec nic na světě. Nesmělo by býti žádných stromů, aby nesváděly k oběšení, bylo by třeba odstra- niti okna, by se lidé nemohli skokem s nich zabiti. Na konec poukazuje na praktické důsledky chudoby. Zná z vlastní zkuše- nosti, kterak při bohatých kostelích jest kněžstvo velice vzdělané, kdežto při chudých tomu je naopak. Jest to zcela přirozené, ne- boť lidé s hodnostmi akademickými snaží se dosáhnouti místa od- povídajícího jejich společenskému postavení. Ti, jimž se to nepo- daří, raději si hledají bohaté nevěsty, nežli by se dali vysvětiti. Tím pak se stává, že chudé farnosti mají kněze neučené, ke kte- rým lid nemá úcty. To jsou praktické důsledky chudoby kněžstva. Falešnost mínění o totožnosti chudoby s dokonalostí lze pozoro- vati i na českém kněžstvu. Bylo sice ochuzeno, ale — nestalo se proto mravně dokonalejším. — Tolik asi pravil opat z Lérins o tá- borském manifesté. V předchozí kapitole jsme poznali, že husitské hnutí v severní Francii i v Dauphiné se jevilo odporem proti odvádění dávek vrchnostem. Proto chápeme, proč opat Geoffroi tak důkladně po- tíral sociální názory husitské, a tím také rozumíme i jiným do- kladům z téže doby. Jsou to listy koncilia zaslané opatovi v Cluny. V druhé z těchto bul, dané dne 31. ledna 1432 představují otcové 40

Strana 41
basilejští velikost husitského nebezpečí, jež „počíná se již jeviti v Německu ve způsobě revolty měst proti kněžstvu. Proto jest nutno provésti koncilem reformu“ a opat se žádá, by se do dva- ceti dnů dostavil do Basileje.1 Však opat neuposlechl a proto v dubnu téhož roku jej legát žádal znovu, aby přišel, co nejdříve.2 Ani tehdy opat Oto nevyhověl a legát jej proto vyzval, by se dal alespoň zastupovati nějakým doktorem bohosloví. Zase marně, a proto mu pohroženo exkomunikací,3 jestli neuposlechne. Můžeme si dle toho představiti, jaká vážnost byla přikládána jednání s hu- sity, když legát neváhal použíti nejpřísnějších trestů proti vysokým hodnostářům, kteří by se na sbor církevní nedostavili. Můžeme říci, že Francouzi sledovali s velikým zájmem jednání koncilu s husity. Dokazují to dosti četné opisy korespondence stavů českých, města Prahy, cisterciáka Jana z Maulbronnu a města No- rimberka.4 Ale Francie se netoliko zajímala, ale ona hleděla do věci i účinně zasáhnouti. Vysvítá to z dopisu Sorbonny poslanému do Basileje, v němž se mistři vřele přimlouvají, by profesor ví- deňské university Tomáš Ebendorfer z Haselbachu byl přibrán do komise ustanovené pro husitskou otázku. Při tom poznáváme, do jakých podrobností byla pařížská universita informována: Eben- dorfer prý se nemůže dostaviti do Basileje vzhledem k svízelnému počasí. Jakmile bude čas příznivější, nechť se súčastní jednání.5 1 Příloha č. 31. 2 Příloha č. 32. 3 Viz č. 37. 4 Příloha č. 35. 5 Zájem Francouzů o husitskou otázku tlumočí i list nejmenovaného praž- ského dominikána (Příloha č. 33.) zaslaný převorovi téhož řádu v Basileji. Opsal si jej Carlier, začež mu vděčíme pro několik zajímavých podrobností, o nichž se v listu dovídáme. Okolnost, že jest dopis odeslán z Prahy, nám dává tušiti, že v Praze asi zůstali někteří dominikáni. Hlavní význam spočívá ve vylíčení nálady, jaká byla tehdy v Čechách, resp. v Praze. Sděluje, s jakou radostí on i čeští páni přijali glejt s přilože- ným dopisem koncilu. Co jej naplňovalo úzkostí, byla oboustranná nedůvěra k jednání v Chebě započatém. Před nedávnem se dověděl, kterak někteří členové koncilu se rozhodně staví proti vyjednáváním s dodatkem, že ani v Čechách není lépe. Panstvo i kněžstvo chtějí jednání znemožňovati. Tlu- móčí-li úvodem radostné pocity, jež vzbudil glejt a list koncilu u kněží a pánů katolických, pak lze se domnívati, že to byl klerus i panstvo husitské, jež se k jednání chebskému chovalo opačně. Doufá však, že se situace vyjasní, on se svými přijde do Basileje, kde podají husitům ruku a ten smír přinesou českému lidu z Basileje, jako nějaké sladké jablko. Z francouzských pramenů, pokud se týkají počátků basilejského koncilu, čerpáme ještě dvě zajímavé podrobnosti. Co chtěl učiniti císař při jeho svo- 41

Strana 42
Neméně zajímavo jest sestavení komise pro otázku husitskou. Jak známo, sestávala ze čtyř členů, z nichž každý měl na starosti jeden pražský artikul. Na základě událostí v severní Francii do té doby se odehravších, můžeme se domnívati, že dva její členové nebyli jmenováni jenom tak náhodou. Byl to v první řadě Jiljí Carlier, děkan z Cambrai, t. j. z toho města, kde Mikuláš Serrurier již roku 1418 šířil nauku Viklefovu a Husovu, a blíže něhož dala vévodkyně brabantská upáliti stoupence husitství. Druhým pak byl převor kolínských dominikánů, Jindřich Kalteisen, jenž od roku 1429 působil jako inkvisitor ve Flandrech a v Artois a byl známý svým traktátem proti husitům. Jak se tito členové súčastnili disputací s husity, jest již dostatečně známo. Nás bude poutati opětně zájem, s jakým ve Francii jednání sledovali. Byli zpraveni tak podrobně, že historik nad tím žasne. Kterýsi augustinián kláštera sv. Viktora v Paříži opsal si zcela intimní dopis, jejž poslal Rokycana do Čech!1 Jednání husitů s kon- lání, a kdo dal přibiti 8. listopadu 1430 na dveře chrámu sv. Petra v Římě pověstných sedm článků, v nichž se žádalo svolání církevního sboru. O prvním se dočítáme z rady nejmenovaného dvořenína burgundského (Příloha č. 26), jenž dává svému pánovi jisté pokyny, jak by se měl zacho- vati při nastávajícím konciliu. Doporučuje vévodovi, by ve vlastním zájmu se připojil k císaři a sice v jeho nastávajícím konfliktu s králem polským a vévodou litevským. Dovídáme se při tom o zajímavé podrobnosti. Císař byl na ně velmi rozezlen pro jejich podporování husitů a chtěl je proto pohnati k odpovídání „in proximo concilio generali“. (Dle toho lze klásti náš pramen do první polovice roku 1430, neb tehdy oba panovníci společně postupovali proti Zikmundovi. [Viz Goll, König Sigmund und Polen etc. v MIOG.. XVI. 253] Kromě toho Witold zemřel téhož léta 27. října a po jeho smrti se již situace podstatně změnila, tak že nelze již o polsko-litevském spojenectví mluviti.) Druhou zprávu čerpáme z listu, jejž zaslal služebník burgundského kan- cléře svému pánovi. (Příloha 27.) Jest důležit proto, že reprodukuje dopis odeslaný mu přímo z římské kurie a sice bezprostředně po přibití pověstných článků, takže nám zcela spolehlivě tlumočí dohady papežských diplomatů. Mínilo se totiž všeobecně, že se tak stalo návodem vévody z Břehu a mar- krabí braniborského. Někteří též hádali na vévodu rakouského. Proč tak učinili, o tom nasvědčují slova o vévodovi břežském: „omnino a dictis Hus- sitis destructo“. Jinou, neméně zajímavou podrobnost, čerpáme ze zmíněného již dopisu Sorbonny ke konciliu (Příloha č. 37.) ohledně vídeňského profe- sora, Tomáše Ebendorfera. Dovídáme se z něho o vlivu pařížské university na jednání Albrechta rakouského. Dávala totiž vévodovi pokyny, jak by měl na svém území provésti reformu církevního života, jakož i rady směřující k vyplenění husitství. 1 Příloha č. 36. Třeba podotknouti že Rokycanovo jednání se dle tohoto listu vyjímá velmi podivně. Kdo četl, neb alespoň listoval obsáhlý traktát Jana Stojkoviče, pozná na první pohled, jaká spousta theologického materiálu jest v něm snešena. Proto zaráží, žádá li Rokycana svých známých, aby ho- 42

Strana 43
cilem nalezlo ve Francii dokonce i svého poetu. Jest to Chastellain, který ještě jako profesor v Lovani sepsal asi roku 14331 veršova- nou rozmluvu mezi koncilem, církví, reformou a kacířstvem. Roz- hovor se točí na několika místech kolem husitské otázky, dávaje nám tušiti, jak tehdejší vzdělanci na ni nahlíželi. Kaciřstvo praví ke koncilu, že vasalové jeho učinili několik útoků proti Pražanům, kteří jsou k heresi pevně připoutáni. O něco dále se dovídáme, jakou ránu způsobil církvi odpad českého národa. Církev s bolestí přiznává ztrátu dvou krásných růží: jednou byla Francie, druhou česká koruna a otevřeně přiznává, proč: Tělo její churaví, všude se o tom ví, a choroba jest taková, že matka se zošklivěla vlastním dětem. K tomuto doznání se připojuje Francie, naříkajíc nad vlastním úpadkem. Kacířstvo se jí při tom táže, zda není proti nemoci léku. Francie odpovídá kladně s podotknutím, že nebylo dosti dobré vůle, by choroba byla vyléčena a kromě toho přiznává ještě jinou chybu. Francie a Praha, které byly očima křesťanstva, nesmírně zpyšněly, pýcha stala se zdrojem mnoha ji- ného zla a na konec i pádu. To praví s povzdechem: „Kéž Bůh napraví Pražany!“ Herese na to vypočítává všecky slabosti lidské, z nichž hledí pro sebe těžiti s podotknutím, že nemůže voliti mezi Čechami a Francií. Odůvodnění toho podává hned na to slovy, ji- miž navazuje na výtku Francie stran pustošení kostelů: Francie a Čechy se v lecčems shodují a toto souručenství jest pomocí velmi dobrou. Vděčně při tom vzpomíná Čechů, kteří vymohli bludařům slyšení dokonce u samotného koncilu. Brzy na to počíná mluviti reforma. Vymlouvá se na církev, neboť se chtěla líbiti všem a zatím se nezalíbila nikomu. Touto honbou po lásce lidu zapomněla na svůj úkol a tak i znemožnila dílo opravné. Zvláště jsou to Čechy a Francie, jež reforem velmi potřebují. Oficielní církev se na to brání ústy koncilu. Že se nic neudělalo na poli reformním? Zdali pak není dosti pouze to, že koncil přivedl do Basileje Čechy a v jednání dospěl s nimi tak daleko, že i Bůh sám má z toho ra- dost? Vždyť po české heresi bude veta! Kaciřstvo na to čile vpadá do řeči s podotknutím, že Češi byli jeho největšími obránci, ani dili do veřejnosti kromě jiného také toto: „Quod scripturam contra commu- nionem sub utraque specie isti doctores non habent, nec aliquas raciones invincibiles. nisi quod consuetudinem ecclesie allegant dicentes, quod prius in ecclesia primitiva observabatur, nec sciunt, quis deposuit nec quando, nec ubi“ 1 Vydavatel. Kervyn de Lettenhové, klade toto veršování do let 1432—1433. (Oeuvres de Georges Chastellain, VI. úvod.) Jelikož ve verši 42. mluví herese o vrácení se poselstva z Čech do Basileje, tedy spadá sepsání asi do roku 1433. 43

Strana 44
prý neví, jak se jim má zalíbiti, a jakmile se jejich poselstvo vrátí z Čech, hned je bude s radostí vítati. Z těchto slov je patrno tolik: Chastellain přiznává, že církevní život potřebuje nápravy, ale nikdy nepřistoupí na reformu husitskou, neb Češi, její nositelé, jsou národem kacířským, který má napra- viti nejprve sebe sama. A jako o celém průběhu jednání Francouzi dobře věděli, tak rovněž byli dobře zpraveni i o tragickém jeho konci: o bitvě u Lipan. Jak známo, dal koncil rozeslati do všech zemí zprávu o porážce Táboritů. S takovým dopisem se shledáváme v rukopise departe- mentální knihovny v Orléansu. Pravděpodobně se jedná o první list, jejž Zikmund poslal v příloze svého dopisu do Basileje. Názor Francouzů o porážce radikálů tlumočí Monstrelet,1 řka: Zatím přišly od koncilu velmi radostné zprávy, že Pražané byli od českých pánů na hlavu poraženi a zabito při tom bylo asi osm až deset tisíc osob a s nimi asi 600 mužů, které poslal koncil na pomoc. A brzy nato byli zabiti dva kněží, kteří byli hejtmany bludařů, z nichž jeden se jmenoval Protestus du Tabouret (Prokop Holý) a druhý Lupus a s nimi šest tisíc z jejich sekty. Tak bylo tedy dobyto velké město Praha a očištěna s velkou částí země od netvorů. Češi pošlou zástupce ke koncilu, aby se jim dostalo rozhřešení a utvrzení ve víře katolické.“ Z krátké této zprávy vidno, jak hrozné bylo tehdy mínění o Češích ve Francii. Proto dvojnásobně těší slova o hlavním městě království, které v očích tak velikého od- půrce bylo přece jenom „la grand'cité de Prague“. Po stránce hi- storické jest zajímavo zjistiti aspoň přibližně velikost posily ode- slané koncilem do Čech, jakož i názor Monstreletův na výsledek dalších jednání s koncilem: absoluce a obnova katolictví. Sektáři francouzští však nahlíželi na porážku Táboritů jinak. Vysvítá to z explicitu valdenské bible v Grenoblu chované. Byla ukončena roku 1434 „quo eciam anno fratres sunt prostrati“2 U jedněch tedy Táboři považováni za netvory, druzí se k nim hlásili, jako k bratřím. Při bitvě lipanské nelze opominouti mlčením věci, jež se odehrá- valy v zákulisí koncilu. Jak jsme se již při traktátě „De justificatione vocationis Bohemorum“ zmínili, vyjednávali basilejští otcové tajně se všemi katolickými panovníky od hranic francouzských až po území polské. Zvláště pak anonymní pisatel se zmiňuje o vévodovi 'Buchon, Choix de chroniques etc, Chroniques d'Enguerrand de Monstrelet. II, 679, kap. 151. 2 Berger, u. d., 411. 44

Strana 45
burgundském, Filipovi Dobrém, a sice praví toto: Koncil ho požádal, by se také súčastnil tažení proti husitům, kdyby k němu mělo do- jíti. Vévoda slíbil, že odešle poselstvo, jež by o tom vyjednávalo s koncilem. Tolik víme z traktátu dokončeného 14. října 1431. O výsledcích dalšího jednání podává svědectví druhý návrh na křížové tažení proti husitům zachovaný v uvedeném již francouz- ském rukopise národní knihovny pařížské č. 1278. Jest to plán vypracovaný roku 1432.1 Tendencí jeho jest dokázati, že nikdo jiný se nehodí za velitele budoucí křížácké výpravy proti husitům, nežli právě Filip Dobrý2 Pisatel, patrně diplomatický zástupce Filipův,3 usuzuje takto: Císař Zikmund jest úplně zaměstnán válkou proti Turkům v Uhrách a proto jest zhola nemožno, aby vedl výpravu do Čech. Z knížat německých nelze počítati ani s jedním. Ludvík, vévoda heidelberský jest těžce nemocen, Bedřich I. míšenský jest mrtev a jeho syn jest nedospělý, markrabě braniborský těžce stůně, kurfiřti duchovní nepřicházejí v úvahu a co se týče Albrechta ra- kouského, jest třeba uvážiti, že bavorská knížata by nikdy nebyla pod jeho velením, neb o sobě říkají, že — jsou urozenější nežli Albrecht. Proto lze mysleti pouze na vévodu burgundského. Pisatel si představuje provedení svého plánu takto: Císař napíše 1 Příloha č. 40. Mluví se o nedávno zemřelém markraběti míšenském a jeho asi teprve šestnáctiletém synovi. Prvním byl Bedřich I., Bojovný, jenž zemřel 4. ledna 1428. Synem jeho byl Bedřich II., Dobrý, narozený 24. srpna 1411. (L'art de vérifier les dates, III, 414.) Všeobecně se mluví o Němcích, kteří před rokem utekli, nevyčkavše ani bitvy. Dalo by se z toho mysleti na bitvu u Ta- chova (1427), ale rozhodujícího významu jest odstavec mluvící o císaři meška- jícím v Římě k vůli korunovaci. Ta, jak známo, konala se 31. května 1433 a proto na základě zmínky o porážce roku minulého, lze klásti sepsání projektu do roku 1432. — Třeba vzíti i v úvahu poměr tohoto návrhu ku plánu vy- pracovanému v letech 1428-29. Ze staršího návrhu k nám mluví naprostá ne- znalost Čech po stránce zeměpisné, neb se doporučuje vyšetřiti, zda vzíti k dopravě vojska vozy anebo lodě. V našem návrhu se však praví, že k zá- sobování vojska jest potřeba opatřiti vozy, že v Čechách jest území celkem rovné, a že jest to země úrodná, kde jest všeho dosti, kromě vína. Z toho patrno, že pisatel již měl daleko lepší zprávy o Čechách a tudíž, že se jedná o doklad mladší onoho, v němž se nařizuje opatřiti podobné zprávy. 2 Vévoda není uveden plným jménem, nýbrž stále jen přichází v úvahu jakýsi „le dit prince“. Kdo jím jest? V posledním odstavci folia 146b se praví, že žádný německý kníže nemůže se postaviti v čelo vojska: „Item, n'est pas possible, que par prince de la langue d'Alemaigne ceste chose se puisse con- duire.“ Další pak vysvítá z odstavce na konci folia 146a. Císař bude pozván ke schůzce s princem na hranicích burgundských, a kdyby nechtěl princ do Říma, pošle k němu místo sebe poselství: „Que le dit roy fera toutes les montaignes, il approuchera le pays de Bourgoingne ... et là ledit prince pourra parler à lui, et pourra envoier aucuns de son conseil à Rome avecques le dit roy, s'il n'y vouloit aler." 3 Vysvítá to ze slov: „... que je me partis d'aler a Rome“. 45

Strana 46
papeži, že nemůže přijmouti vrchní velení, jsa v čele tažení proti Turkům. Zároveň označí vévodu za svého zástupce a požádá papeže, by jej potvrdil a o věci zpravil německá knížata. On, pisatel, odebéře se do Ríma, by sám vyjednával s papežem a císařem, a pozve císaře, by podnikl přes hory cestu na hranice burgundské a tam vyjed- nával s vévodou, kdyby po ukončené poradě nechtěl jeti s císařem do Říma, pošle tam svého zástupce. Po stránce vojenské neučinil burgundský diplomat žádných ná- vrhů, nýbrž pouze naznačil sílu husitských vojsk a spolehlivost katolíků v Čechách. Nejprve prozrazuje, že čerpá své údaje ze zpráv rytířů rozprášených před rokem v Čechách. Dle jejich vyprávění čítají husitská vojska nejvýše 30—40 tisíc mužů. V Čechách jest mnoho měst i tvrzí v rukou katolických. Jejich majitelé se boji husitů, ale kdyby vtrhlo do země silné vojsko, zcela jistě by se k němu přidali. Dokladem toho jsou události léta minulého. Tehdy se připojili ke křižákům, ale když tito uprchli, vůbec ani bitvy ne- vyčkavše, byli za to domácí katolíci od husitů krutě potrestáni (destruis). Z Německa by dostal vévoda 5000—6000 mužů. Více se z návrhu nedočítáme, pročež můžeme jej pokládati za akt čistě diplomatický. O účasti Francie na dalším jednání s husity jest již dosti známo. Upozorňujeme pouze na zajímavou maličkost. Když generální opat cisterciáků, Jan Picard, se vrátil z Basileje do Citeaux, tu na generální kapitule konané roku 1437 zrušil statut z roku 1261 do- volující cisterciákům-nekněžím přijímati pod obojí způsobou.1 IV NOVÉ PŘÍSPĚVKY K UDÁLOSTEM V LETECH 1420—1431 PRVNÍM dokladem jest šíření husitství v cizině pomocí překladu čtyř artikulů pražských. Stalo se tak hned po jejich prohlášení a sice pomocí překladu do latiny. Důkaz máme ze severní Francie (tehdy, nyní jižní Belgie) na známém již oběžníku z Tournai. Roz- umí se samo sebou, že tamější valdenský předák, jenž byl pro- hlášení čtyř artikulů osobně přítomem, býval by jejich českému textu nerozuměl, takže latinský překlad článků jest zcela na snadě. Ale zrovna tak by bývali nerozuměli latinskému znění Valdenští v Tournai, čímž přicházíme k zajímavému poznatku: Oficielní program husitský 1 Gallia christiana, IV. 1003. 46

Strana 47
pražskými artikuly formulovaný byl záhy asi přeložen z latiny do francouzštiny. Podáváme důkaz naprosté shody textu francouzského s pražským. Znění pražské. (A Č., III. 214—216). Oběžník z Tournai. Najprvé: aby slovo božie po krá- lovství Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, jakož spasitel náš přikazuje (Mat. 28 a Marci 16): jdúc po všem světě, kažte čtenie všemu stvoření člo- věckému. Ctvrté, aby všichni hřiechové smr- tedlní a zvláště zjevní a jiní ne- řádové zákonu božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi a zlá a kři- vá pověst o tejto zemi aby vyčiště- na byla . . . Třetí, že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad ve- likým zbožím tělesným, proti při- kázání Kristovu a na přiekazu své- mu úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu světského; aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo, a aby podle čtenie nám příkladně živi byli a navedeni byli k stavu Kristovu a apoštolskému. Nebo psáno jest ve čtení (Mat. X)...a... Druhé: Aby velebná svátost těla a krve božie pod oběma spóso- bama chleba a vína všem věrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedl- ný nepřekážie, svobodně byla dá- . .. Unde primus est, quod omnis veritas publicetur et annuncietur per totum mundum sine ullo im- pedimento et contradictione, sicut Jhesus praecepit suis apostolis dicens in Math. et Marc. ultimis capitulis: „Euntes in universum mundum, praedicate evangelium omni creature. Secundus articulus est, quod om- nia peccata destruantur, auferan- tur et prosternantur. Tercius articulus est, quod omnes presbyteri volentes uti ordine presbyteriali nunc regu- lantur regula et vita apostolica, quam Jhesus Christus nos docet Matth 10., Marc. 6., et Luc. 10.... Quartus articulus est, quod pres- byteri antiquitus ministrabant sa- cramentum altaris omnibus con- venienter dispositis ad ipsum re- cipiendum sup duplici specie, sci- 47

Strana 48
vána, podlé ustavenie a přikázá- nie spasitele (Math. 26, Marci 14, Lucae 22), jenž dí ... a výklad (glossa interlinearis ... Johannis 6 . . . Též S. Pavel die (I. Cor. 11) .. . licet sub specie panis et vini, sed Jhesus Christus praecepit suis a- postolis, sicut apparet Matth. 26., Marc. 14 et Luc, 22 et S. Paulus hoc testificans 1. Cor. 11. Za čtyřmi články nacházíme kusé výpisky ze spisů táborských radikálů. Vzhledem k jejich zlomkovité povaze jest velmi nesnadno souditi na jejich původ, ale citáty z Písma nám dovolují, bychom o něm vyslovili aspoň domněnku. Ve výtazích se srovnává souvěká církev s apokalyptickou nevěstkou, předpovídá se pak její náhlý konec a sice na základě XVIII. kapitoly Zjevení sv. Jana, na kterou se odvolává při téže věci — Jan Čapek. Jest tedy možno, že val- denskému předákovi z Tournai dali v Praze latinský překlad agi- tačních spisů Čapkových, které on doma přeložil do francouzštiny. Podáváme Čapkovy texty paralelně s našimi výtahy: Oběžník z Tournai (výtah).1 Capek.2 Sequitur status ecclesiae praesen- tis, ... que figuratur per civitatem Babyloniae regnantem sicut reges terrae, sicut angelus loquens sanc- to Johanni in apocalypsi 18. nobis testiricatur etc.... Sequitur, qualiter subito eius inte- ritus veniet, Apoc. 18 ... Item Apokal. XVIII. Vyndi lide muoj z lidu Babylonského . . . ... jakož bude moci každý rozu- měti z toho písma Apok. XVIII.... město to veliké Babylonské, že v jednu hodinu přislo jest odsú- zenie tvé . . . Nové zprávy o válečných událostech čerpáme hlavně z politické korespondence města Štrasburka. Jest to několik dopisů z Tachova, Mostu a Chebu. Účelem jejich bylo zpraviti druhá města o váleč- ných událostech v zemích českých, pročež jest na snadě, že lze z nich čerpati zajímavé příspěvky k dějinám husitských tažení. Po- kusíme se o zasazení těchto údajů do rámce událostí dosud známých. Prvním naším příspěvkem jest list města Tachova ze dne 24. dubna Příloha 6. 2 Příbram, O životě kněží táborských, vyd. Vynařický, Č. K. D., 1863, 427. 1 48

Strana 49
1421.1 Dovídáme se z něho o poměrech ve městě. Tachovští naří- kají, kterak nepřátelé čím dále, tím více kolem nich mohutnějí a oni marně čekají na pomoc. Husité k nim poslali řadu zrádců a paličů, kteří měli při vhodné příležitosti označiti bránu, jíž by vojsko vpadlo do města. Dva z těchto zrádců již upálili, jeden ještě jest ve vězení. K tomu ještě podotknuli, že padl Český Brod, při čemž padlo něco německých žoldnéřů, z nichž někteří byli upálení v kostele.2 Kromě toho i upozorňovali, že Pípa z Ozoru chystá se vpadnouti z Mo- ravy do Čech ke Kutné Hoře. Druhým dokladem jest dopis odeslaný radou města Mostu cheb- ským. Jest dán dne 1. května bez udání roku. Dle obsahu to bylo roku 1422, jak ze srovnání obsahu a poznámky lze poznati. Zpráva jest naprosto věrohodná, neboť mostečtí v ní pouze vypravují no- viny, jež jim bezprostředně před tím (29. dubna) přinesl jejich soused Mikuláš Rosler přímo od císaře. Ten byl tehdy v ležení před Ostrovem, jenž byl v rukou husitů. Císař měl u sebe mnoho Maďarů, Jasů a j. a čekal kromě toho ještě také vojska rakouská za vedení vévody Albrechta. Před Ostrovem se silně bojovalo, neboť dle zprávy Ros- lerovy jeden zajatý husita z Ostrova pravil, že mnoho jeho druhů bylo pobito nebo vehnáno do vody. Celkem bylo asi sto mrtvých.3 Obsahově nejcennějším jest dopis chebských odeslaný do Norim- berka dne 8. května 1422. Podávať zajímavé zprávy o tažení Žižkově do Plzeňska. Chceme-li jim porozuměti a zároveň i jejich historický význam očeniti, jest nutno seznámiti se s dosavadními výzkumy v tomto směru. Dle Tomka4 dobyli husité na hod Boží velikonoční, t. j. dne 12. dubna Žlutic, ale neosadili. Žižka prý potom táhl ke Krasikovu či Švamberku, což ale Tomek popírá a přiznává pouze obléhání hradu Gutšteina s podotknutím, že není známo, zdali hrad padl či ne. Odtud táhli husité ke Stříbru a na konec k Horšovu Týnu. Vévodové bavorští, Jan a Otto chtěli tehdy vtrhnouti do Čech, žádajíce své sousedy, zvláště norimberské o pomoc. Husité, dověděvše se o tom, odtrhli od města. Tolik píše Tomek. Náš dopis, líčící celou výpravu velmi podrobně, doplňuje výzkumy Tomkovy v těchto věcech: Husité opanovali Plzeňsko, Tachovsko, Stříbrsko a na Boží hod velikonoční dobyli Žlutic, při čemž upálili sedm kněží, zajali měšťany a s nimi také sto německých žoldnéřů, obořili městské hradby a na konec město zapálili. Nyní jest zcela jasno, proč města neosadili. O tažení ke Švamberku náš dopis neví 1 Viz přílohu č. 10. 2 Bližší údaje viz ve FRB., V. 478. 3 Viz Tomek, Dějiny válek husitských, 242. Příloha č. 12. 4 Dějiny válek husitských. 240-241. 49

Strana 50
nic, nýbrž praví, že od Žlutic táhli husité ke Gutštýnu. Tomkovu nejistotu, zda hrad padl, či ne, rozptyluje zpráva chebských údajem velmi podrobným. Gutštýn padl, při čemž husité zajali asi 150 mužů, které odvedli do zajetí. Odtud táhli ke Stříbru, kde, jak v listě čteme, prodleli od jednoho poledne do druhého a utrpěli nějakou škodu. Stříbro bylo patrně první místo, kde narazili na odpor a nikoliv Horšův Týn, k vůli němuž dle Tomka se dostavili bavorští vévo- dové. Odpor tento byl velmi mocný u Biskupské Týnice. V Tomkovi se o něm nedočítáme, ale podle jiného souvěkého dokladu byli tam husité před 4. květnem.1 Jakmile se okolní panstvo dovědělo, že husitská vojska se blíží k Týnici, počali (dle našeho dopisu) sbírati lid a skutečně sestavili malou armádu čítající deset tisíc dobře ozbrojených pěších i jízdných. Jakmile se husité o tom dověděli, tedy se dali na útěk směrem k Domažlicím, Klatovám, Praze, Žatci, Lounům a Slanému. Měšťané z Biskupské Týnice toho použili ku výpadu z města, při čemž pobili asi 300 husitů. Chebští odeslali tehdy do Čech 800 mužů, kteří tam pobyli celé dva týdny a vrátili se odtud dne 7. května. Jiný list z téhož roku datovaný v Norimberce (dne 2. srpna) dává nám tušiti, jakým dojmem působila v Německu zpráva o oble- žení Karlšteina. Poslové Štrasburští sdělují z Norimberka, kterak císař a kurfiřtové se usnesli poskytnouti obleženým co nejdříve pomoc. Do Čech mělo býti posláno bezodkladně vojsko a potraviny a zároveň měly býti odstraněny všechny domácí rozbroje. Císař i kurfiřté chtěli věděti, kolik může každé město poskytnouti a proto města se usnesla, že budou míti v tom ohledu zvláštní poradu, jejíž výsledek bude oznámen přímo císaři. Na to se budou raditi s kurfiřty. Posledním dokladem o husitských vojnách jest dopis Kuny z Kolbs- heimu odeslaný štrasburským z Norimberka (19. srpna 1431).2 Do- čítáme se v něm o zajímavých podrobnostech ohledně bitvy u Do- mažlic. Posel vypisuje vše od počátku. Kolbsheim byl s ostatními zástupci měst u císaře Zikmunda, který je vybídl k tažení do Čech. Poslové si vyžádali kratší lhůtu k úplnému vyzbrojení vojsk, načež císař je přehlížel na jedné pláni u Norimberka. Potom vojsko vy- trhlo a přidružilo se k oddílům panským. Spojené voje přitrhly do Tachova, kde se zdržely asi čtyry dny a noci. Vše bylo spáleno na čtyry míle kolem města. Z Tachova postupovala vojska k Do- mažlicím, při čemž spálila asi na dvě stě osad. Na Nanebevzetí P. Marie vytrhli kurfiřti z Domažlic, bitva nastávala. Jest třeba 1 UB., I. 197. 2 Příloha č. 29. 50

Strana 51
srovnávati dosavadní výsledky badání o bitvě u Domažlic s naším dopisem. Tomekl praví: Kurfiřt braniborský postavil své oddíly na návrší východně od města, pak ale odtud stáhnul část vojska a odeslal ji na hranice. Učinil prý tak tajně, „snad aby to nepokládali za přípravy k útěku již napřed zamýšlenému“. Jak vidno, znají historikové až dosud pouze pohyby vojsk křižáckých, nevědí však, proč kurfiřt učinil již předem opatření k ústupu. To poněkud vy- světluje Kunův dopis mluvící o pohybech rot husitských. Husité přitáhli k jednomu vrchu s vozy, utvořili z nich hradbu a sestavili bitevní šik. Pomalu se blížili, chtějíce vyčkati okamžiku příhodného. Tu se dovídáme o příčině ústupu. Kurfiřti byli zpraveni o úmyslech husitů a proto, jakmile zpozorovali (asi o 2. hodině po polednu), že se blíží, dali se na útěk. Třeba zdůrazniti, že v listu se přičítá vina pánům, neb městská vojska dala se na útěk teprve po nich. Přicházejí ještě dvě věci v úvahu: síla vojsk křižáckých a počet zajatců. Bartošek2 udává asi 90 tisíc pěších a 14350 jízdných. V našem listu se píše o 100 tisících pěšáků a pouze 14 tisícech jezdců. Kromě toho mluví Kuna o osmi tisícech vozů. Ohledně kořisti dočítáme se o 2000 ztracených vozů proti 3000, o nichž mluví Tomek.3 1 Dějiny válek husitských. 2 FRB., V. 604. 3 U. d., 492.

Strana 52

Strana 53
DOKLADY 1. PAPEŽ KLEMENT VII. DÁVÁ PLNOU MOC POSELSTVU KARLA VI. K VÁCLAVOVI IV., BY K ZÍSKÁNÍ RÁDCŮ JEHO PRO POLITIKU AVIGNONU POUŽILO AŽ 50 TISÍC FRANKŮ Z KOMORY PAPEŽSKÉ 1383, duben. 13., Avignon. Archives Nationales, Paris, J, 516, No. 46. CLEMENS episcopus, servus servorum Dei, carissimo in Christo filio Carolo, regi Francorum illustri, salutem et apostolicam bene- diccionem. Cum, sicut nuper accepimus, tu pro nonnullis magnis et arduis negociis certos solennes ambaxiatores seu nuncios ad carissimi in Christo filii nostri Wenceslai, regis Boemie illustris in regem Romanorum electi, presenciam in brevi destinare proponas, nos laudabilia Tue Celsitudinis studia quibus virtuosa progenitorum Tuorum immitando vestigia iugiter elaboras, ut eandem Romanam ecclesiam ac fidem catholicam protegas et defendas, diligenter atten- dentes et ad ea que dicte Romane ecclesie ac Tue regie Maiestatis prosperitatem, honorem et decorem prospiciunt, nostre mentis aciem dirigentes Celsitudini Tue, de qua in hiis et aliis fiduciam gerimus in Domino, pleniorem promittendi hac vice nostro et camere apo- stolice nominibus per tel vel eosdem ambaxiatores seu illos ex eis, quos ad hoc duxeris eligendos, quibus eciam plenariam, super hoc concedimus potestatem consiliariis et gentibus dicti regis seu aliis quibuscunque personis, de quibus pro statu prospero et felici nostro et eiusdem Romane ecclesie ac Tue regalis Magestatis Serenitati Tue videbitur expedire nonnullas pecuniarum summas, videlicet usque ad quinquaginta millium francorum auri quantitatem seu va- lorem eisdem consiliariis, gentibus et personis per nos aut gentes dicte camere certis terminis ad hoc prefigendis realiter et integre solvendorum, ac pro eisdem pecuniarum summis in eisdem terminis persolvendis Romanam ecclesiam et cameram predictas ac omnia bona mobilia et immobilia ad easdem ecclesiam et cameram spec- tancia, ubicunque consistant, eadem auctoritate obligandi specialiter 53

Strana 54
et expresse cum pactis, promissionibus, condicionibus, convencio- nibus et securitatibus oportunis quibuscumque, iuramento et pena- rum adiectione vallatis pariter et firmatis, omniaque alia et singula faciendi, gerendi et exercendi, que in premissis et circa ea neces- saria fuerint seu eciam oportuna, eciam si talia fuerint que man- datum exigerent speciale, plenam et liberam concedimus tenore pre- sencium facultatem. Nos enim quicquid per eandem Celsitudinem promitti, obligari seu fieri aut actum, conventum et concordatum fuerit, in premissis ratum et gratum habebimus illudque promittimus inviolabiliter observare litterasque concedere super hiis oportunas. Datum Avinione, idus Aprilis, pontificatus nostri anno quinto. Originál na pergameně. Olověná pečeť na provázku. Na pravé straně plikatury: „De curia. B. Trepayre.“ Na rubu rukou souvě- kou: „Bulla Clementis, pape VII, per quam ipse dat potestatem regi et suis ambaxiatoribus promittendi nomine dicti pape consilia- riis et gentibus regis Romanorum usque ad LM francorum et ad hoc Romanam ecclesiam obligandi etc. MCCCIIIIXXIII, quo non fuit effectum sortita.“ 2. KAREL VI., KRÁL FRANCOUZSKÝ DÁVÁ SVÝM POSLŮMK VÁC- LAVOVI IV. PLNOU MOC JEDNATI DLE INTENCÍ KLEMENTA VII. 1383, duben, 26., Orléans. Archives Nationales, Paris, J, 386, No. 105. KAROLUS,a) Dei gracia Francorum rex, dilectis et fidelibus consiliariis Petro, episcopo Malleacensi, fratri Angelo de Spoleto, generali mi- nistro ordinis fratrum Minorum ac magistro in theologia Guidoni de Houcourt et Raymundo Bernardo Flamingi, militibus, et in legi- bus doctori ac magistro Johanni de Ailliaco, secretario, nostris, salutem. Cum nos litteras sanctissimi in Christo patris domini Cle- mentis, divina providencia pape septimi in bulla plumbea et filo canapis sigillatas receperimus formam que sequitur continentes: „Clemens episcopus, servus servorum Dei, carissimo in Christo filio Karolo, regi Francorum illustri, salutem et apostolicam benediccio- nem. Cum, sicut nuper accepimus, tu pro nonnullis magnis et ar- a) Nad intitulací uprostřed: „Similes sigillatas litsteras] defert magister J. d'Ailly regi Romanorum." 54

Strana 55
duis negociis certos solennes ambaxiatores seu nuncios ad caris- simi in Christo filii nostri Wenceslai, regis Boemie illustris in re- gem Romanorum electi presenciam in brevi destinare proponas, Celsitudini Tue, de qua in hiis et allis fiduciam gerimus in Domino pleniorem promittendi nostro et Romane ecclesie nominibus per Te vel eosdem ambaxiatores seu illos ex eis, quos ad hoc duxeris eli- gendos, quibus eciam plenariam super hoc concedimus potestatem quibuscumque archiepiscopis, episcopis, abbatibus, prelatis ac que- cumque prioratus dignitates, personatus et officia, canonicatus et prebendas, ecclesias ac alia beneficia ecclesiastica obtinentibus et alliis personis ecclesiasticis illarum parcium, de quibus ille vir pe- stifer et perpetue malediccionis alumpnus Bartholomeus, olim Ba- rensis archiepiscopus, qui sedem apostolicam per impressionem et violenciam notorias nititur dampnabiliter occupare, nonnullis cathe- dralibus ecclesiis, eciam metropolitanis ac monasteriis et quibus de prioratibus, dignitatibus, personatibus, officiis, canonicatibus et prebendis ac aliis beneficiis ecclesiasticis, secularibus et regularibus, licet de facto providit, et que huiusmodi ecclesias, monasteria, prio- ratus, dignitates, personatus, officia, canonicatus et prebendas ac beneficia eciam pretextu provisionum huiusmodi detinent indebite occupata, ut si iidem archiepiscopi, episcopi, abbates, prelati et persone detestabile scisma quod dictus Bartolomeus in Dei ecclesia suscitavit, adiuraverit ac ad nostram et eiusdem Romane ecclesie veram devocionem et obedienciam in humilitatis spiritu redierint, nos ipsos a quibuscunque excommunicacionis, suspensionis et in- terdicti sentenciis atque penis quas propterea incurrerint absolve- mus ac omnem inhabilitatis et infamie maculam sive notam per eos premissorum occasione contracta penitus abolebimus et quos- cunque processus contra ipsos propterea factos et eciam promul- gatos tollemus et revocabimus ac de personis ipsis, ecclesiis et monasteriis predictis de fratrum nostrorum consilio et de prioratibus, dignitatibus, personatibus, officiis, canonicatibus et prebendis ac be- neficiis predictis de novo providebimus et alia faciemus, que iuxta Tuum consilium pro statu prospero et felici ecclesiarum, monaste- riorum ac personarum predictarum utilia et salubria videbuntur, plenam et liberam concedimus tenore presencium facultatem. Nos enim, quitquid per Celsitudinem eandem promitti et fieri contigerit in premissis ratum et gratum habebimus, illudque promittimus in- violabiliter observare litterasque super hiis concedere oportunas. Datum Avinioni, idus Aprilis, pontificatus nostri anno quinto.“ Nos de vestris industriis et fidelitatibus plenarie confidentes, vobis in simul quatuor aut tribus vestrarum litteram predictarum virtute pro- 55

Strana 56
mittendi pro et nomine dicti summi pontificis quibuscunque archiepis- copis, episcopis, abbatibus, prelatis ac quecunque prioratus digni- tates, personatus et officia, canonicatus et prebendas, ecclesias ac alia beneficia ecclesiastica obtinentibus et allis personis ecclesia- sticis illarum parcium, de quibus Bartholomeus, quondam Barensis episcopus in nonnullis cathedralibus ecclesiis, eciam metropolitanis ac monasteriis quibus de prioratibus, dignitatibus, personatibus, of- ficiis, canonicatibus et prebendis, allis beneficiis ecclesiasticis, se- cularibus et regularibus, licet de facto providit, et que huiusmodi ecclesias, monasteria, prioratus, dignitates, personatus, officia, ca- nonicatus et prebendas ac beneficia eciam pretextu provisionum huiusmodi detinent indebite occupata, ut si iidem archiepiscopi, episcopi, abbates, prelati et persone detestabile scisma, quod dictus Bartholomeus in Dei ecclesia suscitarat, adiuraverint et ad ipsius summi pontificis et eiusdem Romane ecclesie veram devocionem et obedienciam in humilitatis spiritu redierint, ipse summus pontifex a quibuscunque excommunicacionis, suspensionis et interdicti sen- tenciis atque penis, quas propterea incurrerint, absolvet et omnem inhabilitatis et infamie maculam sive notam per eos premissorum occasione contractam penitus abolebit et quoscunque processus contra ipsos propterea factos et eciam promulgatos tollet et revo- cabita) ac de personis ipsis, ecclesiis et monasteriis predictis de suorum fratrum consilio ac de prioratibus, dignitatibus, personatibus, officiis, canonicatibus et prebendis ac beneficiis predictis de novo providebit et alia faciet, que iuxta nostrum consilium pro statu prospero et felici ecclesiarum, monasteriorum ac personarum pre- dictarum utilia et salubria videbuntur, ac generaliter omnia alia et singula circa hoc faciendi, que nos faceremus aut facere litterarum predictarum virtute possemus, si presencialiter interessemus [plenam et liberam facultatem concedimus per presentes]b), promittentes no- mine summi pontificis predicti ratum et gratum habere, quitquid per vos [simul]e) quatuor aut tres [vestrum]d) promissum sive gestum fuerit in premissis a quolibet premissorum. In cuius rei testimo- nium presentibus litteris sigillum nostrum duximus apponendum. Datum Aureliani XXVIa die Aprilis, anno Domini millesimo trecen- tesimo octogesimo tercio et regni nostri tercio. Koncept na pergamenu. Na rubu protokol téže listiny. Na levé straně přivázán ústřižek pergamenu s poznámkou: „Copie plurium a) In marg.: „Per regem ad relacionem domini ducis Burgundie.“ Thocie. b) Interpolováno. c) Idem. d) Idem. 56

Strana 57
litterarum regis tangencium Wenzelaum (sic) regem Boemie in re- gem Romanorum electum, ad quem rex misit certos ambaxiatores hic nominatos, et fuit magister J. d'Ailly cum ipsis et nihil fecerunt. Jiný koncept téhož listu (tamže, No. 103) nese bezprostředně za datem poznámku: „Et fuit signata per regem ad relacionem domini ducis Burgundie. Thocie. 3. KAREL VI., KRÁL FRANCOUZSKÝ, DÁVÁ PLNOU MOC SVÝM POSLŮM KU KRÁLI VÁCLAVOVI IV. 1383, květen, 5. Meaux. Archives Nationales, Paris. J, 386, No 101. KAROLUSa) Dei gracia Francorum rex universis presentes litteras inspecturis in Domino salutem. Cum nos ad presenciam serenissimi principis domini Wenceslai, Romanorum et Boemie regis, consan- guinei nostri carissimi, dilectos et fideles consiliarios nostros Petrum, episcopum Malleacensem, fratremb) Angelum de Spoleto, ministrum generalem ordinis fratrum minorum, Guidonem de Houcuria, militem et gubernatorem baillivie et patrie nostre Ambianensis. Raymun- dum Bernardi, utriusque iuris doctorem ac magistrum Johannem de Ailliaco, secretarium nostrum dilectum et fidelem presencialiter destinemus, ipsos constituimus, fecimus et ordinavimus ac tenore presencium facimus et constituimus et ordinamus ambaxiatores et procuratores nostros ac nuncios speciales ad comparendum coram prefato consanguineo nostro Romanorum et Boemie rege et consilio eiusdem, dantes et tenore presencium concedentes prefatis ambaxia- toribus et procuratoribus nostris insimul vel quatuor aut tribus eorundem plenam et liberam potestatem ac speciale mandatum cor- roborandi, firmandi et tractandi pro nobis ac carissimis patruis nostris Ludovico Andegavensi, Johanne Bituricensi et Philippo, Burgundie ducibus, ac carissimo germano nostro Ludovico, comite Valesii nostrisque heredibus et successoribus, regibus Francie nostroque regno, et subditis ac dictorum patruorum et germani nostri here- dibus et successoribus cum dicto rege Romanorum et Boemie ac a) Nad intitulací: „Similes sigillatas defert magister J. d' Ailly regi Roma- norum.“ b) fratrum. 57

Strana 58
magnificis et potentibus principibus Sigismundo, marchione Brande- burgensi, Johanne, duce Gorlicensi, a) germanis, ac marchione et domino Moravie, consanguineo dicti regis et suis heredibus pro ipsis et eorum terris et subditis amicicias, confederaciones, obli- gancias, tractatus, pacta, promissiones et federa, qui et que initi seu inite fuerant ab antiquo inter inclite recordacionis dominum quondam progenitorem nostrum ac carissimum avunculum nostrum Karolum, imperatorem Romanorum et ipsum regem Romanorum et Boemie, consanguineum nostrum seu suos predecessores et illos seu illas, fide, iuramento, condicionibus, convencionibus, promis- sionibus, pactis, scriptis et litteris, si sit opus transigendi, vallandi et de novo constituendi, faciendi et renovandi melioribus modo et forma, quibus fieri poterit et eis videbitur faciendum, omniaque et singula premissa promittendi pro nobis, heredibus et successoribus nostris predictis, atque per nos et ipsos heredes et successores nostros fieri, teneri et inviolabiliter observari confirmarique et de novo concedi, si sit opus, obligandique super hoc nos et di[cltos heredes et successores nostros nostrique et ipsorum bona quecunque ac prestandi super hoc in animam nostram ad sancta Dei evangelia quodlibet iuramentum. Que generaliter universa et singula alia fa- ciendi, gerendi, exercendi, transigendi, tractandi et concordandi pro nobis, successoribus et heredibus, regno et subditis nostris predictis, que nos faceremus et facere possemus, si presentes interessemus, eciam si specialiori mandato indigere noscerentur et maiora forent superius expressatis, promittentes bona fide et in animam nostram, nos ratum, gratum et acceptum ex nunc habere et perpetuo habi- turos, quidquid per dictos ambaxiatores et procuratores nostros in et super premissis et circa ea actum, dictum, tractatum, concor- datum procuratumque fuerit, quomodolibet si(n)t gestum sub nostro- rum heredumque et successorum nostrorum ac dictorum patruorum et germanorum nostrorum bonorum omnium ypotheca et obligacione expressa cum omni iuris renunciacione excepcioneque pariter et cautela. In quorum fidem et testimonium presentes litteras nostri sigilli munimine duximus roborandas. Datum apud Meldunum quinta die maii, anno Domini millesimo CCCO octogesimo tercio et regni nostri tercio.b) Koncept na pergamenu. Pod textem připsáno: „Per regem in suo consilio presentibus dominis ducibus Bituri- censi et Burgundie fuit ordinatum certis de causis tunc regem, dominos nostros et consilium moventibus, quod fierent duo pro- a) Orig.: Corlicensi. b) Datum psáno jinou rukou. 58

Strana 59
curatoria, quorum in uno ponerentur verba: „Heredibus et succes- soribus,“ et in alio procuratorio poneretur dumtaxat verbum: „Heredibus;“ que duo procuratoria sic fuerunt facta, et in isto presenti procuratorio ponuntur verba: „Successoribus et heredibus et in alio procuratorio ponitur verbum dumtaxat: „Heredibus,“ quod procuratorium habetur sub forma suprascripta excepto verbo: „Suc- cessorum. Et fuerunt sic signate per regem, presentibus dominis ducibus Bituricensi et Borbonie. H. Blanchet.“ 1 4. BOHOSLOVECKÁ FAKULTA PRAŽSKÁ ODSUZUJE BLUDY, JEŽ SE OBJEVILY V ULMU2 1386, únor 3., Praha. Bibliothèque de Valenciennes, Ms. 232. [Incipit declaracio magistrorum sacre theologie universitatis studii Pragensis de articulis anno Domini 1386 in Swevia exortis et ad dictam universitatem transmissis et eodem anno in die sancti Blasii expeditis. IN exordio presentis negocii, Deo scienciarum domino humiliter invocato, protestamur, quod circa puncta infrascripta nuper in forma publice scripture de opido Vlmensi, Constanciensis dyocesis, trans- missa et coram scriba et testibus nobis per honorandum Johannem Muntzinger in artibus magistrum et in sacra theologia studentem exhibita, non intendimus quidquam pertinaciter affirmare nec ipsa tenere, diffinire, sed iuxta sacre scripture testimonia, sanctorum doctorum sentencias et modernorum magistrorum easdem imitan- cium, katholicam veritatem que, utinam, tot haberet inventores, quot habet detractores, conabimur declarare, volentes in omnibus (sic) cum sacrosancta Romana ecclesia, sub cuius auctoritate iuxta pro- fessionem nostram militamus, in hiis et in aliis singulis saluberrima 1 Originál se zelenou pečetí královskou tamže, č. 8. Na levé, zevnější straně plikatury: „Per regem presentibus dominis ducibus Biturye, Burgondie et Borbonie. Blanchet." 2 Nebylo nám možno upraviti kritické vydání tohoto dokladu pomocí rkp. univ. knih. pražské (XII. A. 23). neb zapůjčování rukopisů se děje u nás za podmínek krajně nepříznivých. 59

Strana 60
fidel christiane sacramenta et mysteria tangentibus idem semper et sentire ac docere et eius correccioni reverenter in omnibus obedire. Quocirca vos universos et singulos, presertim in opido Vlmensi, Constanciensis dyocesis, et locis circumvicinis et alias ubilibet constitutos, ad quos dictorum punctorum presens nostra declaracio perveniret, et exhortamur in Domino et per eius misericordiam con- fidenter admonemus, ut de materia sacramenti altaris et aliis in premissis punctis tactis et in nostra declaracione tractandis non maliciose, non arroganter, sed humiliter in bonitate sentire studeatis iuxta spiritus sancti sentenciam in exordio libri sapiencie sic salu- briter instruentis: „Sentite“, inquit, „de Domino“ et simplicitate cordis querite illum,“ et „Ne porte inferi“, id est: nequam doctrine, que seducendo imprudentes ad inferos trahunt, „prevalere possint“. Fidelis anima non sue prudencie, sed patrum decretis et solide doctorum sanctorum doctrine imitatur memor verbi, quod in para- bolis Salomonis XXII° capitulo districte sibi proponitur: „Ne trans- grediaris terminos quos posuerunt patres tui. Punctus itaque primus, a) quem inter ceteros verbob) et scripto tradidisse dicitur magister Jo[hannes] Muntzinger rector dicti opidi Vlmensis prefatus, iuxta tenorem instrumenti nobis presentati fuit iste: „Corpus Christi non est Deus,“ pro cuius declaracione testi- moniis sacri canonis innitentes dicimus: Primo, quod communiter in scriptura sacra corpus Christi et caro Christi pro eodem intelli- guntur. Dicitur enim Johannis VI° capitulo: „Nisi manducaveritis carnem filii hominis et biberitis eius sanguinem, non habebitis vitam in vobis,“ cum similibus ibidem Mat[h]ei XXVI° de eadem ipsa carne dicitur: „Accipite et manducate, hoc est enim corpus meum.“ 1 Similis loquendi modus Marci XIIII et Luce XXII° cum similibus multis in scriptura novi testamenti. Ex communi eciam modo loquendi sanctorum doctorum satis patet, nomine corporis Christi et carnis Christi idem intelligi, ut patet ex auctoritatibus sanctorum, quos magister inducit in 3° libro sentenciarum distinccione II. Idem patet per sanctum Thomam et alios antiquos et modernos doctores in materia corporis Christi aut carnis Christi loquentes, quod alternis vicibus per corpus Christi intelligunt carnem Christi et corpus. Communiter enim doctores hiis duobus complexis sic utuntur. Dicimus 2°,c) quod per idem complexum, scilicet corpus Christi a) In marg.: „Primus punctus." b) Quem inter ceteros verbo, que inter ceteros verbo et scripto. c) In marg.: 2°. 1 V. 26. 60

Strana 61
aut caro Christi, in sacro canone scripture intelligitur altera pars humanitatis Christi distincta contra animam Christi. Quoad corpus namque eius dicit Christus Luce ultimo capitulo: „Spiritus carnem et ossa non habet, sicut me videtis habere.“ 1 Quoad animam autem dicit Johannes X capitulo2: „Ego pono animam meam et iterum sumam eam“, cum multis in scriptura similibus. Et expresse patet hoc per beatum Jeronimum3 in exposicione katholice fidei, quem allegat Magister in 3° sentenciarum, distinccione II. sic dicentem: „Confitemur in Christo unam filii esse personam, ut dicamus duas perfectas et integras esse substancias, id est, divinitatis et humani- tatis, que videlicet humanitas ex anima continetur et corpore,“ et ita patet propositum per dicta sanctorum que Magister ibidem inducit et communiter per omnes doctores katholicos materiam istam per- tractantes, et ideo eciam in symbolo Athanasii de Christo sic dicitur, quod „perfectus sit homo ex anima racionali et humana carne sub- sistens. 3° dicimus, quod licet iste homo/ sit Deus demonstrato Christo 82b (sic) iuxta illud apostoli mediator Dei et hominum, homo Christus Jhesus, quod eciam patet ex pluribus locis sacri canonis et sanc- torum dictis, tamen humanitas Christi non est Deus. Humanitas nunquam Christi assumpta est a filio Dei in unitate suppositi, ut patet par magistrum libro 3° sentenciarum, distinccione V per totum, et quia, ut ait beatus Ambrosius quem allegat Magister ! in eodem, distinecione VII: „Alius est qui assumpsit et aliud quod assumptum est,“ ex quo habetur, quod humana natura non est Deus. Item ad propositum dicit sanctus Thomas super 3° sentenciarum, distinc- cione XXI, articulo 2° 5: „Humana natura non est hypostasis in Christo,“ ex quo non solum patet, quod humanitas Christi non est Deus, sed eciam, quod ipsa humanitas Christi non est homo, nec est res per se existens, ut recte et katholice dicitur in 2° puncto instrumenti nobis presentati. Et facit ad idem sanctus Thomas 6 super 3° sentenciarum, distinccione VIa, questione 1a, ubi sic dicit, quod de Christo non predicatur humana natura neque partes eius Idem expresse ponit Alexander de Halis in 3a parte dicens: „Fal- sum est enim: Christo est humana natura. Similiter hoc est falsuma): humana natura est Deus.“ Idem Altisiodorensis in summa, libro 1 XXIV. 39. 2 V. 17. 3 4 Vydal Fretté, 467—472. 5 U. d., 535—536. 6 U. d., 473 a 479. a) falsa. 61

Strana 62
3° in materia de dignitate Christi articulo 3°, ubi copiose proposi- tam explanat veritatem. Ex premissis itaque primum punctum propositum sic declaramus, quod quia corpus Christi et caro Christi communiter in sacro canone Biblie et dictis sanctorum pro eodem intellectu inveniuntur, ut in principio premissum est. Et assumpta humanitas non est Deus, cuius partes sunt corpus vel caro Christi et anima, ut ex inductis doctorum sentenciis satis liquet. Katholice et propria locucione concedi potest idem, quod corpus Christi non est Deus, nec caro Christi est Deus. Testatur hoc ipsum beatus Jeronimus, ut Magister allegat in 30 libro, distinccione VII 1 et ponitur in glossa ad Romanos primo: „Verbum esta) Deus, non caro assumpta.“ Item beatus Augustinus in rescripto contra falsam disputacionem Arrii ex intencione probat, quod humana caro Christi non sit Christus, igitur nec corpus Christi est Deus. Concordat sanctus Thomas in 3a parte summe, questione L, que est de morte Christi. articulo 3°, in solucione tercii argumenti dicens:2 „Propter unionem humane nature verbum Dei non dicitur humana natura, sed dicitur „homo“, quod est „habens humanam naturam"; anima autem et corpus sunt partes essenciales humane nature, unde propter unionem verbi ad utrumque eorum non sequitur, quod verbum Dei sit anima vel corpus, sed est „habens“ animam et „corpus“. Item idem super 3° sentenciarum circa distinccionem XXI. questione prima, articulo 2° dicit:3 „Sic, non potest dici, quod filius Dei sit anima, sicut potest dici, quod sit homo“. Ex quo patet, quod filius Dei a forciori non est corpus Christi, cum anima sit corpore nobilior. Concordat Alexander de Halis in 3a parte in articulo isto: „Utrum Christus sit unum vel plura.“ Item concordat Scotus circa distinccionem XXII tercii libri sentenciarum dicens, quod licet in triduo mortis Christus nec anima fuerint a verbo separata, nec corpus, sed utrumque manserit divinitati unita, tamen Christus in triduo sue mortis non potuit dici corpus neque caro, quia non fuit individuum corporis nec carnis, nec potuit tunc dici anima ex eadem racione. Si ergo tunc, quando anima Christi fuit a corpore separata et quodlibet eorum seorsum erat filio Dei unitum, dici non potuit, quod corpus Christi esset Christus vel filius Dei. Concordat Bonaventura circa distinc- 4 cionem II tercii sentenciarum, materia 2a, questione prima, dicens: 1 ? 2 Opera omnia (Romae. 1903) XI. 482. 3 4 Opera omnia (Lugduni, 1668). 22. a) Za tím v textu škrtnuto: „Caro non“. 62

Strana 63
„Hec est falsa: Filius Dei est caro vel anima racionalis.“ Item concordat idem circa distinccionem XXXI tercii libri, questione prima dicens articulo primo et secundo 1. Item concordat Thomas de Argentina circa distinccionem XXI. Et potest istaa) catholica veritas, videlicet quod corpus Christi non est Deus, sic racione declarare: Corpus Christi aliquando fuit mortuum, nullo modo vivens, sed in triduo, ut patet per magistrum in 3°, distinccione XXI: „Sed Christus vel Dei filius aut Deus, licet in triduo dicatur mortuus propter carnem unitam verbo que mortua fuit,“ 2 ut dicit magister ibidem, cum Christus numquam fuit mortuus, nullo modo vivens, dicente beato Augustino contra Felicianum: „Absit, ut Christus sic senserit mortem, ut, in quantum in se est, vita, vitam perdiderit. Si enim hoc ita esset, fons vite aruisset.“ 3 Item corpus Christi sepe incipit esse de novo in aliquo loco preexistente, in quo prius non fuit, ut patet per sanctorum dicta, que Magister 4 ad hoc inducit in primo libro, distinccione XXXVII. Item debito devocionis studio ad tam dignum, quam mirabile Eucharistie sacramentum, in quo nostre salutis auctor/ totus Christus, verus Deus et verus homo veraciter continetur, ut credit et docet sacrosancta Romana et universalis ecclesia. Consideracionem quoad punctum propositum vertamus! Ex doctorum sanctorum dictis, a quorum salubri sentencia non est phas declinare, declaramus catholice tenendum et asserendum, quod in hoc sacramento corpus Christi non est Deus. Fit enim divinitatis miranda potencia in hoc sacramento, conversio sive transsubstanciacio panis nonnisi in corpus Christi, et vini nonnisi in sanguinem Christi sacramenti et non conversio panis in Christum, nec in animam Christi, nec in divinitatem Christi. Sic nec conversio vini fit in corpus Christi vi sacramenti, nec in animam, nec in Christi divinitatem, licet inse- parabili communicanda sub utraque specie, scilicet panis et vini, sit post consecracionem integer Christus verus Deus et verus homo. Ista est determinacio magistri ex dictis sanctorum Ambrosii, Augustini, Gregorii, Hylarii et aliorum, quos inducit libro IIII° sen- tenciarum, distinccione XI per totum, quos imitantur in sentencia idem dicens sanctus Thomas, Petrus de Tharen[tinis], Altisiodorensis, Bonaventura, Gandavus et Scotus etc. 83a 1 O. c., 342. 2 Fretté, 533. 3 Migne, P. L., 42, 1109. „Absit, absit a fidelibus ista suspicio, ut sic Christus senserit mortem nostram, ut quantum in se est, vita perderet vitam“. 4 Fretté, 200. a) In marg.: „Confirmacio“. 63

Strana 64
Circa secundum punctum, a) quem supra diximus esse katholicum, videlicet, quod humanitas Christi non est homo, nec est res per se existens, assumit dictus magister Johannes, quod hec sit falsa: „Beata Virgo habuit duos filios“, dicimus, quod non solum ipsa est falsa, sed heretica, quia beata Virgo numquam habuit alium filium quam Christum. De quo beatus Augustinus1 in libro de fide ad Petrum sic ait: „Non dicimus Christum duos filios, sed unum eundemque filium“. Idem dicit in libro de ecclesiasticis dogmatibus. Item innitentes dictis sanctorum declaramus istud, quod dicitur in 3° puncto, videlicet: „Christus est filius Dei et filius beate Virginis“, esse verum et catholicum dictum, quia dicit Augustinus in libro de fide ad Petrum, capitulo IIII in principio2: „Pater Deus de sua natura genuit filium Deum sibi coequalem et coeternum. Idem quoque unigenitus Dei secundo natus est, semel ex patre, semel ex matre. Idem Damascenus in 3°: „Confitemur Christi duas nativitates: Unam que ex patre, eternam, et unam que est ex matre in ultimis temporibus propter nos". Et eciam in symbolo Athanasii plane continetur et ideo secundum nativitatem eternam Christus est filius Dei, ut de hoc tota scriptura plena est, et secundum nativitatem temporalem idem Christus est filius beate Virginis, ut patet specialiter in capi- tulis Cyrilli sub anathemate approbatis in synodo Ephesina. Circa 3m punctum dicitur,b) quod Christus non sit compositus ex Deitate et humanitate, dicunt doctores communiter, quod proprie loquendo hoc est verum et assignat racionem sanctus Thomas c) super 3° sentenciarum circa distincionem VI, questionen VI dicens,3 quod persona Christi non sit composita loquendo proprie de composicione, quia est eterna et summe simplex et ideo racione tam eternitatis quam simplicitatis repugnat, quod sit compositum, pars aut componibile. Concedit tamen sanctus Thomas, quod persona Christi sit composita large capiendo compositum, sed exposicionem istam nominis „compositum“, id est, quod cum alio positum. Et Alexander de Halis in 3 a parte, questione „Utrum humanitas. Christi sit pars persone" dicit, quod proprie loquendo non est dicendum, humanam naturam non esse partem Christi sedd) ... quem magister allegat in 3° sentenciarum, distincione VI. Et de 1 Migne, 42, 1213. Non ergo duos Christos, neque duos filios, sed Deum et hominem unum Filium. 2 U. d., 40, 769. 3 Fretté, 477. a) In marg.: „Circa 2 punctum.“ b) In marg.: „Circa 3. punctum." c) Za tím škrtnuto: „circa“. d) Mezera v textu. 64

Strana 65
hoc Bonaventura circa distinccionem VI tercii, questione II magi- straliter sic distingwit: „Composicio, uno, modo, scilicet proprie, dicitur unio aliquorum habencium mutuam inclinacionem ad consti- tucionem tercii. Et hoc modo persona Christi non est composita. quia ad hoc multa secuntur inconveniencia, scilicet quod ista persond esset mutata et imperfecta et quod essent temporaliter in sese producta et eciam, quod non communicarentur ydeomata,“ 1 quia Christus non posset dici homo neque Deus, sicut caro non dicitur homo neque anima. Alio modo comparacio large dicitur quasi cum alio posicio ac personalis unio potest dici composicio. Et subdit Bonaventura, quod „quia verbum composicionis in proposito est calumpniabile pro- eo, quod composicionis vocabulum consuevit accipi primo modo, ideo doctores temporis presentis sensum secunde accepcionis retinent, declinantes composicionis vocabulum“.2 Ergo reputamus probabiliter et sine errore dictum quod premissum est, scilicet, Christum non esse compositum ex deitate et humanitate, ex quo consequenter hoc, quod circa punctum tercium premissum ultimo loco assumitur, videlicet, quod ista duo, scilicet deitas et humanitas non sunt Deus, probabile et sine errore dictum et a doctorum sentenciis non dissonum reputamus. Communiter enim doctores circa distinccionem VI tercii libri sentenciarum dicunt,3 quod natura divina et humana, scilicet deitas et humanitas non sunt Deu, set quod Deus vel Christus non sunt duo neque plura, neque due nature nec ipse nature, scilicet hec deitas et humanitas divina et humana, licet concedant, quod Christus habeat duo, scilicet naturam divinam et humanam. Sic similiter concedunt, quod Christus habeat plura et quod Christus sit plurium. Hec est concors intencio et expressa sentencia sancti Thome, Alexandri de Halis, Scoti et Roberti circa distinccionem VI tercii libri proxime allegata. Unde eciam manifestum videtur, quod sine errore dictum est, quod ista 40r in Christo: corpus, anima, sangwis et deitas non sunt Deus neque Christus. Sic recte et vere infra in ipso instrumento presentato continetur. Ad quod declarandum sic arguit Bonaventura: „Si duo vel plura essent Deus vel Christus, quero: Quid duo? Aut due nature, aut due persone? Non due nature, quia et Christus non predicatur de natura humana, nec est natura humana, Inec]a) due persone quia Christus solum una persona, per Athanasium in symbolo. Non duo tamen, sed unus est Christus. Si enim Christus essent due persone, 83 b 1 Opera omnia. 75. 2 U. m. 3 Fretté, 472—473. a) Před tím: „hec“. 65

Strana 66
tunc non esset duarum naturarum Christi unio in persona.“1 Item dicit Boëcius in libro de duabus naturis et una persona Christi. Et oppositum error Nestorii heretici olim episcopi Constantinopolitani. Quartus punctusa) principalis in dicto instrumento contentus fuit et est iste. „Nulla creatura est adoranda adoracione qua Deus debet adorari, scilicet adoracione latrie.“ Ad cuius declaracionem decre- vimus premittere aliqua circa species sive modos adoracionis pro intellectu dicendorum attribuenda. Duplex namque species sive mo- dus est adoracionis, ut colligitur ex glossa ordinaria super illo verbo psalmi LXXXXVIII2. „Adorate scabellum pedum eius, quoniam sanctum est“, ut latria et dulia. Subdividitur autem dulia in duplicem spe- ciem sive modum. Est enim dulia minor, que dicitur communis dulia et est dulia altior, ut habetur ex glossa primi regum, VIII ca- pitulo. Et hec dulia altior secundum doctores dicuntur hyperdulia. Latria est cultus ratione summi divini (sic) maiestatis et omnipo- tencie soli Deo creatori presencialiter debitus. Colligitur istud ex glossa ordinaria psalmi LXXXXVIII super isto versu: „Exaltate dominum Deum vestrum et adorate scabellum pedum eius, quoniam sanctum est“, que glossa sic dicit, quod scabellum pedum eius sit terra iuxta illud Ysaie ultimo3: „Celum michi sedes, terra autem scabellum meorum“, ubi per celum intelligitur omnipotentis Christi divinitas et summa maiestas. Per terram autem intelligitur caro Christi, de qua dicit glossa ibidem, quod ipsa sine impietate ado- ratur a nobis non illa adoracione que latria dicitur et soli creatori debetur, sed dulia alciori que debetur excellenti creature, qualis est humanitas Christi. Et loquitur glos[sla ibidem de carne Christi secundum se considerata. Et similiter loquitur de latria principaliter alicui propter se exhibenda, ut infra plane patebit. Dulia vero est reverencia que communiter debetur omni racionali creature, sed yp(p)erdulia que debetur creature excellenti. De istis tribus modis adoracionis tractans beatus Augustinus in X° libro de civitate Dei, capitulo 1. pro declaracione sentencie premisse sic dicit4: „Latria secundum consuetudinem, qua locuti sunt qui nobis divina eloquia condiderunt, semper ea servitus dicitur, que pertinet ad colendum Deum, et licet talis cultus alio nomine dicatur eusebia, tamen, ut dicto certior appareret, dicit ibidem Augustinus, quod alicui cultum illum non eusebiam, id est bonum cultum, sed theosebia in Dei cul- 1 U. m. 2 V. 5. 3 66, 1. 4 Migne, 41, 278. a) In marg.: „Ad quartum punctum.“ 66

Strana 67
tum dicere maluerunt“. Et subdit ibidem Augustinus de latria sic dicens: „Cultus iste debetur ei qui facit suos cultores beatos.“ Item Augustinus ibidem de dulia sic dicit ad propositum nostrum: „Ser- vitus autem que debetur hominibus secundum quam precepit apostolus, servos dominis suis subditos esse debere, alio modo grece solet nun- cupari dulia. Item de istis modis adoracionis consonanter ad sen- tenciam premissam tractat glossa ordinaria super isto verbo Mathei 4. capitulol: „Dominum Deum tuum adorabis et illi soli servies“, quod ibidem de latria glos[s]a intelligendum exponit. Et sanctus Thomas super Matheum in eodem capitulo IIII inducit Augustinum „De civitate Dei“ superius allegatum. Ex premissa consideracione sentenciis doctorum innitentes dicimus et declaramus, quod nulla creatura secundum se considerata est ado- randa adoracione latrie, qua Deus debet adorari. Immo humanitas Christi, de qua magis videtur sine parte humanitatis Christi, scilicet corpus Christi vel anima Christi, si per se considerata fuerint, aut prout per se considerantur, non debent adoracione huius modi, scilicet latrie, adorari, quamvis humanitas Christi, ut unita filio Dei, similiter corpus Christi et eius beata anima, prout eidem filio sunt unita, possint et debeant in filio Dei et cum ipso eadem adora- tione, scilicet latria, adorari iuxta determinacionem in quinta synodo, ubi contra eos, qui dixerunt, Christum duabus adoracionibus ado- randum esse, sic dicitur: „Anathema sit, qui dicit Christum verbum incarnatum non una adoracione cum propria ipsius carne adorandum, ut allegat sanctus Thomas2 in 3a parte, XXV questione, articulo primo in racione ad oppositum hoc manifeste ex sentencia beati Augus- tini de verbo Domini omelia LVIII: „Non turbetur cor vestrum“, ubi sic ait Augustinus3: „Dicunt heretici, filium non natura esse Deum, sed creatum. Quibus respondendum est, quod si filius non est Deus natura, sed creatura, nec colendus est omnino, nec ut Deus adorandus, dicente apostolo: Coluerunt et servierunt pocius creature quam creatori, sed illi, scilicet heretici, adhuc replicabunt et dicent: „Quid est, quod carnem eius, quam creaturam esse non negas, si- mul cum divinitate adoras et ei non minus quam divinitati deservis?“ Responsio Augustini: „Ego dominicam carnem, ymmo perfectam in Christo humanitatem ideo adoro, quia a divinitate suscepta et dei- tate unita est, ut non alium et alium, sed unum eundem Deum et hominem filium Dei esse, confitear; denique si homines in humani- tate separaveris a Deo, illi numquam credo, nec servio, videlicet ut 84a 1 V. 10. 3 67

Strana 68
Deo, velut si quis purpuram vel dyadema regale iacens inveniat, numquid ea conabitur adorare? Cum vero ea rex fuerit inductus periculum mortis incurrit, si ea quis cum rege adorare contempserit, ita eciam in Christo Domino humanitatem non solam vel nudam, sed divinitati unitaſm], scilicet unum filium, Deum verum et hominem verum, si quis adorare contempserit, eternaliter morietur.“ Idem eciam Augustinus super verbo illo psalmi LXXX, VIII° : „Adorate scabel- lum pedum eius, quoniam sanctum est,“ sic dicit: „Sciendum, quia in Christo terra est, id est caro, que sine impietate adoratur. Sus- cepit enim de terra terram, quia caro de terra est et per id proud est de carne Marie carnem accepit.“ 1 Hec sine impietate a verbo Dei assumpta adoratur a nobis, quia nemo carnem eius manducat, nisi prius adoret. Et subdit Augustinus: „Sed qui adorat non ter- ram intuetur, sed illum pocius, cuius scabellum est propter quem adorat.“2 Idem in sentencia Johannis Damasceni in 3° sentencia- rum suarum de Christo sic dicit: „Caro itaque eius secundum quidem eius naturam, si dimidias subtilibus intelligenciis, inadorabilis est, scilicet latria, ut creatura, unita autem Dei verbo propter ipsum et in ipso adoratur, quo enim modo rex nudus adoratur et indutus purpura, et nuda quidem purpura conculcatur et proicitur, regale autem indumentum statim honoratur et clarificatur." Et infra subdit de carne Christi dicens: „Ita secundum sui ipsius quidem naturam non est adorabilis. Adoratur autem in incarnato Verbo Dei non propter seipsam, sed propter unitum ei secundum ypostasim Deum. Idem in eodem, ut magister allegat in 3°, distinctione IX, due sunt nature Christi racione et modo differentes, unite vero secundum ypostasim, unus igitur Christus est Deus perfectus et homo per- fectus, quem adoramus cum Patre et Spiritu sancto una adoracione cum incontaminata carne eius non adorabilem carnem dicentes. Adoratur enim in una verbi ypostasi non creature veneracionem prebente. Non enim ut nudam carnem adoramus, sed ut unitam divinitati in unam ypostasim Dei Verbi duabus reductis naturis. Et ponendo exemplum subdit: „Timeo carbonem tangere propter ligno copulatum ignem. Adoro Christi mei simul utramque naturam propter carni unitam Deitatem.“ Item pro declaracione premissa facit sanctus Thomas 3 in 3a parte summe, questione XXV, articulo primo dicens, quod „adoracio latrie non exhibetur humanitati Christi racione sui 1 Migne, 37, 1264. 2 U. d., 1263. „Ideo et ad terram quamlibet cum te declinas atque proster- nis, non quasi in terram intuearis, sed illum cuius pedum scabellum est, quod adoras." 3 Opera omnia, XI. 277. 68

Strana 69
ipsius, sed racione divinitatis, cui unitur.“ I Concordat Altisiodoren- 84b sis in summa, libro 3. dicens, quod duo fuerunt opiniones: Una que dixit, quod caro Christi sit adoranda latria, alia dixit, quod dulia. Et subdit dicens, quod iste due opiniones possunt reduci ad concordiam, ut illa que dicit, quod caro Christi adoranda sit latria loquatur per accidens. Alia, que dicit, quod dulia loquitur per se, et subdit: „Dicimus enim, quod caro Christi adoranda est tantum dulia per se, sed per accidens latria.“ Et secundum hoc exponit idem auctoritate Damasceni proxime inducta. Item Alexander in 3. parte in materia de precepti decalogi determinans istam questionem: „Utrum eadem adoracione adoretur Christus secundum divinitatem et humanitatem?“, sic dicit ad propositum: „Respiciendo unitatem persone Christi una est adoracio. Respiciendo diversitatem naturarum differens est adoracio. Divina enim natura semper adoratur latria, humana in se considerata semper dulia, quia secundum ſsentenciam sanctorum considerata, non ut divinitati unita adoranda est latria extenso nomine latrie. Concordat Hinricus de Gandavo, item Albertus iuxta IX distinccionem tercii dicit, quod, cum caro Christi adoratur, adoracio non sistit in carne aut in1 caro Christi numquam est separata a Verbo, ideo semper est (est) adoranda latria, licet (per) humanitati, ut per se considerate, numquam debeatur nisi dulia. Et in fine questionis concludendo dicit: „Nos qui debemus adorare, non debemus aspicere ad eius humanitatem, sed ad persone dignita- tem.“ Concordat pocius de Alvernia circa distinccionem eandem dicens, quod si adoratur caro Christi, ut unita est adoranda eadem adoracione cum Verbo, quia cum adoratur persona per se, per ac- cidens adoratur quidquid habet in se.“ Concordat Robertus circa eandem distinccionem sic dicens: „Latria debetur per se, ut prin- cipali obiecto solido, sed per accidens humanitati Christi propter unitatem.“ Concordant eciam Scotus, Durandus et Egidius. Ex premissis patet, quod de virtute sermonis sit senciendum de ista: „Nulla creatura est adoranda adoracione qua Deus debet ado- rari, sed qua divinitati unita sit adoracione latrie per accidens ado- randa, ut corpus aut caro Christi, anima Christi ac tota humanitas, que non per se, nec in se, nec propter se, sed cum verbo, in verbo et propter verbum sunt adoracione latrie adoranda.“ Ex quo se- quitur, quod ista conclusio: „Corpus Christi non est adorandum adoracione latrie,“ de virtute sermonis non est heretica eo quod non per se, nec in se, nec propter se ei debeatur latria, cum corpus Christi, ut premittitur, in principio, non sit Deus, sed creatura. Di- I Vynecháno slovo. Jelikož se nám nepodařilo místo identifikovati, tedy jest tam snad třeba dodati: „creatura, quia“. anebo: „creatura; quia“. 69

Strana 70
85a cimus tamen resumendo, quod corpus Christi, ut Verbo unitum, sit per accidens adorandum quia in Verbo, cum Verbo et propter Verbum adoratur. Ex premissis igitur instruendi sunt wlgares, quod in ado- racione sacramenti altaris respectum habeant ad Christum verum Deum et hominem verum, qui in ipso sacramento veraciter con- tinetur. Quintus punctusa) in instrumento contentus fuit et est iste, quod hostia consecrata non est Deus. Dicimus et declaramus, quod licet in scriptura et in dictis sanctorum hoc nomen „hostia“ sepeb) in- veniatur stare pro Christo, iuxta illud ad Ephesios Vol : „Christus dilexit nos et tradidit seipsum pro nobis, oblacionem et hostiam«) Deo in odorem suavitatis“ et ad Hebreos VIII2 cum multis in scriptura simili- bus, tamen, quia, ut circa punctum istum in instrumento continetur, ma- gister Johannes predictus dicit, se per hostiam consecratam intel- ligere accidencia que fuerunt in pane, respondemus ad hunc intel- lectum, punctum esse verum et sine errore dictum, presertim cum talis modus loquendi de hostia consecrata non sit fictus, nec no- viter adinventus, sed apud doctores solempnes et reputatos in ma- teria sacramenti altaris plurimum usitatus. Nam sanctus Thomas3 et Petrus de Tharentino circa distinccionem X quarti dicunt de hostia con- secrata, quod ipsa integra remanente aliquo modo est corpus Christi sub partibus hostie et totus Christus sub singulis partibus divisis et non divisis ut expresse per hostiam consecratam intelligunt species seu accidencias, que fuerunt ipsius panis ante consecracionem, ut patet ex verbis propositis. Et communiter doctores circa distinccionem XII quarti sentenciarum, ubi magister tractat de divisione/ seu frac- cione hostie consecrate utuntur: „Hec complexio, hostia consecrata“ pro speciebus seu accidentibus,4 nam dicunt, hostiam consecratam frangi et dividi, corpus autem Christi sub ipsis speciebus contentum non frangi realiter nec dividi.d) Nec obstat confessio Berengarii quam eciam Magister recitat et exponit in eadem distincione et habetur „De consecracione“ distinccio II: „Ego Berengarius.“ Ecclesia enim recepit confessionem Berengarii ad elidendum errorem suum, qui non concedebat, corpus Christi verum ibi esse nisi sicut in signo. Unde recipitur eius confessione, ut intelligatur in sacramento altariss] 1 V. 2. 2 V. 3. 3 Fretté, 652, art. II. 4 Fretté, 662, art. 2. a) In marg.: „Quintus punctus.“ b) Orig.: „Sepia." c) Škrtnuto: „Pro“. d) In margine: „Berengarius“. 70

Strana 71
corpus Christi vere esse, non tamen vere et realiter dividi. Et re- vera esset enormis error credere, quod corpus Christi in sacramento realiter divideretur aut frangeretur et ideo glossa ordinaria in decreto super eadem confessione dicit, quod nisi lector recte intelligat con- fessionem Berengarii, in arcciorem incidit heresym, quam ipse, sci- licet Berengarius. Unde eciam verum et catholicum reputamus, quod circa hunc punctum communiter dicitur, quod Deus est sub hostia consecrata et corpus Christi et anima eius, et quod hostia dividitur in 3 partes et quod nullum predictorum dividitur in 3 partes, ymmo nullum predictorum realiter dividitur. Item, quod illa 4or: corpus, anima, sangwis Christi et Deitas non sunt Christus nec Deus, de- claratum est supra circa tercium punctum principale. Item, quod istud circa hunc punctum, quod accidencia visa non sunt corpus Christi plane verum apud omnes reputamus. Item sicut in sacramento continetur, quod tutius dici videtur propter simplices: „Credis, hic esse corpus Christi sub speciebus panis?“ Ex determinacione ecclesie in capitulo „Cum Marthe“, de celebracione missarum et ex dictis doctorum nostrorum racionabiliter dictum reputamus, quia veneran- dissimum ipsum altaris sacramentum dicitur mysterium fidei, quan- tum aliud ibi creditur, quam cernatur et aliud cernitur, quam cre- datur. Item in instrumento dicitur, quod tanta veneracio debeatur calici consecrato racione contenti sicut hostie consecrate. Nullus fidelium dubitare debet, quod sub utraque specie est totus Christus, ut declaratum est supra circa punctum primum principale de corpore Christi. Et magister determinat hoc expresse in distinccione XI, IVti sentenciarum, ultimo de ista dubitacione: "Utrum Christus in sua resurreccione resumpserit totum suum sanguinem“ recitat dicens magistera) Johannes unam opinionem, quod sic, aliam, quod non. Circa quam dubitacionem dicimus secundum doctores, quod in Christo resurrexit totum quod fuit de veritate humane nature, et quod spectat ad decenciam, et ideo secundum Augustinum quem ad hoc allegat in XII°, distinccione IIII dicitur de Christo, quod manet integer tutus in celo. Sed obiciunt aliqui (dicentes) prepucium Do- mini, dicentes, esse in terra et aliqui dicunt, se habere de sanguine Domini. Respondet Bonaventural circa distinccionem predictam dicens, „quod vel prepucium non fuit de carne secundum speciem vel divina dispensacione parum de carne secundum materiam ibi fuit, ut daretur nobis in devocionem, sicut reliquie, ac dicendum de sanguine quia vel aliquid fuit de veritate et illud surrexit cum Christo et est in celo et residuum mansit. Aliqui tamen doctores dicunt, quod circumcisi 1 Opera omnia. 135. a) Škrtnuto: „magister de veritate humane nature, Johannes". 71

Strana 72
resurgunt sine prepucio, quia, ut dicunt, istud signaculum est ad de- corem“ et concludit iste doctor dicens: „Quod autem horum sit verius, difficile est scire." Et ideo quod in instrumento circa dubi- tacionem istam dictum est, probabile reputamus. 5. PROTOKOL O INKVISICI V DOUAI PROVEDENÉ MARTINEM PORÉE, BISKUPEM Z ARRASU 1420, květen 9., [Douai]. Jugement de heresie. LE jeudy, IXe jour de may l'an mil CCCCXX, Martin Poree, alors evesque d'Arras, qui estoit del ordenne des Jacoppins, fist evocation de plusieurs de son evesche, et y eut asemblee en le court du dit evesche grand nombre, et disoient bien plusieurs qu'il y avoit la bien VIIIm, Xm, XIIm et plus de gens, tant abbes, chevaliers, gens d'eglise, baillis, maieurs, eschevins et autres gens, et remonstra par predication coment, par la grace de Nostre Seigneur, il estoit venu a sa cognoissance par le moyen d'aucuns de Douay bons chrestiens, que plusieurs, dont on avoit XVI personnes, ou il y avoit IIII femmes qui estoient prisonniers pour avoir fait alliance de heresie et en destruisant nostre loi, faisoient assemblees et preschements secrets, lisant livres en soustenant plusieurs erreurs est assavoir: qu'ils ne creoient point au Pere, au Fils, au Sainct Esprit que ce fust une meme personne; que le sacrement que l'on celebroit n'est rien, que Notre Dame avoit eu plusieurs enffans, que saincts n'estoient point en paradis qui oient puissance, que le moustier n'estoit qu'un bordel, que la confession n'est rien à un prestre, que l'eauwe be- noite n'estoit que abus, qu'ils faisoient leur sabbat un samedy, que le signe de la croix n'est qu'un gibet et qu'on n'y devoit faire nulle reverence, que les messes de Requiem n'estoient de nulle valeur aux trespasses, et autres plusieurs heresies. Et apres la remonstrance fu fait condempnation en la maniere que suit, prime de ceulx qui point n'avoient soustenu ne voloient soustenir entierement leur oppinion, dont les noms et les causes sont ci apres. Prime Simon Becquet qui soustenoit et estoit d'oppinion de faire au samedy le sabbat, III mois en quartre condempne. 72

Strana 73
Jehanne Fourdine disoit que l'eauwe benoite n'est de aucun plus grand éffet que l'eauwe d'un puch, condempne VII ans. Jehenne Rose, femme dudit Simon Becquet, qui soustenoit que le sacrement de l'autel que le prestre celebre n'estoit rien que abus, condepne sept ans. Guillaume Lancrin pour avoir non creu le Trinite et que Notre Dame avoit eu plusieurs enfants avant Notre Seigneur Jhesu Christ, condempne XV ans. Jacques Becquet, fils dudit Simon, pour avoir este asseure plusieurs heresies par especial que l'eauwe benoite n'est que abeuserie creu, condempne IX ans. Jehenne Becquet, fille dudit Simon et seroeur dudit Jacques, pour avoir publié, oy dire, creu que les messes de Requiem ne valoient rien aux trespasses, que le sacrement de la messe n'est qu'abus, a este condempne XII ans. Tassart Fourdin qui avoit un livre par lequel il ne croioit point au sacrement de l'autel, que l'eauwe benoite est abbus, fut con- dempne a mettre ce livre au feu et ars devant lui, a XV ans en cartre. Giiles des Angniaulx pour avoir jure fraternite de heresie avec ses compagnons de non accuser l'un l'autre, porte un livre heretical lequel de nuit il lisoit aux assemblees qu'ils faisoient pour eulx mouvoir, et creu les choses dessus dites, fut condempne a mettre le livre au feu de sa main ars devant lui, et en cartre perpetuelle, au pain et l'iauwe de doleur. Jehan Fourdin pour avoir dit qu'il n'y a saint ni saintes au paradis, que la croix vraye n'est que un gibet, qu'on ne doit point faire le signe de la croix ni le honorer, condempne comme le precedent et les deux condemnes perpetuellement leurs biens confisquiez. Apres laquelle condempnation faite contre les dessus nommes qui s'estoient revocquiez et prie de grace, fu mi a ceulx et a chacun d'eulx, excepte les deux condempnes perpetuellement, croix gaune et attachiez a leur poitrine devant et derriere et ledit Monseigneur l'evesque et l'inquisiteur De Ramons les bastirent sur la tete, disant chacun escriptures par maniere de punition. S'ensuit les noms et les causes des condempnes a mort pour ce que autrefois avoient encheri qu'ils soustenoient leur mauvaisetie. Pierre des Catoirs qui soustenoit la croix estre un gibet, qu'on n'y debvoit faire nulle reverence et que Notre Dame avoit eu plusieurs enffans qu'on ne le devoit rient honorer. Jehan de Baillon qui avoit parle contre Notre Seigneur et Notre Dame. 73

Strana 74
Hennequin de Langle, pour faire le sabbat le samedy et autres causes, fut par Monseigneur degrade de sa clergie en tondant ses cheveux d'une forchette, et avoit un drap autour du col en lui hostant et depouillant de sa clergie, et lisant des mots a ce per- tinent que ne devoit jouir du privilege. Gille Nepveu pour avoir soutenu que l'eglise n'estoit qu'un maniere de bordel qu'on paroit pour avoir l'argent ainsi que une fillette, que les representations de Dieu, de Notre Dame et saints et saintes estoient pour abuser, que ce n'estoit rien des prestres, et que a eulx on ne devoit confesser. Bertoul Thurin pour avoir fait le sabbat en Samedy, non croistre au sacrement de l'eglise, a trait plusieurs a la fausse loy eulx remonstre par Escripture. Catherine Mainarde qui par XXXII ans avoit garde de faux livres, les leu a plusieurs, fait croire II ses enfants que Notre Dame avant Notre Seigneur avoit eu plusieurs enffants, filz, filles et autres choses, induit plusieurs que s'ils alloient a l'eglise et si on celebroit qu'ils regardassent ailleurs, que s'ils prendroient de l'iauwe benoite d'un doigt que l'autre l'excusit, que le batesme, confession n'est rien; les livres ars devant icelle et disant aux autres nommes: nous n'avons a endurer que deux heures et mourir vraye martir. Jehan Cornu pour avoir parle de la reverence de Dieu notre Createur, de la benoite Vierge Marie et tant de maulx que pitie, fu degrade comme Hennequin de Langle, et a tous les dessus nommez fu mis mittre pourtraicte de representation de diables. Apres laquelle sentence ainsi rendue, fu l'un d'iceulx ars a la justice de Monseigneur l' evesque prestement et eut repentance priant qu'on ne voulsit mie croire ains qu'il avoit fait, et les autres furent rendu a la Justice laye de Douay et menes lendemain a Douay, excepte un condamne perpetuellement qui pour aucunes causes demeura et illecq fu preschie et ars, et s'estrangla la dite Catherine elle meme sans repentance comme on dit. Et pendant leur mort et preschement, le hourt de Douay cheut, et furent bleschie plusieurs notables clercs, et y eut dessous qui avoient les gambes et bras rompus jusques XIII dont les aulcuns moururent qui fu un grand pitie et meschief, et ce par faute du vieux bois dont estoit fait le hourt. Z archivu v Pas-de-Calais, Rejstřík BB, 6, fol. 9 otiskl Beuzart Les hérésies pendant le moyen âge... dans la région de Douai d'Arras et au pays de l'Alleu, 476—478. 74

Strana 75
6. VÝTAH OBĚŽNÍKU POSLANÉHO SEKTÁŘŮM V TOURNAI A PODANÉHO BISKUPEM TÉHOŽ MĚSTA SORBONNĚ 1420. Tournai. [Assertiones erroneae et detestandae procedentes ex erroribus Pragensium post Wicleff, missae ad sacram facultatem a domino episcopo Tornacensi circa annum Domini millesimum quadringen- tesimum vigesimum.] „IN nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen. Omnibus burgensibus manentibus et habitantibus in villa et civitate Torna- censi. Gratia sit vobis et pax a Deo patre nostro et Domino nostro Jhesu Christo. Cum ita sit, quod circa festum S. Johannis anni millesimi quadringentesimi et vicesimi aliqui missi ex parte papae vos concitaverint et inflammaverint contra illos de regno Bohemiae et specialiter contra illos de Praga denunciantes vobis, eos tenere errores et destruere et succendere ecclesiam praesentem, et quod sub umbra huius apprehenderunt, collegerunt et extorserunt a vobis et ab aliis multis magnum numerum auri et argenti fraudulenter, sicut vos ultra legenda poteritis percipere, si Deo placuit, et quod ego, qui hoc praesens opus feci cum auxilio Dei, hoc sciverim et perceperim, clerum non denunciasse nec manifestasse vobis, supre- mum vexillum impii et unum aliud supremum regni Hungariae et adhuc unum aliud cum curribus, equis et praedis et aliquibus multum nobilibus de acie imperatoris esse captos et adductos per dictos Pragenses et eorum dictam civitatem circa natale proxime sequens. Ego vobis scripsi hos praesentes rotulos ad hoc, quod de caetero non velitis vos amplius permitti seduci ab eis, sicut vos fuistis usque adhuc. In quibus rotulis est contenta causa pro qua illi de dicto regno Bohemiae et de dicta civitate Pragensi bellant contra ecclesiam praesentem, scilicet contra papam et omnes ei adhaerentes vel complures et contra imperatorem adiuvantem. Et postea vobis scripsi fornicationem spiritualem quae regnat hodie fere in tota terra, maxime in illa quae dicitur Christiana. Postea statum ecclesiae praesentis consequenter brevem, destructivum, et subitum interitum eius... Igitur vos rogo, quantum diligitis vestram salutem, quatenus ve- litis deducere ad opus hoc, quod intus inveneritis scriptum, non timentes clerum nec dominum quemque, scientes, quod unusquis- 75

Strana 76
que nostrum reddet Deo rationem pro se et non clerus pro vobis, sicut S. Paulus testificatur ad Romanos, quarto decimo capitulo. Et primo sequuntur quatuor articuli, pro quibus supradicti Bo- hemi et Pragenses bellaverunt et bellant usque ad praesens. Unde primus est, quod omnis veritas publicetur et annuncietur per otum mundum sine ullo impedimento et contradictione, sicut Jhesus praecepit suis apostolis dicens in Matth. et Marc. ultimis capitulis: „Euntes in universum mundum, praedicate evangelium omni crea- turae.“Quia in veritate vobis certifico, quod omni die ante recessum meum de dicta civitate Pragensi sine ullo impedimento erant prae- dicatae veritates scriptae per sanctos apostolos et prophetas publice in schaffaudo et adhuc, si Deo placeat, sunt in praesenti, et non prohibebatur cuicumque de habendo Bibliam in eius idiomate, sed in hac patria non est ausum loqui, sed nec habere libros, quia episcopi et eorum gentes rapiunt statim, dicendo, habentes esse incredulos, quatenus possint semper cooperire eorum nequitiam. Secundus articulus est, quod omnia peccata destruantur, aufe- rantur et prosternantur tam in occulto, quam in aperto. Et quod si(t) verum non fuisset repertum in eorum dicta civitate et dominio eius tempore mei recessus et longe tempore ante lupanar nec fatua mulier, nec lusor cum deciis aut aleis aut scacchis aut cum aliis ludis inutilibus, nec auditum carmen mundanum quodcumque, sed cantabant cantica spiritualia, sicut: Pater noster, Credo, decem praecepta et similia et adhuc, si Deo placeat, esse sic ad praesens. Tercius articulus est, quod omnes presbyteri volentes uti ordine presbyteriali nunc regulantur regula et vita apostolica quam Jhlesus Christus nos docet, Matth. 10, Marc. 6., et Luc. 10. capitulis prae- cipiendo suis discipulis et dicendo: „Gratis accepistis, gratis date. „Nolite possidere aurum neque argentum, nec pecuniam in zonis vestris et neque tunicas duas habeatis etc.“ . . . Potestis autem videre omnia contraria in toto clero hodierno incipientes a papa usque ad minimum, quia papa et cardinales, archiepiscopi et epis- copi et canonici non possident tantum hoc, quod est eis necessa- rium pro corpore singulorum aut pro eorum famila, sed habent dominationes et principatus, sicut: terras bonas, villa, castra et fortalicia, ut potestis videre in praesenti. Unde potestis videre, quod non sunt discipuli Christi, sed sunt discipuli dyaboli et Antichristi, id est contra Christum ... Item et J[hlesus Christus praecepit di- cens Matth. 23:: „Nolite vocare vobis Patrem super terram, quia unus est Pater vester qui est in coelis," et „Non vocemini magistri, quia unus est Christus magister vester. Qui maior est vestrum, erit minister vester.“ Et vos potestis clare videre papam, qui se 76

Strana 77
facit nominare omnino ad contrarium, Patrem sanctum, etiam epis- copi reverendos patres in Deo, tam in eorum litteris, quam Deo ... Unde scitote in propria civitate Pragensi et in dominio eius, civitates habere in eorum manibus omnes possessiones, quas eorum sacerdotes solidebant possidere, tam in bonis mobilibus, quam in haereditatibus. Quartus articulus est, quod presbyteri antiquitus ministrabant sacramentum altaris omnibus convenienter dispositis ad ipsum re- cipiendum sub duplici specie, scilicet sub specie panis et vini, sed Jhlesus Christus praecepit suis apostolis, sicut apparet Matth. 26., Marc. 14. et Luc. 22 et S. Paulus hoc testificans 1. Cor. 11... Et vos videtis, quod fere in tota terra vocata christiana commu- nicatur pauperi populo omnino ad contrarium, scilicet sub una specie panis contra praedictam institucionem J[hlesu Christi. Vae, vae papae et suo collegio sic ducentibus populos in mortem non solum corporalem, sed aeternam . . . Item scitote, quod imago, sculptura, idolum, statua aut simulachrum, omnia haec sunt unum. Hic nos docent scripturae, quod illi sunt propinqui confusioni et perditioni, qui colunt aut faciunt imagines aut sculpturas quascumque contra tenorem antedicti primi mandati. Et primo hoc nobis demonstrat Spiritus sanctus per os David di- centis: „Confundantur omnes qui adorant sculptilia et qui glorian- tur in suis simulachris etc.“ . . Sequitur status ecclesiae praesentis, de qua David loquitur dicens: „Odivi ecclesiam malignantium“, quae figuratur per civitatem Ba- byloniae regnantem sicut reges terrae, sicut angelus loquens sancto Johanni in Apocalypsi 18. nobis testificatur etc . . . Postea sequuntur prophetiae denunciantes interitum futurum ec- clesiae praesentis antichristianae antedictae . . . Sequitur, qualiter subito eius interitus veniet, Apoc. 18. . . . Sequitur ipsius destructio: Isai 21.. „Cecidit, cecidit Babylon et omnia sculptilia deorum suorum contrita sunt in terra“. . . . Sequitur, quomodo omnes gentes inebriatae sunt vino suarum abominationum, sicut apparet Apoc. 17. . . . etc. „Item scitote, quod propter istas praesentes veritates illi de dicto regno Bohemiae et de Praga pugnant et incendunt ecclesiam praesen- tem antichristianam et stabiliunt et restaurant ecclesiam apostolicam. Item scitote, quod propter has praesentes veritates mortui sunt in vestra dicta villa Petrus du Perret et Bierquerius et alii etiam Valentiniacoa) et Duacoi, quamquam clerus fecerit intelligere ad contrarium etc. . . . 1 Valenciennes, Douai. a) Valenconis. 77

Strana 78
Item recordamini, rotulorum dudum positorum in vestra dicta villa qui fuerunt affixi sancto Quintino,1 in quibus hac praesentes veritates erant inscriptae et quae fuerunt raptae a clero et a vestris superioribus absque hoc, quod scivissetis tenorem eorum. Noli [te pati sic fieri de istis praesentibus veritatibus. Item habete memoriam de ludo meretricis contentae in Apoca- lypsi tenentis vas aureum in manu sua, qui lusus fuit in dicta villa Insulensi . . . Fratres mei charissimi! Scite, pro vero, me laborasse hoc opus praesens cum auxilio Dei, esse in medio vestri, et si placet vobis obedire his supradictis veritatibus aut ampliorem de eis habere de- clarationem aut scire multas alias necessarias vobis, quas propter certas occupationes non potui hic intus inscribere, amplius scire de statu, vita et conversatione supradictorum Bohemorum et Pra- gensium, hoc sit signum inter vos et me: Ponite unum schaffau- dum in vestro magno foro, et communitate ibi congregata, cum Dei auxilio apparebo sustinens has praesentes veritates contra quoscunque volentes sustinere aut contradicere illis confidens in Jhlesu Christo qui promisit bonum Spiritum petentibus, sicut in evangelio S. Matth. 7. cap. quia non solum volo posuisse hunc praesentem laborem pro vestra salute, sed etiam corpus. Quod est maxima dilectio quam potest habere in hoc mundo alter ad alte- rum, sicut Jesus Christus nobis testatur in evangelio Johannis, 15. сар.2 Vydal: Duplessis, d'Argentre, Carolus: Collectio iudiciorum de novis erroribus I, 2, 172—174. (Paris, 1728.) 7. PRAŽANÉ PODÁVAJÍ VITOLDOVI LITEVSKÉMU TEXT ČTYŘ ARTIKULŮ Počátkem roku 1421. Bibliothèque Nationale, Paris, Ms. lat., 1501. OPIS XVIII. století z městského archivu v Basileji ověřený tamní radou. 1 Farní kostel v Tournai. (Viz Frédéricq, Corpus I. 451). 2 Za tímto explicitem čteme: „Haec excerpsi e magno volumine MSS. cen- surarum sacrae Facultatis Parisiensis a N. Boda collectarum. Et multa omisi, 78

Strana 79
Uplně totožný text s latinským zněním artikulů u Vavřince z Bře- zové (FRB., V, 391—395.). 8. MĚSTSKÁ RADA V CHEBU HLÁSÍ NEJMENOVANÉMU KNÍ- ŽETI VZRŮSTAJÍCÍ SÍLU HUSITŮ A PROSÍ JEJ O POMOC, JAKOŽ I JINÁ KNÍŽATA 1421, duben. 17., Cheb. Archives de la ville, Strasbourg, AA. 155, No. 10.c Der rat zu Eger. HOCHGEPORNER furste vnd gnediger here! Vnser vndertenigen demütigen dienst vnd was wir beheclichlit vermügen sin uwerii furstenlichen gnaden alzit voranwillig bereit. Gnediger here! Also uwer gnadeliht wol mag vernomen haben, wie das die vnglzibigen Wiclefisten vnd Ketzer in Beheimen jetzend etvos lange in grossen samnungen sind gelegen vnd noch ligen vnd sich teglicht noch mehtliche sterken vnd vns kumt von vnsern güten nochgepuren vnd frunden alle tage botschaft vnd warnungen, das sú in vber- walt herusfur[n], vns vnd ander stette rucken vnd sich erbeitten meinen, das wir tegeliche wartende sin; vnd den wir mit Gotz, uwer gnaden vnd ander fursten, heren, ritter, knechte vnd frunde hulffe widersten vnd widersetzen wellen, also verre, wir können vnd mügen. Vnd bitten uwr fúrstenlich gnade, gnediger here, obe sich ein solichs machen würde, das uwer gnade, zu vorderst Got, den heiligen glouben, vnd die cristenlich kirchen, vnsern aller gne- digesten herren, den romischen etc. kunig vnd vnser vndertennigen dienst darume ansehen vnd vns mit uwer gnaden maht zü hulffe vnd rettungen komen welle. Des glichen wir andern fursten vnd heren ouch geschriben vnd si gebetten haben, wanne sich muge- lichen die gantz cristenheit in den sachen bewegete vnd sich solich ketzery widersetzen vnd uwer gnade sich darinne gnedeclich erwisen gerüche. Aso wir alzit besunder zü uwern gnaden gantz getruwen sine quibus notio falsarum intentionum ab Hussitis prolatarum satis habetur. Parisienses autem magistri a censoria nota illis erroribus inurenda abstinue- runt, quia in Constantiensi concilio errores Johannis Wiclephi, tum Joannis Hus et Hieronymi de Praga speciatim proscripti erant.“ 79

Strana 80
vnd züversiht haben, das wellen wir uwern furstenlichen gnoden vor vnserm gnedigesten heren kunge in gantzem truwen dancken vnd dez vmb uwer furstenliche wurdekeit alzit demüteclichen ver- dienen. Uwer gnedige antwurt bitten wir beschriben. Geben am dunrestage nehst vor Georii, anno Domini etc. XXI. Souvěká kopie na papíře. 9. JINDŘICH Z METELSKA, PURKRABÍ V TACHOVĚ A RADA TÉHOŽ MĚSTA PROSÍ ŘÍŠSKÉ STAVY O POMOC 1421, duben, 21., Tachov. Archives de la ville, Strasbourg, AA, 155, No. 10a DES heiligen Romschen riches vnd desselben richs kung vnd kei- sern, erwurdige[n] welern vnd durchlichtigesten fúrsten vnd ouch den durchlichtigen marggrofen vnd hochgeborn herczogen vnd fur- treffenden darzu, den furnamesten patriarchen, erczbischofen, vet- tern genanten vnd adeln grafen, vnd ouch den geistlichen epten, probsten, prioren, den starckmehtigen riitern, den stritpern wepnern, den gemeinschaften der keiserlichen stette vnd aller andere stette wisen, fúrsihtigen allen vnd ieden des heiligen cristenlichen glou- bens ubern vnd liebhabern, von welhen enden der ganczen waren cristenheit si sint, wol uerlumdem. mannen, herren vnd vnsern li- besten günnern. Als wir mit Gotz hilff on zwifel hoffent Heinrich, ritter von Me- telsk, burggrafe zü Tachöw, burgermeister vnd gesworn, burger vnd die gantz gemeinschaft derselben stat oder weilers zü Tachöw, Proger bistüms demütig vnd andehtige in merunge des waren cri- stenlichens glouben, pant der liebe, die alle synne uberwindet vnd gemacht des frides fordert uss begirde mit gantzer vndertennykeit zü ewm gepotten nach vnsern cleinen vermögen bereit dienst in allen dingen uwer wurdigesten herschaften zü voran gesant. — Or, ir großmütigen vnd aller pesten manne einmütige in dem llip- lichen glouben der in ewikeit niemer verget, wie wol vnser herre vnd heilmacher Jhesus Cristus von etwie vil sinen synden mit sine helichen lasterbern worten ubel gehandeet wurt wunderlich geslagen vnd manicherley anfehtigunge versüht, doch so hat er 80

Strana 81
es gedulteclich oder sensticlichen gerücht zü liden vmb gotlichen gewalt zü meren zü den selben smehelichen scheltworten die im erbotten wurden er nicht erliden möht haben, sunder in dem tenpel gegenwertig was, als dann uss der heiligen geschrift genomen wurt, das alle werck Cristi vnser anwisunge sint. Dar vmbe ouch ein jeder cristen vnd des woren gloubens einbekenner mit etlichen usswendigen zwifel befleckt zü rachsalung die grossen vngerehtig- keit die durch die irsamen ketzer, die wider Got vnd sin heiligen ussgen oder ussfliessen sich erheben, sol vnd ilen zü tün. Wann aber in vnserm rich zü Beheim, leider Got sist claget, die ire sam- nungen der Wicleffisten und Hussen sunder bosheit vnd vngehor- samkeit wider dem cristenlichen glouben vnd die worheit desselben glouben mit verkerten leren das volg anbracht haben in vnglouben, do von böse ding komen sint, das vnser vermögen leider Got sist cclaget, das niht widerston kan, wanne die bosheit der vorge- nannten bösen samnungen von tage zü tage sich groslicher meret. Dadurch der almehtige Got gevnert wurt und sin heiligen vnd ir heiltüm geschendet vnd gelestert werden, vndir tag zü synen vnd zü eren verbotten werden, die pilde smeheclich zerbrochen vnd verbrant werdent, vnd ouch gotlicher dienst zümol abegebrochen ist vnd gar nahent alle münster mitsampt den pforkirchen vnd cappellen in dem selben reich leider dem ertrich glich ligen vnd ouch etwie vil der anzal ist reht geistlich, als werntlich mütig, frisch vnd starck in cristemglouben, ja halt das kranck geslehte der werber die wil sie lepten, ir sele Got dem schöpfer geantwurt haben, wenne ir etlich erslagen, aber etlich verprant etlich geseckt, etlich zii stucken gedeilt, etlich swerlich gemartert, etlich úbel ge- handelt, etlich gefangen vnd gebunden worden sin, vndir tag leider erbermlich geendet haben. Ouch sint etlich aller irer eigen habe beroubet worden, die hinweg den worten das sü uwer von cristen- lichem glouben iht abgetrungen wurden, in frömde lande zü ziehen genötiget sint. Vnd wer kan oder mag solich böse ding usgespre- chen mit worten oder mit schriften zü beschriben, darumb die sele in verdriessen trurig wurt, der geist bitterlich betrübet, die vernunft begraben, das hertz mit smertzen gepinniget, die prüste ertbi- demem (sic) von bitterkeit der betrübung, vnd ouch der hande ge- brichet zü schriben, vnd was ouch der schribfeder von attrament verzeichent das dilget, das flussig aweg der zehet wider abe es schouwent die zükunft des grimmigen keisers etwen Dyocleciani vergangen zit, die nii widerkomen vnd lebendig worden sint, da- rumb so zwinget angest vnd lust nü mit hitzigen süfzen usschrigen. O, du liebe, die so manigen glöubigen in Cristo einen lichnam zü 81

Strana 82
einander fügt vnd maht, o, das su vns demütigen uwern herschaf- ten zü fügt vnd einer zü samen, wann das wilkurn der gotlich ewigen enpfahung gerihtet hat, der natur vnd menschlicher eigent- schaft, vnd des woren Cristensgloubens züvor us miltelclich zü be- gaben vnd daswolt er ouch mer tüen mit (ein) privilegio der gütet. Also, wo der wore globe der bekennet vnd die sich in Cristo lieb haben aneinander begeren muntlich zü erlösen vnd gemein- schaft mit einander niht mügen haben, das dann die feder das durch die schrift erfüllen mug. Darvmb ir erwurdigesten, durchlichti- gen heren vnd genante vettern vnd allermenclich Cristen gloubens liebhaber, wir des aller durchlichtigesten heren Sigemund, Römi- schen kunges, zü allen zieten merer des richs, zü Beheim, Vngern, Dalmaien, Croatien kung, erbe vnd heren vnsers allerverhtsamen heren Maiestat vnd gnade, alzit vnversert zü ewrn heilikeiten reht, als den besten vorwercken des glouben vnd zü sicher beschirmunge flehen vnd bitten ouch flissentlich vnd demüteclich vnd durch lieb desselben Cristengloubens, darzü ir von grunduff sterclich gewidmet sit, vnd ein sicher getruwen zü uwern heilikeiten haben vnd zü uwer iedem vnd ermanen ouch durch des vergiessen des plütz vnsers heren Jhesu Cristi, das ir vmb gunst des glouben, zu usrotung der irsal vnd keczery, die in dem vorgenannten rich niht wenig gegrünet haben, in dem heren zu stercken vnd zü hulff den vorgenanten vnserm heren kunig Sigemund vnd ouch vns bigesten vnd ouch erheben vnd vns vnd vnserm heren, dem küng mit aller herschaft, retten, hulff vnd gunst geruht zü hülff vnd schutz zü komen on verziehen vnd erlengunge, wann es si, denne das wir mit uwer hülffe gedröst oder begnodet werden, so kunnen, so mugen wir solicher grosser vnglöubiger schar der bösen natur niht úber komen; darumb wir vns uwer vorgenanten herlicheiten demüteclichen bevelhen. Geschriben zü Tachöw, des nehsten montages vor des heiligen, erwurdigen martires tag sant Geörgen, anno etc., vicesimo primo. Souvěká kopie na papíře. RTA, VIII, 28 (výtah). 82

Strana 83
10. RADA MĚSTA TACHOVA HLÁSÍ PÁD NĚMECKÉHO BRODU, TAŽENÍ PIPOVO KE KUTNÉ HOŘE A CHYSTANOU CESTU CÍSAŘE ZIKMUNDA DO NĚMEC 1421. duben, 24. Tachov. Archives de la ville, Strasbourg, AA. 155, No 10b [Der rat zü Tachöw.] ERBERE, lieben heren vnd gunstige frunde! Vnser fruntlich, willig dienst ist alzit voranbereit. Lieben heren! Als vns uwer fruntschaft die uwern zü geschicket hat, das dancken wir uwern gúnsten in ganczen truwen flissig vnd wellen das ouch umb uwer fruntschaft vnd die uwer, wo wir múgen, alzit willeclichen verdienen, vnd wir haben ouch. Uwern botten darumb so lange bi vns gehalten, ob wir ouch ihts gunlichs hetten geschriben mügen, so wissen wir uwer gunsten noch keinerley zü schriben; danne das die Wickelevisten vnd ketzer in Beheimen noch iemer mer in grosser samnungen ligen vnd sich tegelich noch mehtchlichen stercken, vnd wir noch tegelich wartende sint, wanne su uberwalt herus fúr vns rucken oder vns beschedigen. Vnd wir haben etlich fursten vnd heren ouch geschriben vnd su gebetten, also wir ouch ein abgeschrift harinne beslossen senden. Vnd die Wicklevisten hetten verreter vnd mortbrenner zu vns geschicket, wenne die ketzer fur vns kemen weren, so solten die verreter die wile bi vns in der stat fúr in geleget vnd den ketzern zeichen geben haben, zu welchem tar si solten zü gerant haben, vnd derselben retter wir zwen verprant vnd ir ein teil noch in vnserm gefengnisse haben. Ouch ist vns also gestern botschaft komen, das die Wicklevisten das Beheim-Brot, a) das zwúschent Prage vnd dem Berge lit, ouch gewunnen vnd es die burger da selbst ouch ubergeben haben; vnd haben vil dútschen reissigen darinne erslagen vnd in der kirchen verprant, als man vns gesaget hat. So sagt man vns ouch, das der Pipa mit grossem volke in Merhern sy vnd zum Perge zü ziehe, dann von vnsers gnedigesten heren kúngs gnoden wissen wir ouch niht zü schriben, wo sin gnade jetzend sy, danne man sagt vns, das sin gnade ie bi uch (ouch) komen sulle. Harvmb, lieben heren, bitten wir uwer fruntschaft vnd liebe truwelich, a) Orig.: bescheimbrot. 83

Strana 84
flissig, obe ir davon ihez vernemen, das vnsers heren kunigsgnode zü uch komen werde, das ir vns das wissen lassen vnd uch ouch vmb die uwern bi vns niht belangen, noch verdriessen lassen wellent. Also balde sich machen wurde, das wir ir mit iht enpern möhten. So wellen wir uch su gern wider heimschicken vnd wellen das alzit also verre wir kúmen vnd mugen vmb uwer gúnstikeit mit stettem flisse widerdienen, vnd wir bitten ouch uch, das in den uwern niht in úbel wolt uff nemen, das su ouch in der wil niht selber haben geschriben, wanne sú uff dis vnsr schriben damit gehöret haben. Geben am dunrestage Georii, anno Domini etc. XXI. Vund, lieben heren, wir wellen oucha) uwer grossen frúntlichen bewisung gen vns vor vnser, gnedigesten heren kungs gnaden in gantzen truwen flissig dancken. Souvěká kopie na papíře. 11. DĚTŘICH, ARCIBISKUP KOLÍNSKÝ A LUDVÍK, VÉVODA RÝNSKÝ DOVOLUJÍ 180 OZBROJENCŮM Z LOVANĚ VEDENÝMI KNĚZEM PETREM BALLINCKEM A MATĚJEM VAN DEN FNDE, BY SE VRÁTILI Z ČECH DOMŮ 1421. září (?). NĚKDEJŠI archiv v Lovani, Collection alphabétique, régistre Q, fol. 43. Viz; Gachard, Rapport etc, 1471. 12. RADA MĚSTA MOSTU HLÁSÍ CHEBSKÝM NOVINY O VÁLČENÍ NA MORAVĚ A PROJEVUJE OBAVU PŘED UZAVŘENÍM PŘÍMĚŘÍ PLZEŇSKÉHO LANDFRIDU S HUSITY [1422] květen, 1. Most. Archives de la ville, Strasbourg, A A. 155. No 19b Den von Eger etc.] VNSERN freuntlichen dinst mit aller beheglicheit czuvor. Erbern, a) Škrtnuto: „vnsr“. 84

Strana 85
weisen, besunder lieben freunde! Ewr gutwillikeit, die ir czu vns habt, vnd ewrer verschreibung, die ir vns getan habt, wie es die kurfursten ieczund miteinander gelassen haben, dancken wir euch mit ganczem fleisse vnd lassen euch wissen, daz wir den Niclas Rosler, vnsern eytgenossen vnd mitpurger, czü vnserm gnedigen heren, dem künige, gesandt haben vnd der ist ieczo an der nehst- vergangen mitwochen von seinen gnaden komen, vnd hat in in Merhern gelassen vor Ostraw in dem velde, vnd die Vnger süllen kurtzlich czü seinem gnaden mit grossen volke vnd mit püchsen vnd anderm gerete komen. Auch hat sein gnaden, der herczog von Osterreich, verbotschaft, daz er schyer mit seinem volk auch zü im in daz velde komen, vnd vnsers herren gnade meynt, daz er es in Merhern wölle flihten, vnd wolle sich dann heraus machen gen Regenspurg czü dem tage, der von den kurfursten ist dahin gelegt worden. Auch hat vns vnser eytgenoss gesagt, das vnsers herren volk: Vngern, Jassen, die mit seinen gnaden czu velde ligen, ein rennen mit den von Ostraw gemacht hetten, also daz sie der von Ostraw vil zü tod slugen vnd etlich in das wasser sprungen und ertruncken, daz man meynt, daz derselben veinde wol hündert erslagen vnd ertrunken sein, vnd daz hat einer von Ostraw gesagt, den sie in das here gefangen hetten. Jeczund wissen wir auch nicht anders czü schreiben, daz nucz vnd trostlich wer, sunder gibt der almehtig Got ichts daz sol vnverschwigen bleiben. Czu Brux, an sant Philipp vnd Jacobi Tag. Burgermeister vnd rate der stat czu Brüx. Vnd euch solt der brief vor langest worden sein vnd wir hetten den vnsern mitburger einen geben, der heraus czu euch wolt sein geritten vnd ist daheim bliben, das es sich von des wegen also hat verczogen. Auch haben die vnsern von dem lantfride in Pilsner kreis vnd andern aygentlich vernomen, ob die vnsern nicht hinein czü in wern komen, so wer es mit demselben lantfrid vnd stetten Pilsner, Tachawer vnd Miser kreises gen den Hussen czu fride komen, vnd daz wer dann vnser vnd ander dewtschen landen gros scheden gewesen etc. Souvěká kopie na papíře. 85

Strana 86
13. RADA MĚSTA CHEBU PÍŠE NORIMBERSKÝM O BOJÍCH U ŽLU- TIC, BISKUPSKÉ TÝNICE A O OBLÉHÁNÍ GUTŠTÝNA 1422. květen, 8., Cheb. Archives de la ville, Strasbourg, A A. 155, No 19a DEN erbern in weisheit fursichtigen burgmeistern vnd rate der stat zü Nuremberg, vnsern lieben herren vnd guten freunden. Erbern in weisheit fursichtige lieben herren vnd besunder gunstige freunde! Vnser behegliche freuntliche dinst wißt alczeit willig voran bereit. Vns haben vnser gut freunde, die von Brux von vnsers gnedigisten herren, des Römischen etc künigs wegen geschriben, als wir euch ein abschrifft hie mit senden, als ewr freuntschafft wol vernemen wirdt, auch als ewr liebe als wir meinen vor wol mag vernomen haben wie die Hussen in Pilsner, Tachawer vnd Myser kreyse so mechticlichen geregniert vnd Lutitz, die stat an dem heiligen ostertag gewannen vnd syben früm priester de ver- brant, vnd die burger daselbst vnd bey hundert reysigen dewtschen gesellen, die da lage[n], gefangen vnd hin gefurt vnd die statmawr daz mererteyl der nydergelegt vnd die stat gar ausgeprannt haben, vnd darnach das sloss Gutenstein auch gewannen, bey anderhalb hundert reysige gesellen darauf gefangen vnd auch hinweg gefurt haben; vnd darnach komen sie fur die Myse vnd lagen da vor einem mittemtage bis czu dem andern vnd namen auch etwas scheden daselbst. Darnach czügen si fur Bischoffsteyncz, vnd also machten die herren vnd stette desselben kreyses ein sammnunge vnd darczü wir vnser vermügen bey achthundert güts volks vnd steinpüchsen, hantpuchsen vnd tarraspuchsen auch sandten, vnd also daz bey XM guts volks czü röss vnd czü fusse czüsamen komen, vnd wolten die Hussen bestritten haben; vnd als die Hussen daz also vernamen, daz das here köm vnd mit in streiten welte, da fluhen vnd wurden sie flüchticlich hinweg in die stete, gen Tawst, Glataw, Prage, Sacz, Lawn, Slahen vnd yederman heym, dannen er komen was vnd wolte des streytes nicht erpeyten, vnd dennoch haben die auz dem stettel Bischofsteincz der Hussen bey IIIC oder mer erslagen oder erstochen, als die Hüssen an sie sturmeten, vnd meynten sie auch czü gewynnen, vnd das alles tün wir euch in guter freüntschaft also czü wissen. Vnd also sie die vnsern ieczund aber bey XIIII tagen czü Beheim gewesen vnd 86

Strana 87
sein ieczund am dornstag nach Johannis ante portam latinam wider heim czü vns komen, vnd wie es die Hussen furbaz anfahen werden, das künnen wir nicht gewissen, denn das wir armen lewte an dem orte alczeit in sulchen grosser muhe vnd arbeit vnd sweren sorgen siczen, wenn die Hüssen komen vnd vns verderplich scheden czüfügen. Geben am freitag nach Johannis ante portam latinam, anno Domini etc. XXII.° De[r] rat czü Eger. Souvěká kopie na papíře. 14. MARTIN V. POROUČÍ VILÉMOVIIV., BISKUPU LAUSANNSKÉMU, BY PONECHAL VE VAZBĚ AUGUSTINIÁNA MIKULÁŠE SER- RURARIOVA, JENŽ, BYV PRO ŠÍŘENÍ NAUKY VIKLEVSKÉ A HUSITSKÉ INTERNOVÁN V KONVENTU METSKÉM, UPRCHL ODTUD A ŠÍŘIL ZNOVU UČENÍ BLUDNÉ V ÚZEMÍ SOBĚ ZAPOVĚZENÉM 1423, listopad 12., Řím. MARTINUS episcopus, etc. Venerabili fratri episcopo Lausanensi salutem et apostolicam benedictionem. Sicut pridie tibi scripsimus per unum breve nostrum, ad nostram notitiam est deductum, quod quidam Nicolaus Serurarii, professor ordinis heremitarum beati Augustini, certis ex causis sub tua custodia detinetur. Et quia nullo modo volumus, quod pro tantis eius culpis et demeritis, forsitan te ignorante, transeat impunitus, significamus tibi quod, cum hic Nicolaus, sicut fuimus a fide dignis informati, dudum populum Tornacensem suis pravis dogmatibus infecisset, clerum et ecclesiam Dei scandalizando, et quamplures errores Wicklefistarum et Hussi- tarum seminando, quos in sacro concilio Contantiensi publice revo- cavit, condemnatus fuit per certam sententiam venerabilis fratris Johannis, tunc patriarche Constantinopolitani, nunc archiepiscopi Rothomagensis, contra eum latam, quam ipse emol gavit et accep- tavit. In qua dicitur inter cetera contenta, quod ipse Nicolaus deberet per duos annos continuos in civitate Metensi et in conventu sui ordinis remanere, omni communicatione laicorum sibi penitus inter- dicta, et pro tempore vite sue civitates et dioceses Tornacensem 87

Strana 88
et Cameracensem omnemque regionem circumquaque contiguam infra triginta leucas, et civitatem ac diocesim Parisiensem per decem annos a die acceptationis dicte sententie computandos, non intraret sub penis incarcerationis perpetue, et aliis penis iuris et remissionis ad brachium seculare. Et nichilominus ipse Nicolaus, sicut asseritur, civitates et dioceses ac regiones sibi interdictas de facto intravit ibidem morando et publice predicando, nec in Metensi conventu agendo penitentiam residere curavit, contra prefatam sententiam temere veniens et infringens eandem; quam etiam in civitate Flo- rentina, excitatis quatuor ordinibus mendicantium, studuit facere revocari causamque committi procuravit dilecto filio nostro Antonio tituli sancte Susanne presbytero cardinali, qui etiam dictam sen- tentiam sua sententia confirmavit, que in rem judicatam dicitur transivisse. Nos itaque cupientes, ut justitia locum habeat, et quod debita punitio ceteris transeat in exemplum, fraternitati tue presen- tium serie committimus et mandamus, quatenus predictum Nicolaum, quacumque ex causa detentus sit, diligenter in carceribus tuis facias retineri, pro suprascriptis et alias suis demeritis puniendum, nam pro debita executione justitie cito tibi mittentur supradicte sententie cum executoria originales, ut contra predictum Nicolaum procedi possit, prout ordo juris postulat et requirit. Frédéricq, Corpus atd., I, 255. 15. DVA NÁVRHY OHLEDNĚ STÁLÉ VOJNY PROTI HUSITŮM 1424 (?). s. d., s. 1. Archives de la ville, Strasbourg, A, A, 156. No. 100. ITEM gedenckent zü rotslagen, wie dz die ältten reht vnd geriht gehanthabent werdent vnd iren gang gewinnent noch dem vnd dz von ältter herkumen ist. Item, von der Hussen wegen, ob men die mit degelichem kryege iederman mit einer anczal reysiges gezuges noch siner gebur vndersten welle. Item, oder dz men dz Hussen gellt wider uff hübe vnd dz men do mytte lutte bestaltte zům degelichem kriege. Koncept na útržku papíru. 88

Strana 89
16. MÍNĚNÍ NĚMECKÝCH MĚST STRAN KRÍŽOVÉ VÝPRAVY PROTI HUSITŮM NA SJEZDU ULMSKÉM PRONESENÉ (Kolem) 1425. duben 16., [Ulm.] Archives de la ville, Strasbourg, AA, 155. No. 62. OUCH ist beretd von dez dienstz wegen, den man vnserm herren, dem kunige tun wil, vnd ist der stett botten meynung, daz man ime dienst tûn sol zu eime gemeinen gezoge; aber zu eime teglichen kriege jar vnd tag zu ligende, beduncket sie, daz inen daz ze swer sii. Daz sal man also gen Costentz bringen vnd sich mit gemeinen stetten darumb vnderreden vnd dann eine erber botschaft zu vnserm herren von Mentz tun etc. Souvěký zápis na útržku papíru. 17. NÁVRH NA HLÁSÁNÍ KRÍŽE, SBÍRÁNÍ PENĚZ, SESTAVENÍ VOJSKA A DIPLOMATICKÉHO JEDNÁNÍ PROTI HUSITŮM SE STRANY FILIPA DOBRÉHO, VÉVODY BURGUNDSKÉHO 1428—1429. Bibliothèque nationale. Paris, Ms. franc., No. 1278. A corection c' est ce que il samble que monseigneur le duc de Bourgoingne a a faire et pouveoir se Dieux lui donne la grace et volonte de aller a puissance d'armes a ceste saison nouvelle sur les desloyaux incredules ou royaulme de Behaigne que l'on appelle Housses, et se comprent cest advis en VIII parties. Première partie. Premiere et devant toutes choses que il se dispose et entende à lui marier, car s' il estoit allie par mariage à aucune notable princesse tous ses bons et loyaulx subges en seroient joyeux et conforteſs] en leurs corages et auroient esperance que de lui de- mourroit noble generacion pour gouverner apres lui les notables 89

Strana 90
50a 50b tenemens que Dieux lui a envoyés et en servient plus liberal à le servir de corpz et en chevance. Item, hastivement doit mon dit seigneur envoyer du moins ung chevalier et ung clerc, gens notables et expers, devers notre Saint- Père en court de Romme, et illec exposer de par notre dit seigneur, comment mon dit seigneur a oy très reverend pere en Dieu, mon- seigneur le cardinal d'Engleterre, qui venoit des parties d'Allemaigne, où de par notre dit Saint Père il estoit commis légat pour pour- veoir et résister à la fausse et détestable entreprinse et hérésie que soustiennent et croient les gens du royaulme de Behaigne, que l'on appelle Houxses, les grandes inhumanités et déshonneur que ils font à nostre foy chrétienne. Pour quoy ce considéré il pria a mondit seigneur de Bourgoingne que il se volsist disposer et mettre sus en armes à l'encontre des dessusdits hérittes. Et combien qu' il ait de grans affaires, nul n' en doit aller devant la besongne de la foy, et aussi c' est le prince que ceulx des parties d'Allemaigne désirent le plus qu' il volsist aller par delà en armes. Item dist mon dit seigneur le cardinal, que il avoit espérance ferme de mener en ceste entreprise et à compaignie de monseigneur de Bourgongne de IIII à VIM archiers, tous du royaulme d' En- gleterre. Item et pendant le temps, que mon dit seigneur le cardinal estoit devers mon dit seigneur le duc, arriva devers lui monseigneur le prieur de Pont-Saint-Esprit, légat et messager de notre dit Saint Père envoyé à mon dit seigneur. Lequel, entre aultre choses, parla à mon dit seigneur en ce se vouloit employer pour le bien et relièvement de notre foy chrétienne, et vouldroit bien que Dieux lui donnast la grâce et l'honneur de en venir à une bonne fin devant tous aultres princes, ce que mon dit seigneur a fort retenu en son corrage. Item et depuis ce que mon dit seigneur le duc eut oy lesdis cardinal et prieur, avec les complaintes que pluseurs grans princes, prélas, cités et bonnes villes des parties d'Allemaigne ont fait et font savoir journelment, mon dit seigneur, meu de foy et de vraye amour à son benoît createur et à son Église chrétienne, est tant ardamment désirans et affecté que plus ne puet de combattre et mettre tout ce que Dieux lui a presté pour résister à l'encontre des dessus dis herittes en délaissant tous ses aultres affaires. Item, après ces choses remonstrées à notre dit Saint Père par lesdis ambassadeurs, sera requis de par mondit seigneur de ceste sainte et notable entreprinse devant tous aultres princes au cas toutes voyes que l'empereur ne le fist, en donnant mandement par 90

Strana 91
bulles à tous aultres princes et gens de quelque estat que ils soient, que à mon dit seigneur le duc ils obeissent en ceste partie et à l'aide de Notre Seigneur y fera le bien et prouffit de la chrétienté et aussi son honneur. Item et après ce sera remonstré par lesdis ambassadeurs, que pour les grans guerres que mon dit seigneur le duc a longuement soustenues pour cause de la mort et murdre perpétré en la per- sonne de feu monseigneur le due Jehan, que Dieux pardoinst, et depuis celles qu'il lui a convenu soustenir pour garder ses héritages ès pays de Henau, Hollande et Zellande, il a moult grandement frayé et despendu de sa chevance, et combien qu'il ait telle et si bonne volenté que dit est, toutes voyes il ne porroit pas mettre sus hastivement tout à ses despens telle puissance de gens que à ceste entreprinse appertient, pourquoy lui est nécessité de avoir l'ayde de notre dit Saint Père et de l'Eglise. Item et pour la cause dessus dicte, mon dit seigneur prie à notre dit Saint Père que, pour haster et advanchier la besoingne de la chrétienté et son armée, il lui vuelle prester la somme de etca) . .. laquelle notre dit Saint Père puet recouvrer par toute la chrétienté, car nul ne doit prétendre excusation en tel cas. Item, dire à notre dit Saint Père que, à l'ayde de Notre Seig- neur, mon dit seigneur le duc menra en ceste armée une grant et notable puissance, c'est assavoir de III à IIIIM gentilshommes et IIIIM hommes de trait ou plus, et espoire que il menra gens de tel estat qu'il se trouvera bien puissant de XV mille combatans ou plus. Item, que notre dit Saint Père vuelle envoyer aucun notable prélat en légation ou royaulme de France en la partie de l' obéissant du roy notre seigneur, et en oultre ès pays de Savoye, Bretaigne, Bra- bant, Liège, Namur, Hollande, Zellande, Henau et la conté de Bour- goingne, pour par icelluy légat assambler les princes et prélas de par decà, pour ensamble adviser tout ce qui sera expédient pour la conduite de ceste sainte entreprinse, tant en finance comme aul- trement. Item, apporter par ledit légat lettres de notre dit Saint Père à monseigneur le régent du royaulme de France, duc de Bethfort, et les gens des trois estas dudit royaulme soubs son gouvernement, requerrant instamment icellui seigneur que il vuelle secourir à la chrétieneté et se employer à l' encontre des dessus dis hérittes en la compaignie de monseigneur le duc de Bourgogne, son beau frère, en délaissant toutes aultres choses, et le induire que pour le bien de la chrétieneté, il se vuelle emploier en sa personne, et porroit-on, a) Vacat. 51a 91

Strana 92
s' il lui plaisoit, trouver le temps pendant aucunes trieuwes ou ab- stinences de guerre à ses adversaires et d' un commun acord beson- gnier, en lui disant que semblable requeste fait notre dit Saint Père au Dolphin. Item et si par monseigneur le régent est prétendu excusacion ob- stant les affaires et les guerres qui de présent sont ou royaulme de France, que au moins il se volsist emploier et tenir la main adfin que par les dessus dictes gens de trois estas aucune bonne ayde de gens ou de finances se meist sus pour aidier à la chrétienté et soustenir l' armée que fait mon dit seigneur de Bourgogne. Item, samblablement soit par notre dit Saint Père envoyé légat portant bulles devers le Dolphin et à icellui et les gens des troits estas de son obéissance requérir samblable requeste que on fait à mondit seigneur le régent, comme cy-dessus est faite mention. Item, semblable requeste faire à monseigneur le duc de Brabant, monseigneur le duc de Bretaigne, monseigneur le duc de Savoye et les trois estas de leurs pays. Item que, pour l' avancement des finances par notre dit Saint Père soient données bulles et indulgences et apportées par mon dit seigneur le légat commis au dessis dit royaulme et ès aultres pays dessus dis, icelles bulles contenant la fourme dont baillera la coppie révérend père en Dieu, monseigneur l' évesque de Tournay. Item, demander à notre dit Saint Père, par bonne manière son advis à qui la conqueste doit estre, que, au plaisir Dieu, se fera 52a sur lesdis hérittes. 51b Seconde partie. Item, doit mon dit seigneur envoyer une ambaxade bien notable et de gens bien congnoissans es pays d' Allemaigne pour y faire de par mon dit seigneur ce qui s'ensuilt: Item, parler aux princes, prelas et gouverneurs de citez et bonnes villes voisines et marchyssans aux ennemis de la foy et leur sera dit, que mon dit seigneur est bien en volenté de venir en ceste saison nouvelle à tres grant puissance de gens d' armes et de trait, ainsi aultre fois leur a fait savoir et pour ce désire à savoir de eulx, en quel disposicion ilz sont pour faire guerre contre lesdis ennemis, et quelle ayde mondit seigneur poroit trouver par delà tant de gens arme, de finances pour soldoyer lesdits gens d' armes et de trait que il menroit en sa compaignie laquelle sera tres grande et souffissans comme dit est. Item, demander aux dessus dis princes, prélas et gouverneurs de 92

Strana 93
bonnes villes, comment mon dit seigneur le duc et ses gens d' armes en allant, où dit voyage porroit avoir ouverture logis et pas- sages parmy les bonnes villes et fotresses et aussi, comment on recourroit de vivres et le pris que on mettroit sur iceulx. Item, demander aux dessus dis princes, prélas et gouverneurs, quel chemin mon dit seigneur et sa puissance porroient aller par dela pour le plus aisie tant chemin et trouver habondance de vivres, et par quel lieu il leur samble que on devroit entrer ou pays des ennemis. Item, enquerir de l' estat desdis adversaires, comment il se main- tiennent en leur guerre, quel nombre de gens, de cheval ilz sont, comment ilz sont armes et abatonnez, quel nombre de gens de piet il[z] sont, et combien il[z] ont de gens de trait et quel habillemens et soutientez ilz ont quant ilz tiennent les champs du guerre. Item, demander aux dessus dis princes, prélas et gens du pays, quelz remèdes leur samblent estre convenables et necessaires pour resister aux engins et malices des dis ennemis, et se ceulx des pays de par dela ont advise aucuns habillemens pour remedier à l' en- contre desdis adversaires, et que lesdis ambaxadeurs les puissent veoir s' aucuns en y a. Item, demander aux dessus princes, comment on se auroit a gou- verner, se lesdis adversaires ne se osoient mettre avant pour ba- taille, mais se retraisissent en villes et fortresses, et comment on les porroit assegier et continuer les sièges et aussi avoir vivres. Item, avoir advis avec ceulx des dis pays de par dela qui de ce ont congnoissance, quel monnoie tant d' or comme d' argent mon dit seigneur et ses gens porroient porter par dela pour leur plus grant pourfit, et en ce cas trouver aucun bon moyen avec les prin- ces, pays et bonnes villes. Item, que mon dit seigneur avec sa dicte ambaxade envoye au- cuns gentishommes sages et congnoissans pour visiter deux ou trois manières de chemin pour aller par dela, et meismement quelx rivières et passages et quelx logis on trouveroit pour entrer ès pays des dis ennemis et visiter s'il y a rivières, comment on trouveroit navir, et s'il y fault aller à charroy, comment on en reconnera et que cest chose soit bien et deuement visitee par les gens de monseigneur sans ce qu'il s'en atende de rien aux gens du pays et aussi qu'il se infourment à la verité, comment on trouveroit vivres et comment l' armee en poroit estre servie. 52b 53a 93

Strana 94
Tierce partie. 53b Item, pendant le tempz que on feroit les choses dessus dictes, ennvoyer devers l' empereur et lui signifier, comment nostre Saint Père a induit monseigneur le duc etc. de se emploier à la destruc- tion des Housses felous herittes, et aussi la bonne volonte que pour l' amour de nostre foy chrestienne mon dit seigneur a à ceste sainte besongne. Item, demonstrer à l' empereur, comment mon dit seigneur se dis- pose de aller contre les dis ennemis et auroit mon dit seigneur grant joye que les affaires du dit empereur fussent disposez de se employer contre les dis herittes à ceste saison prochaine, et en ce cas mon dit seigneur le yroit ac[c]ompaignier à toute puissance, car c' est le prince du monde que mon dit seigneur veroit le plus volentiers en sa conduite d' armes, car il lui samble que a tous jours mais il en vaulroit de mieulx. Item, en oultre prier au dit empereur, que ce que mon dit seig- neur le dict fait en ceste partie, il le vuelle avoir pour agréable et le avoir pour recommande en lui baillant ses lettres patentes par lesquelles il mande aux princes, prélas, gardes de bonnes villes ditez fortresses et passages de l' empire que à mon dit seigneur et à ses gens face toute ayde conforte et assistense en lui baillant ouverture et passage durant ceste présente armee et lui administrant vivres pour son argent à pris raisonnable, icelles lettres le plus au prouffit de mon dit seigneur que l' on pora obtenir. Quarte partie. 54a Item, que sceu l' intencion de notre Saint Père et de l' Eglise sur les requestes dessus dictes qui doit donner à mon dit seigneur la fondacion principale de son entreprinse, et meismement en fait de finances mon dit seigneur porra selon ce faire son mandement grant moyen ou petit. Item, il samble que le légat venu ès parties de par deca et lui assamble avec les princes et prélas et aultres notables gens bien affectez en ceste matère tant d' Eglise comme nobles, il deveroit ordonner notables predicacions qui par toutes les églises et parois- ces de par deca seroient preschies par pluseurs jours solempnez et par icelles predications on porroit à l' ayde des princes et pré- las et de leur's] officiers et des loix, des citez et bonnes villes mettre sus une finance qui se prenderoit sans exception de personne sur chacune certain taux d' argent outant que leur devocion porteroit, 94

Strana 95
et se ce se pooit conduire, on y leveroit une très survueilleuse finance. Item, se poroit lever ceste dite finance de chacune paroisce par deux preudonies avec le curé, lesquels yroient d' ostel en hostel faire queste, et seroit mis par escript tout ce que chacun auroit donné et par trois jours de feste solempnel la lire publicquement, adfin que chacun peust savoir que la finance seroit douenne et combien elle auroit monté. Item, que les indulgences qui seront advisees par mon dit seig- neur de Tournay et dont cy dessus est faite mencion publiees pluseurs- mens de bonne devocion et pour estre absolz, douvront de grans sommes de deniers. Item, que l' on pora [avoir] grant finansse des dismes des jans d' eglis(s)e. Item, aussi puet advenir que pluseurs seigneurs, chevaliers, gen- tilzhommes, marchans et riches bourgons y volront aller à leur despens ou y envoyer gens d' armes et de trait et tant fauroit moins de finances. 54b Quinte partie. Item toutesfois se mon dit seigneur maine le nombre de IIIM hommes d'armes et IIIIM hommes de trait, comme dessus est dit, les gaiges d'iceulx hommes d'armes prendront XX escus et XL gr. et gens de trait la moitiet, baneres et chevaliers selon leur estat, à l'avenir montera par mois C mil escus tels que dits sont, sans en ce riens comprendre l'estat de mondit seigneur et veu le lon- taing chemin et qu'il fault partout paier, l'on ne porroit point donner plus petits gaiges. Item, et se porront trouver lesdictes gens d'armes et de trait en la manière qui s'ensuilt: Est assavoir sic) mon dit seigneur de Brabant IIIC hommes d'ar- mes, s'il y venoit en personne, et s'il n'y pooit aller, qu'il com- mesist aucun notable de son pays pour mener le nombre dessus dit avec IIC arbalestriers ou aultre nombre convenable. Item, monseigneur le duc de Bretaigne, se samblablement n'y pooit venir, qu'il volsist envoyer IIIC hommes d'armes et IIIC arba- lestriers ou archiers, ou aultre nombre samblement que dessus. Item, Révérend Père en Dieu, monseigneur l'evésque de Liège, a tout IlC hommes d'armes et IIC arbalestriers. Item, que monseigneur le duc de Savoy volsist envoyer le prince, son fils, acompaigné de IIIC hommes d'armes et de IIIC arbalestriers, 55a 95

Strana 96
55b 56b et se les dessus dis princes voloient envoyer les nombres des gens d'armes et de trait cy-dessus requis, qui montent à XIC hommes d'armes et mil hommes de trait, mon dit seigneur auroit tant moins à recouvrer de gens en ses dis pays. Item, pour payer les gens d'armes et de trait des dessus dis princes et prelas, les finances se porront trouver en leurs pays meismement, en usant par la maniere et pratique dessus dite. Item, porroit mon dit seigneur mander venir avec lui le conte de Vernebourcq, qui est seigneur bien amé et congneu en toutes les Allemaignes et est très vaillant en guerre et lui baillier certaine retenue de gens. Item, si aucuns des dis princes ne venoient ou envoyoient par la maniere dessus déclarée, il converoit que mondit seigneur trou- vast les devans dis IIIM hommes d'armes et IIIIM hommes de trait sur ses pays de Bourgoingne, Artois, Flandres, Henau, Hollande ou Zellande et Namur, au moins ce qu'il faulroit pour le parfait dudit nombre et pour estre seurement acertené, il convendroit man- der à certain jour les gens des dessus dis pays et les aultres gentilshommes et mettre par mémoire les noms de ceulx qui en tel cas sont à mander; mais ce se puet délayer tant c'on aura oy nouvelles des ambaxadeurs envoyés à Rome. Item, et quant lesdis seigneurs et gentilshommes venront devers mondit seigneur, par bonne manière les doit amonnester de venir audit voiage et appointier avec eulx, quel nombre chacun menra tant d'hommes d'armes que de gens de trait et la manière qu'ils auront à eulx, qu'il s'entretenront en bonne obéissance le voyage durant et aussi fère lors pluseurs bonnes ordonnances nécessaires pour conduite desdictes gens d'armes. Item, que lesdits gens d'armes et de trait que mon dit seigneur menra en sa compaignie, comme dit est, des pays de par decà, monseigneur messire Jehan de Luxembourg en devroit avoir le charge et les conduire soubs monseigneur le duc de Bourgoingne. Item, monseigneur le prince(s) d'Orenges, semblablement aura le char- ge de ceulx des duccez et contéz de Bourgoingne et des pays d'environ. Item, monseigneur le marissal de Bourgoingne useront en gene- ral de son office aussi que à marissal appartient. Vle partie. Item, que mon dit seigneur se doit pourveoir de grante et souf- fissant artillerie tant de ars à main flesches, cordes, arbalestres à monter au crocq et agmudas (sic) et de trait à ce servant. 96

Strana 97
Item, de lances, haces ou mailles de ploncq. ltem, de panais grans et petis pour pourveoir contre le trait des aversaires. Item, de canons, bombardes, pouldres et estoffes et aultres sou- tientez selon ce que on trouvera estre nécessaire par le rapport des ambaxadeurs que mon dit seigneur aura envoyé ès parties d'Allemaigne, et meismement de ceulx qui seront chargie de sa- voir l'estat des dis ennemis et de la manière qu'ilz tiennent en faisant leur guerre adfin de se pourveoir selon ce. Item, pour trouver bonne artillerie de ars à main et flesches veu que c'est pour la chrétienté l'on porroit savoir à monseigneur le regent se on en porroit recouvrer au royaulme d'Engleterre. Item, samblement pour canons, tentes, pavillons et aultres ha- billemens de guerre dont cy dessus est faite mencion, l'on porroit, savoir se on en porroit recouvrer ès bonnes villes d'Allemaigne, ès lieux les plus prochains des dis adversaires et sur cest article avoir bon advis pour tous jours faire le plus grant prouffit. Item, ordonner deux hommes notables preudz hommes et sages qui conduiront le fait de l'artillerie dessus dite. 565 VIIe partie. Item, que mon dit seigneur pour le conduite de sa personne et de son hostel et generalement de tous ses affaires se doit pour- veoir de X ou XII notables hommes de conseil, tant d'Eglise, comment de chevaliers anchiens congnoissans les affaires du mond par expérience et aultres en desoubz gens de qui on se puist aidier en telz grans fais comment à ceste présente entreprinse appertient, pour avec les seigneurs et cappitaines dessus nommez aidier à conduire les bésongnes et affaires. Item, que mon dit seigneur pourvoye à la conduite de sa per- sonne durant ledit voiage des habillemens appartenant à sa haul- tesse, vestements, armeures, chevaux et aultres choses ainsi qu'il appartient veu le grant entreprinse et les lieux estranges où il est, taillies de aller pour y garder son honneur et croistre sa reno- mee tondis de bien en mieulx. Item, que durant le voyage que mon dit seigneur est taillie de faire, il doit choisir des officiers de son hostel de tous estas, des plus habilles et expers et les mieulx taillies de endurer les travaux et furnir ce qui en tel cas est appertenant de faire. Item, il samble que on porroit envoyer ès parties d'Allemaigne où mon dit seigneur est taillie de converser le plus bonnes gens 97

Strana 98
pour acheter bledz, vins, chars et aultres choses pour soustenir son estat dont l'on porra avoir beaucop milleur marchie, se on le fait avant la main, que comment mon dit seigneur y seroit et qu'il y auroit grant nombre de gens. Item, que pour mettre sus et soustenir l'estat et despense de mon dit seigneur lui, comment avoir grant finance laquelle se por[rja trouver sur les pays de mon dit seigneur, mais qu'il vols.st 57a entendre au premier article ou il parle de son mariage. VIIIe partie. Item, que mon dit seigneur pourvoye ès pays de Bourgoingne duce et conte de Autun de aucunes qui en son absense ait ou ayent le gouvernement à qui on se puisse retraire quant aucune chose surviendra, et samblement soit pourveue ès pays de Fland- res, Artois, Henau, Zollen et Zellande et aultres pays dont mon dit seigneur a le gouvernement. Item, que pour asseurer les dis pays mon dit seigneur(s) prende, trieuwes ou abstinences à tous ses ennemis et mal vuellans durant le tamps (que) au moins que il est taillie d'estre hors de ses pays. Item, se les finances pooient estre souffisans pour payer le nombre de IIIM hommes d'armes et IIIIM hommes de trait [comme dit est lesquelx l'on peut estimer avec l'ostel de mon dit seigneur le duc au nombre de XVM combatans (comme dit est) qui est vir notable, puissance, de Dieux leur vuelt prester sa grace, et encore que mon dit seigneur le cardinal se porte fort d'amener avec lui V ou VIM combatant du royaulme d'Engleterre et sans riens extimer la puis- sance des seigneurs d'Allemaigne. Item, supplie humblement celui qui de bonne affeccion selon son petit entendement a fait hastivement cest advis que on le vuelle prenre en bien (car s'il y a fauste de) et n'est point par faulte de bonne volente, mais on em puet demander à faulte de sens tou- siours prest de se remettre et reduire à la milleur oppinion et aussi prest de declairier sur toutes les choses escriptes plus emplement son entendement que il n'est cy presentement mis par escript. Výtah učinil Kervyn de Lettenhove, v „Oeuvres de Georges Cha- stellain, II. (Bruxelles, 1863.) 98

Strana 99
18. PRVNÍ A DRUHÁ REDAKCE PROJEKTU FILIPA DOBRÉHO Definitivní znění. Koncept. I. (2) Item hastivement doit mon dit seigneur envoyer... . . . que l'on appelle Houxses, les grandes inhumanités et deshon- neur que ils font à notre foy chre- tienne. Et combien qu' il ait de grans affaires, nul n' en doit aller de- vant la besongne de la foy, et aussi c'est le prince que ceulx des parties d' Allemaigne desirent le plus, qu'il volsist aller par dela en armes. (6) Item et après ce sera rémonstré par lesdis ambassadeurs, que pour les grans guerres que mon- dit seigneur le duc a longuement soustenues pour cause de la mort et murdre perpetré en la personne de feu monseigneur le duc Jehan, que Dieux pardoinst, et depuis celles qu'il lui a convenu soustenir pour garder ses héritages es pays Henau, Hollande et Zellande, il a moult grandement fraye et des- pendu de sa chevance, et combien qu'il ait telle et si bonne volonte que dit est, toutes voyes il ne porroit pas mettre sus hastivement tout à ses despens telle puissance de gens que à ceste entreprinse appertient, pourquoy lui est neces- sité de avoir l'ayde de notre dit saint Père et de l' Eglise. (2) Item doit mon dit seigneur envoier. . . . que l'on appelle Housses, les grandes inhumanitez et deshon- neur que il[s] font à notre foy chrétienne, dont tout catolique doivent estre desplaisant. (3) Item lui dist aultre (icellui car- dinal) que c' estoit le prince chrétien qui plus pooit faire de bien en ceste chose, meismement que tous les princes et communautes des parties d' Alemaigne desi- roient, qu'il se volsist emploier. (4) Item en aultre remonstra à mon dit seigneur, que combien qu'il vooit que mon dit seigneur avoit de grans guerres ou pays de Hol- lande et aultre part, (que) toutes... toutes telz guerres il devoit de- laisser pour entendre à la besogne de la foy et (quel) que nulle be- songne temporelle ne doit à bon prince chrétien estre pour faire devant ceste.... 99

Strana 100
(4)... messager de notre dit Saint Pěre envoyé a mon dit seigneur. Leguel, entre aultre[z] choses,parla à mon dit seigneur en ce se vouloit employer pour le bien et relieve- ment de notre foy chretienne, et vouldroit bien que Dieux lui donnast la grace et l’ honneur de venit... (5) Item et depuis ce que mon dit seigneur le duc eut oy lesdis cardinal et prieur aves les com- plaintes que pluseurs grans princes, prélas, cités, et bonnes villes des parties d' Allemaigne ont fait et font savoir journelment . .. est tant ardamment desirans et af- fecte, que plus ne puetdecombattre et mettre tout ce que Dieux lui a presté pour resister à l’ encontre des dessus dis hérittes en delaissant tous ses aultres affaires. (8) Item et pour la cause dessus dicte mon dit seigneur prie a notre dit Saint Pere que pour haster et advanchier la besogne de la chre- tiente et son armée, il lui vuelle prester la somme de etc .. laquelle notre dit Saint Pere puet recouvrer par toute la chretiente, car nul ne doit pretendre excusa- tion en tel cas. . messager de notre dit Saint Pére envoyé à mon dit seigneur, lequel, entre aultrez ! choses, parla à mon dit seigneur de ceste de- vant dite besongne et lui dist que notre dit Saint Père auroit grant plaisir et seroit moult joyeux, se mon dit seigneur en ce se vouloit emploier pour le bien et relievement de notre foy chrétienne ... Item depuis... oy par mon dit seigneur le cardinal les tres grans cruaultez et heresies des dessu dits Housses le meschief que ce est et seroit pour la chrétienté se fele erreur et duroit longuement (ef aussi ce) que de ceste besongne lui avoit parle le devant dit mon- seigneur le prieur ... est tant ardamment desirans et affecté tant que plus ne peut mettre tout, et que Dieux lui a presté pour resister à l'encontre des dessus dis hérites (et de- laisser) en delaissant pour ceste chose toutes aultres guerres et querelles que les quelles soient. ? (4) Item et pour la cause dessus dicte mon dit seigneur prie à notre dit Saint Père, que pour haster et advanchier son armee il lui vuelle prester la somme de etc... la quelle notre dit Saint Père peut recouvrer par toute la chré- tiente gui en ceste grant affaire doit aidier à soustenir la foy et P Eglise.3 ! Bibl. nat., Paris, Rkp. fr. 1278, fol. 153b, 2 Fol. 153b, 3 154 a, 100 

Strana 101
IL Item parler aux princes, prelas et gouverneurs de citez et bonnes villes voisines et marchyssans aux ennemis de la foy et leur sera dit, que mon dit seigneur est bien en volente de venir en ceste saison nouvelle à trés grant puissance de gens d'armes et de trait, ainsi aultre fois leur a fait savoir et pour ce desire à savoir de eulx, en quel disposicion ilz sont pour faire guerre contre les- dis enpemis. (7)... comment on les porroit assegier et continuer les sièges et aussi avoit vivres. (9)... et visiter, s'il y a riviers, comment on trouveroit navir, et s’il y a fault aller à charroy, comment on en reconnera ... Ш. (1) Item pendant le tempz qu’ on feroit les choses dessus dictes, ennvoyer devers l' empereur... IV. (2) Item, il sambie que le légat venu és parties de par deca et lui assemble avec les princes et prélas et aultres notables gens bien affectez en ceste matere tant d' eglise comme nobles, И deveroit ordonner notables predi- cacions qui par toutes les eglises 1 152a. 2 156b. Premičrment parler aux princes, prélas et gouverneurs des citez et bonnes villes voisines et mar- chissant aux ennemis dela foy et leur femonstrer la bonne volonte et affeccion que mon dit seigneur a au bien de la chrétiente et le grant desir qu'il a destruire les mauvais Houx, herites, ainsi que a leur dijà fait savoir par ses lettres et que tous jours persévère en ce saint propos et aussi il en est (amoneste) par notre Saint Père et l’ Eglise. . . comment on les porroit as- siéger et continuer les siàges.2 et visiter s'il y a riviers, comment on trouveroit navires et se c'est chemin de charoy, com- ment on trouveroit charoy. Item envoier deversl' empereur... Item, il semble que le légat venu ès parties de par deçà et lui as- semble avec les prélas et aultres notables gens bien affectez en ceste matere tant d’eglise comme nobles un pouvoir à l’ aide des princes et prélas et de leur offici- ers et des lois des citez et bonnes 101 

Strana 102
et paroisces de par deçà seroient preschies par pluseurs jours so- lempnez et par icelles predicacions on porroit à l’ ayde des princes et prélas et de leur officiers et des loix, des citez et bonnes villes mettre sus une finance qui se prendroit sans excepcion de per-. sonne sur chacune certain taux d’ argent outant que leur devocion porteroit et se ce se pooit conduire on y leveroit une trés surveilleuse finance. (4) Item les indulgences qui seront advisces par mon dit seigneur de Tournay et dont cy dessus est faite mencion. V. (8) sur ses pays de Bourgoingne, Artois, Flandres, Henau, Hollan- de ou Zellande et Namur, an moins ce qu'il faulroit pour le parfait dudit nombre .. . (8) Item se aucuns des dis princes ne venoient ou envoyient par la manière dessus declaree, il conve- roit que mon dit seigneur trouvast les devans dis IIIM hommes d’ armes et IIIIM hommes de trait sur ses pays de Bourgoingne, Artois, Flandres, Henau, Hollande ou Zellande et Namur, au moins ce qu’ il faulroit pour le parfait dudit nombre... (9)... qu'ils s'entenront en bonne 1 157b, ? U. m. villes mettre sus une finance qui se prendroit sans excepcion de personne sur chacune ceste cer- tain taux d'argent, et se ce se pooit conduire on y leveroit (on) une tres serveilleuse finance ef porroit on assez legieremént sa- voir (quel)... Item, que les indulgences dont cy dessus est faite mencion ... Item de le conte de Namur L hom- mes d'armes (qui) montent (les par- tis dessu escripts) XIIIC hommes d' armes et XIIC hommes de trait. Item pour trouver ... IIIM hommes d'armes et de IIIIM archiers (aul- tre ce que dessus est dit) pour ce assembler (et mettre sus) mon dit seigneur doit mander devers lui tous les notables seigneurs, barons, chevaliers et escuiers (no- tables) que il a acoustumé de mander pour mener en ses guer- res tant de son pays de Bour- goingne, duce et conte, comme de se conte de Flandres et d’ Artois, en ce comprins Boulon- gne ...2 qu’il[s] s’entenront en bonne obéis- 102 

Strana 103
obéissance le voyage durant et aussi fere lors pluseurs bonnes ordonnances necessaires pour con- duite desdictes gens d' armes. sance le voiage durant et fere bon advis. 1 VI. (4) . .. et de la manière qu' ilz . .. et de la manière qu'ilz tien- tiennent en faisant leur guerre nent en faisant leur guerre.2 adfin de se pourveoir selon ce. VII. (1) Item que mon dit seigneur... se doit pourveoir de X ou XII notables hommes de conseil ... (5) ... comment avoir grant finan- ce laquelle se por[rla trouver sur les pays de mon dit seigneur... . . . se doit pourvoir de (VIII ou) x ou XII notables hommes de conseil...3 ... comment avoir grant finance laquelle se porra trouver ès pays de mon dit seigneur assez aise- ment ... 19. NEJMENOVANÝ KATOLICKÝ EMIGRANT NAPADÁ PROKOPA HOLÉHO Bibliothèque mazarine, Paris MS. 1683. [Superscripcio epistole infideli Procopio contra Cristum in campis degenti.] JHESUM Christum et hunc crucifixum pro salute. Caritas Christi, ymo caterva fidelium exulatusque me compellit tibi sacre scripture veritatem pro munusculo offerre, a qua te, proh dolor!, devius error abduxit. Rex pacificus Jhesus Christus ab eterno decrevit, unam esse fidelium venerabilem ecclesiam, preter quam nullus omnino salvatur, in qua ipse sacerdos est et sacrificium Jhesus Christus cuius corpus et sanguis in sacramento altaris sub speciebus panis 1 157b. 2 155a. 3 155b. 103

Strana 104
et vini veraciter continetur, transsubstanciato pane in corpus et vino in sanguinem potestate divina. Dicis autem, in campis te de- gere propter calicem sanguinis Jhesu Christi. Christus autem, a quo nomen christianorum est abstractum, non cottidie in campis de- gebat, sed cottidie docens erat in templo, et apostoli, quorum ve- stigiis te fingis ambulare, in campis non degerunt cum apparatu armorum, sed fide omnia regna vicerunt. Zacharias in ordine vicis sue non in campis, sed in templo ministrabat. Intendis enim nos compellere ad calicem Domini vi armorum, Christus vero dixit Petro: „Mitte gladium tuum in vaginam“,I nec apostoli apparatu armorum, sed doctrinis et sanguinis effusione ecclesiam fundarunt et irriga- runt. Gloriaris enim in evangelio Christi ubi, dicitur: „Nisi man- ducaveritis carnem filii hominis et biberitis eius sanguinem nson hſabebitis] vsitam) isnj vsobis].“2 Evangelium non est in verbis, sed in spiritu, non in superficie, sed in medulla, non in sermonum solaciis, sed in radice racionis. Populus cristianus ad corpus Christi accedens veraci- ter sanguinem Christi sumit et bibit. Corpus enim vitale sanguinis gaudet naturali concomitancia, unde Christus, paucis interpositis, annexuit: „ Qui manducat hunc panem, vivet in eternum“ 3 De calice vero omnino tacuit. Dicis autem, quod papa non potest ex potestatis plenitudine destituere, quod Christus instituit, statutum sanctum et iustum, si in noxam vergat, papa cum sacri concilii approbacione iuste et sancte destituit. Nonne tempore Moysi dominus precepit facere ser- pentem eneum et post multorum curricula, tempore Ezechie regis Juda dum filii Israel importune instabant, quod deberet eis serpen- tem tradere, quia patres eorum a morte preservasset volentes ser- penti exhibere cultum latrie, videns rex, quod in noxam vergebat, puta in ydolatriam, cum concilio maturo et digesto, serpentem pe- nitus destruxit. Pateant aures tue audire, quod spiritus sanctus in scripturis suis dicat: „Postquam christifidelium crevit multitudo, populus bibens de calice Domini, sanguis Christi sepe irreverenter fuit fusus ad barbas virorum et ad pepla mulierum. Ideo papa Julius, videns illam irreverenciam, laicis subtraxit calicem Domini. Et ex alia causa potissima, quia tempore Julii pape error periculosus in- valuit, qui asseruit, quod sub specie panis esset tantum Christus medius et sub specie vini esset alia medietas Christi et non esset Christus totusb) sub specie panis. Ideo subtraxit laicis calicem, ut 1 Sv. Jan, XVIII, 11. 2 Tamže. VI. 54. 3 Tamže, v. 59. a) In marg: „Quo tempore et per quem summum pontificem substractus est a laicis, communio calicis." b) In marg.: „Utinam illud esset autenticum.“ 104

Strana 105
credant, sub specie panis esse totum Christum, vere sciens, suf- ficere ad salutem corpus Domini, sanguine naturaliter concomitante, secundum verbum Christi: „Qui manducat hunc panem, vivet in eter- num.“1 In predicto verbo: „Nisi manducaveritis“ etc. Christus pa- tenter expressit dumtaxat manducacionem spiritualem,a) quod est in fide, caritate infortuna ad salutem necessaria. Quod Christus dixit: „Verba que locutus sum, spiritus et vita sunt,“2 nam in ceteris ca- sibus manducare panem et bibere calicem sacramentalem non est de necessitate salutis, quia, si omnipotens Deus non daret nobis granum frumenti vel uvas de racenmis, nemo posset hoc sacra- mentum conficere. Similiter christianus captus a paganis multis annis et intimum terminum vite sue claudens non posset habere manducacionem sacramentalem. Durum autem esset, totam eccle- siam in prefatis casibus stare in statu dampnacionis eterne. Quid gloriaris de calice Domini sine fructu? Ipse est enim lignum vite faciens fructus et per menses singulos faciens fructum suum. Nam secundum apostolum sunt opera carnis et fructus spiritus. Opera carnis sunt contenciones, invidie, homicidia, furta etc. Timeo, quod tu sumens calicem, sumas calicem dyaboli, non Domini!, quia opera carnis in te sunt manifesta, qui intrasti terram nostram intendens rapinis insistere, homicidia perpetrare more patris tui, qui homici- da fuit ab inicio et rapere studuit divinitatem, ac discordias et dis- sensiones, sicut inimicus homo, superseminare non tantum inter christianos, verum et inter tuos complices, quoniam alius Tha- borita, alius Orphanus, alius Pragensis, cum tamen tunica Domini inconsutilis fuit indivisa. Tantus amator discordie, factus es, ut quantum in te est concordia data libello repudii extra fines mundi exulantur, fructus autem spiritus sicut pax, gaudium, caritas, be- nignitas, castitas, continencia. „A fructibus eorum cognoscetis3 eos“. Ubi est pax tua? Ubi benignitas? Gloriaris autem in sanguine Christi, qui fuit pius et, ut ecclesie caput, peccata nostra suo cruore detersit, et pius sanguis Christi in cruce clamavit pium verbum: „Pater, ignosce eis."4 Ubi est pietas tua ad proximum? Corruptus es, abhominabilis factus es! Carnem dyaboli induisti, immemor hu- mane misericordie, qui tot crudelia presumis facere. Pauperes exulant, gemitus miserorum ubique oppressorum miserabiliter clamant, nudi degunt, mendicos multiplicas, manus tue non stillant mirram, sed 1 Sv. Jan. VI. 59. 2 Tamže. VI, 64. 3 Sv. Mat. VII. 16. 4 Tamže. XXIII. 34. a) Na spodku folia 97a „Sedit anno Domini 340“ 105

Strana 106
97b cruorem sanguinis, manus tuas lavas in sanguine insoncium. Si enim calicem Domini sumeres, deberes eructare verbum bonum pietatis, eructas autem verbum mortiferum, fraudibus plenum, castra et civitates dolose expugnando, ac superbiendo „in curribus et in equis, nos autem in nomine Domini“,I cum pacienciam sustinebimus, donec omnipotens Deus pro electis suis faciet vindictam pro pec- cato. Et scio, quod Deus gloriosus per angelum suum una dierum feriet te, sicut fecit exercitui regis Sennacherib in campis, ut pe- reas ab exterminatore.a) Quid gloriaris, quod in virtute sanguinis Christi frequens tibi arridet victoria bellorum? O, stulta estimacio!b O, superba iactancia! Nonne Alexander Magnus, cuius deus Ju- piter fuit, totum mundum sibi subiugavit? Nonne in sanguinis vir- tute intrasti terram nostram „cum carbonibus desolatoriis“2 suc[cJen- dere ecclesias, occidere sacerdotes et sanguinem innocentem effun- dere? Cave, ne in te Sathanas intraverit, quia Judas, postquam accepit buc[c]ellam, intravit in eum Sathanas./ Heu!, absque du- bio Sathanas es! Sathan enim adversus Christum dicitur. Christus autem dicit: "Qui me honorificaverit, honorificabit eum pater meus, qui est in celis.“3 Tu vero domos Dei ad honorem Christi consecratas succendis, sacra vasa et vestes sacras abstulisti, altaria Christi destruxisti, cum tamen Christus decorem domus sue dilexerit, qui ait: „Zelus domus tue comedit me.“ Imo nec Christus vas sinebat portari per templum. Spero, quod manum videbis in pariete scri- bentem: „Mane, Techel, Phares.“ Propter ista et similia Balthazar rex paciebatur regni iacturam, regnum suum perdidit et mortem subiit improvisam. O, quantum presumise) divini cultus augmentum? De domibus enim oracionum stabula facis equorum, vasorum sa- crorum apparatus est şingulorum ornatus,d) vestes enim sacerdo- tales rapiunt in abusum secularium, cum in utroque testamento Dominus precepit sacerdotibus speciali vestium pollere ornatu. Unde Jhesus Christus apparens beato Johanni discursum tocius ecclesie revelans indutus fuit veste sacerdotali. Ymo, quod timendum est, in domo Dei tot nepharia committis, quod dedeceret in paganis. Dicis enim: „Sacerdotes in ecclesiis student avariciis et vaccant symonie in sacrorum collacione,“ quod tu asseris absque veritate. Si tamen sic esset, quod absit, ob hoc domus Dei non debet tradi Ž. XIX. 8. Ž. CXIX. 4. 3 Sv. Jan XII. 26. a) In marg.: „Vera prophetia“. b) In marg.: „Justa improperacio". c) In marg.: „Confundis." d) In marg.: „Non." 106

Strana 107
incendiisa) et Jhesus Christus in templo invenit vendentes et emen- tes, non templum incendebat, sed facto flagello de funiculis, eos eiecit ac pie correxit. Diffaveo tibi, quod ita a veritate exorbitasti. Noram certe ex relatu, te esse virum magni concilii, utinam in bono! sed, proh dolor!, talentum tibi creditum non posuisti ad ne- gociatorem, sed, heu, in sudario. Sudarium enim est vestis mor- tuorum. Totam enim intencionem ostendis ad nova peccata mor- talia perpetranda in novis homicidiis, rapinis, incendiis, pauperum oppressionibus, ita, ut omnis sanguis a iusto Abel ad dampnacio- nem Johannis Hus, qui est effusus super terram super te et gene- racionem Hussitarum, veniat. Ideo domus vestra deserta. Nonne Praga, civitas regalis deserta est in magna parte? Et civitates alie regni Bohemie? O, Pragab) olim civitas fidei, civitas sapiencie, nunc oppidum perfidie, magistra errorum! Unde hoc?, quia non erubuisti manum tuam mittere in cristos Domini, non expavisti persequi ad te missos de civitate in civitatem. Ideo domus vestra deserta. Mi- rari non sufficio, te degenerare a christianorum sanguine et fide- lium. In ecclesia sancta, orthodoxa sunt sancti innumeri, qui signis claruerunt, prodigiis choruscarunt, qui ritum ecclesie in missarum solemniis et aliis servaverunt, quem tu detestaris, novis figmentis et supersticionibus gaudes, confessionibus fidelium non acquiescis, laici tui, quod a seculo non est auditum, officio sacerdotali se in- gesserunt, predicando, baptizando et alia sacramenta temere minist- rando.) Dic unum de secta tua dampnabili, qui sanctitate fuerit suffultus, qui signis claruerit et prodigiis? Non video alia signa secte tue, nisi homicidia, rapinas et oppressiones innocentum, cum omnes leges, scilicet divine, mosayce, canonice et imperiales cla- ment, unicuique reddere, quod suum est. Unde Praga vestra, unde Bohemia vestra regem abiecistis, heredem repulistis, alios/ ex- pulistis et alienas hereditates usurpastis? Reddite ergo, que sunt cesaris, cesari, et que sunt Dei, Deo. Dicis enim: „Domino primo“, quod Deus te elegit et misit proponere populo verbum Dei. Unde venisti ministrari, non ministrare, cum Christus dicat: „Principes gencium dominantur eorum,“1 vos autem non sic. Si enim te Deus elegit, fac fratres eleccionis. Unde Christus: „Ego vos elegi, ut vos eatis et fructum afferatis.“2 Secundum apostolum fructus autem spiritus sit, pax autem gaudium, caritas, benignitas, bonitas. Ubi 98a Sv. Mat. XX. 25. 2 Sv. Jan XV. 16. a) In marg.: „Quia ipsa non peccavit." b) In marg.: „Planctus super Pragam“. c) Ibid.: „Mirabile, quod fecerunt sequentes Procopium." 107

Strana 108
est pax tua? Ubi gaudium? Ubi benignitas ad proximum? Si enim Deus te misit proponere populo verbum Dei, verisimiliter ostende istam invisibilem missionem operacione miraculi vel scripture testi- monio speciali, unde, cum Dominus vellet mittere Moysem in Egyp- tum, dedit ei signum ut converteret virgam in colubrium. Johannes quoque baptista speciale sue missionis testimonium protulit de scriptura, dicens: „Ego vox clamantis in deserto, dirigite viam Do- mini,“1 sicut ayt Ysayas propheta. Cum tu ergo nullius miraculi operacione missionem tuam demonstrasti, ideo more inimici hominis qui zizania superseminavit, inimicicias, non ea, que pacis sunt queris, imo, quod flens dico: Inimicus crucis Christi es. In cruce enim Christus fecit uterque unum. Unde in sua benedicta passione factus est lapis angularis. Hec scribo, ut amico, utinam fratri in fide, quem corrigere volo, non perire. Obsecro te, igitur, per viscera misericordie Dei nostri et per effusionem sui sanguinis preciosi obtestor, ac per suum tre- mendum judicium, ut ab ista vita dampnabili resilias et ad stabu- lum sancte matris ecclesie redeas, ubi verus Samaritanus Jhesus Christus vinum et oleum infundet et tradet duos denarios stabu- lario, qui curam ad te habebit, ne pereas, sed habeas vitam eter- nam et habundancius habeas, quam tibi concedat Jhesus Christus Mariae filius, qui in secula est benedictus. Amen. [Subscripcio huius epistolae: Ex parte ecclesie habentis pedes in camino ignis, deplorantis exulaci- ones et oppressiones fidelium. Explicit epistola Procopio Raso directa. Souvěká kopie. 20. KONRÁD III., ARCIBISKUP MOHUČSKÝ A LUDVÍK, FALCKRABĚ PORÝNSKÝ OZNAMUJÍ ŠTRASBURSKÝM, ŽE HUSITÉ TÁHNOU K BAMBERKU A WÜRZBURKU A ŽÁDAJÍ O ODESLÁNÍ POMOCI NA DEN SV. VALENTINA DO WORMSU. 1430. únor. 1., s. 1. Archives de la ville, Strasbourg, AA. 156, No 7. CONRAT erezbischoff zu Mencze vnd Ludwig, pfalczgrave bij Ryne etc. vnd herczeg in Beyern. 1 Sv. Mat. III. 3. 108

Strana 109
Vnsern fruntlichen grúss zuvor. Ersamen, wisen, guten frunde! Als ir wol vernommen habt, wie die Hussen vnd keczer von Be- hem ycz ettwelang czijte in dem lande zu Miissen mit eynem gros- sen, mechtigen here vmbgeczogen sin vnd mit morde, brand vnd manicherley vergiessung cristensblutes vnd verstorunge manne — vnd frawen — clostere vnd kirchen grossen, verderbplichen schaden getan vnd zugefugt hant, das alles nit zuschriben ist, des ist vns yczund gewisse vnd ware botschaft kommen, das dieselben Hussen vnd keczer Plawenburg vnd stat gewonnen, viel reysig' vnd ander lute darynne erslagen vnd ermordet haben, vnd sin nu vor den Hoff geyagen vnd ziehen vmmerme gen Bamberg vnd Wirczburg zu, vnd vnderstend die lande alle also herabe zuverderben, zu ver- wústen vnd zuvertilgen, das allen cristen — fursten vnd cristen- gleubigen billich zu herczen gen sal. Herumb so begern vnd bitten wir uch fruntlich mit ernst, das ir, uwer frunde mit macht von dinstag nechstkunttig uber acht tag, das wúrdet mitnamen uff den dinstag sant Veltins tag, zu nacht gen Worms wollet schicken zu vns vnd andern vnsern mitkurfursten, fursten, graven, herren vnd stetten, die wir off die zijte auch dahin zukommen beschrieben han, vmb vns daselbe miteinander zubesprechen vnd zuvnderreden, mit was wegen, vnd wie den vorgenannten Hussen vnd keczery aller- bequemlichst vnd beste zu widerstend sij, vnd wollet des mit sumen als wir uch wol getruen, wann ir wol verstend, das das der ganczen cristenheit vnd gemeynen dütschen lande ein gross notdurfft ist. Geben uff den mittwoch vnser frawen abend purificacionis, anno etc. XXX- [In dorso] Den ersamen, wisen: Meyster vnd rate der stat zu Strassburg, vnsern guten frunden. Originál na papíře, zbytky přitisknuté červené a zelené pečetě. 21. KONRÁD, ARCIBISKUP MOHUČSKÝ, A LUDVÍK, FALCKRABĚ PORÝNSKY, HLÁSÍ PÁD BAMBERKU A ŽÁDAJÍ, BY MĚSTO VYPRAVILO ZBROJNÉ NA NEDĚLI „INVOCAVIT“ DO HEILBRONNU 1430, únor. 7., s. 1. Archives de la ville, Strasbourg, AA, 156, No 8. VON Gottes gnade Conrad, erezbyschoff zu Meyncze etc. vnd Ludewig, pfalczgrave bij Ryne vnd herczog in Beyern. 109

Strana 110
Vnsern fruntlichen gruss zuvor. Ersamen, wysen, guten fründe! Als ir wol vernomen hant, wie die bosen verdampten Hussen vnd keczere von Beheim mit yeren helffern vnd zulegern yczunt in grosser menyge über die hochgeborne ffursten, heren Fryderich herczogen zu Sachsen vnd marggraven zu Missen, vnd heren Fry- derichen landgraven ir Doringen ynn ire lande, gen Myssen gezogen, etwevil stette, merkte, dorffere, clostere vnd stieffte gewonnen, ver- storet vnd verbrantd vnd vil fromer, erbern cristen, menschen, geist- licher vnd weltlicher jemerlicher vermordet, verbrantd, getödet, das lantd verwüstet vnd vnmenschliche vnd unermessliche schaden darinn begangen vnd getan hant, vnd nu furbass herus uber den hoch- gebornen fursten, hern Fryderichen, marggraven zu Brandemburg vnd burggraffen zu Nuremberg gezagen sint, vnd ym sine stette, zum Hofe, Culmenach, Beyerrüte vnd andere vnd auch merckte, dorffere, clostere vnd kirchen angewonnen, verbrantd, verwustet vnd verstoret hant, vnd nugein Bamberg zu gezogen vnd dieselben statd auch gewonnen vnd innehant, vnd sich also ye furbas herus in diese lantd nehern, auch daryn zuziehende, die zu verwusten vnd zuverstören, dem almechtigen Got, vnserm hern Jhesu Cristo, siner werden mutter Marien vnd allem hymelischen here zu sma- cheit vnd lesterunge vnd zu verstorunge der heiligen kirchen vnd des heiligen cristenglaubens vnd der gemeynen dütschen lande, das alles herschrockenlich vnd clegelich ist zu schriben, vnd auch allen cristenfürsten vnd andern cristengleubigen, billichen zu hertzen geen sol. Wand wir nü mit hilffe vnd bystand andern vnsern mit- kurfursten, andern fursten geistlicher vnd weltlicher, graven, fryen herren, rittere, knechte vnd stette vnd aller der, die wir darzu her- wecken vnd ufferingen mögen, mit vnsern selbs haben vnsere rit- terschafte, landen vnd lüten vnd aller vnserer machte zu rosse vnd zu fuße dem almehtigen Got zulobe vnd eren, dem heiligen cris- tenglauben, dutschem lande vnd der cristenheit zu rettunge, zu sterckerunge des heiligen cristenglaubens zuziehen vnd die vorge- nannte Hussen vnd ketzere in zijde vnd ee sie grosseren ubernthant nemen, mit Gottes hilffe bestrytten wollen, so begeren vnd ruffen wir uch an von unsern vnd andern vnsere mitkurfursten wegen, fruntlich vnd ernstlich vnd hermanen uch alles des des wir uch hermanen konnen, sollen vnd mögen, das ir wollent ansehen vnd betrachten solichen grossen frevel, gewalt, ubeltatd, smacheit vnd bosheite, die die vorgenannten bosen Hussen vnd ketzere dem al- mehtigen Gotte, siner werden mutter Marien, der hymelischen koni- gin, allen Gottes heiligen vnd allem hymelischen here zu smeheniss vnd lesterünge vnd zu verwustunge vnd verstorunge cristenliches 110

Strana 111
gla[u]ben[s] vnd alles erbern wesens geistliches vnd weltliches states, dutscher lande, lange ziit begangen vnd getan hant vnd leyder von dag zu tage, ye mee vndersteend zutün, vnd das ir mit aller uwer- machte zu rosse vnd zu fusse czu wollent ziehen, vnd damit uff den sontag „Invocavit“ zu Heylpronne vnd da vmb sin bü andern fursten, graven, heren, rittern, knehten vnd stetten, die als dann auch dahin komen werdent, mit denselben turbass zu ziehen, an die grosse sammenunge, do wir dann alle zusammen kommen wer- den, die vorgenannten Hussen vnd ketzere zu bestrytten, vnd wol- lent uch dem almehtigen Gott zuforderste, siner werden mutter Marien vnd allem hymelischen here zu lobe vnd eren vnd dem heyligen cristenglauben vnd der cristenheit zu rettunge vnd sterckun- ge als getruwlich vnd ernstlich herinn bewysen, als uch das als fromen cristenluten zugebüret vnd wir uch gentzlichen wol getra- wen. Davon empfahent ir von dem almehtigen Gott dancknemen, lone vnd gross lob vnd ere ge[gen] den gantzen cristenheyde. Datum feria tertia post festum purificacionis beate Marie Virginis gloriose, anno etc. CCCCXXX. [In dorso] "Den ersamen, wysen: Meyster, rate vnd der gantzen gemeynde, gemeinlichen der stadt Strassburg, vnsern besondern guten fründen. Originál na papíře, zbytky přitisknuté červené a zelené pečetě. 22. HEJTMANI BRATRSTVA SV. JIŘÍ OHLAŠUJÍ ŘÍŠSKÝM STAVŮM PÁD BAMBERKA A ÚMYSL HUSITŮ OBLEHNOUTI NORIM- BERK. PROTO CHTĚJÍ SHROMÁŽDITI TISÍC JÍZDNÝCH U NÖRD- LING A ŽÁDAJÍ O VYPRAVENÍ VYDATNÉ POMOCI KU STOCKACHU. 1430, únor, 9., Ehingen. Archives de la ville, Strasbourg, AA, 156, 10. Allen vnd ieglichen fúrsten, graven, herren, rittern, knöchten vnd stetten vnd aller menglichem den der brieffe furkomet vnd gezaigt wirt, vnsern gnädigen herren, lieben ohaimen, guten frunden vnd sun- dern lieben embietend, wir Berchtold vom Stain zü Ronsperg, Hans Cünrat von Bodmen, baid ritter vnd Friderich von Zipplingen, hoübt- 111

Strana 112
lúte vnd gemain ritterschafft in Swaben der gesellschaft mit sant Geo- rienschilte, vnser vndertänig, willig, fruntlich dienst, vnd was wir eren, liebes vnd gütz vermogen mit sundern gantzen willen zü voran vmbe drossenlich berait. Vns zwiefelt niht ir haben die grossen, swären lóffe in dem lande zú Behaim erwachssen, vnd wie da durch lange zit manig from cristenmensch verarmt, ertötet vnd ge- martet ist, sonder zü vorderst cristenlicher geloub geswechert wirt, etc. lang vnd wol verstanden. Nu sind vns ietzund von fürsten, herren, rittern, knechten vnd stetten, wie die ketzer von Beheim in dem lande zu Missen vnd in der hochgebornen vnd hochvirdigen fúrsten vnser gnädigen herren, her[re]n Fridrichs, marggrave zu Brandenburg vnd etc. des bischoffs von Babenberg dasselbe slosse Babemberg, als wir vernommen, sy ouch gewonnen vnd ingenommen haben vnd in andern landen daby solich gross berlich úbeltat vnd misshandeln an dem hailigen sacrament des erwirdigen fronlich[nlams vnsers herren Jhesu Crysti zu vorderst, an zerstören der hailigen gotzhusern, an verderben vnd vertriben alles wesens gaistlicher vnd weltlicher personen, edler vnd vnedler, so sú tëglichs ane uffnören begend vnd fúrnemend vnd sich fúr Nüremberg zü legern maynen von den löffen allen wie swere, wie gross vnd wie ernstlich sú an in selbs sind grúntlich in geschrifft mit sin zü begriffend vnd schnells da wider helfen, zü tüend, also kläglich, angstlich vnd jamerlich briefe, gebette vnd anrüfung komen, das den hailigen cristenlichen gelouben, die hailigen cristenhait vnd die frommen cristenmenschen zû retten, uffzuhalten züsterggend vnd wider zü bringen nie so not getan hatt. Vnd wanne also vns bedunket ain ieglicher cris- tenlicher mensch durch solich grosse übel, jamer vnd not in allem sinem gemüte beswöret vnd dawider nach sinen statten zû tünd in sine[m gewissen billich geraitzet vnd genaiget sin sol, darumb zü lobe Gott dem almechtigen, der werden himelkúngin, der rayner jungfröwen, siner lieben múter Maryen vnd dem hailigen ritter, sant Georien zü ret- tung, zü uffhaltung vnd zü widerbringung des hailigen cristenlichen geloubens zü wirden vnd zü eren dem hailigen Römischen riche vnd sonder zü trost, zü helff, zü vestung vnd zü sterggund der cristenlichen menschen, so teglichs der grossen jamer not vnd wider- wertikait wartend sind, wellend wir uff sinstag nëchst vor sant Mathyas tag des hailigen zwölffbotten schierestkomende tusend raisiger pfert wollerzugt vnd vssgerústet vmb Nórdlingen haben fúrer gen Núremberg zü oder an ander ende, da das not wirt zü ziehen vnd mit bezugtem fússvolk, ob das not wirt, also vil wir vermógen nachzüziehend gerichtet sin vnd wyle wir von den obge- schribenen fúrsten, herren, rittern, knechten vnd stetten menglich, den wir erlangen mögend anzürüffend vnd zu solich gross jamer 112

Strana 113
vnd not zu verkunden vnd da wider snels vnd ylendes, so man mer möge zü tünd vnd zü helffend angerufft sind. Hiervmb ermanen wir úch alle vnd ieglichen, insunders alles des so cristenlich fúrsten, herren, ritter, knecht vnd stette zü ermanend sind, úch an alles verzichen ylendest vnd schnellest, so ir mögend nach gantzer macht mit rasigem zúge zü zuziehen, vnd ob vnder úch iemand des úch doch zugetruwen ist, Gott dem almechtigen, siner lieben müter Maryen vnd dem hailigen ritter sant Georien zû lob durch crysten- lichs gelouben, durch ere oder durch ritterschafft willen, also schnel- les zü riten berait vnd gerústet sin wölte, das der oder dieselben uff fritag nëchst komende zünachst vmb Stockach wären, uff danne haben wir in dem hegöwe willen vns zü erhaben wele, aber also schnelles nit gerústet sin möchtend das su doch fúrderlichst so sú können nachzuziehen gericht vnd genötigt werent. Tünd dar inne, als uch des vnd alles gûten sonder wol zügetrúwen ist, damit erholent ir als in selbs wol merkkend von dem allmechtigen Gott lone, von der welt rûm, lon vnd ere, vnd von vnserem aller- gnedigesten herren, dem römischen vnd zü Vngern, zü Beha[ijm etc. kûnig, von andren fürsten, herren, rittern, knechten vnd stetten sondern dank geben. Versigelt von vnser aller bëtte wegen vnd gebrchenhalb vnser houblúte insigel mit des hochwirdigen fursten, vnsers gnedigen herrn vnd mitgesellen herren Otten, bischoffs zü Costentz etc. by ende an dir geschrift uffgedrucktem insigele zü Ehingen uff dornstag nach sant Agathen tag, anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo. Originál na papíře s přitisknutou pečetí. 23. FILIP DOBRÝ, VÉVODA BURGUNDSKÝ POROUČÍ SVÝM ÚŘED- NÍKŮM,ABY POLAPILI DVACETI PŘIVRŽENCŮ HUSITSTVÍ ZLIL- LE A OKOLÍ, DODALI JE INKVISCI A SEKTU ÚPLNĚ VYPLENILI 1430 (n. st.), březen 11., Lille. PHILIPPE, duc de Bourgoigne, conte de Flandre, d'Artois, de Bour- goigne, palatin de Namur, seigneur de Salins et de Malines, au gouverneur de notre souverain bailliage de Lille, Douay, d'Orchies et des appartenances, et au gouverneur de nos baillaiages d'Arras, Bappaulmes, Aubigny, Hannin-Liétard et Quiéry et des appartenances, et à tous noz aultres justiciers et officiers de noz pays, terres et 113

Strana 114
seigneuries et de ceulx dont nous avons le gouvernement, et à leurs lieuxtenans salut. Comme pour obvier aux très grans et dampnables maulx, pèrils et inconvéniens irréparables, qui au vitupère, e scandale et énorme lésion de nostre foy catholique et de nostre mère Saincte Eglise en notre grant déplaisance estoient apparant d'avenir en noz pays et seigneuries de par deça, mesmement en noz ville et chatellenie de Lille, à cause de ce que plusieurs noz subgiez puis peu de temps en ça, par la séduccion de l'ennemi, ont tenu, creu et dogmatisé plusieurs des erreurs dampnables que tiennent contre nostre foy chrestienne et nostre mère Sainte Eglise les faulx hérites Praguois; et pour décevoir autres simples gens esdits erreurs en la secte dampnable et perverse desdits Praguois, ont tenu plusieurs conven- ticles secrés en lieux souspecconneux et à heures suspecttes. Ayant après deues informacions sur ce faicte plusieurs foys devant les juges de la foy, et plusieurs de nozdits subgez comme suspects et chargiez des cas dessus dits (par espécial Aleaume Polet, Thomas Vuemel, Pierart du Puch, Piérart Estoquiel, de Lille; Colart Gulant, Jehan Hacoul, Piat Morel, Jacot de Goutières, Mahieu Quedin, de Seclin; Jehan du Pire, Gillot Flament, Jehan de Hellin, Henri Des Mons, d'Avelin; Jehan Dannetières, Piérart le Maire, d'Annevelin; Jehan d'Egremont dit le Brun, de Fretin; Jehan Tart, de Torquoing; Vincent Blahuer, Piérart Brassart, de Landas; et Jehan du Breuch, d'Avechin), lesquelz ainsi évoquiez n'ont voulu retourner à obéissance de nostre dite mère Sainte Eglise ne eulx reconscillier à icelle, ains soit comme obstinez en leurs malices se sont les aulcuns d'eulx absentez et rendus fugitifs, et les autres en lieux secrez de noz dittes villes et pays se treuvent... et recelement. Pour ce est-il que nous qui, comme prince catholique, pour le soustenement de nostre foy et de nostre mère Sainte Eglise voul- drions notre personne et de noz vassaux... Et bien vueillans ..., et que cette matière avons très à cuer et ne la vouldrions pour nulle chose tolérer ne dessimuler — vous mandons et commettons et à chacun de vous comme à lui appartendra, très estroitement et nomément, que lesdits Aléaume Polet, Thomas Vuemel et autres dessus nommez, quelque part que les pourra trouver, en lieu saint ou dehors, vous les prenez pour les rendre toutesfois et délivrer aux prélas et inquisiteurs juges en ceste matière, pour en faire ce que de raison appartendra. Et néantmoins tous autres, dont par lesdits juges sera requiz et qu'ilz vous affermeront estre coulpables des erreurs dessus dites, ou d'avoir récepté, favorisiez, recelé ou déffendu les dessuz nommez ou autres semblables, pareillement, 114

Strana 115
quelque part que soient trouvez, prenez réaulment et sans déport et iceulx ausditz juges délivrez sans demeure ou délay, pour procéder à l'encontre d'eulx comme raison devra; et tant en faictes que ceste secte dampnable puiste du tout estre extirpée et que ne puissiez estre reprins de négligence, car ainsi en faveur de nostre foy et de nostre mère Sainte Eglise nous plaist estre fait. De ce faire, à vous et à vos commis et députez donnons plain povoir, auctorité et mandement espécial. Mandons et commandons à tous noz justiciers, fficiers et subgiez, prions et requérons tous autres, que à vous ou à vosditz commis et députez en ce faisant obéissent et entendent diligemment, et à vous et à vosditz commis et députez prestent et donnent conseil; confort, aide et assistance, se mestier en avez et requiz en sont. Donné en nostre ville de Lille, le Xle jour de mars, l'an de grace mil quatre cent vingt et neuf, soubz nostre scel de secret en absence du grant. Par monseigneur le duc: (Lancelot Savarre?) Frédéricq, Corpus documentorum etc. 1, 312—314. 24. FILIP DOBRÝ, VÉVODA BURGUNDSKÝ, RUŠÍ KONFISKACI STATKŮ UPÁLENÝCH SEKTÁŘŮ V LILLE NAŘÍZENOU BISKUPEM Z TOURNAI A INKVISITOREM 1430 (n. st.). březen 24., Lille. Archives du Nord, Chambre des comptes, Lille, B. 1110, Nr. 15. 5783 PHELIPPE duc de Bourgongne, conte de Flandres, d' Artois, de Bourgongne, et palatin de Namur, seigneur de Salins et de Malines, à tous ceulx quy ces lettres verront, salut. Comme Revérend Père en Dieu, nostre amé et féal conseillier l'evesque de Tournay et aussy nostre treschier et bien amé en Dieu sire Lambert de Campo, vicaire de l' inquisiteur de la foy, eussent naguaires par leur ap- poinctement ou sentence condampnié a punicion d' ardoir comme hereses contre la foy chrestienne, Watier le Mainnier dit le voleur, Jehan de Menin, Jehan Desgoutieres, Bertran le marcant et autres. Et sur ce et contre eulz se fut ensuivie exécution et punicion d' ardoir et en faisant laquelle condempnacion desdits Révérend père en Dieu et vicaire dudit inquisiteur eussent declairé les biens, meubles des- 115

Strana 116
dits hereses estre confisquiés au droit de l' Eglise et de l' office de l' inquisition et les inmeubles au fisque. Sur couleur de quoy nous eussions fait saisir et mettre nostre main les biens meubles et héritaiges demourez ou delaissiez desdits hereses. Dont ces choses ainsy faites et avenues, nos biens amez les eschevins de nostre ville de Lille pour eulx, les manans et habitans d' icelles et pour tous ceulx qui avecq eulx se vouldroient adherer, eussent dudit appoinctement ou sentence appellé au saint siege de Romme. De quoy les tuteurs et curateurs des enffans menreses dudit feu Wa- tier s' adherérent lors deuement. Surquoy ils eussent et ayent eu appostelles et ancoires nagaires de temps à lesdits tutteurs et cu- ratteurs desdits enffants menreses demourez dudit feu Watier eus- sent appellé de Gillet de la Vallée ou autre nostre sergent qui vouloit aucunement proceder a execution sur les biens dellaissies d' icelluy feu Watier. Et depuis pour obvier a toutes questions et proces rigoureux nosdits eschevins et avec eulz comme adherens en ceste partie les quatre hauls justiciers et aultres vassaulx pour eulx et autres manans et adherites (sic) en ladicte ville et chastel- lenie de Lille nous eussent et remonstré que par leur previleges, droix, loix, libertez et franchises aucuns quelzconques ne povoit ou devoit pour quelconques cas que ce fust confisquier le sien avecq le corps et que de tous droix de confiscation eulz et leurs prede- cesseurs avoient esté tenu et maintenu fransquittés et exempts et sur ce demoure paisibles de toute anchiennete jusques au present sans leur avoir este sur ce fait ou mis empeschement, au contraire requerant a grant instance que nous les voulsissions sur ce entre- tenir en leurs dits previleges, drois, libertez et franchises anciennes, disans que ainsy leur devions faire et aussy faire lever la main ainsi mise et assise par nous ausdits biens meubles et inmeubles De quoy lesdits Reverend père en Dieu et inquisiteur et aussy nos gens et officiers pour nous et en nostre nom eussent maintenu le contraire et lesdits biens meubles devoir demourer confisquier au droit d l' Eglise et à l' office de l' inquisition et avecq ce les biens inmeubles devoir demourer au fisque, en droit de ceulx quy ce regardoit pour ce que eulx et nosdits gens et officiers pour nous disoient que le criesme de heresie estoit non pareil a quelque aultre fourfaiture et ne devoit estre entendu en entendement de quelque previlege, liberté et franchise temporelle, quant pour empeschier le droit de confiscation, et les dessusdits disoient le contraire par plusieurs raisons. Et d' autre part soit aussy contreverse et discort au regard des biens meubles entre nos gens et officiers disants les dits biens meubles, non ob- stant la dite sentence nous devoir competer et appartenir lesdits 116

Strana 117
evesque et vicaire de l' inquisition, disant au contraire que a l' office de l' inquisition devoient lesdictz meubles appartenir comme la sentence le portoit et que aussy en avoit on acoustumé de user, et finablement avons este requis de faire et ordonner sur et par maniere d' appoinctement aucune provision convenable; scavoir faisons, que nous desiranz de tout nostre coeur les drois de l' eglise et de l' office de l' inquisition et de nous entretenir et aussy nos- dites ville et chastellenie non estre parturbez ou empeschiez en leur previleges, droix, loix, libertes et franchises et aussy pour obvier à tous rigoureux et somptueux proces qui sur ce estoient en voie et apparant de sourdre et mouvoir. Nous ces choses considerees et oye sur ce l' advis et deliberation de nos amez et feaulx les gens de noz comptes a Lille, avons pour nous et du consentement des dites parties et de chacune d' icelles en tant que celuy peult regarder et touchier toutes les appellations mises et mettons au neant par ces presentes meismement la dite appellation faicte dudict sergent sous peril d' amende. Et quant au faict desdites confisca- tions tant des biens meubles comme des heritages, attendu que en nostre dicte ville et chastellenie de Lille, le cas pareil n' est point avenu de memoir de homme et qu' il n' est pas apparant d' avenir souvent, ordonnons du consentement desdits evesque et vicaire et aussy de nosdites ville et chastellenie que pour ceste fois la dicte sentence en tant qu'il touche le fait desdites confiscations et tout ce que depuis s'en est ensuivy, soit tenu et repute comme non avenu. Pourveu que se le cas avenoit cy apres esdite ville ou chastellenie, que Dieux ne voeuille, que nous et noz officiers et lesdict evesque et inquisiteur et aussy de nosdites ville et chastel- lenie et chacun de nous serons et demourons tous entiers en tel droit et possessoire et en petitoire comme nous estions avant le dit cas avenu et ne se poura aucuns de nous aydier de quelconcque chose faicte a l' occasion du cas dessus dit non plus que s'elle n'eut oncques este faicte et ne avenue. Ordonnons en mandement a nos gouverneur, bailly et prevost de Lille et a tous nos aultres justi- ciers et officiers quelconques presens ou avenir leurs lieux tenans et a chacun d'eulx en droit, soy si comme a luy appertiendra que le contenu en ces meismes presentes lez entretien quent et seuffrent entretenir en et par la maniere dicte sans aller faire ne souffrir aller aucunement au contraire. Et en tesmoing de ce nous avons faict mettre notre seel de secret en absence du grant a ces pre- sentes donnees en nostre ville de Lille, le XXIIIIe pour de mars l'an de grace mil quatre cens vint et noeuf. [Ainsy soubz script sur le ploy, par Monseigneur le duc, le 117

Strana 118
seigneur de Ternant, maistre Thiery le Roy et autres presens et signe de secretaire G. Serrurier.] Kopie XVI. století, podepsán: J. Bevere. 25. BASILEJSKÝ KONCIL ZVE SORBONNU K ÚČASTI NA JEDNÁ- NÍCH S PODOTKNUTÍM, ŽE I Z ČECH A Z ANGLIE PŘIŠLY V TOM OHLEDU ZPRÁVY PŘÍZNIVÉ 1430, srpen 9., Basilej. Archives nationales, Paris, M, 65, A. No. 7. 26. Z ANONYMNÍ INSTRUKCE URČENÉ KNÍŽETI BURGUNDSKÉ- MU STRAN POLITIKY PŘI KONCILU BASILEJSKÉM 1430, před 27. říjnem. Archives départementales de la Côte d'Or, Dijon, Layette 79, B, 11615. INSTRUCCIONES alique circa facienda per dominum ducem ad conservacionem et augmentum status sui. In primis avisetur dominus dux, quod, cum noviter propter facta Boemie sit nova discordia suborta inter dominum regem Romanorum et electores imperii ex una, et regem Polonie et ducem Litvanie ex alia, procuratque nunc dominus rex Ro[manorum] processus decerni contra dictos principes tamquam contra fautores heretico- rum, non est ambigendum, quim (sic) in proximo concilio generali idem dominus rex Romanorum totis viribus hanc causam prose- quatur in qua, ut possit obtinere, oportebit eum procurare fautores et pro tanto dubitandum est, ne dominus dalphinus se cum ipso intelligat in ista materia ad finem, ut possit eciam habere ipsum in fautorem in concilio circa facta sua et maxime, si vellet red(d)ire ad materiam proposicionum magistri Johannis parvi, in qua materia idem dominus rex fuit infestus bo[ne] me[morie] patri domini ducis moderni, et ideo ad finem, ut huic rei obvietur, cogitavi ista media: Et primo, quod dominus dux cum modo habili et cauto tenere 118

Strana 119
studeat cum rege Romanorum bonam amiciciam, et si occur[r'at mittere ad dominum regem Romanorum, senciat caute de intencione sua et studeat sentire, si aliqui tractatus sint inter ipsum et domi- num dalphinum. Est autem rex Romanorum dominus qui multum ducitur per blandicias. Item, quia honor qui Deo exhibetur, continuo fructum parit et reddit homines non solum ipsi Deo, sed eciam hominibus gratos, pro tanto summe videtur expediens, quod dominus dux ordinet prelatos et doctores in bona copia in continenti ad concilium pro- phecturos ita, quod sint de primis, nam per hoc consequetur maxi- mam benivolenciam et a domino nostro et dominis cardinalibus et omnibus christifidelibus, et erit causa inductiva, quod omnes male cogitaciones, que fiunt contra ipsum, facilius dissolventur, et si contrarium faceret, inimicos suos exaltaret et verificaret paternam infamiam, ymo plus videretur, quod, cum maius bonum non possit esse, quam illud quod concernit universalem ecclesiam, quoad hoc, ut in hoc sacro concilio haberet et acquireret laudem sempiternam, in quo concilio maxima negocia peragentur et cum hoc eciam ani- me patris sui in tanto furore perempti amplius succurrere et per aliqua opera pia prelatis indigenis, ut possent se ibidem substen- tare, ministraret, eciamsi alias expensas extenuare deberet, ut hoc faceret. (Ultime avisetur consilium domini ducis, quia in futuro concilio materia heresis pro parte regis Polonie et Polonorum alias intentata creditur renovari que tangit materiam domini ducis bo[ne] me mo- rie], unde super hoc est eciam cogitandum.) Hec sunt que michi super huiusmodi requisito videntur salvo consilio. Koncept na papíře. 27. SLUŽEBNÍK BURGUNDSKÉHO KANCLÉŘE MIKULÁŠE ROLI- NI-HO Z AUTHUMA SDĚLUJE PÁNU SVÉMU POSLEDNÍ NOVINY [1430]. prosinec 30., Brussel. Bibliothèque Mazarine, Paris, Ms. 1688. MAGNIFICE et insignis domine mi metuendissime! Humil[ijima semper recommendacione premissa. Pauca iam occurrerunt Vestre 119

Strana 120
dominacioni scribenda, nisi ea que secuntur per magistrum Johan- nem Bont de Ro[mana] cu[ria] ad partes istas nuperrime missa, et illa ad vestras paucas delicias duximus presentare vobis scribenda: „Dicte conclusiones hodie, est VIII Novembris, cum notario et testi- bus assignantur ad duos fines:1 Primus, ut sint note pape et omni- bus curialibus. Secundus finis in consilio explicabitur et decla- rabitur.“2 Iste sunt mirabiles conclusiones, que, ut verisimiliter creditur, emanarunt a duce Brigensi omnino a dictis Hussistis de- structo et a marchione Brandeburgensi et, ut alii dicunt, a duce A[lberto] Austrie. De aliis supervenientibus novis Vestre dominacioni scribam dili- genter et ceteris occurrentibus paratus in aliis hiis et quibusvis aliis modicis pro viribus meis servire, obsequi et complacere, prout teneor. Magnifice et insignis domine! [Deus] altissimum Vestrum celebrem statum conservare dignetur et ad votum secundare. Srip- tum Bruxellis, die penultima Decembris. Vester et humil[i]imus et obediens servitor cssrarii [sic] magnifico et insigni domino, domino de Authuma, domini ducis Burgundie cancellario, domino meo metuendissimo. Souvěká kopie. 28. PAPEŽ EUGEN IV. ABSOLVUJE JANA Z HIELLIN, KLERIKA DIECÉSE TOURNAISKÉ, JENŽ CHTĚL PŘED INKVISICÍ UPRCHNOUTI DO ČECH K HUSITŮM 1431, duben 22., Řím. EUGENIUS etc., dilecto filio Johanni, tituli sancti Petri ad vin- cula presbytero cardinali, salutem etc. Sedes apostolica, pia mater recurrentibus ad eam cum humilitate filiis post excessum libenter se propiciam exhibet et benignam. Exhibita siquidem nobis nuper pro parte Johannis de Hiellin, clerici coniugati Tornacensis diocesis petitio continebat, quod, cum olim quedam secta seu opinio dam- 1 Viz znění v MC I. 65—66. 2 To jest závěr přibitých článků: „Dictae conclusiones hodie, quae est octava Novembris, cum notario et testibus affiguntur hic duplici fine: primus, ut sint notae papae, collegio et omnibus curialibus; secundus finis in concilio explicabitur.“ U. m. 120

Strana 121
nata et heretica in partibus illis de novo exorta fuisset et multe persone huic secte credidissent et adhererent, exponens ipse diabo- lico spiritu deceptus prefatam sectam et opinionem ac eius errores qui multi numero erant et de directo contra fidem catholicam et sanctam matrem ecclesiam eiusque sacramenta et ministros veniebant, tenuit et eis credidit multasque alias personas utriusque sexus et pueros ac iuvenes in huiusmodi secta et erroribus instruxit et eos doctrinam huiusmodi secrete tamen docuit, multos preterea libros in vulgari Gallico scriptos quos secum habebat et in quibus pre- fate hereses et opiniones continebantur frequenter legebat et aliis de dicta secta prefatos libros commodabat et exponebat et du- bia, que habebant, in eisdem libris interpretabatur; quodque post- modum, cum ex predicatione cuiusdam fratris ordinis fratrum mi- norum, qui contra tenentes talem sectam et opinionem predicabat, secta ipsa detecta et manifestata pluresque illius complices, sequaces et adherentes carceribus mancipati et eorum aliqui ignis incendio concremati fuissent, dictus exponens timens sibi propterea mortis periculum imminere de patria sua fugit et ad partes Alamanie se transtulit, volens ad infideles Hussitas sive Bohemos transire eorum- que sectam, que utique in multis cum opinionibus, quas ipse tene- bat, concordabat, tenere et eis tota intentione adherere, licet pro- hibentibus viarum periculis ad illos tandem transitum habere ne- quiverit. Interim vero, quia de premissis suspectus publice redditus fuit, pluries publice per edictum citatus, ut personaliter coram eius ordinario et inquisitore heretice pravitatis compareret, ut contumax per eundem ordinarium propterea excommunicatus et aggravatus et ut talis publice denunciatus extitit. Cum autem, sicut eadem petitio subiungebat, prefatus Johannes in erroribus et opinionibus huius- modi per annos quindecim vel circa damnabiliter permanserit et ad cor reversus ac ad sedem prefatam propterea veniens personaliter, cupiat ad dictam ecclesiam et eiusdem fidem cum humilitate redire, pro parte ipsius Johannis nobis fuit humiliter supplicatum, ut ipsum ad unitatem ecclesie restituentes eum a premissis ordinaria aucto- ritate ceterisque excommunicationum sentenciis et aliis penis contra tales specialiter et generaliter per constitutiones et ordinationes apostolicas inflictis quibuscumque absolvi mandare de benignitate apostolica dignaremur. Nos igitur attendentes, quod ecclesia ipsa nemini contrito et penitenti, vere redeunti fores misericordie claudit, circumspectioni tue per apostolica scripta committimus et manda- mus, quatenus, si dictus Johannes opiniones, sectam et errores pre- missos abrenunciare et fidei ac unitati et preceptis universalis ecclesie perpetuo et inviolabiliter stare et adherere voluerit, postquam opi- 121

Strana 122
nionibus secte et erroribus huiusmodi abrenunciaverit, ut prefertur, eum a sentenciis et penis predictis in eum premissa ratione quo- modolibet promulgatis auctoritate nostra hac vice dumtaxat absolvas in forma ecclesie consueta eumque prefate ecclesie et eius sacra- mentis restituas et reponas, iniunctis inde sibi pro modo culpe pe- nitencia salutari et aliis que de iure fuerint iniungenda et nichilo- minus omnem inhabilitatis et infamie maculam sive notam per eum premissorum occasione contractam auctoritate prefata penitus abo- leas non obstantibus premissis ceterisque contrariis quibuscumque. Datum Rome apud sanctum Petrum, anno incarnationis dominice millesimo quadringentesimo tricesimo primo, decimo kalendas Maii, anno primo etc. Frédéricq Paul, Corpus documentorum inquisitionis ... Neerlan- dicae III, 81—82. 29. KUNO Z KOLBSHEIMU PÍŠE ŠTRASBURSKÝM O SLYŠENÍ U CÍSAŘE, PRUBĚHU A SÍLE VOJSK V BITVĚ U DOMAŽLIC 1431, srpen 19., Norimberk. Archives de la ville, Strasbourg, AA, 156, No. 57. ERSAMEN, fursúhtúgen, wissen, geneddigen, liebben herren! Ich entbút úch minnen vnddertengen willigen dienst. Liebben herren! Also ir mir fersrubben hant úch lossen zû wissen in welher mos vns vnsser aller geneddigesster her, der kunnig enpfanggen het, do vellent wissen, do ich gon Niernenberg kam, do nam ich zů mir Heitz fan Múlhein vnd Enggelbreht vnd ging zû vnsserm her, dem kung, vnd erzalt sinnen kunclichhen genodden alle stúk, so ir mir vnd den anddern enpfolen hant; do wellent wissen, dz vns vnsser aller geneddigest her, der kunnig geneddigklúch enpfanggen het vnd frogget vns, wen wir uf wolttent brechhen. Do bottent wir sin kúnclich genod vns gúnnen ein dag odder zwen zû russten, des wir den nottúrftúg werren, dz vns sin genod genedklúch gegúnt het vnd sprach domit er he den fan Nierrenberg enpfollen werrent wir, vnt nottúrfftúg dz so vns do zů húlfflúch, vnd do wir zů Nierrenberg uf brochchent vnd gen Bemhem ziehen wollten. Do kam vnssers geneddigen her der kúnnig zu vns vnd besach vns uf einem blan vnd gap vns allen sin hant vnd gesegt vns gened- klúch. Also schúeddent wir fan im vnd also stúessent zů den 122

Strana 123
fúrsten zû einner stat, heist zû der Widden vnd zuggent mit in úbberwalt fúr Tachow vnd loggent do fúer neht vnd herggent vnd brannten vmb vns uf IIII millen wegges vnd zuggent do furbas gon Tus zu vnd branntent vmb vns vnd nebben vns woll uf CC derffer vnd uf vnsser liebben frowen obben frueg nest ferganggen, do brochhent die fúrssten uf fan Tus vnd kam in warnnung, wie die Hussen gegen in ziggent vnd gobbent do menlich zû ferston, wie sú an ein berg ruckken wolttent, no dobi vnd ir waggen burg nachhen vnd irren strút orden vnd do zû wartten, vnd wol uf zwo stundden noch mittem tag do zuggent die Hussen do her vnd wselrddent ir suhttúg vnd zû stunt, do kertent die fúrsten den rickken vnd úbbergobbent súch der weggen vnd mahtent súch húndder súch, so sú erste mehttent úberwalt zů kam zů. Und mieststent wir vnd andder stet fan geheis weggen der fúrssten noch trabben, vnd was óch vnsser fenlin dz lest ubberwalt gesin, vnd also hant die Hussen woll zwei tussen weggen vns an ge- wunnen vnd gros gût dor uf genommen. Och so wissent liebben herren dz mir ewer bot Beinhein het broht IIII hunddert gullin, die hab ich vndder die gesellen geteilt. Geben zu Nierrenberg, uf sun- nen dag noch vnsser frowen tag, anno Domini MCCCCXXXI. Kůn fan Kölbsheim. Och, liebben herren, so wissent, dz vnsser insúht des Waldes ist gesin hunddert tussen strubber man vnd dor und der sint fuertzzen tussen reissúger pfert gesin vnd sint aht tussen weggen gesún die kost vnd bussen vnd gezug fürttent. In verso: „Den ersam fúrsúhtúgen, wissen meisste (sic) vnd rot zû Strosburg, minnen geneddigen liebben herren. Originál na papíře, se zbytkem přitisknuté pečetě. Pod tím rukou XVIII století: „Hussiten-Krieg. 30. CÍSAŘ ZIKMUND ŽÁDÁ BRABANTSKÉ STAVY, BY SE SUČAST- NILI SNĚMU SVOLANÉHO DO NORIMBERKU OHLEDNĚ TAŽENÍ PROTI HUSITŮM 1431, září, 22., Norimberg. SIGISMUNDUS, Dei gratia Romanorum semper Augustus, ac Hun- garie, Boemie, etc. rex. Honorabiles, nobiles et fideles dilecti! Quan- quam ad reprimendam insolentiam perfidorum hereticorum Boemie 123

Strana 124
quibus hucusque ex peculiaribus regnis nostris non parcendo cor- pori nec expensarum profluviis, restitimus, ad has Alamanie partes nos transtulerimus, in finem, ut nil intentatum relinqueremus quod hoc scandalum tollere posset de populo christiano; et post multa practicata, tandem in hac nostra civitate Nurembergensi, cum non- nullis nostris et imperii sacri electoribus et aliis principibus, nobi- libus et civitatibus in illo resederimus, quod mete et fronterie ad- versus prefatos hereticos, perditionis filios, disponi et presenti hieme fulciri, prout fit, et estate proxima validus exercitus et fortis po- tentia deberent contra prefatos hereticos instaurari; et scripto etiam universis imperii sacri subditis, cuiuscumque status seu conditionis existant, dietam et conventionem generalem super illis rebus super festo sancte Katherine proxime affuturo ad hanc civitatem Nurem- bergensem indixerimus et scripta nostra miserimus, tamen hodie, date presentium nostrarum apicum, nobis geminata scripta et le- gationes varie unius ... affectus venerunt, qualiter memorati here- tici, cum suis omnibus..., etiam plures de Moravia et aliis locis, secum trahant, et has Alamanie partes velint ad festum sancti Galli proximum potenti brachio..., et ad internecionem fidelium christianorum et istarum terrarum intendere, prout solent. Nos vero, qui ea de causa nos huc transduximus, ad hoc ferventer dispositi sumus, ymo unanimi consilio principum, nobilium et civitatum, in illo resedimus, quod protervie eorum in virtute Dei excelsi et fide- lium resistere volumus, et ipsis, si venerint, animosius obviare. Et quia universis imperii subditis, ut premisimus, precipimus ad suc- curendum in hoc necessitatis articulo cum sua virtute concurrant, idcirco fidelitates vestras affectuosius adhortamur, requirentes eas seriosius sub debito quo omnipotenti Deo, toti ecclesie, fidei ca- tholice, ac nobis et sacro imperio estis obnoxii, et vobis auctoritate regia seriosius precipiendo mandantes quatenus gentes vestras ar- migeras, equestres, in maiori, qua potestis copia, quantocius pre- paretis; et si ipsi heretici, suum propositum prosequentes, has terras et christianos fideles invadent nosque vobis iterata vice id significamus, quatenus ex tunc huiusmodi gentes paratas ad lau- dem Dei, roborationem fidei et defensionem christianitatis ad nos indilate transmittamus, in eo... ab omnipotenti Deo.., famam et gloriam et a nobis benevolentiam... vobis in singulis gratiosius exhibendo. Volumus insuper et omnino desideramus, quatenus super prefato festo sancte Katherine proxime affuturo oratores vestros plena potestate suffultos huc ad nos mittatis et ... in hiis rebus consulendum et super instauratione exercitus estatis future sine requisitione vestra alia affirmandi et in conclusionibus fiendis obe- 124

Strana 125
diendi et parendi, prout necessitas regni exposcit. Datum Nurem- berge, die XXIla mensis Septembris, regnorum nostrorum anno Hungarie, etc. XLIIII, Romanorum XXI, Boemie undecimo. Gachard, Rapport etc., 147—148. 31. KONCIL BASILEJSKÝ ŽÁDÁ OPATA Z CLUNY, BY SE ZCELA JISTĚ SUČASTNIL CÍRKEVNÍHO SNĚMU 1432, leden, 31., Basilej. Bibliotheque Nationale, Paris, Ms. lat, 1501. SACROSANCTA generalis Basiliensis synodus in spiritu sancto legitime congregata, universalem ecclesiam representans, venerabili abbati Cluniacensi salutem et omnipotentis Dei benediccionem. Mirari satis non sufficimus, venerabilis pater, cur gressus vestros ad hoc presens generale concilium nondum direxistis, cum tempus assignatum a sacro concilio Senensi de celebracione huius Basi- leensis a pluribus mensibus inchoatum fuit et de longinquis regio- nibus prelati et diversi legati iam pridem advenerint, nec opus fuerat alia vocacione, quam que decreta fuerat in generalibus synodis, Constanciensi et Senensi. Preter iuris penas vos monere debent instancia pericula fidei et ecclesie, praesertim ex illa armata heresi Hussitarum longe lateque suas fimbriasa) et venenatas doc trinas dilatante atque ex pluribus rebellionibus magnarum Germanie civitatum contra suos prelatos et clerum. Quibus maximis inconve- nientibus una cum morum reformacione et christianorum pacifica- cione opſplortuna remedia paramus atque disponimus, quod et vos facere ex dignitate suscepta incumbit. Quapropter ex superhabun- danti vos hortamur in visceribus Cristi, et nichilominus mandamus et districte sub debito iuramenti et penis iuris et excommunica- cionis late sentencie precipimus, quatenus celerrime ad presentem generalem synodum accedere non omittatis, saltim infra viginti dies a recepcione presencium, neque dimoveamini quibuscunque rumoribus contrariis aut frivolis assercionibus, que utique subrep- ticie sunt, quibus fidem omnem negate vestrumque adventum citis- sime huc dirigite, vos doceat presentis synodi specialiter assistens spiritus sanctus. Datum Basilee, ultima Januarii, anno domini a) fymbrias. 125

Strana 126
M° CCCC° XXXII°, sub sigillo reverendi patris in Christo domini episcopi Constanciensis de mandato synodi. Sapientis. [In verso] „Venerabili patri abbati Cluniacensi“. Souvěkou kur- sivou: Littere ex parte sancte synodi Basiliensis, in quibus sub pena late sentencie excommunicacionis, ac non obstantibus rumo- ribus et frivolis assercionibus contrariis, que sunt de revocacione concilii, per dominum papam Eugenium. Date Basilee ultima Ja- nuarii anno CCCC° XXXIIo more curie Romane supposito. (28. Febr. 1432). Dle předlohy v rkp. bibl. Mazarine, 1683, fol. 122a-b. 32. KONCIL BASILEJSKÝ SDĚLUJE OPATOVI Z CLUNY OCHOTU HUSITŮ DOSTAVITI SE DO BASILEJE, A PROTO JEJ VYZÝVÁ, BY SE ZCELA JISTĚ SUČASTNIL JEDNÁNÍ 1432, duben, 10., Basilej. Bibliothèque Nationale, Paris, Ms. lat. 1501, No. 15. SACROSANCTA generalis Basiliensis synodus in spiritu sancto le- gitime congregata universalem ecclesiam representans, reverendo in Christo patri D. abbati Cluniacensi salutem et omnipotentis Dei be- nediccionem. Quia zelantibus fidei orthodoxe augmentum loquimur, non opus esse arbitramur exortacione aut longo sermone, satis fore videtur nuntiare cristiane religionis profectum, qui in ianuis adesse videtur, si debita adhibeatur diligencia. Iam diu, spiritu sancto inspi- rante, hec sancta synodus huc vocare Boemos, ut audientes sacras instructiones et informaciones concilii, facilius ad viam veritatis re- dirent, quemadmodum sepe per sanctos patres et sacra concilia cum hereticis, eciam dampnatis, actitatum fuisse legitur, ad quod tam san- ctum opus celerius exequendum duos solennes oratores ad Norim- bergam transmisimus, qui etiam per suas litteras predictos Boemos ad huc veniendum solicitarunt. Pridie autem predicti Boemi ipsis nostris oratoribus rescripserunt, qualiter ad sacrum concilium am- 126

Strana 127
baxiatam suam mittere decreverant. Quapropter ob causam predictam et alias propter quas hoc sacrum concilium congregatum est supra modum expedit, ut huc multitudo magistrorum et doctorum divine et humane legis confluat, ut eo facilius illi reduci possint, et, ut quo plures fuerimus, eo maioris efficacie et auctoritatis res ista videa- tur. Propterea vos in virtute sancte obediencie districte precipiendo ac sub penis alias vobis intimatis mandamus, quatinus infra quin- quaginta dierum spacium a data presencium computandorum et pro omni dilacione vos personaliter huc accedere cum aliquibus magistris sacre pagine et doctoribus in decretis vestri ordinis pro tam sancto opere ad ipsum sacrum concilium velitis. Quod si forsitan corporale impedimentum ab itineracione vos merito excuset, volumus, ut viros moribus et litteratura ornatos de omni statu ecclesie nostre instruc- tos, loco vestri cum pleno mandato destinetis. Nam, etsi viri secu- lares corpora morti et facultates perdicioni exponentes tociens manu armata in Boemiam pro fidei defensione profecti sunt, quanto magis viros ecclesiasticos, quorum precipuum onus est tueri et augere fidem pro eadem causa, dumtaxat et in patria catholicorum sine periculo personarum aut rerum exponere convenit. Datum die decima Aprilis, anno domini millesimo quadringentesimo tricesimo secundo, indiccio- ne decima, pontificatus sanctissimi in Christo patris et domini nostri Eugenii, divina providencia pape quarti, anno secundo. Jacobus de Loysi, domini legati secretarius. [In verso] Reverendo in Cristo patri domino O[ddoni], abbati mo- nasterii Cluniacensis. Orig., perg. bez pečetě. Nad tím souvěkou kursivou: „Sacrosancta synodus Basiliensis precipit in virtute sancte obediencie sub penis alias intimatis abbati Cluniacensi, ut infra L dierum spacium a data presencium compu- tandorum vadat vel mictat ad concilium Basiliense etc. Po levé straně adresy touže rukou: „Datum X. Aprilis an[no CCCCOXXXIIO more Gallico sumpto. Pod tím touže rukou: „Littere concilii Basiliensis“ XVI. — Con- cilium Basiliense. 127

Strana 128
33. NEJMENOVANÝ DOMINIKÁN PRAŽSKÝ SDĚLUJE BASILEJSKÉ- MU PŘEVOROVI, JAKÁ JEST V ČECHÁCH NÁLADA VZHLEDEM KE KONCILU [1432], červenec 21., [Praha] [Copia littere cuiusdam fratris ordinis Predicatorum de Praga misse priori conventus predicatorum Basiliensis etc.] Bibliothèque Mazarine, Paris, MS. 1688. DEBITA recommandacione premissa. Huius s. concilii Basiliensis sal viconductus scilicet et cum epistola adiuncta nobis multum placida grate cum nostris secularibus dominis suscepimus letabunde, in do- mino Jhesu, qui est spes nostra confidentes, quia, qui cepit opus bonum, perficiet. Nuper auribus nostris insonuerunt novitates, difficul- tatem cepti operis premonstratam, ut puta, quod concilii pars magna nollet annuere, que per eos et nos erat ordinatum fieri in Egra ci- vitate, sed iam videmus, quod „mentita est iniquitas sibi“. Vestris eciam notifico paternitatibus, quomodo Sathan, cuius est ea que sa- lutis, destruere moliebatur, sic et opus in dicta Egra civitate ceptum per plures Bohemos spirituales et seculares impedire, sed Dominus, cui mare et venti obediunt imperat. Sed spero, quod plus impera- bit, ut obmutescant, sicut et iam obmutescere ceperat, digitum ori suo imponentes. Quapropter salvoconductus (!) iuxta disposicionem per nos et vos factam sine protelacione disponere festinate, ut, illis habitis, possimus in unum convenire et carritativis voltibus mutuo conspicere, in Domino quoque domini leti manentes, que dyaboli destruere, e- vellere et dissipare, et que sunt Domini Jhesu, edificare et plantare, ut sic eamus et in Basilia iuvante Domino veniamus cum magno- rum virorum inibi congregatorum misteri populo Dei velut dulcia po- ma in Bohemiam redeundo offeramus. Opto, nostrique optant, pa- ternitates Vestras exorantes, ut de hospiciis honestis pro nostris et nostrorum personis curam habeatis. Novitates, que occurrunt hiis diebus Vestris Reverenciis satis do- lenter refero sic, quod inundacione facta in regno nostro, dampna infinita sunt facta, ville multe funditus destructe, partes civitatum disrupte, pons Pragensis civitatis, cui similis in multis non fuit regnis, destructus, molendina omnia circum Pragam destructa et alia innu- merabilia mala illata fere per totum regnum. Multi eciam homines 128

Strana 129
utriusque sexus cum pueris fuerunt submersi, cum subito factus sit concursus aquarum pernimius, ymo a plerisque visus nec auditus. Hec facta sunt secunda feria ante Magdalene etc. Souvěká kopie. 34. KAREL VII., KRÁL FRANCOUZSKÝ, VYBÍZÍ PŘÁTELSKÝM DOPI- SEM HUSITY DO BASILEJE PŘIŠLÉ, BY SE SMÍŘILI S CÍRKVÍ [1433, s. d., s. 1.] Bibliothèque Mazarine, Paris, MS. 1687. KAROLUS Dei gracia Francorum rex. Carissimis in Christo fratri- bus, qui coequalem nobiscum baptismi graciam sortiti sunt, oratori- bus preclare, sane iure et merito nobis peramabilis nacionis Boemo- rum ad sacrosanctam synodum Basiliensem destinatis, orthodoxe et saluberrime doctrine fidei permanentis in secula integritatem legi- tima pietate, sincera devocione pertulere, gracia preveniente salvato- ris nostri Jhesu Christi qui pro Petro et ecclesia oravit et exauditus est pro sua reverencia, ut non deficeret fides sua. Urget nos, fratres sincere dilecti, Christi caritas, nos devota fides, pietas et jura ligant, que animos, que spes et motus cordis excitant, ut omnem curam et sollicitudinem habeamus scribendi vobis in unum congregatis de com- muni vestra pace et salute, et sciatis, qualem in visceribus Christi caritatem retineamus habundancius ad vos carissimos propter Do- minum et patres veritatem dicimus in Christo Jhesu testimonium perhibente, consciencia nostra in spiritu sancto, quod dum audivi- mus et certo comperuimus, advenisse Basileam diu multumque de- sideratam, i in votis omnium expetitam legacionem a fratribus uberrimam, gratam et numerosam comitivam, satis et plurimum ga- visi et consolati sumus, et numero audito et comperto adventu vestro expectantissimo, bona et tota spe repleti fuimus. Hoc solacio erigi- mur, nam et devotis et ceteris omnibus in Christo et ecclesia fratribus, gaudere non immerito ita nos oportuit, benedictus vero Deus et pater Domini nostri Jhesu Christi, qui direxit iter vestrum et prosperos gressus dedit, quique prevencione dignantissima a ineffabilis pietatis sue vocavit ad illam patrum orthodoxorum sa- cratissimam synodum et cetum sacerrimum, fiduciam, et, cum a modo pleniorem in Christo gerimus de omnibus vobis, quod de- siderium et gaudium nostrum implebit, devocio vestra auget et spem 275a 129

Strana 130
275b numerosior cetus vester, quod, qui cepit in vobis opus bonum, per- ficiet usque in finem, confirmabit solidabitque. Sic enim nobis equum et justum est sentire et certo sperare de omnibus vobis eo, quod habeamus vos et fratres omnes in corde et in visceribus caritatis Christi Jhesu. Manent, equidem scitote, in tabulis cordis, nec ficto spiritu scribimus, manent alta mente reposita attramento scripta in- delebili, antiqua federa patrum memori pectore gestamus, veteres que necdum mente deciderunt amicicias, quas nulla dies aut longior annus aufert. Fatemur et libentes profitemur tenacissime beneficio- rum vinculo, nature lege et debito astrictos nos a maioribus priscis regibus carissime et habundantissime patrie illius et vestre gratissi- me regionis. Quid vetera repetimus? Habundant annales recentiores! Et has meminisse iuvat novimus et memoriter retinemus, nec nos ita pii generis memorari pigebit. Novimus, inquam, proaviam nostram regia et magnifica stirpe Boemorum progenitam, eoque sanguine creti gloriamur in Domino, a quo, utpote claram et generosam traximus originem, ast et illud semper recolendum erit, quod, etsi antiquum, videamur renovare dolorem, nulla delebit oblivio, quemadmodum vir insignis pietate, fama alcior, maximus armis, avus serenissimi Roma- norum regis qui Germanorum altas imperii nunc pregravat et rexit arces regni, cui annuente Domino presidemus, magno succensus amore, ausit in prelia ita, ut pro tuicione justicie, regnicolarum salute vi- riliter decertando purpuream animam celo reddens, ut pie credimus, morti occubuerit, quem fortiter in medias acies subsequuti sunt mi- lites sui armati non pauci; tanti nempea) meriti non immemores unquam, manemus semper et permanebimus placido debitores amori, zelo tanti affectus et ardentissime caritatis debemus, nos nostraque carni et sanguini nunquam eapropter negabimus, vos omnes in eis promeritos, nos adiutores inveniri debere fidei vestre sancte, devo- cionis et eterne salutis, ut provocemus carnem nostram et sanguinem in fide germanos, si quomodo salvi fiant et impleantur in omnem ple- nitudinem / fidei, qui Christum didicerunt ac baptizari meruerunt, in quo et edocti sunt, qualiter ambulare eos oporteat, regulam et for- mam apostolicam observare. Nam etsi forsitan ex ramis aliqui con- fracti ceciderunt, sed tamen deliberacio sancta est massa et radix sancta, fides integra perstat et immobilis, potens autem est Deus et eos qui ceciderunt rursum corpori Christi inserere. Ecce!, nunc fratres in Christo Jhesu et fidei germanitate necessarii, "ecce tempus accepta- bile, ecce nunc dies salutis.“1 Quando „prevenit Deus“ dilectos nostros a) Orig.: nampe. 1 II, Cor. VI, 2. 130

Strana 131
„in benediccionibus dulcedinis“,1 ut vos premitterent audire ecclesi- am suam, unde et vos omnes per superos, consci[enci a minima veri hortamur, „ut in vacuum“ hanc „Dei graciam ſnon] recipiatis“,2 ro- gamus totis precordiorum affectibus et habundancius obsecramus per viscera misericordie Dei nostri, si qua consolacio in Christo Jhesu, si quid solacium caritatis, si que societas spiritus, per se quid devo- tis mentibus intemerata fides et gratissima tellus inprimunt, implete gaudium nostrum, ut idem cum patribus orthodoxis, viris celestis consilii et sacre synodi Basiliensis sapiatis, ut sitis perfecti in eodem sensu, in eadem fide et sciencia, eandem caritatem habentes, unani- mes idipsum una sencientes, ut non confundamur ab spe et expecta- mus nostram spem. Nolite extinguere doctores evangelicos, salutis fratrum curam gerentes nolite spernere. Habetis in facie sanctos patres, litteratissimos pontifices, viros ex omni nacione instructos, qui exercitatos habent sensus ad discrecionema) boni et mali, sed et unctio aspirans docebit vos omnem veritatem, in captivitatem redigere omnem intellectum in obsequium Christi ad obediendum fidei in omnibus, in qua vocati estis sicut et de vobis tota[m] spem retinemus. Accedite, igitur, et illuminamini in plenitudine sancta ve- ritatis aspersi corda aqua munda sacri fontis baptismatis, tenete, fratres, eterne spei confessionem indeclinabilem per Christum qui vos vocavit ad graciam istam, in quo et vos coedificamini in habitacu- lum Dei in spiritu sancto. Audiant omnes verbum sanum et irre- prehensibile, audiant ecclesiam sanctam Christi Dei, per quem totum corpus per nexus et coniuncciones subministratum et constructum crescit in templum sanctum in Domino in augmentum fidei et Do- mini nostri Jhesu Christi quem corde et zelante animo oramus, ut habundetis et fratres omnes per eum in spe et pace in credendo et virtute Spiritus sancti in acquisicionem glorie, verbum suum habi- tet in vobis habundanter, ne qui doctrinis variis et peregrinis abdu- cantur aut sit in aliquo fratrum cor incredulitatis discendi, a veritate et habundanciori tristicia absorbeamur, quod si qui extra sapiunt et aberraverunt, vos qui spiritales estis, quibus melior et doctior est sciencia menti[s], adhortamini et instruite eos in spiritu/ leni- tatis, acquiescite veritati, ut non obdurenturb) fallacia peccati, sci- entes, ut Petrus contestatur apostolus :3 „Quoniam qui converti fe- cerit peccatorem, ab errore vie sue salvabit animam suam, et operiſest 2763 a) discreccionem. b) obdurantur. I Z. XX. 4. 2 II Cor., VI. 1. 3 Sv. Jakub. V. 20. 131

Strana 132
multitudinem peccatorum.“ Quid multis moramur? Credetis caris- simo amori vera dicenti, neque enim vos fallere equum est, tanta nos tenet generis caritas et affeccio vestri, credite nobis ex af- fectu loquentibus, omnem eciam personalem operam et laborem gaudenter impenderemus et utique superimpenderemus ad profectum et gaudium fidei vestre, ad exhortandum ore et pectore omnes eo- dem emptos precio[so] sanguine agni immaculati, fratres quos non nimis a regni nostri et natalis soli incolis caro animo ac sinu toto et affectu caritatis amplectimur. Voluntas siquidem cordis nostri et iugis obsecracio apud Deum et patrem est pro ipsis in salutem ad explecionem spei usque in finem, ac quia, obstante dierum malicia, presenciam nostram coram exhibere non valemus, vicariis litteris pro lingua loquentibus confidencius omnino vos ita aggredimur, sed et caros et dilectos nostros oratores, exhibitores presencium nostra- rum litterarum super hiis et reliquis laciori sermone, si res depostu- lat, explicandis, demisimus ad vos omnes, quibus in mandatis de- dimus vos vice et parte nostra vive vocis oraculo studiose omni cum diligencia visitare et alloqui, per quos nostram amicam susci- pite mentem, qui vos dictis affabuntur amicis. Precepimus insuper, ut in augmentum et provocacionem caritatis vestre, toto favore et devote affeccionis cultu omnes vos suscipiant auxilio, si opus ita fuerit, suble ve]ntur, omnia dirigant. Date ergo, precamur vos, eis largam copiam fandi ipsos pro nobis, audite loquentes, amicas aures et devotas precibus nostris votis dictis eorum fidelibus applicate, omnem et totam prebete credulitatis fidem indubiam qui vicaria voce dulci vos alloquentur amore. Volumus preterea et omnes nostros regnicolas, undecunque illuc affluxerint, ad hanc rem totis animis desideratissimam manus dare adiutrices, quo sic fructum adeo de- sideratum percipere ac de fractibus et vobis omnibus prospera que- que mereamur audire. Maneat in medio vestri Christus pacem et veritatem habunde diffundens. Explicit epistola Boemis missa per christianissimum regem Fran- cie etc. Souvěká kopie. 132

Strana 133
35. PAŘÍŽSKÁ UNIVERSITA DOPORUČUJE KONCILU TOMÁŠE E- BENDORFERA Z HASELBACHU K JEDNÁNÍ S HUSITY [S. d., Paříž.] Bibliothèque départementate Dijon, Ms. 578, fol. 30a - 30b VESTRE sancte congregacionis humiles et devoti et obsequiosi oratores, rector et universitas studii Parisiensis. Sacrosancte generali synodo Basiliensi in Spiritu sancto congre- gate, reverendissimis quoque Patribus et dominis residentibus in eadem. Reverendissimi in Christo Patres et domini metuendi! Quantam operam, quantamve possetenus sollicitudinem Universitas nostra accuratissima providencia impenderit incessanter ad obviandum cladibus, reruma) ruinis et humanis vix evasibilibus periculis ecclesie Dei, tam a foris quam intrinsecus imminentibus, arguendo, obse- crando, increpando, prout rerum efflagitabat oportunitas et casuum postulabat eventus, Vestras Reverendissimas non ambigimus latere paternitates. Equidem non modo varia avisamenta in premissis scriptotenus dedimus, sed ad partem consiliis et in palam coram Illustrissimo principe et domino nostro gloriosissimo Alberto duce Austrie suisque consiliariis, proceribus et communitatibus varia persuasimus salutis antidota quibus instancia pericula pariter et futura fidelibus interitum comminancia/ salubrius possint remediari per salutiferam quamdam ecclesie Dei in capite et membris refor- macionem et variarum ordinacionum atque abusuum extirpacionem, presertim tamen ad exsuffiacionem moderne detestande et armate istius Bohemorum heresis que, in nostris quibusdam laribus, in medio ecclesie, heu!, nostris, ut timemus, exposcentibus culpis intonuit, inclitum Bohemie regnum ac vicinas regiones devastavit, sacras polluit edes, cleri genus electum vertit in parabolam vulgorum, ac nephando quodam commercio omnem stupravit celibatum, et quod deterius, fidei orthodoxe virorem presidio et errorum vertiginoso quodam cannate (!) in nonnullorum mentibus obtenebravit usque adeo, quod suis non contenta finibus cum multorum fidelium sanguinis profluvio, rerum et vite dispendio exter[n as eciam naciones impetent et in preceps mittent erroris et gehenne. Novissime autem nedum ex litteris reverendissimi in Christo patris et domini, domini Juliani, sancti a) Orig. rebus. 30- 133

Strana 134
Angeli diaconi cardinalis, sed et sacre vestre con[grega]cionis et concilii Basiliensis intelligentes V[estras] Reverendas] platernitates ad idem per omnia votum et flagrantissimum desiderium in Domino mox dilectum nobis in Domino Thomam Ebendo[riffer, arcium et sacre pagine professorem, necnon ecclesie sancti Stephani in Wyenna ad cooperandum nostri nomine totis conatibus pro bono et salubri statu fidelium in premissis deputavimus, sed obstante aeris insolita asperitate et aliis racionabilibus prepedientibus causis, propositum usquoque quousque ambassiata illustrissimi principis et domini nostri disponetura) prosequi nequimus. Quare, Reverendissimi patres, omni qua possumus instancia V estras] platernitates] exoramus, quatenus prefatum magistrum Thomam velint paterne suscipere ipsumque et posterius per nos fortasse destinandos nostre Universitatis nomine graciosius assumere ac in proponendis per ipsum aurem in singulis adhibere credituram. Spiritus sanctus paraclitus conservet et corroboret R[everendarum] p[aternitatum] V[estrarum] corda ad pacem et sue sancte ecclesie commodum et incrementum feliciter et longeve. Souvěká kopie. 36. JAN ROKYCANA PÍŠE DO ČECH O PŘÍCHODU DO BASILEJE, O PRVNÍM JEDNÁNÍ A SDĚLUJE, CO SE MÁ O TOM SDĚLITI VEŘEJNOSTI 1433, únor, 11., Basilej. [Hanc litteram misit magister Johannes de Rakuzana, plebanus in Praga, suis Bohemis.] Bibliothèque Nationale, Paris, MS. lat. 12532. CHRISTUS Jhesus rector celi et terre dignetur vos illustrare, con- fortari et illuminare de sede poli. Multum in Domino michi dilecti! Domino favente dominica proxima ante Epiphaniam in ipsam perve- nimus Basileam, in qua suscepti fuimus grate sicut et in via ubique per utramque manum spiritualem et secularem et hospiciis nobis ordinatis, sabbato post Epiphaniam inducti fuimus ad concilium, ibique suscepti grate et per modum sermonis per legatum Julianum facti adhortati sumus ad bonum. Tunc post illius sermonem et ego feci sermonem super verbis tunc in ecclesia cantatis: „Ubi est, a) Orig. disponentur. 134

Strana 135
qui natus est rex Judeorum? Vidimus stellam eius in Oriente et venimus adorare eum“ 1 Post cuius complementum opcio tunc data est nobis, ut, quando velimus, articulos nostros in medio concilii prosequamur. Et deliberacione simul habita, die[m] Veneris que fuit feria sexta proxima ante Anthonii, elegimus. Qua quidem die veniente, ego primum articulum prosecutus sum, de benedicta communione sub utraque specie et per tres dies loquendo, die tercia finivi, scilicet secunda, que fuit proxima ante Fabiani. In crastino alium articulum et post tercium et quartum continuerunt domini et socii mei sic, quod in decem diebus nostros articulos expedivimus. Post hoc doctores dispositi sunt, ut sentenciam arti- culorum per nos positam infringant, et pridie sabbato ante Purifi- cacionis festum doctor quidam, monachus frater Praedicatorum, linguagii nostri, contra articulum per me positum loqui cepit. Cui spero divinitus adiutus resistam et sua motiva infringam. Contra secundum articulum alius, contra tercium tercius est dispositus doctor directus, et contra quartum quartus. In Domino tamen speramus, plene confidentes, quia Dominus dabit os nobis et sapienciam, cui non poterint resistere adversarii nostri. Multo maius onus in meis, quam aliorum pendet humeris. Igitur Deum pro me misero orate. Noscat meus dilectus „prawý hadač,“a) nam post complecionem per nos factam quatuor articulorum nostrorum cardinalis legatus cepit loqui: "Quia domini ambasiatores Bohemi iam per decem dies auditi estis in vestris quatuor articulis, sed nos audivimus, alios multos plures articulos in Bohemia dogmatizare, ad quos/ respon- debitis per verbum; „Credimus“ vel „non credimus.“ Et obtulit nobis XXVIII articulos tunc lectos et post in cedula signatos, inter quos est primus de remanencia panis, secundus de existencia reali in sacramento Christi corporis, de confirmacione, de extrema unccione, de aque ad calicem mixtione, de purgatorio, de suffragiis sanctorum, de ritu misse, de ymaginibus non adorandis etc., de ieiuniis ab ecclesia indictis etc. Et tunc, dum articuli proponebantur, sedens in medio concilii, cogitavi de Noskone dicens in corde meo, „že jest pravý hadač“ b) Dominus Jhesus Christus dedit graciam michi, quod pre aliis Bohemis magis me diligunt, plerique prelatorum et doctorum pocius me audiunt, multitudo doctorum in concilio, et confluunt plures nostri presenciam audientes. Item rex Hungarie est in Senis et, ut percepimus, nec huc nec illuc propter inimicorum suorum potenciam progredi valeat. 143a a) Orig.: „prawii hadacz." b) Orig: „ze gest pravii hudacz“. 1 Sv. Mat. II. 2. 135

Strana 136
Pridie, feria sexta proxime preterita, quidam cardinalis sancti Eustachii Basileam intravit, si fuisset[is] ibidem, vidissetis instar Christi in Jherusalem progredientem et beatus, qui intelligit! Quem- dam monachum doctorem exposuerunt contra calicis communionem loquendem et multum loquacem, quia procurator in curia pape a plerisque fuit annis. Multa alia aliter invenimus in Basilea, que dicta sunt nobis domi. Papa eciam citatus est a concilio et volumus, quod ista tria puncta populo dicantur, scilicet primo, quod audienciam habuimus super istis quatuor articulis, quorum primus est de communione eukaristie sub utraque specie ad omnem populum fidelem, secundus est de dominio cleri, tercius de impediendis peccatis mortalibus manifestis, quartus de libertate verbi Dei. 2°, quod ad impugnandum dictos quatuor articulos sunt quatuor doctores deputati ita, quod quilibet doctor respondebit uni articulo. 3° quod scripturam contra commu- nionem sub utraque specie isti doctores non habent, nec aliquas raciones invincibiles, nisi quod consuetudinem ecclesie allegant dicentes, quod non licet eam de facili infringere, dicuntque quam plures doctores, quod communio sub utraque specie in se est justa, catholica, et recognoscunt, quod prius in ecclesia primitiva obser- vabatur, nec sciunt, quis deposuit, nec quando, nec ubi, licet unus dixerat, quod talis communio sub utraque specie quoad laicalem populum foret heretica et erronea. Idcirco dicatis populo, quod non pertimescant communicare sub utraque specie, nec vacillent in illa Dei veritate, quia certa est veritas ewangelica. Exhortamini popu- lum, ut oret pro me vitam bonam insectando. Valete! Datum feria quarta ante Valentini in civitate Basiliensi, Anno nativitatis Domini MCCCC° XXXIIIO. (NB) Sumus omnes sani. Jo(annes) de Rakusana, plebanus in Praga, vester in omnibus. Souvěká kopie. 37. KONCIL BASILEJSKÝ OZNAMUJE OPATOVI Z CLUNY PŘÍCHOD HUSITŮ A NAŘIZUJE POD TRESTEM EXKOMMU- NIKACE PŘIJÍTI DO BASILEJE 1433, únor, 13., Basilej. Bibliothèque Nationale, Paris, Ms. lat., 1501, No. 23. SACROSANCTA generalis Basiliensis synodus in spiritu sancto 136

Strana 137
legitime congregata, universalem ecclesiam representans, dilecto ecclesie filio Oddoni, abbati monasterii Cluniacensis, salutem et omnipotentis Dei benediccionem. Cum hec sancta synodus propter adventum Boemorum aliasque legitimas causas decreverit vocare ad hoc sacrum concilium multitudinem prelatorum et aliorum no- tabilium virorum, ut eorum auxiliis et consiliis sancta opera in eodem concilio tractanda debite possint execucioni mandari, hinc est, quod nos in virtute sancte obediencie et sub exccommunica- cionis pena late sentencie tibi precipiendo mandamus, quatinus infra viginti dies a recepcione seu notificacione presencium proxime computandos iter veniendi ad dictum sacrum concilium arripias, illud sine fraude usque ad hanc civitatem Basiliensem continuando, alioquin, lapsis dictis viginti diebus, tua exigente contumacia ad declarationem dicte sentencie et ad ulteriora contra te in valvis maioris ecclesie Basiliensis, prout iuris fuerit, procedemus. Datum Basilee, idus Februarii, anno Domini millesimo quadringentesimo tricesimo tercio. [In verso] „Dilecto ecclesie filio Oddoni, abbati Cluniacensi. Na levé straně plikatury, dole souvěkou kursivou: „Recepi pre- sentes per P. Claustrem, lune post „Judica me“ ante Pascha, anno CCCC° XXXII°.“ Na pravé straně plicatury (zevně) touže rukou: „Littere sacri concilii Basiliensis, per quas mihi O[ddoni], abbati Cluniacensi pre- cipitur ire ad concilium, saltem iter arripere infra XX dies. Datum ydus Februarii, anno CCCC°XXXII, more gallico sumpto." Pod tím touže rukou: „Recepi presentes lune, penultima Martii, anno prescripto. Orig., pergam. bez pečetě. 38. KONCIL BASILEJSKÝ ŽÁDÁ OPATA Z CLUNY, ABY (VZHLE- DEM K JEDNÁNÍ S HERETIKY) POD TRESTEM EXKOMMU- NIKACE ODESLAL ASPOŇ PŘEVORA PETRA DO BASILEJE 1433, březen, 1., Basilej. Bibliothèque Nationale. Paris, Ms. lat., 1501, No. 14. SACROSANCTA generalis Basiliensis synodus in spiritu sancto legitime congregata, universalem ecclesiam representans, (dilectis ec- clesi)e filiis, priori et conventui monasterii Cluniacensis, salutem et 137

Strana 138
omnipotencie Dei benedictionem ... das hereses, moresque in statu ecclesiastico reformandos, pro quibus tam sanctis operibus princi... (cong)regati sumus, viris virtuosis, vita honesta, consilio et pru- dencia preditis, summe nobis ... opera faciliter, ad quod intendi- mus,pervenire possimus. Et, cum monasterium vestrum talibus... sciamus nec dubitemus, quod a vobis petimus ob Dei et ecclesie sacrosancte reverenciam ... vos rogamus et in virtute sancte obe- diencie sub pena excommunicationis districte precipiendo mandamus, quatenus dilectos ecclesie filios Petrum Thome, claustralem priorem et prehibitum (sic) ... eleemosinarium, quibus super hoc plenissime scribimus et quorum scienciam prospectam habemus, ad nos infra terminum eis prefixum transmittatis, omnibus exaccionibus remotis, nunc potissimum, cum solemnes ambaxiatores Bohemorum hic ha- beamus, et ad eos convincendos totis viribus et multorum docto- rum auxilio et consilio fortiter insistemus. Quare eciam requirimus, ut ad tam pium opus Deo gratum, totique populo cristiano salutare omni auxilio vestro nobis adesse velitis, nec monasterium, cum fa- ciliter potestis tantorum bonorum sine parte reddere. Hiis autem viris, quos requirimus, ut facilius in hiis laboribus perdurare pos- sint, quod in expensis ex religione vestra subveniatis. Hortamur: Orate sine intermissione, ut Bohemi,a) qui hic sunt, in fide vera et unitate sancte matris ecclesie reventantur. Datum Basilee XIIII ka- lendas Marcii, anno a nativitate Domini Millo. quadringentesimo tricesimo tertio. Sověká kopie místy nečitelná, jelikož jest slepena s archem před- chozím. 39. Z INSTRUKCE DANÉ FILIPEM DOBRÝM, VÉVODOU BUR- GUNDSKÝM POSELSTVU KE KONCILU BASILEJSKÉMU 1433, září 1. s. 1. Archives déples de la Côte d' Or, Dijon, Layette, 79, B 11615. ITEM, quant au fait du dit saint concille, diront, que mon dit seigneur ainsi, qu' il a autrefois respondu, a este et est encores tout prest et dispose de adherer au dit saint concille et de le favoriser es poins et articles pour lesqueles il est assemble c' est assavoir: a) Bohemy. 138

Strana 139
pour la reformacion, l' extirpacion des heresies et pacificacion des chretiens etc.... Originál na pergameně se stopou červené pečetě. 40. NÁVRH NA VÝPRAVU PROTI HUSITŮM PODANY VÉVODOVI BURGUNDSKÉMU FILIPOVI DOBRÉMU [1433, před 31. květnem]. Bibliothèque Nationale, Paris, Ms. franc. 1278. POUR vouloir entreprendre armee contre les Hous il est expedien d' avoir les choses qui s' en suivent: Premièrement, que le prince qui [a] la charge de la dite armee vouldra entreprendre, si ait lettre du roy des Romains arretans ès eliseires, (et) princes, prélas et bonnes villes du dit empire conte- nans, comme le dit roy a estably et requis le dit prince comme le plus puissant du saint empire de vouloir prendre et supporter la charge de la dite armee comme son propre lieutenant et avec ce soit contenu ès dites lettres, que le dit roy mande ès dessus diz que sur la feaulte et l' eaulte qu' ilz ont en lui et au bien de la chretiénte soient vrays obéissans au dit prince, et avec ces que les deniers qui sont levez et qui se leveront soient distribuez de tout en tout par l' ordonnance du dit prince. Item, que ledit roy rescripte à notre Saint Père le pape, comment pour les grans affaires qu' il a contre les Tures qui son royaume de Hongrye vueillent destruire, il ne peut se armer contre les diz Hous, pourquoy ii a esleu pour son lieutenant le dit prince comme le plus grant du dit empire pour estre chief de la dite armee et pour ce qu' il supplie au pape que pareillement vueille rescripre ès princes dessus diz et à tous autres, qu' ilz soient vrays obéis- sans audit prince, maldye et excommenye tous les desobéissans au dit prince et obéissent tous les vrays obéissans, et avec ce que le dit pape donne dissme sur le dit empire et autres pays voisins pour lever argent pour la dite armee lequel fera emploier par l' ordonnance du dit prince. Item, estoit lieutenant du dit roy quant je me partis d' aler à Rome sur ceste serait remy pour soy coronner et parler au pape des dites matières, et pour tant se ainsi est, que le dit prince vueille entreprendre la dite charge en passant, que le dit roy fera toutes 139

Strana 140
146b les montaignes, il approuchera le pays de Bourgoingne à deux fron- tes près, et là ledit prince pourra parler à lui, et pourra envoier aucuns de son conseil à Rome avecques le dit roy s' il n'y vou- loit aler. Item, pour savoir la puissance des diz Hous par le raport des chevaliers du pays à présens fuitifs et de l' ostel du dit roy est sceu qu' ilz ne se peuent trouver en toute puissance plus de VIIII hommes d' armes mais de commune de XXX a XLM combatans, et dient les diz chevaliers, que se ung puissant prince venoit ou pays, qu' il y a pluseurs forteresses et bonnes villes qui lui fe- roient obéissance et ayde contre les diz Hous, mais sans veoir la dite puissance ilz ne se oseroient mouvoir, car l' annee passee pour tant que les Alemans, que il[z] furent à grosse puissance, ilz s' en revinrent fuyans sans ouser actendre la bataille, par quoy ceulx, qui leur avoient fait obeissance, en furent destruis. Item, que ledit pays est pays plain et y peuvent aller charros pour mener tous vivres et aussi est fertile de tous biens excepté de vins. Item, par commune extimacion de gens le dit prince pourra avoir des gens des pays d' Alemaigne de cinq à VIM chevaliers et es- cuiers. Item, n' est point possible que nul prince puist entreprendre cest matière sans avoir le sceu et consentement du dit roy pour plu- seurs raisons que l' on pourra dire au dit prince. Item, que desia sont levees grans sommes de deniers qui sont mises en depost ès eglises catedrales des cites jusques à ce qu' il soit advise qui sera chief à la saison qui vient pour la dite armee et à cellui prince une chacune province lui mendera par escript les sommes de deniers qu' ilz ont en garde. Item, pourra l' en encores advertir au dit prince plus de choses quant il vouldra prendre la charge, mais qui la voudra emprendre que ce soit en temps deu, car grant fait ne se peut conduire, s' il n' est mis sus de longue main. Item, n' est pas possible, que par prince de la langue d' Alemaigne ceste chose se puisse conduire, la cause si est: car le roy de l' ampire marche si a pluseurs grosses guerres, dont il est assez empeschie, et aussi n' a pas gens de ses subges qui sceussent con- duire une telle matière. Item, que le duc Loys conte palatin du Rin, seigneur d' Edele- bert1 est chief des eliseurs, si est tellement malade du corps, que de lui ne fault plus faire mémoire. 1 Správně: Heidelberg. 146a 140

Strana 141
Item, que le duc de St. Seigne, marquis de Misse qui estoit le plus puissant des Alemaignes et eliseur en l' empire est alle nou- vellement de vie à trespasse, lequel a laissie ung filz qui a envi- ron XVI ans, lequel est tropt jone pour conduire une telle matière. Item, que le marquis de Brandebourg, qui est le tiers eliseur, se est tres malade de sa personne et aussi n' a pas puissance de soy pour conduire une telle matière. ltem, ne sera point chose d' expedient, que les arcevesques de Méance, de Coloigne et de Trièves qui sont les autres eliseurs, que ung d' eulx fut ydoyne pour estre chief de la dite armee. Item, que le duc Alebret d' Osteriche ne porroit conduire ceste matière, car les ducz de Bavière, ne les eliseurs ne y obeiroyent point, pour ce qu' ilz se dient estre de plus grant lignage que le dit duc d' Osteriche, et aussi il n' a point puissance pour ce. Item, pour toutes conclusions n' est point possible chose a (croire) croire, que ceste matière se puisse conduire, ne mener à effect sans chief dont le roy des Romains est l' un et le prince a qui cecy sa diète est lancie et en ceste opinion se tiennent la plus grant partie des princes d' Alemaigne et avuse fault que l' un deulx soit chief et tousiours y estre en personne. 41. JAN DE MONTE NOISON, PŘEVOR KLÁŠTERA V CLUNY SDĚLUJE SVÉMU OPATOVI OTTOVI NOVINY Z BASILEJE [1433], říjen, 20., Basilej. Bibliothèque Nationale, Paris, Ms. lat. 1501, No. 36. REVERENDISSIME in Christo pater ac preceptor singularissime! Obsequiosa recommendacione premissa cum omni promptitudine famulandi. Noverit Vestra paternitas reverendissima, quod a recessu domini hostellarii vestri multa in hoc sacro concilio contigerunt, que quamvis prolixum sermonem requirant, congruum tamen existi- mavi aliquantisper aperire, ut pro posse Vestram paternitatem reverendissimam non lateant ardua que hiis diebus frequenter occurrunt, et quamvis scribere gestus personarum in rebus actis et agendis rerum noticiam vobis multum aperiret, quia tamen im- possibile aut saltim difficile, res et facta quam plurima gravia hiis interseri proposui rogans, ut si non plica solita papiri scribam, non 141

Strana 142
egre feratis. Sic enim casualiter accidit, ut ex armario hoc solum extrahens plicatum hoc modo inveneram. Ad rem accedo valde difficilem et auditu satis mirabilem. Do- minica ultimo fluens que XI huius Octobris diem faciebat, imperator hanc urbem insperate intravit hora prima post meridiem fluvium navigans Reni. Qui Basiliam applicans recta via maiorem basilicam sancte Marie tendens,a) totum concilium in unum in instanti con- gregavit. Hoc scienter egit explicans velocitatem sui itineris, quo- niam die illa advesperante terminus suspensionis domini nostri pape administracionis tam in spiritualibus quam temporalibus ex- pirabat, quodque magna cum instancia supplicavit ore proprio, manibus iunctis et suo latino ornato satis, quod predictus terminus usque ad octavum diem dumtaxat prorogaretur, quo pendente ter- mino una cum ambaxiatoribus dominorum Venetorum talia nova proferret et in medium produceret, quod merito et Deus et totum concilium contentari deberet. Votis quorumlibet sacri concilii sup- positorum exquisitis, cum maxima difficultate predictum terminum obtinuit et sic finivit dies illa. Lune in crastinum cardinales omnes dominum imperatorem visi- tarunt, domino legato excepto propter egritudinem suam, quamvis ab ea (laus Deo) liberatus esset, sed mannatum more aerem fugiens domi stabat. Visitarunt eadem die insuper dominum cesarem am- bassiatores dominorum ducum Burgundie et Sabaudie magna cum comitiva. Adhuc die eadem dominus imperator in Spira visitavit dominum legatum. In crastinum vero, que fuit Martis XIII Octobris, fuit generalis congregacio celebrata valde solempnis in maiori ecclesia et erant ibi presentes: Dominus imperator supra cathedram pannis deauratam alte erectus, ad dexteram vero eius sedebant domini: legatus, car- dinalis, dominus Placentinus cardinalis, dominus Rothomagensis cardinalis, dominus ad vincula sancti Petri cardinalis, dominus patriarcha Alexandrinus, dominus Bituricensis archiepiscopus, do- minus Turonensis archiepiscopus. Hii duo illa in banca sedebant, quia regis Francie ambaxiatores, a latere vero sinistro erant do- minib): cardinalis sancti Eustachii et dominus cardinalis Farnianus, diaconi, necnon et dominus patriarcha Antiochenus, alii denique prelati tam archiepiscopi, episcopi, quam abbates, quasi centum, sedibus altis ac aliis circumdabant doctorum, magistrorum ac aliorum virorum notabilium multitudine cum numerosa valde. Quibus congregatis, in ambone proposuerunt ambaxiatores Ve- a) Orig.: tandens. b) dominis, s škrtnuto. 142

Strana 143
netorum solempniter valde per organum unius utriusque iuris doctorem, qui ornatissime loquens Venetorum dominium extollens, ad facta domini nostri pape descendit, ipsum collaudansa) eciam in hiis que iuventutis lascivia non permittit et, ut credo, nichil unquam boni egit, quod in medium non produceretur. Tandem ad hoc tendensb), ut ob contemplacionem prefati domini Venetorum placeret sacro concilio hunc terminum usque ad tres menses prorogare, et sperabant, ym[mlo vero affirmabant, se tantum facturos infra eun- dem terminum adhesionem domini nostri cum sacro concilioc) eciam simplicem afferre; quod si non eorum voluntatem in hac materia adimplere vellet, ipsi ex parte dominii pretacti (sic) plenam promit- tebant se facturos; et quia mos est apud sacrum conciliumd) in arduis nichil in generali congregacione terminare, nisi prius per deputaciones masticatum fuerit et decisum fuerit, ad deputaciones remissum est.e Quibus sigillatim congregatis, ex parte cuiuslibet deputacionis fuerunt dati VIII deputati episcopi et doctores qui una cum dominis cardinalibus materiam istam post eius bonam diges- cionem ad deputaciones refferrent; et ista deputatorum eleccio facta fuit Mercurii, que fuit XIIII Octobris satis mane. Supradicto vero prandio ad domum domini legati venerunt do- minus imperator, cardinales numero sex, aliis duobus in suis do- mibus remanentibus infirmantibus, domino videlicet Bononiensi, S. crucis (sic). Affuerunt insuper deputati VIIII deputacionum qui XXXII numerum complebant, affuerunt insuper (sic) ambasiatores domini nostri pape, dominorum ducum Burgundie et Sabaudie, necnon et Venetorum, qui ex sinu bullam trahentes producerunt in medium, cuius copiam V[estre] p[aternitati] rseverende] trans- mitto, qua per singulas deputaciones visa, per totum concilium determinatum est, predictam bullam non satisfecisse concilio, quin- ymſm]o eandem reiciendam et nullo modo recipiendam fore, tum quia per illam dominus noster papa concilio non adherebat, sed solum amplexabatur, quoniam amplecti, ut melius me scitis, est amplexum trahere ad amplectentem, quod igitur papa ad se traheret concilium, non equum racioni videtur, tum eciam et secundo ex tenore enim bulle habetur, quod omnia hucusque facta in hoc sacro concilio ab eius inicio contrarie aut in prejudicium domini nostri pape aut sedis apostolice cassantur, annullantur et de medio a) collaudens. b) tandens. consilio. consilium. e) est est. d) c] 143

Strana 144
evellentur, quod absurdum admodum videtur, quoniam et ea omnia que facta sunt: et decreta et ordinaciones per hoc sacrum conci- lium omnia interpretari possent contra aut preter voluntatem pape vel sedis apostolice, quodque res ipsa, si eo modo transiret, toti orbi esset in scandalum, tum et tercio, quia per bullam predictam auctoritas generalium conciliorum diminuitur, ym[m]o totaliter evel- litur et destruitur, si per optimos interpretes revolvatur. Itaque per hanc bullam nichil egerunt imperator [et domini nostri regis am- bassiatores]a) necnon et ambaxiatores dominorum ducum Burgundie et Sabaudie prenominati. Et quia semper indomitus furor cito pe- riculorum obliviscitur, dominus noster papa suum furorem continere non potuit, parvo exin[de] tempore interiecto ; horesco referreb) quod gestum est. In medium deputacionum predictarum porrecta fuit quedam bulla satis admodum enormis, scandalosa, erronea, ym[mlo et periculosa, cuius copiam eciam Vestre paternitati reverende transmitto, et quam bullam et imperator et Veneti et pape amba- xiatores penitus ignorabant. Qua perlecta, omnes astantes in ad- miracionem cecidere. Luculencius eam videre poteritis quam hiis interserri potuissem. Quid periculi, quid scandali, quidve detrimenti toti statui ecclesiastico afferat! Vos ipse iudicate, an solus in hoc sacro concilio interrogatus heresim evadere possit, an ecclesia tota in manibus principum per has exhorbitantes posita sit, non ambigen- dum existimo. Memorare possem, quibus in locis maxima pericula hec bulla contineat, ni ea res longe ab incepto me traheret. Mala res et adhuc spes multo asperior, ut quem in pastorem et animarum nostrarum custodem habuisse speramus, hunc longe a nobis do- minandi libido desperatum reddat. Ceterum, dum hec agerentur, surgens fidei procurator in medium, copiam huius bulle magna cum instancia requisivit. Qua habita, Veneris ultima que fuit huius mensis Octobris XVI in congregacione generali, imperatore tamen absente, copiam predicte bulle a sinu idem fidei procurator extrahens, lecturam eiusdem postulavit et factum est. Qua perlecta, fere personarum diversorum statuum duo millia mutatis coloribus se invicem inspicientes, vix proferre verbum potuere. O, nephanda cupiditas, ymſmjo o, libido nephandissima! Satis, ut opinor, pater optime, ex hiis colligere potestis, quid horum malorum origo fuerit: Pecunie primo, dehinc imperii cupido crevit, ea quasi omnium malorum materies fuere. Namque avaricia fidem, probitatem ceteras- que bonas artes subvertit. Sed de hiis iam nimis multa, ad rem a) Připsáno in margine. V textu škrtnuto: „domini nostri imperatores". b) refferre. 144

Strana 145
accedamus, neque locus hic predicacionis est. At vero res ipsa ostendit, quid ex ea elicere potestis. De prorogacione vero termini nichil pro illa die actum est, nisi quod frequenter et dominus im- perator et domini cardinales ac eciam deputati locis diversis con- veniebant, nunc in Predicatoribus, nunc Minoribus, nunc Augusti- nensibus, nunc maiori basilica. Quid autem continget, statim audietis. Die autem Lune adveniente, que fuit XIX huius mensis Octobris de mane iterum dominus imperator per interpositas personas suppli- cari fecit pro prorogacione amplioris termini. Insuper et ambassia- tores Francorum regis christianissimi, consideratis ergo supplica- cionibus prefatis, necnon et dominorum ducum Burgundie, Sabau- die et Venetorum ac eciam dominorum imperii electorum, conclusum fuit prefatum terminum usque ad octo dies prorogari, quibus diebus octo durantibus, deputati huius sacri concilii de ampliori termino ad summandum dominum nostrum papam prorogantes [determina- bunt et reserunt]a) taliter tamen, quod per sacrum concilium non amplius summabitur, sed per prefatos principes supplicantes. Quod si eorum mor icionibus, exhortacionibus et summatis intercessionibus ac- quiescere noluerit, ex nunc prout ex tunc, et ex tunc prout ex nunc omnes predicti principes sacro concilio ad hoc decretum factum de suspensione acceptant promittere, non amplius supplicare ym[m]o cum concilio una (sic) viriliter et rigide procedere, stante tamen decreto in suo vigore, sed usque ad terminum exequcionis, ym[mlo et quid- libet factum fuit in isto concilio sive decretorum sive causarum evocacionibus sive que libet] (sic) alia huc usque remaneant et in perpetuum valitura et ad maiorem roboris firmitatem ordinatum est hiis octo diebus per premissos supplicantes ambassiatores iura- mento firmari et roborari. Unum per ista scripta proposui, licet distans satis a materia, et quod manu grata suscipietis, atque utinam sic contingat, ut audivi eciam ab imperatore. Reliquum vero, quid hiis octo diebus futuris continget per primum occurrentem aperiam et, ut vulgariter loquar, ore aperto locutus est dominus imperator inter hos deputatos post securitatem termini prorogacionis habende: „Nova“, inquit ipse, „eciam certa habui, fratrem meum regem Francie per totum istum mensem Octobris venire Lugdunum. Volo dare operam vestro auxilio mediante,“b) dominis cardinalibus et ceteris loquens, „pacem illi inclytissimo regno procurare et sic interponere vices, ut, concordia facta, omnes vivamus in pace. Proposui ire, dum predictus rex advenerit ad propinquiorem villam prope Lugdunum que imperialis fuerit, dehinc et Anglorum regem a) in margine. b) mediente. 145

Strana 146
et Burgundie ducem paulisper appropinquare.“ Hec sunt verba et licet non in forma saltim illis propinquancia, hec sunt, pater reve- rendissime, que vobis placita forent, quo circa libens animus. Ceterum, ut pateant et que longe et que prope sunt: Bohemi XIIa die] Septembril per ducem Johannem in Bavaria victi sunt et mille quingenti gladio trucidati, omnes perempti sunt. Hoc retulit eciam in congregacione generali reverendissimus pater et dominus, dominus Lugdunensis archiepiscopus qui tempore conflictus illius... IIIIor milliaria distabat, ambassiatam parte ex concilii faciens pro pacificacione principum Ulmo ... Qua de re obsidium illud, quod Bohemi posuerant, totaliler dispersum est, ym[mlo et quod hiis maius existit, Pro[colpius eorum ductor et seductor velud proditor a suis captus Pragam cathenatus ducitur in cadriga.2 Hec sunt verissima et ita speramus Bohemorum medio isto reduccionem quam Deus ipse nobis donet. Hec sunt, reverendissime pater, que occurrere potuerunt... . .. ad ultimum provideatis de pecuniis, quia non spero hoc con- cilium dissolvi de IIIIor annis futuris. Nunc agitur de mittendis ad Greciam pro eorum reduccione; et in hoc reddo vos securum, quod victualia in hoc sacro concilio medium precium vel quasi osten- dunt ultra precium anni preteriti, qua de re, si placet, iam de illis quas misistis michi haud modicum restat. Iam de lignis pro IIIIor florenis emi, iam furnum stupe mee novem feci quia pa.. . nus sancti Albani ita depauperatus propter soluciones quas fecit pro debitis sui predecessoris, quod nichil habet... charitate michi nec aliis facere potest, quamvis bone voluntatis huc usque extiterit... quid in habentibus ... facilior est transitus. Item de vino provisio- nem feci pro XXI° scutis, unde ... qui residui ... ore Dei consideret vestra paternitas. Alii, credo, a conventu multa suscipiunt, ego vero... non ... reverendissime pater de XX ducatis vero que pro continuo habeo stant in archo dum tempus occurret ... et procurande po- nentur in medium et non alias prout faciunt alii. Commendo me Vestre paternitati reverende quam longe et feliciter prosperet Dominus. Amen. Ex Basilia XX dfile Octobriſs]... Vester monachus Jo[hannes] de Monte Noison. Na rubu: „Reverendissimo in Christo patri domino, domino .. . O[ddoni] divina gracia abbati Cluniacensi . .. singularissimo. Nad tím souvěkou kursivou připsáno: „Monte Noison de bullis 1 Porážka u Hiltersriedu, dne 21. září, 1433. Palacký (III. 509) uvádí 1177 mrtvých a 330 těžce raněných. 2 Prokop Holý byl od svých vojínů zbit a zavřen, ale do Prahy odešel z vlastního popudu. Jedná se tedy o přehnanou zprávu. (Srov. Palacký, III. 509). 146

Strana 147
per papam concilio Basiliensi missis que sunt mirabiles et scanda- lose, erronee. Petit IIC scutorum anno quolibet pro suis expensis, Petro decano de Gaya proprie de regiis ... Datum XX octobris, anno CCCC° XXXIII°.“ Pod adresou přípisek touže rukou: „Prior de regiis apportavit et duo cappellani. Originál na papíře, silně poškozený, stopy zelené přitisknuté pečetě. 42. JAN MONTE DE NOISON, PŘEVOR KLÁŠTERA V CLUNY, SDĚ- LUJE SVÉMU OPATOVI NĚKTERÉ NOVINY Z KONCILU BASILEJSKÉHO [1434]. duben. 14., Basilej. Bibliothèque nationale, Paris, Ms. lat., 1501, No. 38. IHS POST humilem recommendacionem, reverendissime pater et domine metuendissime! . . . De reductione vero Bohemorum quamquam modica aut nulla spes haberetur, tamen scriptum est concilio et imperatori, quod iam certi ex Bohemia iter arripuerunt huc venire pro complemento trac- tatuum iam a diu inceptorum. Nomina vero dictorum Bohemorum veniencium sunt: Johannes Capko,a) supremus capitaneus Orphano- rum, Johannes Kralovec,b) capitaneus Orphanorum, Andreas Keřský,c) supremus capitaneus antiquorum Taboritarum, Svojše,d) capitaneus Orphanorum, Sigismundus, capitaneus campestrorum, presbyter Pro- copius parvus, presidens Orphanorum. De parte illorum de qualibet civitate duo, et quia predicti veniunt proprio motu et sine mandato cuiuscumque et sunt de maioribus totius regni Bohemie, speramus omnes, quod apud ipsos aliquid boni fiet. Item et similiter Greci veniunt, qui materiam satis difficilem se- cum gerunt, que omnia predicta magnum tractum exigunt, nec est spes dissolucionis huius concilii, ym[mlo amplioris continuacionis, a) Salzto. b) Calorrez. c) Krerislia. d) Brubrysse. 147

Strana 148
etiam per III annos, quare eciam nam (!) per ultimas litteras inten- cionem meam scripsi super mansionea) mea in hoc, quare eciam de modo et precio ad ultimum sacrum istud concilium satis hic per- plexum est, tum propter domos carissimas et que dietim precio augmen- tantur, tum propter diminucionem monetarum, tum propter victualium parcitatem, ita ut vix hiis diebus sufficiant carnes pro medietate hic assistencium et nichilominus adveniunt die qualiter novi et principes et prelati, nec minus loquor de aliis victualibus. Libra carnium quinque denarios, ovum unum denarium unum, panis diminutus, vinum carius, pisces nulli pro pauperibus. Quid plura? Cara omnia ultra modum, nec est modus, nec norma, neque tenent cives quod promittunt, ob quorum causas iam sacrum concilium certos mittere disposuit, certos ad Constanciam, alios Argentinam, ut si pacta convenienciora hiis reperirent, hunc locum mutemus et ad unum ex predictis accedamus. Verumque dum a vobis recessi sunt, duo autem et ex iuramento hoc honus suscepi, expresse precepistis, quod si contingeret mutacionem huius concilii fieri, nullo modo ad alium locum irem, sed ad vos quam cicius reverterer. Qua de re precor, quod ab hoc honore me eximere velitis. Habetis hic priorem sancti Martini de Campis, priorem claustralem, priorem de Caritate, priorem de Paterniaco, ele[elmosynarium priorem Montis Richerii qui poterint supplere quod huc usque minus bene egi, paratus ta- men sum obedire. In hiis igitur provideatis, et celeriter nichil apud istos priores pro subsidio recuperavi, sed nec pecunias a decano de Gageria michi per vos assignatas recepi nec spero recipere, nisi obligacionem mittetis, ut eum cogerem solvere, que debet. Valete, pater optime et vestrum monachum in scrinio vestri pectoris reten- dite qui paratus est obsequi Domino condonante, qui paternitatem Vestram conservet animo. Ex Basilea XIIII d’ije Aprili[s]. Joshannes] de Monte Noison vester. (Monte Neison monachus.) Adresa: „Reverendissimo in Christo patri ac domino, domino O[ddoni], divina gratia abbati Clugniacensi, domino ac superiori meo metuendissimo. Pod tím: Montenoison. Nad adresou souvěkou kursivou: „Montenoisius, quod ego pos- sum conferre omnia beneficia conventualia ut ipse est informatus per deliberacionem iurisperitorum. Item causa sancti Marcelli est in opportuno statu et sperat, quod infra breve habebo bonum respon- a) mensione. 148

Strana 149
sum. Item ille de Martigniaco petit, quod eligantur arbitri qui con- cordent ipsum et Periseti etc. Originál na papíře se stopou zelené pečetě. 43. NEJMENOVANÝ PURKRABÍ ZPRAVUJE CÍSAŘE ZIKMUNDA O BITVĚ U LIPAN A ŽÁDÁ JEJ O OKAMŽITOU PENĚŽITOU POMOC K PRONÁSLEDOVÁNÍ PORAŽENÝCH HUSITŮ POTŘEBNOU [1434, po 30. květnu, s. 1.] Bibliothèque départementale, Orléans, MS. 709. INVICTISSIMO principi domino Sigismundo Romanorum impera- tori, semper augusto N. castellanus.a) Servicia mea Vestre Serenitati fidelissima et omni tempore constantissima. Vestre Serenitati noti- fico, qualiter magna Dei misericordia cuius potestas est immensa, dominica post solempnitatem Eucharistie proxima, circa horam vespe- rorum, in campo apud monasterium Scalich) fideles Christi, domini barones et communitates inimicos interemerunt, contriverunt et pro- straverunt. Isti barones et terrigene ad Serenitatem Vestram habent bonam intencionem et fidelem, sicut effectualiter ostenderunt et osten- dere magis intendunt. Sicut Vestre Serenitati placebit, eorum domino venerabili et generosissimo heredi, ergo eis subveniat de millibus florenorum, quatenus opus inceptum possint ciare ad Dei honorem et Vestre Serenitatis utilitatem et perducere ad finem optimum regni et corone Bohemiae. Istud fiat sine mora et Vestra Serenitas huc venire non tardet, ut omnia Dei adiutorio possint bene procedere et oculo pietatis Vestre dare subsidium necessarium, indigentibus nobis stipendiis. Cum barones habuerant victoriame) in Nova Civitate Pragensi, ibi- dem persistentes, congregaverunt gentes armorum et nobiles, quo tempore inimici Dei disposicione recesserunt de Plznad) et castra- metati sunt aliquot diebus iuxta Novum Castrum procedentes versus Coloniam. Die veniente conflictus, dominus de Rosenberch expedivit a) Nadpis: „De bello Bohemorm, iocundissima et felicissima victoria eius." b) Scalilips. c) V textu: C. Modus victorie habite contra inimicos. d) Pilzana. 149

Strana 150
notabilem exercitum ad campum una cum aliis baronibus et civi- tate Plznensia) et cum gentibus, ceteris fidelibus equestribus et pe- destribus et curribus. Isti accesserunt versus Pragam et ad eos exierunt domini barones qui Prague fuerant, et simul procedentes in manu valida persecutib) sunt inimicos et eos Dei in nomine truci- darunt circa castrum et monasterium Scalic.“) Inimici fidei contriti sunt,d) prostrati sunt, scilicet Thaborite, in campis iacentes cum no- strorum fidelium modico dampno, sed in illorum maxima multitu- dine ignota nobis, qui statim post conflictum recessimus et plures adduximus captivos, reliqui tamen maiores eorum fugierunt. Pilza- nenses duxerunt aciem, primi eos agressi sunt sine intermissione et retrocessione cum gentibus armorum in copia magna et multi- tudine valida, ad quam quamplures die in diem conveniunt, unde speramus in brevi omnes ci[viltates nobis debere obedire per sub- ieccionem. Nos Deo recommendantes, orate pro nobis, gracias Deo agentes infinitas cum processionibus et oracionibus et pro progressu feliciori tam felicis principii. Souvěká kopie. 44. BASILEJSKÝ KONCIL OZNAMUJE PRAŽANŮM JMÉNA SVÝCH ZÁSTUPCŮ, KTEŘÍ BUDOU S NIMI VYJEDNÁVATI 1435. leden 20.. Basilej. Bibliothèque Nationale. Paris, Ms. lat. 1501, No. 90. SACROSANCTA generalis synodus Basiliensis in spiritu sancto legitime congregata, universalem ecclesiam representans, universis et singulis ambasiatoribus civitatis Pragensis, unitatem et pacem in Christo Jhesu Domino nostro. Pro unitate ecclesiastica, paceque et tranquilitate regni Boemie et marchionatus Moravie deputavimus venerabilem Philibertum, episcopum Constanciensem, provincie Rot- homagensis, et dilectos ecclesie filios Johannem de Palomar, archi- diaconum Barchinonensem, sacri palacii apostolici auditorem, Mar- tinum Berruerii, decanum Turonensem, Thilimannum, prepositum sancti Florini de Confluencia, Egidium Carlerii, decanum Camera- censem et Thomam de Hase[ljbach, decretorum doctores et sacre a) Pilszanensi. b) prosecuti. c) Scalilips, d) V textu: C. Deo gratiarum actio. 150

Strana 151
theologie professores, nostros nuncios, quibus nonnulla nostro no- mine vobis explicanda commisimus. Ipsorum igitur relatibus tan- quam nostris plenam in omnibus ... credencie fidem adhibere. Datfum] Basilee, XIII° kalendas Februarii, anno a nativitate Domini millesimo quadringentesimo tricesimo quinto. V pravém rohu listiny: „Reminiscere Domine in me. Na vnější, levé straně plicatury: „Jo. Suzeler.“ Proti tomu na druhé straně rukou souvěkou: „Registrum eorum que acta fuerunt in ... sacri concilii Basiliensis de (sic) compactatis in pluribus ses- sionibus“... Originál na pergameně, silně poškozený. Stopa visuté zelené pečetě.

Strana 152

Strana 153
10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. CHRONOLOGICKÝ POŘAD DOKLADŮ . 1383, duben 13., Avignon. Klement VII. ku Karlovi VI. ohled- ně získání rádců Václava IV. . 1383, duben 26., Orléans. Karel VI. dává plnou moc : posel- stvu do Prahy 'odeslanćmu, by Jednalo ve prospěch Kle- menta VII . " . 1383, květen 5., Meaux. Plná r moc daná Karlem VI. posel- stvu francouzskému stran obnovy přátelských smluv česko- francouzských . 1386, únor 3., Praha. B Bohoslovecká fakulta pražská odsu- zuje bludy v "Ulmu se objevivší . 1420, kvéten 9., [Douai]. Protokol o inkvisici ve e Valencien- nes konané . [1420], s. d., [Tournai]. Vytah oběžníku poslaného sektá- řům v Tournai a předloženého tamním biskupem pařížské fakultě bohoslovecké . [Po&. 1421]. Latinsky text čtyř článků | pražských pfedlo- Zeny králi polskému a vévodovi litevskému . 1421, duben 17., Cheb. Chebsti prosi nejmenovaného kní- žete o pomoc proti husitům . 1421, duben 21., Tachov. Tachov&tí se se svým purkrabím Jindřichem z Metelska prosí říšské stavy o pomoc 1421, duben 24., Tachov. Tachovští píší o válečných udá- lostech v Čechách [1421, září], s. 1. Dětřich, arcibiskup. kolinsky a "Ludvík, vé- voda rýnský, dovolují brabantským ozbrojencüm odejíti z Čech domú .. [1422], kvčten 1., Most. Mostečtí píší chebskym | o válčení na Moravě a o stísněném postavení plzeňského landfridu . 1422, kvéten 8., Cheb. Cheb&tí popisují norimberskym ZiZ- kovo taZení ke ' Zluticüm, Biskupské Týnici a Gutštýnu 1423, listopad 12., Řím. Martin V. poroučí biskupovi v Lau- sanne, by ponechal augustiniána Mikuláše Serrurariova ve vazbě e [1424] s. d., s. L Dva návrhy stran staré války proti hu- sitüm . . [1425, duben, 16. , Ulm]. Dobrozdání říšských měst ohledně tažení do Čech tim . . . [1428- 1429]. Redakce téhož. návrhu : 153 [1428- 1429]. Návrh na tažení Filipa Dobrého | proti husi- 53 54 57 72 75 78 79 80 83 84 84 86 87 88 89 89 99 

Strana 154
19. 20. 21. 22. 23. 24. 29. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34. 35. 36. 37. [1431, listopad 8]. Výpad nejmenovaného katol. emigranta proti Prokopovi Holému . 1430, únor 1., s. l. Konrád, arcibiskup mohučský . a Ludvík, falckrabě porýnský, žádají Štrasburk o pomoc . . 1430, únor 7., s. l. TíÍZ hlásí pád Bamberka s prosbou o odeslání vojska k Heilbronnu 1430, unor 9, Ehingen. Hejtmané bratrstva sv. Jiří hlásí totéž a žádají o vypravení vojska ku Stockachu e. 1430, březen 11., Lille. Filip Dobrý poroučí polapiti stou- pence husitství v okolí Lille . . 1430, březen 24., Lille. Týž ruší zabavení statků: upále- ných sektářů . 1430, srpen 9. , Basilej. Basilejsky | koncil : zve e Sorbonnu s po- dotknutím, že i Čechové se míní sněmování súčastniti . [1430, před 27. říjnem). Pokyny Filipovi Dobrému, jakou má v Basileji vésti politiku . . . . 1430, prosinec 30., Brussel. Nejmenovany slużebnik ozna- muje kanclefovi burgundskému pfibití článků na chrám sv. Petra v Římě o svolání koncilu . 1431, duben 22., Řím. Eugen IV. absolvuje Jana Z - Hielli- nu, jenž chtěl uprchnouti pfed inkvisicí do Cech e 1431, srpen 19., Norimberk. Kuno z Kolbsheimu píše štras- burským o bitvě u Domažlic . . 1431, září 22., Norimberk. Císař Zikmund zve > brabantské stavy, by se súčastnili říšského sněmu ohledně tažení proti husitům . . . . . . . . + «© . + «©. + +... 1432, leden 31., Basilej. Koncil zve Ottona, opata z Clu- ny, by se účastnil zasedání, hlavně k vůli husitům . 1432, duben 10., Basilej. Koncil sděluje témuž o ochotě hu- sitů dostaviti se do Basileje a zve ho znovu k účasti na jednání . . . [1432], červenec 21., 9 [Praha]. Nejmenovany pražský do- minikán k basilejskému převorovi o náladě v Čechách vzhle- dem ke koncilu . . [1433 ?] Karel VIL, král francouzský, vybízí přátelsky hu- sity ku smíru s církví . "s [1433 ?] Sorbonna doporučuje Tomáše Ebendorfera 'kon- cilu pro jednani s husity . . 1433, únor 11., Basilej. Düvérny- list Rokycanüv do Prahy odeslany . . 1433, únor 13., Basilej. Koncil poroučí opatovi z Cluny, by se pod trestem exkomunikace súčastnil jednání 154 . 103 . 108 . 109 . 111 . 113 . 115 . 118 118 . 119 . 120 . 122 . 123 . 125 . 126 . 128 . 129 . 133 . 184 . 136 

Strana 155
38. 1433, březen 1., Basilej. Týž rozkazuje opatovi z Cluny, by odeslal alespoň svého převora . . . . . . . . . . 137 138 39. 1433, září 1., s. 1. Z instrukce dané poselstvu Filipa Dobrého . [1433, před 31. květnem]. Návrh na výpravu Filipa Dobrého 40. proti husitům . . 41. [1433], říjen 20., Basilej. Jan z Montenoisonu, převor z Clu- ny píše opatovi Otovi o jednání na koncilu a o porážce . husitů u Hiltersriedu . . . . . . . . . . . . . 42. [1434], duben 14., Basilej. Týž píše opatovi Otovi o hu- sitech, jedoucích k jednání do Basileje a o tísnivých po- měrech ve městě . . . . . . . . . . . . [1434, po 30. květnu, s. 1.] Nejmenovaný purkrabí hlásí císaři Zikmundovi porážku u Lipan s prosbou o peněži- tou pomoc . . . . . . . . . . . . . 1435, leden 20., Basilej. Koncil oznamuje Pražanům jmé- na legátů, kteří budou s nimi jednati . . . . . . . . . 150 43. 44. 139 141 147 149

Strana 156

Strana 157
OBSAH Přednluva i. . . .« « + e 4 e o. ooo o9 om o. on ong I. II. Hus a Jeronym , . . . . . . s.s Tou'oussky inkvisitor o procesu kostnickćm, 11. Synoda v Bourges o Husovi, 11—12. Francie a husitské války . . . . . . . © «© + . + + » Hlásání kříže proti husitům ve Francii, 12—13. Sektáři v severní Francii a husité, 13—18. Čeští Pikardisté a ná- zory sektářů severofrancouzských, 18—21. Tažení do Čech roku 1421, 21. Husitská agitace v Tournai, 21—23. Hu- sitství v diecesích Lausanne a Besancon, 23— 24. Posel- stvi Alaina Chartiera, 24—25. Vzpoura v Tournai, 25 aZ 26. Výprava proti husitům (1429) a Filip Dobry, 26—29. Inkvisice stoupenců husitství v Lille, 29—31. Jejich vzta- hy k husitům, 31—32. Ohlas toho v literatuře, 33— 34. Ná- rodnostní moment ve stycích valdensko-husitských, 34—36. Cesta z Flander do Čech a Polska, 36—37. III. Jednání husitů s basilejským koncilem , . . . . . . . . Doklady , , . . 4 4. 4 © . + © . © ©. . . .. ...... . Názor Francouzů na povolání husitů do Basileje, 37—39. Ozvěna táborského manifestu, 39—41. Zájem učeného světa francouzského o jednání s husity a sestavení komise, 41 až 42. Chastellainova báseň o husitech a koncilu, 43— 44. Usudky Francouzů o bitvě u Lipan, 44. Nové jednání s Fi- lipem Dobrým k tažení proti husitům, 44—46. Nové příspěvky k uddlostem v letech 1420—1431 . . Oběžník z Tournai a propagační literatura husitská, 46 až 48. Postavení Tachova (1421), 48—49. Porážka husitů před Ostrovem, tažení Žižkovo do Plzeňska, 49. Obležení Kar- lova Týna, 50. Zpráva o bitvě u Domažlic, 50—51. 12 37 46 53